11. Víkend

2. prosince 2013 v 8:59 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Další kapitolka :)
Sestřence k včerejšímu svátku (Protože si HROOZNĚ moc přála :D)

11. Víkend

Zavrtěla jsem se a rukou jsem narazila na Siriusovu hruď. Usmála jsem se a otevřela oči.
"Vyspaná?," usmál se na mě Sirius a hladil mě po zádech.
"Jo. Jak dlouho jsi vzhůru?," zeptala jsem se a zvedla k němu pohled.
"Ani ne pět minut. Podle toho hluku, co dělají, bych řekl, že se ti to kouzlo povedlo dokonale," zakřenil se.
"To je dobře," prohodila jsem a přitáhla si ho k polibku.

"Ani nemůžu říct, jak moc mi to chybělo," povzdechl si, když jsme si dali přestávku na nádech.
"To se nedivím, cassanovo," prohodila jsem a on se pobaveně usmál," ale teď jdem na večeři, mám strašnej hlad."
Na důkaz nám oběma zakručelo v břiše. Zasmáli jsme se a já nás jednoduchým kouzlem upravila. Poté jsem zrušila kouzlo na závěsech. Nadmíru soustředěný výraz Jamese, který se zřejmě pokoušel prorazit mou hradbu, nás rozesmál znovu.
A nejenom nás - Lily a Remus se smáli na druhé straně pokoje.

"Měl by ses učit formule," mrkla jsem na něj a chápavě ho poplácala na rameni.
"Normální kouzlo by mi pomohlo! Nemůžu za to, že tvoje štíty jsou jak zdi v Azkabanu!," vztekal se James.
"Promiň," řekla jsem a vrhla na něj psí pohled.
"V pohodě - ale musíš mě to naučit!," zasmál se.
"Kde je Petr?," zeptala jsem se, když jsem ho nikde neviděla.
"Už na večeři - nehodlal na vás čekat," ušklíbl se Remus.
Zavrtěla jsem hlavou a vyrazili jsme do Velké síně.




"Zapomněla jsem, jakej byl klid, když se mě dívčí pupulace nesnažila zabít," prohodila jsem, když mi na talíři přistál už 13 výhružný dopis.
Ani jsem ho nečetla a zmačkala do kuličky, kterou jsem hodila směrem odkud přiletěla.
"Ani si to nepřečteš?," smál se James.
Přimhouřila jsem oči a probodla ho zlostným pohledem.
"Nemám čas číst nějaký bláboly," odfrkla jsem si a odklonila talíř s dalšími papírky.

Když jsem odhodila další papírek směrem k talíři, vznítil se a já jen mohla děkovat své intuici, že jsem to nečetla. Ztuhla jsem a šokovaně zírala na místo, kam jsem papírek odhodila. Představa, že by mi shořel v ruce...
"Nějak mě přešla chuť na dezert," snažila jsem se znít nenuceně, ale soudě podle jejich výrazů se mi to moc nepovedlo.
"No aspoň tě můžu veřejně ochraňovat," usmál se lehce Sirius a stiskl mi ruku.
"Začni hned," zašklebila jsem se.
"Rozkaz," zašeptal mi do ucha.
Zasmála jsem se a společně s ostatními jsme vyrazili do věže.



"Jdeme se převlíknout," prohodila směrem ke klukům Lily a táhla mě k naší ložnici.
Otevřela dveře a obě jsme ztuhly. Moje věci byly rozházené, oblečení zničené, osobní věci se někde válely a všechny mé výkresy byly roztrhané. Ignorovala jsem to a přiskočila k posteli. Hbitě jsem začala prohledávat věci a snažila se najít jedinou věc, kterou jsem doufala, že mi ty dvě nány nezničily. Pod cáry papírů, na kterých kdysi byly kresby, opravdu ležela fotka. Byla roztržená na dvě půlky. Až teď se mi rozutekly slzy po tvářích. Na fotce jsem byla já s mojí milovanou babičkou.
"Neboj, ty věci spravíme jsou na to kouzla," uklidňovala mě Lily.

Vstala jsem s fotkou v ruce a zamířila s Lily v závěsu do společenské místnosti. Došla jsem až k místu, kde sedávaly naše spolubydlící.
"Tak už jsi spokojená?," zeptala jsem se Jessicy a ignorovala jsem všechny pohledy.
"Jak to myslíš?," zeptala se nevinně a usmála se mému uslzenému obličeji.
"Nehraj si na hloupou," požádala jsem ji.
"No jasně! Jenom jsme zkoušely kouzla z Obrany," usmála se na mě falešně Cathrin.
"Snad si ty věci umíš spravit nebo toho nejsi schopná?," šklebila se na mě Jessica.

"Samozřejmě. A upřímně je mi jedno, kolik oblečení, knih, pregamenů nebo výkresů jste mi zničily. Je mi jedno, že vám nevadí ničit mi věci a pořád mě shazovat. Nebo že jste schopné se mi prohrabovat v osobních věcech. Ale doufala jsem, že máte alespoň nějakou hranici, za kterou už nebudete zacházet. Tohle," vytáhla jsem zničenou fotku na světlo," bylo to jediný, co mi zbylo po babičce. Zabili ji mí rodiče. Byla to ta nejdůležitější osoba v mým zatraceným životě a vy jste neváhaly a zničili i to poslední co mi po téhle osobě zůstalo. A víte co? Je mi z vás zle. Možná nejsem dokonalá, mám rodiče smrtijedy a půlka školy mě nenávidí... Ale i přesto všechno lituju vás - protože dnes jste mi dokázaly, že v sobě žádný cit nemáte. Jen nenávist. A konečně můžete být šťastný - povedlo se vám to. Zničily jste mě," ke konci proslovu mi slzy tekly proudem.

Proběhla jsem kolem všech zúčastněných, kteří byli absolutně v šoku a nezmohly se na slovo. Odběhla jsem do ložnice
a kouzlem svě věci spravila. Otočila jsem se a vyběhla z pokoje, aniž bych se otočila.
Sešla jsem ze schodů a všechno ignorovala. Očima jsem ho vyhledala. Stáli tam u krbu všichni. Naše oči se střetly. Proudy slz se znovu valily po mé tváři. Přešel ke mně a já mu zabořila tvář do hrudi. Pak už jsem jenom padala do tmy...



"Asi je zabiju. Pěkně pomalu, vyzkouším všechny kouzla, který mi Erica vyjmenovala. Přísahám," slyšela jsem trochu matně, ale jistě jsem rozeznala Lily.
Doufala jsem jenom v jedno - že nejsem zpět v naší ložnici. Snažila jsem se proto uvědomovat si skutečnosti. Ležela jsem v posteli a byla přikrytá - srdce mi poskočilo, protože jsem jasně poznala Siriusovu vůni na dece. Tiskl mi ruku, něžně ale pevně. Určitě seděl na okraji postele.

Chytla jsem pevně jeho ruku a stáhla ho k sobě. Překvapením se ani nemohl bránit. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi
a tiskla se k němu, jakoby na tom závisel můj život.
"Můžu pro tebe něco udělat?," zašeptal bolestně.
Byla jsem ráda, že měl natoli taktu a nezeptal se, jak mi je.
"Nepouštěj mě prosím," odpověděla jsem zničeně.
"Už nikdy," pronesl pevně a přimáčkl mě k sobě.
Zavřela jsem oči a vyčerpáním usnula.




Když jsem se znovu probudila, bylo ráno. Všichni kolem spali. Ospale jsem se koukala po okolí - James a Lily byli stulení
u sebe, Remus a Petr každý na své posteli. Sirius vedle mě lehce oddechoval a ochranitelsky mi držel ruku kolem ramen. Pohled mi padl na moji už zvětšenou tašku a na mysli mi vytanuly všechny vzpomínky ze včerejška. Zatřepala jsem hlavou a zamyšleně se znovu opřela o můj živý polštář.
Připadala jsem si jako zbabělec. Utekla jsem před nimi a ukázala svou slabost. Ale s tím jsem se rozhodla skoncovat. Přinutila jsem se soustředit na své přátele. Ano, měla bych myslet na ně. Tím, že budu zlomená, jim budu ubižovat. A to jsem nechtěla. Nechtěla jsem vidět trpět Lily, Jamese Remus... Siriuse.

Zvedla jsem se, zatáhla závěsy kolem naší postele a vrhla se na Siriuse. Vyburcovala jsem v sobě veškerou lásku k němu
a vášnivě ho políbila. Otevřel překvapením oči a polibek mi začal oplácet. Dala jsem mu šanci nabrat dech a láskyplně ho hladila po hrudi.
"Baví tě mě ráno dusit polibkem?," lapal po dechu, ale usmíval se.
"Docela dost," zašeptala jsem a sklonila se pro další polibek, který mi ochotně oplácel.
"Je ti líp?," zeptal se nakonec starostlivě.
"Teď už jo," usmála jsem se.

"Něco mi ale musíš slíbit."
"Co?"
"Nesmíš mě opustit," odpověděla jsem mu.
"Slibuju," usmál se a políbil mě na čelo.
Zvedli jsme se a já roztáhla závěsy. Všichni ještě spali, proto jsem co nejtiššeji přešla k nočnímu stolku a natáhla se po kouzlem spravené fotografie. Z té se na mě už zase usmíval má babička. Něžně jsem přejela po okraji fotky palcem
a usmála se. Babička mi úsměv opětovala a zamávala mi.
"Pořád zvažuju, že je půjdu zabít," zašeptal mi Sirius do ucha a objal mě kolem pasu.
"To nebude nutné. Prostě už je nenechám ničit mi život," pronesla jsem pevně a sitskla jeho spojené ruce na mém břiše.

"Co takhle je probudit?," zeptala jsem se s hranou lhostejností.
"To je myslím dobrý nápad," přikývl stejně zamyšleně Sirius.
Vzali jsme do rukou polštáře a ďábelsky se na sebe usmáli.
"TEĎ!," zakřičel a oba jsme hodili po našich cílech zásobu několika polštářů.
Výkřiky a poplašené škubání nás ujistilo, že jsme mířili přesně.
"Sejdeme se na snídani," zasmála jsem se a vyhnula se letícímu polštáři.
Ještě za běhu jsem chytila Siriuse za ruku a společně jsme přibouchli dveře a slyšeli už jen tlumené nadávky. Rozesmátí jsme vyrazili na snídani a počítali jsme s tím, že budou jistě chtít odplatu.



Zrovna jsem seděla Siriusovi na klíně a krmila ho koláčkem, když se naše oběti přihnali k nám. Obezřetně jsme se na sebe podívali.
"Jak jste se vyspali?," šklebil se Sirius na Jamese.
"Perfektně," zabručel mu na oplátku a unaveně si přitáhl hrnek kafe, kerý do sebe okamžitě naklopil.
"Promiňte," usmála jsem se omluvně,"nějak jsme to neodhadli."
"V pohodě," zasmála se Lily a nabrala si míchaná vajíčka na svůj talíř.
"Jak ti je?," zeptal se opatrně Remus.
Ztuhla jsem a Sirius mi jemně stiskl ruku.

"Teď už líp. A omlouvám se za ten svůj výstup včera. A taky za to, že jsem vám zabrala ložnici," sklopila jsem pohled.
"Ty neotravuješ," řekl Sirius a zvedl mi bradu.
Děkovně jsem se na něj usmál, zakřenil se zpátky. Remus mi vyslal omluvný pohled a já mu vrátila jeden upřímný zpátky. To už se trochu uvolnil a pustil se jako ostatní do snídaně.



"Dneska je trénink, v pět odcházíme," oznámil mi James, když jsme vcházeli do společenky.
"Neboj. Budu tam," usmála jsem se a posadila se na pohovku.
Sirius mě následoval a já se mu stulila do náruče. James s Lily zabrali druhou půlku a Remus vytáhl nějakou knihu a sedl si ke krbu. Petr zase někam zmizel. Chytila jsem Siriusovu dlaň a společně jsem si hráli s prsty - nedalo se určit, kdo vítězí.
"Zítra máme písemku z lektvarů," vzpomněla si Lily a otočila se na nás.
"Odbarvovací a Mlhavý lektvar?," zeptala jsem se.
Přikývla.

"V pohodě, ten zvládnu i se zavřenýma očima," usmála jsem se a zavřela oči.
"Sebevědomí ti teda nechybí," zasmál se James.
"A tobě snad jo?," vrátila jsem mu to a všichni se rozesmáli.
"Jako kapitán ho potřebuju. Měla bys mě brát aspoň trochu jako autoritu," odpověděl mi lehce uraženě.
"Ale vždyť tě tak beru," odporovala jsem mu a všichni se na mě podívali se zdviženým obočím.

"No tak asi ne. Ale snažím se - a to se cení," podotkla jsem a něžně ho šťouchla do ramene.
"Fajn. Tentokrát se obejdeš bez trestu," pronesl pomalu a ďábelsky se usmál.
"Nemysli si, že ti to pak nevrátím," odtušila jsem a přísně na něj pohlédla.
"Má tě přečtenýho brácho," zasmál se Sirius a přitáhl si mě zpět.
James si povzdechl a Lily se zachichotala.



"Měla bych si dojít pro koště," povzdechla jsem si a neochotně se odtáhla z hřejivého objetí.
"Máš pravdu, musíme už vyrazit," souhlasil James a oba jsme se vydali do ložnice.
Oddechla jsem si, když jsem zjistila, že tu ty dvě nejsou. Vytáhla jsem své koště zpod postele a natáhla na sebe teplé oblečení. Stáhla jsem si vlasy do gumičky a nechala je splývat v něžných vlnách do půli zad.
"Jdem," kývla jsem na Jamese.
Ostatní nás následovali a u hřiště se odpojili, aby si mohli sednout na vyvýšená místa na tribuně.



" ... tak děcka - máme perfektní povětrnostní podmínky, počasí nám přeje sluníčko mírně svítí. Prostě skvělé podmínky pro naši hru," shrnul asi po půlhodině svůj proslov James.
Pár hráčů sebou škublo a probudilo se. I já jsem zavírala oči, ale už kvůli Jamesovi jsem vytrvala.
"Můžeme vyrazit," pronesl odměřeně, když přejel pohledem po ospalé kabině.

Vrhla jsem se po koštěti a vyběhla na hřiště. Za běhu jsem naskočila na koště a vyletěla obrovskou rychlostí k nebi. Užívala jsem si to čechrání vlasů a uvolnila jsem veškerou energii. Vesele jsem se zasmála a zpomalila. James už dorozdal pokyny a vpustil na hřiště potlouky a zlatonku. Doletěla jsem k němu a převzala camrál.
"Můžem?," kývla jsem na spoluhráče a společně jsme utvořili formaci.



Trénink byl vyčerpávající a James z nás opravdu vyždímal maximum. Rozlámaná i unavená jsem se doplahočila k tribuně
a posadila se.
"Chce nás zabít," zaskučela jsem a protáhla si křečí ztuhlé nohy.
"To by neudělal. Jen chce, abyste byli nejlepší," poučila mě Lily.
Pomalu jsem se na ni otočila se zachmuřeným výrazem.
"Můžeš si to taky zkusit," nabídla jsem jí a natáhla k ní ruku s koštětem.
Omluvně se usmála a pro jistotu si poposedla dál ode mě.

"No tak Erico! Chci vidět ještě pět koleček a Vrontského fintu!," zařval ze vzduchu kapitán a já jsem potlačila nutkání zdvihnout na něj prostředníček.
Vztekla jsem popadla koště a vyletěla prudce nahoru. Prosvištěla jsem neuvěřitelnou rychlostí pět koleček a Vrontského fintu jsem namířila přesně před naše publikum. Lily vyjekla a odskočila pryč. Kluci byli trochu ztuhlí, naštěstí mi důvěřovali a neutekli. Srovnala jsem koště metr nad zemí a elegantně seskočila.
"Jaká jsem byla?," líbla jsem šokovaného Siriuse na tvář a zářivě se usmála.
"Prefektní jako vždy," vzpamatoval se a ruku v ruce jsme vyrazili do hradu.



"Můžem," zakřičela jsem ze schodů, když jsme se převlékly na večeři.
"Trvalo vám to," vyčetl nám James a zvedl se z křesla.
"Mně ne. Erica se oblékala dlouho," proodila Lily a proskočila kolem mě.
"Děláš si srandu?," chytila jsem ji v pohybu a nevěřícně na ni zírala.
"Hodinu ses hrabala ve věceh! Já jsem si dala sprchu a za deset minut jsem byla připravená," vybuchla jsem.
"To byla sranda!," smála se Lil.

Přimhouřila jsem očima a ďábelsky se usmála. Jí ztuhl úsměv na tváři a začala přede mnou couvat. V očích mi zajiskřilo
a musela jsem vypadat jako bohyně pomsty.
"Připravená na odplatu?," zašeptala jsem a mazlila se s každým slovem.
Kluci se vedle nás prohýbali smíchy a Lil ustupovala směrem k pohovce.
"Vždyť to byla jenom sranda!," pípla Lil.
Rozběhla jsem se za ní a povalila ji na pohovku, kde jsem ji bez přestávky asi deset minut mučila lechtáním.

"Vzdej se!," smála jsem se kroutícímu se tělu pode mnou.
"Do-dobře, jen u-ž to-ho nech-ej!," smála se Lily a lapala po vzduchu. Slzy jí tekly proudem.
"Fajn," skončila jsem a odstoupila.
Lil si mnula žebra. Podívali jsme se na sebe a znovu se rozesmáli.
"Co ta večeře?," zeptal se po chvíli James.
"Máš hlad?," zeptala jsem se.
"Co bych asi jinýho dělal na večeři," protočil pobaveně očima a chytil Lily za ruku.

"Co já vím," prohodila jsem tajemně a se smíchem jsem utekla z místnosti.
"I mně budeš utíkat?," zasmál se Sirius, když mě dohnal na schodišti.
Zpomalila jsem krok a počkala na něj. Zářivě se na mě usmál a chytil mě za ruku. Přirazila jsem ho ke zdi.
"Tobě ne," zašeptala jsem mu.
Natáhl se pro pusu a já mu uhnula. Zamrkal očima a já jsem se rozesmála. Využil toho, že ho nehlídám a polibkem mě umlčel. Líbali jsme se dokud jsem neuslyšeli pobavené odkašlání.
"Co?," zeptal se otráveně Sirius a jen nerad se ode mě odtáhnul.

"Večeře," zasmál se James a šťouchnul do Siriuse.
Oběma se jim zalesklo v očích a závodili do Velké síně jak odva malí kluci. S Lil a Remusem jsme tam došli volným tempem a posadili se k uhnané dvojici.
"Kdy vyhrál?," zeptala jsem se a nabrala si kuřecí stehno s brambory.
"Já!," ozvalo se dvakrát.
To nás rozesmálo. Kluci se chvíli měřili rádoby naštvanými pohledy, ale nakonec se k nám přidali.


"Slečno Harperová, pane Blacku - máte jít do ředitelny," sdělila nám McGonnagalová, když jsme odcházeli od stolu.

Zaraženě jsme se na sebe podívali a oběma nám procházelo hlavou, co jsme vyvedli tentokrát. Nakonec Sirius jen pokrčil rameny a společně jsme se vydali k ředitelně.

Romadůr

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama