21. Za tvými zády...

27. září 2014 v 21:47 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Ahoj,

tak jsem zase tady :) Konečně jsem se zase dopracovala k tomu, abych něčím přispěla na blog a napsala kapitolu. Během týdne, kdy mám praxi rozhodně nečekejte, že bude nějaký příspěvek, protože vstávám brzy, přicházím pozdě a spát chodím zase brzy a takhle celý týden. Tak se prosím nezlobte. :)

Jak si užíváte Podzím? Podle mě by mohlo aspoň někdy přestat pršet. To by bylo zatraceně skvělý...

21. Za tvými zády

"Péče o kouzelné tvory? Co myslíte, že budeme dělat?," zeptala se Julce, když jsme scházeli k podivnému srubu nedaleko našeho Kočáru.
"Nevím," pokrčila jsem rameny a jemně se zamračila, když jsem na vrcholku kopce zahlédla skupinku zmijozelských. "Nicméně to bude vážně zábava."
"Nepovídej," zašklebil se Riley a vrhl temný pohled na Pierra Averyho, jenž nás minul a zamířil si to přímo k Malfoyovi.

Pevně jsem se zachumlala do kabátu a vrhla celkem zděšený pohled na něco, co vypadalo jako divný humr bez krunýře a na zadku mělo jedový trn. Co to sakra je?! Jediné štěstí, že byli pevně zavření v nějaké ohradě.

Z boudy vyšel poloobr a zamířil přímo k nám. Z kopce sem dorazili mezitím všichni nebelvírští a zmijozelští. Usmála jsem se směrem Tria a oni mi s úsměvem pokynuli zpět. Poté jsem věnovala pozornost Hagridovi.

"Nevim, esli se ukládaj k zimnímu spánku nebo ne," pronesl právě profesor Hagrid a ukázal za sebe na dřevěné bedny, z nichž vykukovali polštáře.
Všichni se zděšeně zadívali směrem k ohradě a poté zpět na bedny. Někteří studenti namáhavě polkli nebo poážlivě zezelenali.
"Prostě je zavedem dovnitř," vysvětloval Hagrid, "zatlučem víka a uvidíme."

Většina sudentů se neochotně začala přibližovat k ohradě. Nevěřícně jsem na ně zírala. Pak jsem pokrčila rameny, vždyť je to jejich věc, nezabezpečit se a vytáhla hůlku. Riley a Julce po mém boku mě kvapně následovali.

Krásnohulští nejistě postávali vzadu a toužebně pomrkávali směrem k hradu. Kruvalští se naopak tvářili nanejvýš lhostejněně a připojili se ke zmijozelským, postávajícím nedaleko nich.

Jakmile se skvorejši dostali z ohrady a několik studentů se je pokusilo společnými silami dostat do bedny, vyšlo najevo, že se opravdu neukládají k zimnímu spánku. Okamžitě začali pálit salvy ohnivých jisker nebo se oháněli svými trny.

Krásnohůlští spolu se zmijozelskými okamžitě utekli do Hagridova srubu, kde se zabarikádovali, takže z naší školy venku jsme zbyli pouze já, Julce, Riley. Kruvalští a nebelvírští zatím statečně odolávali skvorejšům.

Rychle jsme se přesunuli k jednomu ze skvorejšů a společně ho dostali do bedny, kde jsme ho pečlivě zavřeli. Pak jsme byli nuceni se rozdělit, když se na každého z nás vrhl jeden z nich. Rychle jsem vyčarovala štít a úskokem se vyhla jeho jedovému trnu.

Skvorejš naštvaně znovu máchl ocasem, takže jsem opět uskočila dozadu, ovšem nevšimla jsem si, že za mnou stojí nějaký další student a oba jsme spadli na zem. Při pádu jsme si vzájemně vyrazili hůlky z rukou, takže když se k nám skvorejš obrátil, srdce se mi zaseklo až v krku.

Než na nás však stačil zaútočit, na druhé straně Julce hlasitě zakřičela, aby upoutala jeho pozornost.
"Tady! Reducto!," vzkřikla a vypálila po něm kouzlo.

Ten se po ní vztekle otočil a vrhl po ní obří ohnivou kouli, jež se zarazila o její štít. Rychle jsem na zemi našla svou hůlku a otočila se přesně v momentě, kdy na Julce letěly tři ohnivé koule a ona se dívala na opačnou stranu.

V žádném případě by se nestihla otočit a bránit. Zoufale jsem vyletěla na nohy a vzkřikla jediné kouzlo, o němž jsem věděla, že by mohlo zabránit nejhoršímu. Pokud vyjde.
"Aresto momentum!"

Ostrý záblesk proletěl vzduchem a zastavil letící koule těsně před Julce. Vedle mě se ozval další výkřik a než jsem se stihla zorientovat, čísi ruce mě zachytily kolem pasu a strhly k zemi. Chtěla jsem toho člověka okřiknout, když na místo, kde jsem před chvílí stála, přístály další dvě ohnivé koule a rozprskly se po zemi.

Šokovaně jsem zírala na místo, kde jsem teď nebýt něho mohla být. Kluk vedle mě vstal a mě zvedl opatrně s sebou. Skvorejši již byli bezpečně v bednách.
"Jsi v pohodě?," zeptal se.

"Ehm... snad jo," hlesla jsem. "Díky," dodala jsem a roztřeseně se usmála.
"Žádný problém - zachraňování dam v nesnázích, moje hobby," zasalutoval a kdosi za ním se zasmál.

"Jasně Seamusi, spasitel je tvý druhý jméno," zašklebil se pobaveně kluk za ním.
"Sklapni Deane," reptal Seamus a probodl ho pohledem.

Za námi mezitím jakási žena se šíleným outfitem a zeleným bleskobrkem oslňovala profesora Hagrida. Málem jsem po ní vypálila kletbu, když jsem si uvědomila, na koho zírám. Ta mrcha Holoubková už několikrát potopila máminy výzkumy v Denním věštci.

Naštvaně a nedůvěřivě jsem přimhouřila oči, když mrkala svýma dlouhýma řasama. Její pohled se líně otočil k bednám a poté pročesala okolí pohledem. Vyzývavě mrkla, když zachytila můj pohled. Samozřejmě, že si mě taky pamatovala.

Očividně hodina skončila, takže jsem na nic nedbala a po boku svých přátel vyrazila do hradu. Rozhodně jsme neměla v plánu zmeškat Lektvary, stejně jako Julce a Riley Přeměnování.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Naprosto příšerné, Smithersi. Která z vašich pitomých spolužaček vám napověděla, že máte přidat osten z dikobraza?! Deset bodů dolů... Odstraňte tu břečku z mého dosahu Whistlerová. Tohle by nepozřela ani žádná z Hagridových příšer. Zdá se, že Havraspár nemá svůj den, což? Dalších patnáct bodů a příště to bude dvojnásobek... Jistě, že bych váš lektvar použil, Johnsone. Kdo by nechtěl, aby mu místo rukou zbyly pahýly?! Dvacet bodů z Mrzimoru a buďte rád, že tenhle lektvar není na NKÚ..."

Bylo celkem zábavné sledovat profesora, jak kráčí po třídě a po každém plive své jedovaté poznámky. Samozřejmě pokud jste terčem nebyli vy sami, ale s tím jsem problém neměla. I já měla ostrý jazyk, když bylo potřeba.

"Měl byste líbat slečně Harperové kotníky, když vás tak okatě zachránila od špatné známky pane Wrighte," prohlásil Snape, když přišel k naší lavici a nahnul se nad Denisův kotlík. "A pak že jste dostatečně samostatný a vyspělý jedinec."

Denis nad jeho poznámkou zbrunátněl a naštvaně se na něj podíval.
"Ten lektvar jsem dělala zcela sám, pane," odsekl.
Snape se k nám opět otočil, elegantně povytáhl jedno obočí a založil ruce na prsou.
"Opravdu? Takže při kroku tři jsem měl pouze halucinaci a vy jste se nenahýbal k slečně Harperové?," zeptal se chladně.

To bylo ale opravdu nefér. Zeptal se mě, jestli jsou jeho kousky opravdu nadrobno a to jen proto, že se mnou chtěl zahájit konverzaci. Než Denis stihl vytáhnout svou obrannou řeč, zasáhla jsem já.
"Ve skutečnosti se pouze ptal, zda smí použít můj nůž, pane profesore," řekla jsem co nejslušněji.
Pronikavě se na mě zadíval a poté se otočil zpět k Denisovi.

"Pak tedy deset bodů z Havraspáru za to, že si nenosíte vlastní pomůcky," pronesl s hlubokým uspokojením Snape a věnoval mi svůj nejlepší nemyslete-si-že-mu-pomůžete-když-to-svedete-na-sebe pohled a odkráčel ke katedře.

Zakřípala jsem zuby, ale raději jsem tiše přečkala do zvonění. Nikdo na nic nečekal a všichni vystartovali ze sklepení, než Snapea napadne napařit nám nějaký domácí úkol. Zabočovala jsem do postranní chodby, která vedla ven z hradu, když mě doběhl Denis.

"Hej! Počkej chvíli Sam."
Zastavila jsem se a poposunula si těžkou tašku na rameni.
"Něco potřebuješ?," zeptala jsem se lhostejně.

Povzdechl si a zatvářil se ublíženě, nicméně já jsem se nehodlala nechat oblomit jediným smutným pohledem.
"Promluvit si," řekl vážně.
"Fajn."

Úlevně vydechl, s menším úsměvem mi vzal tašku a pokračoval k východu.
"Nemusíš se obtěžovat," prohodila jsem neutrálně.
"V pohodě."
Chvíli jsme šli v naprosté tichosti, než si povzdechnul a spustil.

"Podívej Sam, vážně mě mrzí, jak jsem se zachoval a že se Padma chovala jako kráva... A vím, že si o mě musíš myslet, jaký jsem idiot... no asi jsem, ale rád bych to mezi námi urovnal. Mám tě rád a nechci tě ztratit Sam. Můžeš mi prosím odpustit?"
"Jakobych někdy řešila, co si o mně myslí nějaké hloupé husy," zamumlala jsem, snažíc si urovnat myšlenky.

"Poslouchej, já vím, žes to tak nemyslel. Nebo tomu aspoň chci věřit. Ale musíš pochopit, že to prostě jedna omluva nespraví," řekla jsem a rychle dodala, když jsem viděla jeho nešťastný výraz, "to neznamená, že nejsme přátelé! Chci být tvá přítelkyně. Jen prostě si musíš mou důvěru znovu zasloužit."

Nadějně se usmál a s nejistým výrazem natáhl ruce k objetí.
"Přátelé?," zeptal se.
"No jasně," řekla jsem a usmála se.

Pevně jsme se objali a já měla pocit, že se konečně všechno vrací do normálu. Nebo se to k tomu aspoň blíží. Když jsme se odtáhli a vydali na cestu, otočil se ke mně a se šibalským úsměvem se usmál.

"Takže tě smm pozvat do Prasinek?"
Zakoulel jsem oči.
"No jistě. Potřebuju přece někoho, kdo za mě zaplatí."
Oba jsme se rozesmáli a vesele pokračovali v cestě.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Sluší ti to," přivítal mě s úsměvem Denis u brány k Prasinkám.
"Díky. Ale nemusíš mi lichotit za každou cenu," odpověděla jsem s úsměvem.

Přece jen jsem přišla v obyčejných džínách, kozačkách a pořádně velkém kabátu. A byla jsem za něj ráda, protože byla zima. Když do mě narazil studený vítr, narazila jsem si na hlavu i čepici.
Zasmál se a zakroutil hlavou.

"To přece není pravda. Takovou zimu asi ve Francii nemáte, že?," řekl a pohledem utkvěl na skupince krásnohůlských, jež se třásla pod několika vrstvami oblečení.
"Aby se nezbláznili," utrousila jsem a oba jsme se zasmáli.

Hned mě smích přešel, když jsem viděla, kdo k nám rázným krokem míří přes nádvoří.
"No to si snad dělá srandu," zamumlala jsem a zamračila se.
"Kdo?," zeptal se nechápavě Denis, otočil se směrem, jímž jsme koukala a povážlivě zbledl.

Ani jsem se mu nedivila. Přes pozemky k nám svým typicky impozantním krokem mířil profesor Snape. Kdo jiný by taky měl mít dnešní hlídku v Prasinkách, že? Nasadila jsem tvrdý a naštvaný výraz, aby věděl, jak moc mi vadí jeho kontrolování, ale on se nad tím ani nepozastavil.

"Doporučji vám pane Wrighte, abyste dorazil zpět se slečnou Harperovou v témže stavu, v jakém ji vyprovázíte," začal svou řeč, když došel až k nám a poté se naklonil k němu a v očích se mu zablesklo, "jinak to pro vás bude mít opravdu katastrofické následky. Jasné?"

Denis vytřeštil oči a přinutil se ke klidu. Raději ale pouze přikývl a zamumlal mým směrem, že nás ohlásí Filchovi.
"Výborně. Brilantní nápad, pane Wrighte," prohlásil s úšklebkem Snape a vyprovázel ho zamyšleným pohledem.

"Nejsem děcko, víte?," obořila jsem se na něj konečně a založila si ruce na prsou.
"Skutečně?," povytáhl obočí a pronikavě se na mě zadíval. "Dovolím si nesouhlasit. Navíc - mám-li citovat vaši matku - jsem povinen vám zajistit bezpečí a dohlédnout na vás, ať se děje, co se děje."

Zašklebil se a já se pobaveně usmála.
"Fajn. Ale stejně - nemusíte mě sledovat na každém kroku," řekla jsem a doufala, že pochopil skrytý význam.

"Jistěže ne. Ovšem vaše matka chce důkladný popis celého vašeho dne," řekl a pak se pobaveně usmál, což jsem nepochopila, dokud nepromluvil znova.
"Samozřejmě bych ocenil, kdybych nemusel popisovat, jak pan Wright zkoumá anatomii vašeho těla nebo-"

"Hej!," přerušila jsem ho naštvaně a zároveň zčervenala. "To přece není pravda - jsme přátelé a tohle... vůbec by mě nenapadlo, že tohle budu poslouchat od své mámy skrze vás. To je..."
"Naprosto šílené, vím. Ovšem hádat se s vaší matkou je neobyčejně otravné," protáhl a pak bez dalšího slova prošel do vesnice.

Chvíli jsem zírala na místo, kde zmizel a probrala se, až když mi Denis připomněl, že bychom opravdu mohli vyrazit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"... takže jsem neměl ani na vybranou. Půl hodiny jsem tam stál jako pitomec, zatímco kolem mě skákala máma spolu s prodavačkou. Mezitím se samozřejmě hádaly, který odstín tmavě šedé bude na mém saku nejlepší."

"No páni. Tak to ti nezávidím. Já si šaty vybírala sama už z principu, že máma vybere nějakou otřesnost. Můj názor pěkných šatů se od toho jejího razantně liší."
"A jaké šaty sis nakonec vybrala?," zeptal se zvědavě a podal mi další čokoládovou žabku.

"Uvidíš na plese," řekla jsem tajemně a nad jeho uraženým výrazem se zasmála.
"No vážně - co ti záleží na tom, jaké budu mít šaty?," zeptala jsem se zvědavě.
Zčervenala a rukou si prohrábl rozpačitě vlasy.

"Ehm... no... víš, rád bych se tě zeptal..."
"Nazdárek Dennisi!"
"Brácho, hledali jsme tě!"

Přerušili ho tři havraspárští kluci, nesoucí v rukou spoustu věcí od Taškáře a z Medového ráje. Jeden z nich mu pocuchal vlasy a nadšeně ho poplácal po rameni.
"Říkal jsem vám, že jdu s někým jiným," zamumlal rozpačitě a vrhl na mě letmý pohled.

Jejich pozornost se okamžitě obrátila na mě. Jeden z jeho kamarádů mě doslova rentgenoval pohledem. Nebezpčeně jsem na něj zúžila oči a cítila zadostiučinění, když toho okamžitě zanechal. Nakonec pokrčil rameny a vrhl mým směrem něco, co asi měl být oslňujíí úsměv.

"Tos ale neřekl, s jakou kráskou na to rande jdeš," poznamenal.
Rande? Pozdvihla jsem obočí a zadívala se na Denise. Ten zčervenal to víc a praštil ho do ramene.
"Ne. Řekl jsem, že jdu se Sam do Prasinek. Nic víc," bránil se.

Celkem jsem mu věřila. Znala jsem ten pohled v jeho očích. Opravdu jsem měla chuť ty blbečky okamžitě proklít nějakou šťavnatou kletbou, kterou mě naučil Snape, ale zatím jsem se držela. Už kvůli tomu, že mě pravděpodobně sleduje někde zpovzdálí.

"Sam?," chytil se toho poslední z nich. "To je ta holka, co s ní jdeš na ples?"
Tentokrát jsem opravdu nevěřícně zalapala po dechu a obrátila se s výčitkou v očích k Denisovi.
"Partnerka na ples?!," zasyčela jsem na něj. "Nepamutuju si, že by ses mě ptal, jestli s tebou půjdu!"

"Sam, prosím, nech si to vysvětlit. Vážně jsem se tě chtěl zeptat, jenže..."
"Když ostatní už někoho pozvali, tak si musel dělat frajera a říct, že jdeš se mnou," dokončila jsem za něj.

Nepotřebovala jsem jeho vysvětlení, všichni to měli vepsané ve tvářích. On nejvíc. Nešťastně se na mě podíval.
"Nevěděl jsem, jestli mě odmítneš..."

"Neodmítla bych tě," sdělila jsem mu a když se mu na tváři objevil nadějný výraz, záporně jsem zakroutila hlavou.
"Což teď stejně nic neznamená. Protože teď je moje odpověď NE!," štěkla jsem na něj, hodila po něm jeho čokoládovou žabku a otočila se na podpatku.

"Sam! Sam počkej, prosím! Je mi to líto!"
Ignorovala jsem jeho prosby, stejně jako jsem se snažila ignorovat pálení v očích a knedlík v krku. Udělal to zase!, pomyslela jsem si.Proletěla jsem kolem profesora Snapea, protože jsem nechtěla slyšet, že měl zase pravdu. Protože teď bych to určitě neunesla.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Snažil se. A hodně.
Ještě ten den večer, když jsem Julce brečela na rameni - a Rileymu vlastně taky - mi poslal ohromnou kytici květin s malým omluvným vzkazem. Nutno mi přičíst k dobru, že jsem tou květinou pouze mrštila o stěnu a nerozcupovala ji na malé kousíčky, jak jsem měla původně v plánu.

Po zbytek týdne jsem se mu velmi úspěšně vyhýbala, i když se ze mě stal jakýsi mechanický stroj s křečovitým úsměvem na rtech. V Neděli večer mi Julce prostě sdělila, že s tímhle okamžitě skončím nebo mě k tomu sama donutí.

Byla jsem na ni naštvaná, ale o několik hodin později jsem uznala, že má pravdu a je na čase jednat. Ráno jsem se jí omluvila a s definitivně klidnou myslí vešla do hradu s jediným cílem - najít si partnera na ples a to co nejrychleji.

Nebylo překvapením, že Julce pozval Riley. Moc jsem to těm dvěma přála a vůbec bych se nedivila, kdyby se po Vánocích dali dohromady. Zamyšleně jsem procházela hradem, když jsem zahlédla skupinku mých hihňajících se krásnohůlských spolužaček.

Když jsem přišla blíž, jedna z nich právě promlouvala k Harrymu, jenž stál hned vedle ní.
"Uššš s někým jdu... opravdu mě to mrssí," pokrčila nonšalantně rameny a jakoby nic začala mluvit ke své kamarádce.

Překvapeně jsem zamrkala a zastavila se, když mi všechny informace a obrazy došly dohromady. Harry nemá partnerku na ples? Harry?! Proboha každá holka na škole by s ním šla na ples.
Tvář se mi roztáhla do širokého úsměvu. Takže Harry nemá partnerku. Tedy neměl. Do téhle chvíle. Zdvihla jsem hlavu a rázným krokem k němu zamířila.

Zrovna se otáčel k odchodu s povzedechem a smutným výrazem ve tváři.
"Ahoj," doběhla jsem ho a usmála se na něj. "Takže nemáš patnerku na ples?"
Snažila jsem se vypadat nevinně. Naštěstí se na mě zatím nepodíval.

"Hele, jestli si ze mě chceš dělat legraci, tak..."
"To vůbec ne. Taky s nikým nejdu," nadhodila jsem.
Přece ho nebudu zvát... nebo jo? Překvapeně se na mě podíval a prohrábl si nervózně rukou vlasy.

"Vážně? No já myslel, že jdeš s tím... Denisem? Teda alespoň Seamus tvrdil, že slyšel jak říká, že jdete spolu..."
"No tak to slyšel špatně," odsekla jsem a pak si povzdechla. "Ve skutečnosti to rozhlašoval jenom proto, aby nevypadal hloupě před kamarády."

"Aha- To je mi líto." vyšlo z něho nakonec a chvíli jsme pokračovali v tichu
Které se prodlužovalo. Harry se ošíval a očividně váhal, zda mě má pozvat. A pak jsem to pochopila. On byl stydlivý, a když už ho očividně odmítla nedávno dívka, kterou chtěl pozvat, začínal ztrácet naději.

"Tak se mě prostě zeptej," řekla jsem netrpělivě a zastavila ho zatáhnutím za ruku.
Vykulil oči a pak si odkašlal.
"Ehm... no... Šla bys se mnou na ples?," zeptal se trochu nervózně.

"Moc ráda," odpověděla jsem okamžitě, široce se usmála a volně pokračovala v chůzi.
Když mě došel, vypadal uvolněněji.
"V kolik... v kolik tě mám vyzvednout?," zeptal se.

"Předpokládám, že budeme předtancovávat, takže kolem půl osmé u Velké síně?," navrhla jsem.
Zastavili jsme se u dalšího schodiště, protože Harry měl Přeměňování a já Lektvary. S Havraspárem. Rozpačitě se zazubil.

"Takže - hádám, že se brzy uvidíme," řekl.
"Určitě," přikývla jsem.

Koutkem oka jsem zahlédla havraspárské a mrzimorské. Harry udělal krok kupředu a vytáhl hůlku. S úsměvem jsem vložila svou dlaň do jeho a nechala si na zápěstí navinout jemně zelenou stuhu v barvě jeho společenského hábitu. Nikdy jsem nebyla za tradici šampionů vděčnější.

Slyšela jsem šuškání za svými zády a ignorovala ho.
"Takže. Zatím ahoj," rozloučil se a usmál.
"Budu se těšit," řekla jsem a oba jsme stáhli své ruce.


Nikdy jsem nebyla tak v pohodě. Denis byl absolutně rozčilený a profesor Snape. No... hádala jsem, že bude dobré se mu teď pár dní vyhýbat...


Vysvětlivky:
  • Jména studentů, jimž Snape spílá jsem si VYMYSLELA. Nějaká jsem totiž potřebovala :)
  • Nějak se mi zdálo příliš prosté to s těmi šampiony. Tak jsem si vymyslela stužku kolem zápěstí partnerky. No není to super? :D :)

Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama