16. Žárlíš?!

6. dubna 2014 v 20:39 |  Půlnoční Slunce (DOKONČENÁ)
Tak je to tady - další kapitola. S Démony jsem taky pohla, ale ne tak, jak bych si to představovala. Snad do konce příštího týdne. Každopádně jsem se zase dostala do víru téhle povídky a snad se mi to dnes povedlo trochu zdramatizovat. Ne tak moc, ale aspoň něco. Děkuju za trpělivost a věnuju všem svým čtenářům :)

16. Žárlíš?!

"Vstávej Lily, jinak zmeškáme Formule," zašeptala jsem přítelkyni do ucha a lehce jí třásla s ramenem.
"Pět minut," zavrčela podrážděně a otočila se na druhý bok.
"Jak chceš. Až dosnídám tak tě vzbudím."
Zahuhlala něco do polštáře a mávla rukou směrem k východu. Povzdechla jsem si, ale poslušně jsem opustila její osobní prostor.


"Jdeš na snídani?"
"Jasně," otočila jsem se na Jamese, který zrovna sebíhal schody.
"A než se zeptáš - Lily spí," ušklíbla jsem se, když se nadechoval k otázce.
"Tak to abych ji vzbudil," zakřenil se zlomyslně.
Pozvedla jsem obočí a vyčkávavě se na něj zahleděla. Merlin nás chraň před idioty. Po chvíli mu přeci jen svitlo.

"Schody," vyloudil ze sebe inteligentně.
Rozesmála jsem se a za paži ho vyvlekla z věže. Stále strnulý vlastním objevem se vůbec nebránil.
"To si na to přišel vážně brzo."
"Po ránu mi to moc nemyslí."
"A kdy jo?"
"Hej," zašklebil se a lehce mě praštil do ramene. Očividně se vzpamatoval.

"Promiň," omluvila jsem se naoko lítostivě.
"Začínám si na tebe zvykat," povzdechl si útrpně a posunul si brýle na nose.
"Teprve začínáš? Mám to brát jako urážku nebo kompliment?," poškádlila jsem ho.
Nechápavě se na mě zahleděl a já se znovu rozesmála.
"Takže kompliment."


V síni nebylo už moc studentů, protože jsme přišli později a většina strávníků už mizela na schodech vedoucích do kolejních místností. Mezi nimi byl i Sirius se svou sluníčkovou náladou. Kývnul naším směrem a vyběhl severním schodištěm.
"Někdy mám pocit, že je Sirius mnohem natvrdlejší než ty," zamračila jsem se cestou ke stolu.
"Cože?"
"Nech to plavat," povzdechla jsem si a zatlačila ho do lavice.

Popadla jsem jablko a přisunula si blíž cereálie s medem.
"Víš, že spořádáš neuvěřitelnou kalorickou bombu?," zeptala jsem se Jamese a skepticky se zahleděla na jeho talíř.
"Vylétám to," prohodil nevzrušeně.
"Kluci," teatrálně jsem si povzdechla.
"Ale já ho mám ráda. I když bude tlustej," zazívala Lily, když zapadla vedle mě.

"Vyspinkaná?," zašklebila jsem se na ni.
"Nebuď podrážděná - mimochodem, chováte se oba jako pitomci," kotrolovala Lily.
"Fajn," odpověděla jsem odměřeně a odsunula talíř.
"Uvidíme se na Formulích."
"Erico počkej, takhle jsem to nemyslela..."

Víc už jsem slyšet nechtěla. Sehnula jsem se pro svou tašku a přehodila si ji přes rameno. Odkráčela jsem ze Síně
a vydala se do učebny na opačném konci hradu. Do zvonění sice zbývalo asi dvacet minut, ale nechtěla jsem se rozhádat ještě s Lily. Ještě rozhádat, bezva, pomyslela jsem si.



Byla jsem tak zahloubaná do svých myšlenek, že jsem vrazila přímo do člověka před sebou. Oba jsme pod náporem těžkých tašek skončily na zemi. Kalamáře, brky i učebnice mi vyletěly z tašky, u níž se mi roztrhl pás.
"Zatraceně," zaklela jsem při pohledu na tu spoušť.
"Promiň, vůbec jsem tě neviděla," usmála jsem se a zvedla pohled.
Ze země se - podobně jako já - sbíral kluk, který mi byl nějak povědomý. Zabodl do mě svůj pohled, který pobaveně jiskřil.

"V pohodě," oplatil mi úsměv a pomohl mi sesbírat učebnice.
"Ty jsi David Austin ne?," zeptala jsem se po chvíli mlčení.
"Pamatuješ si mě?," usmál se a podal mi poslední učebnici.
"Řekněmě, že si na mě udělal dojem," připustila jsem váhavě a zvedla se ze země.
"Páni. To mě těší. Dovol mi ti říct, že to cítím nápodobně," napodobil mě a povytáhl obočí.

"Ach. Incident s Bellatrix byl, koukám, nezapomenutelný."
"Tak nějak. Míříš na Formule?," zeptal se.
"To ty přece taky. Tyhle hodiny máme společně," odvětila jsem pobaveně.
Jemně zrůžověl a přikývl.
"V tom případě ti nebude vadit, když tě doprovodím," nabídl mi galantně.
"Nebude."


" ...jenže jsem ten Camrál neměl komu nahrát, takže jsem to prostě musel risknout."
"A nechat se trefit Potloukem?," zakroutila jsem hlavou.
"Bez toho by to nebyl takový adrenalin."
Rozesmála jsem se a David mi galantně otevřel dveře od učebny. Vklouzla jsem dovnitř. Sirius se do mě zabodl opovržlivý pohledem a uraženě se otočil zpět k oknu.
"Black je idiot, když nechá takhle skvělou holku," prohodil David a změřil si ho zamračeným pohledem.

"Myslím, že to byla vzájemná chyba," odvětila jsem příkře a položila tašku na lavici prudčeji, než bylo nutné.
Jen se na mě usmál a šel si sednout ke svým Havraspárským přátelům, kteří ho ihned po příchodu podrobili výslechu. Ušklíbla jsem se. No jistě, určitě ho zahrnovali otázkami typu Neudělala ti ta Smrtijedka nic? nebo Nutila tě přidat se
k Ty-víš-komu, že?
. Stereotyp Bradavických studentů na toto téma mi přišel opravdu zbytečný a otravný. Jenže já jsem
s tím samozřejmě nemohla nic dělat.

Vybalila jsem si učebnice a posadila se, čekajíc na Lily. Málem jsem zasténala, když jsem na dně tašky uviděla učebnici Lektvarů, které k mému znechucení nemáme s nikým jiným, než se Zmijozelem. Takže se dnes ještě budu muset potýkat s pošklebky Malfoye a jeho bandy. Není nic lepšího.
"Čekáš dlouho?," vytrhla mě ze zamyšlení Lily a posadil se z druhé strany lavice.
"Ne," pousmála jsem se a udělala jí místo.

"Vypadalas zamyšleně."
"V poslední době nevypadám jinak."
"Měla by ses na něj vykašlat. Když se chce chovat jako idiot, tak ať se tak chová," prohlásila dostatečně hlasitě na to, aby ji Sirius ve vedlejší lavici slyšel. Nedbal na to.

"Tímhle se nikam nedostanem," zašeptala jsem k Lily a zakroutila jsem zamítavě hlavou.
Ať už chtěla říct cokoliv, přerušil ji příchod Kratiknota, který jako obvykle si musel stoupnout na velký počet knih, aby byl vůbec vidět. Kývla jsem na Lily, aby se věnovala výkladu a nechala to plavat. Snažila jsem se profesora poslouchat, ale myšlenky se mi opět zatoulaly jinam a tak jsem jen nezúčastněně hleděla z okna.

Na lavici mi najednou přistál malý začarovaný motýlek. Překvapeně jsem zamrkala a rozevřela dlaň, na které mi mohl přistát. Lehce jsem se ho dotkla ukazováčkem a on se otevřel, takže jsem si mohla přečíst vzkaz.

Pořád smutná?

Usmála jsem se a vymazala ho. Vzala jsem si brk.

Jen trochu. Co si od tohohle slibuješ Davide?


Klepla jsem do vzkazu, který se proměnil v motýla a odplachtil Havraspárskému střelci na lavici. Rychle načmáral odpověď a poslal ho zpět.

Nic. Jen nemám rád kluky, kteří se chovají jako idioti.
A taky se nechci dívat na to, jak jsi smutná.


Překvapeně jsem zamrkala. Vzhlédla jsem a váhavě se na něj usmála. Oči mu zajiskřily a usmál se nazpět.
"S kýmpak si to dopisuješ?," zašeptala mi Lily do ucha.
"Je to zákázaný?"
"Jen jsem zvědavá."
"Dobře. S Davidem."

"Ten hezkej Havraspárec?"
"Nemáš náhodou Jamese?," zašklebila jsem se na ní.
Tiše se zahihňala. Ale ne dost.
"Nějaký problém slečny?," vypískl naším směrem Kratiknot a zabodl svůj pohled na Lily.
"Ne, pane profesore," odpověděly jsme sborově.
Na to jen kývnul a dál mluvil o levitačních kouzlech.


"Smím tě doprovodit?," ozval se za mnou hlas, až jsem polekaně nadskočila.
"Davide... Do sklepení - radši ne. Znáš zmijozelské a Křiklana," ušklíbla jsem se.
"Uvidíme se tedy zítra," usmál se a odkráčel.
"Hmm. Nová známost jo?," škádlila mě Lily.
"Hej," praštila jsem ji do ramene.
Jen se záhadně usmála a zamířila do sklepení. Povzdechla jsem si a zrychlila jsem, abych ji dohnala.



"Nevadilo by ti, kdybych pracovala s Jamesem ?," zeptala se mě Lily opatrně, když otevřela dveře.
"Proč by mělo?," zeptala jsem se zmateně.
Pak jsem se rozhlédla po učebně. Vpředu seděl James, který očividně čekal na Lily a za ním Remus s Petrem. Sirius byl... s Jessicou. Fajn, jak chce.

"Jen běž," pobídla jsem Lily.
Ignorovala jsem pohledy všech a zamířila k jediné volné lavici.
"Můžu?," usmála jsem se.

Severus se na mě nedůvěřivě podíval, ale nakonec krátce kývnul. Shodila jsem tašku a posadila se vedle něj. Odtáhl se ode mě co nejdál a zabořil nos do učebnice lektvarů. Odolala jsem nutkání si povzdechnout. Naštěstí jsem nemusela čekat dlouho. Dveře se prudce rozletěly.
"Všichni dovnitř! Výborně. Dnes budeme vařit Doušek živé smrti. Postup máte zde, pusťte se do toho," zavelel Křiklan
a zaplul za katedru.



Byla jsem překvapená, jak skvěle dokázal Severus zorganizovat svou práci na lektvaru. Jeho tu byla snad škoda. Kvality, které předvedl s každým zamícháním nebo vhozenou přísadou, byly neuvěřitelné. Skoro jako kdyby nebyl v sedmém ročníku - působil jako hotový Mistr lektvarů.

"Někdy bych chtěla dosáhnout aspoň z poloviny takových kvalit, jaké máš ty," vydechla jsem okouzleně, když jsem sledovala s jakou lehkostí vaří.
"Já to myslím vážně. Jednou budeš Mistr lektvarů," přesvědčovala jsem ho, když mě počastoval skeptickým pohledem.
"Tím už jsem," prohodil samolibě a ušklíbl se.

"O tom nepochybuju - máš talent," usmála jsem se.
Kývnul, ale aspoň mě nesledoval tak nedůvěřivě. Malé vítězství.
"Možná kdybychom rozemleli tu skořici a potřeli ji přes kůži z hřímala, dostal by lektvar lepší chuť," nadhodila jsem nesměle, když vzal do ruky skořici. Zkoumavě se na mě zadíval a já zadržela dech.
"Mohlo by to fungovat. Reagují spolu kladně a nehrozí ani výbuch ani další změna lektvaru. Ale musí být lehce hrubá, aby se nezačala drolit," uvažoval a oči se mu nadšeně zaleskly.

Oba jsme se pustili do posledního kroku. Pečlivě jsem rozemlela skořici a potřela ji na připravenou kůži. Severus ji vzal
a elegantně ji přidal do kotlíku a zamíchal. Se zadrženým dechem jsme sledovali lekvar, do nějž jsme upustili kůži
z hřímala potřenou polohrubou skořicí. Lehce zabublal a víc nereagoval.
"Přineste vzorky!," rozezněl se třídou Křiklanův hlas.

Severus už mě ampulku naplněnou a spěchal ji odevzdat. Pochopila jsem proč - i zmijozelové ho neměli v lásce, takže být obezřetný bylo v jeho postavení důležité. Já jsem byla pro dnešek ráda, že se ke mně nikdo ze Zmijozelu - vyjma Severuse - nepřiblížil. Zazvonilo a většina žáků se rychle hrnula ze třídy.
"Takže v pátek," usmála jsem se na něj, když přišel zpět od katedry.
Zasmála jsem se jeho vytřeštěnému výrazu a doběhla jsem Lily, která mířila ze dveří.



"Vážně ti to nevadilo?," zeptala se mě starostlivě, když jsme se po večeři posadili v dívčí ložnici.
"Ano úplně jsem umírala," protočila jsem oči v sloup.
"Hej!," zasmála se Lily a praštila mě polštářem.

Chtěla jsem jí to oplatit, když se mi po té ráně otočil žaludek, takže jsem nakonec jen vletěla do koupelny a vyzvracela všechno, co jsem snědla. Slyšela jsem v dálce rychlé kroky a vlasy mi zmizely z obličeje.
"To jsem teda nechtěla," omlouvala se Lily.

Z mého v pohodě se staly jen další dávivé zvuky, když jsem zvracela i naprosto neexistující potravu. Opatrně jsem se nadzvedla a Lily mi přitiskla na čelo chladný kapesník. Sjela jsem na roztřesených nohách na zem.
"Lepší?"

"Jo" zaskřehotala jsem a opřela se o zeď.
"Nemáš černo před očima?," starala se a posadila se na paty přede mě.
"Ne já...," ztichla jsem a stáhla si kapesník z čela.

Černá... Šokovaně jsem vytřeštila na Lily oči, naprosto neschopna slova.
"Erico?," zeptala se nejistě.
Nemohoucně jsem zavrtěla hlavou. Nevyšla ze mě ani hláska. Rychle jsem se zvedla, nedbajíc na svůj stále roztřesený žaludek a vešla jsem do pokoje. Zuřivě jsem se přehrabovala ve skříni. Konečně jsem našla svůj diář. Třesoucí se rukou jsem pohnula s daty. Kalendář se červeně rozsvítil, až se červená usadila na jednom dni.

"To je..."
Jenom jsem kývla a s hrůzou zírala na tu červenou kaňku. Vše by bylo v pořádku, kdyby nebyla na dni, který byl před dvěma týdny.

"Lily. Asi jsem...," polkla jsem, "těhotná."

Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama