12. Ples

12. ledna 2014 v 17:02 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Přidávám kapitloku :) Vím trvalo mi to hooodně dlouho, ale musela jsem se zase naladit, což se mi (snad) povedlo. Napište mi, jak se vám to líbilo :) PS: Za ten konec mě neukamenujte :D (y)

12. Ples

Celou cestu k ředitelně jsem se uklidňovala, že jsme určitě žádnou hloupost neprovedli. Čím víc jsme se ale blížili, tím jsem si tím byla míň jistá. Ani Sirius mi moc ke klidu nepomohl. I v jeho očích jsem viděla tu otázku. Co jsme udělali a je to vážné?
"Lískooříšková zmrzlina se zkaramelizovaným cukrem," promluvila McGonnagalová k chrliči, před kterým jsme se nakonec zastavili.

Vykulila jsem oči. Sirius vyprskl smíchy a já se to neúspěšně snažila zakrýt zakašláním. McGonnagalová po nás střelila pohledem "není to moje vina, že má Brumbál neuvěřitelně hloupá hesla" a vpustila nás dovnitř. Museli jsme se dvě minuty uklidňovat, než jsme nasadili vážné tváře a zaklepali.
"Dále."

Sirius mi galantně otevřel dveře a nechal mě projít. Usmála jsem se na něho a společně jsme se usadili do křesel před pracovním stolem, na které ukázal Brumbál. V jeho očích schovaných za půlkruhovými brýlemi jsem viděla jiskřičky. To je dobře, pomyslela jsem si, takže v průšvihu nejsme. Málem jsem si oddechla nahlas, ale podle toho, jak se na mě ředitel koukal, mi to vyčetl z tváře. Nebo z hlavy.

"Nejspíš bych vám měl objasnit, proč jsem vás..."
"Určitě je to omyl, my s Ericou jsme nic ne..." přerušil Brumbála Sirius a já ho po vteřině šoku kopla do holeně.
Bolestně zaskučel a šokovaně na mě pohlédl. Málem jsem se plácla do čela. Nebo se ho přinejmenším zeptala, jestli mu nechybí mozek. Naštěstí moje úvahy přerušil Brumbál.

"Chtěl jsem s vámi probrat ples paní Harperové, který se bude konat v říjnu," pronesl Brumbál a naprosto ignoroval předchozí situaci.
"Samozřejmě nebude to moc velký problém vás omluvit - koneckonců jste velmi nadaní studenti," mrkl na nás.
"Nejspíš by mi to zakázalo ministerstvo, ale vaši rodiče prý byli velmi přesvědčivý. Nicméně zameškanou látku musíte dohnat. Nemusím doufám opakovat, že pro vás platí stejná pravidla jako ve škole?"

"Ne pane," odpověděli jsme jednohlasně.
"Výborně! Dáte si zmrzlinu?," zeptal se nenuceně a odněkud z hábitu vytáhl zmrzlinu.
"Ne děkujeme. My už půjdeme. Nashledanou pane a dobrou noc," odpověděla jsem za nás za oba a nenápadně postrčila Siriuse k odchodu. Naštěstí mu začal opět pracovat mozek a také se zvedl.

Když už jsme byli u vchodu, otočila jsem se ještě zpět: "Mimochodem, máte zajímavé heslo, pane řediteli."
Vesele se pousmál a jiskřičky v očích mu tancovali. Zavřela jsem dveře a pod schody jsme si se Siriusem dovolili vybuchnout smíchy.



"To jako vážně?," James se otřásal výbuchy smíchu.
"Originální heslo,"smála se Lily.
"Nechci na ten ples," brblala jsem Siriusovi do ramene.
Tlumeně se zasmál a přitáhl si mě blíž.

"Ani za odměnu?"
"Snad nemyslíš sebe?," zasmála jsem se.
"Nestačím ti?"
"No..."

Uraženě se na mě díval. Rozesmála jsem se a dala mu pusu na tvář. Usmál se na mě zpátky a spokojeně se opřel do křesla, na kterém jsme seděli.
"Vy dvě hrdličky!," cukroval James a pitvořil se jako malé dítě.
Všichni jsme vybuchli smíchy a trvalo dlouho, než jsme byli opět schopni normální konverzace.




"Bože! Lily ten ples je už dneska! Co mám sakra dělat?!," hysterčila jsem a pochodovala po pokoji jako lev v kleci.
"Hlavně se uklidni," protočila Lily očima a začala rozbalovat balíček se šatami, které mi přinesly rodinné sovy.
Úzkostlivě jsem pozorovala, jak otevírá balíček - pomalu a pečlivě. Dokonce jsem si i začala okusovat nehty.
"Bože nezdržuj to tak!," vyletěla jsem po pěti minutách a škubla s drahým papírem.
Podrážděně jsem zavrčela na krabici, která na nás vykoukla ze zbytků papíru. Sundala jsem její víko a naprosto ztuhla. Obě jsme zírali na nadýchanou růžovou příšeru. Lilly vypukla v šílený smích a musela se posadit, aby to vůbec ustála.

"Co - to - je?!," odsekávala jsem a mezi jednotlivými slovy vytahovala další a další krajky.
"Tak to se povedlo," smála se dál Lily a vůbec si mě nevšímala.
Vztekle jsem popadla hůlku a poslala na šaty Bombardo. Ozvala se rána jako z děla a k mé nelibosti - šaty byly pořád v jednom kuse. Odklidila jsem hůlkou nepořádek a koukala na své přetvořené šaty. Bombardo je sic nezničilo, ale dodalo jim neuvěřitelně drsný nádech. Nejspíš byly chráněné kouzlem, protože ztmavly a rukávy držela jen průhledná látka. Znovu jsem zaútočila na šaty, tentokrát s lehčím kouzlem a šaty konečně dostaly ten pravý nádech. Samolibě jsem se usmála a koukla na Lily.

"Tví rodiče tě zabijou," zkonstatovala.
"Budou to prostě muset přežít! Navíc... byla to nehoda nebo ne?," zeptala jsem se naoko překvapeně.
"Já tě varovala," pokrčila rameny a šla se blíž podívat na nový design mých šatů.
"Tak to je bomba Erico! Jsou nádherný," uznala Lill, když je vytáhla ven a položila na postel.
"Můžeme tě připravit?"
"Tak jo," zamumala jsem a odešla do koupelny následovaná Lilly.



"Hotovo!," zajásala nakonec po 4 hodinách.
"Konečně," rozzářila jsem se a odletěla k šatům, abych se do nich mohla obléknout.
Lily mi pomohla a nakonec dopla zip vzadu na šatech. Já už jsem jen šaty doplnila černým páskem a obula si bílé lodičky. Ty jediné zůstaly i po mém útoku na stejné barvě.
"Jak vypadám?," zeptala jsem se nejistě Lily a otočila se kolem své osy.
"Přenádherně," usmála se a opatrně mě objala.

Potichu otevřela dveře a já jsem ji následovala. Bylo něco málo po páté hodině odpoledne. Měli jsme se společně
s ostatními odletaxovat z Brumbálovy řeidtelny ve třičtvrtě na šest. Hůlku jsem si zastrčila za podvazek, který jsem si speciálně kvůli tomu navlékla. Příjemně mě tlačila do nohy a uklidňovala. Znovu jsem se nadechla a začala scházet schody.

Ve společence byla spousta lidí, protože si nemohli nevšimnout pozvánek na ples mé drahé matinky a byli neskutečně zvědaví, jak budeme vypadat. Rozhlédla jsem se po místnosti a uviděla kluky, kteří stáli u krbu a děje kolem si - vyjma Remuse - vůbec nevšímali.
Přejela jsem pohledem po Siriusovi a musela uznat, že se vůbec nedivím všem holkám, kterým se líbí. Měl na sobě elegatní kalhoty z dračí kůže v černé barvě, košili měl ledabyle přehozenou přes sebe s několika nedponutými knoflíky, jak to měl ve zvyku a na ruce přehozený společenský hábit ve tmavě černé barvě.

Usmála jsem se pro sebe - budeme se k sobě hodit. Sešla jsem poslední schody a snažila se ignorovat pohledy všech lidí. Hovor najednou úplně ustal a všichni na mě zírali - někteří i s otevřenou pusou. Remus šťouchl do kluků a ti se otočili mým směrem.
Sirius chvíli ohromeně zíral a pak mým směrem vrhl oslňující úsměv. Lily mě zatáhla za ruku a donutila k pohybu. Symbolicky mě předala Siriusovi a odběhla políbit Jamese.

"Moc ti to sluší," zašeptal mi do ucha a políbil mě.
"Tobě taky," usmála jsem se a přijala nabízené rámě.

Vymotali jsme se z přeplněné společenky a rozloučili se s ostatními.
"Budu si tě muset hlídat," řekl mi, když mi pomohl vylézt z otvoru do společenky.
"Proč?," nechápala jsem.
"Před dotěrnými mápadníky přece. Ani nevíš, jak jsi nádherná,"zašeptal a natáhl se pro další polibek.
"Musíme jít," zasmála jsem se a nežně ho odstrčila.

Povzdechl si, ale nakonec jsem se do něj opět zavěsil a mohli jsme pokračovat do ředitelny. Bylo štěstí, že jsme vyrazili dřív, protože schody se dnes rozhodly pro velké cestování mezi patry, takže než jsme se dostali na cestu k Brumbálově pracovně, uběhlo bezmála dvacet minut.
"A podívejme se! Krvezráci jdou na ples," ozval se kousavý hlas.

Otočili jsme se a zírali na Luciuse, který po svém boku držel Narcissu. Od zmijozelského sklepení k nám mířila snad celá kolej. Sirius se rozešel jeho směrem, ale já jsem ho pevným tlakem na jeho ruce donutila stát.
"Jaká škoda, že ty jdeš taky," zchladila jsem ho a spolu se Siriusem jsem se vydali rychlejším tempem do ředitelny.



"Rodinná vila Harperových," pronesla jsem jasně a vstoupila do zelených plamenů.
Svět se se mnou mírně zatočil a já jsem za chvíli přistávala v tom odporném hnízdě. Oprášila jsem si šaty a udělala místo Siriusovi, který šel hned za mnou. Usmáli jsme se na sebe a já opět přijala jeho rámě.

Lehkým tlakem na ruce jsem ho vedla místnostmi do velké haly, ve které se měl ples konat. Nemýlila jsem se. Dobrá třičtvrtina osazenstva byli smrtijedi. Už z dálky jsem zahlédla své rodiče,kteří se, jak jsem očekávala, výborně bavili
s Malfoyovými. Otec zvedl pohled a zaměřil se na mě. Dost ve mně hrklo, stiskla jsem Siriusovu ruku pevněji a on mi věnoval starostlivý pohled. Otec rychlým krokem přešel celou místnost.
"Otče," vysoukala jsem ze sebe a donutila se mu podívat do očí.

"Erico," odpověděl chladně a zadíval se na Siriuse.
"To je Sirius Black otče, požádala jsem ho o doprovod," představila jsem ho rychle.
"Těším mě pane Blacku," otočil se jeho směrem a natáhl ruku.
"Pane Harpere," odpověděl stejně odměřeně Sirius a stiskl otcovu ruku.
"Snad se vám u nás bude líbit," konverzoval otec.

"V přítomnosti vaší dcery to nebude problém," odtušil Sirius.
"To nepochybně," odpověděl mu odměřeně," omluvte mě, musím jít přivítat hosty. Později si spolu promluvíme."
Po těch slovech se odvrátil a pokračoval směrem k hale. Očima jsem prohledala místnost a zamířila jsem k tmavšímu koutu v místnosti, kde bychom si se Siriusem mohli v klidu promluvit.
"Měli bychom zajít za našimi matkami," upozornila jsem ho tiše, když jsem si všimla, že spolu zrovna mluví.

"Hlavně si mé matičky moc nevšímej," pronesl kousavě.
Přikývla jsem. Lehkým krokem jsme došli k našemu cíli.
"Ah... Eleanor - tohle je můj syn Sirius," ledabyle pohodila rukou jeho směrem.
Odolala jsem nutkání se zamračit, uřknout ji a rozeřvat se na ní, co si to dovoluje k mému příteli. A jejímu synovi samozřejmě.
"Matko," prohodil odměřeně.

"Walburgo - má dcera Erica," představila matka i mě.
"Těší mě paní Blacková," donutila jsem se k úsměvu a předvedla pukrle.
"I mě mladá dámo. Doufám, že si ve společnosti mého syna ještě nepřišla k úhoně. Je to poněkud problematický
a vznětlivý mladý muž a potřebuje disciplínu, tvrdou..."
"Myslím, že Sirius je velmi milý a hodný," skočila jsem jí naštvaně do řeči.

Naštěstí se to v mém hlase nepromítlo, ale i tak jsem viděla nebezpečný lesk v očích mé matky. Usmála jsem se na ni a
s omluvami jsme se od nich vzdálili.
"Smím prosit?," zašklebil se na mě Sirius a lehce se uklonil.
Zabránila jsem výbuchu smíchu a poklidně přijala jeho nabídku. Dovedl nás na vzdálenější konec parketu a začal se pohybovat v rytmu waltzu. Byl velmi dobrý tanečník, takže jsem si vedle něj připadala jako naprosté poleno.
"Jak dlouho mě hodláš ponižovat?," zašeptala jsem hravě.

"Užívám si, že jsem lepší tanečník než ty. Takže abych ti odpověděl - hodně dlouho," zašeptal mi zpět a udělal se mnou pořádný záklon.
"Tohle ti nedaruju," varovala jsem ho.
Jen se potutelně usmál a přetočil mě do další složité kreace.



Trvalo dlouho než jsem znovu nabrala dech a byla schopná alespoň částečné komunikace.
"Co takhle jít k tobě do pokoje?," zavrněl smyslně Sirius a položil naše sklenky s vínem na stůl.
"Ehm... ráda ti ho ukážu," odpověděla jsem nakonec a nenápadně jsme se vytratili z haly.
"Hlavně jdi potichu. V tomhle domě mají i stěny uši," zašeptala jsem varovně a vedla ho složitými chodbami.
"Jak se tu můžeš vyznat? Máte tu víc chodeb než v Bradavicích," zeptal se tiše.

Jen jsem se ušklíbla a vytáhla ho po posledním schodišti. Otevřela jsem jedny postraní dveře, vtáhla ho dovnitř a rychle zabouchla. Pro jistotu jsem zamčela nejen klíčem, ale i kouzlem.
"Moc hezkej pokoj," pronesl obdivně a prohlížel si fotky na mém stole.
"Chtěla jsem teplejší barvu," prohodila jsem mrzutě směrem k ohavně zeleným stěnám.
Postavil rámeček zpět a přešel k posteli, na které se pohodlně rozvalil.
"Nepřidáš se?," usmál se a poklepal na místo vedle sebe.

Trochu nejsitě jsem došla až k němu a posadila se na kraj postele. Vytáhl se do sedu a přitáhl si mou tvář k polibku. Skopla jsem boty, které mi bránily v pohybu a zapletla mu prsty do vlasů a prodlužovala tak náš polibek. Klekla jsem si na postel a přesunula své ruce na jeho krk, zatímco mi něžně rukama hladil záda.
Na chvíli se odtáhl, aby své rty přesunul na můj krk a ruku na mé stehno. Pohladil mě přes stehno a vyhrnul šaty, přitom mě nepřestával laskat na krku.

"Siriusi... počkej," vydechla jsem a odtáhla se kousek od něj.
"Co?"
"Dole je asi stovka lidí, naše rodiče..."
"Nic neuslyší a ani si nevšimnou, že tam nejsme," zašeptal vášnivě a kouzlem utlumil všechny zvuky v pokoji.
"Siriusi...," zasekla jsem se, když mě opět začal líbat na krku.
"Nejsem si jistá... ještě jsem s nikým nespala," přiznala jsem své obavy a zrudla.

Odtáhl se ode mě jen o kousíček a upřímně se mi zadíval do očí.
"Důvěřuješ mi?," zašeptal a pohladil mě po tváři.
Podívala jsem se mu do očí. Nebyly v nich žádné pochybnosti. Položila jsem mu třesoucí se ruce na hrudník a začala rozepínat knoflíky na jeho košili. Přikývla jsem a on mě toužebně políbil na rty. Nesnažil se skrýt, jak moc mě chce. Rozepnul mi pásek a odhodil ho někam za sebe. To stejné jsem udělala s jeho košilí a on mi rozepnul zip na šatech.
"Miluju tě," zašeptal a položil mě na polštář...

Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama