4. Párty a další katastrofy

28. září 2013 v 12:52 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Jo :D. Mám další pokráčko :D. Nevím jak to teď bude s přidáváním, protože přece jenom mám i nějaké povinnosti - ale slibuju, že o víkendu vždycky něco přidám :). Díky za pochopení :).

4.Párty a další katastrofy

Prvotní šok mi naprosto zablokoval jakoukoliv potřebu se bránit, takže jsem se jenom nechala táhnout silnýma rukama neznámo kam po schodišti. Asi ve třetím poschodí mi došlo, čí jsou ty ruce a tak jsem se zapřela do země a ledabyle prohodila:
"Siriusi? Jamesi? Fakt vtipný."
Ruce povolily překvapením stisk a my se zastavili. Po chvíli se Sirius probral a uraženě prohodil: "Jak jsi to věděla?"
"Tvůj parfém je cítit snad až v podzemí a jenom James si i při únosu prohrabuje rukou vlasy," vysvětlila jsem svoji dedukci, která překvapila i mě samotnou.
Zkřížila jsem ruce na prsou a ležérně se opřela o zeď odpočívadla, ke kterému mě dotáhli. V temné chodbě plápolalo pár pochodní, ale já bych před klukama nikdy nepřiznala, že se bojím - i když srdce jsem v tuhle chvíli měla až v krku.

"Aha," řekl nakonec chytře James a prohrábl si vlasy jako vždycky, když byl nervozní nebo byla poblíž Lily.
Zasmála jsem se.
"Co jste vlastně chtěli?," zeptala jsem se zvědavě.
"Ehhh... překvápko?," řekl Sirius a tázavě se zadíval na Jamese. Ten kývl a začal chodit kolem zdi - tam a zpátky.
"A tohle má být co?," nechápala jsem.
Za okamžik se ale na zdi, která byla ještě před chvílí naprosto neposkvrněná, objevili mohutné dubové, možná smrkové, dveře. Sirius k nim přešel a vzal za mosaznou kliku. Vykulila jsem oči, ale to už mě James strkal dovnitř.

Uvnitř byla prostorná a útulná místnost, která se podobala nebelvírské společenské místnosti. Byla v teplých červených, fialových a modrých barvách. Uprostřed byl menší stoleček a kolem něho čtyři židle a na jedné z nich seděl...
"Remusi Lupine," pronesla jsem vražedně pomalu směrem k osobě v křesle. Jmenovaný sebou cukl a bázlivě se na mě podíval a nahodil ten svůj roztomilý, rozpačitý úsměv.
"Ty jsi o tom věděl a nic jsi mi neřekl," vyčítala jsem mu, ale můj ledový ton už vyprchal.
"Nesměl jsem ti o tom říct," pronesl omluvně, ale bylo na něm vidět, jak je rád že jsem odpustila od jeho plánované vraždy.

Chtěla jsem mu ještě něco peprného říct, ale moje oči zabloudily k obrovskému transparentu, na kterém stálo: VŠECHNO NEJLEPŠÍ REMUSI! Hrklo ve mně - nikdo mi o tom neřekl!
"Ehmm... Aha... No tak teda - všechno nejlepší Remusi," usmála jsem se na něj a přišlak němu.
Vstal a natáhnul ke mně ruku. Tu jsem okázale ignorovala a vtiskla mu pusu na tvář. Zrudnul neuvěřitelnou rychlostí, něco zamumlal, zatímco kluci za mnou se příšerně tlemili.
"Tady máš dárek," řekla jsem a vzpomněla jsem si na přívěsek se srdcem, který jsem koupila v jednom obchodě.

Když jsem ho kupovala, říkala jsem si, že se mi někdy bude hodit a dala jsem ho do kapsy od riflí, ze které jsem ho nevytahovala až doteď. Podala jsem mu malý předmět a on ho s úsměvem přijal (tváře měl ještě mírně červené). Kluci konečně zpozorněli a taky mu šli popřát. Od Siriuse dostal nějakou voňavku (jen jsem doufala, že to není ta, kterou má právě na sobě) a James mu dal nový hábit, který s rozpaky a velkými díky Remus nakonec přijal. Pak na sebe mrkli a dali mu lunární kalendář. Sledovala jsem to ostražitě z dostatečné vzdálenosti, takže mi neuniklo, jak na ně Remus varovně kouká.
"Kde je vůbec Petr?," napadlo mě, když jsem ho tu nikde neviděla.
"Jel domů za matkou - onemocněla," vysvětlil mi James.
"Tak jako Remus... ," nahodila jsem nenápadně udičku.
"Ehh... jo... to jo," zavrtěl se Sirius v křesle a najednou měl plné ruce jídla, které bylo na stole.

Podezřívavě jsem pohledem sjížděla jednoho po druhém. Rozhodně to nenechám být, ale nakonec jsem před nimi pokrčila rameny, přešla ke stolku s jídlem a vzala si sirupový košíček. Remus a James se uvolnili a posadili se k nám. Povídali jsme si dlouho do noci.
"Kluci?," zeptala jsem se, když mi nějak nedocházelo, jak se odsud dostaneme.
"Jo, měli bychom jít," pochopil Remus a spolu se mnou se zvedl.
James i Sirius nás následovali a pak vytáhli stříbřitou látku, která vypadala jako voda, která se nerozplyne, když se jí dotknete.
"Vy máte neviditelný plášť," vydechla jsem šokovaně a zírala na tu látkou, která Jamesovi prokluzovala mezi prsty.
"Jo," potvrdil a pak ho přes nás všechny přehodil.



Cesta do věže byla neuvěřitelně dlouhá - několikrát jsme přišlápli plášť a když jsme se na sebe tak mačkali (museli jsme jít opravdu šnečím tempem), hodněkrát jsme ani nevěděli, čí je která ruka. To mi na klidu moc nepřidalo - jedna ruka byla na mém stehně, druhá těsně nad zadkem, prostě zážitek.
"Hej! Remusi tys mi šáhnul na zadek!," ozval se Sirius tlumeně a dost šokovaně asi ve třetím patře.
"To není pravda!," odpověděl mu stejně tlumeně a podrážděně Remus.
"Uklidněte se vy dva! Hlavně tady osaháváte mě!," řekla jsem nebezpečně potichu a obě ruce mi zmizely z těla.

Když už jsme skoro došli k Buclaté dámě, James přede mnou škobrtl o schod a zakymácel se dozadu. Normálně by spadnul, ale zabránily mu v tom dvě osoby - já a Sirius. Rychlým pohybem nás shodil a my se odkutáleli o pár metrů níž. Nutno podotknout, že jsem ležela na Siriusovi, který se chudák praštil do hlavy o schod, jak jsem na něj napadla.
"Ježiši! Siriusi? Siriusi, slyšíš mě? No tak odpověz, zakývej hlavou sakra," mluvila jsem tiše a propleskávala mu tváře.
Na desátý pokus se Siriusovy oči otevřely a několikrát zamrkal.
"Dobrý," řekl až moc potichu," už ze mě můžeš slést."
Vlasy mi nabraly růžový nádech a já jsem se vyšvihla na schod nad ním. To už se kluci nahoře konečně vzpamatovali
z šoku a co nejopatrněji přiběhli k nám. Něžně jsem mu odhrnula vlasy z očí.

"Sakra Siriusi, brácho, to jsem teda nechtěl," dostal ze sebe James a opatrně ho podepřel z jedné strany.
Z druhé k němu přišel Remus a stejně opatrně vzal jeho ruku na rameno a chytil ho za bok. James jeho pohyb zopakoval.
Tak jsme došli až k portrétu, na který jsem vychrlila heslo chrabrost a kluci ho donesli až k pohovce, na kterou se bezvládně sesunul. Vytáhla jsem hůlku a jednoduchým diagnostickým kouzlem jsem kontrolovala škody na jeho těle. Bílá záře se linula nad jeho tělem, u hlavy se ale přeměnila na křiklavě rudou. Rychle jsem hůlku sklonila a otočila bezvědomému Siriusovi hlavu. Ucítila jsem krev - a opravdu, jeho černé vlasy byly zezadu slepené krví a další se řinula malým potůčkem ven.
"Musíme jít za madame Pomfreyovou - ta nás zabije," promluvil poněkud nakřáplým hlasem James, když viděl zasychající krev na mé ruce.

"Everto fildencio!," pronesla jsem nahlas a zřetelně a osmičkou jsem obtočila hůlkou těsně nad Siriusovým spánkem. Vyšlehl jasně fialový paprsek a něžně se vpil do jeho hlavy.
Otočila jsem jeho hlavu zase na stranu a s potěšením jsem sledovala jeho zacelující se ránu.
"Kde ses tyhle kouzla naučila?," řekl obdivně Remus a koukal na mizející ránu.
"U nás doma se naučíš dost věcí - já chci pokračovat ve škole pro lékouzelníky, takže jsem se naučila hodně kouzel na zranění," vysvětlila jsem a rukou na Siriusově čele jsem kontrolovala, jestli nedostal teplotu.
"Odneseme ho nahoru a dáme mu na hlavu ledový zábal - mělo by to zabrat. Na kouzlo proti bolesti hlavy si netroufám - je dost nebezpečné a já bych mu nerada ublížila ještě víc," řekla jsem nešťastně.

Zvedli jsme Siriuse trojitým levitačním kouzlema a opatrně jsme ho protahovali po schodech a chodbičkou až ke dveřím, na kterých byl nápis: Komnaty 7.ročník - chlapci a na cedulce stála jména Pobertů.
Když jsme ho dostali do postele, Remus došel pro vodu a James vytáhl z kufru jedno tričko, které jsme použili jako obklad, když jsme ho namočili do studené vody. Ani nevím jak dlouho jsme tam seděli - kluci už oddechovali, každý
z jedné strany vedle Siriuse. Já jsem mu povolila kravatu a na krk jsem mu položil svou ruku, kterou jsem předtím namočila do vody. Ignorovala jsem ten studený pocit a něžně jsem přejížděla jeho krk. Tuhle metodu jsem se naučila od babičky, zklidní tep a rozproudí krev rovnoměrně po těle.

Ucítila jsem jak se pode mnou zachvěl a zatřepetal víčky, jeho oči si mezitím našly pevný bod - mě. Chtěl promluvit, ale já jsem mu druhou rukou jemně přikryla pusu - kupodivu mi neodporoval.
"Teď nemluv - musíš odpočívat. Nejspíš máš lehký otřes mozku, ale neodvažovala jsem se ti ulevit od bolesti, nemuselo by se to povést," omluvně jsem na něj pohlédla a dál mu rukou přejížděla po krku, druhou ruku jsem přesunula k jeho dlani. Stiskl ji tak pevně, jak mohl, bohužel byl stisk velmi slabý. Stočila jsem pohled k budíku - 1:46. Jediné, co mě těšilo, bylo to, že je právě teď sobota a Sirius tak bude moci odpočívat celý víkend.
Jeho oči se na mě hřejivě a oddaně koukaly. Opětovala jsem jeho pohled a koukala na něj, dokud oči nezavřel a já neslyšela pravidelné oddechování. Pak jsem i já propadla do neklidného spánku...

Otevřela jsem oči - sedm ráno, ukazoval ciferník na Jamesových hodinkách. Opatrně jsem se nadzvedla a koukala jsem na to, jak jsme to proboha usnuli.
Sirius ležel uprostřed, na levém rameni mu oddechoval James, zároveň měl svou hlavu položenou na Jamesově. Napravo ležel Remus opřený o rám postele ruku položenou na mé, která byla na Siriusově hrudníku. Já jsem ležela na jeho břiše
a tiskla jsem mu jednu ruku. Trochu jsem se pohnula a doufala, že je nevzbudím.
Můj pohyb je ale probudil. Remus stáhnul svoji ruku, já jsem se něžně odsunula od Siriuse, který se pohnul zároveň
s Jamesem a jejich hlavy se těsně minuly při tom úhybném manévru.

"Jak ti je?," zeptala jsem se starostlivě, když se všichni rozkoukali a zjistili, co se děje.
"Bolí mě hlava, ale jinak je to dobrý," pousmál se a já mu úsměv opětovala.
Zvedli jsme se z jeho postele a s veškerým úsilím jsme ho přesvědčili, aby se z té postele ani nehnul - snídani jsme mu plánovali přinést. Omluvila jsem se ještě klukům, že se skočím převléct a počkám na ně dole. Vyběhla jsem z pokoje a co nejrychleji jsem chvátala do dívčích ložnic sedmého ročníku.
"Ahoj Lily," pozdravila jsem zrzavou dívku, která právě ustlala svou postel a teď na mě překvapeně koukala.
"Kde jsi byla celou noc?," zeptala se mě a pohledem sjela k mé zakrvácené ruce.

"Panebože! Stalo se něco Ja- ehm... Potterovi?," snažila se o ledabylý ton, ale já jsem poznala jakou má o něj starost.
"Ten je v pořádku, ale Sirius včera zakopl na schodech a spadnul, tak jsem u něj v noci zůstala a s klukama jsme ho dali do kupy," odpověděla jsem a taktně zamlčela, že to vlastně byl James, kdo to (i když nechtěně) způsobil. Teď, když jsem si všimla, jak na něm Lily záleží.
"Jenom se převléknu a jdeme na snídani - nechceš se přidat?," zeptala jsem se jí a usmála se.
"Ehm... no... já teda - asi jo," vykoktala se a já se mezitím stihla převéknout do bokových riflí, tenisek a černobílé kostičkované košile.
"Super," usmála jsem se a vzala ji za ruku.

Spolu jsme došli až ke vchodu, kde postával Remus s Jamesem, který když uviděl Lily, chtěl prohrábnout vlasy, ale můj varovný pohled ho nějakým způsobem donutil zastavit se a spustit ruku k zemi. Významně jsem se na něj koukla a on pochopil.
"Ahoj Lily," řekl a v jeho slovech byla cítit ta velká láska, kterou snad ani ona nemohla přehlédnout.
Zarazila se a když si to celé uvědomila, zrudla sklopila pohled a s tichým - ahoj Jamesi se zastavila těsně u něj. Takhle jsme vyrazili. Já i Remus jsme ihned započali rozhovor a nenápadně je k sobě dostávali. Těsně u Velké síně už se spolu ti dva naprosto nezávazně bavili o všem možném a já to s úsměvem od ucha k uchu pozorovala.
Celá snídaně byla taková přirozená - bylo až neuvěřitelné, kolik toho ti dva mají společného. My s Remusem jsme sesbírali spoustu topinek a já ukradla i dostatek muffinů a koláčků. Všichni jsme se zvedli a já Lily navrhla, že by mohla jít s námi za Siriusem. K mému překvapení, a hlavně k Jamesovu, souhlasila a tak jsme už ve čtyřech dorazili k chlapeckým ložnicím.

Sirius poloseděl na své posteli a hůlkou znuděně levitoval polštářem po celé místnosti. Když nás uviděl rozzářil se jako sluníčko, sklonil hůlku a pokynul nám směrem k jeho posteli.
"No asi nebudeš takovej marod," řekla jsem naoko přísně a posadila se ke kraji. Lily mě následovala na druhý kraj a kluci obsadili stejná místa jako včera.
"Aby si tu neumřel hlady," neodpustil si poznámku James a my jsme vysypali všechen obsah našich kapes na jeho postel.
"Díky," huhlal s plnou pusou topinek a my s Lily jsme si vzali každá jeden čokoládový muffin.
"Prý jsi spadl ze schodů," řekla Lily, která oždibovala muffin. Sirius ke mně střelil pohledem a já jen pomalu přikývla.
"Jo běžel jsem, ale nějak jsem to nevychytal, podjela mi noha a bylo to," lhal tak dokonale, že kdybych nevěděla pravdu tak bych mu to věřila. James se na nás překvapeně podíval, ale mlčel.

"No jestli tě ještě bolí hlava, tak na to znám kouzlo," reagovala bezstarostně, odložila muffina a vytáhla hůlku. Sirius koukal trochu zděšeně, ale já se na něj jen povzbudivě usmála, přikývl a pevně semkl víčka.
"Hlavně se uvolni," řekla ještě Lily.
"Everto stato, everto combium...," šeptla Lily a z její hůlky se modrobílé obláčky snášely na jeho hlavu. Za pár minut sklopila hůlku a on jen zamrkal.
"Dík Evansová!," pronesl šťastně Sirius a objal ji. Lily to nečekala, ale pak ho objala taky.

"No tak to bysme mohli něco podniknout...," začal rošťácky Sirius ale než jsem ho stihla přerušit já, udělal to James.
"No to asi nepůjde," řekl a my se na něj otočili.
"Máme konkurz na střelce - jsem kapitán, musím tam jít," vysvětlil a po očku koukal na Lily, jakoby čekal její reakci.
"Můžu to zkusit?," zeptala jsem se ho nadšeně.
Famfrpál jsem hrála odmalička a díky kroužku famfrpálu v Krásnohůlkách, který se pořádal s Kruvalem, jsem byla schopná se při něm i účinně bránit.
"No... jasně, že jo," odpověděl a pak se usmál.
"Bezva," vystřelila jsem z postele a vytáhla Lily na nohy.
"Počkáme na Vás dole - jenom se převlíknem," houkla jsem na ně a táhla ji za sebou.



"Já nevím jestli tam mám jít," kousala si Lily ret a koukala na mě. Její výraz byl hodně nerozhodný.
"Bude to super, neboj! Navíc, jdeš mě přece podporovat," mrkla jsem na ni. Nikdo nemusí vědět, že tam chceš kvůli Jamesovi, dodala jsem v duchu.
"Tak jo."
To ji uklidnilo a mě trochu mrzelo, že si pořád nechce přiznat, jak mu na něm záleží.



Kluci na nás čekali dole. Své koště jsem držela pevně, jako poklad a když jsme došli na hřiště, chytla mě ta správná tréma. Dýchala jsem přerývaně a prsty drtila násadu.
"V poho?," zavolal na mě Sirius a když jsem kývla, ukázal mi zdvižený palec.
Uklidnila jsem se a nasedla. Když jsem vylétla do vzduchu, chytil mě ten známý radostný pocit, udělala jsem cvičně pár výmyků a s potěšením jsem zjistila, že mi to jde pořád stejně dobře.
"Tak jo lidi," ozval se napravo ode mě James, který mezitím také vyletěl do vzduchu.
"Cvičně proleťte dvě kolečka a vyhýbejte se potloukům a našim dvěma střelcům," rozdal pokyny a odletěl do středu hřiště.

První dva účastníci se nedostali ani do půlky hřiště - jednoho smetl potlouk a toho druhého srazil jeden ze střelců. Další tři se přes to dostali, ovšem posední z nich nějakým způsobem narazil do sloupu s tribunami. Teď přišla řada na mě.
Rozletěla jsem se nebezpečnou rychlostí, kterou si ostatní nedovolili. Ale já jsem byla zvyklá na rychlou a hlavně nebezpečnou hru. Potloukům jsem se ladně a mistrně vyhnula - na můj vkus letěly příliš pomalu a neměly dostatečnou razanci. Střelci se mi snažili skřížit cestu, ale já jim uhýbala zamotávala je do vlastních triků takovým stylem, že málem spadli z košťat. Cílovou rovinku jsem prosvištěla a zastavila jsem se těsně před tím, než bych se (podle některých) měla vysekat o tribunu. Ty šokované pohledy mých konkurentů byly k nezaplacení.
"No..,"Jamesovi nějak docházela slova.

"Takže teď se spojíte s našimi střelci a pak zkusíte dát branku," ukázal na dvě postavy na koštěti, které letěli naším směrem, když zase nabral dech.
Zase jsem měla jít na řadu jako poslední a ani mi to nevadilo. Musela jsem uznat, že Nebelvírský brankář byl vážně dobrý. Ta holka, která prošla prvním kolem se mě snažila triumfovat a tak dělala všelijaké vývrty a kličky - nakonec ale branku nedala.
Ten druhý byl kluk byl vážně dobrý. Skvěle se mezi ně zařadil a perfektně vybržďoval, smýkal se a nakonec dal branku. Mělo to jedinou chybu - byl až moc samostatný a vůbec nespolupracoval.
Doletěla jsem ke střelcům.

"Erica," řekla jsem a podala jim s úsměvem ruku. Hráčka se mi představila jako Penny Whitebernová a ten kluk Lucas Fraser.
Rozletěli jsme se. Byli jsme perfektně sehraní - naše akce byla originální, přehazovali jsme si camrál, vyhýbali jsme se potloukům.
Když už jsme byli brankářovi skoro na dostřel, hodila mi Penny camrál a jsem ho s nejvyšší kreativností umístila do prostředního oblouku. Brankáře totiž zarazil můj téměř líný způsob dopravení k brance, vymíchala jsem si ho a nechala ho mírně se naklonit - věděla jsem, že z téhle pozice se nedokáže tak rychle otočit a ani si nevykloubí ruce do takové vzdálenosti. S maximální přesností jsem tedy prohodila do obruče camrál.
"Výborně - bylo to naprosto super!," nadšeně rozhazoval rukama James, když jsme k němu doletěli a sesedli.

"Bereme Ericu," dokončil to a poděkoval všem, co se konkurzu zúčastnili. Mezitím ke mně doběhla Lily a celá šťastná mě objala. Stiskla jsem ji a smála se spolu s ní.
Postupně mě objal James, Remus a nakonec Sirius. Když mě k sobě přitiskl, projelo mnou mrazivé zachvění a já jsem se od něj jen nechtěně odtáhla. Cestou k hradu bylo veselo. James se rozplýval nad tím, jak letos díky mně vyhrajeme pohár a jak jsem úžasná. Když mě tak chválil, moje vlasy se opět spustily do těch červených prstýnků někam k mému kříži. Sirius se na mě jen usmál a v očích mu něco krásně zářilo a já jsem raději uhnula pohledem.

"Remusi?," zavolal jsem na kamaráda - zastavil se totiž kousek od nás a zíral někam za nás. Pak se na jeho tvář dostalo světlo...

Romadůr

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám psát dál povídku Půlnoční slunce ? :)

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama