6. Překvapení

12. října 2013 v 21:56 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Další část tady :). Vážně jsem ráda za ty čtenáře, kteří to čtou a proto bych byla ráda, kdybyste mi napsali kometář, abych věděla, že tu nepíšu jen pro dva lidi, o kterých vím že tu jsou pravidelně :o). Díky :).

6.Překvapení

Zamrkala jsem a ztratila dech. Jeho oči mě pořád rentgenovaly a on se přibližoval s jakousi přirozenou elegancí. Páni! Zblízka je snad ještě hezčí - to jak mu jediný pramínek jemných kučeravých vlasů s nebývalou grácií spadal do čela, obličej, který jako by vytesali ti nejlepší sochaři a nakonec oči - ocelově šedé s bouřkou uvnitř.
Připadalo mi to jako věčnost, než konečně překonal tu pomyslnou hranici mezi námi. Naklonil hlavu ještě víc a pohledem propíjel moje rty. Přivřela jsem oči a on lehce přejel svými rty po mých. Přitáhla jsem se blíž k němu - pochopil mou němou výzvu a skutečně mě políbil. Chytil mě rukama v pase a já mu svoje ruce obmotala kolem krku. Líbal vášnivě, hladově a já mu jeho polibky statečně oplácela.

"Ehm, ehm," ozvalo se pobaveně ze břehu. Odskočila jsem od něj a oba jsme se podívali po zvuku.
James se opíral o strom, jednu ruku kolem Lily, která se pohihňávala a stydlivě rudla. Zato James se nepokrytě šklebil,
v očích mu hrály jiskřičky. Remus stál kousek za nimi, pohled zabodnutý do země - úsměv ale zakrýt nedokozál.
Nevěděla jsem, co bych na to měla říct. Spěšně jsem vyběhla z mělké vody a jako malá holka utekla do komnaty. Srdce mi divoce bušilo, píchalo mě v boku. Ale to jsem nevnímala. Došla jsem k zrcadlu v koupelně a jednoduchým kouzlem se osušila.

Byla jsem to pořád já, ale ze zrcadla jako by na mě koukal někdo úplně jiný. Oči se mi podivně leskly, tváře jsem měla zrůžovělé - těžko říct, jestli kvůli běhu nebo tomu, co předcházelo. K mému překvapení byly vlasy ve stejném stavu jako ráno. Dotkla jsem se svých rtů - ještě jsem cítila jeho kořeněnou vůni blízko sebe...
Ven z koupelny a z pokoje jsem se odvážila až za 3 hodiny. Bylo něco málo po osmé, opatrně jsem otevřela dveře. Vzduch byl čistý v našem pokoji nikdo nebyl. Proplížila jsem se až ke schodům u společenky. Zarazila jsem se uprostřed - někdo byl dole.
"..., že si byl venku s Tiffany?," říkal zrovna James.

"Jo, potřeboval jsem si ujasnit myšlenky..." nedořekl Sirius.
"A Erica? To sis prostě narazil první holku, kterou jsi potkal, aby ses zbavil frustrace z toho, že to skončilo jenom u polibku?!," vztekal se James a mně se do očí vhrnuly slzy, musela jsem se přidržovat zábradlí, aby se mi nepodlomila kolena.
"Ne! Takhle to nebylo! Nespal jsem s ní! Navíc Erica... Byla to chyba a ona mi to jasně ukázala, když utekla!," šeptal naléhavě Sirius a mně se neskutečně ulevilo.
"Jak můžeš vědět, z jakýho důvodu utekla?," syčel James. Odhodlala jsem se.
"Mohli bysme si promluvit sami?," zeptala jsem se s pohledem upřeným k místu kde stáli.

Tiše jsem sešla ze schodů dolů. James kývnul a šel nahoru do své ložnice. Nervozně jsem přešlápla na místě, Sirius vypadal podobně a okusoval si ret.
"Jestli jsi to pochopil tak, že s tebou nechci nic mít, tak," nadechla jsem se, abych sebrala zbytek odvahy," se ti omlouvám. Ale takhle jsem to nemyslela! Byla jsem prostě v šoku z toho, co se u jezera stalo... nevěděla jsem, co mám dělat."
Potřebovala jsem se znovu nadechnout, vzhlédla jsem k němu - koukal se mi do očí. Moc mi to neulehčoval.
"Utekla jsem, protože se bojím, že když budeš se mnou tak to nedopadne dobře. Nechci, aby se ti něco stalo, když jsi se mnou...," hlas se mi zlomil a já zabodla pohled do země.

"Vážně?," ujišťoval se, v hlase mu zněly obavy, které cítil.
Věděla jsem, že když promluvím, znovu se mi zlomí hlas, tak jsem udělala to jediné, čím bych mu to dokázala. Přešla jsem k němu a pevně ho objala. Objal mě taky a vtiskl mi polibek do vlasů.
"Takže... Jak to teda mezi náma bude... nebo je?," zeptal se a i když jsem ho neviděla, věděla jsem, jak se kouše do rtu.
"Já vlastně nevím," vzdychla jsem mu do ramene a pokud to šlo, opřela se víc.
"Nechci tě ztratit jako přítele, ale myslím, že tě mám ráda mnohem víc," dokončila jsem to a bez dechu čekala na jeho odpověď.

"A co takhle to zkusit? Přátelé můžeme být pořád - ale já tě mám taky rád víc než jako kamarádku," reagoval.
"Chcete se mnou chodit, pane Blacku?," zeptala jsem se a rošťácky se na něj zašklebila.
"Pokud mi to dovolíte, slečno Harperová," deklamoval, malinko se odtáhnul a políbil mi ruku.
Přitáhla jsem si ho za kravatu a dravě ho políbila. Nejdřív byl v šoku, ale pak se přidal. Zdálo se mi, že polibek ukončil na můj vkus příliš brzy. Tázavě jsem na něj podívala.
"Spánek je taky důležitá věc," šeptal smyslně a v očích se mu zračila touha, když mě znovu přítahl k sobě.
"To máš pravdu - takže dobrou noc! Ráno na mě počkej," líbla jsem ho na tvář a než stačil pobrat, co se stalo, byla jsem bezpečně zavřená v pokoji.

"Tak jak to dopadlo?," ozvala se nenuceně z kouta své postele Lily, která se tu najednou objevila. Nebo jsem ji neviděla? Pohodlně pololežela na posteli. V rukou měla knihu, ale já jsem věděla, že ji nečetla a pouze čeká, až jí barvitě vylíčím co se stalo dole.
"No... asi spolu tak nějak... chodíme?," odhadovala jsem nervozně a jako předtím Sirius jsem si okusovala spodní ret.
"Jak to myslíš - asi?," vykulila oči a zaklapla knihu.
"Já nevím," vzdychla jsem a třískla sebou do postele.
"To je teda divný."
"Já vím. Ale to bude fajn, půjdem spát?," zeptala jsem se nadějně.
Usmála se mému vykrucování, ale dál už se mě na nic nevyptávala, za což jsem jí byla neskonale vděčná. Usnula jsem velmi brzo a místo noční můry mě provázely bouřkové oči a pokřivený úsměv.



Ráno mě probudila Lily, která mi škubala s rameny.
"Hééj! No tak vstávej! Rychle, než začneš slintat," smála se.
Počkat - slintat?! Prudce jsem otevřela oči a posadila se. Lily, která mi seděla na posteli, to nečekala a spadla z ní na zem. Rozesmála jsem se a už jsem utíkala pryč z ložnice, abych se vyhnula kletbám, které po mně bude chtít určitě metat.
Napadla mě spásná myšlenka, když jsem dorazila do společenské místnosti, ve které byly možná dva studenti. Prudce jsem zabrzdila a vyběhla po schodech do chlapeckých ložnic (měla jsem před Lily asi dvaceti metrový náskok) - Lily byla tak zaslepená chutí se mi pomstít, že nejspíš ani nevěděla, kam ji to vedu. Neomylně jsem rozrazila dveře do pokoje sedmého ročníku, prudce, ale tiše je zabouchla a vrhla se do první postele, která byla nablízku.

Skočila jsem přímo na Rema, který se tím vpádem probudil a v šoku na mě zíral. Já jsem ale vytáhla přikrývku (jeho pohled byl ještě víc vytřeštěný), spěšně pod ni zalezla a schoulila jsem se tak, až jsem si byla jistá, že mě Lily nenajde.
Slyšela jsem jak se dveře opět otevřely se stejnou razancí jako prve a Lily vběhla dovnitř. Vrhla se ale na opačnou stranu ode mě a tak skočila přímo na chudáka spícího Siriuse.
"Kde je?! Okamžitě to vyklop Blacku!!!," syčela na něj nepříčetně a třásla mu s rameny.
Sirius vykulil oči - nejenže mu ležela holka jeho nejlepšího kamaráda v posteli na jeho břiše, dokonce na sobě měla miniaturní noční košilku s poměrně odvážným výstřihem. To už jsem nevydržela ani já, ani Remus a tak jsme se oba posadili a tlemili se těm dvěma.

Sirius byl stále nechápavý, ale Lil, když mě uviděla, vyletěla jako čertík z krabičky a mířila si to k Remově posteli. V tu chvíli mě zachránil James, kterého probudil hluk, a tak vyskočil z postele a srazil se s Lily v pohybu, oba přistáli na zemi - nutno podotknout, že James obličejem v Lilyině hrudníku. To vyvolalo salvu smíchu i od Siriuse.
"Jéé... Ahoj Lily! Copak tě ke mně tak brzo ráno přívádí?," cukroval James, když zvedl pohled od jejího dekoltu a rukou si zase prohrábl svoje neposedné číro.
"Jamesi! Prosím tě - slez ze mě. Kvůli tobě jsem nepřišela," panikařila a zapírala se mu rukama do hrudi. James zamrkal
a přiblížil se k ní tak blízko, že se jejich nosy dotýkaly.
"A copak tě sem přivedlo? Pokud to nejsem já, můžu to napravit," vrkal jí do ucha dál a ona jako na povel zrudla.
Vstala jsem z Removy postele a zamířili k Siriusovi. Natáhl ke mně ruku a když jsem jí přijala, stáhl mě do postele k sobě
a rychle, ale vášnivě políbil.

"Ehh... Dobré ráno?," tohle mě trochu znejistělo, musela jsem znít divně. On se ale jenom usmál.
"Teď už dobré. A co tady teda děláte?," zeptal se zvědavě a kývnul směrem k Lily, která byla stále ještě uvězněná pod Jamesem.
"Vzbudila mě a pak spadla z postele. Tak jsem utekla sem, abych se schovala," přiznala jsem a opřela si hlavu o jeho hrudník, který mě svými pravidelnými nádechy uklidňoval.
"Ve skutečnosti celou noc slintala, a proto jsem ji musela jít vzbudit," šklebila se vítězně Lily, které se už podařilo vyhrabat zpod Jamese.

"Vážně?," divil se Sirius a kouknul na mě.
Teda spíš koukal na záplavu rudých kudrlinek, které mě pod sebou uvěznily - já sama jsem byla zabořená kdesi hluboko
v jeho rameni. Zasmál se svým štěkavým smíchem a všichni ostatní se přidali.
"Doufám, že se ti zdálo aspoň o mně," smál se vesele dál a já jsem vykoukla zpod jeho ramene. Tváře mi hořely.
"Co myslíš," zašeptala jsem stydlivě a znovu jsem se zabořila do jeho ramene. Slitoval se nademnou a povzbudivě na mě mrkl a stiskl mě.
"Neboj mně se o tobě taky zdálo, ale u mě se to projevuje tak, že..."
"Nepotřebujeme detaily!," zhrozila jsem se, když jsem si uvědomila, kam tím míří.
"Ty to nechceš vědět?," zlomyslně se zašklebil a já měla neblahé tušení, že chce říct, co se mu dnes zdálo.

"No byli jsme spolu na louce - tys byla v takové naprosto úžásné rajcovní rudé košilce a když jsme se líbali, tak..."
"DOST! Nepokračuj! Ježiši - to se ti fakt zdálo?!," byla jsem v šoku a zároveň polichocená jeho snem. Nevinně se zašklebil - jo, fakt se mu to zdálo. Ostatní se nepokrytě bavili.
"Jdeme se převlíct, potkáme se na snídani," zavelela jsem a táhla Lily do našeho pokoje. Nevšímali jsme si vykulených pohledů spolužáků, kteří už odcházeli na snídani.




Asi za půl hodiny jsme vcházeli do Velké síně a vesele se bavili. Kluci na nás mávali na konci stolu a ukazovali na místa vedle sebe. Rozešli jsme se tím směrem. Když jsem procházela, všimla jsem si nenávistných pohledů, které ke mně vysílala spousta holek. Některé se k sobě dokonce přitočily, divoce mávaly rukou mým směrem a hněvivě prskaly, nejspíš dost hnusné věci, na moji adresu.
"Co to s nima je?," šeptala jsem Lily. Že by to bylo zase kvůli rodičům?!
"Chodíš se Siriusem Blackem proboha! Co sis myslela?," smála se a dosedla k Jamesovi, kterému věnovala letmý polibek.

Opařeně jsem si sedla k Sirimu a Removi. Siri mě objal a pár holek u Havraspárského stolu mě sjelo nenávistným pohledem. Takže má pravdu.
"Proč musíš mí tak velkej fanklub?," remcala jsem jeho směrem, když jsem si mazala topinku jahodovou marmeládou.
"Cože? Jo tyhle holky. Těch si nevšímej," usmál se bezstarostně a naložil si na svůj talíř míchaná vajíčka.
Zachmuřeně jsem sledovala, jak se s naprostým klidem láduje. Pff kluci - nikdy nic neřeší, s ničím nemají problém, přemýšlela jsem.
"První hodinu máme lektvary, měli bysme vyrazit do sklepení," podotknul Remus. Vstali jsme od stolu a mířili na "příjemnou" hodinu se Zmijozelem.

Jak jsem předpokládala - většina Zmijozelských po nás házela pohledy, které nám naproto jasně říkaly, co si o nás myslí. Nemluvě o tom, jak naštvaně po mně pokukoval Malfoy.
"Dnes budeme připravovat Uspávací lektvar, pokyny jsou na tabuli, na konci hodiny chci vzorky," prohlásil jasně Křiklan
a posadil se za stůl, kde opravoval své eseje. Měli jsme pracovat ve dvojicích - James s Remusem a Lily pracovala se Severusem Snapem. Já byla se Siriusem.
"Dojdu pro přísady," usmála jsem se na něj.
Kývnul a přichystal váhy, postavil kotlík a zapálil pod ním hůlkou oheň. U stolu s přísadami jsem se k mé nelibosti setkala s Malfoyem.
"Nemysli si, že ti to jen tak projde," syčel nenávistně.

Ignorovala jsem ho a dál sbírala svoje přísady. Natáhla jsem se pro oměj.
"Rozumíš tomu, sakra!," vztekal se a chytil mě za natažené zápěstí, abych se na něj musela podívat.
"Vůbec mě to nezajímá a pusť mě ty idiote!," syčela jsem na něj stejně tiše a chladně jako on.
Cítila jsem pohledy naší skupinky. Vysmekla jsem se mu, sebrala svoje přísady a zamířila k našemu stolu.
"Co ti ten debil chtěl?," šeptal nebezpečně Sirius a jeho oči se leskly nenávistí, když koukal směrem, kterým se aristokrat odebral.
Usmála jsem se nad jeho urputnou snahou mě chránit kdykoliv a kdekoliv. Ten pocit mě hřál u srdce.
"Jako obvykle. Vyhrožuje," odpověděla jsem mu a přidala do kotlíku dračí šupiny.
"Stejně by ses od něho měla držet dál," mračil se a odvažoval kentauří krev.

Stiskla jsem jeho rameno, podíval se na mě, a když jsem si byla jistá, že se nikdo (hlavně Křiklan) nekouká, políbila jsem ho.
"Ani se od tebe nehnu," slíbila jsem mu a slavnostně zasalutovala. Usmál se.
Dál naše práce probíhala v klidu, na konci hodiny jsme odevzdali vzorek. Jen James vypadal mírně naštvaně, když mu jeho milovaná pracovala s někým jiným.
"Výborně! Slečno Evansová, pane Snape - skvělý lektvar, dvacet bodů pro každého," nadšeně poskakoval okolo první lavice.
"Naprosto dokonalé! Řekl bych, že tohle je..."

Nedozvěděli jsme se jaké to je, protože třídou se náhle ozval výbuch - někomu ze Zmijozelu vybouchl kotlík a teď se tu začal rozvalovat nafialovělý dým.
"Všichni ven!," nařídil profesor mávajíc hůlkou a studenti spěšně vybíhaly z učebny. I když jsme byli venku, pociťovali jsme malátnost z výparů - ten komu vybuchl kotlík, připravil velmi účinný lektvar!
"No kluci my musíme jít - máme studium mudlů!," prohlásila Lil, když jsme se jakž takž vzpamatovali a zazvonilo. Mávli jsme na kluky a odcházeli jsme svižně směrem k jižní věži.




"Páni! Nikdy bych nevěřila, jak divný pohled na mudly mají kouzelníci," kroutila Lily hlavou, když jsme opouštěly učebnu.
"Podle toho, co říkala profesorka, to vypadá, že jsou kouzelníci ještě větší neandrtálci než mudlové," sdílela jsem její názor.
"Sakra," plácla se do čela," já jsem zapomněla! Musím vypracovat jednu esej do Dějin! Skočím si do knihovny, uvidíme se na Přeměňování."
S tímhle se rozutekla, až jí její rudé vlasy vlály. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a vydala se na opačnou stranu. Na konci chodby jsem zaslechla hlasy.
"Ale Srábku! Snad jsme ti chyběli ne? Projev trochu lásky."
"Dvanácteráku snad si nemyslíš, že je něčeho takovýho schopnej!"

Hrklo ve mně. Nohy se mi najednou zasekly, těžce jsem dýchala. Ale nejhorší byla bolest uvnitř mě. Ten posměch, který vypustil z úst Sirius, se mi zařezal hluboko a právě cupoval moje srdce na milion kousků. Spěšně jsem zamířila za roh doufajíc, že to, co jsem slyšela, je pouhý sen. Za rohem však stály dvě postavy, hůlky napřažené v souboji. Kousek od nich těžce oddechoval kluk s delšími černým vlasy - Severus, blesklo mi hlavou. Z nosu a z ramene mu tekla krev.
"To je teprve začátek!," posmíval se Sirius a ten odporný ton jeho hlasu se mi zabodovál do mého rotříštěného srdce.
"Levicorpus!," pronesl nebezpečně.

Jen jsem máchla hůlkou. Neverbálně jsem vyslala před klečícího kluka štít. James i Sirius se otočili - když mě uviděli, strnuli. Ignorovala jsem je, přešla k Severusovi a natáhla k němu ruku. Nedůvěřivě si mě měřil. Vzdychla jsem a posbírala jeho věci - to ho snad vykolejilo mnohem víc. Když jsme je po chvíli sesbírali, vzal si je ode mě, téměř nepostřehnutelně na mě kývnul a spěšně zmizel za rohem.
To už jsem nemohla dál dusit tu bolest. Z očí mi vytryskly slzy, vlasy zbledly do naprosto nepřirozené bílé a já jsem utekla další chodbou na hodinu. Ignorovala jsem výkřiky mého jména. Ve spěchu jsem pod sebou nešikovně zkroutila nohu a upadla. Cítila jsem jak mi kost skočila na jiné místo, ale zvedla jsem se a pokračovala dál. Byla jsem ve čtvrtém patře. Tiše jsem zaplula do učebny Přeměnování. Ve třídě bylo jen pár lidí a mě si nevšímali. Rychlým krokem jsem došla
k prostřední lavici - seděli tam Lily a Remus.

"Erico! Co se stalo?," vyděsila se Lil, když mě spatřila a vrhla se ke mně.
"Spadla jsem, vyvrkla jsem si kotník," vzlykla jsem jí do ramene první věc, která mě napadla.
I Remus se tvářil nanejvýš ustaraně a já věděla, že mi mou lež věří - jak jsem říkala, v tomhle jsem byla dokonalá. Navíc můj kotník mě opravdu bolel - právě teď jsem cítila pulsující bolest. Ta jen stupňovala tvorbu slz v mých očích.
"Můžeš jít se mnou na ošetřovnu?," poprosila jsem zničeně Lily a ta jen ustaraně kývla. Podepřela mě a já se s její pomocí dopracovala ke katedře. Profesorka McGonnagalová naštěstí přišla dřív - seděla tam a chystala si pergameny.
"Paní profesorko?," oslovila ji Lil a ona vzhlédla," Erica potřebuje jít na ošetřovnu - myslím, že se zvrtnula kotník."
"Jistě, běžte s ní, slečno Evansová," řekla a starostlivě na mě pohlédla.
Jenom jsem poděkovala kývnutím a Lily mě doslova vyvlekla ze učebny.

Na ošetřovnu jsme dorazili poměrně brzo. Madame Pomfreyová mě uložila na lůžko.
"Máte to jen vyvrknuté - dám to do pořádku, ale pustím vás až večer. Do té doby na to nemůžete stoupat," poučila mě.
"Můžete jít slečno Evansová - děkuji, že jste ji přivedla," otočila se mile na Lily.
"Máme odpoledne přijít?," zeptala se mě, když se zvedla k dochodu.
"Ne, já... Asi na mě všechno dolehlo, nechoďte prosím," zašeptala jsem.
Lily kývla a smutně se usmála, pak odešla. Bylo mi hrozně. Lhala jsem své nejlepší kamarádce. Měla bych jí říct, jak se chovali k Severusovi, ale uvnitř mě se ozval hlas, který mě donutil si vymyslet ty lži. Nechtěla jsem Lily ublížit.
"Díky - za to, jak si je zastavila," ozvalo se z lůžka vedle.
Překvapeně jsem trhla hlavou tím směrem. Vůbec jsem si nevšimla, že je tu někdo se mnou. Byl to Severus a očividně na odchodu.

"V pohodě," hlas se mi zlomil, i přesto jsem vykouzlila jakýsi úsměv.
Kývnul hlavou a odešel. To už mi po tvářích stékaly vodopády a z kanceláře se s lektvary v rukou vyhrnula madame Pomfreyová.
"To bude dobré zlatíčko," usmála se na mě.
"Po těchhle lektvarech bude bolest ustupovat, bude to trochu bolet, jenom vám to ovážu," konejšila mě a pohladila mě po vlasech.
Když mi obvazovala nohu, pořád mi tekly slzy a ona mě konejšila tím, že lektvar za chvíli zabere a večer už budu zase skákat.




Odešla asi za deset minut, když se ujistila, že mi nic nechybí. Ale chybělo. Byl to pocit, jako bych umírala. Nikdy jsem neviděla kluky v tomhle světle. Jistě - byli to průšviháři a Lily mi říkala, že si se Severusem moc nesednou, tohle ale bylo příliš.
Nikdy bych nevěřila tomu, že dokážu vyprodukovat tolik slz. Ale ony přicházely a já se je nepokoušela zastavit - připomínaly mi, že ještě pořád žiju, i přes tu prázdnotu co jsem cítila.
V kotníku mě najednou začalo štípat a pálet. A slzy, které tekly byly konečně z důvodu, kvůli kterému jsem přišla.

Nemohla jsem spát, i když mi to lékouzelnice doporučovala. Koukla jsem na hodiny nad vstupními dveřmi - byly 2 odpoledne. Řekla mi, že v mém stavu mě stejně pustí až ráno. Neprotestovala jsem, věděla jsem, že vypadám nanejvýš žalostně. Přemýšlela jsem (slzy se konečně zastavily), procházela jsem si tu chvíli znovu a znovu. Ale čím víckrát jsem to viděla, tím víc se ode mě vzdaloval ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Viděla jsem pouze tu osobu, která bezdůvodně zraňovala někoho jiného. V hlavě jsem měla jenom jednu otázku - kde je ten Sirius Black, kterého jsem znala? Vzpomněla jsem si, jak mi ve vlaku říkal, že nenávidí ty, co se chovají hnusně k ostatním, ten milej kluk se smál... Byl pryč? Jen jsem na to pomyslela, slzy si opět našly cestu ven. Zanedlouho jsem usnula vyčerpáním a můj sen opět provázely jeho oči - tentokrát, ale s tím chladným a mě zraňujícím pohledem...

Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám psát dál povídku Půlnoční slunce ? :)

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama