45. Odpouštím

26. září 2015 v 23:30 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)

Wattpad


45. Odpouštím

"Sam!"
"Ginny?," vyhrkla jsem překvapeně a přiskočila ke krbu, z níž na mě koukala hlava mé přítelkyně. "Co se děje?"

"Zaslechla jsem je plánovat. Ron mluvil o ministerstvu - prý se tam chystají zítra; nějaká žena tam má soud, chtějí použt mnoholičný lektvar a vniknout tam."
"Do hajzlu," zaklela jsem a zkousla si ret. "Nedá se nic dělat, musíme se přizpůsobit. Moc děkuju Ginny!"

"Od toho tu jsem," pronesla nonšalantně a mrkla na mě.
"No jasně," usmála jsem se. "Buď na sebe opatrná."
"Ty taky."

Odstoupila jsem od praskajícího krbu a vzala do ruky prášek s letaxem. Přemístila jsem se krbem do Dracovy soukromé komnaty a úlevně vydechla, když jsem ho uviděla v místnosti.
"Máme-"

"-problém. Jinak by ses tu neobjevila," doplnil mě, aniž by zdvihl oči a dál na něčem pracoval u svého pracovního stolu.
"To si o mě myslíš tak- Co to sakra je?!," zeptala jsem se, kdy žjsem k němu přišla a nakoukla mu přes rameno.

Na stole měl rozloženo několik zkumavek a přísad do lektvarů. Kolem toho všeho bylo někoik plně popsaných, počmáraných pergamenů a doplňoval to šálek kouzelnické kávy v jednom rohu.
Natáhla jsem se zvědavě pro nejbližší pergamen a čím víc jsem si ho pročítala, tím víc se mi rozšiřovaly oči nad jeho obsahem. Vzhlédla jsem a šokovaně na Draca hleděla.

"Jak-"
"Složitě. A nejspíš to nebude stoprocentně fungovat. Je to prototyp, jak jistě vidíš. Je poněkud nestabilní a neodměřený. Může být toxický nebo-"

Umlčela jsem ho polibkem a odložila jsem pergamen zpět na stůl. Překvapeně ztuhl, než si mě k sobě přitáhl a polibek opětoval. Když jsme se konečně odtáhli, samolibě se usmál s rukama položenýma na mém pase.

"Pokud mě čeká taková odměna pokaždé, když se mi něco podaří, pak mi jich dlužíš nejmíň tisíc za každý den."
"To jistě," odfrkla jsem si, ale usmála se. "A teď k věci. Chystají se jít na ministerstvo už zítra, potřebuju se tam nějak dostat; ale tak, abych nebyla nápadná."

"Tak na to mám jeden skvělý plán..."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Paní Malfoyová, kdybyste byla tak laskavá-"
"Pravděpodobně jste mi nerozuměl. Tohle se musí vyřešit okamžitě."
"Ovšemže, ale musíte chápat-"

"Já to chápu naprosto perfektně. Chcete vidět jak? Chápu to tak, že na naší zahradě se objevuje pravidelně každých deset minut nějaká sova s dopisem, jež je určen ministerstvu. Takže jistě chápete vy mé rozhořčení."

Pohodlně jsem se roztahovala na saténovém křesle a upravovala si dokonalou manikúru. I když jsem zprvu proti tomuhle plánu protestovala, začala jsem si to docela užívat. Úředník, který se mnou měl celou záležitost vyřizovat už byl tak vynervovaný, až mi ho bylo skoro líto. Skoro.

"Takže?," zopakovala jsem chladně a pohlédla na něj.
"Hned to zařídím," pronesl bázlivě a téměř se přikrčil pod mým tvrdým pohledem.

"Výborně," usmála jsem se nebezpečně, až se skoro otřásl a vstala. "To by bylo vše. Doufám, že to budete schopni vyřešit do doby, než se vrátím domů. Což by mělo být kolem druhé odpoledne."
"Žádný problém."

Odešla jsem bez rozloučení rychlým krokem z místnosti a práskla za sebou dveřmi. Udělat dojem byl základ. Nyní jsem se mohla legitimně pohybovat po ministerstvu a nebudu působit dojmem, že jsem se tu ocitla náhodou. Alibi je nejdůležitější.

"První patro! Okamžitě běž za nimi!!!"
Rychle jsem uhnula běžícímu Smrtijedovi a druhého zastavila kouzlem. Naštvaně se ke mně otočil a namířil na mě hůlku. Stáhla jsem si rukáv a vytáhla hůlku. To ho viditelně uklidnilo.

"Co se děje?," štěkla jsem.
"Je tu Potter a ta jeho banda," odsekl hlasem, jenž jsem nepoznávala a snažil se zbavit mých neviditelných pout.

"Fajn," ucedila jsem a propustila ho. "Beru si pravé křídlo s výtahy a volám Draca. Kryjte schody a levou část."

Přikývla a rozběhl se určeným směrem. Spěšně jsem změnila své oblečení na Smrtijedské a stáhla si do čela masku. Rozběhla jsem se k výtahům a doufala, že se opravdu rozhodli s ním jet. Tím bych jim mohla dát trochu času.

Během okamžiku se skutečně dveře otevřely a Harry po mně vypálil kletbu v okamžiku, kdy mě uviděl. Prudce jsem odskočila a byla příjemně překvapená jeho reflexy. Lehce jsem mu hodila kletbu na zpět.

Rozběhli se a já je pomaleji následovala, zatímco jsem zablokovala výtahy, aby se do nich Smrtijedi nemohli dostat. Metala jsem kletby tak, abych nenápadně, ovšem efekttivně odhazovala z cesty jednoho Smrtijeda po druhém.

A pk mě napadla skvělá myšlenka. Tedy v tu chvíli mi určitě přišla skvělá. Zaběhla jsem za roh a soustředěně přeměnila svou postavu na Hermioninu.

Srdce mi málem vyletělo z hrudi, když mě za loket chytil Smrtijed a otočil mě k sobě. Úlevně jsem si oddechla, když jsem v něm poznala Draca a on si sundal masku. Bylo vidě, že je rozčilený.

"Co to děláš?," sykl na mě a zpevnil svůj stisk, až jsem zasyčela bolestí. Byla jsem si jistá, že tam budou zítra modřiny.
"Co myslíš?," odsekla jsem zpět a vysmekla se mu.

"Tohle je sebevražda!"
"No někdo tuhle zatracenou práci udělat musí," štěkla jsem po něm a mrštila kletbu.

Rozběhla jsem se a nevnímala výkřik mého jména. Metala jsem kletby do všech strana a snažila se na sebe strhnout co nejvíce pozornosti, obzvláště stopařů. Neměla jsem tušení, jestli budu schopná jim utéct, ale jakmile jsem jich za sebou měla deset, začala jsem se přemisťovat.

Godrikův důl, matoucí kouzlo, štít, přemístit... Příčná ulice, štít, matoucí kouzlo, přemístit... Quiberonské hřiště, rovnou přemístit...Deanův les, matoucí kouzlo, zpomalující kouzlo, přemístit... Francouzské lesy.

Vrhla jsem dozadu deset kleteb najednou a rozběhla se do hloubi lesů. Měla jsem výhodu v tom, že jsem tyhle lesy znala. Máma mě sem brávala na vyjížďky s Nadějí, když jsem byla ještě malá. Zatřepala jsem hlavou, abych vypudila všechny myšlenky a schovala se za strom.

Zaposlouchala jsem se do zvuků v okolí a pokusila se zjistit, kolik z nich mě následovalo až sem. Změnila jsem svou stopu, seslala další matoucí kouzla a poslala patrona Dracovi. Snad mě anjde dřív, než oni...

"Confringo! Támhle je!"
Uhnula jsem stranou a jednoduchým Aquamenti zastavila letící oheň.

"Expelliarmus! Mdloby na tebe! Diffindo! Colligotero! Sectumsempra!," spustila jsem okamžitě za běhu a skákala zpoza jednoho stromu za další a úspěšně se vyhýbala jejich kletbám.

Byla jsem ráda, když jsem po chvíli slyšela míň hlasů a více výkřiků bolesti. Usmála jsem se a vyhnula se další kletbě.
"Crucio!"

Odskočila jsem a vyhnula se mučící kletbě, ovšem zakopla jsem o kořen strom a těžce padla na zem. Odkutálela jsem se za strom a oddechla si, když další kletba nezpečně dopadla na místo, kde jsme ještě před chvíli klečela.

"Do hajzlu," zaklela jsem, když jsem viděla svůj nepřirozeně zkroucený a natékající kotník.
Bolestně jsem se zašklebila, když jsem na něj došlápla a celou nohou mi projela bolestivá křeč. Natiskla jsem se na strom, zaštítila se a horečně přemýšlela nad plánem B.

"Expulso! Crucio!," zakřičeli na mě další dva smrtijedi a já se schoulila co nejvíc to šlo.

Rukou mi projela bolest, když mě seklo řezací zaklínadlo a já si zkousla ret, abych nevykřikla. Chytila jsem pevněji hůlku a poslala na ně další kletby, kterým se ale vyhnuli a poslali mi dlaší nazpět.

Odskočila jsem od kmene, když se přede mě jeden z nich přemístil a pustila se s ním do boje. Bylo to jednoduché, ale jakmile se přiblížil i ostatní a zahnali mě do kouta, začala jsem mít opravdu obavy.

Na kotník jsem nemohla došlápnout, aniž by mi z něj nevystřelila příšerná bolest; levá ruka mi jen tak bezvládně visela u těla a ta, v níž jsem držela hůlku se začala chvět pod náporem kleteb v mém štítu.

Když můj štít zablikal a vypařil se, srdce se mi málem zastavilo. Vypustila jsem několik dalšíhc zuřivých kleteb, které trefily pouze jednoho z nich, ale naštěstí ho poslali do mdlob. Ovšem další tři z nich na mě bez přestání útočili.

"Colligotero!"
Bolestně jsem vykřikla a padla na kolena, když se mi otevřela hluboká rána těsně pod klíční kostí.
"Expelliarmus!"

Hůlka mi vylétla z rukou a já přestala dýchat. Tady jsem to měla. Za to, jak jsem byla sebevražedně odvážná. Nebylo úniku. Pomalu se ke mně přiblížily a já zavřela oči.
"Avada-"

Ozvala se hlasitá rána, kteá mě donutila otevřít oči. Smrtijed, co mě chtěl zabít se bezvádně skácel k zemi a druhý z nich ho brzy následoval, když se šokovaně otočil a díval se na Smrtijeda, který zaútočil na vlastní řady.

"Zrádce!," zaječel poslední z nich a pustil se do něj.

Zvedla jsem ruku a neverbálně na něj vyslala klopýtací kouzlo. Bylo totiž jediné, které jsem ještě byla přes naprosté vysílení schopna vyprodukovat. Naštěstí to ode mě nečekal a vletěl tak přímo do náruče Mdloby.

Svěsila jsem zakrvácenou ruku a přitlačila ji na stále krvácející ránu pod krkem. Během okamžiku vedle mě klečel a zvedl mi hlavu. S unaveným úsměvem jsem mu stáhla masku a zadívala se do jeho šedých očí, v nichž se zračily obavy.

"Zbláznila ses?," sykl na mě, když mě očima celou proskenoval.
"Jo asi jo," hekla jsem ironicky a přeměnila se zpět do své podoby.

"Musíme zmizet, než se tu někdo objeví," řekl mi a zastavil mi krvácení na ruce a hrudi. Stejně jsem bolestivě zasténala a pevně se chytila jeho předloktí, když se mi zamotala hlava.
"Změň jim paměť," vydechla jsem těžce a opřela se rukama o chladnou zem, když se vzdálil.

Snažila jsem se udržet při vědomí, takže jsem poslouchala Dracův melodický hlas, kterým zaklínal stopaře. Ani jsem si nevšimla, že skončil, dokud mě nezvedl do náruče a pevně k sobě nepřitiskl. Opřela jsem se o něj a pokusila se potlačit závrať.

"Přemístím nás domů."
"Asi budu zvracet," oznámila jsem mu mdle.

"Ať tě to ani nenapadne. Tenhle oblek mě stál dvanáct tisíc," zavrčel bez jakékoliv zášti a já se usmála do jeho ramene.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Další dva měsíce pro nás byly hodně hektické. Po tom fiasku na ministerstvu Voldemort potrestal všechny Smrtijedy hned na další schůzce.

Já sama jsem byla teprve vyléčená z mé malé eskapády, která ale, jak se zdálo, pomohla Triu uniknout. Když jsme se přemístili domů, okamžitě jsem zvracela - přseně jak jsem Draca varovala. Naštěstí mimo jeho oblek.

Když jsem se s jeho pomocí dostala do domu, čekal na mě další poprask v podobě Snapea, jenž mě sjel jako malou holku. A popravdě; věděla jsem, že si to zasloužím, ale kdyby se situace opakovala, udělala bych to znovu.

Jak řekl Snape - byla jsem prostě příšerná smíšenina Nebelvíra a Zmijozela. A občas prostě vyhrála moje "pitomější stránka". Děkuji, pane profesore.

Ani ne dvě hodiny na to nás svolal a všichni jsme si odnesli další šrámy a poničené nervy od tolika Cruciatů, že jsme je po několika přestali počítat. Když jsme si navzájem léčili s Dracem rány, oba jsme si slíbili, že se na chvíli stáhneme do pozadí a přestaneme být tak nápadní. Což nám samozřejmě Snape také uštěpačně vytkl.

Museli jsme ale znovu něco podniknout. Věděla jsem to já, Draco i Snape. Nikdy jsem ale nečekala, že to bude až tak závratné...

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Vítej na naší párty!," přivítala mě Bellatrixina děsivě nadšená tvář, jakmile jsem vystoupila z Malfoyovic krbu.
Chystala jsem se cosi odseknout, ovšem jakákoliv urážka mi odumřela na jazyku při pohledu na zmučenou Hermionu ležící na podlaze. Nedala jsem na sobě nic znát a donutila se na ni usmát.

"Bello. Jaké překvapení," prohodila jsem směrem k čarodějce schoulené na zemi a vydala se bez dalšího zájmu k Dracovi.

Lehce jsem ho políbila na důkaz že jsem tu s ním a nechala se pevně obejmout kolem pasu. Bella mezitím potřeštěně tančila po pokoji a občas mrštila kletbu na Hermioni, jež už neměla sílu ani vykřiknout.

Zoufale jsem přemýšlela, jak se z téhle situace dostat, když se zničehonic v sále objevili Rons s Harrym. Jakékoliv další uvažování bylo zničeno pod salvou kleteb a zaklínadel z obou stran barikády.

"Ani hnout!," zaječela na ně Bellatrix, když vytáhla Hermionu za vlasy a přiložila jí čepel dýky pod krk. "Nebo téhle šmejdce podříznu tepnu jako praseti na porážce!"

Nikdo neměl pochyb, že to udělá. Stiskla jsem hůlku a zatímco veškerá pozornost byla zaměřena na Bellu, věděla jsem, že jeden pár očí se dívá jinam.

Pohlédla jsem na Draca a jemně kývla hlavou. Vytřeštil oči a bezhlesně opakoval dvě slova. Nedělej to. Odvrátila jsem od něj pohled; byla jsem rozhodnutá.
"Expelliarmus!," křikla jsem na Bellu a té překvapením vyletěl nůž z ruky.

Během vteřiny se rozpoutal hotový chaos, který měl alespoň u Belly jediný cíl. Zabít mě. Rychle narala svou ztracenou rovnováhu a pustila se se mnou do souboje; Hermiona dávno zapomenutá a bezpečně odklizená v Ronově náručí.

V tu chvíli se ozvalo několikaré přemístění a já jsem byla ráda, že se Dracovi podařilo někoho kontaktovat. Dávala jsem si dobrý pozor na Bellatrixina kouzla, takže jsem prakticky nevnímala okolí, což se mi během vteřiny vymstilo.

Neslyšela jsem kouzlo, pouze jsem viděla fialový paprsek, ktterý mířil kamsi za mě. Mrkla jsem tím směrem a uviděla záda Siriuse, který právě bojoval s Luciusem a kletbu tak neviděl. Bez přemýšlení jsem se přemístila před něj a marně se pokusila vykouzlit štít.

Kletba do mě narazila v celé síle a mrštila mě na Siriuse, který klopýtnul a společně jsme se svalili na zem. Zhrozeně jsem si uvědomila, jak kletba prostupuje nejen mým, ale i Siriusovým tělem. Pohlédla jsem na útočníka a chtělo se mi brečet nad tou ironií.

Jistěže mě proklela má drahá babička, kteá se tu merlin-ví-kdy zjevila. Teď měla na tváři potěšený úsměv a já to pochopila. Tohle byla její pomsta za smrt Marcella. Zakašlala jsem, když jsem pocítila jak se mi prudce rozbušilo srdce a donutila se otevřít oči.

Eleanor se natahovala k další kletbě. Spousta lidí z Řádu tu bojovala se Smrtijedy a já v záblesku viděla, jak Harry, Ron, Hermiona a Dobby s hlasitým prásk mizí. Vyhledala jsem očima Draca a naposledy se na něj podívala.

Všechno se to stalo během několika málo vteřin, ale čaas neúprosně tikal. Chmátla jsem po Siriusovi, který se překvapením ani nebránil a přemístila nás.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dopadli jsme na měkkou trávu a i když jediné, co jsem opravdu chtěla, bylo lehnout si na zem a navždy usnout, donutila jsem se posadit na kotníky. Sirius se konečně probral z šoku a pokusil se mě odstrčit, ovšem kletba působila i na něj.

Vytáhla jsem lahvičku s lektvarem, který mi před týdnem dal Draco a odzátkovala ji.
"Okamžitě mě pusť!"
"Promiň!," zasyčela jsem a neverbálně ho spoutala.

Snažil se bránit, ale moje odhodlání přebilo jeho sílu. Přitiskla jsem mu lahvičku ke rtům a donutila ho vypít její obsah. Neměl na výběr a když konečně polkl poslední lok, pustila jsem ho a vyčerpaně se svezla na zem. Zvládla jsem to.

Téměř jsem nevnímala, když se mi pod krkem objevila hůlka a stěží jsem rozuměla, co na mě křičí. Bolest mě zmáhala a přesně, jak jsem předpokládala drtila nerv po nervu. Nedělala jsem si iluze; viděla jsem, co nerviničící kletba dokáže na vlastní oči.

"-podala jed! Naprosto neuvěřitelné, ale tohle ti neprojde, ne když-"
Vzdáleně jsem uslyšela zvuk přemístění a upřímně zadoufala, že je to někdo z Řádu. Nebo alespoň Smrtijed, co to se mnou rychle skoncuje a nepředhodí mě Voldemortovi.

"Co to děláš-"
"Zmlkni! Sam - slyšíš mě? Co je to za kletbu?"

Věděla jsem, že ten hlas odněkud znám a že muví přímo ke mně, ale nedokázala jsem odpovědět. Pokusila jsem se zhluboka nadechnout, ale pouze jsem se šíleně rozkašlala a naprosto očekávaně začala plivat kolem sebe krev.

"Co to-"
"Nerviničící kletba."

To byl Sirius a zněl... překvapeně? Bylo to příliš vzádlené na to, abych mohla ještě odlišit jejich hlasy nebo tóny a chtěla jsem jen, aby už mě zatraceně dorazili. Ale ještě jsem něco potřebovala. Rozklepanou rukou jsem se natáhla a chytila Siriuse za hábit.

Zvedla jsem hlavu marně se snažila zaostřit přes zakalující zrak. Kletba postupovala zatraceně rychle; rychleji, než jsem kdy viděla.

"Pro-promiň," hekla jsem a znovu se rozkašlala, ovšem přese všechno jsem odmítla pustit jeho hábit. "Od-pusť... mi to... pochopíš... mrzí.. mě to-o..."

Vyčerpaně jsem se sunula k zemi, ale dopadla jsem pouze do jeho náruče. Vnímala jsem vibrace jeho hlasu a slova mi nedávaly smysl. Ještě na chvíli musím být vzhůru, pomyslela jsem si a donutila znovu otevřít oči.

"-ani to nezkoušej!... ne takhle... znovu nechci... Sam!"

Usmála jsem se, když jsem zachytila to jediné slovo, které pro mě mělo tu největší hodnotu, než jsem se poddala bezvědomí. Odpouštím....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama