Květen 2015

Řecko (fotoreportáž)

1. května 2015 v 12:54 Oznámení a další
Má cenu se omlouvat? Rozhodně mě mrzí, že jsem nebyla během dubna aktivní, ale neměla jsem žádnou příležitost k tomu, abych zasedla za počítač a sepsala své důvody. Tak, teď jsem tu a jdu se vám plně věnovat! :) V dnešním článku vám vysvětlím svou nepřítomnost zde a doufám, že pochopíte, proč jsem se více věnovala něčemu jinému, protože musím vám říct - stálo to za to!


Co takhle Řecko...


Už jste někdy dostali příležitost, dostat se do cizí země, zatímco jediné, co jste pro to museli udělat, bylo dostat svolení od rodičů a kapesné na cestu? Ne? Ráda bych se s vámi tedy chtěla podělit o svůj nezapomenutelný zážitek, který mi nabídla moje škola. A že bylo o co stát.

Pamatuju si přesně, když mě vytáhla naše angličtinářka z hodiny a zeptala se mě, co bych řekla na to, kdybych jela naši školu reprezentovat do Řecka na projekt Comenius. Zdarma. Na 5 dní. Místo školy. Byla to doposud moje největší příležitost, dosat se do ciziny. Neváhala jsem.


Prezentace... Počkat Prezentace?!

Jediným nepřítelem mě a mé spolužačce a kamarádce Evči byl čas. Měli jsme navrhnout plakát a prezentaci na téma Nutriční hodnoty v tradičních český pokrmech a srovnání s českou moderní kuchyní. Už jen ten název byl zastrašující a náš čas, kterým bylou pouze 8 dní se pěkně rychle krátil.

Museli jsme pracovat opravdu šíleným tempem. Den před odjezdem jsme prezentaci teprve upravovali a dodávali jí pozadí. Texty jsme k ní neuměli vůbec. Ještě týž večer nám teprve poslaly učitelky na opravu plakát, takže jsme vše spravili tak rychle, jak jen to bylo možné a vrhli se do neklidného spánku.

Cestování

Vyrazili jsme (ve středu 22. dubna) autobusem na letiště do Vídně, odkud jsme letěli přímo do Thessaloniki (Soluně) v Řecku. První let v letadle byl nezapomenutelný a až na zvonění v uších byl perfektní. I když náš pilot měl asi menší zálibu v bouřkových mracích a turbulencích...

PS: Já jsem ta blonďatá vlevo :)






V Soluni jsme se poprvé setkali s několika účastníky Comenia a vydali se na tříhodinovou cestu do hotelu Democritus v Xanthi. Podobnou cestu jsme absolvovali i zpět (v Neděli 26. dubna), jen s menším rozdílem - čtyřhodinovým čekáním na letišti. Nicméně nic, co by se nedalo zkrátit dobrým filmem, jako je Zkrocená hora. :)




Od dalšího dne už bylo vše jako na horské dráze - stále jsme se přemisťovali z místa na místo (popř. z města do města) a prozkoumávali nádherné městečko Xanthi a jeho okolí, spolu s žáky a dvěma učitely z blízké soukromé školy AXION (nenašla jsem český nebo anglický web, tak alespoň pro představu).

Mezi naše zastávky kromě památek ovšem patřila i továrna na čokoládu, kde připravovali jejich největší pochutinu Cariocu, kterou jsme ochutnali. A pro lepší představu vám přikládám i důkaz, jak šikovné kuchtíky/cukráře v Xanthi mají. :)







V jednom z dalších dní jsme se dokonce vydali nakupovat s Rumunkami a tak si myslím, že nakonec spřátelení cizích zemí nakonec bylo úspěšné. :) Holky byly moc milé a narozdíl od Italů (kteří měli svou skupinu 9 lidí) se s námi nebáli navázat kontakt.
Nikdy jsem nakupování neměla ráda, ale spolu s nimi jsem si celou hodinu chození po obchodech užila. A doufám, že ony taky. :)




Po každodením vykrmování jsme už nechtěli jídlo snad ani vidět. Ovšem výhled na moře v jedné z restaurací, kam jsme se byli podívat, byl naprosto úžasný. Jedno z mých dalších poprvé u moře bylo za mnou. :)
Na jedné z fotek je vidět i nedaleký přístav, na němž jsme se byli podívat a u kterého byl perfektní výhled i přístup k moři. A pokud se ptáte, tak ano, později jsme málem zmokli. :)






Snad ani slovy vám nemůžu popsat, jak to bylo skvělé. Opravdu ten nejhezčí dárek k narozeninám, jaký jsem kdy mohla dostat. A má pointa? Nenechte si žádnou příležitost proklouznout mezi prsty, protože určitě bude stát za to. :)

A že si nikdy nesplním sen, podívat se někam? Ale ano, jen mě sledujte. Protože tohle rozhodně neskončí jako jediný cestovatelský zážitek! :)



S láskou,
Romadůr