Srpen 2014

13. Nešťastné číslo?

24. srpna 2014 v 11:24 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

máme tu třináctý díl. Snad to nebude nešťastné číslo, i když vám můžu dopředu oznámit, že tenhle článek nebude nijak dlouhý, jelikož nemám tušení, jak se kolem tohoto tématu rozepsat.

Nejméně oblíbený film Harryho Pottera


Úvodem

Nejméně oblíbený film - ani jsem se nad tím nemusela zamýšlet, přišlo mi to na mysl okamžitě.


Je to tak. Princ dvojí krve je můj nejneoblíbenější film z celé série. Ve skutečnosti jsem ani nijak neprožívala knihu - jen do mě. Sto lidí, sto chutí.

Jediná scéna, kterou jsem opravdu dychtivě sledovala, byl souboj mei Harrym a Dracem v koupelně. Ten se mi opravdu líbil. Opravdu mi bylo Draca líto - zabít Brumbála... Bylo to naprosto jasné, že to on nedokáže a když se pak na věži objevil Snape a s klidem Brumbála zabil. Tleskám.

Dnes opravdu krátce, protože se věnuji psaní další kapitole, jež by měla přibýt někdy během dneška. :)

Zdroje:

Romadůr

12. Kdo s kým

23. srpna 2014 v 12:48 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

na dnešní téma jsem se hrozně moc těšila a bojím se, že se strašně moc rozepíšu. :D

Den dvanáctý - Nejoblíbenější "pairing" z Harryho Pottera


Úvodem

Určitě to znáte. Nebo alespoň většina z vás, co jsou tak nadšenými fanoušky, jenž už píší své vlastní fanfikce nebo prostě jen rádi čtou fanfikce jiných autorů, kteří trochu "zamíchají" dějem. Trochu...

Nejprve chci říct, že layout je tvořen různými pairingy, které mi zrovna při tvoření vletěly na mysl, ovšem můj naprosto nejoblíbenější jsem vynechala a rovnou si našla obrázek, protože je prostě a jednoduše geniální. Tím neříkám, že ty ostatní jsou špatné nebo že se mi nelíbí - jen prostě nemají to pvní místo u mě v srdci.


Seve- cože?

Pravda, obrázek trochu zavádějící a když se nad tím zamyslím, může být i jako téma Snarry, ovšem já v něm vidím jasný Severitus. :) Těm z vás, co něco takového vůbec nic neříká, jsem si připravila jednoduché seznámení s těmito pojmy. Pairing = párování postav podle předlohy, ovšem nemusí být stejný, jako je v knize. Od toho tu tedy jsme my, autoři fanfikcí...

  • Dramione - Draco a Hermiona - je celkem logické, že někoho napadlo je spárovat dohromady. Klasická zakázaná láska, aneb mezi láskou a nenávistí je tenká hranice.
    Rozhodně doporučuju přečíst tuhle povídku - Autobusová zastávka. Všeobecně tuhle stránku miluju. :)
  • Drapple - Draco a Apple (jablko) - ve skutečnosti jsem nečetla žádnou fanfikci, pouze jsem našla obrázky a nepřestala se smát. Vzpomínáte na Vězně z Azkabanu? Přesněji řečeno na scénu, kde má Hagrid hodinu s hipogryfy a Draco vytáhne to zelené jablko. Ano, opravdu jsme divní...
  • Drarry - Draco a Harry - ani nevím. Ráda si přečtu pár podobných dílek, ale nevyhledávám je. Zápletka je identická s prvním případem. :)Zkuste např. tohle - velmi vtipné a oddechové - Potřebuju rande. Vtipná parodie. :)
  • Snamione - Snape a Hermiona - Řekla bych že celkem statečně bojuje o druhé místo. Opravdu si ráda čtu tenhle druh a musím říct, že jsem si zamilovala hned několik povídek.
    Nejoblíbenější je samozřejmě Zodpovědnost nade vše, to je prostě srdcovka. :) Další skvost je Honba za sluncem.
  • Snarry - Sanpe a Harry - Nepochybně na druhém místě. Kdo to nečekal, že? (Ať už je váš názor jakýkoliv, pak ho prosím vyjádřete konstruktivní kritikou a ne komentáře typu: "Ty jsi taková p***." Díky ;)) Ti dva jsou k sobě tak nějak párovaní a u spousty povídek tohoto druhu mi to přijde naprosto uvěřitelné. Tím spíš, že nemám žádné předsudky vůči homosexuálům. Jsme všichni lidi, ne? :)
    Naprosté bomby: Elysejský klíč - nejde nepřidat. Je to naprosto dokonalé a budete ji číst, dokud se nedoberete ke konci. :) Kámen manželství - taky skvělá. Četla jsem několikrát a hluboce lituji, že autorka zemřela dřív, než stihla povídku dokončit. :( Námluvy Harryho Pottera - zasmějete se a zamilujete. Quid pro Quo - přidávám hlavně proto, že tuhle povídku miluju a Patoložka je prostě úžasná (tak jí to nezapomeňte napsat!) a u téhle povídky jsem chvílemi umírala smíchy. Jinak od Patoložky doporučuju všechny její překlady i povídky. :) Dál mě mrzí, že se rozhodla skončit Casiopea - její povídky byly úžasné a je to velká škoda. :(

    To myslím pro ukázku stačí.
Můj vítěz - SEVERITUS

Rozhodně. Jednoznačně. Nešlo to jinak.
Severitus - povídka, v níž jde o vztah Harryho a Severuse, ale ne v milostném slova smyslu. Většinou je Severus Harryho opatrovníkem, mentorem, přítelem, rádcem anebo otcem. Naprosto s tímhle párováním souhlasím a tyhle příběhy prostě hltám a dost mě mrzí, že jich není tolik přeložených do češtiny. :)

Tímto se tedy znovu odvolávám na Patoložku, protože u ní jsem narazila na první povídky tohoto typu. Doporučuji Utvářet a měnit, jež je stále ještě ve stavu překládání. :)

Uchvácená jsem i Rodičovským večerem, jenž není z nejdelších, ale rozhodně je užásný. :) Samozřejmě na této stránce je toho úžasného spoustu. :)

Ale teď k mé naprosto nejoblíbenější povídce všech dob. Dlouhá, okouzlující, úžasná - nemůžu popsat slovy, jak je dokonalá a také ještě pořád nepřeložena, ovšem první dvě části jsou hotové. Rok jako žádný jiný - můžu ji číst pořád dokola a stále bude stejně úžasná.
Charaktery jsou vykreslené, příběh se pomalu rozvíjí - autroka prostě myslela na všechno. Naprosto dokonalé.

Máte taky nějakou oblíbenou povídku? Podělte se. :)

Zdroje:


Romadůr

11. Kdo jsem?

22. srpna 2014 v 12:10 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

dneska přidávám článek později, ale nutně jsem potřebovala dát si od úprav pauzu. Jak jsem předpokládala - nemám nejmenší tušení, proč mi můj stávající prohlížeč nedovolí přihlásit se na blog. Nicméně aspoň Mozilla nezklamala...

Den jedenáctý - Postava, které se nejvíc podobám


Úvodem

Nevěřila bych, že mi nějaký článek téhle výzvy zabere tolik času, ale stalo se. Asi hodinu jsem jen brouzdala Google obrázkama a nepřestala se smát. Kdo by věřil, že existuje tolik povedených "Potterovských vtípků"?


Bez druhého obrázku! o.O

Ano, je to tak. Nějak se mi nechtělo předělávat fotku, obzvlášť po tom, co jsem na ní chtěla mít. Tenhle bod výzvy je totiž hodně na zamyšlení a jsem si jistá, že nejsem podobná pouze jedné postavě z filmu. To prostě nejde. Alespoň vám přiblížím některé postavy, v nichž se alespoň z poloviny vidím.

Severus Snape
  • Vím to jste nečekali, že? Ale je to tak. Nemám ráda společnost víc jak 3 lidí, neumím zapadnout a nikdy jsem neuměla.
  • Šikana? Jo, to znám až moc dobře. Neřekla bych, že to u mě bylo ze stejných důvodů, jako u něj, i když... A taky to nebyla přímá šikana, ale ta verbální - což ji nijak nezmírňuje a naopak mi přijde ještě horší.
    Možná jen, že jsem vždycky byla chytřejší než ostatní, měla dobré známky a byla nespolečenská. Neříkám, že jsem zrovna třídní kráska, ale troufám si tvrdit, že nejsem tak ošklivá. Zapadám do průměru. Doufám.
  • Obvykle se lidé nedívají, co se skrývá v člověku, pokud se jim nelíbí. Je to nefér, ale je to tak. Pro své nejbližší a přátelé bych byla schopná udělat to stejné, co on pro Lily.
  • Je to Zmijozel. Způsob jeho myšlení je mi blízký a využívám ho podobně.
Hermiona Grangerová
  • Používám logiku a jsem chytrá, i když ne tak jako ona.
  • Většinu nápadů vyprodukuju já. I když obvykle nejsou tak dobré... :D
Tonksová
  • Někdy pochybuju, že jsem se naučila správně chodit...
Snad jsem vám trochu příbližila mé kouzelné já. A co vy? Na koho se podobáte? :)

Zdroje:


Romadůr

10. Relikvie nebo viteály?

21. srpna 2014 v 11:39 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

další část je tady. Tentokrát velmi známé dilema. :)

Den desátý - Relikvie nebo viteály aneb vyber si, jakým způsobem chceš odejít

Úvodem

Tak co byste vybrali vy? :) Roztříštit svou duši na několik částí nebo mít neviditelný plášť, bezovou hůlku a kámen vzkříšení? Lehká volba? Jak pro koho.




Pro mě jsou jasnou volbou Relikvie. Podle mě je hloupost rozdělit svou duši na několik částí, když víte, že vám ji pak nějaký Harry Potter a jeho přátelé zničí. Navíc to z vás udělá tak nějak... neživou bytost? Nevím, jak to přesně popsat, ale ztrátíte tím svoji lidskost. Což zřejmě Voldemort plánoval.

Na druhou stranu ani Relikvie nejsou to nejlepší řešení. Příběh tří bratříje tomu důkazem. Touha po moci, po lásce - jedině nejmladší z nich z toho vyšel dobře.

Když nad tím popřemýšlíte, pohádka se jakoby opakuje:

  • Voldemort - ten, co zemřel pro moc
  • Severus Snape - ten, co zemřel pro lásku
  • Harry Potter - ten, co přivítal smrt jako starou známou


Naprosto dokonalé. Netřeba slov.

Zdroje:



Romadůr


13. Známý neznámý

21. srpna 2014 v 8:54 Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Ahoj,

začínám mít pocit, že mě ten blog opravdu nenávidí. :D Včera mě nechtěl ani přihlásit, takže jsem dneska zkusila jiný prohlížeč. Překvapivě to fungovalo. Užijte si kapitolu. :)


13. Známý neznámý


Pohled nikoho


"Musíš to udělat!," naléhala zoufale a přiskočila k němu, aby mu zabránila v odchodu.
"To nemyslíš vážně?! Víš jak je to nebezpečný," odporoval jí a vytrhl se ze sevření.
"Jiná možnost neexistuje," pronesla tvrdě.
"Cože?"



"Postupuje to jinak, snad to způsobilo to odštěpení... Takže možná 4 nebo pět let. Ale ona musí být v bezpečí, chápeš?," nálehala dál.
"Co když to nezvládnu... za těchhle podmínek."
"Já nemám jinou možnost!," vzkřikla zničeně.



Následovalo ticho. Chvíli se navzájem sledovali, než muž váhavě nátahl jejím směrem ruku. Neváhala ani vteřinu a pevně ji uchopila, než se z toho pokusí vycouvat.
"Meredith?," otočila se k ženě.
Ta přistoupila vytáhla hůlku a položila ji na jejich spojené ruce. Kývla na druhou ženu a ta pevně přikývla.



"Přísaháš, že nikdy nikomu neprozradíš, co si se zde dozvěděl?"
"Tak přísahám."
Tenký jazyk plamene se natáhnul a líně propletl mezi jejich spojenýma rukama. Muž svůj pohled odtrhl od ruky a znovu se zadíval na ženu před sebou.
"Přísaháš, že budeš pokračovat ve výzkumu a testovat ho?"



Prudce vtáhl vzduch. O tomhle nemluvila. Prosebně a zároveň omluvně se na něj zadívala a on poraženě přivřel oči.
"Tak přísahám."
Druhý plamen se obtáhl kolem jejich rukou a pevně se stáhnul.
"Přísaháš, že pokud se něco vymkne kontrole... nezanecháš svědky?"



"Tak přísahám," vydechl těžce a sledoval, jak poslední plamen stáhl svou smyčku okolo jeho ruky.
Beze slova ji pustil a sebral svůj plášť. Nestála mu za pohled, protože na ni byl až příliš naštvaný a mířil rovnou ke dveřím. S rukou na klice se k ní naposledy otočil a změřil si ji pronikavým pohledem.
"Doufám, že víš, co děláš."



Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo



Erica


"Na to nemám čas, ne teď," odpověděla jsem trpělivě do sluchátka.
Chvíli bylo na druhé straně napjaté ticho, takže jsem rozumně mlčela a vyšla ven z laboratoře. To už zcela zjevně chytil druhý dech a znovu mě začal přemlouvat.
"Erico, víš kolik za to dostaneš zaplaceno? Navíc po tobě chce jen jednu várku!"
Vešla jsem do obývaku a zamračila se.



"Jeremy, to prostě nepřipadá v úvahu, pokud ten Vlkodlačí lektvar chce,..."
Prudce jsem se otočila s hůlkou v ruce, když zaplály v krbu zelené plameny a vystoupil z nich Albus společně se Severusem. Mile jsem se usmála, sklonila hůlku, pokynula ke křeslům a ústy naznačila "minutku", načež jsem se vrátila k hovoru.



"Pokud ho chce, tak na to měl myset dřív. Užívá se minimálně tři dny před úplňkem a pokud je mi známo, tak je úplněk dnes, takže by mu to stejně vůbec nepomohlo. Což mě vede k otázce, jak na takovou věc může zapomenout vlkodlak?"
"Jak to mám vědět? Je to jeho věc. Erico, vážně - POTŘEBUJU, abys mi tu várku připravila."
"Chápeš doufám, že na to nemám čas a navíc jsem po roce zase jednou doma? Opravdu se mi to nehodí, promiň."



Chtěla jsem tímto hovor ukončit a věnovat se návštěvě, protože jejich vážné výrazy mi napověděly, že to nebude nijak příjemná zpráva, jenže Jeremy měl svůj záložní plán.
"Dobře. V tom případě ti určitě nebude vadit, když nebudeš pokračovat ve svém malém výzkumu, viď?," zeptal se s jistotou v hlase.
Jistěže měl navrch a věděl to. Zaskřípala jsem zuby.



"Parchante," zasyčela jsem mu do telefonu.
"Pošlu ti adresu. Do osmi bys to měla stihnout, pokud začneš brzy," informoval mě nabubřele.
"Výborně," ucedila jsem jedovatě.
"Mrzí mě, že to musím udělat."



"Nemrzí," odtušila jsem chladně.
"Ne. Asi ne, zatím naschledanou Erico."
Neobtěžovala jsem se mu odpovědět a vztekle ukončila hovor. Rychle jsem se snažila uklidnit a posadila se ke svým hostům.



"Je všechno v pořádku?," zeptal se mě starostlivě Brumbál a jemně se přitom mračil.
"Jako obvykle," odtušila jsem a mávla rukou. "Nic s čím byste mi mohl pomoci. Co se děje? Pochybuju, že se jedná o zdvořilostní návštěvu."



Severus mi s ledovým klidem podstrčil dnešního Věštce a zabodl svůj pohled kamsi do zahrady. Nejistě jsem se podívala na Brumbála, jestli po mně opravdu chce, abych četla noviny a po jeho přikývnutí jsem otočila plátek na úvodní stranu.



Málem se mi zastavilo srdce, když se na mě upíraly ty tolik známé a teď pološílené oči a ač byla fotka na novinách černobílá, já si byla naprosto jistá, že bych tu barvu mohla dokonale popsat. Sklouzla jsem pohledem k titulku a článku.





Z Azkabanu uprchl nebezpečný vrah Sirius Black!



Sirius Black, pravděpodobně nejhanebnější ze všech vězňů, kteří kdy byli drženi v azkabanské pevnosti, uprchl. Dennímu věštci to potvrdil sám ministr kouzel. "Děláme vše, co je v našich silách, abychom Blacka znovu dopadli. Apelujeme na kouzelnickou veřejnost, aby zachovala klid. Black je šílenec. Je nebezpečím pro každého, kdo mu zkříží cestu, ať je to kouzelník nebo mudla."



Zatímco mudlové byli informováni, že je Black ozbrojen pistolí (jakousi kovovou hůlkou, již mudlové užívají, chtějí-li se zavraždit navzájem), kouzelnická komunita žije v neustálém strachu z toho, že dojde k podobnému masakru jako před dvanácti lety, kdy Black jediným zaklínadlem zavraždil třináct lidí...





Zděšeně jsem se otočila k Brumbálovi, jenž mě soucitně poplácal po noze a obrátil se k Severusovi.
"Je možné, že bude kontaktovat nějaké staré známé?," zeptal se ho vážně.
"Je to celkem nepravděpodobné. Většina Smrtijedů je v Azkabanu a jedinou osobu, u níž je pravděpodobné, že ji kontaktuje, máte pod dohledem," odpověděl suše, ale odtrhl pohled od zahrady.



"Je možné, že o nás ví?," zeptala jsem se na otázku, jež mě tížila hned po přečtení článku.
"Zcela jistě ne. Myslí si, že jsi mrtvá a pokud vím, tak o nemá ani potuchy," konstatoval Severus, ale podíval se na mě s jasnou otázkou v očích.
"Ne, neví o ní," zakroutila jsem hlavou. "Ví to už jen Remus. Ale je nepravděpodobné, že by si to dal dohromady. Ty dva roky tam nesedí."



Nenávistně mu zajiskřilo v očích, ale nijak to nekomentoval. Brumbál po něm střelil varovným pohledem a obrátil se na mne.
"Kvůli tomu, abych se ujistil, že se ho Black nepokusí zkontaktovat, jsem ho přijal na místo učitele Obrany."



"Přijal jste Remuse?," zeptala jsem se překvapeně.
"K mé velké nelibosti," ušklíbl se Severus.
"Severusi," pokáral ho Brumbál. "Myslel jsem, že už ses přes tu dětinskou záležitost dostal."
Ten si pouze odfrkl a dál ho ignoroval. Rychle jsem se k němu otočila.
"Zjistil jsi něco od Rosiera?," zeptala jsem se ho.



Věnoval mi tvrdý pohled, ale nakonec tiše odpověděl.
"Spíše ne. Někdo mu změnil paměť, takže sice máme o jednoho z nich méně, ale v tomhle ohledu je to zcela jistě problém. Někdo jiný teď ví, že máš s Blackem dceru a tu informaci si nechal pro sebe... Budeš muset být velmi opatrná, poněvadž tu informaci jistě zneužije ve svůj prospěch a v nečekanou chvíli."



"Ach bože," vydechla jsem a skryla tvář ve dlaních.
"Dokud je hledaný vrah, pravděpodobně tě nemůže ohrozit. Ovšem pokud ho právě ten informátor vyhledá a vše mu řekne, nemůžeme si být jistí násedky," doplnil smutně Brumbál a povzbudivě mi stiskl rameno.
"Nemáte už žádné horší zprávy, viďte?," zeptala jsem a vzhlédla.



"Neměj strach. To je vše," uklidnil mě Brumbál a vstal. Severus ho následoval a otočil se ke mně.
"Měly byste být ve střehu. Obě," řekl.
"Mám jí říct pravdu?," zeptala jsem se.
Podívali se po sobě a Brumbál mi věnoval jemný pohled.



"Myslím, že to by v této situaci nebylo příliš prospěšné. Budeme muset vyčkávat, ale až to bude možné... Nechám to na tobě," usmál se a zamířil ke krbu.
"Pracovna Albuse Brumbála, Bradavice!," pronesl jasně a zmizel v plamenech.



Severus chvíli sledovala krb, když ke mně s nicneříkajícím výrazem přešel a vtisknul mi do rukou lahvičku s lektvarem.
"Vlkodlačí lektvar?," vykulila jsem oči. "Kdys..."



"Pro Lupina," odtušil a pozvedl obočí. "Hádám, že ty ho dnes upotřebíš lépe."
Rychle se otočil a zmizel dřív, než jsem stihla odpovědět. Promiň Remusi, ale má pravdu. Já ho dnes nutně potřebuju, pomyslela jsem si a spěšně ho zabalila a připsala na něj adresu, jenž před malým okamžikem vylétla z krbu.



Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo



Sam



"A dávej na sebe pozor."
"Mami, budu v pohodě."
"Hlavně nevycházej ze sklepení."



"Co to do tebe vjelo? Poslední dobou jsi jako uzlíček nervů. Co by se mi mohlo stát? Budu v Bradavicích, s profesorem Snapem - jako obvykle. Nikdy jsi takhle nevyšilovala, o co jde?," zeptala jsem se už značně podrážděně a dopnula svůj oblíbený cestovní batoh.
"Ale o nic. Jen - víš přeci, že utekl Sirius Black? Je nebezpečný a..."



"A proč by šel do Bradavic? Nebo spíš - co by tak chtěl po mně - třináctileté puberťačce?," zeptala jsem se, abych ji pobavila.
Namísto toho nezdravě zbledla a úzkostně se na mě zadívala. Povzdechla jsem si a vzala její ruce do svých.
"To byl vtip, mami," řekla jsem jemně. "Samozřejmě, že na sebe budu dávat pozor, nevyjdu ze sklepení a budu se držet profesora jako klíště."



"To snad nebude třeba," ozvalo se sarkasticky z obýváku.
"Jistěže ne," zasmála jsem se a vešla do místnosti.
"Ještě chvíli budu poslouchat ty vaše sentimentální řeči a rozmyslím si to," řekl s úšklebkem.
"Ale nerozmyslíte," usadila jsem ho, líbla mámu na tvář a rychle vletěla do krbu.



"Pitomé děcko...," slyšela jsem z dálky a měla jsem co dělat, abych se nezačala smát, což by nebyl ten nejlepší nápad v krbu plném sazí.



Když jsem vyklopýtala z krbu, uhnula jsem stranou a zapřela se o kolena a dovolila se naplno rozesmát. Mezitím Snape ladně vyplachtil z krbu a nedbale ze sebe smetl nexistující smítko. Při pohledu na mě mu pobaveně cuklo v koutcích, avšak na svém projevu nedal nic znát.



"Slečno Harperová," protáhl. "Máte opravdu silný problém se sebekontrolou, kázní a respektem k autoritám. Kdybyste byla žákem této školy, odebral bych vám nespočet bodů, nechal psát dlouhé eseje a přidal kupu školních trestů."
"Což by se nestalo, pokud bych se dostala do Zmijozelu, jak jste minule sám podotknul," setřela jsem ho s klidem a oprášila si batoh.



"Správně - pokud. Niméně váš trest bude mírný a možná se i něco přiučíte," ušklíbl se, jako by tomu ani v nejmenším nevěřil.
"A ten trest je za...?," zajímala jsem se nevinně a zamrkala řasami.
"Za drzost," odpověděl se zlomyslným úsměvem.



Opravdu jsem nemohla jinak. Vážně jsem přikývla a vteřinu nato se znovu šíleně smála. Protočil očima, pronesl něco o pubertě a pokračoval svižným tempem do laboratoře. O chvíli později jsem se k němu již celkem klidná připojila.



Nepracovali jsme příliš dlouho, než nás přerušil tichý alram, jenž oznamoval, že se někdo blíží do sklepení. Poočku jsem mrkla na profesora, který klidně dál pokračoval na lektvaru. S jemným pokrčením ramen jsem udělala to samé.
"Severusi?," ozval se za dveřmi komnat mužský hlas, doporovázený jemným klepáním.



"Nejdete otevřít?," zeptala jsem se, když to profesora ani trochu nevyvedlo z míry a znovu pokračoval v přípravě.
"Ne," odtušil a zamíchal lektvarem, načež mi přenechal míchání.
"Vím, že tam jsi. Potřebuji s tebou probrat něco důležitého," ozval se znovu muž překvapivě stejně milým a trpělivým hlasem, jako poprvé.
Tan má nervy. Já bych už vybouchla.



"To je váš nový kolega? Neměl by přijet spíš až koncem prázdnin a ne na začátku?," zajímala jsem a pečlivě míchala odvar.
"Tak jsem mu to sdělil. Není v mém zájmu řešit nějakou jeho osobní krizi dříve, než to bude nezbytně nutné."



"Severusi, týká se to mozkomorů..." ozvalo se znovu hlasitě.
Tentokrát, ale byla odezva jasná. Profesor se prudce otočil a zaměřil se na mě.
"Dokážete změnit vaši podobu, viďte? Tak to udělejte," řekl a zamířil ke dveřím.
"A na koho se mám přeměnit," vytřeštila jsem oči nad tím překvapivým požadavkem.



Zastavil se a chvíli se rozmýšlel. Nakonec odpověděl celkem logicky.
"Na svou matku ve vašem věku."

"Dobře," kývla jsem a soustředěně změnila barvu vlasů, narovnala je a zamrkala.
"Co moje oči?," zeptala jsem se.
"V pořádku," kývl, když si mě prohlédl od havy až k patě a vyšel otevřít.



Pochopila jsem to jako příkaz, že nemám vycházet z laboratoře, takže jsem tiše sekala, krájela a míchala. Z druhé místnosti nebylo samozřejmě nic slyšet. Profesor by nic neponechal náhodě, takže bylo jisté, že zakouzlil Silencio.

Za necelých pět minut, když jsem si uvědomila a on nejspíš také, že by nebylo dobré ponechávat nestabilní Vlkodlačí lektvar v rukou třináctileté čarodějky, rozrazil dveře a připlachtil ke kotlíku. Chvíli ho zkoumal než přikývnul.
"Dobře," řekl. Pochopila jsem jeho skrytou pochvalu a odpověděla úsměvem.



"Není ještě na studenty příliš brzo?," ozval se milý hlas ode dveří.
"Nebylo by na škodu, kdybys vynechal své hloupé komentáře a opustil mou laboratoř, Lupine," odsekl jedovatě Snape a odstrčil mě za sebe.
"Pokud je to tvá příbuzná, tak se opravdu omlouvám za svou poznámku," přišla mu odpověď.


"Není to má příbuzná," přimhouřil oči a odstoupil ode mě.
Dívala jsem se do očí muži, jenž byl věkově asi stejně starý jako máma nebo Snape. Měl medově zbarvené vlasy a teplé oči podobné barvy. Přes obličej se mu táhla jizva a alespoň o hlavu mě převyšoval.



Opravdu doslova vytřešil oči, když mě spatřil a zíral na mě. Nejistě a hlavně nervózní pod tím pohledem jsem přešlápla a litovala, že se můj štít rozhodl přestat mě schovávat.
"Severusi...?," otočil se na něj muž.
"Překvapený?," pronesl jedovatě Snape a pozvedl obočí.
"Nebuďte nezvořilá, slečno Harperová. Pozdravte," otočil se ke mně a v očích se mu mihlo uspokojení.



"Dobrý den," řekla jsem automaticky a vrátila se k sekání mandragory. Pořád jsem cítila jeho pohled.
"Dobrý den, slečno. Remus Lupin," přikývnul a mile se usmál.
"Ehm...," střelila jsem pohledem ke Snapeovi, jenž lhostejně kývnul a otočila se zpět na Lupina. "Samantha Harperová."



Přikývnul a ještě chvíli na mě hleděl, než se obrátil k Snapeovi.
"Přijdu později. Děkuji, že sis na mě udělal čas," řekl laskavě a u dveří se na mě naposled podíval.
"Těšilo mě. A pozdravujte matku," řekl a odešel z místnosti.
Vytřeštila jsem oči a zírala na místo, kde zmizel.



"V pořádku?," ozvalo se za mnou.
Ach jistě. Přestala jsem pracovat.

Rychle jsem začala znovu krájet a přikývla, protože jsem si byla jístá, že by mě můj hlas zradil. Byla jsem natěšená, až se vrátím domů. Znal moji mámu. Je pravděpodobné, že bych ho mohla zkontakotvat a zkusit zjisti něco nového. Usmála jsem se pro sebe a s chutí krájela další přísady...

Romadůr

9. Krysa!

20. srpna 2014 v 8:35 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

pokračujeme. :) Jak se máte v těchto deštivých a utahaných dnech?

Den devátý - Nejméně oblíbená mužská postava


Úvodem

Tohle téma je takové logické. Logické v tom smyslu, že jsem ho prostě očekávala. Jako první mi samozřejmě přišel na mysl Voldemort, protože to je prostě typicky záporná postava. Ale já jsem nechtěla dávat jeho (i když je to pěkný bastard) a tak jsem zvolila někoho jiného, jenž je snad na tomhle seznamu mnohem výš.



Seznamte se, krysa

Ach ano. Dlouho jsem nemusela uvažovat nad tím, koho bych nejradší stáhla zaživa z kůže. Ten nejodpornější a největší zrádce a bastard je pro mě Petr Pettigrew. Holt tichá voda, břehy mele...

O co je jeho postava horší? Asi ptoto, že je opravdu tak neuvěřitelně příšerný. Zaprodal svého nejlepšího přítele se ženou a synem Voldemortovi a nechal je umřít, druhého přítele poslal do Azkabanu, když nafingoval svoji smrt a zabil lidi ve svém okolí a třetímu "nasadil brouka do hlavy", takže si myslel, že je jeho nejlepší přítel vrah.

Sobečtějšího člověka jsem snad neviděla. Jednoduše podrazí a zneškodní každého, kvůli němuž se ítí ohrožen na své pozici, protože jediné, co v sobě má, je pud sebezáchovy. Neuvěřitelně šílený, ale je to tak. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se Strážcem tajemství Potterových opravdu stal Sirius Black, jak bylo plánováno...

Zdroje:


Romadůr

8. Hlavně nevyhodit učebnu do povětří...

20. srpna 2014 v 8:35 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

další den a další výzva. :) Snad vám zpříjemním den, když se léto tak nějak rozhodlo vzít roha a zmizet bůhvíkde. Taky u vás prší? No samozřejmě se mnou blog nespolupracoval -_- Článek se neuveřejnil, tak ho dávám dodatečně.

Den osmý - Nejoblíbenější předmět v Bradavicích


Úvodem

Samozřejmě se mnou blog odmítal spolupracovat i dnes. :D -_- Tak doufám, že tentokrát to nespadne a opravdu se článek uveřejní. Dnešní téma už víte, tak se do toho pustíme, ne? :)


Kdo by nechtěl zkusit uvařit nějaký lektvar? Mně to láká už od přečtení první knihy, protože to musí být prostě neskutečně zajímavé a vzrušující! Nicméně, jsem realista. Věřím, že bych zvládla během pár minut vyhodit učebnu lektvarů do povětří pravděpodobně mnohem účinněji, než to kdy dokázal Neville.

Lektvary jsou něco jako chemie a vaření doopravdy a to je pro mě silně výbušná kombinace. Vaření by snad ješt šlo nebo se držet pokynů. Ovšem já a chemie - to prostě nejde dohromady. a nikdy nepůjde. Tečka.

Pak taky nejspíš víte, že mou pozornost k tomuto předmětu táhne i má oblíbená postava - sám Mistr lektvarů, Severus Snape. Věřím, že po jedné z jeho hodin bych se cítila jako naprostý pitomec a jsem přesvědčená, že by se má slovní zásoba silně obohatila o pár synonymních úražek idiota...

Samozřejmě musí být neuvěřitelně směšné poslouchat jeho urážky, pokud nejsou vedeny proti vám. Proto bych tak nějak tajně doufala, že by mě - Zmmijozelovi - tak trochu nadržoval. Jako ostatním v jeho koleji... No uznejte - když nechal projít Crabbea a Goyla (dokonce i Nevilla!), že by se tam nenašlo trochu přilepšení i u mně.

A co vy? Jaký předmět by nadchl vás? :)

Zdroje:


Romadůr

7. Ta nejsilnější láska

18. srpna 2014 v 13:13 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

tak se vám zase hlásím. :) Dnešní téma tak nějak navazuje - ne na včerejší, ale jednou už jsme tu něco podobného měli. :) Omlouvám se, že jsem nestihla zveřejnit článek už ráno, ale Blog se mnou odmítal spolupracovat. :)

Den sedmý - Nejoblíbenější ženská postava a proč


Úvodem

Dnešní téma bylo... no celkem těžké. Vybírala jsem mezi dvěma naprosto neslučitelnými charaktery - Lily Potterovou a Bellatrix Lestrangeovou.



Nakonec to tedy vyhrála Lily, protože je to podle mě opravdu ta nejstatečnější žena. Samozřejmě Bellatrix je jen o maličký kousek za ní. Ne ve statečnosti, ale v tom jaká je. Je dost zajímavé, že jsem váhala zrovna mezi dvěma tak naprosto kontrastními postavami...

Fotku Lily z filmu jsem nepřidala, protože si ji tak nepředstavuji. Nicméně tenhle obrázek, jenž jsem našla na netu ji podle mě dost dobře vystihuje. Takhle jsem si jí představovala. :)

Lily je složitost. Hrozně se mi líbí ten příběh - zachrání svého syna a dá mu tu největší ochranu, svou vlastní lásku. Na druhou stranu jsem vždycky uvažovala, jaké by to bylo, kdyby se dala dohromady se Snapem. Ne jen ze zvědavosti, ale protože by si to opravdu zasloužil.

Hrozně ráda bych viděla ještě nějaký film, v němž by se objevili Poberti a Lily, protože slovní přestřelky Evansová x Potter - kdy by si to nechal ujít? Což mě přivádí k tomu, že doteď nechápu, jak se ti dva dali dohromady...


Zdroje:


Romadůr

6. Kterou vybrat?!

17. srpna 2014 v 9:53 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

je to vážně... zajímavý. :D I o tomhle tématu jsem totiž už psala článek...

Den šestý - Do jaké koleje bych se zařadila a kam si myslím, že by mě zařadil Moudrý klobouk


Úvodem

Psala jsem už článek o rozřazení do kolejí v Bradavicích a vyjádřila jsem tam svů názor ohledně mého zařazení. :) Více si můžete přečíst zde.


Stále si sotjím za svým. Jsem prostě Zmijozel do morku kostí. :)



Zdroje:


Romadůr

5. Nejlepší téma!

16. srpna 2014 v 9:01 Harry Potter 30 Day Challenge
Ahoj,

další sen je tu a já se při tomhle tématu ani nezapotila. Hlavně proto, že už jsem ho před nějakou dobu nevědomky napsala. :D Co se dá dělat, alespoň vám přidam další věci, na něž jsem si nevzpomněla. :)

Den pátý - Nejoblíbenější mužská postava aneb nejlepší téma!


Úvodem

Na svou obhajobu říkám, že už jsem něco podobného psala. Téma je nejoblíbenější mužská postava a tou je pro mě Severus Snape, odkaz zde.


Krasavci, no ne?

Pozadí je samozřejmě jako u včerejšího tvořeno postavami z Harryho Pottera, tentokrát mužského osazenstva. Bylo opravdu těžké ostatní kluky odsunout na druhou kolej, ale Mistrovi lektvarů se u mě nemůžou vyrovnat.


Další řeči

Jediné, co zde můžu probrat je jedna otázka - proč on?
Protože je to opravdu ten nejstatečnějí, nejodvážnější a nejzáhadnější čověk, s nímž jsem se v literatuře setkala. Už od prvního dílu byl samá záhada a nakonec ho Rowlingová zabije a odhalí, že je to vlastně ten nejoddanější člověk v celé Anglii. :)

Sice je to literární postava a možná právě proto je tak vykreslen. Nicméně jeho neutuchající láska k Lily je prostě pozoruhodná a je neuvěřitelné, že dokáže zasvětit celý život své milované Lily.

Myslím, že poněkolikaterém přečtení jsem prostě toužila, aby i on měl ve svém životě štěstí. Jenže přejte mu, aby byl s Lily, kdyby se pak nemohl narodit Harry... Dilema!



Zdroje:

Romadůr