10. Mistr

18. října 2015 v 23:00 |  Andělé a Démoni (DOKONČENÁ)
Ahoj,
tak se znovu vrací povídka Andělé a Démoni. Popravdě jsem musela (hodně) oprášit svou paměť a znovu se dostat do děje. Doufám, že se mé psaní zlepšilo a že tu stále jsou čtenáři, kteří trělivě počkal na další část. Tady je! :)

WATTPAD


10. Mistr

"Už nám volala Tanya," prohodil Carlisle s pohledem upřeným na Edwarda v zrcátku. "Měla starost jestli dorazíš."
Velmi tiché zavrčení mě donutilo oteřit oči a úkosem pohlédnout na svého bratra. Jemně jsem pootočila hlavu k oknu, abych zakryla svůj pobavený úšklebek.

"Nemusím se na tebe koukat, abych tě slyšel," protáhl frustrovaně, aniž by se na mě podíval.
Protočila jsem očima a pak se prudce posadila s pohledem upřeným z okna. Někdo kolem nás proběhl a podle rychlosti to určitě nebyl člověk.

"Viděl jsi to?," zeptala jsem se Edwarda a očima pročesávala krajinu kolem sebe.
Byla jsem si naprosto jistá, že jsem venku zaznamenala pohyb. Mohli to být Denalijští, ale ti přece věděli, že k nim jedeme a neměli by důvod nám jít naproti. Nebo běžet.

"Díval jsem se na druhou stranu," zavrtěl hlavou a přesunul se blíž ke mně. "Upír?"
"Myslím, že jo," přiznala jsem váhavě a zkousla si ret.

Naklonila jsem se kupředu, když jsem znovu viděla něco proběhnout, když jsem ucítila, jak se Edward vedle mě pohnul a pokusil se mě chytit kolem pasu, aby mě přitáhl blíž.
"Zatraceně. To nemyslí vážně. Eleaza-"

Dveře vedle mě se prudce otevřely a než jsem stihla cokoliv podniknout, byla jsem doslova vytažena a vržena párem silných rukou do lesa vedle silnice.

Vzdáleně jsem slyšela Edwardův výkřik a náhlé skřípění brzd. Vykopla jsem ve chvíli, kdy se ke mně upír znovu přiblížil a rychle vyskočila na nohy, abych se mohla lépe bránit.

Vycenila jsem zuby a varovně zavrčela, když se kolem mě prohnala stejně vysoká hnědovláska a vrhla se na mě. Zablokovala jsem její kopnutí svou nohou a oplatila jí laskavost podobným útokem. Napřáhla jsem se pěstí, ale než se stihla srazit s jejím obličejem, zmizela mi z dohledu.

Znovu jsem se otočila a vykopla nohou přímo do jejího břicha, jenže jsem nepočítala s její obratností, takže jsem se ocitla na zádech, když mi podkopla druhou nohu.

Odkulila jsem se dřív, než mi stihla dupnout nohou na hrudník a výkopem jí podtrhla nohy. Na chvíli ztratila rovnováhu a já se otočila za pachem druhého upíra, který mě vytáhl z auta.

Uviděla jsem ho jít volným tempem směrem k Jasperovi, Rose, Emmetovi a Alice, kteří právě vystupovali z druhého vozu, zřejmě poplašeni tím, že jsme je nenásledovali.

Okamžitě jsem se rozběhla, ale hnědovláska mi skočila na záda a strhla mě na zem. Využila jsem svou sílu, protože jsem jako novorozená měla výhodu a odhodila ji pár metrů za sebe. Sebrala jsem se ze země a rozběhla se směrem k cizímu upírovi, který beze spěchu pokračoval v cestě.

Vypustila jsem další zavrčení, aniž bych přemýšlela nad tím, že by možná bylo lepší na sebe neupozornit a zaútočit. Ovšem vztek, jenž mi propaloval chladné žíly, měl jiné plány. Chtěl souboj a chtěl ho okamžitě.

Ve chvíli, kdy se ke mně otočil, už jsem mu skočila po krku, připravená mu odtrhnout hlavu. Proto jsem byla překvapená, když mě velmi lehce odhodil za sebe a než jsem se stihla zvednout ze země, už mě z ní zvedal sám.

Vypáčila jsem se z jeho sevření a bezúspěšně se pokusila mu vrazit pěstí, kterou šikovně zablokoval a sevřel své ruce kolem mě. Frustrovaně jsem vykopla nohou a zamířila kolenem do jeho rozkroku, ale než jsem stihla zasadit ránu, pustil mě a odstrčil od sebe.

Znovu jsem se pokusila ho praštit, ale pokaždé, když jsem se k němu přiblížila, mě zablokoval a odstrčil metr od sebe. S dalším divokým zavrčením, jsem se mu opět bezhlavě vrhla po krku, ale při jeho dalším jistém zablokování, jsem uhnula na opačnou stranu, než mě instinkt vybízel.

Sice jsem se vyhnula jeho ráně, ale prakticky jsem mu nabídla svůj krk, což se příčilo celé mé upírské povaze, takže jsem ho od sebe rychle odkopla dobrých dvacet metrů. Letmým nasáním vzduchu jsem ucítila, že jsou Cullenovi bezpečně za mnou a vrhla jsem se vpřed. Dorazit ho.

Jenže jakmile jsem udělala dva kroky, Jasper mě držel bezpečně v náručí, ruce kolem mě pevně obtočené. Nebránila jsem se nijak aktivně, ale jasně jsem dala najevo svou nespkojenost jemným zavrčením jeho směrem.

Upír, jenž na mě zaútočil, byl stále na zemi a s celkem příjemně překvapeným výrazem na mě teď zíral. Obezřetně jsem ho sledovala a vycenila na něj zuby. Mohl to být pouze trik, tak proč Jasper nic nedělá, proč-
"Přeskočilo ti Eleazare?!"

Škubla jsem sebou nad hlasitým výkřikem Emmetta, který se vynořil za mnou a strčil do upíra, který se právě zvedl ze země, až musel udělat tři kroky zpět, aby nabral rovnováhu.
"Emmette - to stačí," přerušil ho klidně Carlisle, jenž k nám v patách s Esmé a Edwardem zamířil od druhého auta. "Ovšem souhlasím s tebou v tom, že tohle bylo poněkud přehnané."

Zcela jasně mířil poslední větu na Eleazara, který se jemně usmál jeho směrem a poté se rozešel ke mně a Jasperovi.
"Na vašem místě bych se ke mně teď nepřibližovala," procedila jsem skrze zaťaté zuby a snažila se uklidnit.

K mému překvapení se opravdu zastavil a zdvihl ruce na znamení míru. Ve stejnou chvíli se mu po boku objevila hnědovlasá upírka, která mi věnovala omluvný pohled a políbila Eleazara na tvář.

"Omlouvám se," pronesl upřímně, ale přesto jsem neupustila ze svého napjatého postoje. "To ode mě bylo opravdu nevhodné. Jsem Eleazar, tohle je má žena Carmen - ty musíš být Erin."
Pozvedla jsem obočí. To myslí vážně?

"Eleazar má své chvilky, kdy je víc dítě, než dospělý," řekl Edward v odpověď na mou otázku a vrhl výmluvný pohled na jeho španělské přátele.
"Jasně," ušklíbla jsem se a podívala se na Jaspera. "Můžeš mě pustit prosím?"

S obezřetnným výrazem tak učinil a na moje povytažené obočí o krok dozadu ustoupil. Otočila jsem se čelem k páru a s jemně napřaženou rukou znovu udělal krok vpřed - tedy chtěla jsem, ovšem nakonec jsem nedokázala zpomalit na lidskou rychlost, takže se kolem mě obmotaly znovu Jasperovy ruce.

"Podání rukou už se nedělá?," sykla jsem za sebe, což mi okamžitě dodalo svobodu.
"Erin," podala jsem Eleazarovu ruku a když ji pevně stiskl, dodala jsem. "A chtěla bych říct, že mě těší, ale nejsem si jistá, jestli se to hodí říct někomu, kdo se mě pokouší zabít."

Od srdce se zasmál a pevně mi stiskl ruku.
"Mrzí mě, že jsem udělal špatný dojem, niña."
"Na to my moje znalost španělštiny stačí," podotkla jsem.

S úsměvem odstoupil a nechal mi potřást rukou s Carmen.
"Hermosa," vřele se usmála a vzápětí odpověděla na mou němou otázku. "To znamená krásná. Omlouvám se, síla zvyku."
"V pořádku a ehm.. děkuju," odpověděla jsem.

Vzhlédla jsem, když se mi kolem paží obmotala ruka a podívala se do Carlisleovy mírně zachmuřené tváře. Na můj pohled se pokusil jemně usmát.

"Jsem si víc než jist, Carlisle, že tvá nejmladší bude Ara velmi zajímat. Docela bych tipoval, že stejnou měrou, jako ho zajímá Alice s Edwardem," přerušil náš moment Elezara s pohledem upřeným na mě.

Nejsitě jsem se podívala na Edwarda, který stál vedle mě a chytila ho za ruku, jež mi v ujištění jemně stiskl. Se strachem a zároveň zvědědavě jsem se podívala zpět na Eleazara, který mě teď zkoumal stejně zvídavým pohledem.

"Jak to myslíš?," zeptala jsem se.
"Myslím, že tohle je konverzace, kterou bysme mohli probrat v našem domě."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Tanya, Kate a Irina jsou ještě na lovu," oznámil Eleazar, když otevřel dveře a galantně nás nechal projít dovnitř. "Můžete si odložit kufry do pokojů. Erin, Carmen ti-"
"Není třeba," přerušil ho Edward a upřeně se na něj zadíval. "Erin může spát v mém pokoji."

"Potřebuješ spát?," zcela ignoroval jeho narážku Eleazar a znovu se na mě zkoumavě zadíval.
"Ne tak moc, jako normální člověk, ale ano," připustila jsem, když jsem se pohledem na Carlislea ujistila, že to můžu prozradit.

"Mám dojem, že to bude souviset s tvou schopností," podotkl a přiložil do krbu, třebaže oheň nebyl absollutně třeba.
"Jak víš, co mám za schopnost?," zeptala jsem se podezřívavě a založila ruce na prsou.
Zasmál se a posadil se na pohovku vedle Carmen, která se o něj opřela. Máchl rukou kolem k posezení a kývl na nás.

"Nestyďte se," pobídl nás.
Následovala jsem ostatní a přestože jsem nechtěla být nezdvořilá a i když jsem věděla, že se tahle konverzace bude týkat mě, nemohla jsem si pomoci a zamířila jsem co nejdál od Eleazara. Chápavě se na mě podíval.

"Opravdu mě mrzí, že jsem zanechal špatný první dojem. Nicméně pozitivní zprávou je, že pravděpodobně nebudeš tak nezvladatelná, jako většina novorozených."

S kamenným pohledem jsem odmítala věnovat pozornost komukoliv jinému, než jemu.
"A má schopnost...?," změnila jsem téma a vyčkávavě se na něj zadívala.

"Jak víš - nebo předpokládám, že ti Carlisle či Edward osvětlil - má schopnost nemá příliš velký rozsah a dokážu jen velmi matně a vzdáleně rozeznat upíří talent," vysvětlil. "Ovšem musím přiznat, že je z tebe cítit velká moc. A to přitahuje Volturiovi víc, než celá jejich armáda. O těch si jistě slyšela?"

"Bohužel."
Kysele se usmál a přikývnul.

"Kdysi jsem býva členem jejich gardy, než jsem poznal Carmen a rohodl se pro jiný život. Jsou to manipulativní bastardi, kteří se opravdu nezastaví před ničím. Bohužel, na nějakou revoltu vůči jejich vládě, je nás příliš málo, oproti jejich počtu."

"Takže v jejich gardě mají hodně talentů?," zeptala jsem se.
"Poze v užším kruhu - královské gardě. Doprovází Ara a jeho bratry všude. V té mají všichni nějakou schopnost. Právě díky tomu se jich valná většina upírů bojí a žije stranou."

"Proč by chtěl mě?"
Nejistě se podíval na Carlislea a Edwarda, než se otočil ke mně. Carmen mu povzbudivě stiskla ruku.

"Tvůj dar ještě není vyvinutý. Ty nejsilnější se tvoří delší dobu a dělají z běžného upíra výjimečného. Počkej," zstavil mě, když viděl, že se na něco chci zeptat. "Možná si nemyslíš, že je tvůj dar silný nebo bůhvíjak úžasný, ale věř mi... Pracoval jsem pro Volturiovi dlouho a živil jsem se tím, že jsem poznával talenty."

Chápala jsem ho. Ale nedokázalo to zmírnit strach, který jsem pociťovala z návštěvy Itálie. Vděčně jsem se usmála na Alice, která seděla vedle mě a chytila mě za ruku.

"Musíte být opravdu opatrní, až ji půjdete představit do Volterry. Už teď si Aro myslí, že tvoříš vlastní armádu výjimečných upírů proti jeho rodině," podotkl Eleazar a otočil se ke Carlisleovi.
"Jsem si toho vědom," odpověděl a podíval se mi do očí. "Nenechám nikoho, aby ti ublížil."

"Kdo komu ubližuje?," ozval se zvoniý hlas od dveří, které se prudce otevřely a dovnitř vešly tři mladé ženy.
"Kate," oslovil ji s širokým úsměvem Eleazar. "Máme návštěvu - tohle je Erin."

Všechny tři se okamžitě otočily ke mně a já se rozpačitě postavila, abych se s nimi přivítala. Kate se usmála a nechala si potřást rukou.
"Vypadáš nádherně," poznamenala.

"Ehm," vypadlo ze mě inteligentně a Kate se jenom zasmála a objala mě.
"Čistě tradice. Každý nový upír v rodině musí slyšet, že vypadá nádherně," vysvětlila.

"No jistě. Tradice, co vymýšlíš ty," obrátila očima v sloup dívka za ní a s poněkud nezaujatým pohledem si mě prohlížela.
Tipovala jsem ji na Tanyu, protože pohledem stále klouzala k Edwardovi, ovšem měla v sobě dostatek slušnosti, aby počkala, než se poznáme. Stejně ke mně ale jako první přišla dívka vedle ní s poněkud plaším pohledem, než Kate.

"Irina, těší mě Erin," usmála se a podala mi ruku.
"Zajímavý výběr jmen," poznamenala jsem a obě jsme se zasmály.

"Tanya."
"Erin."

Hrála jsem s ní divadlo slušnosti a poté ji uhnula, když se zcela jasně chtěla přivítat s Edwardem, který mi věnoval nepříjemný pohled. Usmála jsem se v odpověď a zamířila ke svému kufru, abych si ho odnesla do pokoje.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Takže - co přesně jste si udělaly s Rosalie?," zeptal se mě Eleazar, když jsme ještě to odpoledne vyrazili sami na loučku trénovat.
"Nic," protočila jsem očima a uhnula jeho výpadu. "Prostě mě nemá ráda. Konec diskuze."

Tajuplně se usmál a než jsem se nadála, byla jsem znovu položená na lopatkách. Podrážděně jsem zavrčela, ale přijala jeho napřaženou ruku a nechala se vytáhnout. Ani už jsem se neobtěžovala ze sebe setřást špínu - na to už jsem moc dobře věděla, že brzy skončím znovu na zemi.

"Nebuď tak nabručená, každý se učí. Byl bych překvapený, kdyby se ti povedlo mě dostat na záda," prohodil a provokativně zahýbal obočím.
"Už jsem tě jednou dostala," připomněla jsem mu naše setkání se sladkým psměvem, který zmizel s jeho další větou.

"Pouze proto, že jsem nečekal, že dokážeš přemýšlet logicky při boji."
Naštvaně jsem zavrčela a vrhla se na něj. Jednoduše mi uhnul a kopnul mě do zad, takže jsem padla obličejem do bahna pod sebou. Vyskočila jsem na nohy a nakrčila se, připravená k výpadu.

"Nenecháš si to ani vysvětlit?," dráždil dál a přikrčil se také. "Většina novorozených myslí pouze na dvě věci - zabít a uhasit žízeň. Tys dokázala vypnout svou zvířecí touhu a použilas taktiku. Novorození nejsou schopni tohle ovládat a bezhlavě se vrhají do boje. Jejich jedinou výhodou je síla. Proto se tě snažím naučit j nevyužívat. Než se naděješ, deset let uplyne a ty budeš stejně silná, jako každý normální upír a všechny tvá předešlá síla přijde vniveč."

Na chvíli jsem se zastvila a viditelně klidnější přikývla. Měl pravdu, samozřejmě, to ale neměnilo nic na tom, že pokud do mě bude rýt, budu poslušné štěňátko, co bude dělat kotoul za pamlsek a podrbání na bříšku.

"A teď - koncentruj se a dostaň mě na zem."
Ukázalo se, že to se mu opravdu lehčeji řeklo, než já jsem byla schopná udělat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Edwarde, myslíš, že by- ehm.. pardon. Ruším?," zastavila jsem se v půli kroku, když jsem na sedačce v našem pokoji uviděla Edwarda a Tanyu, která měla svou ruku mimochodem položenou na jeho koleni.
"Erin," přivítal mě Edward a pokud jsem já zaznamenala, že zněl úlevně, Tanya tom nepochybně věděla taky.

"Tak abych šla," prohodila a snažila se u toho vypadat naprosto nedotknutě.
"To vážně nemusíš...," namítla jsem chabě a okamžitě zmlkla, pod Edwardovým vražedným pohledem, který Tanya, otočená k němu zády, nemohla vidět.

"V pořádku," mávla rukou a vytvořila jakýsi úsměv na své nádherné tváři. "Určitě si toho máte spoustu co povědět. Poznat se a tak."
"My spolu nechodíme," ujistila jsem ji a spokojeně sledovala Edwardovu zachmuřenou tvář, která se rozjasnila, jakmile se Tanya nadějně otočila.

"Jak říká Erin," potvrdil má slova s mírným úsměvem.
"Vážně jsi skvělý bratr," usmála se na něj a otočila se ke mně mnohem příjemněji, než kdy předtím. "Edward je úžasný, nemám pravdu?"

"To jistě," přikývla jsem a zadržela smích.
"Dobrou noc," mrkla na mě a zamávala Edwardovi, než vytančila na chodbu.
"Děkuju," ozval se sladce z pohovky a svalil se na ni.

Tiše jsem se zasmála a skočila vedle něj. Jemně jsem mu odtáhla ruku, jíž si zakryl obličej a vrhla na něj omluvný úsměv. Zakroutil očima, ale posunul se a udělal mi místo ve svém náručí, kam jsem se pohodně stulila.
"Co jsi mi to chtěla říct?," zeptal se mě tiše a přetáhl přes nás deku.

"Jen mě napadlo, že bys mohl jít zítra trénovat se mnou a možná... kdyby to Kate nevadilo-"
"Nevadí," ozvalo se pobaveně z pokoje vedle nás a já se začervenala, zatímco se Edward uchechtl.

"Díky Kate," houkla jsem na ni.
"Nemáš zač."
"Co máš v plánu?," usmál se na mě Edward a odhrnul mi vlasy z tváře.

"Nic konkrétního," pokrčila jsem rameny a zavrtala se mu pod bradu. "Ale myslím, že Kate ovládá svou schopnost na principu, který ovládám taky."
"Jsem si jistý, že jsi to Kate mohla říct osobně," škádlil mě schválně zvýšeným hlasem.

"Vzkaž svému bratrovi, že pokud se bude chovat i nadále takhle, mileráda mu demonstruju, jak skvěle ovládám svou schopnost."
Ďábelsky jsem se usmála, když Edward nejprve ztuhnul a pak si povzdechl. Neměla jsem pochyb, že Kate budu prostě milovat. A už jsem se nemohla dočkat, jak dostane Edwarda na zadek.

Jemné praštění do ruky, které jsem čekala, mi za to naprosto stálo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama