Lilie pro devátého 1/2

29. července 2014 v 22:46 |  Jednorázovky
Ahojky,
vím, že byste nejradši viděli další díl nějaké povídky, ale tohle jsem prostě musela napsat. V pátek se mi zdál sen a já ho prostě musela sepsat. Samozřejmě jsem si některé detaily musela domyslet a tak doufám, že se vám to bude líbit.

Nějaké detaily - slovní výměna Draca a Harryho je převzatá z filmu HP a Tajemná komnata - nejspíš poznáte, z jaké časti. :o) Je to moje první jednorázovka a nejspíš není ani dokonalá, ale mně se líbí právě pro její jednoduchost. Chci víc takových snů! :D :)

Lilie pro devátého 1/2

Harry Potter se protáhl průchodem, který mu s pochvalný pohledem a slzami v očích otevřela Buclatá dáma a vešel do nebelvírské společenské místnosti. Co nejrychleji rázoval přes místnost ke krbu, kde seděli jeho kamarádi spolu s jeho přítelkyní, Ginny. Neodpustil si úlevné vydechnutí, když byl v půli své cesty bez jakéhokoliv zdržení.

Od doby, kdy porazil Temného Pána uplynul už neuvěřitelný jeden rok plný oslav, společenských akcí a nezdravé publicity, jež Harry nikdy neměl rád. A ta se projevovala všemožně - od přívalu dárků přes výhružné vzkazy.

Byl také rád, že už většina obyvatel hradu překonala svůj bezmezný obdiv k němu a neskácela se při jeho přítomnosti do mdlob. Velice dlouho také trvalo vysvětlit mladší Nebelvířánům, že opravdu není třeba tleskat pokaždé, když Harry vejde do místnosti a už vůbec není nutné ho pronásledovat s prosbami nebo otázkami až k záchodům.

Ať se jeho přátelé nebo učitelé snažili sebevíc, obdivnému zírání, podepisování věcí - od fotek přes novinové výstřižky až po učebnici nově přepsaných Dějin čar a kouzel - nebo neustálých pozvánek na plesy a schůzky, zabránit nedokázali.

Harry jim to nezazlíval, ač byl ze vší té pozornosti mrzutý a nervózní. Úspěšně se vyhýbal náletům ztřeštěných puberťaček, které mu vyznávaly lásku a odmítal rozdávat rozhovory novinářům, jimž se nějakým způsobem dařilo obcházet Bradavické ochrany.

To byl další problém. Bradavice bylo po závěrečné bitvě rozsáhle poškozené a tak jenom snaha zbývajících členů Fénixova řádu - společně se štědrou dotací, jež si Chlapec, který přežil vydobil na ministerstvu - vrátila Bradavice do původní krásy. Ovšem obnovit ochranné bariéry hradu nebylo rychlou záležitostí.

Koleje byly obnoveny, učebny zrekonstruovány a noví zaměstnanci přijati na uvolněná místa v profesorském sboru. Bradavice se znovu vyšplhaly mezi špičku kouzelnických akademií a mladí kouzelníci a čarodějky mohli znovu studovat na této prestižní škole.

Jako poděkování za pomoc si nynější ředitelka školy, Minerva McGonnagalová, také vydupala svůj projekt na ministerstvu. Návrh na dokončení školy pro studenty, jenž kvůli válce nemohli dostudovat se setkal s velkým úspěchem a samozřejmou publicitou. A tak byli tady - bývalí žáci, děti Smrtijedů či mudlorozených nebo chcete-li přeživší druhé největší války v kouzelnickém světě. A jejich příhodný název "Válečný ročník" vlastně vznikl úplnou náhodou...


Stáli v ředitelně - přeživší a nedostudovaní osmnáctiletí a devatenáctiletí kouzelníci a čarodějky, jenž bojovali za stranu světla nebo neměli možnost studovat během války. Minerva McGonnagalová seděla za svým pracovním stolem, na němž měla nespočet různých pergamenů a pozorně studovala tvář mladého muže před sebou, jenž ač mu bylo teprve nedávno osmnáct, měl už zkušeností na rozdávání.

Už dávno to nebyl ten roztržitý a zbrklý mladík. Byl to dospělý člověk, který vzbuzoval respekt a měl kolem sebe přirozenou autoritu a neuvěřitelné charisma. Brýle již dávno zahodil a jeho zářivě zelené oči tak skvěle vynikly v jeho jemné tváři. Ano, kdyby to nebyla Minerva, řekla by, že Harry Potter je velmi přitažlivý muž.
"Co tomu říkáte, pane Pottere?"

Harry nevěděl, co na to má jeho bývalé kolejní ředitelce odpovědět. S překvapeným, ale čím dál tím rozzářenějším pohledem se otočil ke svým dvěma nejlepším přátelům. Těm svítily oči stejným nadšením, jako jemu. Oba - ruku v ruce - souhlasně příkývli a Harry se s širokým úsměvem obrátil k ředitelce.

"Že je to naprosto skvělý nápad, paní ředitelko," odpověděl jí.
"Tak už zbývá jen vyřešit, pod jakým názvem tento projekt předvedeme ministerstvu," přikývla McGonnagalová a zadívala se zamyšleně na kolonku s názvem v jejím pergamenu.
"Hrdinové?," navrhl Ron a celkem úspěšně ignoroval Hermionino zamračení.
"Jak sentimentální, Weasley," protáhl posměšně Draco Malfoy, ledabyle se opírající o parapet a hledíc na školní pozemky za oknem.

"Od tebe to sedí, fretko! Ty by ses prostě jen do takové skupiny nehodil, protože hrdina nejsi! Kdo taky utekl s papínkem kamsi do Francie, když tady ostatní zachraňovali tvůj slavnej čistokrevnej zadek?!," nechal se snadno vytočit Ron a ve vzteku zatnul pěsti.
"Kluci...," začala Hermiona klidnit situaci, když vytušila nebezpečí, ale ti dva mezci jí nedali žádnou šanci.

"Ale lasičko," ušklíbl se Draco, když nad tím oslovením Ron prudce zrudnul a pokračoval. "Pouze jsem se takticky vyhnul nepříjemným střetnutím, když tu ten váš válečný ročník - jak jsi to nazval? - zachraňoval mé pozadí."
"Utekl jsi! Bylo to zbabělé!"
"Zmijozelské, řekl bych," pronesl samolibě.

V tu chvíli Ron vytáhl hůlku a Draco ho během vteřiny následoval. Měřili se zlověstnými pohledy, přesto zmijozelský princ působil velmi klidně. S nicneříkající maskou na obličeji Rona ještě víc rozzuřil. Než ale stihli vyslat jedinou kletbu, Neville si mezi ně stoupnul s rukama rozhodně napřaženýma mezi nimi.

"Nehádejte se proboha!," zamračil se Neville.
"S fretkou se nehodlám ani bavit!"
"Nikdo se tě neprosil, Weasleyánku! Běž raději svou otravnou společností obtěžovat jinam!"
"Ty malá kryso! Tebe si podám kdykoliv!"
"Ubožáku - já bych..."

"ZMLKNĚTE!," zašeptal mrazivě a téměř neslyšitelně Harry a pouhou myšlenkou oba bojující kohouty neverbálně odzbrojil.

K nevelkému překvapení všichni ztichli, nepatrně a zároveň nekontrolovatelně se přikrčili návalem syrové magie, která z Harryho sálala každou jeho buňkou a varovala stejně účinně, jako kobra se svou otevřenou kápí. Poslední varování.

Zručně zachytil obě hůlky a ve snaze se uklidnit na chvíli zavřel oči. Ruce se mu třásly nepoužitou energií a Harry věděl, že se musí dát do pořádku, jinak zničí ředitelnu a možná i celou věž, v níž se nacházali.

Ostatní se neodvážili ani hnout a znovu si tímto malým výjevem připomněli, proč byl jen a jen Harry schopen zabít Voldemorta a zachránit kouzelnický svět. Právě je neúmyslně utvrdil v tom, že jsou v místnosti s jedním z nejsilnějších kouzelníků této doby a není radno ho jakkoliv dráždit.

Harry otevřel své planoucí smaragdové oči a trhaně vydechl. Natáhnul již klidné ruce s hůlkami směrem k jejich majitelům a ti si je mlčky převzali. Když se po pár vteřinách jeho magie ve vlnách stáhla zpět, všichni si zcela viditelně oddechli a Harry se zkroušeně obrátil k ředitelce.
"Omlouvám se," zašeptal a zadíval se jí do očí.
"V pořádku Harry," kývnula a familiérně se usmála.

Harry se usmál jemně zpět a poté se otočil k zbytku osazenstva, zejména k Dracovi a Ronovi.
"To je pro vás dva vážně tak těžké, nechovat se pět minut jako - promiňte profesorko - naprostí debilové?! Už jsme si to všechno přece dávno vyříkali a oba víte, že vás považuju za přátele a byl bych rád, kdybyste se dokázali alespoň vzájemně respektovat. Vy dva se tu přete jako malí kluci, ale tady nejde už jenom o vaše malicherné hádky, ale o vzdělání - a to nejen vás dvou! Tak vás prosím - prosím! - nechte toho!," pronesl Harry kontrolovaně, ale pro oba s dobře čitelnou výhružkou.

Nikdo ho nehodlal přerušovat, poněvadž velmi dobře věděli, jak probíhalo rozsouzení na ministerstvu ohledně obžaloby Severuse Snapea. Harryho plamený projev na obhajobu dříve nenáviděného profesora lektvarů byl tak neuvěřitelný, že se z něj ještě teď celému kouzelnickému světu ježily chlupy na krku.

Harry Potter posmrtně očistil jméno špiona Fénixova řádu a navíc mu in memoriam ministerští předali Merlinův řád první třídy. Nikdo se neodvažoval ani protestovat, poněvadž nikdo nechtěl čelit hněvu mocného Chlapce, který přežil.
"Omlouvám se, kámo," rozpačitě se ošil Ron a vyslal Harryho směrem omluvný pohled.
"Malfoyové se neomlouvají, Pott-Harry," prohlásil arogantně Draco, znovu nabitý sebejistotou.

"A obzvlášť ne Potterům nebo jiným příšerným Nebelvířanům," pousmál se Harry a Draco mu malý úsměv upřímně oplatil.
"Alespoň jsme přišli na název toho projektu, ředitelko," usmál se Harry a na její tázavý pohled pokračoval. "Právě jejich zmíněná hádka, mě k tomu přivedla..."
"Takže... Hrdinové?," zeptal se nevěřícně Ron.

"Ne, omlouvám se Rone. Vlastně jsem souhlasil s Dracem, když říkal..."
"Ty s ním souhlasíš?!," prerušil ho rozzlobeně Ron, ale okamžitě se stáhnul, když viděl přítelův planoucí pohled.
"Ano," přikývnul jasně a otočil se k McGonnagalové. "Válečný ročník. To je to pravé jméno."


"Harry!," přerušil jeho dumání nemálo hlasitý výkřik jeho přítelkyně.
Něpěkně se na ni zamračil, když se na něj zbožně otočila banda prváků a celá společenská místnost se ponořila do ticha. Do téhle chvíle se mu jeho proplížení dařilo. Rychle zapadnul do křesla u krbu a snažil se neúspěšně stát znovu neviditelným. Ginny se zachichotala a přitančila mu na klín. Přidala k tomu omluvný polibek a pocuchala mu vlasy.

"Hej!," zaprotestoval a marně se pokusil dodat tomu vrabčímu hnízdu nějaký tvar, zatímco se Ron a Hermiona mohli smíchy potrhat.
"Vy jste teda podpora," zlobil se na ně naoko.
"Kdepak ses toulal?," zeptala se ho Ginny a usmála se na něj.

Uhnul pohledem k zemi a neurčitě něco zamumlal. Ginny se zamračila a vyměnila si ustaraný pohled s Hermionou. Opatrně mu nadzvedla obličej a přinutila ho podívat se jí do očí.
"Zase jsi tam byl?," zeptala se jemně.
Trhaně přikývnul, nemělo cenu jim lhát, stejně to věděli. Navíc se za to nestyděl, jen na to místo nedokázal přestat chodit. A jako každý měsíc v tenhle den tam Harry přinesl kytici bílých lilií.

"Něměl by ses poutat k minulosti Harry," pronesla laskavě Hermiona.
"Já se nepoutám! Já jen...," zadrhl se. On co? Sám nevěděl.
"Prostě mu to dlužím - alespoň tohle! Víc pro něj udělat nemůžu. Tak strašně moc jsem mu toho chtěl říct... omluvit se..."

"Určitě by to pochopil...," začala Hermiona a praštila Rona, který se ušklíbnul. "Jenom si musíš uvědomit, že rozhřešení od něj již nemůžeš dostat."
Harry přikývnul a usmál se na obě dívky.
"Díky. Já... půjdu si lehnout, zítra máme OVCE, tak..."

"Jen běž," pobídla ho Ginny a políbila ho.

Usmál se na ni a vyběhl do chlapeckých ložnic. S bodnutím u srdce si uvědomil, že tohle je naposled, co tu bude v Bradavicích jako student. S těžkým povzdechem ulehnul a usnul neklidným spánkem.


Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo


Ráno nejenže přišlo naprosto nečekaně a brzo, ale Harryho navíc začala sužovat pekelná nervozita a byl opravdu rád, že se před snídaní nepotřeboval jít vyzvracet. K jeho útěše vypadala většina sedmáků naprosto stejně a něteří ještě mnohem hůř.

Sešel schody a nedokázal se ubránit úsměvu, když uviděl v křeslech u krbu sedět Hermionu, Rona i Ginny. Hermiona měla před sebou jak bylo jejím zvykem tři obrovské knihy a podle lehkého zamračení a neslyšného pohybování rtů si opakovala všechno, co se naučila.

Ron naproti ní vypadal opravdu zoufale. S našpicovanýma ušima se snažil zapamatovat co nejvíc z toho, co Hermiona předříkávala a měl ten svůj typický jsem-naprosto-v-háji výraz, až ho Harrymu bylo líto.

Ginny naopak spořádaně cvičila pohyby hůlkou a nervozitu se snažila na sobě nedat znát. S úsměvem k nim zamířil a posadil se vedle Ginny, která mu věnovala hřejivý úsměv a požádala ho, aby jí vyzkoušel z Lektvarů. Vzal její učebnici a nalistoval jedy. Věděl, že je má dobře naučené.
"Tak třeba - kde bys hledala Bezoár?," vylovil z paměti otázku a zadíval se na Ginny.
"V žaludku kozy" odpověděla sebejistě.

"A k čemu bys ho použila?," pokračoval a pozdvihl obočí.
"Jako protijed," reagovala okamžitě.
"A jak by působil? Jak bys poznala, že účinkuje?," zatlačil na ni.
"To... no... asi by se ten člověk přestal dusit?," vysoukala ze sebe.
"Asi? Asi ti nezachrání život," poznamenal neústupně Harry.

"Proboha - zníš jako Snape, vážně Harry!," řekl Ron, který se k nim na chvíli otočil, když hermiona měnila knížku Přeměňování za Runy.
Harry zbledl a sklopil pohled. S omluvným zamumláním vrátil Ginny učebnici a bez dalších slov rychle vyběhl zpět do ložnic.
"No výborně Rone," naštvala se Ginny, s třísknutím zaklapla knihu a zvedla se k odchodu.

"Počkej Ginny!," zavolala Hermiona, sesbírala své knihy a vyrazila za ní.
"Odcházíš?," zalapal po dechu Ron.
"Až přestaneš mít city jako pařez, tak přijď," zamračila se a spolu s Ginny zmizela v dívčích ložnicích.
Ron si povzdechl a praštil hlavou o stůl.


Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

S láskou
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama