39. Plány jsou pro idioty

30. srpna 2015 v 21:07 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Jsem na Wattpadu! Mrkni se: https://www.wattpad.com/user/romaduuur

39. Plány jsou pro idioty

"Myslím, že to by se paní Malfoyové líbilo mnohem víc."
"Ale prosím tebe, paní Malfoyová není žádná tuctová kouzelnice, aby se jí líbila taková oslava."
Odfrkla jsem si a otočila časopis na další stránku. Líně jsem si protáhla nohy, které jsem hodila na stolek a vložila do úst další kousek čokolády. Ty dvě nádhery mi tu hrály na nervy takovým způsobem, že jsem nevěděla, jak dlouho je ještě vydržím nezabít, bez přísunu sacharidů.
"...jako by tvůj nápad zářil. Nemůžeš mít čistě bílý fondánový dort," odfrkla si Astorie a vrátila se k pilování svého již tak dokonalého nehtu na levé ruce.
"Je to zásnubní dort," opravila ji Pansy příkře. "Ale potřeboval by nějak vylepšit - maliny, ostružiny,..."
"...kyanid," doplnila jsem ji polohlasně.
Následné ticho mě donutilo zvednout zrak, čehož jsem litovala hned v okamžiku, kdy jsem se setkala s jejich pohoršenými pohledy. Zakoulela jsem očima znovu se vrátila ke čtení.
"Merline, vy dvě jste tak úzkoprsí."
"Jsem rád, že se mé vyvolené tak dobře baví," prohodil Draco s úšklebkem, zatímco vešel ladně do místnosti.
Obě dvě se rozzářily a ihned se mu vrhly naproti zasypávajíc ho planými řečmi. Do toho bych se tak určitě šla míchat, pomyslela jsem si a přetočila stránku. Když si přede mnou Draco hlasitě odkašlal, neochotně jsem složila časopis a vzhlédla.
"Nemusíš se tvářit tak nadšeně Blacková," ušklíbl se a shodil mi nohy ze stolu.
Vražedně jsem se na něj zamračila a hodila je zpět na své místo.
"Opravdu," podíval se na mě rádoby káravým pohledem. "Tohle je stůl ze 17 století, jenž nám daroval můj velmi vzdálený příbuzný. Dovezl ho až z Káhiry. Je to anglická slonovina z dob britské kolonie-"
"Nudnou přednášku přeskoč, Malfoyi. Nikoho tu nezajímá," ušklíbla jsem se a k podpoření svých slov setřepala usazenou špínu na mých teniskách.
Se zábleskem v očích se ke mně vrhnul, když ho zastavily ruce Pansy Parkinsonové na jeho hrudi.
"Ale no tak Draco," zafňukala příliš vysoce posazeným hlasem, "Máme v plánu zajít do toho nového Londýnského butiku-"
"Ve skutečnosti," odstrčila ji drze Astorie. "Mám tu dva lístky na famfrpál. Hrají Camrálisté-"
"Pozdravuj Denise," houkla jsem na ni a natáhla se pro další čokoládu.
V tom okamžiku se miska vznesla a doplachtila do Malfoyovi rozevřené dlaně. Samolibě se usmál a vložil si mou čokoládu do úst. S dalším ledovým pohledem jsem se od něj otočila a zamířila ke svému batohu, kde jsem schovávala další.
"Dámy - jistě víte, že musím s každou z vás strávit určitou dobu, takže by bylo velmi nefér, kdyby Samantha," vyplivl mé jméno a nenuceně pokračoval ke svým ocáskům, "nedostala svůj čas mě... okouzlit."
"Myslím, že to zvládnu perfektně," otočila jsem se s nepěkným úšklebkem. "Okouzlím tě tak nádhernou Avadou, že na ni budeš vzpomínat i ve svým posmrtným životě."
"Budu předstírat, že je tvé flirtování naprosto odzbrojující a na místě," prohodil a otočil se k Pansy a Astorii. "Když mne omluvíte dámy."
S nevelkým nadšením jsem si hodila batoh na záda a následovala ho z pokoje. Těšila jsem se, až tuhle frašku budeme mít všichni za sebou a já se budu strefovat do Malfoye a jeho nastávající kousky rýže. A když se nebude někdo dívat, možná je proměním na bomby Hnojůvky. Čistě pro efekt.
Vůbec jsem nechápala, jak mu tohle mohlo projít, když jsme se zcela očividně nenáviděli. Věděla jsem ovšem, proč to dělá. Mohl mít každou dívku, jež se na jeho plese ukázala, ale vybral si mě, protože potřeboval tuhle dětinskou hru na kočku a myš.
"Je ti doufám jasné, Malfoyi, že jsem si pro tebe nepřipravila žádný och-tak-romantický výlet do Londýna pro pouzdro na hůlku nebo lístek na Famrfrpál. Což mě, jen tak mimochodem přivádí k myšlence - na co sakra potřebuješ další pouzdro?," prolomila jsem ticho sarkasticky a stáhla si vlasy do drdolu.
"Abych tě informoval - je mi naprosto jasné, že tohle bude pouze ztráta času, Blacková. Ale vzhledem k tomu, že tě to dovede k naprosté nepříčetnosti, hodlám to podstoupit," utrousil a smetl ze sebe neexistující prach. "A abych ti odpověděl - což mi stejně přijde zbytečné - vy máte své oblečení a šminky; my zase pouzdra na hůlky a zbraně."
"Víš," otočila jsem k němu s přeslazeným úsměvem, "měl by sis kupovat věci, které někdy opravdu upotřebíš."
Otočila jsem se od něho a s výkřikem Příčná ulice, vstoupila do krbu. Zavřela jsem oči a vystoupila elegantně z krbu. Počkala jsem pár vteřin, než ze zelených plamenů vystoupil i Malfoy, protože jakkoliv jsem byla sebevražedná, nechtěla jsem se dostat do problému se svými opatrovníky tím, že mu uteču.
Ten kolem mě prošel bez dalšího pohledu a znechuceně si přeměřoval žebrající čarodějku s dítětem na klíně. Odfrkl si a utrousil mým směrem.
"Špína kouzelnické společnosti."
Čarodějka se na něj zoufale se slzami v očích, ale s určitou odevzdaností podívala, načež sklopila pohled a přivinula si malého chlapečka blíž k hrudi. Přimhouřila jsem Malfoyovým směrem oči a hrdě zvedla hlavu.
Praštila jsem ho ramenem, když jsem zamířila k ženě, která ke mně vystrašeně zvedla pohled, ruku ochranitelsky položenou na klučíkových zádech. Vytáhla jsem z batohu váček s pěti tisíci galeony a podala jí ho.
"Vemte si to. Najděte si byt, práci a postarejte se o syna," řekla jsem upřímně a vložila jí ho do ruky.
Když kolem něho stiskla prsty a potěžkala ho, vytřeštila na mě oči a začala vehementně kroutit hlavou.
"To si nemůžu vzít slečno, to nejde," šeptala vehementně s bázlivým pohledem upřeným přes moje rameno.
"Ignorujte toho debila," řekla jsem upřímně na konto mého společníka a samolibě se ušklíbla, když se mi v odpověď dostalo zavrčení. "Udělejte to pro svoje dítě. Já ty peníze nepotřebuju."
Přitáhla si váček k sobě a políbila mě na tvář.
"Merlin ti žehnej děvče. Bude z tebe výborná čarodějka," s tím i s chlapečkem v náručí zmizela.
Usmála jsem se a zavřela oči, nad tím skvělým pocitem udělat něco, co někomu pomůže a nebude to vyžadovat-
"Skončila jsi?"
Prudce jsem se k němu otočila a raději zamířila ke Gringottovým, než z mé pusy vyletí další skvost. Malfoy mě během okamžiku dohnal a zařadil se po mém boku. Překvapivě bez jakýchkoliv pitomých narážek; pouze jeho výraz vyjadřoval jeho nepohodlí.
U vchodu se k nám okamžitě vrhli tři skřeti, hned jakmile nás zahlédli a dovedli nás do klidnější části banky.
"Chtěla bych k trezoru Blackových," oznámila jsem jednomu z nich a předala mu svůj klíč.
"Jistě, slečno Harperová," uklonil se.
Skoro jsem ho následovala, když mě zastavila Malfoyova dlaň na rameni. Tázavě jsem pozvedla obočí a smetla jeho ruku.
"Rád bych si vyzvedl peníze z trezoru Lestrangeových. Tady je povolení od mé tety Bellatrix," ucedil ledově, aniž by se na skřeta podíval.
"Jak si pán přeje," odpověděl mu stejně chladně, když prozkoumal legalitu dokumentu.
"Griphooku," ukázal na nejstaršího z nich a gestem mu naznačil, aby nás doprovodil.
"Tudy prosím," zaskřehotal určený skřet a nešetrně nás strčil do vozíku.
Výborně, pomyslela jsem si kysele a odsunula se co nejdál od Malfoye, v tomhle měl ten parchant pravdu. Začínala jsem tenhle den nenávidět.
Když v jedné obzvlášť ostré zatáčce vozík trochu vyskočil z kolejiště a já málem vyletěla ze sedačky, obtočila se mi kolem pasu silná ruka stáhla mě zpět. Narazila jsem na jeho překvapivě silné tělo a okamžitě se ho od sebe pokusila odstrčit.
Samolibě se usmál, když jsem se z jeho železného sevření nemohla dostat. Obdarovala jsem ho nesmírně znechuceným a vražedným pohledem, na který odpověděl dalším chladným úsměvem.
"Ale drahá snoubenko, nebuď tak úzkoprsá," papouškoval moje slova.
"Nejsme zasnoubení. A ani nebudeme, tak nevím, na co si tu hraješ," sykla jsem mu do ucha potichu, aby to Griphook neslyšel.
Než stihl odpovědět, vozík prudce zabrzdil a já využila situaci a vyskočila z něj na plošinku před trezorem Lestrangeových. Griphook ho otevřel a Draco se přesunul k nejbližší hromádce s penězi a nabíral do svého váčku.
Znechuceně jsem se rozhlédla po jeho vnitřku, kde bylo tolik zlata, šperků a kdovíjakých předmětů, jejichž cenu jsem neměla odvahu tipovat. Skoro jsem se otočila a odešla, když mou pozornost upoutal malý pohárek na vrcholku.
Tiše jsem zamumlala identifikační kouzlo a donutila se dýchat pravidelně, když se pohár jemně zatřásl a lehce zezelenal. Zrušila jsem kouzlo a odstoupila k vozíku. Ignorovala jsem Draca nejen zbytek cesty,ale i když jsem vybírala peníze z Blackovic trezoru.
Přemýšlela jsem nad tím, jak bych se mohla dostat k tomu poháru bez úhony a moje tvář se ještě víc zachmuřila. Bylo mi jasné, že Bella mě do trezoru nikdy nepustí bez dozoru a to stejné platilo pro jejího manžílka. Zamračila jsem se ještě víc, když se mé myšlenky stáčely na mou zatím jedinou šanci. Malfoye.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jak sis užila den?"
"Perfektně," odpověděla jsem popravdě a sledovala náznak překvapení na tváři Eleanor.
"Opravdu?," zopakovala pro jistotu a když jsem přikývla, spokojeně kývla. "Jsem ráda, že v sobě nakonec máš nějaké ty správné geny a víš, jak se má správná dědička čistokrevného rodu chovat."
"Děkuji. Bylo to příjemné odpoledne," řekla jsem pro zdůraznění.
Odložila noviny a s překvapivě méně vražedným úsměvem se přesnula ke svému toaletnímu stolku a vysunula šuplík. Zvědavě jsem se posunula blíž, ale okamžitě se zastavila, když jsem si uvědomila, že mi to nebylo dovoleno.
"Víš, drahá," pronesla Eleanor a překvapivě přešla mou slídivost. "Původně jsem plánovala tohle předat tvé matce při jejích zásnubách, ovšem... Zdá se mi, že jsem pravděpodobně nikdy neměla dceru a mým osudem bylo počkat na tebe. Právoplatnou dědičku."
Skoro jsem si ukousla jazyk, abych jí neodporovala a moudře mlčela. Ona se mezitím zvedla a přešla ke mně s nádhernou korunkou, jež mi s překvapivou jemností nasadila na hlavu. Donutila mě udělat posledních pár kroků a posadila mě před zrcadlo.
Vytáhla gumičku z mých vlasů a rozpustila mi vlasy. Donutila jsem se udržet neutrální výraz a vnesla do něj snad jen trochu zvědavosti. V odraze jsem viděla, jak si pro sebe Eleanor souhlasně pobrukuje.
Otočila se a zamířila k další skříni. Neslyšitelně jsem zamumlala identifikační kouzlo, a již podruhé tento den se další objek zeleně rozzářil. Okamžitě jsem kouzlo zrušila, když jsem uslyšela další pohyb a během okamžiku mi na krku ležel další náhrdelník z diamantů.
"Myslím, že Draco Malfoy pro tebe bude ideální manžel," pronesla domýšlivě a sundala mi oba šperky.
Zatraceně pomyslela jsem si, když je oba pečlivě schovala a vyprovodila mě s obvyklou netečností do rukou mých bodyguardů.
V pokoji jsem vyčerpaně padla do postele a promítala si události dnešního dne. Všechny mé plány měly chyby a žádný z nich nevypadal dobře. Žádný, kromě jednoho. Bylo načase se obětovat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Pane Malfoyi," uvítala jsem v domě našeho hosta uctivě.
"Slečno Harperová," přišla mi ledová odpověď, ovšem se známkou lehkého překvapení.
Z něhož se rychle oklepal a políbil mi hřbet ruky. Usmála jsem se a lehce se uklonila, na což reagoval pouze mrknutím.
"Paní Malfoyová," otočila jsem se k jeho ženě, která mě přivítala lehkým objetím, ale upřímným - i když neviditelným - úsměvem a následovala svého muže k mým prarodičům.
Otočila jsem se tedy k poslednímu našemu hostovi a prošla nitroklidem, abych sebrala odvahu. S poněkud nepatřičným úsměvem jsem k němu přistoupila.
"Draco," pronesla jsem pečlivě a rychle zastínila pohled ostatních, na jeho překvapený obličej a políbila ho na tvář.
Než jsem se odtáhla, zadívala jsem se mu pevně do očí a byla ráda, když rychle nasadil obvyklou masku a dokonce k ní přidal úsměv.
"Sam," zopakoval stejně pečlivě a políbil hřbet mojí ruky, načež mi nabídl rámě, které jsem bez zdráhání přijala.
"Následujte mě do jídelny prosím," pronesla s patřičným nadšením nad mým chováním Eleanor a obdařila mě mimořádně milým pohledem. Alespoň na její standarty.
Zařadili jsme se několik kroků za ně, když se na nás Eleanor znovu otočila.
"Sam, drahá, proveď Draca po domě, než bude večeře," neznělo to jako příkaz, ovšem všichni jsme ho v jejím hlase zaslechli.
"Ráda," odpověděla jsem automaticky a donutila svou čelist vytvořit úsměv.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"...obývací pokoj - již třetí na tomhle patře. Naproti knihovna - ta se skládá ze tří pater a v této části je pouze černá magie, kdyby ses o ni náhodou zajmal. Další-"
"Na co si tu hraješ?"
Ignorovala jsem ho a pokračovala neústupně ve svém výkladu.
"Další patro jsou pokoje pro hosty. Koupelny po obou stranách s výhledem na západní zahradu, kde je mimořádně romantický altánek. Tedy kdybys byl na romantiku-"
Tentokrát mě chytil za loket a prudce k sobě otočil.
"O co jde?," vyštěkl.
"O co by mělo jít?," zeptala jsem se nevinně a zamrkala řasami. "Přece tě okouzluju, jak sis přál. Stejně jako Pansy a Astorie, až na malý detail, že každá z nás to dělá jinak."
Odfrkl si a pustil mě. S potutelným úsměvem, který se mi vůbec nelíbil, si založil ruce na hrudi a opřel se o zeď naproti mně.
"Nedělej ze sebe idiota. Něco chceš, proto se takhle chováš. Takže přejdi k věci - řekni co požaduješ a co mi dáš výměnou."
Zamračila jsem se na něj a opřela se o zeď naproti němu. Typický Zmijozel.
"Potřebuju, aby ses zasnoubil se mnou," oznámila jsem a byla překvapená, když ani nemrkl. Jako by to čekal.
"A?," zeptal se s predátorským úsměvem. "Co za takovou oběť nabízíš?"
"Oběť? Malfoyi, tohle pro tebe není žádná oběť a ty to moc dobře víš. Tohle je obět jenom ode mě, jestli sis nevšiml," podotkla jsem kousavě.
"Nemyslím si," odrazi se od zdi a pár kroky se přiblížil ke mně, ruku opřenou u mé hlavy, blokujíc mi únik. "Že jsi zrovna v pozici, kdyby sis mohla diktovat podmínky."
"Fajn," ucedila jsem, "co chceš?"
Litovala jsem těch slov hned v okamžiku, kdy opustili bezpečí mých úst. Zatraceně. Naklonil se k mému uchu.
"Jen jednu maličkost," otřel se rty o můj lalůček a sklonil se ke mně tak, že jsme se málem dotýkaly čelem. "Chci s tebou spát."
Vytřeštila jsem oči a pak se nervózně zasmála.
"Ne že bych ti chtěla nějak mluvit do tvých skvostných plánů, ale vzhledem k tomu, že se vezmeme, tak spolu budeme spát," podotkla jsem, i když se mi ta představa ani trochu nelíbila.
Chladně se zasmál a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. Poté obkreslil konturu mého obličeje a chytil mou bradu mezi dva prsty.
"Ne. Vyspíš se se mnou... v den zásnub."
"To je už za týden!"
"Prosím tebe, copak se potřebuješ psychicky připravit?"
"Vzhledem k tomu, že bych ti nejradši polila ksicht kyselinou a poslala ti do zad Avadu - jo, docela jo," odfrkla jsem si a vzdorovitě mu koukla do očí.
"Lžeš," oznámil mi s lehkostí, když mi rukou přejel po krční tepně. "Tvůj tep se zrychlil, takže lžeš. "
"Chceš mi tvrdit, že ti lžu v tom, že tě nenávidím?," zeptala jsem se posměšně.
"Ne," odpověděl jednoduše. "Spousta čistokrevných se bere pouze kvůli tomu, aby měli pokračovatele, je v tom něco jiného..."
"Ne, není," odporovala jsem, ale cítila, jak mi znovu prudce bušilo srdce.
"Je to jenom sex," pozvedl obočí a zkoumavě se zadíval na mou zrůžovělou tvář.
Skoro jsem nadskočila, když se zničehonic zasmál a tvářil se nechutně samolibě. Znovu se ke mně naklonil a donutil mě zvednout pohled.
"Neměj obavy. Bude mi ctí, být tvůj první Blacková," zavrněl.
"Jdi do hajzlu," sykla jsem poníženě.
"No tak," klidnil mě a odtáhl se. "Tohle nám oběma vytáhne trn z paty. Souhlasím s tím, že se s tebou zasnoubím a vezmu si tě."
Natáhl ke mně ruku a já se na ni podezřívavě zadívala. Váhavě jsem k němu udělala krok a vzala jeho ruku, kterou pevně stiskl.
Očekávala jsem, že se odtáhne, ale on si mě pouze k sobě přitáhnul a políbil mě. Nenechala jsem mu tu satisfakci a po vteřině překvapení jsem mu polibek opětovala. Myslela jsem na Rileyho, když jsme se jednou ve třinácti opili a líbali se.
Když se konečně odtáhl, otevřela jsem oči a chytila ho za zátylek. Nestihl skrýt své překvapení, ale ruce měl pevně na mých bocích. Přitáhla jsem si ho k sobě, až jsme narazili na zeď a zasypala polibky jeho čelist a přiblížil se k uchu.
"Přísaháš," vydechla jsem a natlačila ho blíž k sobě.
"Ano," odpověděl trhaně, aniž by věděl, na co.
Ďáblsky jsem se usmála, když se kolem našich propletených rukou propletl zářivý plamen a obmotal se kolem jeho zápěstí. Syknul a odstrčil mě od sebe tvrději do zdi.
"Ty děvko," zatnul zuby a bolestivě zaryl svou levou ruku do mého boku.
"Tak říkej sobě, zlato," odpověděla jsem stejně nepříjemně.
"Ty-"
"Draco? Sam?"
Oba jsme otočili pohled k panu Malfoyovi, jenž stál na konci chodby a sledoval nás s pozdviženým obočím. Asi jsme byli pryč až moc dlouho.
"Asi bych se neměl plést do tvého milostného života. Ovšem rád bych tě upozornil, že jsme na návštěvě mých dobrých přátel, takže bych tě poprosil, abys držel své hormony trochu na uzdě," promluvil suše ke svému synovi.
"Omlouváme se," zasáhla jsem k Dracově překvapení. "Trochu jsme ztratili pojem o čase."
Přitiskla jsem se k jeho boku a položila mu dlaň na hruď. V odpověď mi obmotal ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
"Ach tak," podíval se na mě zkoumavě Malfoy starší a pak se nečekaně pousmál. "Je to již dávno, kdy jsem sám potkal Narcissu... Nicméně, bude se podávat večeře."
S tím se otočil a zamířil po schodech dolů. Odtrhli jsme se od sebe a já si útrpně povzdechla.
"Uvědomuješ si, že teď hraješ se mnou. A vzhledem k tomu, co viděl tvůj otec..."
"Nejsem idiot," protočil očima a rozešel se.
Pak se nečekaně zastavil a otočil se, ďábelský úsměv na jeho tváři.
"Víš, i kdybys takhle neztratila nervy a nehodila do placu svůj plán... Stejně bych si vybral za ženu tebe."

S mrknutím pokračoval ke schodům a já ho prkenně dohnala. To snad nemůže být pravda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama