22. Ten, kdo vede

5. října 2014 v 12:16 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Ahoj,

týden je pryč a já vám přináším kapitolu až v Neděli. Vím, je to opravdu delší čas, ale škola je v plném proudu a i můj volný čas se neskládá pouze z psaní. :) Nicméně - kapitola je tady a už předem vás upozorňuji, že nebude žádná akce. Celá kapitola je o plesu. :)

22. Ten, kdo vede

Nebyla jsem nervózní. Což mě po pravdě řečeno velmi překvapilo. Ale opravdu jsem se cítila v pohodě, když jsem se chystala na ples, jenž měl začít již za pár hodin.

Strávili jsme s Julce celé odpoledne přípravami šatů, debatováním o účesech a zkoušením různého make-upu. I když, jak Julce poznamenala, já jsem to s účesem měla celkem snadné - mohla jsem ho udělat až nakonec, protože si vlasy sama vytvaruju, jak se mi zlíbí.

Takže jsem ji nakonec přiměla, abychom začali u ní. Pomohla jsem jí se zapínáním šatů a postavila si ji před zrcadlo, abych měla dokonalý přehled. Rozčesala jsem jí dlouhé hnědé vlasy a zamyšleně je prohrábla rukou.

Nakonec jsem sepnula vrchní polovinu ozdobnou šedou sponou (v barvě jejích šatů) a lehce je natočila kulmovacím kouzlem. Nanesla jsem jemné třpytivé stíny stejné barvy, přidala řasenku a růž na rty. Odstoupila jsem a s úsměvem si ji prohlédla. Vypadala jako princezna z pohádky.

"Hotovo? Jak vypadám?," zeptala se a nervózně si zkousla ret.
"Naprosto dokonale," usmála jsem se a přetáhla si přes hlavu šaty.

Zachytila jsem vlasy a odhrnula je, aby mi Julce mohla zapnout zip. Poté jsem se otočila směrem k zrcadlu já. Juce mi nanesla na oči temně modré stíny, řasenku a lesk na rty. Zamyšleně jsme hleděla na své vlasy, než jsem v hlavě konečně vymodelovala dokonalý účes.

Zavřela jsem oči a představila si každý detail. Jasně jsem cítila, jak se mé vlasy formují do podobného účesu, jenž měla Julce, pouze s tím rozdílem, že ty mé měly divočejší a nespoutanější vlny. Mezitím ke mně přistoupila a připnula mi vlasy naprosto neviditelnou sponkou.

"Jak vypadám?," usmála jsem se nervózně.
"Dokonale," odpověděla a lehce mě objala.

"No, už je nejvyšší čas," řekla jsem a pohlédla na hodiny, které ukazovaly za deset minut půl osmé.
"Každá dáma má mít správné zpoždění," úspěšně parodovala Julce naši učitelku etikety.

Obě jsme vyprskly smíchy a nasadily lodičky na naše nohy. Během toho mi pohled sjel k malé lahvově zelené stužce na mém zápěstí. Usmála jsem se a jemně ji pohladila. Byl čas vyrazit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Se stále klidnou myslí jsem vešla do hradu, kde pobíhala spousta dívek i chlapců, hledajících své pratnery. Ignorovala jsem jejich šuškání, když pohledem zabrousili k stužce na mé ruce. Ovládla jsem nutkání vzít hůlku a proklít je do příštího úterý.

V rekordním čase jsem prošla halou a před schodištěm, jež vedlo k Velké síni, a pod nímž se shromažďovali studenti, jsem si dopřála hluboké nadechnutí. Vzala jsem si k srdci rady naší učitelky Chování - narovnala záda a snažila se působit jistě.

Zahnula jsem za roh a podívala se na masu studentů, jež se snažila najít jeden druhého. Poněkud nervózně jsem si zkousla ret a očima pročesávala dolní patro, než jsem si konečně všimla tmavě černé kštice a zeleného společenského hábitu.

S úsměvem jsem se sešla schody, zatímco Ron do Harryho šťouchl a kývl hlavou směrem ke mně. Ten se okamžitě otočil a já s potěšením zaznamenala překvapení v těch zářivých smaragdech. Přála jsem si, aby mě nezradily podpatky.

Nezradily, prozatím.
"Ahoj," pozdravila jsem je a věnovala jim úsměv.
"Ahoj," dostalo se mi odpovědi.

"Ehm... Moc ti to sluší," dostal ze sebe Harry a bylo vidět, že v těchto lichotkách rozhodně není zběhlý.
"I tobě," mrkla jsem v odpověď.

Zčervenal, ale rozhodně mi nabídl rámě, do něhož jsem se zavěsila. Mězitím se k nám dostala Parvati - sestra Padmy - a vrhla ne zrovna nadšený pohled na Rona. Oba pozdravila a mě dokonale ignorovala. Jistě si nedávno povídala se svým dvojčetem, pomyslela jsem si trpce.

"Kde je Hermiona?," zeptal se netrpělivě Ron a rozhlížel se na všechny strany. Parvati mu ani nestála za pohled.

Než jsme stihli odpovědět, otevřely se boční dveře a do hradu vstupovali jako jeden muž Kruvalští žáci. Usmáli jsme se na sebe s Hermionou, které jsem si podle všeho všimla pouze já. Nicméně já jsem věděla, kdo bude jejím tanečním partnerem.

Hned nato se otevřely dveře Velké síně a nad hlavami studentů se rozezněl hlas profesorky McGonnagalové.
"Šampioni se svými partnery sem ke mně, prosím!"

Harry povážlivě zbledl, tak jsem mu v jemném ujištění, že na to není sám, stiskla ruku a donutila ho k pohybu. Studenti se rozestoupili, abychom mohli projít a šuškání začalo nanovo. Profesorka McGonnagalová nás odvedla do boční místnosti, aby na nás všichni viděli, až vejdeme, mezitímco ostatní studenti se nahrnuli do Síně.

Fleur s nějakým havraspárským chytačem si stoupla hned před dveře Síně a její partner z ní nemohl spustit oči. Vedle nás se postavil Cedrik se svou čínskou partnerkou, jež byla také z Havraspáru. Slušně jsem se na ni usmála a ona mi úsměv oplatila.

Otočila jsem se zpět k Harrymu, jež se očividně s nimi nechtěl bavit a zarytě hleděl dopředu. Na můj tázavý pohled zavrtěl hlavou a sjel pohledem k poslednímu páru. Nevěřícně vytřeštil na Hermionu oči a ta se na nás oslnivě usmála.

"Ahoj Harry, Sam."
"Ahoj," oplatila jsem jí a než jsem stihla Harryho posunout na vyšší inteligenční úroveň, než kapra na suchu, otevřely se vchodové dveře.

Okamžitě jsme se všichni narovnali a uspořádaně vešli do místnosti. Velká Síň teď měla velký taneční plac uprostřed, kolejní stoly zmizely a nahradily je malé stolky, u nichž sedělo nejméně tucet studentů.

Strop byl protkán girlandami jmelí a břečťanu. Světla byla utlumená a celkový dojem působil jemně a romanticky. Zatím se nikde nezahlédla Denise a jeho doprovod. Naštěstí.

Harry se soustředil na kroky, takže jsem se jemně posunula dozadu a utvořila dojem, že mě seběvědomě vede přes taneční sál. Zahlédla jsem jiskru v jeho očích, lehce se usmála a pevněji chytila jeho ruku.

Když si konečně všichni posedali a my dokráčeli k čestnému stolu. Další zrzek celkem jasně odsunul svou židli a povytáhl obočí Harryho směrem. Ten se na mě zadíval koutkem oka, aby zjistil mou reakci. Nenápadně jsem přikývla a nechala se odvést na místo.

Zrzek se okamžitě dal s Harrym do řeči a přinejlepším pustil Harryho jednou ke slovu, co jsem na půl ucha zaslechla bylo to, že je zástupcem pana Skrka, jehož nepřítomnost jsem si opožděně uvědomila.

"Dobrý večer, slečno Harperová. Bavíte se?," zazněl mi sametový baryton u ucha, čímž mě přinutil se prudce otočit ke svému majiteli.
Vytřeštila jsem oči, když jsem si uvědomila, kam nás Harry nevědomky usadil. Pročistila jsem si krk a usmála se na vedle sedícího profesora.

"Dobrý večer, pane profesore. Jistěže. Výzdoba hradu se opravdu povedla," řekla jsem a přitáhla si jídelní lístek.
Ušklíbl se a napodobil mou akci. Letmo prolétl menu pohledem.

"Vepřové po Toskánsku," promluvil ke svému talíři.
"Smím poradit s výběrem? Nebo si dáte Foie gras?," otočil se ke mně s úšklebkem.
Znechuceně jsem se zašklebila a poručila svému talíři stejné jídlo, jaké měl on.

"Raději ne, děkuji," prohodila jsem zdvořile a chopila se příboru.
"Smím konstatovat, že jste spokojena se svou pomstou ve formě vašeho rozkošného doprovodu?," zeptal se mě.
Přimhouřila jsem oči a ledabyle odpověděla.

"I kdyby to skutečně byl můj primární cíl, stále to má více výhod. Ale máte pravdu, že je to skutečně opojné."
"Jak Zmijozelské," zabručel podivně spokojeně.
"Třetí stůl zleva," dodal.

Otočila jsem se tím směrem a nevěřícně zírala na Padmu Patilovou, jež se bezostyšně lepila na Denise. Pod zpytavým pohledem profesora Lektvarů jsem pouze pokrčila rameny a vrátila se ke svému jídlu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když Brmubál povstal a pokynutím nás pobídl k tomu samému, bylo jasné, co bude následovat. V zadní části se objevilo pódium, na nějž za velikého potlesku nastoupily Sudičky, ve svých černých, důmyslně potrhaných hábitech.

Zvedla jsem se spolu s Harrym, když se světla stáhla na ještě větší minimum. Pomalu jsme obešli čestný stůl, když se ke mně Harry nenápadně nahnul a zašeptal mi do ucha.
"Zmínil jsem se, že jsem ještě v životě netancoval?"

Neznatelně jsem zakolísala v chůzi, než jsem si povzdechla.
"A tohle si mi chtěl oznámit přesně kdy?," zeptala jsem se šeptem.

Zkousl si nervózně spodní ret a frustrovaně pokrčil rameny. Došli jsme zrovna ke středu parketu, takže jsem ho uvedla do taneční pozice, obmotala si jednu ruku kolem pasu a druhou mu vložila do dlaně. Poté jsem se nenápadně naklonila.

"Fajn. Povedu tě, za chvíli se chytneš. Havně nic šílenýho a zběsilýho a drž se mého tempa. Bude to vypadat, že mě vedeš ty," vysvětlila jsem mu rychle a šeptem.

Souhlasně přikývl. Sudičky začaly hrát pomalou píseň a já si v duchu počítala doby, načež jsem spolu s Harrym vykročila a nechala ho "vést". Volila jsem jednoduché kroky a nakonec přidala pouze jednu otočku.

První tanec probíhal dobře - na to, že Harry v životě netančil si vedl skvěle. Studenti v síni ani nezaznamenali, že vedu já a ne on. Nakonec ty lekce tance v Krásnohůlkách k něčemu byly.

Rozhlédla jsem se po Síni a sledovala profesora Brumbála, který tančil s Madame Maxime, Moodyho, jenž prováděl po parketu Sinistrovou a nemohla jsem se ubránit úsměvu, když jsem zahlédla profesora Snapea, jehož uhnala jakási žákyně z Kruvalu.

"Pěkné ponožky, Pottere," zabručel Moody, když nás míjeli.
"Ano - díky. Ty mi upletl Dobby, ten domácí skřítek," zazubil se Harry.

S poslední otočkou skončila píseň, což zřejmě pár vedle nás přeslechl, protože se ještě točil, takže do mě vrazil a já jsem přepadla Harrymu přímo do náruče. Zčervenala jsem a nechala se postavit na nohy.

"Díky," kuňkla jsem.
"Nemáš zač."

Chvíli jsme na sebe jenom koukali, než se znovu rozehrála hudba. Nejistě si prohrábl vlasy a nabídl mi ruku.
"Smím ještě tanec? Zkusit tentokrát vést?," zeptal se mě se šibalským úsměvem.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Sedneme si na chvíli?," zeptal se zadýchaně a se zrůžovělými tvářemi Harry.
"Ráda," souhlasila jsem neméně zadýchaná.

Rychle jsme prošli parketem a posadili se k Ronovi a Parvati, jenž seděli u jednoho ze stolků a nevypadali, že se od začátku plesu vůbec hnuli.
"Kde jste byli tak dlouho?," zeptal se nepřítomně Ron.

Podívali jsme se na sebe s Harrym a zároveň zakouzlili Tempus. Páni, pomyslela jsem si, tančili jsme už skoro hodinu v kuse. Posadili jsme se vedle nich a Harry nám oběma nalil sklenici dýňové šťávy.

Víc jsme udělat nestihli, protože se k nám připojila uřícená Hermiona. Uvolnila jsem jí vedle sebe místo, na nějž se vděčně svezla a začala se ovívat rukou. Ron si jí zarputile nevšímal.
"Je tady horko, viďte? Viktor šel pro něco k pití," řekla a přiměla Ronovu tvář nabrat barvy přezrálého rajčete.

Hned na to se objevila Padma spolu s Denisem. Se zamumlanou omluvou jsem se zvedla, rozhodnutá nekřížit jim cestu. Což mi nebylo dopřáno, protože mě po pár metrech zastavila jeho ruka.

"Počkej Sam," řekl.
"Co chceš?," otočila jsem se na něj.
"Promluvit si," prohlásil klidně.

Ironicky jsem se ušklíbla, když jsem uviděla, s jakou razancí si to přes tanečníky přímo naším směrem razí Padma.
"Nevypadá to, že by z toho měla tvoje přítelkyně radost," prohlásila jsem a zkřížila ruce na prsou.

"Chci si s tebou normálně promluvit. A není to moje přítelkyně nebo... ty žárlíš?"
"To ne!," odmítla jsem razantně. "Jen ti říkám, že by ses jí měl věnovat a neodchytávat mě při každé příležitosti."
Zcela očivideně jsem ho naštvala, protože rázem přešel do protiútoku.

"A kde máš ty svůj doprovod? Taky nevypadá, že by se zajímal o to, kde..."
"Ale zajímá. Zrovna jsme na cestě ven, takže...," přerušil ho významně Harry, který se zrovna zjevil a automaticky si ke mně stoupl, stejně jako Padma k Denisovi.

"Tvoje volba," řekl po chvilce ticha Denis mým směrem a odváděl Padmu s vítězoslavným úsměvem na rtech zpět na parket.
"Myslím, že potřebuju na vzduch," řekl Harry a otočil se k východu.

Rychle jsem ho následovala a starostlivě se zeptala.
"Pohádali se?"
"Ani nevíš jak."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Procházeli jsme uličkou mezi růžovými keři a tiše si povídali, když jsme před sebou zaslechli známý hlas.
"...nechápu, proč si děláš starosti, Igore."

"Severusi, nechceš mi přece tvrdit, že se nic neděje!," zazněl úzkostný Karkarovův hlas.
Překvapeně jsme se na sebe s Harrym podívali a přistoupili blíž ke keři tak, aby nás nebylo vidět na druhé straně.

"...a nemůžu popřít, že mě to znepokojuje-"
"Tak uteč," radil mu odměřeně Snape. "Uteč a já tě nějak omluvím. Ale co se mě týče, zůstanu v Bradavicích."
Posunuli jsme se hlouběji do keře, když se kroky přiblížily.

"Srázím Mrzimoru deset bodů, Fawcettová! A Havraspáru také, pane Sebbinsi!," ozval se nabručený hlas Mistra lektvarů a kolem nás se prohnala dívka s chlapcem, jenž mě nešikovně trefil větvičkou, takže jsem sykla.

Snape se hbitě otočil a zaznamenal mě. Otočil se zpět ke Karkarovovi a já k Harrymu.
"Rychle zmiz. Já ho zatím zabavím," šeptla jsem naléhavě.
"Ale-"
"Běž!," sykle jsem důrazně a postrčila ho.

Okamžitě se otočil a zmizel rychleji, než bych čekala. Vymotala jsem se z křoví a snažila se působit klidně a vyrovnaně, když ke mně mířil očividně naštvaný profesor Lektvarů.
"Jak se máte, pane profesore?," kuňkla jsem a statečně zvedla pohled od pěšiny pod sebou.

Přimhouřil oči a založil ruce na prsou.
"Perfektně," pronesl a zdůraznil každou slabiku. Namáhavě jsem polkla. "Smím se zeptat, co přesně děláte venku?"

"Ehm.. procházím se?," zkusila jsem a po výrazu, kterým mě obdařil, spěšně pokračovala, "potřebovala jsem na vzduch, uvnitř bylo teplo a taky špatný vzduch, protože -"
"Nemusím vám snad ani říkat, jak ubohá tohle byla lež?," zeptal se.

"Ani ne," hlesla jsem.
"Výborně. Takže předpokládám, že raději nechci vědět skutečný důvod, jenž vás přivedl k tomu, abyste mě špehovala a -"

Zarazil se a zadíval do dálky. Otočila jsem se taky, zvědavá, co ho zaujalo a chvíli mžourala ve tmě. Pak jsem v dálce zahlédla zářivé oči a siluetu přibližujícího se psa. Obrovského psa.

"Dovnitř," přikázal autoritativně Snape a vytáhl hůlku.
"Ale -"
"Dovnitř, slečno Harperová," zopakoval rázně a upřel na mě své temné oči.

"Dobře," souhlasila jsem nakonec mírně neochotně, ale splnila jeho požadavek a spěšně zamířila zpět do hradu.
Neodolala jsem a podívala se zpět přes rameno. Nikde jsem už nezahlédla ani profesora Snapea, ani toho psa, jenž nás vyrušil.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Prošla jsem kolem Fleur, na níž se lepil její doprovod a zmizela z jejich dohledu dřív, než mě stihli zaznamenat. Zahnula jsem za roh a vletěla přímo do dívky, jenž doprovázela Cedrika.

"Promiň. Vůbec jsem tě neviděla," omluvila jsem se rychle.
"V pořádku," usmála se mile a uvolnila mi cestu.

Ze schodu mezítím seběhl Cedrik, připojil se ke svému doprovodu a rychle spolu zmizeli za rohem. Chodbou se rozezněl jejich vzdalující se smích. Otočila jsem se zpět ke schodům, z nichž scházel Harry. Jeho výraz mluvil za vše.

"Tak jsi vyvázla," prohodil s prázdným úsměvem, když přišel.
"Chvíli jsem myslela, že mě promění v něco opravdu malého a ošklivého," přikývla jsem a usmála se.

Zatřepal hlavou a znovu si nervózně prohrábl vlasy. Usmála jsem se nad tím gestem a pak zvážněla.
"Můžu se zeptat...?"
"Jasně."
"Předpokládám... že na ten ples si chtěl pozvat ji," řekla jsem tiše.

Beze slova přikývl. Chápavě jsem kývla a objala ho. Vrátil mi objetí a když se odtáhl, políbila jsem ho na tvář.
"I přesto ti chci poděkvat za příjemný večer," zašeptala jsem s uličnickým úsměvem a odběhla.

Na rohu jsem se zastavila a otočila se zpět. Stále tam stál se stejně překvapeným výrazem a zíral na mě.

"A dobrou noc," zasmála jsem se a znovu vyběhla vstříc chodbám. Doufala jsem, že tam nebude stát věčně.


Vysvětlivky: Foie gras - francouzské jídlo. Ztučnělá játra vodních ptáků.

S láskou
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama