9. Noční naděje

3. listopadu 2013 v 16:05 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Menší zpožděníčko :D. A teď se jdu učit -_- . Užijte si to. Prosím pokud si to přečtete, chci znát váš názor, napište mi komentář :).


9. Noční naděje

"Bellatrix? Jak milé," ušklíbla jsem se, když jsem poznala našeho narušitele.
"Expelliarmus!"
"Pořád hrdinka?," vrátila mi to a s vítězoslavným úsměvem v rukou třímala naše hůlky.
"Snad sis nemyslela, že ti to všechno tak snadno projde? Čekala si, že si ze mě budeš dělat legraci a já na všechno zapomenu? Tak to seš na omylu, princezničko," její ledový šepot byl snad horší, než kdyby na nás začala ječet.
"Jak zbabělé, Bellatrix," zanechávala jsem klid a složila si ruce na hrudi.

"Zbabělé?!," zvýšila hlas. Zaváhala jsem - možná provokace nebyl ten nejlepší nápad.
"Jistě. Chtít útočit na neozbrojené soupeře. Kde je tvá Zmijozelská hrdost? Bylo by trochu potupné vyprávět přátelům, jak si porazila NEOZBROJENÉ?," poukázala jsem na hůlky v jejích rukou - teď zaváhala ona.
"Vypadni!," sykla na Lil a hodila jí její hůlku k nohám.
Rychle ji zvedla a podívala se na mě. Téměř neznatelně jsem kývla na její nevyslovenou otázku. Mrkla, otočila se
a tryskem vyrazila k hradu.

"Fakt hrdinka," odfrkla si Bellatrix a dál si pohrávala s mojí hůlkou.
"Od tebe to sedí," sjela jsem ji opovržlivým pohledem.
V dálce zazvonilo. Pozvedla svoji hůlku do bojové pozice a moje srdce se rozběhlo jako splašené.
"Už máš strach?," šeptala a oči se jí fanaticky leskly.
"Snad ne z tebe?," provokovala jsem ji dál.
Zuřivě na mě vypálila kletbu. Skokem jsem se jí vyhnula a rychle se narovnala očekávajíc další útok.

"To byla jenom rozcvička," hrozivě se usmívala.
"Crucio!"
Dalším skokem jsem se vyhnula její kletbě. Začala jsem couvat, kouzlem mi podkopla nohy. Ve snaze zmírnit pád jsem před sebe strčila ruce - v levém malíčku to nepříjemně zapraskalo a mně se do očí vehnaly slzy. Skousla jsem ret
a postavila se k ní čelem.
"Zdá se, že se ani moc nemusím snažit," posmívala se a dalším kouzlem mě seslala k zemi.

K mé smůle jsem spadla na - teď už nadvakrát - zlomený prst. Bolestí jsem spadla na zadek a slzy si našly cestu ven.
"Chudáček maličká," šišlala Bella a přibližovala se pomalým až líným tempem.
"Crucio!"
Instinktivně jsem zavřela oči, smířená s bolestí.
"Expelliarmus!"
Otevřela jsem oči - obě hůlky teď letěly do Jamesovi náruče. Červený paprsek se rozprskl v půli cesty. Remus mi pomohl na nohy, zatímco James a Lily se snažili nějak udržet Siriuse, aby neskočil po Bellatrix.

Trochu vrávoravě - hlavně s pomocí Remuse - jsem došla k Jamesovi a vzala hůlky.
"Vypadni," prohlásila jsem tvrdě, když jsem házela hůlku k majitelčiným nohám.
Povýšeně se pro ni sehnula a nezapomněla mě obdařit úšklebkem. Chvliku na to zmizela v hradu. Sirius zavrčel a vyškubl se z jejich sevření.
"Proč jste mě na ni nepustili?!,"
Byl absolutně nepříčetný a vztekle máchal rukama ve vzduchu. Na jednu stranu jsem ho měla chuť zklidnit, ale část, kde jsem byla hrdá na to, že to dělá kvůli mně, ji převyšovala.

"Promiň Siriusi, ale musíš uznat, že jsem si začala," klidnila jsem ho.
"Netvrdím, že to bylo fér!," umlčela jsem ho, když se nadechoval k odpovědi," Ale děkuju."
Pochybovačně na mě koukal a kousal si spodní ret. Zakroutila jsem hlavou.
"Retribo ossis," zakroužila jsem osmičku nad zlomeným prstem.
Fialový paprsek se rozlil po celé délce malíčku. Cítila jsem ten srůst - a věřte, že příjemný to nebylo. Prokousla jsem si ret, abych ze sebe nevydala ani hlásku.
"Zlomila ti prst?! Já ji zabiju," zrudl zlostí Sirius a otočil se směrem k hradu.

Jednoduchým kouzlem jsem ho zastavila v pohybu.
"Na to zapomeň. Stačí, když budeš se mnou, až bude poblíž," pohladila jsem ho něžně po ruce a počkala až mi to potvrdí.
Trochu neochotně přikývl. Propustila jsem ho a on mě objal.
"Tohle už mi nedělej," zašeptal mi do ucha tak, že jsem to slyšela jenom já.
"Nebudu," slíbila jsem a trochu neochotně se od něho odtáhla.



"Co si mám vzít na sebe?," panikařila Lil a vytahovala další a další oblečení z kufru.
"Lily? I kdyby si přišla v pytli od brambor, tak mu to bude jedno. Vezmi si ten zelenej svetr - ladí ti k očím," poukázala jsem na kus oblečení, které bylo na mé posteli.
Poté, co jsme se dostali zpátky do hradu, jsme ve společence objevili oznámení pro sedmáky:

Oznámení pro všechny žáky sedmého ročníku:
Dnes, v 20:00, nechť se dostaví již zmínění žáci. Přednášku o budoucím povolání, kterou nám slíbilo ministerstvo, proběhně právě dnes. Přijďte vhodně oblečeni a včas.
Minerva McGonnagalová

Od té doby se Lil přehrabuje v šatníku a hledá vhodné oblečení. Podle mě je to zbytečné, když na něm budeme mít společenský hábit, ale Lily si očividně myslí něco úplně jiného. Se záúpěním jsem vyletěla z postele, když si přes hlavu přetáhla úplně jinej svetr.
"Hele, jdu za klukama, a ty mi slib, že mě budeš do deseti minut následovat," zastavila jsem ji v pohybu.
"Jasně, jasně," odmávla mě rukou a dál se přehrabovala v šatníku.
Povzdecha jsem si a přešla k posteli.
"Jinxi? Za deset minut ji odsud vyškrábej! Máš to dovoleno," podrbala jsem kocourka za ušima a ten se nedočkavě koukal na můj budík. Pousmála jsem se - Lily mě zabije.




"Znáte účinnější kouzlo na zmrazení, než je Petrifikus?," prohodila jsem ledabyle, ve společence a po očku koukala na schody k ložnicím.
"Na co ti to bude?," zeptal se mě zvědavě a zároveň opatrně Remus.
Nadechla jsem se k odpovědi...
"ERICO ELISABETH HARPEROVÁ!!! VEZMI SI TO ZATRACENÝ ZVÍŘE!!!," řev, který nepatřil nikomu jinému než Lily, se ozýval seshora od našeho schodiště.
Ze schodů mezitím ladně seskočil můj kocourek a s vrněním se mi usadil na klíně. Za okamžik se objevila absolutně rozzuřená Lilly - na sobě měla k mému potěšení ten zelený svetr -, hábit hodila na Jamese, který ho chytačským reflexem polapil.

"To zvíře mi roztrhlo moje jediný kalhoty!," běsnila a ukazovala na spící kuličku.
"Určitě máš i jiný ne? A já ti říkala - deset minut," chlácholila jsem ji a ďábelsky se pousmála.
"Tyhle byly od Jamese!!," zuřila dál a nepřestávalo probodávat Jinxe vražedným pohledem.
"Koupí ti nový a někdo tě musel přece dostat dolů," prohodila jsem nevinně.
Lily se k mému překvapení pousmála a mrkla řasami.
"Jistěže - pak ti nebude určitě vadit, když si půjčím tu šálu na umývání země," prohodila nevinně, ale v očích jí to zajiskřilo.
Ztuhla jsem a odstrčila Jinxe.

"To ani nezkoušej! Nemám žádnou jinou!," naštvala jsem se a vyskočila z křesla, pěsti pevně zatnuté.
"Určitě máš i jinou ne?," pronesla mou větu a její úsměv se rozšířil.
"No to teda nemám! Tuhle mi dal Sirius!," vybuchla jsem a bez rozmýšlení plácla to, na co jsem myslela.
Lilly se na mě vítezoslavně šklebila a mně nabraly líce červenou barvu. Sirius s Jamesem se tvářili stejně potěšeně
a Remusovi cukaly koutky.
"Máš s tím problém?! Ty si taky vyváděla," nedala jsem se a zkřížila ruce na prsou.
"Aby taky ne! Dal mi je James a ty si to věděla!"

"Mně ji dal Sirius a je ti to jedno!"
"Holky...," vložil se do toho opatrně Remus.
"Zmlkni!," vybuchly jsme obě a otočili se na něj.
Obě jsme byly naštvané a zahanbené zároveň.
"Tak jo, to stačí - i my vás máme rádi, ale musíme už jít, za deset minut to začíná, takže jestli chceme nějaký dobrý místa...," mírnil nás James a chytil Lily, Sirius mě zatím taky odstavoval z cesty.

"Fajn - promiň Lily," nabídla jsem jí příměří.
"V pohodě," usmála se a chytla mě za ruku.
Společně jsme - už v hábitech - vyšli ven.
"Hej a co my?," ozval se naoko dotčeně Sirius.
"Máte Remuse," prohodila jsem a Lily se rozesmála.




"Mohli by už začít..."
"A co nám chce? ..."
Vešli jsme do Síně, kde to hučelo jako v úle. Přešli jsme k Nebelvírskému stolu, kde už seděli všichni z naší koleje.
"Není dneska úplněk?," poznamenala jsem, když jsem koukla na měsíc na vykouzlené obloze.
"Až zítra," zašeptal Remus a sklopil oči.
Tímhle malým gestem mi potvrdil moji domněnku. Dodala jsem si odvahy.
"Děje se něco?," zašeptala jsem a něžně stiskla jeho ruku.

Bylo na něm vidět, že bojuje sám se sebou.
"V pohodě," odpověděl mi stejně tiše, ale do očí se mi podívat nedokázal.
Než jsem mu stihla odpovědět, do Síně vešel ministr kouzel s profesorem Brumbálem po boku. Všichni ztichli a upírali zrak na malé podium, kam oba zamířili.
"Drazí studenti," začal ministr a všechny nás obdařil zářivým úsměvem," jako naše další generace, máte před sebou důležitou volbu, která jistě ovlivní váš život. Dnes jsem..."
Po pár minutách jeho úžasného proslovu, jsme všichni pouštěli jeho řeči jedním uchem dovnitř a druhým ven. Zamyšleně jsem koukala někam za profesora Brumbála.

Když jsem ucítila jeho pobavený pohled, omluvně jsem se usmála. Mrknul na mě a já se potichu uchechtla. Bohužel ne dostateně. Pár lidí v okolí se na mě zvědavě podívalo a já radši předstírala, že se věnuju ministrovu přednesu.
"Děkuji vám za pozornost milí žáci! Doufám, že spoustu z vás potkám u mě na ministerstvu," mrkl na nás a já protočila oči.
"Děkuji pane ministře. A Vám milí absolventi děkuji... za pozornost," řekl Brumbál a jeho pohled se stočil mým směrem. Nevinně jsem se usmála.

Všichni jsme se zvedli a zamířili do svých společenských místností. Většina se ještě nechystala spát, poněvadž zítra začínal víkend a tak se nahrnuli ke křesílkům a mladším studentům, kteří byli ochotni je poslouchat, vyprávěli průběh večera.
"Půjdete k nám nahoru?," zeptal se James a a my s Lil se zastavili v pohybu. Podívali jsme se na sobě, Lily přikývla.
"Proč ne," odpověděla jsem.




"Tak co máte v plánu?," svezla jsem se na Siriusovu postel a on se ke mně přidal.
"Povídat si?," prohodil James. Oba byli pohodlně roztaženi na jeho posteli. Lil se opírala o Jamese a on si namotával pramínek jejích vlasů na prst.
"O budoucnosti?," odfrkla jsem si při představě nudného monologu ministra.
"No samozřejmě. Všichni se doufám sejdeme na ministerstvu," hrál dotčeného Sirius.
Rozesmáli jsme se a Remus po něm hodil naoko naštvaně polštář. Strhla se neuvěřitelná bitka, ve které se kluci spikli proti nám - holkám. A proto jsme se schovávali za Jamesovou postelí.

"Vzdáváte se?," poškleboval se James a vrhl po nás polštář.
"Ani náhodou," mrštila jsem ho zpátky.
Nějak už jsem nepočítala s ostatními, protože Sirius oběhl pokoj a s pištějící Lily v náručí, utíkal na druhou stranu pokoje.
"Ta je moje!," zlobil se James a běžel za nimi.
Já jsem využila situace a rychlým skokem jsem přeskočila postel a povalila naprosto překvapeného Remuse.
"Mám tě," smála jsem se a obkročmo mu seděla na hrudi.

Přestala jsem hned, protože ztuhnul a já si uvědomila svou chybu. Vlkodlak před úplňkem je citlivý na lidi v jeho blízkosti a já ho zastihla nepřipraveného. Bylo vidět, že zadržuje dech, aby zabrzdil příval mé lidské vůně. Urychleně jsem se vyšvihla na nohy a podala mu ruku. Zvedl se a váhavě se usmál. Ostatní se ještě rvali v rohu a očividně si ničeho nevšimli.
"Promiň jsem trochu těžší - nechtěla jsem ti vyrazit dech," hrála jsem to dobře, protože se mu viditelně ulevilo.
"V pohodě," i v jeho hlase byla cítit úleva.
"Proč nepokračujete?," ozval se rozesmátý Sirius a hodil naším směrem polštář.

"Měli jsme takovou menší kolizi - nějak jsem neodhadla vzdálenost," prohodila jsem lhostejně a sledovala jak se on
i James zasekli v pohybu. Jistěže to ti dva věděli.
"Měli bysme jít spát," řekla jsem směrem k Lily, která kývla hlavou a naposledy praštila polštářem Jamesovu kštici.
"Hej," reagoval podrážděně a my se smíchem zmizeli do naší ložnice.



"Taky se slečny uráčily přijít," vyprskla Jessica a znechuceně si nás měřila.
"Ale prosím tebe, snad jsi nespala," oplatila jsem jí to.
Bože, jak tu holku nenávidím! Navíc se konečně začínám chovat jako svině - což jsem v téhle psolečnosti nutně potřebovala.
"Aby jo, když děláte randál v ložnici. Mohla bys použít svůj smrtijedský mozeček, normální lidé totiž v noci spí," prskla Cathrin.

Zatnula jsem ruce v pěst a snažila se potlačit syrovou magii, která se už už chystala vybuchnout a smáznout ten úšklebek z jejího ksichtu.
"Zmlkněte! Vůbec nevíte o čem mluvíte," vztekala se Lily a hodila si ruce v bok.
"A že zrovna ty se s ní bavíš! Jsi mudlorozená, co myslíš, že s tím slečna Perfektní udělá? No?," syčela Jessica.
"Mysli si co chceš," řekla jsem nakonec a otočila se k odchodu, zavřela jsem za sebou dveře a mechanicky se pohybovala po schodech dolů. Ještě jsem zaslechla, jak se Lily pouští do další hádky.

Zasekla jsem se na posledním schodu, když jsem zjistila, že tu nejsem sama. Stál směrem ke krbu a zamyšleně zíral do ohně.
"Remusi?," zašeptala jsem a sešla blíž.
Trhnul sebou, ale když mě uviděl, uvolnil se. Byla jsem ve stínu, takže mě neviděl tak dobře jako já jeho. Měl na svých tvářích stopy po slzách. Došla jsem až k němu a něžně mu je setřela. Překvapeně se na mě podíval a já to pochopila. Zjevně si k sobě nikoho nepřipustil tak blízko. Střežil své tajemství a bál se, že odežene každou každou dívku, která zjistí pravdu. Bohužel, měl docela pravdu - většina uteče hned, jakmile zjistí, že někdo v jeho blízkosti je vlkodlak.

"Stalo se něco?," zeptala jsem se, i když jsem věděla odpověď.
Ruku jsem z jeho tváře pomalu spustila. Jakoby jsem viděla vnitřní boj v jeho hlavě. Jeho odpověď ale nebyla ta, v kterou jsem doufala.
"Promiň. Na tohle nejsem zvyklý. Tohle... Prostě, nikdo se mě takhle nedotýkal," sklopil pohled a tváře mu zrůžověly.
Zaváhala jsem, oba jsme byli zničení. Tolik věcí nebo lidí nám právě ubížilo.
"Tak to neví, o co přicházejí," řekla jsem prostě a přiblížila se k němu.
"Nemusíš kvůli mně...," hlas se mu vytratil a nepřestal mě sledovat očima.

Jeho mozek mu možná říkal, abych toho nechala, ale jeho oči prosily, abych nepřestala.
"Není to logický, nepřemýšlej o tom. Jenom jeden polibek - ber ho ode mě, jako od kamarádky nebo jako pozdní dárek
k narozeninám Nic se mezi námi nezmění," ujistila jsem ho a zničila tu vzdálenost mezi námi.
Když jsem se na něj podívala, viděla jsem tu úlevu v jeho očích. Určitě si první polibek nepředstavoval takhle, ale moje řešení bylo přijatelné pro nás oba.

Něžně jsem vzala jeho obličej do dlaní a mírně si ho přitáhla - byl o něco vyšší než já. Přivřel oči a já převzala iniciativu. Dotkla jsem se jeho rtů a vtáhla ho do polibku. Brzy zachytil můj rytmus a poddal se mu. Automaticky mě objal v pase
a já se k němu přitiskla. Prohloubil polibek a já se nebránila - oba jsme do něj dali všechny emoce, které nás drtily.
Nebyla to láska, jenom vztek a bolest - potřeba zjistit, že někam patříte, že někomu na vás záleží. Odtáhli jsme se do sebe a natahovali se po kyslíku. Oba trochu červení.

"Dobrou noc," pronesla jsem a naposledy jsme si stiskli ruce.
"Děkuju," zašeptal, když jsem byla u schodů.
Usmála jsem se na něj. Když jsem se vrátila do pokoje, všechny dívky už spali. Co nejtiššeji jsem se dostala k posteli
a během chvíle usnula.




"Vstávej! Vezmi si to pitomý zvíře!"
Poplašeně jsem otevřela oči a vyskočila z postele. Když jsem konečně zaostřila, mrštila po mně Jessica Jinxe a vztekle vypochodovala po boku s Cathrin. Zaskřípala jsem zuby a něžně položila kocourka na postel.
"Lily?"
"V koupelně!"
Převlékla jsem se, zatímco se Lily upravovala. Budík ukazoval 7:45. Nekřesťanský vstávat tak brzo o víkendu. Zamračeně jsem si obouvala tenisky a zívala.
"Tady se někdo vážně vyspal," smála se Lily, když vyšla ven.
"Ha ha," prohodila jsem, ale nepotlačila zívnutí. To ji rozesmálo ještě víc.

"Můžem dolů," houkla jsem na ni, když jsem vypadla z koupelny.
"Neboj - kluci budou stejně spát asi do desíti," ušklíbla se Lily a se smíchem jsme vyrazili na snídani.
Jako obvykle v sobotu na snídani bylo jen pár ranních ptáčat a učitelé. Hned ve dveřích jsem pohledem přejela po našem stole. Na konci seděl Remus a v poklidu snídal s Věštcem v ruce. Najednou už jsem si nebyla jistá svým včerejším geniálním plánem. Nedala jsem na sobě nic znát a doufala, že dohoda platí. Že z toho nevidí nic víc.
"Dobré ráno," prohodila jsem a sedla si naproti němu.
"Dobré," odpověděl a usmál se na nás.

Uf. Takže dobrý. I když jsem si to nechtěla přiznat, tak mě včera docela překvapil. A ten polibek se mi dokonce líbil. Měla bych si nafackovat za své geniální nápady, napadlo mě pochmurně.
"Tak co dneska podniknem? Teda až se chlapci uráčí vstát," smála se Lily a otáčela si v ruce pomerančem.
"Venku je docela fajn - mohli bysme se jít projít, ne?," napadlo mě a tázavě jsem se podívala po ostatních.
"Fajn," odpověděli oba.
Rozesmáli jsme se. Do síně se mezítím snesl malý výreček a hodil mi do klína dopis. Poznala jsem Maryin rukopis. Otevřela jsem obálku a vypadlý pergamen jsem rozložila.

Máme problém

Mary

Romadůr

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám psát dál povídku Půlnoční slunce ? :)

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama