Prolog

15. června 2014 v 22:03 |  Spoutaní
Dneska jsem aktivní :) :D Tady je prolog :) Co nejdřív napíšu další kapitolu :)

Prolog

Nenáviděla ho.
Nenáviděla toho zatracenýho bastarda, který se hrdě nazýval lord Morgan, její ctěný otec.
Třískla pohárem do stolu a nedbala na to, že dobrá polovina velice drahého vína z 18. století se rozlila a vsákla do snad ještě dražšího stolu z červeného cesmínu. Její otec by jí nepoděkoval, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Kdy taky její otec udělal něco pro ni? Pro svou dceru - právoplatnou dědičku rodu Morganů a jedinou dceru?

Odpověděla si sama, aniž by při tom zaváhala. Jistěže nic. Existovala, to bral samozřejmě na vědomí, když se tu a tam nějaký významný obchodník zeptal na její zdraví. Vždy odpovídal stejně, jak je hrdý, že pokračovatelka jeho rodu je tak schopná čarodějka s mimořádnými schopnostmi.

Lord Morgan totiž miloval schopné lidi. Nedokázal by se smířit s tím, kdyby se jeho dcera narodila jako moták. Věřila, že by ji zabil, vlastně - byla si tím více než jistá. Viděla ho vraždit, když byla ještě malé dítě, plné ideálů o vlastních rodičích. Dřív si byla jistá, že je zná. A jak se mýlila.

Nezaváhal, když vešla do místnosti. Skoro s péčí ji dovedl do místnosti, kde se způsobně a s grácií představila postaršímu páru lehkým pukrletem. Otec souhlasně kývnul a za loket ji odtáhnul na nejbližší pohovku. Posadila se, záda rovná jako pravítko, s mírným úsměvem, který z ní její otec ještě nestihl vytlouct. A řekl jen: "Dívej se."

Mučil je dlouho, dívka s jasným děsem ve svých vykulených hnědých očích, se neodvážila ani pohnout. Očima byla fixována na manželský pár, který se v křečích válel u nohou jejího otce. Bezcitně se podíval tomu muži do očí a pozvedl hůlku.
"Za chyby se platí Thomasi. Avada kedavra!"
Žena se se srdceryvným výkřikem pohnula směrem k manželovi, ale zastavilo ji další zelené světlo. Místnost utichla a dívka omdlela.

Zničil jí život. Její vlastní otec, který ji měl chránit a učit. Za celý svůj život ho viděla pouze pokud ji - jak s nabubřelostí sobě vlastní - "učil platit za své chyby".
Bastard.

Nikdy ji neměl rád, stejně jako ona jeho. Ale teď, teď ho nenáviděla. Za to, že jí zase řídil život bez jejího vědomí a svolení. A její matka s tím nic nedělala. Jako vždycky, jen poslušně stála vedle a souhlasně mlčela. Mluvila, jen pokud k tomu byla vyzvána a byla přímo učebnicový příklad čistokrevné matky rodiny, kterou se Catherine nikdy stát nechtěla.
Udělali to jako vždy. Otec si ji zavolal do své pracovny, kde vyřizoval další objednávky na zakázané zboží a prostě jí to oznámil.
Budeš se vdávat.

Nic víc, nic míň. Chtěla protestovat, křičet a nadávat. Ale jen co z úst vypustila první slova odporu, ležela na zemi v bolestných křečích. Připomněl jí, kdo je. Smrtijed, tak jako ona a bezpochyby tak, jako její nastávající. Přála si, tajně doufala, že život si s ní nebude hrát napořád, a že jí tentokrát ukáže i svou dobrou tvář.

Jenže šťastný konec prostě nepřijde mladé ženě, jako je ona, vstříc. Ne někomu, kdo je s karmou na vysokých příčkách v pekle. Zabila a mučila jen proto, že sama ještě nechtěla zemřít. Tak sobecká. Ale v době války to ani jinak nešlo. Byla ocejchována, tak jako spousta dalších čistokrevných, ať už z vlastního hloupého rozhodnutí nebo z donucení. A teď, když Temný pán znovu povstal, jí nezbývalo nic jíného než se opět přidat k věrným, mučit a zabíjet.

Na levé ruce se jí skvěla značka, která ji nechutně podřizovala a dělala z ní ochočené a teď už i chovné zvířátko. Na levé ruce ji bude tížit zásnubní prsten. Ne za nějaký čas, ale velmi brzy. Jen kvůli němu, jejímu otci, tomu zatracenému bastardovi.

Vstala ladným kočičím pohybem z čalouněného křesla a prošla dveřmi, které se náporem její silně rozbouřené magie s třísknutím zavřely. Hrdě zvedla hlavu, tak jako vždy nést příkoří osudu.
Nenáviděla ho, ale její osud se tím nijak nemohl změnit.

S láskou
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama