15. Akce a reakce

30. března 2014 v 22:54 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Všem věrným čtenářům a návštěvníkům mého blogu bych chtěla poděkovat. Každá kapitolka je pro Vás :) Trvalo mi to zase dlouho - já vím - ale nemám tolik času, kolik bych si přála. Nicméně kapitolku jsem dokončila, snad se Vám bude líbit. Démoni jsou taky na dobré cestě a příští týden se snad dočkáte dvojité porce :)

15. Akce a reakce

Druhý den ráno byl Sirius příliš naštvaný na to, aby s ním byla rozumná řeč. Od chvíle co jsme s Lily sešli ze schodů, mě ignoroval a na mé otázky odpovídal jednoslovně nebo vůbec. Poslední kapkou pro mě byly jeho podmračené pohledy, kterými mě častoval.
Snidaně byla jedním slovem utrpením. Už jsem se ani nesnažila ho vtáhnout do diskuze, protože to byla předem prohraná bitva. Remus a James se stále pokoušeli ho nějak rozmluvit a Lily se mě soucitně sledovala. Chuť na snidani mě úplně přešla. V tichosti dojedl i zbytek naší skupinky a vydali jsme se zpět do věže. Sirius šel těsně přede mnou.

"Počkej... můžeme si promluvit?," zastavila jsem ho před vchodem do nebelvírské věže lehkým tlakem na rameno.

Otočil se a lhostejně pokrčil rameny. Setřásl mou ruku a zamířil cestou ze schodů. Kluci na mě povzbudivě mrkli a Lily se na mě usmála. Slabě jsem jí úsměv oplatila a seběhla rychle schody.
Nečekal na mě, prostě dál rázoval chdodbami a schodišti směrem do sedmého patra ke komnatě nejvyšší potřeby. Pět metrů před tím, než se přiblížil ke zdi, se v ní objevili dveře. Razantně je otevřel a vešel dovnitř. Vklouzla jsem za ním
a v tichosti je zavřela.

"Siriusi, co je špatně?," zeptala jsem se ho bez okolků a vyčkávavě se na něj podívala.
"Takže se mě ještě ptáš?," zeptal se sarkasticky a ušklíbl se.
"Jak to myslíš?," zeptala jsem se klidně a ignorovala nepříjemný ton hlasu, který použil.
Pozvedl obočí a otočil se ke mně zády.

"Jsi první holka, která mě doopravdy zaujala - zamiloval jsem se do tebe sakra! A pak najednou zjistím, že dáš radši přednost Remusovi přede mnou! Jak si asi myslíš, že mi je?!," zeptal se naštvaně a kopl do nedaleké židle, která se tu najednou objevila.

"Nic s Remusem nemám - jsme přátelé. Sám víš, že lektvar lásky prostě nepřekonáš!," bránila jsem se a udělala jeho směrem pár kroků.
"Nejdřív přívesek se srdcem a pak ta muchlovačka ve společenské místnosti?! To je podle tebe nic?," otočil se a naštvaně si mě měřil.

"Jak o tomhle víš?!," zeptala jsem se překvapeně.
"Byl to normální dárek! A v té době jsme spolu nechodili, chtěla jsem mu jenom pomoci," dodala jsem tiše a objala se pažemi.

"Myslel jsem, že jsem se nerozešli. Od té doby, co jsem tě poprvé uviděl, jsem se zamiloval a jak mi to ty oplácíš? Líbáš se tady s mým nejlepším kamarádem a vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych se dozvěděl, že si se s ním vyspala!," zařval na mě a pevně sevřel ruce v pěst.

"Revelio vírginum," máchla jsem hůlkou nad sebou.
"Určitě to kouzlo znáš. Udává přesný počet toho, kolikrát se daná osoba s někým vyspala," řekla jsem plochým hasem
a ukázala na vznášející se dvojku.

"A pokud si vzpomínáš, tak přesně tolikrát jsme byli spolu. To kouzlo nejde ničím obelhat. Neukazovala bych ti to, kdybych věděla, že ti budou stačit jenom moje slova - ale očividně jsem se v tobě spletla. Nedělám to proto, abych se před tebou nějak očistila, ale aby sis uvědomil, že jsem tě nikdy nepřestala milovat, nelhala ti a v životě bych tě nepodvedla," řekla jsem roztřeseným hlasem.

Otočila jsem se a vyběhla z místnosti, přičemž jsem za sebou nezapomněla třísknout dveřmi. Slyšela jsem tříštění skla
z místnosti, odkud jsem odešla, ale ignorovala jsem to. Rázně jsem kráčela po chodbě.
"Erico! Počkej!," zvolal na mě někdo.
Překvapeně jsem se otočila a koukala na uřícenou Chloe. Doběhla mě a těžce oddechovala.

"Volala jsem na tebe už v šestém patře!," obvinila mě a rukou si lehce přidržovala bok.
"Promiň, nějak jsem se zamyslela," usmála jsem se lehce.
"Copak jsi potřebovala?"
"Dostali jsme úkol z Lektvarů a já vůbec nevím, o co jde," pronesla zmučeně.
Zasmála jsem se a objala ji okolo ramen. Lehce jsem ji vmanévrovala na schodiště směrem do knihovny.

"Odtud jsem právě přišla! Vůbec nic jsem tam nenašla," zabručela.
"A dívala ses správně? Některé druhy rostlin, nenajdeš v sekci Herbář," zeptala jsem se.
"To mě nenapadlo," připustila a lehce zrůžověla.

"Do mudlovské školy jsem vždycky hledala rostliny v herbářích," obhajovala se a bojovně vystrčila bradičku.
"Mudlové mají trochu jiné řazení než my. Některé rostliny, které se přidávají do lektvarů mají také magický potenciál
a proto je nenajdeš v obyčejném herbáři. Je to pak jednodušší, než mít všechny rostliny v jedné knize," poučila jsem ji.

"Tak tohle jsem vážně nevěděla! Měla bys být učitelka," usmála se na mě.
"Myslím, že bych brzy ztratila nervy," prohodila jsem a otevřela dveře knihovny.
Vešli jsme dovnitř a tiše pozdravili madame Pinceovou, která se na nás i tak kriticky zahleděla. Když jsem se na ni usmála, tak se zamračila ještě víc a já jsem raději s Chloé rychle zmizela za nejbližším regálem s knihami.

"Vždycky je tak protivná?," zeptala se mě tiše.
"To neumím posoudit - jsem tu stejně tak dlouho jako ty. Ale už od pohledu je to taková sůva," odpověděla jsem taky šeptem.

Chloe se uchechtla a knihovnice nás razantním pssst! okřikla. Protočila jsem oči a neverbálně si přivolala učebnici pro první ročník.
"No páni," vydechla Chloe.
"Taky se to naučíš," usmála jsem se na ni a otevřela knihu.



"Mám toho dost," pronesla mrzutě Chloe a hodila brk na kupičku popsaného pergamenu.
"Myslím, že to pro dnešek bude stačit - ten esej budeš mít nejlepší ze všech," pochválila jsem ji a uklidila poslední tři knihy zpět na své místo.

"Kdyby si mi nepomohla, dostala bych Trolla," zakroutila nesouhlasně hlavou a nacpala pergamen, kalamář i brk do tašky.
"To si nemyslím. Jsi z mudlovské rodiny, tohle si nemohla tušit," chlácholila jsem ji.
"Asi máš pravdu," souhlasila nakonec a obě jsme se zvedli k odchodu.



"Je čas na večeři," poznamenala jsem, když jsme vyšli ven a konečně jsem si dovolila mluvit hlasitěji.
"Jen si to hodím do ložnice. Počkáš na mě?," zeptala se mě.
"Určitě. Chrabrost," otočila jsem se k portrétu.
"Přesně tak," přitakala Buclatá dáma a prohnula se, aby nám umožnila přístup.
"Hned jsem zpět," vyhrkla a rozběhla se ke schodům vedoucím k dívčím ložnicím.

Pobaveně jsem zakroutila hlavou. Automaticky jsem se podívala směrem ke krbu. Stála tam jenom Lily a tak jsem tam zamířila.
"Půjdeš s námi na večeři?," zeptala jsem se.
"S kým jdeš?," otočila se na mě.
"S Chloe," odpověděla jsem.
"Půjdu ráda," usmála se.

"Už jste... spolu mluvili?," zeptala se opatrně.
"Ano," odpověděla jsem a naznačila, že jí to řeknu až v ložnici.
Přikývla a lehce mě objala. Oplatila jsem jí objetí a usmála se na ni.
"Jdeme?," zeptala se Chloe, která právě sebíhala schody takovou rychlostí, že jsem se bála, aby se nepřerazila.

"No jasně. A neleť tak," lehce jsem se zamračila.
"Ano mami," zasalutovala a já jsem jí vlepila lehký pohlavek.
Nakonec jsme se všechny rozesmáli a zamířili do Velké síně.

Tam to hučelo jako obvykle. Studenti na sebe pokřikovali, někteří po sobě dokonce házeli jídlem. Profesorský sbor to sledoval jako vždycky - McGonnagalová skepticky pohlížela na vlastní kolej, hagrid se tomu smál, ostatní profesoři se vše snažili ignorovat a Brumbál všechno pobaveně sledoval a chvílemi to vypadalo, že jim snad ty čokoládové kuličky přičarovává.
"Tamhle je místo," vypískla Chloe, chytila mě za ruku a dotáhla na konec našeho kolejního stolu.

Všechny jsme se posadili a já se ladně vyhnula letícímu kousku bramborové kaše, který se rozplácl do vlasů nějakému nešťastníkovi z Mrzimoru.
"Z těchhle večeří se stává bitevní pole," poznamenala jsem a uhnula rajčeti.
"Začíná to být záhul," souhlasila Lily, když se vyhnula kuřecímu stehýnku a nepěkně jí zapraskalo za krkem.
"Večer ti dám masáž," slíbila jsem jí.

"To se bude hodit," udělala bolestnou grimasu, když se narovnávala.
Světelnou rychlostí jsme každá spořádali jednu bramborovou placku a urychleně opustili již značně zaneřáděnou Velkou síň.
"Pokud to takhle bude dál, ještě si to tady užiješ," zakřenila jsem se na Chloe.
"To je vážně skvělý," zabručela.



"Tak povídej," vybafla Lily, když jsme se konečně dostali do ložnice.
Plácla jsem sebou na postel a rukou jí naznačila to stejné. Rychle mě následovala a obě jsme zatáhly závěsy po obou stranách postele. Následovala série tišících a krycích kouzel.
"Přesně jak jsem předpokládala. Myslí si, že mám něco s Remusem. Dokonce mě nařkl z toho, že jsem se s ním vyspala!," vydechla jsem nešťastně, neschopná to dál v sobě dusit.

"To snad ne," vydechla šokovaně Lily a rukou si zakryla pusu.
"Ano," prohodila jsem kousavě.
"Dokonce jsem musela použít kouzlo na určení počtu milenců!"
"Bože to je idiot," prohlásila naštvaně Lily.
"Ani nevíš, jak moc jsem an něj teď naštvaná! Vždyť mi prakticky řekl, že jsem prodejná děvka a budu spát s každým, kdo mě o to požádá!"

"Co teď budeš dělat?"
"To by mě taky zajímalo... Nevím, asi ho zatím nechám vydusit a uvidím, co s tím bude dělat," povzdechla jsem si a mnula si spánky.
"Tak už na to nemysli," usmála se chlácholivě Lily a pohladila mě po ruce.

"A teď - je na čase slíbená masáž," zavrněla a obě jsem se rozesmáli.

Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerííína | Web | 5. dubna 2014 v 11:13 | Reagovat

to je úžasný! ;-)

2 Romadůr | 5. dubna 2014 v 18:54 | Reagovat

Moc děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama