41. Zabij nebo budeš zabit

6. září 2015 v 19:28 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Další část je tady!


41. Zabij nebo budeš zabit

Hned po Dracově prohlášení se spustil hotový rozruch. Několik Smrtijedů vypálilo naším směrem pár kleteb, jeden z nich k nám rychlým krokem zamířil a měla jsem pocit, že jsem slyšela křičet moji babičku.

"Ticho!," přerušil je s blýskajícíma se očima Voldemort, zašítil kletby a všichni očekávaně ztichli.
Bylo na něm vidět, že si užívá své nadvlády a moci. Začal kolem nás chodit v kruhu a co chvíli se Nagini otřela o naše nohy. Znovu jsem bolestně zamrkala a v jakémsi polosedu mě držela pouze Dracova paže.

"Tohle je velmi závažné obvinění Marcello," pronesl naoko přemýšlivě a pohrával si s hůlkou.
"Můj pane, mou povinností je-"

"Marcello tvou povinností je mi sloužit. A víš co znamená mi sloužit? Poslouchat mé příkazy a dodržovat pavidla, což," ledabyle máchl hůlkou ke mně, "nezahrnuje zabíjení tvých vlastních dědiců. Čisté krve."

Další šeptání Smrtijedů zastavil zvednutím ruky. Pohladil hada po hlavě a zadíval se vyčkávavě na Marcella.
"To bych si nikdy nedovolil! Viděl jsem ji-"

"Co přesně si viděl? Nějaký dopis, který tvá vnučka vhodila do krbu. Máš nějaký důkaz, že to byly informace o našich setkáních? Nebo snad... že je určen Brumbálovi?"
"Ne úplně, můj pane," přiznal zdráhavě.

"Takže jsi na svou vlastní krev použil Cruciatus, aniž by ses přesvědčil..."
Hrajte divadlo. Lehce jsem sebou trhla, když se mi Snapeův hlas ozval v hlavě. Jemně jsem zvedla hlavu a zadívala se na siluetu Smrtijeda přede mnou. Byl to on?

Nemůžu vás odtud dostat, pokud na mě budete pouze zírat. Draco za vás právě riskuje život, to nejmenší, co pro něj můžete udělat, je hrát to s ním.

Pevně jsem stáhla ruce kolem svého břicha, dokud mi nevytryskly slzy bolesti a zhroutila se na Malfoyovou hruď. Ten mě objal a třásl se spolu se mnou. Když jsem znovu zachytila Snapeův pohled na jeho přikývnutí jsem se rozbrečela hlasitěji.

To samozřejmě přilákalo pozornost zbytku osazenstva. Zatnula jsem v pěstech Malfoyův hábit a hluboce se rozeštkala.
"Je mrtvý... Draco je mrtvý... Naše deťátko..."
"V pořádku Sam... Bude to v pořádku."

Nezněl nejistě - byl dobrým hercem. V jeho hlase probíhaa zuřivost naměřená na Marcella a zároveň uklidnění mířené na mě.
"Nezachránila jsem ho... je mrtvý a je to moje vina... omlouvám se!"

To už jsme získali i Voldemortovu pozornost a já jen doufala, že nás nezabije kvůli tomu, že ho přerušujeme. Natočil k nám hlavu a z jeho očí zmizel fanatický lesk a nahradil ho pouze jakýsi lhostejný výraz.

"Odveď svou snoubenku k Mungovi, Draco. Přišli jsme o jednoho čistokrevného kouzelníka, další ztráty již nechceme," promluvil a poté se otočil zpět k Marcellovi. "A co se týče tebe... Porušil jsi pravidla, je načase, abys za své činy nesl plnou zodpovědnost."

"Můj pane," ozval se uctivě Snape a strhl si masku. "Když dovolíte, postaral bych se o slečnu Harperovou. Mé lektvary-"
"Budou nepochybně výborné a mnohem dostupnější, než u lékouzelníků. Výborně Severusi."

"Ovšem," zastavil ho na půli cesty k nám. "Rád bych, abys všem předvedl, že takovéto chování tu nebudeme tolerovat."
"Můj pane," ozvala se dychtivě Bellatrix a div se nepřerazila, aby mu padla k nohám. "Když dovolíte, já se o něj postarám, vím přesně-"

"Vím, Bello," utnul ji. "Pro tebe, má nejdražší, mám jinou práci. Severus si tuto čest vysloužil tím, že do našich řád přivedl novou členku. Proto, jak jistě chápeš, tuhle práci musím nechat na něj."
Horlivě mu přikyvovala a rozzářila se jako vánoční stromeček, když ji nazval nejdražší a svěřil jí další úkol. Snape přikývnul a s napřaženou hůlkou zamířil k Marcellovi.

"Crucio!," pronesl lhostejně.
Zavřela jsem oči a snažila se ignorovat výkřiky bolesti, zatímco se o mě znovu pokoušely mdloby. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla mimo, ale když jsem otevřela oči, Voldemort zrovna seslal na Marcella Avadu a k jeho nehybnému tělu přišla Eleanor.

Sundala si masku, uklonila se svému pánovi a naprosto ignorovala fakt, že muž před ní jí zabil manžela.
"Jsem si jist, že další takový incident se nebude opakovat. Ale přesto pro klid nás všechny, si ji k sobě vezme Severus a postará se o ni," oznámil jí i Snapeovi a otočil se ke mně a Dracovi.

"Jsem si jist, že mohu udělat výjimku a z dnešního setkání tě mohu omluvit, abys strávil čas se svou snoubenkou. Ujisti se, že o ni bude dobře postaráno."

Tak, aby co nejdříve znovu otěhotněla a mohla porodit pokračovatele Malfoyovic a Harperovic rodu, dodala jsem si v myšlenkách a vyčerpaně zavřela oči. Vnímala jsem, že mě někdo zdvihá ze země. Při přenášení jsem se konečně podvolila spánku.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Otevřela jsem oči a mrkala do oslepujícího světla. Pokusila jsem se posadit, když mě zastavila prudká bolest v podbřišku. Než jsem stihla znovu spadnout, zachytil mě pár silných rukou, dal za mě polštář a opřel mě o něj.

Zamrkala jsem, abych zaostřila na tmavou postavu před sebou a zhluboka se nadechla.

"Máte štěstí, ztratila jste jen něco přes třičtvrtě litru krve. Všechny vaše orgány jsem zkontroloval a prověřil, jestli nemáte vnitřní krvácení. Pravděpodobně kromě dostatečné kapacity inteligence v mozku, není nikde žádný problém," oznámil kousavě Snape a posadil se na židli vedle postele, na níž jsem ležela.

Automaticky jsem si položila ruku na břicho a rozhlédla se kolem.
"Je tu Malfoy?"
"Ne, již odešel," oznámil mi odměřeně. "Vysvětlite mi už, co tohle mělo znamenat?"

Rozšířily se mi oči a prudce jsem zatřásla hlavou.
"To není tak, jak to vpyadá. Já nejsem... teda nebyla jsem..."

"To mi neříkáte žádné novinky," přerušil mě a na můj zmatený pohled pokračoval. "Mluvil jsem s Narcissou již v době, kdy jste byla vybrána jako potencionální snoubenka. Což mě přivádí k další otázce - jak vás napadla taková pitomost?"

"Neměla jsem na výběr. Dozvěděla jsem se o dalších dvou viteálech a jeden jsem-"
"Poslala řediteli. Vím, už o něj bylo postaráno."
Pak mě napadla nebezpečná myšlenka a trochu vystrašeně jsem se zeptala.

"Ví o tom... že je zničený?"
"Ne."
Úlevně jsem vydechla a přivřela na chvíli oči.

"Opravdu jste přišla o rozum, když jste souhlasila s tím dělat špeha pro Řád," zamračil se a podal mi lektvar.
"Musela jsem něco udělat," argumentovala jsem a vypila ho, "svatba s Malfoyem bylo jediné východisko a- Počkat, kde se vůbec vzalo tolik krve?"

Zatvářil se kysele a bylo vidět, že se drží, aby neprotočil očima.
"Pátý ročník lektvarů, slečno Harperová. Lektvar proti početí s kletbou Cruciatus nereaguje velmi... mírumilovně. Máte štěstí, že vám to nezničilo vaječníky."

Naprosto proti všemu jsem se lehce zasmála. Jeho zamračení mi nemohlo zkazit náladu.
"Pardon. Nikdy jste se se mnou nebavil o dětech nebo tak. Je to divný," vysvětlila jsem.

"Odpočiňte si. Než vás napadne další skvělý plán, jak se nechat zabít. Během několika dnů jste se dostala do víc problémů, než je schopen Potter za celý rok."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jak se cítíte?"
Mohutně jsem zívla a protáhla se. Opatrně jsem vylezla z postele a když jsem udělala pár kroků, vítězně jsem se na něj usmála.

"Neříkejte, že fajn. Dal jsem vám lektvar proti bolesti. Ačkoliv jsem sadista, nesnesl bych vaše fňukání ceý večer."
Protočila jsem očima a posadila se za jídelní stolek. Zvědavě jsem se rozhlédla po zařízení domu a zeptala se.

"Kde to vlastně jsme?"
"V domě mé matky na Tkalcovské ulici," odpověděl a položil na stůl talíře s jídlem.

S chutí jsem se pustila do těstovin a vychutnávala si každé sousto. Otočila jsem se k lahvičce, která ležela vedle sklenice s vodou. Položila jsem příbor a zkoumavě ji k sobě přitáhla. Jakmile jsem uviděla zelené zbarvení, šokovaně jsem se na Snapea podívala.

"Neříkal jste náhodou, že nejste sadista? Tohle je totiž hodně sadistický," oznámila jsem a posunula láhev jeho směrem.
"Pán zla si nás předvolal," řekl jako by to mohlo všechno vysvětlit.

Mohlo. Vysvětlovalo.
"Takže potřebuju sehrát další divadýlko na to, jaká jsem chudinka, aby mě nezabil?," zeptala jsem se přímo a neochotně si k sobě přitáhla láhev s lektvarem.

"Teoreticky," odpověděl upřímně. "Nejsem si jist, co bude mít Temný pán v plánu, takže se snažte udržovat slušnou konverzaci a neprovokovat. A pokud to půjde, pokuste se nás tři nezabít."
"Tři?"

"Nedělejte hloupou. Draco Malfoy riskoval svůj život, aby vás zachránil. Mohl tam klidně stát a nechat vás umřít. To by nebyla pro Smrtijeda žádná novinka. Vy jste v něm ovšem zcela zadupala jeho zmijozelskou stránku a nechala ho postavit svou hlavu na špalek."

"Cože?," zeptala jsem se mírně naštvaně. "To se mu mám omluvit za to, že dobrovolně svedl všechno na těhotenství, které si vymyslel? Nebo za to, že se ve chvilkovém pomatení smyslů změnil na dobráka? Tohle se mnou nemá nic společnýho. Já ho k tomu nenutila a on to určitě nedělal-"

"Samozřejmě že to dělal kvůli vám. Co jiného jste si myslela?"
Zírali jsme na sebe ještě další minutu, než jsem se odevzdaným výrazem vypila celý obsah lahve. Znechuceně jsem se otřásla a zadržela zasténaní, když mým tělem projela bolest.

"Zatraceně," zavrčela jsem mezi zatnutými zuby. "Nezvládnu ani chodit, natož jít na další setkání."
"To je účel," oznámil mi suše a vytáhl mě na nohy.
"Připravte se, nebude to příjemné. Když se budete držet mého vedení, možná přežijeme."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Můj pane," pronesl klidně Snape okamžitě po přemístění.
Neklesl na kolena pouze z důvodu, že mě musel přidržovat, abych se mu nezhroutila na zem. Bylo to ponižující, ovšem ta bolest byla tak příšerná, že jsem byla ráda, že ještě nekřičím.

"Severusi," přivítal ho lhostejně, "jsem rád, že jsi přivedl Samanthu. Jak se cítíš?"
Ptal se naprosto bez zájmu, ale já koutkem oka viděla Eleanor, jak klečí kousek vedle něj.

"Bylo mi i lépe," odpověděla jsem a snažila se do svého hlasu vloudit trochu hysterie.
To mu pravděpodobně jako odpověď i důkaz stačilo, protože se otočil k mé babičce a hůlkou jí naznačila, aby vstala.

"Nezabiju tě," oznámil jí, jako by mluvil o počasí, "Nebylo by dobré, kdyby se kvůli tobě musela Samantha vrátit k Blackovi. Je přeci v našem zájmu, aby další generace měla... řekněme příznivé podmínky."

S tím ji propustil dalším mávnutím ruky a pohladil svého mazlíčka, načež se otočil k nám. S úsmevěm, z něhož běhal mráz po zádech se posadil do křesla na vyvýšeném místě.

"A nyní, jako poslední bod dnešního dne - rád bych vám představil naši novou členku. Původně jsem chtěl Samanthu přizvat do našich řad až po jejich svatbě s Dracem, ovšem... okolnosti nás nutí jednat rychleji."

Srdce se mi prudce rozbušilo, když nás dalším kouzelm donutil dojít až k němu. Tady propustil Snapea a já se pokusila kleknout, ovšem bolest v podbřišku mi to velmi ztěžovala. Teprve, když jsem se konečně dostala na zem a pozvedla oči, se znovu ozval jeho hlas.

"Nebylo nutné, aby sis klekala, má drahá. Úkol, který pro tebe mám by se z této pozice prováděl těžko. Povstaň," prohodil se samolibým úsměvem.
Bastard, pomyslela jsem si a zatnula zuby. Znovu jsem se zvedla a pokusila se sebou nešvihnout zpět na zem. Tohle rozhodně nebyl dobrý nápad.

Voldemort luskl prsty a dveře sálu se otevřely. Dovnitř vešli dva Smrtijedi, kteří mezi sebou táhli bezvládnou postavu dalšího z nich. Když přišli blíž, srdce se mi rozletělo třikrát rychleji. Byla to smrtijedka. Chloe.

Hodili ji na zem a při každém neohrabaném pokusu vstát, ji Voldemort líně shodil zpět na zem. Po chvilce, kdy to vzdala, se otočil ke mně.
"Jistě ji znáš, mám pravdu."

Přikývla jsem a pevně stiskla hůlku.
"Co možná něvíš, je to, že se díváš do tváře vraha své matky."

Šokovaně jsem zalapala po dechu a automaticky na ni namířila hůlku. Chloe zvedla pohled a ve mně se vařila krev, když se i přes bolest donutila jedovatě ušklíbnout.

Najednou se mi to všechno vybavilo. Jakmile nás Marcello přemístilo, Denise zabila fialová kletba. Voldemort jí nařídil ho zabít Nerviničící kletbou - stejnou kletbou, jež zabila mou mámu.
"Zabij ji," přikázal mi a s očekáváním se pohodlně rozvalil na svém trůnu.

Podívala jsem se na ni s nenávistí, kterou jsem již dlouho k nikomu necítila. Ale věděla jsem, že ji zabít nechci, nebyla jsem vrah nebo... nebo byla?

Zabijte ji. Těžce jsem polkla, když se mi ozval Snapeův hlas v hlavě. Nemáte čas na plán. Pokud chcete přežít, zabijte ji.
Omlouvám se, mami, pomyslela jsem si s letmým pohledem ke stropu. Pevně jsem stiskla hůlku a namířila ji na její hruď.

"Nezabiješ mě," zasmála se Chloe, poté rozkašlala a vyplivla krev na podlahu. "Ty jsi naprosto zbabělá a... čistá nato, abys to udělala. Ty přece nejsí záporná postava. Obě to víme. Tohle ty nedokážeš, Sammy."

"Avada kedavra!," pronesla jsem bez mrknutí.

Šokovaně se jí rozšířily oči a během vteřiny padla mrtvá zpět na podlahu. Její oči, nyní bez života se na mě dívaly jako na vraha, jímž jsem byla. Nechala jsem hůlku poklesnout a soustředila se na to, aby mě přešla závrať.

"Věděl jsem, že linie Harperů má stále ještě schopné kouzelníky," zasyčel Voldemort potěšeně, načež mu Nagini zasyčela něco do ucha. "Nyní přijmeš Znamení. Poklekni."

Neměla jsem na výběr. Navíc, pomyslela jsem si, když jsem se znovu těžce dostávala do pozice, už jsem někoho zabila. Tedy někoho dalšího. Byla jsem vrahem a zlověstné tetování na mé ruce mi to bude nadosmrti připomínat.

Voldemort vstal a v závěsu se svým hadem ke mně přišel. Kouzlem mě donutil zvednout ruku, kterou pevně chytil do své ledové a vytáhl hůlku.
"Můj pane," ozval se Snape a přistoupil k nám.

"Nesouhlasíš snad Severusi?," zeptal se ho podezřívavě Voldemort.
"Ne, ovšem...," odmlčel se.
"Ovšem co?," zeptal se ho netrpělivě, zatímco drtil mou ruku v pevném sevření.

"Myslím, že by bylo dobré, uklidnit situaci. Mohl bych ji přivést k Brumbálovi a společně tvrdit, že se dostala ze spárů její rodiny. Tím bychom mohli vytvořit iluzi, že je na jejich straně. Jsem si jistý, že ji ti krvezrádci přijmou mezi sebe bez mrknutí oka."

Následující ticho mi vyvolávalo husí kůži. Teď by nás klidně mohl zabít oba. Ulevilo se mi při jeho dalších slovech.

"Moudré uvažování, Severusi," pronesl zaujatě. "Je ti ovšem jasné, že ji nemůžu nechat odejít, jako by dnešek neexistoval. Nyní patří mezi nás, což dokázal zabitím té mudlovské šmejdky. Co tedy navrhuješ?"

"Dočasné znamení zla. Až bude situace natolik klidná, že již nebude potřeba se přetvařovat, může dostat pravé Znamení," odpověděl jasně a stoicky klidně.
"Nikdy nebudu litovat, že jsem tě přizval do našich řad, Severusi," přikývl a rukou mu naznačil, že se má vzdálit.

"Samantho Lily Harperová-Blacková, čistokrevná dědičko rodu Harperů a Blacků, slibuješ mi své služby, naprostou oddanost a loajalitu? Přísaháš, že budeš vždy jednat v našem zájmu a za jakékoliv těžké prohřešky či zradu zaplatíš svým životem?"

"Přísahám."

Špička jeho hůlky se mi zabodla do předloktí a rukou mi projela šílená bolest, zatímco se mi na kůži rýsovalo tetování. Během dalších pár vteřin bolest zmizela a na předloktí se mi skvěla trvalá známka mého rozhodnutí.

Když mě propustil ze svého ledového sevření, lebka s hadem se zeleně rozzářili a zmizely. Já jsem i pod kůži velmi dobře cítila jejich přítomnost.

Voldemort zkušebně vyvolal iluzi setkání a tetování se okamžitě objevilo, spolu s nepříjemnou pálivou bolestí. Všichni jsme se chytili za levou ruku a Voldemort se spokojeně ušklíbl. Ze vzduchu vykouzlil Smrtijedskou masku a podal mi ji.

Vzala jsem si ji, znovu vstala a zařadila se po Snapeově boku do kruhu. Podívala jsem se na svou ruku, která byla celá rudá a pálila. Tohle nebylo pouze tetování, bylo to vypálení přímo do kůže a pach spáleného masa moc nepřidával k mé nevolnosti.

"Odejděte! Další setkání bude brzy!"
Všichni Smrtijedi se začali přemisťovat pryč a já automaticky přistoupila ke Snapeovi, jenž mě chytil za ruku a přemístil nás do svého domu. Odstoupila jsem od něho a opřela se o kuchyňskou linku, zatímco jsem všechno vstřebávala.

"Mrzí mě to."
Zakývala jsem hlavou, jakože ho slyším a rozumím. Bylo mi špatně. Ne ze zranění, ale z toho co jsem provedla. Když se mi konečně zvedl žaludek, rychle jsem se rozběhla do koupelny a vyzvracela se.

Vděčně jsem přijmula jeho pomoc, v podobě odhrnutí vlasů a ledového kapesníku za krk. Když jsem konečně ze sebe dostala všechno jídlo i žaludeční šťávy, postavila jsem se s jeho pomocí na nohy a zamířila k umyvadlu.

Postříkala jsem si obličej studenou vodou. Nemělo to valný efekt na mou psychiku, ale uklidnilo to můj rozbouřený žaludek. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a jen okrajově vnímala Snapeovu přítomnost.

Vůbec jsem nechtěla věřit, v co jsem se změnila. Až když jsem drtila prsty umyvadlo, otočil mě k sobě. Ne tak prudce, aby se mi znovu zvedl žaludek, ale natolik, abych ho začala vnímat.


"Nebudu vám říkat, že to bude v pořádku nebo že vaše chování bylo správné. Ale bylo to nezbytné pro vaše přežití. Minulost už nezměníme, slečno Harperová, ale pro naši budoucnost existuje ještě spousta věcí, které můžeme udělat správně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. | 7. září 2015 v 12:08 | Reagovat

Výborná povídka. :-) Narazila jsem na ni před pár dny a vlastně ji přečetla téměř jedním dechem. Chudák Sam se fakt nenudí. :-D Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.

2 Romadůr | 7. září 2015 v 16:04 | Reagovat

Moc děkuju! :-) No, doufám, že ještě příjemně překvapím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama