20. Správně ublížit

21. září 2014 v 21:55 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Ahoj,

překvapení? :) A snad příjemně. Tenhle víkend jsem vám chtěla vynahradit svou neaktivitu, tak jsem se pustila do psaní a v téhle kapitolce bude konečně nějaká akce. :) Snad vás dobře nastartuje do nového týdne. :)

20. Správně ublížit

"Zdovolením!," procedila jsem mezi zuby a protlačovala se skrze skupinku fanynek Viktora Kruma. Jedna z nich na sebe dokonce navlékla dres bulharského famfrpálového týmu.

Vykašlala jsem se na zdvořilost a lokty si proklestila cestu. Ignorovala jsem jejich dotčené a naštvané pohledy a zamířila ke stolku, jenž byl velmi daleko od Kruvalského chytače. Úlevně jsem se svezla na židli a položila před sebe těžké svazky knih.

Sáhla jsem po první knize a nalistovala její rejstřík, když kolem mě proběhla další skupinka dívek a s pitomým chichotáním se opřela o regál s knihami hned vedle mě. Zaskřípala jsem zuby a popadla hůlku. Jedním švihnutím jsem kolem seslala diskrétní clonu.

Jaký to byl balzám pro uši, to nádherné všudypřítomné ticho a vůně knih. Spokojeně jsem si hodila nohy na druhou židli a přitáhla si tlustý svazek.
"Sam?," ozvalo se tlumeně z druhé strany clony.

Vzhlédla jsem od knihy a dívala se do tváří Hermiony a Harryho. Povzdechla jsem si, když jsem z nich vyčetla, že se ke své knize rozhodně nedostanu a propustila je dovnitř.
"Co to bylo?," zeptal se zvědavě Harry, zároveň s Hermioniným zamumláným, "Diskrétní clona, o tom jsem četla..."

Protočila jsem očima, když se na sebe podívali a Harry se zmateně otočil zpět na mě.
"Něco jako Silencio, akorát mnohem silnější a účinnější," vysvětlila jsem automaticky a přimhouřila oči nad jejich zdánlivě nevinnými výrazy. "Ale kvůli tomu jste určitě nepřišli, že?Takže - co máme za problém?"

"Ehm... vlastně nic... to jen... Kolik toho víš o dracích?," zeptal se ještě nevinněji Harry a rukou si nervózně prohrábl vlasy.
Překvapená otázkou jsem zamrkala a neurčitě pokrčila rameny.
"No asi to, co každý kouzelník. A na co...," šokovaně jsem rozšířila oči a ztlumila hlas, "to je ten první úkol? Draci?!"

Harry nešťastně přikývnul a Hermionu si rozpolceně zkousla ret. Zamyslela jsem se a vstala od stolu. Rychle jsem prošla sekcí chráněných tvorů a bez jediného pohledu prošla kolem Kruma. Samozřejmě jsem vrhla pohled na knihu, jenž měl před sebou a celkem očekávaně - byla o dracích. Akorát v rumunštině.

Letmo jsem prošla očima regál vedle něj a vytáhla jednu z lékouzelnických knih. Spěšně jsem prošla davem nafintěných holek a zapadla do našeho tajného koutku. Hermiona zvědavě poskočila, když v mých rukou spatřila knihu a Harry se jen odevzdaně podíval na její název.

"Hledáme kouzla proti drakovi, ne pro mě, až mě usmaží jako briketu," řekl mírně naštvaně.
"Harry," okřikla ho Hermiona, ale já je ignorovala a rychle nalistovala stranu se zrakem.
Přesunula jsem knihu jejich směrem a hůlkou zvýraznila jednu část. Oba se ke knize naklonili a přečetli krátký odstavec. Harry poněkud nechápavě zvedl hlavu.

"A tohle je mi přesně k čemu?," zeptal se a snažil se potlačit mrzutost ve svém hlase.
Usmála jsem a pozvedla obočí.
"Ach jistě. Co třeba, že každý má nějaké slabé místo?," naznačila jsem.

Hermiona vzrušeně vypískla, vyskočila ze židle a vyběhla do stejné sekce, z níž jsem knihu vytáhla. Harry nechápavě zavrtěl hlavou a znovu se zadíval na odstavec. Přesně jsem viděla moment, kdy mu to všechno zapadlo dohromady.
"Jejich nejslabším místem jsou..."

"Oči," přikývla jsem a posadila se blíž k němu. Otočila jsem knihu na další stranu, kde bylo podrobně popsáno oslepující kouzlo.
"Konjunktivitus by mělo být nejlepší," řekla jsem zamyšleně a prohlížela si inkantaci a pohyb hůlkou. "Jen do toho musíš dát opravdu velkou sílu a soustředěnost. A taky... hm..."

"Přece to nemůže být tak těžké - co ještě?," zeptal se nadějně a naklonil se blíž.
"Neber si to špatně, ale musíš tomu drakovi opravdu chtít ublížit," řekla jsem opatrně a pozorovala jeho tvář.
"Ach," hlesl, "ale to bych... to bych snad zvládl."

Smutně jsem se usmála a překryla jeho dlaň tou svojí.
"Musel bys to kouzlo nacvičit. Na někom nacvičit," řekla jsem potichu.
"Máš pravdu," potřásl hlavou, "nemohl bych to zkoušet na Hermioně nebo na tobě. Neublížil bych vám..."

Vzápětí zčervenal a podíval se na naše propletené ruce. Úspěšně jsem zčervenala taky a jako na povel jsme své ruce od sebe odtáhli. V ten okamžik se vrátila Hermiona s několika obrovskými knihami a položila je na stůl, jenž se pod tou vahou povážlivě prohnul.

Změřila si nás zvídavým pohledem, pod nímž jsme zčervenali ještě víc a v očích jí proběhlo podezřelé šibalství.
"Něco jsem prošvihla?," zeptala se nakonec.
"Ne," odpověděli jsme sborově.

"Fajn," pokrčila rameny a posadila se. "Našla jsem několik kouzel, které by drakovi zhoršili viditelnost nebo omezili jeho vidění. Některá kouzla jsou stavěna pouze na periferní vidění, takže by bylo ideální, kdyby..."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"A co tohle? Tenebris visum - překlad je doslova tmavý pohled. Měl by znemožnit vidění," vykřikla nadšeně, již po třicáté deváté, Hermiona a přistrčila mi další z mnoha knih, jenž kolem nás naskládala.

Zadívala jsem se na příslušný článek a povzdechla si. Harry už zmizel před dvěma hodinami, když jsem ho poslala pryč, protože nás víc rušil v hledání, než aby nám pomáhal. Ale já chápala jeho přetlak, takže jsem ho poslala se projít a vyventilovat to.

Což ovšem nijak neřešilo náš problém s několika tisíci kouzel, týkajících se zraku a jeho poruchách. Nikdy jsem mámě nebyla vděčnější za rychlokurz hledání pojmů v lékouzelnických knihách. Nikdy. Vrátila jsem se myšlenkami zpět k Hermioně se zdrceným pohledem.

"Jo to by šlo, pokud by Harry byl dospělý, ženatý a..."
"Tak už jste na něco přišli?," zeptal se Harry, jenž se zničehonic objevil za našimi zády a zněl podivně vesele.

Ve stejnou chvíli jsme se na něj s Hermionou zamračily. Na obranu zvedl ruce, ale nepřestal se nadšeně zubit. Sesunul se hned vedle mě a přes rameno mi letmo přečetl kouzlo.
"Tenebres vitum?"

"Tenebris visum," opravila ho automaticky Hermiona. "A fungoval by pouze kdybys byl ženatý, dospělý a ehm... no..."
Harry pozdvihl obočí a Hermiona zčervenala. Přimhouřila jsem ďábelsky oči.

"A kdybys nebyl panic," zavrkala jsem sladce a otočila knihu na další stranu, kde byla celkem detailně namalovaná ilustrace.
Harry taky zrudl, vytřeštil zrak a já se ušklíbla, když mu konečně zmizel z tváře ten úsměv. Protočila jsem očima, když se mi vyhýbal pohledem a Hermiona se začala potutelně usmívat.

"A teď k věci. Co jsi zjistil ty?," zeptala jsem se.
Potěšeně se usmál a naklonil se blíž.
"Potřebuju se do úterý naučit přivolávací kouzlo."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"No vidíš Harry, teď už ti to šlo mnohem líp!"
Nevěřícně jsme se na ni s Harrym podívali a ona měla alespoň tu slušnost, že se začervenala. Harry se bezradně posadil na lavici a prohábl si vlasy.

"Jsem totálně v háji. Co jsem si myslel, že to zvládnu za dva dny! Naučit se nějaké nové kouzlo. Tohle je beznadějný," zaskučel a složil hlavu do dlaní.
"Ale no tak Harry, to nějak zvládneme. Máme ještě minimálně deset hodin, takže když...," klidnila ho Hermiona.

A vnukla mi nápad. Možná, že jen potřeboval menší motivaci, aby zvládl ten správný švih zápěstím. Tvář se mi roztáhla do nebezpečného úsměvu, když mi pohled padl na jeho odložený hábit. Chvatně jsem k němu přiskočila a vylovila kousek pergamenu, jenž měl být zcela jistě odeslán nebo byl doručen.

Odběhla jsem na druhou stranu třídy a na Hermionin nechápavý pohled se ušklíbla. Otočila jsem se k nim zády a zabezpečila pergamen proti otevření diskrétním kouzlem. Když jsem se otočila zpět, oba se na mě dívali zcela překvapeně, protože si vůbec nevšimli, co jsem provedla.

"Takže Harry. Vypadá to, že prostě potřebuješ nějakou motivaci," řekla jsem ledabyle a vytáhla pergamen zpoza zad.

Okamžitě vyskočil na nohy a doběhl ke svému hábitu, v němž samozřejmě chyběl jeho dopis. Vztekle se na mě podíval a vytáhl hůlku. Okamžitě jsem seslala do půli učebny Odpuzující kouzlo. Pevně jsem stiskla hůlku a nahodila netečnou masku.
"Co blbneš?," vyštěkl.

Hermiona se zděšeně dívala na pergamen v mé ruce. Hned mi bylo jasné, že obsahuje něco opravdu důležitého. Jenže on se potřeboval to kouzlo naučit a tohle byl zcela očividně jediný způsob, jak ho donutit se soustředit.
"Motivuju tě," pronesla jsem klidně a zamávala pergamenem. "A podle toho, jak nic neděláš, ti asi ani nebude vadit, když si ho přečtu, viď?"

Má slova měla požadovaný účinek - použil hůlku. Ovšem nepronesl Accio, jak jsem předpokládala, že ho okamžitě napadne. Poslal na mě sérii útočných zaklínadel. Pekelně ostrých, abych se přiznala. S menšími obtížemi jsem se jim vyhnula nebo je zablokovala.

"Harry!," vyjekla Hermiona a chytila ho za rukáv, nutíc ho přestat útočit.
"Má Čmuchalův dopis," procedil skrz zuby a dál mě probodával smaragdovýma očima.

Takže ten dopis dostal od někoho, koho si opravdu cení. Neměla jsme sebemneší tušení, kdo tje ten Čmuchal. Nezbylo mi nic jiného, než se pustit do ráznějšího řešení. Odlevitovala jsem dopis kousek od sebe a nechala ho viset ve vzduchu.

"To mi ten dopis opravdu necháš?," zeptala jsem se dráždivě.
Vztekal se, ale stále nepoužil přivolávací kouzlo. Chladně jsem přikývla a pozvedla hůlku.
"Fajn. V tom případě - Incendio!"

Spolu s mým kouzlem, Hermioniným výkřikem "NE!", se třídou konečně rozlehlo to správné kouzlo.
"Accio!"

Pergamen se přestal komíhat ve vzduchu a poslušně odletěl ke svému majiteli. Odklonila jsem své Incendio do krbu a sklonila hůlku. Na chvíli se rozhostilo úplné ticho. Otočila jsem se zpět. Hermiona na mě zírala naprosto nevěřícně a taky trochu naštvaně.

Zato Harry... Ten němě zíral na pergamen ve své ruce a poté vzhlédl, aby se na mě mohl široce zazubit. Jemně jsem se usmála nazpět, nečekala jsem, že to pochopí a nebude na mě naštvaný. Čekala jsem šílený výbuch vzteku.

"To od tebe bylo velice nezodpovědné a ošklivé," zamračila se Hermiona, když jsem k nim pomalu došla.
"Revelio," zašeptala jsem místo odpovědi a mávla hůlkou nad pergamenem.

Nad ním se rozzářilo jemně modré světlo a zformulovalo se do dvou kouzel. Diskrétní a ohnivzdorné. Hermiona překvapeně zamrkala a po vzteku už nebylo ani stopy.
"Nechtěla jsem to číst a ani zničit. Nejsem tak nezodpovědná," řekla jsem tiše a skousla si ret.

Znovu zavládlo ticho. Poté se Harry upřímně rozesmál a prudce mě objal.
"Díky. Teď už se jenom vypořádat s drakem," řekl upřímně a pustil mě.
"Nemáš zač," usmála jsem se zpět.

Jen málokdo dokáže ublížit svým blízkým, aby jim otevřel oči a navedl je na správnou cestu. Jedna z nemála věcí, co jsem se naučila od mámy a profesora Snapea.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V úterý ráno jsem hned po snídani čekala schovaná ve třetím patře, jak bylo domluveno. Netrpělivě jsem přešlapovala a zírala na konec chodby. Opravdu se velmi brzy objevili a rychlým krokem mířili mým směrem.

Harry byl úplně bílý ve tváři podivně prázdný výraz. Hermiona vedle něj vypadala nervózně, ale zcela jasně se snažila působit klidně, ale nebyla jsem si jistá, jestli to Harrymu pomáhá. Nicméně snaha to byla dobrá.

"Ahoj," řekla jsem a snažila se znít povzbudivě.
"Ahoj," odpověděla mi Hermiona.

Harry jenom přikývl a dál pokračoval otupěle v cestě. Ustaraně jsme se na sebe s Hermionou podívaly a okamžitě ho doběhly. Ve škole už nikdo nebyl, takže jsem si dovolila ho povzbudivě chytit za ruku.

Vděčně se na mě podíval a pokusil se o něco podobného úsměvu, ale zjevně neuspěl. Hermiona ho chytila z druhé strany a ruku v ruce jsme prošli prázdným hradem. Před branami jsme se zastavili a já se na ně smutně podívala.

"Musím k našim," řekla jsem a vyprostila svou ruku z jeho pevného a hřejivého sevření.
"Zvádneš to. A kdyby něco - my s Hermionou ti přispěcháme na pomoc," usmála jsem se.
"Díky," hlesl tiše.

Bezmocně jsem se podívala na Hermionu. Ta mi oplácela stejný pohled a taktéž pustila jeho ruku. Přistoupila jsem k němu a něžně ho objala. Víc jsem pro něj nemohla udělat. Roztřeseně mě objal nazpět. Kdo by neměl strach, vstříc takovému nebezpečí?

"Je čas," zašeptala Hermiona, když se rozezněl zvon, který ohlašoval patnáct minut do začátku Turnaje.
Neochotně jsem ho pustila a naposled se na ně podívala.
"Za chvíli se uvidíme," řekla jsem a naposedy se na ně usmála.

Rychle jsem se otočila, rozběhla se směrem pod les, kde jsem vyčkala na blížící se skupinu Krásnohůlských. Nenápadně jsem se vkradla k Julce a Rileymu, kteří mě okamžitě zapojili do jakési konverzace a zařídili mi tak alibi.

Kráčeli jsme za madame Maxime, jejíž ruka spočívala na zádech Fleur Delacourové, jejíž pohlednou tvář brázdil stejný strach, jaký jsem viděla u Harryho. Konečně se ta holka ukázala jako člověk.

Když pohledem netečně utkvěla na naší skupince, všichni jsme jí poslali povzbudivý úsměv. Jemně nám ho vrátila zpět a odpojila se od nás u stanu soutěžicích. A můžeme začít, pomyslela jsem si, když nás madame Maxime odvedla na tribunu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Vzít dračici vejce. Ano jistě. To přece zvládne každý. Tohle určitě vymýšlejí největší kapacity na ministerstvu, že? Mohlo to být ještě horší? Ne. Raději si na tuhle otázku neodpovídat. Tak to bude pro všechny bezpečnější.

První šampion, jenž se měl utkat s drakem, byl Cedrik. Vypadal naprosto vyrovnaně, snad jen jemně zelený ve tváři, když vešel do arény a do patnácti minut, neměl co řešit. Obzvlášť se svým chytrým přeměněním balvanu na psa. Bylo zde i pár ošemetných momentů, ale jinak si vedl velmi dobře.

V jeho podání všechno vypadalo jednoduše. Švédský krátkonosý drak ještě chvíli plival oheň, ale nevypadal nijak podrážděně. Výborně jeden z draků byl za námi. Takže Harry jde nejspíš jako poslední. Jen ať si promerlina nevytáhne toho maďarského trnoocasého.
"Slečno Delacourová - mohu-li prosit!," ozval se Ludo Pytloun.

Napjatě jsem se posunula blíž a držela jí pěsti. Nechtěla jsem, aby se jí něco stalo. Fleur byla očividně vyděšená, ale hrdě vešla do arény. Začala ji omračovat a uspávat, po chvíli to opravdu vypadalo slibně, dokud dračice nezachrápala a nezapálila jí sukni. Naštěstí vše rychle uhasila a omámenému drakovi vejce sebrala.

Podívala jsem se na časoměřič. Trvalo jí to pouhých deset minut. No páni. To se Harry bude muset snažit. Povstala jsem spolu s ostatními Krásnohůlskými a obdařila Fleur opravdovým úsměvem a potleskem. Vypadala nadšeně. Dračici vlšského zeleného zatím odváděli z arény.

Když jsme se usadili, vyzval Ludo Pytloun Kruvalského šampiona, Viktora Kruma. Jakmile jsem uviděla červeného čínského ohniváče. Zaúpěla jsem a složila hlavu do dlaní. No jasně, že si Harry vytáhne tu největší potvoru ze všech.

Pohledem jsem se střetla s Hermionou, jež seděla o dvě tribuny dál a vyměnila si s ní pochmurný a vyděšený pohled. Když diváci zahučeli a Krum trefil draka do očí kouzlem Konjunktivitus, obrátila jsem svou pozornost zpět na Turnaj.

Kouzlo fungovalo dokonale, jenže drak se svalil na zem a rozmačkal dobrou polovinu opravdových vajec, než se Krum dostal k tomu zlatému a zrušil kouzlo. Časoměřič ukazoval osm a půl minuty. Kruval se jasně dostal do vedení. Tohle porotci nemohli opomenout.

A taky že ne. Igor Karkarov dal svému favoritovi plný počet bodů. Všichni hučeli a pískali - tohle bylo nefér, jelikož rozdrtil vejce, jimž se nemělo nic stát. Když do ohrady vlekly velice naštvanou maďarskou trnoocasou dračici, byla jsem hotový uzlíček nervů.

Naklonila jsem se a prosila Merlina, aby Harryho ochránil. Za okamžik se ozval hvizd píšťalky a Harry vešel do ohrady. Okamžitě pozvedl hůlku a z plných plic zvolal:
"Accio Kulový blesk!"

Vypadal nejistě, ale já věděla, že to bude fungovat. Cítila jsem jeho magii, jak se rozepjala přes pozemky a za chvíli k němu svižně doletělo koště, jenž se zastavilo v pozici, která vybízela k nasednutí.

Harry naskočil na koště a já konečně viděla nejlepšího chytače v akci. A že to byla podívaná. Harry ji dráždil a ona mu to oplácela plamennými útoky. Doslova. Při jednom z obratu ho ocasem uhodila do ramene, až to v tribunách zašumělo.

Věděla jsem, že ji chce donutit, aby vzlétla a to se mu nakonec podařilo. Když dračice vzlétla, Harry bleskově zamířil k zemi, popadl vejce a dřív, než se dračice stihla rozkoukat, letěl nad tribunou s vejcem pod zdravou paží.

Všichni jsme vyskočili a hlasitě tleskali a křičeli. Ze srdce mi spadl obrovský kámen a jediné, na co jsem dovedla myslet bylo to, že je Harry naživu a první úkol má za sebou. Hermiona na druhé straně vypadala, že myslí na to samé.

Za okamžik se zvedla a spolu se zrzavým chlapcem zamířila do stanu, kam Harry zmizel, aby mu ošetřili ruku. Na tribuně jsme zůstali, abychom mohli ještě více nenávidět Karkarova, jenž dal Harrymu pouhou čtyřku.

Poté jsme se sborově seřadili a vyrazili za Madame Maxime a Fleur zpět ke Kočáru. U východu ze stanu šampionů, právě vyšli Harry, Hermiona a zrzek. Usmála jsem se jeho směrem a ukázala mu zdvižený palec.

Harry se široce zazubil nazpět, zamával mi a ústy naznačil děkuju. Jen jsem pokývala hlavou a usmála se o něco víc. Zrzek do něj drcnul a okamžitě se ho na něco začal vyptávat. Harry se k němu otočil s rozzářenýma očima, jaké jsem u něj neviděla od chvíle, kdy ještě nebyl šampion.


Šťastně jsem se podívala na modrou oblohu bez mráčků a objala své přátelé. A někdy nám dá život šanci...



Vysvětlivky:
  • Sam v téhle kapitole s Harrym a Hermionou nemluví francouzsky, je to jen zdůraznění v řeči.
  • Ano, čas Viktora Kruma jsem si vymyslela. Ale podle hodnocení se Harry dělí o první pozici s Krumem a i když mu dal Karkarov 10, stejně musel mít dobrý čas, aby si první místo zasloužil.
  • Tenebris visum - nebylo v Harrym Potterovi, ani jinde. Přeložila jsem si ta dvě slova v latině a dala je dohromady. Ach, jak jednoduše vymyslíme nové kouzlo, že? :)

S láskou
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama