30. Ministerské manýry

26. února 2015 v 12:39 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Ahoj,

mé prázdniny se blíží ke konci a já si konečně našla čas dopsat kapitolku. Tak hezké počtení! :)

30. Ministerské manýry

Celou večeři jsem se snažila nenápadně schovat za Siriuse, abych se vyhnula intenzivnímu pohledu nejmladší Weasleyové a cítila se jako zbabělec. Navíc jsem přesně nechápala, co má za problém a to mě štvalo mnohem víc.

Po večeři, jenž se na můj vkus nekonečně protahovala a po výborném dezertu, který mě paní Weasleyová donutila sníst, se konečně všichni začali odebírat od stolu. Využila jsem příležitosti, kdy dvojčata obrátila svou pozornost k Remusovi a položila ruku na Siriusovo rameno.

"Jsem docela unavená. Půjdu si lehnout, nevadí?," zašeptala jsem k němu tiše a přidala přesvědčující unavený úsměv.
"Dobře," usmál se a mrkl.

S posledním úsměvem jsem vstala ze židle a pokusila se nenápadně proklouznout z místnosti. Překvapeně jsem se zastavila, když se Sirius natáhl a zachytil mé zápěstí.
"Mám tě doprovodit?," zeptal se.

Mrkla jsem, než jsem pochopila jeho pohled a s úsměvem zavrtěla hlavou.
"Ne, v pohodě. Ale děkuju."

Přikývl, pustil mou ruku ze svého jemného sevření a já vycupitala z místnosti, zatímco konverzace v místnosti se znovu dala do pohybu. Koneckonců - vážně jsem byla unavená, takže jsem ani moc nelhala, pomyslela jsem si s mohutným zívnutím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Prudce jsem otevřela oči a posadila se, když jsem zaslechla hluk z přízemí a automaticky pročesala pohledem pokoj. Když jsem nenarazila na žádné očividné nebezpečí nebo někoho, kdo by na mě čekal ve stínu, vyklouzla jsem z postele, s připravenou hůlkou.

Mrkla jsem na hodiny, jenž visely na mé zdi a přimhouřila podezřívavě oči. Půl třetí ráno. Zamrkala jsem, abych navykla oči tmě a vydala se zjistit zdroj hluku.

Otevřela jsem dveře pokoje a poté poněkud uvolnila svůj strnulý postoj, když se z přízemí ozval hlasitý smích. Překvapeně jsem zamrkala a zamířila ze schodů dolů, když se dveře vedle mě rozletěly, a já měla co dělat, abych uskočila dozadu.

Z pokoje vyletěla dvojčata se stejně zmateným výrazem, jaký jsem měla ve tváři já. Podívali se na sebe, na dveře a pak se jejich pohledy zaměřily na mě. Zasmála jsem se a na jejich nechápající výraz jsem dodala.

"Nikdy jsem nepotkala tak synchronizovaný dvojčata. To je všechno."
"To víš-"
"Tomu se říká-"
"Naprostá telepatie."

Doplnili se navzájem a plácli si spolu, což mě donutilo se znovu zasmát. V tom okamžiku vylezl z dalšího pokoje Ron a s rozespalým výrazem se na nás podíval.

"Co se děje?," zeptal se a zívnul.
"Těžko říct," odpověděla jsem s dvojčaty zároveň, což nás znovu rozesmálo, stejně jako pohled na naprosto zmateného Rona.

Když jsme se konečně uklidnili natolik, abychom Rona obeznámili se situací, vyšla ze svého pokoje i poněkud mrzutá Ginny. A i když byla zcela očividně nerada, že jsem tu byla s jejími bratry, přidala se k nám, protože i když by to nepřiznala, byla taky zvědavá, co se dole děje.

Ve chvíli, kdy jsme se dostali k obýváku, se vstupní dveře za námi otevřely a několik rozesmátých členů Řádu se kolem nás propletlo, aniž by nás okřikli, jako by to udělali kdykoliv jindy. George tady jednoho z nich chytil za rukáv.

"Promiň kámo - ale děje se něco? Co jste tu všichni tak pozdě v noci?"
"Spíš brzo ráno," opravil ho Fred a vysloužil si tak nepříjemný pohled od svého dvojčete, na nějž reagoval zvednutím dlaní na důkaz míru.

"Vy to ještě nevíte? Mostby s Kingsleym chytili Pettigrewa a odtáhli ho na Ministerstvo. Ti přezkoumali případ a očistili Siriusovo jméno. Takže je konečně volný a je to oficiální," odpověděl mu s oslňujícím úsměvem bystrozor, kterého jsem sotva znala od vidění.

Vytřeštila jsem oči a s Weasleyovic dětmi v patách rychle zamířila do místnosti, jenž používal Řád jako zasedací místnost a naskytl se nám všem neuvěřitelně bizardní pohled. Profesorka McGonnagalová se usmívala a popíjela alkohol spolu s Kingsleym a Kopálem.

Další členové Řádu pobíhali se smíchem tam a zpět, popíjeli a někteří i tančili na hudbu, jenž se linula odkudsi z kuchyně. A Tonksová... Tonksová seděla Remusovi na klíně a vesele mu něco štěbetala do ucha, zatímco on se na ni usmíval.

Udělala jsem krok do místnosti, když se ke mně davem prorval Sirius. Skoro bych ho nepoznala, jak moc ho změnil široký úsměv a třpytící se oči. Trochu nejistě jsem k němu přikročila a usmála se na něj.

Proto jsem byla trochu v šoku, když mě pevně chytil kolem pasu a zatočil se mnou. Poté mě rozesmátě postavil na zem a pevně objal. Objala jsem ho zpět a byla jsem si vědoma, že jsou všechny oči opět na nás.

"Nikdy jsem nevěřil, že se tohohle dne dočkám," promluvil hrubým hlasem, jenž maskoval jeho dojetí a neprolité slzy.
"Už bylo na čase," odpoěvěděla jsem s úsměvem a ve vlnách dalšího potlesku a vískání mě k sobě znovu pevně přivinul.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Zamyšleně jsem míchala lžičkou ve svém čaji a snažila se dostat ze své tváře ten přiblblý úsměv. Vůbec jsem nezaregistrovala, že někdo vešel do místnosti, dokud se za mnou neozval veselý a enérgický hlas.

"Copak tu děláš tak brzy?"
Vyskočila jsem ze stoličky a málem spadla, kdyby mě paní Weasleyová se starostlivým výrazem neposadila zpět. Oběhla linku a chtěla se pustit do snídaně, když si všimla, že je na lince dávno hotová.

"Ty vaříš?," zeptala se mě.
"No, jenom tak rekreačně," mávla jsem rukou. A abych měla co jíst, usmála jsem se pro sebe nad máminými dovednostmi.

"No, neřekla bych, že je tohle rekreační. Tohle kdyby tak zvládali i mé děti," povzdechla si a společně jsme se zasmáli.
"Tak... Sirius je tedy volný," nadhodila opatrně, když zapnula konvici a otočila se ke mně.

Zaraženě jsem se podívala na její strnulou pózu a opatrně se zeptala.
"Vy... z toho nemáte radost? Vždyť ho přece obvinili neprávem."
"Ale ano, samozřejmě. To je skvělé," odporovala okamžitě a nasadila nucený úsměv. "Jen si říkám, když se tvá máma ještě neprobrala... jak to vlastně bude s tvým opatrovnictvím?"

Překvapeně jsem zamrkala, když jsem si uvědomila, že to mi ani jednou nepřišlo na mysl. Odstrčila jsem čaj a pokrčila rameny.
"Ani nevím. Chci říct, asi budu tady, než se máma probere."

"Ach... no jen jsem ti chtěla dát vědět, že u nás máš dveře otevřené. Mohla bych se zeptat Artura a..."
"Myslím, že svou dceru zvládnu sám, Molly," ozvalo se za mnou klidně.
"Siriusi," našpulila rty paní Weasleyová a bez dalšího slova se vrátila k plotně.

"Vlastně jsem s tebou o tom chtěl mluvit Sam. Když jsem byl u soudu, předali mi všechny doklady a písemnosti, které se týkají doby, kdy jsem byl v Azkabanu. Mohl bysme si promluvit o samotě?," zeptal se mě.

Přikývla jsem a vstala ze stoličky. Neušlo mi, jakým způsobem se na Siriuse naposeldy podívala paní Weasleyová. Pokusila jsem se to vypustit z hlavy a následovala Siriuse do malé knihovny v patře.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Takže...," pokusila jsem se vstřebat všechny informace a odsunula dokumenty od sebe. "Můžeš se účastnit toho soudu a dostat mě do péče s větší šancí, než mají Harperovi?"

"Podle všech papírů, co tu jsou a slov mého právníka mám na tebe nárok. Navíc mi soud musí dát body navíc za to, že mě neprávem uvěznili v Azkabanu a že jsem o tobě neměl žádné zprávy. Harperovi o tobě věděli a naprosto se nezajímali. Spousta drobných detailů nám teď hraje do karet," odpověděl mi s neskrývaným úsměvem.

"A máma?," zeptala jsem se a skousla si ret.
Poškrábal se na hlavě a jeho pohled poněkud ztuhnul. Povzdechl si a srovnal dokumenty na stole do úhledné kupičky.

"To nemám tušení. Vzhledem k tomu, že stání je již za dva týdny a ještě se neprobrala... Myslím, že se toho nebude moct účastnit. Ovšem nemusíš mít strach, že by tě dostali do péče její rodiče. To se nestane," ujistil mě pevně a já se zmohla na slabý úsměv.

Chytil mé ruce do svých a počkal, dokud jsem se mu nedívala do očí. Stiskl mi ruce a věnoval mi další ze svých okouzlujících úsměvů.

"Zvládneme to. Během týdne by měla přijet Trebbletová a posoudit situaci v domě, takže budeme muset uklidit. Což teď půjde mnohem rychleji, když jsem konečně povolen kouzlit bez monitorování. A taky se svou hůlkou a odškodněním od ministerstva," zakřenil se.

"Siriusi?," ozvalo se ode dveří a my se oba otočili za hlasem pana Weasleyho.
"Jsou tu ministerští - chtějí ti vrátit funkci bystrozora," oznámil.

Zasmála jsem se nadšenému výrazu, který se mihl Siriusovi ve tváři a praštila jsem ho jemně do ramene, abych ho popohnala.

"No jen do toho, hlavní vyšetřovateli Blacku," zacukrovala jsem se a vystřelila z pohovky dřív, než mi stihl dát výchovný pohlavek.
"Padej," zasmál se štěkavě a já jen vyplázla jazyk a vystřelila za panem Weasleym z místnosti.

V chodbě jsem se málem srazila s ministerskými, jenž si mě se zaujetím prohlédli. Udržela jsem vážnou tvář a naklonia se jejich směrem.
"Je uvnitř a dávejte si pozor - ještě tak úplně nezvládá celou situaci. To jen abyste neskončili jako mastný flek na stěně," prohodila jsem hlasitě konverzačním tónem.

"Sam!," ozvalo se ode dveří, v nichž stál Sirius a káravě se na mě díval. Ovšem v jeho očích se mihlo čtveráctví.

Jen jsem se usmála a mávla na něj, zatímco jsem zamířila do obýváku. Tam mě hned při vstupu zachytila paní Weasleyová a vtáhla mě dovnitř, zatímco mi začala zuřivě upravovat mikinu.

"Ehh.. děje se něco?," zeptala jsem se a odtáhla se, když se mi pokusila narovnat vlasy.
"Přijela Hermiona! A my musíme uklízet - takže se pozdravte a šup do práce!"

S tím odběhla do kuchyně, z níž přinesla několik prachovek a smetáků, jenž mi vrazila do ruky a strčila mě víc do místnosti.
"Sam!," ozvalo se za mnou nadšeně a já se otočila a položila na zem svůj náklad.

Hermiona se zářivě usmála a objala mě. Oplatila jsem jí objetí stejně nadšeně a po chvíli se odtáhla. Což zřejmě Hermionu nakoplo k tomu, aby otevřela pusu a začala mluvit.

"Jsi v pořádku? Slyšela jsem, co se stalo - to je naprosto příšerné! Hned, jakmile jsem se dozvěděla, co se děje, jsem se pokusila kontaktovat Brumbála, jenže se sovy asi někde zasekly. Tak jsem musela přemlouvat rodiče, abychom do Příčné vyrazili již dřív. Samozřejmě jsem chtěla pouze zjistit, jak na tom jste, ale když už jsme tam byli, tak jsem nakoupila a tak..."

S úsměvem jsem dál poslouchala její příběh, vzala si pomůcky na úklid a spolu s brebentící Hermionou jsem vlezla do prvního zamořeného pokoje.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Přihraj, přihraj!"
"Frede napravo!"

"Mám jí a - přímo do koše! To je deset bodů pro tým Zrzků!"
"Cože?! Kdo nás takhle pojmenoval? To je pitomej nápad Frede!"
"Ale Ronánku, tak se nečerti a přijmi realitu."

Zasmála jsem se a zabila dalšího brouka, kterého jsem okamžitě přihrála Fredovi, jenž se znovu pustil do improvizovaného famfrpálu s prachovkou, košťaty a divnými brouky, běhnicemi a dalšími potvorami.

Samozřejmě by to nebyl Geroge, kdyby se nepřidal k blbinkám svého bratra a nějak se jim podařilo ukecat i Ginny s Ronem, takže teď hráli dva na dva, zatmíco my s Hermionou, jsme jim dodávali "Camrály" v podobě brouků, jenž jsme ničili.

"Zlatonka!," zakřičel George, když kolem něj proletěla jedna obzvlášť velká běhnice.

Spolu s Fredem, Ginny a Ronem se rozběhli za ní, protože to by pro ně mohl být konec zápasu. Fred se natáhl, ale neviděl poličku, jenž byla zákeřně otevřená a smetla ho při jeho pokusu k zemi. Ron vyskočil jako druhý, ale zakopl o kýbl a smeták a skončil na zemi.

Ginny se rozběhla, ale ujela jí noha na vodě, jenž rozlil Ron a také spadla. Geroge mezitím tarzanovým skokem přeskočil pohovku a zachytil běhnici v letu s takovou razancí, že se okamžitě poroučel k zemi taky.

Já a Hermiona jsme pustili naše hadry a skoro spadly na zem, jak moc jsme se smáli.
"Eagle!," křikl po bratrovi nadšeně Fred a my s Hermionou se znovu rozesmáli.

"Co? Říká se to tak ne?," podíval se po nás zmateně.
"To je v golfu, ty pitomče," uchechtla jsem se a setřela si slzy.
"Měl jsi na mysli touchdown?," zeptala se ho Hermiona a taky se pokusila uklidnit.

Fred se poškrábal na hlavě a hledal pohledem pomoc u George, jenž pouze pokrčil rameny a oba se zadívali kamsi za nás a jejich pohled ztuhnul. Podívali jsme se na sebe s Hermionou a mentálně se připravili.

"Frede! Georgi! Co se to tu pro Merlina děje?! Máte uklízet a vy si tu hrajete? Víte, jak je to nebezpečné!," zakřičela za námi jejich matka a my jsme málem vyletěli z kůže nad intenzitou jejího hlasu.

Povzdechla jsem si a raději se pustila znovu do záclony vedle sebe. Během pět minut jsme všichni tiše uklízeli a nedovolili se ani hnout pod ostřížím zrakem paní Weaslyové. Jedno se ale muselo nechat - ta žena dobře věděla, jak si zkrotit své potomky. A nejen je.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Bylo asi deset ráno, když se ozval alarm, který ohlašoval, že je někdo u dveří. Když jsem se porozhlédla po místnosti a zjistila, že tu není nikdo, kdo by šel otevřít, rychle jsem tam zaběhla já. Podívala jsem se kukátkem a nedůvěřivě stiskla v ruce hůlku.

Venku stála žena, která již od pohledu vypadala přísně a taky trochu senilně. Prošedivělé vlasy měla pevně svázané v drdolu, takže její přísné kontury v obličeji více vynikly. Za čtvercovými obroučky se leskly bahnivě zbarvené oči.

Její kostýmek se skládal z jakési nudné šedé a hnědé barvy. A bylo vidět, že v módě rozhodně není zběhlá. Spolkla jsem všechny nepěkné poznámky, urážky a nasadila nicneříkající výraz. Odemkla jsem západku a pootevřela dveře, připravená je kdykoliv zabouchnout.

"Přejete si?," zeptala jsem se slušně.

Její nepříjemný pohled se na mě zaměřil a na její tváři se objevilo cosi jako profesionální úsměv. Prohlédla si mě od hlavy až k patě, něco si zapsala do svého bloku a bez dalšího slova se kolem mě protlačila.

Nevěřícně jsem se za ní vydala a když mě dál ignorovala i v obýváku, měla jsem toho akorát tak dost. Chytila jsem ji za loket, donutila ji otočit se a věnovat mi pozornost.
"Tak hele, madam - co jste zač a co tu chcete?"

"Matylda Trebbletová, posuzující člen komise pro rodinné záležitosti," odpověděla nabubřela a načmrkala si do svého bloku další - a určitě nelichotivou - poznámku na mou osobu.
"Smím vědět, kde je váš otec?," zeptala se.

"Přímo tady," ozvalo se za mnou a já se zadostiučiněním sledovala, jak se nepatrně zachvěla.
"Takže předpokládám, že jste tu pro tu kontrolu," řekl, když se stále neměla k akci.

"Jistěže," odpověděla upjatě a přerovnala si kostýmek. "Ráda bych nejdříve mluvila s vámi oběma a poté s každým zvlášť, pokud vám to nebude vadit."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Stáli jsme se Siriusem ve dveřích a s nuceným úsměvem jsme vyprovázeli Trebbletovou pohledem k jejímu autu.

"Ještě chvíli na ni budu muset zírat a asi se trefím Avadou," zasyčela jsem koutkem úst, které jsem nutila k úsměvu.
"To mi povídej," dostalo se mi odpovědi, zatímco jeho ruka mě držela kolem ramen.

Raději jsme počkali, dokud neodjela, než jsme si dovolili vejít zpět do domu. Promasírovala jsem si bolavou tvář a svalila se v obýváku na pohovku. Sirius se svalil vedle mě.

"Jestli je tohle moje konzultanka, tak se radši odstřelím," postěžovala jsem si.
"Jo, to jsme moc nevyhráli. A ty její otázky - radši ani nechci vědět, na co je potřebuje," zavrtěl hlavou a nalil si ohnivou whisky.

"Určitě potřebuješ nutně vědět, jakou mám velikost bot," zpražila jsem ho rádoby přísným pohledem.
"A bezpodmínečně bych měl vědět, jakou zubní pastu používáš."

"Nebo počet minut, které strávím ve sprše."
"Čas strávený učením."
"Oblíbený den v roce."

Rozesmáli jsme se nad hloupými otázkami, jimiž nás zasypávala a poprvé od jejího odchodu se uvolnili. V tu chvíli prošel dveřmi Remus.

"Ach Remusi - přišel si pozdě, slečna Trebbletová právě odešla."
"Bylo to tak špatné?," zeptal se Remus účastně a posadil se naproti nám.

S povytaženým obočím jsem se na něj podívala a nonšalantně pohodila rameny a nasadila přísný pohled.

"Samozřejmě se musíte sblížit... Ano detaily jsou velmi podstatné... Budete spolu trávit každou část tvého života. Co takhle svěřit se tvému otci o pravidelnosti tvého menstruačního cyklu?," zopakovala jsem útržky z konverzace povýšeným hlasem.

Remus vytřeštil oči a Sirius mu na jeho němou otázku přikývl.
"Vážně jí to řekla."

Zavrtěl hlavou a podal Siriusovi obálku od ministerstva. Povzdechl si a začal vysvětlovat, když jsem se na něj zvědavě podívala.

"Došlo to dnes od ministerstva. Harry použil Patronovo zaklínadlo před svým bratrancem. Někdo na něj poslal mozkomory."




S láskou,
Romadůr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama