Epilog

11. října 2015 v 16:36 |  Půlnoční Slunce II. (DOKONČENÁ)
Tak je to tady! Je to neuvěřitelné, ale už jsou to dva roky, co jsem poprvé vydala kapitolu k Půlnočnímu slunci - první části. Byla to má první povídka, takže je jasné, že jsem se s jejím psaním zlepšovala a za vaší podpory jsem byla schopná jít dál a nepřestat psát.
Chtěla bych poděkovat všem čtenářům, kterří mě nepřestali sledovat a pohánět kupředu. A zároveň bych chtěla poděkovat své největší inspiraci "koučce" v mém spisovatelském umu a mé nejmilejší sestřence. Tenhle Epilog bych jí chtěla věnovat a doufám, že stejně jako ona, i vy mě budete nadále sledovat a číst mé další příběhy!

WATTPAD

Epilog

"Přesně před dvěma lety se uskutečnila druhá kouzelnická válka. Mnozí z vás bojovali, někteří o ní pouze slyšeli, ale všichni jsme jí byli ovlivněni. Rád bych v dnešním dni vzdal hold všem padlým kouzelníkům a čarodějkám, jež bez mrknutí oka bojovali za naši kouzelnickou společnost."

Potlesk, který se roznesl halou byl bouřlivý. Ostatně jako při většině projevů, které vedl schopný řečník, jímž Draco Malfoy nepopiratelně byl. Jemně pozvedl ruku, aby si opět získal pozornost a pročistil si hrdlo.

"Ztratili jsme mnoho výborných bojovníků, duelantů, bystrozorů, studentů, ale především spoustu dobrých přátel a blízkých osob. Je mi líto, že tu dnes po mém boku nestojí žena mého života, Samantha. Přesto jsem si jistý, že by mě v mých slovech podpořila. Děkuji za vaši pozornost a doufám, že si slavnost užijete."

V místnosti se znovu rozezněl bouřlivý aplaus a za chápavých pohledů celého osazenstva Draco Malfoy sešel z pódia. Jistým krokem zamířil k zadní části haly a zdvořile odpovídal na otázky kouzelníků a čarodějek, jež ho po cestě zastavovaly.

"Draco," zastavil ho Kingsley. "Skvělý proslov."
"Děkuji, pane ministře," ušklíbl se a přijal nabízenou ruku. "Musím přiznat, že jsem nečekal tak velkou účast. Obzvlášť po posledním soudu..."

"Pokud vím, byl nakonec i tvůj otec zbaven viny a jeho poslední rok v Azkabanu uteče rychle. Harry si s tím dal celkem práce..."
"Pravda. Připomeňte mi poslat paní Potterové obří dárkový koš."

Oba muži si vyměnili malý úsměv.
"Je mi líto, že vás tu musím opustit Kingsley, ale ještě mám jisté povinnosti," omluvil se Draco a kývl směrem k zadním dveřím, v nichž netrpělivě postával černovlasý muž.

"Chápu," přikývnul Kingsley a poté na něj mrknul. "A nezdráhejte se mne informovat, až přijde ta chvíle."
"Nemějte obavy," protáhl kysele blonďák a za smíchu svého staršího kolegy se vydal pryč.

"Pane Blacku," načal konverzaci slušným tónem a natáhl k němu ruku. "Jsem rád, že jste to přeci jen stihl."
"Malfoyi," dostalo se mu drsnější odpovědi, ale přesto mu jeho ruku stiskl. "Nemysli si, že jsem přišel poslouchat tvoje čistokrevný kecy. Jsem tu jen kvůli Sam."

"Alespoň na něčem se shodneme," povytáhl obočí mladší muž a společně s Blackem vešel do soukromé místnosti.
"Potřebuju panáka. Skotskou nebo Ohnivou whisky?," optal se a aniž by čekal na odpověď, vytáhl dvě skleničky z baru a do každé nalil rundu.

S nalitými drinky se přesnul k pohovce, na níž se uvelebil Sirius a posadil se k němu.
"Začínáš pít až moc brzo," odfrkl si Black a hodil do sebe nabízený pohár.
"Spíš jsem s tím měl začít už dřív," pronesl temně Malfoy a následoval Blackova příkladu.

Sirius jim bez dalšího slova nalil znovu a chvíli pouze v tichosti seděli a zírali do planoucího krbu. Sirius se s temným pobavením uchechtl, když si mladší z mužů začal netrpělivě podupávat nohou a kontrolovat hodinky na levé ruce.
"Myslím, že to nezvládnu," řekl frustrovaně Malfoy a odložil pohár aby si volnou rukou mohl prohrábnout vlasy.

"Na to už je celkem pozdě."
"Je to prostě zatraceně brzo! Nemělo se to stát ještě aspoň další týden..."

"Tyhle věci se nedají předpovědět," odporoval mu Sirius a hodil do sebe zbatek skleničky.
Na chvíli se odmlčel a po krátkém zaváhaní dodal.
"Celkem mě překvapuje, že jsi ještě naživu."

"Moc bych to nepovažoval za štěstí."
"A bude hůř."
"Díky. Vy jste vážně ta nejlepší podpora v celým kouzelnickým světě," prohodil Draco ironicky a kopl do sebe svou skotskou.

"Chlapče, tohle sis měl rozmyslet dřív, než-"
"Pane Malfoyi! Pane Malfoyi!! Už je to tady! Musíte se okamžitě přemístit!," přerušil je vpádem do pokoje jeden z hostících číšníků.

Malfoy, pokud to šlo ještě víc zbledl a Sirius mu do ruky okamžitě vložil plnou skleničku, jež do sebe bez váhání kopl. Poté ho chytil za ramena a rychle ho vymanévroval z místnosti. Spěšným krokem zamířili do přemisťovací místnosti a s hlasitým PRÁSK zmizeli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Konečně jste tady! Už se čeká jenom na vás!," vtáhla Malfoye do dlouhé chodby okamžitě madame Pomfreyová.

"Hodně štěstí Malfoyi!," houkl na něj Sirius, zatímco se v klidu přesunul na jednu ze židliček a přitáhl si do klína časopis.
Draco nervózně polknul a snažil se vnímat všechny rady, které na něj chrlila bradavická ošetřovatelka, zatímco kráčeli prázdnou chodbou k obřím dveřím.

"Tohle si teď-"
"ÁÁÁ!"
Vytřeštěně se otočil na usmívající se čarodějku a donutil se zeptat.

"To byla-?"
"Přesně tak. A jestli si okamžite něpohnete, tak začne bez vás."

Když zazněl další výkřik, spěšně následoval instrukce a společně s ošetřovatelkou vešel do místnosti.
"Malfoyi! Kde se zatraceně flákáš, ty idiote?!," vykřikla na něj okamžitě žena na lůžku mezi steny bolesti.

"Okouzlující jako vždy Sam," odvětil ploše a přesunul se k jejímu boku. "Taky tě rád vidím, drahá manželko."
"Sklapni!," zavyla bolestí a okamžitě stiskla jeho nabízenou ruku. "Nenávidím tě ty zatracenej parchante!"

"To ji přejde," uklidňovala ho s úsměvem sestřička, jež stála na druhé straně a opatrně otírala zpocené čelo pacientky.
Ten pouze němě přikývnul a zkřivil obličej bolestí, když se nehty jeho manželky pevně zabodly do jeho dlaně. Pokusil se ji povzbudit lehkým hlazením po vlasech a snažil se uklidnit svě vlastní divoce bušící srdce.

"Tak paní Malfoyová, myslím, že se můžete připravit a při další kontrakci se na to vrhneme," pronesla madame Pomfreyová a usmála se na budoucí mladé rodiče naproti sobě.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Je perfektní."
"Naštěstí ti není vůbec podobná."

"Po mně zdědila mozek, Harperová."
"Malfoyová," opravila ho s unaveným úsměvem a nechala se jemně políbit.

"Tak kdepak mám svoji vnučku?," vtrhnul do pokoje s velkou kyticí a plyšákem Sirius, zářící od ucha k uchu.
"Jak ti je?," otočil se starostlivě k dceři a položil květinu do vázy na stole.

"Mnohem líp," pronesla s úsměvem a jemně posunula spící novorozeně jeho směrem. "Chceš si ji pochovat?"
S přehnanou opatrností si vzal malou holčičku do náruče a jemně s ní kolébal. Oba manželé ho se šťastnými úsměvy pozorovali a všichni zbystřili, když se malý uzlíček začal vrtět a jemně kňourat.

Když se ji Sirius pokusil uklidnit a podal jí svůj prst, kolem kterého okamžitě sevřela malou pěstičku, spokojeně vypískla a otevřela oči.
Sam s pochopením jemně položil svou ruku na otcovu a když na ni stočil svůj pohled, v němž se třpytily slzy, přikývla. Několikrát zamrkal, než jí oplatil úsměv a zeptal se.

"Tak.. jak se tahle princezna jmenuje?"
Oba se na sebe podívali, než Sam nakonec váhavě odpověděla.

"Přemýšlela jsem o tom a... Prvně jsem chtěla zvolit Ericu, ale nechci, aby pokaždé, když se podíváš na svou vnučku, smutnil za mámu," pronesla opatrně, " takže jsme se s Dracem rozhodli, abys ji pojmenoval ty."
"Opravdu?," pronesl dojatě. "Nechci ti brát privilegium pojmenovat svou dceru, Sam."

"Nemějte obavy, tohle nebude jediné dítě- Au!," ušklíbl se Malfoy, ale zmlkl, když ho praštila do ramene.
"Jsem si jistá," pronesla k otci. "A ty radši zmlkni. Rozvodové papíry mám pořád na stole."
Všichni tři se zasmáli a Sirius svůj pohled stočil na malou holčičku ve svém náručí.

"Tak vítej v téhlé šilené rodině, Hayley."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 penny board | Web | 20. října 2015 v 5:28 | Reagovat

free download

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama