8. Malá dobrodružství

24. července 2014 v 10:52 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Ahojky,
jakpak se máte? Pokraučuju s další kapitolou Půlnočního Slunce a opravdu se snažím co nejvíce psát. Sand se mi to aspoň trochu daří. Tahle kapitolka bude... no celkem oddechová, ale konečně se Sam něco dozví! Sand se vám bude líbit! :)


8. Malá dobrodružství

"Pořád jsi na mě naštvaná?," zeptal se Kingsley, když jsme se zhmotnili před naším domem.
Vrhla jsem na něj jednoznačný zamračený pohled. Pochopil můj signál, ale stále se usmíval pod vousy. Popadla jsem svoje věci a rychlým krokem zamířila k domu. Když jsem otevřela dveře, všimla jsem si, jak Kingsley proklouznul dovnitř.

"Jdeš podat hlášení?," ušklíbla jsem se, když mě následoval a shodila tenisky.
"Jsi protivná Sam."
"A ty pěknej zrádce!"

Otočila jsem se a vtrhla do obýváku. Máma zrovna seděla na gauči s profesorem Snapem a Brumbálem. Máma, která mě zaregistrovala jako první, vyskočila, aby mě objala. Můj výraz ji zastavil.
"Dobrý den," pozdravila jsem profesory a otočila se k mámě.

"Ahoj broučku," usmála se váhavě máma.
"Ahoj," utrousila jsem a pozvedla obočí, když se do obýváku dostal i Kingsley.
Máma se podívala jeho směrem a povzdechla si. Znovu se otočila ke mně.
"Sam, bylo to nutné..."

"Víš, ani mi nevadí, že si nemyslíš, že bych se jim dokázala ubránit, ale aspoň jsi mi mohla věřit a říct mi, že mě někdo bude čtyřiadvacet hodin sledovat," přerušila jsem ji a odešla z pokoje.
Vztekle jsem vyletěla schody a hodila batoh i s věcmi do rohu mého pokoje. S povzdechem jsem si sedla na postel.

Ťuk. Ťuk.
Překvapeně jsem se zadívala k oknu. Na parapetu postávala velká sova pálená a pařátem klepala na sklo. Chytrýma očima mě sledovala a natahovala mým směrem nožku s pergamenem.

Usmála jsem se a přešla k oknu. Odsrčila jsem západku a vytáhla okno nahoru, aby sova mohla prolétnout. S tichým houkáním přeletěla pokoj a nakonec se usadila na mé stolní lampě. Znovu zahoukala a natáhla nožku. Odvázala jsem jí dopis z nohy a přinesla misku s vodou, kterou jsem měla pro Césara. Vděčně se napila a začala si čistit peří.
S tureckým sedem jsem se posadila na koberec a otevřela pergamen.


Sam,
nejspíš jsem ti nestihl napsat dřív, než si byla doma, ale musíš uznat - na svůj věk létá Romeo ještě pořád skvěle...


Usmála jsem se nad tím výběrem jména a znovu se podívala na sovu, která mi pohled opětovala zkušenýma tmavýma očima.


a to mu brzy bude patnáct let. Nemusíš se bát, že by ti něco zničil - měl dobrou výchovu. Samozřejmě ho všechno naučil táta, ne já.
Určitě si vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěl, že táta právě pracuje na novém koštěti. Kulový blesk by měl být v prodeji už příští rok a je o něj velký zájem. Měl by mít lepší aerodynamiku a větší zrychlení, než běžné koště. S velkým předstihem zničí celou řadu Nimbus, takže odsune do pozadí tátova velkého soka.

Bože, určitě tě teď hrozně nudím, že? Navíc jsem nechtěl psát o sobě nebo o tátovi. Moc mě mrzí, že ses nedostala do týmu - nikoho tam teď totiž neznám a chtěl bych tě znovu vidět. Do konce prázdnin jsem bohužel mimo Evropu... Co takhle Vánoce?

Denis


Odložila jsem dopis na stolek a sama si přitáhla brk a pergamen. Zamyšleně jsem se kousla do rtu a začala psát.


Denisi,
Romeo je v pořádku a kdybys mi nenapsal jeho věk, vůbec bych mu tolik nehádala! Počkej až jednou uvidíš Césara (moji sovu) - ten má už něco málo přes osmnáct let a vypadá na padesát. Chudáček sotva letí.
No jistěže si vzpomínám! Doufám, že mi ho máma koupí, protože tvůj táta vymyslel opravdu úžasné koště! S přehledem se dostane před Nimbusy! Aerodynamika se vždycky hodí - obzvlášť nám střelcům a taky chytačům. Se zrychlením nemám problém na žádném koštěti.

Jak si vůbec můžeš myslet, že mě nudíš?! Doufám, že ti za to Romeo pleskne jednu křídlem! Taky mě to mrzí, ale život jde dál. Určitě se ti bude dařit a brzy o tobě uslyším ve Věštci. To už na mě zapomeneš, jak budeš slavný.
Pamatuju si - říkals, že jedete do Toronta za prarodiči, viď? Tak ať se tam neztratíš a užij si to. Vánoce jsou skvělý, jen ti musím začít obstarávat dárek už teď, protože později bych určitě žádný nevymyslela. Napiš mi brzy,

Sam


Kriticky jsem si pročetla dopis, alespoň třikrát, než jsem byla spokojená a přivázala ho Romeovi na nožku. Ještě jsem z přihrádky vytáhla pamlsek a podala mu ho. S přivřenýma očima ho rozkousal a jemným klovnutím do ruky se rozloučil. Pak roztáhnul křídla a vyletěl oknem ven.
Bez zaváhání jsem si vzala další pergamen a brk. Rychle jsem napsala podrobonosti a přivolala Césara.

"Tady jsi," zasmála jsem se, když vrazil do okna.
Trochu omámeně mi natáhnul nožku a nechal si přivázat pergamen.
"Musíš být opatrný! A máma tě nesmí vidět! Najdi ji a přines mi odpověď - brzy," zašeptala jsem mu, on mi v odpověď zahoukal a vyletěl z okna.
"Sam?," ozvalo se spolu s lehkým zaťukáním na dveře.
"Pojď dál."

Dveře se opatrně otevřely a objevila se v nich máma se starostlivým výrazem ve tváři. Pomalu přešla ke mně a posadila se na postel.
"Mrzí mě to. Ale nebudu se ti omlouvat, Sam. Bylo to pro tvou bezpečnost a ta je pro mě důležitá. Byla bych ráda, kdyby sis to uvědomila," začala máma.
"Já vím. Ale byla bych ráda, kdybys přede mnou netajila tolik věcí," namítla jsem a zamračila se.

"Kéž by to bylo tak lehké, zlato. Ale není. Jednou to pochopíš, ale teď ti to ještě nemůžu vysvětlit..."
"A KDY to možné BUDE?! Slibuješ mi to už dlouho!"
"Vzhledem k okolnostem... Myslím, že už brzy," povzdechla si tiše máma a bezradně zakroutila hlavou.
Kousla jsem se do rtu a omluvně se na ni zadívala.

"Promiň mami. Nechtěla jsem tě nějak naštvat nebo tak... Mrzí mě to, ale...," rozhodila jsem bezmocně rukama.
"Já vím," usmála se chabě a s nadzvednutým obočím ke mně natáhla ruce.
S úsměvem jsem ji objala a nechala se pevně přivinout.



Anglie, Sheffield

César natáhnul svůj úzký krček, aby se podíval oknem do útulně zařízené pracovny a zvědavě nakouknul k psacímu stolu. Tázavě pootočil hlavu a přimhouřil oči, aby lépe viděl do místnosti.
V tu chvíli se dveře naproti oknu prudce otevřely a dovntiř vletěla malá dívenka s divokým copem špinavě blonďatých vlasů a rozjařeně poskakovala po pokoji s plastovou panenkou v ruce.

César šokem udělal malý krůček vzad a ve svojí nešikovnosti podklouzl na obalu od bonbonu a naznak se řítil k zemi. Vyděšeně vykulil oči a zamával křídly ve snaze zmírnit rychlost, kterou se blížil k zemi.

S dalším mávnutím se konečně ustálil v krkolomné rychlosti a jeho dopad bylo jen malé žuchnutí. Tiše a frustrovaně zahoukal a pokusil se rozkoukat uvnitř věci, do které spadnul. Zobáčkem strčil do jedné z věcí co nápadně přípomínala žížalu, ale jen svou bílou barvou jaksi kazila dojem. A když do ní šťouchnul, ani se nehnula. Ani se jí nedivil - kdyby měl na sobě tuhle "omáčku", která trochu voněla po rajčatech, taky by se nehýbal.

Zvenčí se najednou ozval zarachocení a zvuk lidských hlasů. César nadšeně vyskočil výš a nadějně se zakoukal vzhůru, doufajíc v kouzelníka, který by mu pomohl najít cestu ven.
"Hoď to tam Charlie - ještě jeden blok a máme hotovo."
"Jasně Bille. Mladá už vaří večeři a prcka hlídá tchýně. Nepřeju si nic jinýho než vypadnout z týhle svačinkárny."

César zmateně zahouknul, ale než se stihl rozkoukat, přistála na něm spousta těch nehýbajících se bílých žížal - a samozřejmě většina s tou divnou rajčatovou skvrnu. Naštvaně se napýřil a zatřepal hlavou, aby se zbavil těch podivností na své hlavě. Ze zobáčku mu odkapávala rajčatová omáčka z žížal.

Zavřel oči a vydechl vzduch, což v jeho podání znělo jako špatně namazaný dveřní pant. Elegantně se narovnal a zamával křídly, aby se dostal ven z té odporné krabice. Usadil se na jejím vrcholku a rozhlédl se po ulici.

Spousta lidí chodila po chodnících, auta jezdila tam a zpět a všude byl tak strašně nepřirozený hluk, až se mu z toho dělalo špatně. Zamrkal, aby si zvykl na reflektory, které každou chvíli projely kolem spolu s krabičkou na kolečkách a zatoužil být doma na venkově ve stáji.

Důležitě se narovnal a odhodlaně se zadíval na divočinu před sebou. Nevzdá se. Má tu svůj úkol a ten musí splnit. Narovnal nožku, aby byla víc na světle a zadíval se znovu na pergamen, protože tady to nevypadalo jako sídlo nějakého kouzelníka, podle toho, co tu viděl.

Zamžoural na malá a narychlo naškrábaná písmenka a luštil jednotlivá slova, jež měla představovat adresu příjemkyně. Znovu si odfouknul trochu vzduchu, když se díval na nedbale napsané číslice. Jeho mladá slečna nepsala příliš hezky, ani když se snažila a on měl nyní luštit takovéto věci?!

Ano, tohle vypadalo jako jednička. Tu si nemohl splést v žádném případě. Dále pětka a sedmička. A potom - rozšířili se mu oči, když viděl další číslo. Frustrovaně zahoukal a zadíval se na auta. Rozhodně už by měl jít jako poštovní sova do důchodu. Jeho majitelce mohl být užitečný, ale mladému děvčeti prostě nestačil. Trojka a osmička vypadala v jejím podání naprosto stejně.

Rozhodně se zadíval na pergamen a znovu vyletěl do výšky. Dalších třicet kilometrů jižně a bude tam. Jen doufal, že se slečna nespletla ještě někde.


Anglie, Chesterfield

Znavený cestou, s vystrčeným jazýčkem se César snesl na parapet jednoho z menších domků a chytře to vzal přes zahradu, aby ho nikdo nespatřil. Potěšen sám sebou udělal pár krůčků po parapetu a kouknul do prostorného obývačku. Natáhnul hlavičku, aby viděl víc, když se za ním ozvalo zavrkání.

Šokovaně zamával křídly a v podivné otočce přeletěl parapet a spadl do záhonu macešek pod ním. Dotčeně zahoukal na holuba, který se na něj s hlavou na stranu a nechápavým výrazem díval. Frustrovaně houknul a postavil se na nožky, jimiž pro jistotu zakmital. Zdály se být v pořádku.

Vyletěl tedy znovu na parapet a ignorujíc holuba hlasitě zaťukal zobákem na sklo. Z druhého pokoje okamžitě vyšla mladá slečna, jen o něco málo let mladší než její majitelka a zvědavě otevřela okno pozdnímu návštěvníkovi.
"Kdopak ty jsi?," zeptala se.

César k ní natáhnul nožku a ona opatrně rozvázala pergamen a nabídla unavenému zvířeti vodu a pár mlsků. Ten se na ně s nadšením vrhnul a dál jí nevěnoval pozornost. Labužnicky se protáhl a přivřel oči.

"Tak - tady máš odpověď, Césare," vyrušila ho z jeho chystaného odpočinku slečna a už mu vázala pergamen k nožce.
Velice jednoduše ho chytila a postavila na parapet. César se otočil jejím směrem a vděčně zahoukal. Pozorně si ji prohlédl, ale nakonec zamávala křídly a vyletěl do vzduchu.


Francie, Quiberon

Popadla ho nevýslovná radost, když konečně uviděl prostornou stáj a malý domek vedle, ale ovládl se. Vzpomněl si na slova mladé slečny a letěl pouze ve stínech. Opatrně přiletěl až k jejím oknu a nehlučně přistál na parapetu - v duchu na sebe byl oparvdu pyšný.

Pozorně se zadíval do dívčina pokoje a odfoukl vzduch, když zjistil, že nikdo není uvnitř. Byl rád, že se za tu dobu naučil te trik s oknem. Zobáčkem klovnul do místa před západkou, která se uvolnila a nadzvedla.

Protáhnul se malou škvírou a doletěl ke své kleci, v níž se usadil. Ve stejnou chvíli se dveře otevřely a jeho mladá slečna prošla s unaveným výrazem a v nočním úboru do místnosti. Tiše houknul, aby upozornil na svou přítomnost.

Dívka se překvapeně podívala jeho směrem, pak tiše výskla a rozběhla se co nejrychleji jeho směrem. César znaveně nastavil nožku, ze které mu byl okamžitě sňat pergamen a vítězně zavřel oči.
"Jsi pašák Césare! Naprostá jednička," pochválila ho a podrbala na hlavičce.
Spokojeně se uvelebil a nechal se unášet spánkem.


XoxoxoxoxoxoxoxoX


Samým nadšením jsem vběhla do postele a roztrhla obálku z níž vypadl poměrně dlouhý dopis. Doufala jsem, že v něm najdu alespoň nějaké odpovědi.


Milá Sam,

velice mě překvapilo, když jsem obdržela tvou sovu. Smím ti, doufám, tykat?
S tvou matkou jsem se naposledy viděla před čtrnácti lety, což, jak uznáváš, je už dlouhá doba. Byla velmi milá, poněkud plachá, ale velmi dobrá učitelka a přítelkyně. Jako prvákovi mi velmi pomohla se zorientovat na škole a stala se tu i mou první přítelkyní.

Co se týče tvých otázek - první jsem již zodpověděla. Opravdu jsme se potkaly teprve v Bradavicích, když jsme pluli v loďkách do hradu. Samozřejmě jsme mezi sebou občas měly neshody - ale kdo je neměl, že?
Byla to velmi dobrá studentka a i když měli někteří vůči jejím rodičům předsudky, brzy si tu našla přátelé. Ptala ses, jestli některého z nich neznám. Ne příliš osobně, ale znám.

Její nejlepší kamarádka Lily Evansová. Napsalas, že máš fotky. V tom případě je to ta usměvavá rusovláska se zelenýma očima. Byla to velmi chytrá a obětavá dívka a chodila spolu s tvou matkou do Nebelvíru.

Další kamarád byl James Potter, který si později Lily vzal. Jistě je znáš teď oba - rodiče Harryho Pottera alias Chlapce, který přežil. Nebelvírský chytač s věčně rozcuchanými vlasy a kulatými brýlemi na tváři. Prý je mu jeho syn velmi podobný, až na oči, jež má po Lily.

Pak tu byl Remus Lupin. Milý kluk, ale velmi stydlivý. Měl takové krásně medové vlasy a hnědé oči. Byl opravdu chytrý, takový běžný studijní typ a dokonce byl i pohledný. Erica si s ním opravdu rozuměla. Pokud vím, jednou se spolu i líbali.

Poslední z Nebelvírské party a z tzv. "Pobertů" byl Sirius Black. Lamač díčích srdcí a nějvětší děvkař v Bradvicích své doby. Teď sedí v Azkabanu za prozrazení úkrytu Potterových Ty-víš-komu a za vraždu Petra Pettigrewa (Mimochodem posledního Pobertu, ale o něm toho opravdu moc nevím. Byl taky velmi stydlivý.).

Jeho fotku ale nejspíš u své matky nenajdeš. Alespoň já o tom pochybuju, jelikož před svým odchodem se spolu s ním Erica rozhádala. Co vím já, chvíli spolu chodili, pak ne a nakonec byli zase spolu do té poslední hádky. Nikdy mi vlastně pořádně nevysvětlila, co se mezi nimi stalo, ale já jsem respektovala její tajemství.

Vím, že se taky po tom rozchodu začala dost bavit se Severusem Snapem - mimochodem nynějším učitelem lektvarů v Bradavicích. Byl to hodně zakřiknutý kluk, nijak hezký, ale opravdu chytrý aneuvěřitelný talent na lektvary.

To je vše z jejích přátel- tedy z toho užšího kruhu v Bradavicích. Samozřejmě se tam stýkala i s dalšími chlapci a dívkami. Byl v nebelvírském týmu na pozici střelce, ale to nejspíš víš.
Co se týče poslední otázky, nemám tušení. Opravdu mě to mrzí, ale jméno tvého otce neznám a soudě podle tvého věku, jsem ti těmi podrobnostmi o jejích přátelích asi moc nepomohla, viď? Snad ti to alespoň k něčemu bude. Neváhej mě kontaktovat, kdybys něco potřebovala.

S pozdravem
Chloé Shelterová


No páni, pomyslela jsem si. Za tři minuty dopisu od máminy bývalé přítelkyně jsem se dozvěděla víc, než za celých dvanáct let. To je opravdu síla. Neváhala jsem a vytáhla z přihrádky fotky, které jsem si nechala z krabice na půdě.

Na jedné z těch fotek byla máma spolu s rusovláskou a chlapcem s rozčepýřenými vlasy. To museli být Potterovi. Další z fotek byla s mámou a nějakým chlapcem s medovými vlasy. To musel být Remus Lupin.

Zkoumala jsem oba kluky, ale s ani jedním z nich jsem se nemohla srovnat. Remus měl velmi jemné rysy a hnědé vlasy i oči. James na mě možná seděl barvou vlasů, ale nikoli očí a kontury našich tváří byly zcela odlišné.

Fotku Siriuse Blacka jsem nikde nenašla. Nelámala jsem si hlavu s Chloeyiným varováním, že nejspíš ani jeden z nich nebude můj otec, protože jsem věděla, že musí být. Máma byla dva roky v kómatu, takže jsem se narodila, až když jí bylo devatenáct let. Což znamenalo jediné - odešla ze školy kvůli tomu, že otěhotněla s někým z Bradavic.

Bylo pro mě tedy logické začít s okruhem přátel a postupně ho rozšiřovat. Byla jsem ráda, že mi Chloé odpověděla a nevadilo byjí, kdybych ji ještě kontaktovala. A to pravděpodobně udělám, pokud nenajdu mezi těmito adepty svého otce.

Nejhorší nejistotu jsem měla u profesora Snapea. S mámou se znal a zná i nadále... Rozhodně jako kandidát neodpadá, nicméně je to docela nepravděpodobné. Povzdechla jsem si a schovala fotky i s dopisem do své tajné přihrádky ve stolku.

Doufala jsem, že něco brzy zjistím. Uvidíme... Pokud budu mít štěstí, něco dostanu z profesora Snapea posledních pár dnů prázdnin, když k němu jedu. Usmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jakou z toho měl "radost".
A pak mě to napadlo - Denis! Rychle jsem vytáhla mobila naťukala rychlou SMS.


Omlouvám se, že otravuju, ale potřebuju
tvou pomoc. Mohl bys mi sehnat nějaké
články o případu Siriuse Blacka?

Moc by si mi pomohl, kdybys něco našel.
Pošli mi třeba novinové výstřižky, nebo to
okopíruj. Až sem Romeo poletí, přilož to k
dopisu. Moc děkuju Samantha



Odeslala jsem SMS a zhasla světla v pokoji. S rozporuplnými pocity jsem ulehla do postele a znavená celým dnem konečně usnula.


  • Naprosto jsem nevěděla, jak to napsat z pohledu Césara (sovy), tak jste to snad pochopili. :D :)

S láskou
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama