42. Paní Malfoyová

9. září 2015 v 18:13 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)

Wattpad



42. Paní Malfoyová

"Maxi, měla bych se převléct," konstatovala jsem, když jsem si kriticky prohlížela svatební šaty v zrcadle.
"Slečně šaty velmi sluší," odporovala mi skřítka a připnula mi závoj. "Paní Erica je měla mít na své svatbě, ale nechala je Maxi, aby je šetřila pro slečnu, až se bude vdávat. Maxi splnila svůj slib."

Zvedla jsem pohled a znovu se kriticky přeměřila v zrcadle. Pevně jsem stiskla kytici a sklopila pohled.
"Jsem si jistá, že si máma můj svatební den nepředstavovala takhle."

"Paní Erica by byla šťastná, kdyby viděla slečnu ve svatebním. Byla by hrdá, Maxi si je jistá."
Rychle odspěchala ke šperkovnici, aby mi nasadila perlové náušnice. Znovu jsem se tedy posadila, aby měla lepší přístup a nechala ji pracovat.

Byla by hrdá na to, že se z její dcery stala vražedkyně? O tom jsem opravdu pochybovala.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nakonec jsem se začala stresovat až těsně předtím, než jsem měla jít uličkou ke svému snoubenci. I kdybych byla natolik hloupá a pokusila se utéct, zachytily by mě stráže, jež byly všude kolem, aby zajistily bezpečí a soukromí před reportéry a tiskem.

Tím, že jsem svým přičiněním nechala "zabít" svého dědečka mi bylo jasné, že k oltáři půjdu sama. Rozhodně jsem neměla v úmyslu jakkoliv kontaktovat mou babičku ode dne, kdy zemřel.

Znovu jsem se zhluboka nadechla a pokusila se přimět ztuhlé nohy k pohybu. Tak moc jsem se soustředila na dýchání, že jsem málem vyletěla z kůže, když si mě zavěsil na rámě profesor Snape. Vytřeštila jsem oči.

"Nezírejte tak," zavrčel, "bylo mi jasné, že se pokusíte utéct nebo zkolabujete, když tu zůstanete dlouho sama."

"Tak to je od vás vážně milý, že si o mě děláte takové starosti a povedete mě k oltáři," ucedila jsem tiše, když se rozezněla hudba a Snape mě donutil k pohybu.

"Alespoň spolupracujte natolik, že budete chodit. Tuhle činnost byste měla ovládat již od svých dvou let naprosto perfektně. A usmějte se."
"Od vás to sedí," zasyčela jsem na půl úst a vytvořila jakýsi vzdáleně připomínající úsměv.

Prošli jsme v klidném tempu, které překvapivě bez problémů a do rytmu udával Snape a já ignorovala všechny blesky fotoaparátů a nadšené mumlání kolem sebe. Snažila jsem se udržet v sobě včerejší večeři.

Musela jsem uznat, když jsme se blížili k Malfoyovi, že mu to opravdu slušelo. A vypadal... no asi tak nadšeně jako já, ovšem uměl to zahrát mnohem lépe. Což jsem mu krutě záviděla. Po jeho bocích stáli dva svědci, jenž jsme v životě neviděla.

Snape mě bez okolků "odevzdal" Malfoyovi a odešel na své místo. Šťastný to člověk, pomyslela jsem si a vracela Malfoyovi jeho drtivý stisk rukou.
"Drazí čistokrevní kouzelníci a čarodějky, sešli jsme se zde..."

Naprosto jsem vypla a reagovala pouze, kdy jsem musela monotónně zopakovat slib. Přála jsem si, abychom to už konečně měli za sebou, když jsme si navlékali snubní prsteny. Nápis na jejich vnitřní straně byl prostě a jednoduše irnický. Usque ad lunarem globum et retro. - Na měsíc a zpátky.

"Samantho Lily Harperová-Blacková, berete si zde přítomného Draca Luciuse Malfoye a slibujete mu svou věrnost, oddanost a lásku před Merlinem a zároveň se svazujete svou duší i magií?"

Ne...
"Ano beru," pronesla jsem nahlas.

"Děkuji," přikývl oddávající a otočil se k Malfoyovi. "Draco Luciusi Malfoyi, berete si zde přítomnou Samanthu Lily Harperovou-Blackovou a slibujete jí svou věrnost, oddanost a lásku před Merlinem a zároveň se svazujete duší a magií?"

Řekni ne...
"Ano beru," pronesl stejně hlasitě.
"Můžete políbit nevěstu."

Povinně jsme se políbili a za dalšího aplaudování jsme ruku v ruce, nyní již jako šťastní novomanželé, procházeli uličkou zpět. Přesto jen pár přítomných vědělo, že je tohle pouze fraška.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Řekněte mi, že všechna setkání takhle neprobíhají," vydechla jsem těžce a pomohla profesorovi do křesla.

Zatnul zuby a natáhl se po lektvaru, jenž jsme mu podala z lékarničky a svalila se na pohovku naproti. Hodil ho do sebe a s úlevou se opřel. Zavřel oči a pár minut jsme jen seděli v tichu, jenž narušovalo pouze praskání dřeva v krbu.

"Opravdu na tohle chcete slyšet odpověď?," ozval se tiše a promnul si spánky.
"Ani ne," hekla jsem a chytila se za bok, z něhož mi stále ještě tekla potůčkem krev.
"Dejte mi chvíli a-"

"Severusi, potřebuji s tebou mluvit na ošetřovně," přerušil ho hlas madame Pomfreyové přicházející z krbu.
Frustrovaně se postavil na nohy, ale než zmizel, otočila se lékouzelnice ještě ke mně.

"Sam, jsi v pořádku?," ozvala se starostlivě a i přesto, že to muselo být náročné se mě pokoušela z dálky zkoumat.
"Jasně," usmála jsem se křečovitě a zdvihla palec, který se šíleně třepal.

"To vidím," zamračila se, "profesor Brumbál mě požádal, abych ti vyřídila, že by s tebou rád mluvil."
"Děkuju," odpověděla jsem a počkala, než Snape zmizel a poté se odletaxovala krbem do ředitelny.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Chtěl jste se mnou mluvit, pane profesore?," zeptala jsem se unaveně a bez zeptání se svalila do křesla naproti němu.
Ustaraně se na mě podíval a vykouzlil přede mnou sklenici s vodou. Tu jsem do sebe vděčně hodila a s lepším pocitem se pohodlněji uvelebila.

"Spíše mne zajímalo, jak se ti daří."
Pozvedla jsem obočí a polkla jakékoliv nelibé poznámky, jež se mi hrnuly na jazyk. Místo toho jsem si prohrábla vlasy a těžce vnímala chladný kov na levém prsteníčku.

"Tak nejlépe, jak jen to jde," odpověděla jsem s pokrčením ramen.
"Vím, že to pro tebe není lehké," přikývnul vážně. "Ale ať tomu budeš věřit nebo ne, měl jsem o tebe obavy. Od vaší svatby s panem Malfoyem přeci jen uběhlo jíž sedm týdnů..."

"Věřte mi - kdybych měla čas se s vámi nějak spojit, tak to udělám, Ovšem posledních několik týdnů jsem si procházela tvrdou smrtijedskou školou pro nováčky," pronesla jsem temně a nevědomky si masírovala levé předloktí.

"Vím, vím," mrkl na mě, "Severus mě informoval."

Jak jinak, pomyslela jsem si, ale nahlas pouze přikývla. Věděla jasem, že mě jeho další slova nepotěší, když nasadil vážný výraz nakombinovaný s úsměvem milého starouška z domova důchodců.

"A nebyl jsem jediný, kdo si o tebe dělal obavy," začal a já přesně věděla, kam tím směřuje. "Tisk bohužel sleduje snad každý tvůj krok, takže všichni z Řádu byli informováni o situaci a někteří mají starosti. Sirius se po tobě ptal."

"Se vší úctou řediteli, k tomuhle jsem se vyjádřila už před svatbou. Jediná šance, jak neumřít a nedostat do nebezpečí někoho z mých blízkých, je držet se dál a hrát Smrtijedku. Takže moje odpověď je stále stejná," promluvila jsem poněkud nevrleji.

"Sam, nemyslím si, že je dobré-"
"Opravdu bych byla ráda, kdybyste to nechal na mě. Jsem svéprávná a o některých věcech si prostě chci rozhodovat sama."

"Rád by se s tebou setkal."
"Jak už jsem říkala, je to příliš-," zadrhla jsem se, když jsem si uvědomila, že se neptal, ale oznamoval. "To nemyslíte vážně?! On je tady?!"

Zatnula jsem ruce v pěst a okamžitě se zamaskovala krycími kouzly. Nepotřebovala jsem, aby mě ještě viděl zmlácenou. Brumbál vstal a takticky mi zabarikádoval všechny únikové cesty.

V ten okamžik se dveře do ředitelny otevřely a já útrpně zavřela oči. Překvapeně jsem svůj pohled opět zvedla, když jsem zaslechla dva páry botou, než mě to trklo. Samozřejmě, že s ním přijde i Remus.

Oba se zastavili pár metrů od nás a já si co nejpovýšeněji stoupla a narovnala ramena. Úspěšně jsem ignorovala vystřelující bolest ze zad. V posledních měsících jsem ale už byla zvyklá na ledacos a tohle mě nemohlo rozdělit.

"Sam-," začal Sirius a já věděla, že musím pokračovat ve své nemilosrdné hře.
"Paní Malfoyová," opravila jsem ho chladně a levou rukou si upravila vlasy.

Chvíli na mě koukal, než zatřepal hlavou a udělal pár kroků mým směrem.
"Sam, nemusíš nic hrát. Brumbál mi vše vysvětlil," řekl a na jeho tváři se zformoval malý úsměv.

Střelila jsem pohledem k Brumbálovi, ale byla jsem odhodlaná se nevzdat tak rychle. Nasadila jsem neupřímný úsměv a založila si ruce na prsou. Schválně tak, aby odhaloval moje Znamení zla. Musela jsem jednat rychle, protože mi docházely možnosti.

Viditelně zaváhal a já už si připravila rychlé rozloučení, když mě z boku zasáhlo odhalující kouzlo. To byla od Brumbála podpásovka. Znovu jsem se opřela o židli za sebou a pokusila se přemoci nevolnost. Prozatím úspěšně.

Otevřela jsem oči a vyslala Brumbálovým pohledem velice čitelný vzkaz. Omluvně se na mě usmál, ale já to ignorovala.
"Jediná věc," začala jsem ploše. "Tohle byla jediná věc, o kterou jsem vás žádala. Opravdu jsem toho chtěla tolik?"

"Sam-"
"Ne! Tohle je přesně to, co jsem nechtěla, aby se stalo."

"Někdy je lepší znát pravdu."
"A někdy taky ne. Protože ta pravda může někoho uvést do nebezpečí. Nebo někoho zabít," odsekla jsem.

Nastalo ticho, které přerušil těžkým povzdechem Brumbál a mě trochu bodl povit viny, když jsem viděla, jak staře najednou vypadal. Přesunul se za svůj stůl a přidal k němu dvě židle. Pochopila jsem a posadila se na nejbližší z nich.

Sirius a Remus mě brzy následovali. Remus takticky přenechal místo vedle mě svému příteli a sám si sedl dozadu. Sirius mě propaloval pohledem a bylo na něm vidět, že doslova touží se mě na něco zeptat.

"Vím, kde je další," řekla jsem a ignorovala okolí.
Pokusila jsem se do svého oznámení vložit jasnou otázku, kterou mi naštěstí Brumbál zodpověděl.
"Remus i Sirius jsou zasvěceni do Viteálů," přikývnul.

"Trezor Lestrangeových. Je to malý pohárek, měl na sobě mrzimorský znak. Ještě pracuju na tom, jak se k němu nepozorovaně dostat. Jejich trezor je velmi dobře hlídaný a pochybuju, že miBellatrix dá volný vstup ke svému majteku," osvětlila jsem a vytáhla hůlku.

Jednoduše jsem vykouzlila kopii, která se vznášela pár centimetrů nad stolem. Vichni si ho opatrně prohlédli, když začal blikat a já kouzlo ukončila. Potřebovala jsem se konečně ošetřit a zastavit krvácení.

"Sam, madame Pomfreyová-"
"Já ji ošetřím," přerušil Brumbála Sirius a podíval se na mě.

Nevzrušeně jsem kývla. Bylo mi celkem jedno kdo mě ošetří. Dokud si s tím někdo pohne.
"V tom případě mě jistě omluvít, ještě musím něco zařídit," tleskl rukama ředitel a odletaxoval se pryč.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Měl bys mě nenávidět," utnula jsem patnáctiminutové ticho, kdy mi Sirius zaceloval a obvazoval rány.
"Oba byste měli," dodala jsem a nezvedla pohled.

"To je hloupost Sam," odporoval mírně Remus. "Tohle přece nebyla tvá chyba. Neměla jsi na výběr."
"Mohla jsem umřít," odfrkla jsem si. "Aspoň bych se nestala zbabělcem potetovaným nadoživotí."

"Takhle nemluv," vkročil do toho tiše Sirius a opatrně mi obvázal dlaň. "Ty nejsi jako oni."
"Ale jsem," vyhrkla jsem se slzami na krajíčku. "Někoho jsem zabila."

Vzhlédla jsem, když Sirius přestal obvazovat. Namáhavě jsem polkla, když jsem se setkala s jeho smutnýma očima. Proto jsem překvapeně zamrkala, když mě volnou rukou pohladil po tváři.

"Pokud to bylo nezbytné, abys přežila... Nemůžu tě z toho vinit. Měl jsem tu být pro tebe. Měla jsi být na Grimmauldově náměstí se mnou a s... Ericou. Mrzí mě to."
Zavrtěla jsem hlavou a nechala spadnout první slzy.

"Nedokázala... nedokázala jsem se mu postavit. Nejsem jako ty a máma. Nevěděla jsem, co mám dělat...já-"
Přerušil mé hysterické blábolení jedním rychlým objetím a já se podvolila tak dlouho zadržovaným emocím. A poprvé po několika měsících se cítila bezpečně. V náručí svého otce.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Musím už jít."
"Já vím."
Povzdechla jsem si a konečně se vymotala z jeho náručí.

Seděli jsme tu a povídali si několik hodin, i když mi to příšlo pouze jako pár minut. Přestože jsem se nechtěla vracet k Malfoyovi do "malého domku", jenž jsme dostali jako svatební dar, neměla jsem na výběr.

Přehodila jsem přes sebe plášť a kouzlem se upravila. Otočila jsem se k nim a smutně se usmála.
"Nemůžeme se vídat, ani si psát. A pro mou i vaši bezpečnost... tohle setkání se nikdy nestalo a my se nevídáme."

"Je to ještě horší, než to zní," užklíbl se bez radosti Sirius.
Přikývla jsem a pevně objala Remuse, než jsem se otočila k otci.

"Mrzí mě to."
"Mě taky."

Objali jsme se a já zaplašila další slzy. Odtáhla jsem se a zamířila ke krbu, když jsem se znovu otočila.
"Byla to Chloe," na jeho nechápavý výraz jsem pokračovala. "To ona na mámu poslala nerviničící kletbu. Viděla jsem to na vlastní oči."

"Ta podlá mrcha," zajiskřilo se mu v očích a pevně stiskl hůlku.
"Můžeme vydat zatykač," navrhl Remus.
"Není třeba. Už jsem se o to postarala," pronesla jsem ploše a sledovala, jak se jim ve výrazu objevuje pochopení.

"Máma by to pochopila."
"Kéžby," zašeptala jsem a zamířila do sídla.
"Sam," zastavil mě znovu Siriusův hlas.
"Dávej na sebe prosím pozor."

Zavrtěla jsme hlavou a otočila se.
"To ti nemůžu slíbit," šeptla jsem a vstoupila jsem do zelených plamenů.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Zlato? Jsem doma," zahalekala jsem s ironickým úsměvem a hodila kabát na nedaleký věšák.
"Malfoyi?," zopakovala jsem podrážděně, když se mi automaticky nedostalo obvyklého uštěpačného comebacku.

Pevně jsem chytila hůlku a pomalu procházela místnosti, zatímco jsem volala Malfoyovo jméno. Pomalu jsem začala propadat menší panice, když jsem ho nikde nemohla najít, než jsem narazila na knihovnu.

Většina knih byla rozházena po zemi, stůl byl převržený a váza s květinou rozbitá na drahém koberci odkudsi ze severní Ameriky. Rozhlédla jsem se po celém pokoji a zaměřila se na blonďatou postavu opřenou o krb.

"Co se tu sakra stalo?!"
"Co myslíš?," odsekl, aniž by se na mě podíval.

"Skvělý," prohodila jsem sarkasticky a pomalu urovnávala spoušť kolem sebe.
"Co to děláš?!," křikl na mě a já patrně zvedla pohled.

"Uklízím," pronesla jsem pomalu a postavila znovu seskládanou vázu na stolek.

Zadívala jsem se na něj pozorněji, když jsem si všimla jeho rozcuchaného účesu, neupravené košile a uštvaného pohledu v očích. Pomalu jsem k němu zamířila ruce mírně od těla, abych mu dala na vědomí, že přicházím v míru.

"Co se děje?," zašeptala jsem, když jsem k němu došla a schovala hůlku zpět do hábitu.
"Jsem v háji. Nedokážu to," pronesl zničeně a prsty si vjel do vlasů.

"Co nedokážeš?," neodolala jsem a zeptala se.
Chvíli jsme na sebe jen hleděli, než donutil svůj hlas k poslušnosti a doslova mi svou odpovědí zmrazil krev v žilách.


"Mám zabít Brumbála."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama