Prolog

17. září 2013 v 17:13 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Táák :D. Protože jste hodní, dám sem prolog už dneska :D. Né kecám - prolog sem dám, ale jenom proto, že jsem stihla už všechno do školy :D. Tss tu chemii byste nechtěli vidět :D. Každopádně - nevíte co namalovat na první stránku do Výtvarné kultury :D? Kdyžtak napište koment :D. Jo - prosím pod každou povídku CHCI aspoň 1 komentář, abych věděla, že si to tu nepíšu jenom pro sebe :D. Taky bych chtěla poděkovat - hodně lidí teď navštívilo můj blog a za to Vám děkuju :) :3. Kdyby tam někde byla napsána Ich forma, tak se moc omlouvám :D. No a teď už dost keců užijte si Půlnoční slunce :).
.
.
.
Bylo už něco po půlnoci, na nebi svítily hvězdy a měsíc, ale dívka sedící na balkonu tuto krásu nevnímala. Po tvářích jí stékaly potůčky slz, které se ne a ne zastavit. Smutně hladila kočku, která se jí vklínila mezi lýtka a po pár dotecích začala příst. Na chvíli se jí na tváři mihl úsměv, ale povadl hned při vzpomínce na dnešní večer.

"Erico Elisabetho Harperová ," ječela zezdola matka sedmnáctileté dívky," okamžitě pojď dolů!"
"Ano matko?," pronesla lhostejným, nicneříkajícím hlasem dívka.
"Konečně jsi tu," chladně pronesla a položila rozečtenou knihu na drahý mahagonový stůl," přála sis studovat
v Bradavicích - promysleli jsme to s otcem..."
Dívka přestala poslouchat - už to, že si něco "promysleli" znamenalo posun kupředu. V duchu si už balila věci na svou vysněnou školu.
"... takže v září prvního nastupuješ - nebylo těžké přesvědčit toho mudlomila."
Zamračila se - profesor Brumbál byl velmi vážený čaroděj. Ale co by mohla čekat od Smrtijedů. Při této myšlence sklouzl její pohled na matčino zápěstí, na kterém se velmi jasně rýsovalo Znamení zla.
"Děkuji, jsem ráda za Vaši důvěru," pronesla předem připravenou řeč a chystala se odejít.
"Moment mladá dámo," chytla dívku za loket a přitáhla ji zpět do místnosti," samozřejmě se s otcem chceme ujistit, že nám nebudeš dělat žádnou ostudu. Půjdeš do Zmijozelu - to je ti doufám jasné, pak se nebudeš paktovat s krvezrádci, mudlomily a už vůbec ne s nějakými mudlovskými šmejdy," při této zmínce se paní domu zamračila a pak pokračovala svým chladným tonem," a ve škole očekávám samé výborné," zakončila svůj proslov," je ti to jasné?"
"Jistě," a než ztratila odvahu pokračovala," ale do jaké koleje půjdu, rozhodne Moudrý klobouk a když nebude..."
Než dopověděla, vrazila jí matka facku - dívka to nečekala, a tak se udeřila hlavou do zdi, ke které odletěla. Chytila se za tvář a na druhé straně cítila krev po tom prudkém nárazu.
"Samozřejmě, že půjdeš do Zmijozelu!!!," ječela na ni," nebudeš nám dělat žádnou ostudu jasné!?!"
Mlčela. Byla vyděšená - tohle se stávalo často, ale nevěřila, že ji hodlá potrestat za takovou hloupost. Pravda trestala ji pravidelně - když zapomněla zavřít dveře, několikrát jí do nich přiskřípla prstyí, aby si pamatovala, že to nesmí dělat. Když jí bylo deset a přišla v mudlovském oblečení na večeři - použila na ni Cruciatus. Zatím nejhorší trest přišel
v patnácti - hrála ve svém pokoji na kytaru, když přišla matka. Nejprve ji seřvala, pak seslala na kytaru
Bombardo
a vytáhla ohnivý bič. To byl ten nejhorší trest jaký jí mohla dát - pokud chcete přirovnání, je to jako 5 Cruciatů současně a jizvy se velmi těžko hojí a nesnesitelně pálí a štípou.
"Koukám, že si to vyžaduje další připomínku za tvé chování," usmála se na ni ledově matka a vytrhla Ericu ze zamyšlení.
Když dívka uviděla ohnivý bič, začala couvat ke dveřím, ale matka ji chytila, kouzlem spoutala a pak ji desete minut bila hlava nehlava. Jakmile byla spokojená, zrušila kouzlo, křikla na ní ať vypadne a dál se věnovala četbě. Zmučená Erica se jak nejrychleji mohla dostala do pokoje kde zaklapla dveře..

"Paní poslala Maxi, aby slečně pomohla," proneslo stvoření ve dveřích balkonu.
Dívka shodila kocoura na zem a plížívě následovala skřítku do pokoje. I když byla skřítka velmi něžná a snažila se jí působit co nejméně bolesti, stále se musela křečovitě škubat při sebemenším doteku malých ruček. Když skončila, obvázala jí rány a bázlivě pronesla: "Paní nedovolila Maxi dát slečně lektvary na bolest. Maxi je nerada, ale paní..."

"To je v pořádku Maxi, můžeš jít," pokusila se o úsměv a když se skřítka s hlasitým prásk přemísitila. Erica sebou švihla bříchem na postel. Bolest byla tak hrozná, že omdlela. Usínala s myšlenkou, že už zítra pojede do Bradavic - daleko od problémů.



Chci komentáře!! :D Co si o tom zatím myslíte? :)
Pozn.: UPRAVENO! Opravuju teď povídku, takže tohle už je nejspíš finální verze. Některé věci mi tam předtím neseděly, ale teď je dávám dopořádku :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám psát dál povídku Půlnoční slunce ? :)

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama