Už je to rok!!!

13. září 2014 v 9:33 |  Oznámení a další
Ahoj,

tenhle článek jsem plánovala již dlouho, pečlivě se na něj připravovala - takže to logicky nedopadlo úplně podle mých představ. Celé léto jsem čekala, kdy tohle budu moct napsat. Můj blog slaví svůj první rok! :) A nebyla bych to já, kdybych tenhle článek neopozdila o celý týden. :D
Všechno nejlepší!

7. 9. 2013
Den, kdy jsem na tenhle blog poprvé vložila svůj příspěvek. A ano, nebyla to žádná sláva. V té době sem přišel tak jeden, možná dva lidé a věřte tomu nebo ne, já jsem za toho byla opravdu nadšená. Každý bloger jednou začínal, tak by vám o tom pravděpodobně i pověděl to stejné, co já.


Proč jsem šla blogovat?
Ve skutečnosti jsem to zpočátku brala hlavně jako stránku, kam si budu přidávat kapitoly svých povídek, protože i když nejsem dokonalá, je to něco, co lidi na internetu baví a čtou rádi. Ani u mě tomu nebylo jinak, taky ráda prolízám blogy a hledám někoho, kdo píše taky.

Pokud jste tady, na mém blogu a máte svůj vlastní, klidně mi napište komentář - nevadí mi, když někdo slušně napíše komentář, jestli bych nemrkla na jeho blog. Dívám se na všechny, jež mi napsali a jejich blogy často projíždím. Taky si cením, když mi někdo napíše, co bych měla zlepšit nebo třeba jen zareaguje na komentář. Opravdu to potěší. :)

Postupně jsem procházela i několika krizemi, kdy jsem měla opravdu chuť to vzdát a přestat psát. Ale pokaždé jsem si dala chvíli pauzu a zjistila jsem, že bez toho, abych blogovala, nemůžu žít. Už odmalička jsem ráda psala a vymýšlela si a blog to jenom prohloubil.

Asi před měsícem mi na hlavní stránce padl do oka článek, v němž se hovořlo o tom, jak se máte obrnit před takovými krizemi. Hned pod článkem byla spousta komentářů od zkušených blogerů a mnoho z nich doporučovalo udělat "tag", výzvu či něco podobného.

Řekla jsem si - proč ne? A věřte tomu, že to byl ten nejúžasnější zážitek. Mohla jsem se vyblbnout na obrázcích, plnit úkoly a obvykle se při každé výzvě i pořádně zasmát a zamyslet.


Povídky

To je asi něco, co je smyslem celého tohohle blogu. Zveřejnit mé vlastní výtvory pro ty, co si takovéhle příběhy z mé hlavy rádi přečtou.Jak jsem již zmiňovala, ráda píšu a doufám, že se v tom postupem času i zlepšuju, ale to nechám na vás, jestli si to myslíte.

Taky jsem při psaní zjistila velmi zajímavou věc. I když se mi zrovna třeba nedaří vymyslet nějaký nápad nebo nemám svůj den, stejně jsem schopná napsat kapitolu. Nejspíš nebude tak dokonalá, jak bych si představovala, ale napíšu ji.

Pokud se mi nechce nebo nemám nápad, stejně si zapnu word a píšu, protože mé ruce, jakoby samy věděly, kam mají udeřit a co napsat. Už se mi hodněkrát stalo, že jsem jen sledovala, jak mé ruce lítají po klávesnici a píšou, aniž bych sama věděla, jak chci v povídce pokračovat.

A musím uznat, že je to opravdu výhodná věc. Prostě se jenom zamyslím a představuji si sebe, místo hlavní hrdinky a nechám své ruce, aby zformulovaly moje představy. Všimli jste si toho nebo mám bujnou fantazii a přeju si, aby to tak bylo? Snad ne. :)


Je mi jasné, že až sem se dostane jen málo z vás nebo to někteří nebudou číst už jen z principu, že je to tak dlouhé. Doufám, že ne a že se najde alespoň pár lidí, co to budou schopni dočíst. Takže na závěr bych vám všem čtenářům chtěla moc poděkovat za to, že sem na můj blog chodíte, čtete články a občas i reagujete. Bez vás bych tu nebyla. Líbající

Díky!!!

S láskou
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama