13. Vyhradit si mantinely

2. února 2014 v 9:25 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Tak jsem tady po dloihé době s další kapitolou :). Omlouvám se za velké zpoždění, ale na téhle kapitole jsem si dala hodně záležet a prošla nehoráznou korekturou :D. Tak snad se bude líbit :).


13. Vyhradit si mantinely

"Měli bysme jít dolů."
"Hmmm..."
Líně jsem zvedla svou hlavu položenou na Siriově hrudi a střetla se s něžným pohledem bouřkových očí. Usmála jsem se
a on mě odměnil lehkým polibkem na rty. Povzdechla jsem si, ale nakonec jsem vylezla z postele a začala hledat kusy našeho oblečení po pokoji.

"Takhle bych tě chtěl vidět pořád," zašeptal podmanivě a rty se mu rozšířily do zářivého úsměvu.
"To nepochybně. Radši se oblíkej," zakroutila jsem hlavou a hodila po něm košili.



Dostat se nenápadně zpět do haly nebylo tak těžké, jak jsem předpokládala. Možná proto, že sál byl ještě velmi zaplněn a já si byla víc než jistá, že nás naši rodiče nehledají.
"Smím prosit?," zeptal se mě galantně Sirius.
"Ehm… Samozřejmě," zamrkala jsem a nechala se vést.
"Kolik je vůbec hodin?," zeptala jsem se.
"Bude půlnoc," zašeptal odpověď a předvedl dokonalou otočku.

"Takže se vracíme," rozzářila jsem se.
Přikývnul a dokončil poslední otočku. Políbil mi ruku a pomalu jsme zamířili ke krbu v hale. Postávalo tu pár kouzelníků a čarodějek, kteří se taktéž chystali k odchodu.
"Matko?," zastavila jsem ženu, když kolem mě procházela.
"Odcházíme. Jsme unaveni. Byl to... velice výjimečný ples," řekla jsem nakonec a snažila se vyhnout Siriusovu pobavenému pohledu.

"V pořádku. Očekáváme tě o vánočních prázdninách," odvětila chladně.
Viděla jsem sama sebe, jak se křečovitě usmívám a kývu, pak mě Sirius donutil k pohybu a vedl mě ke krbu. Vzala jsem si hrst prášku.
"Pracovna Albuse Brumbála, Bradavice!," vykřikla jsem a vstoupila do zelených plamenů, které mě okamžitě pohltily a já cítila škubnutí, po kterém následovala nepříjemný přesun. Těžce jsem vyklopýtala z krbu v ředitelně, kde mě na nohy jemně postavili čísi ruce. Zvedla jsem pohled k starostlivým očím Albuse Brumbála.

"Dobrý večer, pane řediteli," usmála jsem se.
"Dobrý večer, slečno," oplatil mi úsměv a jal se oprašovat od sazí Siriuse, který právě doslova vyletěl z krbu.
"Dobrý večer i vám, pane Blacku," pravil pobaveně Brumbál
"Dobrý," odvětil Sirius a vykašlal prach.
Starostlivě jsem ho spolu s ředitelem poplácala po zádech. Párkrát se zakuckal, ale za chvíli už byl schopen komunikace.

"Jaký byl ples?," zeptal se Brumbál mile.
Okamžitě jsem zrudla a mé vlasy chytly lehce narůžovělou barvu. Ředitel se na mě zkoumavě podíval a já se rozpačitě usmívala, až jsem chytila křeč v čelisti.
"Úžasnej," promluvil nakonec Sirius, když jsem se k ničemu neměla a objal mě kolem pasu.
Pomyslela jsem si, že mu rovnou mohl popsat průběh naší společné noci.

"To mne těší," mrkl na nás a odebral se ke stolu.
"Ehm... tak my už půjdeme. Dobrou noc, pane řediteli," řekla jsem, když jsem konečně našla řeč.
Jen nám mávnul rukou a my jsme spěšně opustili místnost. Když jsme sešli schody a prošli kolem chrliče, zastavila jsem Siriuse v pohybu.
"A nechtěls mu rovnou říct, že jsme se tam spolu vyspali?," řekla jsem nabroušeně.

"Měl jsem?," zeptal se pobaveně.
"Jasně že ne! Ale on si dá hned dvě a dvě dohromady. Proboha Siriusi - přemýšlej někdy něčím jiným než patou," obvinila jsem ho a dala si ruce vbok.
"Myslíš, že přemýšlím patou?," zeptal se mě vyzývavě.
Protočila jsem oči a konečně jsme vyrazili. Neodpustil si dobírání mé maličkosti, dokud jsme nedošli před portrét Buclaté dámy.



"Konečně jste zpátky!," vrhla se mi kolem krku Lily.
"Myslelas, že tam přespíme?," ušklíbla jsem se hořce.
Sirius se uchechtl. Jemně jsem zrudla a praštila ho do ramene.
"Něco mi uniká?," zeptala se mě Lily, zatímco jsme kráčeli k posezení u krbu.
"Později," řekla jsem napůl pusy.

Kývla a dál se nevyptávala - byla jsem jí za to vděčná. Sirius se mezitím rozvalil na pohovce a pustil se s Jamesem do debaty.
"Jenom se převleču," usmála jsem se na ostatní a pohledem vyzvala Lily k jedinečné šanci se dozvědět informace.
Vyšli jsme spolu do pokoje. Rychle jsem přešla k posteli a okamžitě se převlékla. Chytila jsem Lily za ruku a zamknula nás v koupelně - pro jistotu jsem seslala na místnost tišící kouzla. Chvíli jsem převalovala hůlku v ruce a přemýšlela, jak začít. Lily se na mě dívala nervozně, což jsem nechápala. Zhluboka jsem se nadechla - nač to protahovat, raději jí to řeknu narovinu.

"Vyspala jsem se s ním," vyhrkli jsme obě ve stejnou chvíli.
Vyvalili jsme na sebe oči a pak se rozesmály. Úlevně jsme se posadili na okraj vany.
"Jak jste to dokázali v hradě plném lidí?," zajímala jsem se.
Lily zrudla a zabodla pohled do země.
"Primusové mají vlastní pokoj," zamumlala a nabrala sytější odstín červené.
"Ehm... a vy?," naznačila jemně.

Teď byla řada s červenáním na mě. Rozpačitě jsem se kousla do rtu a zkřížila kotníky.
"V mém pokoji. Byla tam spousta lidí, tak jsme se vytratili a...," mávla jsem ledabyle rukou ve vzduchu a nedokončila větu, protože jsem nemusela.
"Nikdy jsem nevěřila, že budu vést tak trapnej rozhovor," povzdechla jsem si a skryla obličej v dlaních.
"Tak už s ním skončíme," zasmála se Lily a zvedla ruce v obranném gestu. Zasmála jsem se s ní a společně jsme se zvedli.

"Jak vypadám?"
"Vlasy," rozesmála se Lily a já se zhrozeně podívala do zrcadla.
Rudé prstýnky - jakjinak. Snažila jsem se urputně na dnešní noc nemyslet. Nakonec jsem se musela spokojit s jemně narůžovělým odstínem a lehce zvlněnými vlasy.
"Lepší," uznala Lily a vytáhla mě z pokoje.



Sirius vzhlédl a prohlédl si mé vlasy, ale naštěstí to nijak nekomentoval. Rozesadili jsme se s Lily ke klukům. Bezcílně jsem se přehrabovala v Siriusových vlasech, zatímco si ostatní povídali. Sirius mezitím potěšeně přivřel oči, čímž rozesmál ostatní. Zvědavě jsem natočila hlavu, když jsem na něco narazila. Opatrně jsem mu s vlasů vymotávala malou černou sponku. Moji sponku. Vehementně jsem škubla.
"Auu!," zasyčel Sirius a prudce otevřel oči, když jsem se sponkou vytrhla i pár jeho vlasů.
"Promiň," odtáhla jsem se.

"Co dělala TVOJE sponka v JEHO vlasech?," ptal se pobaveně James a oči mu jiskřily.
Vytřeštila jsem oči. Koukla jsem na Siriuse, který se nepokrytě šklebil. No jasně, že jim to hned vykecal. Po chvilce mi plně došel význam jeho slov. A bylo mi jasné, že Sirius nevynechal detaily, jako obvykle. A celá moje snaha šla do kopru. Zamračila jsem se nad svými krvavě rudými vlasy.
"Super. Prostě skvělý. Po tom, co si to málem vykecal Brumbálovi," vyjela jsem na Siriuse, na kterého to ale zjevně nemělo účinek.

"Ale no tak - jsou to přece mí nejlepší kamarádi," zazubil se a s Jamesem si plácli.
Naneštěstí to byla poslední kapka i pro Lily. Semkla rty a stáhla obočí do nepěkného zlostného výrazu. To rozhodně nebylo dobrý - a nevěděla jsem, jestli pro mě nebo pro kluky.
"Muži - primitivní neandrtálci, co mají potřebu se vychloubat, s kým se kde obšťastňovali. Nemůžete se alespoň pět minut bavit o něčem jiným?! Nebo to neroztrubovat všude?! Jste idioti - jeden jako druhej," vyletěla naprosto nepříčetně Lily, odpochodovala do ložnice a nezapomněla prásknout dveřmi.

Všichni jsme vykolejeně zírali na místo, kde ještě před chvílí seděla.
"Myslíte... že je na mě naštvaná?," odkašlala si James.
"Je nasraná k nepříčetnosti, ty pitomče," vyštěkla jsem po něm, až se Siriusem nadskočili.
Bezeslova jsem vstala a odešla za Lily.



"To nemyslíš vážně?!," vytřeštila jsem na Lily oči.
"Ale no ták! Pro nejlepší kamarádku pod sluncem," vrhla na mě psí pohled.
Poraženě jsem si povzdechla a rychle jsem zacpala pusu Lily, aby nadšeně nevypískla a neprobudila ty dvě slepice.
"Komnata nebo ložnice?," povzdechla jsem si znova.
"Hodíme si mincí," navrhla Lily.
"Panna nebo orel?"

"Orel," rozhodla jsem.
"Ha! Panna! Beru komnatu," rozzářila se jako sluníčko.
"Pro Merlina!," schovala jsem hlavu v dlaních.
"Už jsi souhlasila," zadívala se na mě přísně Lily.
"No právě," odtušila jsem a hodila si na sebe košilku, kterou mi Lily přichystala.

Já jsem jí na oplátku hodila jednu ze svých nejodvážnějších a s jistým pocitem zadostiučinění jsem sledovala, jak se rozpačitě dívá na kus látky, který víc odhaloval, než zakrýval.
"Navrhlas to! Teď už nevycouváš," usmála jsem se na oplátku ďábelsky.
Nakonec jsme se obě navlékli a prohlíželi si své dílo v zrcadle. Zavřela jsem oči a přeměnila jsem své tělo na Lilyino. Otevřela jsem oči a v zrcadle se na mě koukalo dvojče nebelvírské primusky.
"Za tohle skončím v pekle," prohlásila jsem.



Pomalu jsem scházela schody, na kterých jsem přirozeně ve dvě ráno nikoho nepotkala. Vrhla jsem rychlý pohled nad schody, z nichž se na mě povzbudivě šklebila má děsně inteligentní kamarádka. Zdvihla jsem hlavu a nakráčela si to ke krbu, u kterého byli ještě stále opaření Pobertové.
James vyskočil na nohy, když uviděl... mě alias Lily. Rychle ke mně přiběhl, klekl si na jedno koleno a odněkud vytáhl kytici lilií.
"Ze všech pitomejch nápadů, který si kdy měla Lily, byl tenhleten nejdebilnější," zavrčela jsem směrem ke schodišti.

"Lily?," zeptal se mě zmateně James.
"Tu máš na schodech. A s tím jejím originálním plánem ji pošli do háje," vyjela jsem na něj a šla si sednout.
James se ale otočil na mě a nekoukal na schodiště, na kterém se Lily schovávala. Znovu si ke mně kleknul a dokonce mě chytil za ruku.
"Já to myslela vážně," zaúpěla jsem a zuřivě jsem trhla hlavou, abych nabrala svou obvyklou barvu.

Po chvíli jsem s úlevou zaznamenala, že se mé vlasy i se mnou mění zpět. To už Lily seběhla ze schodů a všichni se mohli potrhat Jamesovu výrazu, kromě mě a již zmiňovaného.
"Fakt vtipný," zavrčeli jsme oba.
Tomu už jsme se ale nedokázali nezasmát. James se vrhnul na Lily a začal jí slibovat krutou pomstu, když ho za kravatu táhla ze společenky.
"Kam jdou?," zeptal se přihlouple Petr.

Sirius se rozchechtal a já s Remusem jsme zrudnuli.
"Moc se nesměj," zchladila jsem ho.
"Na nás zbyla tvoje postel," ušklíbla jsem se nad jeho zmateným výrazem.
"Vážně?," zavrněl a sjel mě znovu od hlavy k patě.
"Použijte prosím tišící kouzlo," poprosil rozpačitě Remus, než jsme se odebrali do ložnice.



"To bylo hodně vychytralý."
"Zmlkni a líbej," zavrčela jsem mu do rtů a za kravatu ho odtáhla k jeho posteli.
Tiše se uchechtnul a bezpečně mě převalil na postel pod sebe. Pozvedla jsem obočí, ale přitáhla jsem si ho k dalšímu polibku. Důrazně jsem mu strhla košili a on mi stejnou razancí odstranil mou titěrnou noční košilku. Nezaváhala jsem
a svlékla jsem ho ze zbylého oděvu a on se ke mně sklonil pro další polibek.
"Remus...," vzpomněla jsem si na náš slib.

"Mám ho přizvat?," zašeptal mi do ucha zastřeně.
"Měla jsem na mysli tišící kouzlo," zrudla jsem a lehce ho praštila.
Trochu neochotně se ode mě odtáhnul, sebral ze stolku svou hůlku a rázným švihnutím nám zajistil diskrétnost. Pomalu zatáhl závěsy a podmanivě se na mě podíval, až jsem se zachvěla.
"Kde jsme to skončili?"



Namáhavě jsem rozlepila víčka a odlepila se od Siriuse. Zamžourala jsem po okolí a jemně se vymanila z teplého objetí. Na posteli jsem našla ještě spodní prádlo, ale Lilyina košilka byla na dva kusy, takže jsem se natáhla po jeho košili. Opatrně jsem odhrnula závěs a vylezla z postele.
Do očí mě udeřilo jemné sluníčko a já si protáhla ruce, když jsem bolestně zasyčela. Na rameni jsem měla menší modřinu, za kterou nejspíš vděčím mému příteli.
"Dobré ráno," ozvalo se z druhé strany pokoje, až jsem leknutím nadskočila.

"Remusi! Ehm... dobré ráno," odpověděla jsem a raději se odvrátila, když jsem cítila červeň stoupající mi do lící.
"Lily tady není?," zeptala jsem se udiveně, když jsem vedle spatřila prázdnou postel.
"Lepší otázka by byla, jestli tu není James," usmál se Remus mírně.
"Oba víme, že se to vztahuje na oba," mrkla jsem na něj a on zrudnul.
"Né promiň Remusi. Nevyrušili jsme tě? Teda... fungovalo tišící kouzlo...? Ach bože - tak teď jsem se vážně předvedla," zvedla jsem pohled ke stropu.

"V pohodě," ujistil mě Remus.
Usmála jsem se na něj a dál se přehrabovala v hromadě Siriusova oblečení na zemi, mezi nimiž jsem - díky Merlinovi - našla jedny svoje džíny.
"Kdy jsem si je tady zapomněla?," vykulila jsem oči a rychle je navlékla na sebe.
"Asi před měsícem."
"Jo - po tréninku."

Prudce se otevřely dveře a James vešel s vysmátou Lily do pokoje.
"Dobré ránko," culil se a objal svou milou kolem pasu.
"Kde je Sirius?," zeptala se Lily.
"V posteli," odpověděla jsem prostě.

"Bez tebe?," zeptal se pobaveně James.
"Klidně mu můžeš jít dělat společnost," uculila jsem se a všichni jsme se rozesmáli.
"Nechte mě spát," ozvalo se podrážděně zpoza závěsů a my jsme se rozesmáli ještě víc.



"Co dneska podniknem?," zeptal se nadšeně James.
Zvedla jsem pohled od svého toastu a podívala se po ostatních.
"Procházka," navrhla jsem.
James se na mě podíval s naprostou nevěřícností.

"Rozhlídni se - myslím, že všichni chceme trochu odpočívat. Navíc zítra máme lektvary a na ty se chci připravit. Budu je mít na lékouzelnických OVCÍch. A pokud vím, tak bystrozorské jsou taky na seznamu," uzemnila jsem ho.
"Dobře," rezignoval nakonec.



"Povzbuzující lektvar?"
"Nejspíš. No ale podle té hustoty to může být i Dokrvovací lektvar," odpověděla jsem Jamesovi, aniž bych zvedla pohled od své knihy a poznámek.
"Jak tohle všechno můžeš vědět? Vždyť mě ani nesleduješ!," nechápal.
"Jsem holka. Přidej tam vílí prach a srovná se ti to," usmála jsem, když jsem nakoukla do jeho kotlíku.

Díky Komnatě nejvyšší potřeby jsme si tu s Lily a Remusem udělali studovnu, zatímco se James a Sirius snažili vytvořit co nejlepší lektvar v narychlo připravené laboratoři.
"Ono to fakt zabralo," vydechl nevěřícně James.
"A co sis myslel? Že ti to nechám vyletět do ksichtu?," zeptala jsem se sarkasticky a dopsala další pergamen v mé eseji na téma: Léčivé lektvary a první lékouzelnická pomoc při nehodách v laboratoři. Ptát se Křiklana, proč zadal tak dlouhé téma nemělo cenu. Byl to prostě můj trest za to, jak jsem v jeho hodinách ztrapňovala jeho kolej.

"To zrovna ne. Ale nikdy jsem ještě neudělal tak skvělej lektvar. Seš třída," uznale se usmál.
"Díky," usmála jsem se zpět a protáhla si ztuhlé prsty.
"To ti toho dal tolik?," zeptal se mě Remus, když se díval na poměrně slušnou hromádku pergamenů.

"Původně to byly tři svitky. Pak jsem zcela nečekaně připravila lepší lektvar než Malfoy a dostala jsem dva navíc," ušklíbla jsem se a při vzpomínce na toho idiota mě svrběla ruku na hůlce.
"Chudáček," ušklíbl se Sirius.



S dobrým pocitem jsme uklidili Komnatu a spěšně se vydali spletitými chodbami do nebelvírské věže. Naštěstí jsme to vzali několika zkratkami, takže jsme se za deset minut dostali k Buclaté dámě, kterou jsme vyrušili ze spánku a ona nám nakonec neochotně otevřela vstup. Šíleně unavené jsme s Lilly v devět zapadli do postele a do pár minut jsme o sobě nevěděli.


Romadůr

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley | Web | 14. února 2014 v 23:43 | Reagovat

Zajímavá povídka.
Já jsem od přírody rejpal, tak se omlouvám, jestli jsi z těch, co nemají rádi lehčí kritiku... :)
Líbí se mi, jak píšeš. Je to svižné, s dějem, baví mě to. :)
Je trochu škoda, že je Erica naprostá Mary Sue. Je tam hrozně moc podobností s povídkou, kterou jsem taky psala - krásná holka, zvěromág - a do magického zvířete, navíc ještě další zvláštní schopnost, empatická, úžasná, milá. Mary Sue přímo učebnicová, navíc se nakonec dá dohromady se Siriusem. A proto mě docela překvapilo, že mě to fakt bavilo to číst. :) Byly tam drobnosti, ale jak říkám, jako celek - super věc.
Strašně mě mrzelo, že se nedala dokupy s Remusem. V prvních kapitolách to vypadalo docela nadějně, a pak ta pusa - a ono nic. A teď se ještě peleší s Tichošlápkem před ním, no teda! :D
Jo, ještě maličkost - Lily, ne Lilly. Ale to už je vypichování.

Paráda na čtení, oddychovka. Pěkné psaní, občas chybky, plyne to dost v pohodě, já jsem fakt spokojená, že jsem na to narazila. :)

2 Romadůr | 16. února 2014 v 15:03 | Reagovat

V první řadě je to právě naopak - strašně děkuju za kritiku! :D :)
Mary Sue jsem si vědoma a jediné, co mě drží od toho povídku předělat je to, že mě od toho odrazuje sestřenice. Nějak se nechce srovnat s myšlenkou, že bych to měla celé přepsat, obzvlášť když už jsem to tak jednou udělala u jiné povídky :D Jsem ráda za tvůj názor, hrozně si ho vážím a děkuju, že jsi mou prvotinu byla schopná vůbec dočíst. :D  :)
K Remusovi - já sama jsem tak nějak přemýšlela, jak to všechno bude spolu souviset a snad si troufám tvrdit, že v příští kapitole to opět zamotám :D Takže nakonec ani já ještě nevím, s kým skončí :D
PS: Tvé komentáře budu vítat a také ti chci imaginárně předat medaili za to, že jsi má první kritička :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama