33. Ozvěny v mé hlavě

11. března 2016 v 22:38 |  Andělé a Démoni (DOKONČENÁ)

WATTPAD


33. Ozvěny v mé hlavě

Dělá si legraci. Opravdu nemůže myslet vážně, abych se s ním teď pustila do boje.
"Erin?"

Opatrně jsem vstala a rukou znovu zarazila Embryho, jenž mě chtěl následovat. Pomalu jsem přešla naproti Jasperovi, bokem k vlkům i upírům a snažila se nedat najevo svou úzkost. Ale byla jsem vyděšená a Jasper to musel bezpodmínečně vědět.

"Jen zaútoč," poprosil mě Jasper a přikrčil se do boje.

Následovala jsem jeho příkladu a než jsem se rozběhla, urovnala jsem si myšlenky a pocity. Vyběhla jsem a pár metrů před tím, než jsme se stihli srazit, jsem vyskočila a saltem přeletěla za něj.

Na nic jsem nečekala, podkopla mu nohy a pokusila se mu vrhnout na hrdlo. Jasper ale vyskočil a já sáhla do prázdna, zatímco se dostal za mě a pokusil se chytit mou ruku. Sklonila jsem se a místo toho, abych se ho pokusila tou rukou setřást, jsem vykopla.

Očividně to nečekal a ustoupil o několik kroků vzad, ale já ho okamžitě následovala a skočila na něj. Podcenila jsem trochu jeho mrštnost, protože nás oba svalil na zem a rychle získával převahu. Vyprostila jsem své zápěstí a vrazila mu pěst do hrdla.

Věděla jsem, že ho to nijak nebude bolet, ale vyprovokuje to upíra v něm, protože krk je nejslabší místo každého predátora. Ihned se na mě vrhl zuřivěji, čehož jsem s chladnou hlavou využila, abych rychle se odkutálela pryč a postavila se na nohy.

Oba jsme na sebe chvíli vrčeli, než Jasper uvolnil svůj postoj a otočil se k vlkům.
"Tohle byla ukázka velice zkušeného boje, který Erin ovládá," oznámil jim a otočil se ke mně. "Teď bych tě poprosil o tu novorozenou část."

Zadívala jsem se na něj, protože jsem doufala, že to opravdu nechá být. V jeho očích jsem viděla prosbu a zatnula pěsti, když jsem si uvědomila, že se na mou stranu nikdo z rodiny nehodlá postavit.
"Pamatuj, žes to sám požadoval," ucedila jsem a na jeho krátké přikývnutí jsem zavřela oči a zasoustředila se.

Začala jsem už být zvyklá na to, dostat se do hloubi své mysli a poté pustit Silver ven. Nicméně to nic neměnilo na tom, že pokaždé, když jsem to udělala, jsem měla pocit, že se rozpadám na víc a víc kousků.

Otevřela jsem oči a zamrkala; všechno bylo vždycky ostřejší, když nebyla uvnitř mě. Otočila jsem se a počkala, dokud jsem ji bezpečně neuklidila na druhý konec mýtiny, kde jsem ji mohla dobře hlídat a také byla v bezpečné vzdálenosti od ostatních, než jsem se otočila čelem k Jasperovi.

Vycenila jsem zuby a rozběhla se. Pokusila jsem se vypustit jen určitou část svého šíleného já a už tak jsem o něj měla obavy, protože jsem se rozběhla daleko rychleji, s větší razancí a také s úmyslem zabít.

Krajně jsem vnímala, jak to mezi vlky zašumělo, než jsem se plně ponořila do boje. Vrazila jsem do Jaspera takovou silou, že byl div, když nespadl. Pokusil se mi znovu chytit ruce, ale já jsem byla nyní mnohem agresivnější.

Nedala jsem mu šanci mě znovu zahnat do kouta a útočila jsem hlava nehlava. Cítila jsem tu novorozenou stránku v sobě, když jediné, co mě zajímalo, bylo utrhnout mu hlavu. Očividně ho moje agrese nijak nepřekvapila.

Byli jsme si poměrně rovni, jelikož jsem i přes to, že se mnou nebyla Silver, dokázala vytáhnout všechny myšlenky na dřívější boje s Eleazarem. Ovšem to se změnilo, když se zvedl severní vítr a ke mně se donesla lahodná vůně krve.

Doslova se mi zalesklo v očích a Jasper, třebaže tu změnu vycítil, nemohl být rychlejší, než já. Odhodila jsem ho jednou ranou přesně mířenou do břicha a otočila se čelem ke Cullenovým. Neudělala jsem ani krok a spadla jsem na zem spolu s Jasperem, jenž využil svou váhu, aby nás stáhnul k zemi.

Zavrčela jsem, stejně jako Jasper a několik dalších účastníků. Praštila jsem ho a vyskočila na nohy ve snaze se ke své kořisti dostat. V tu chvíli mě Jasper navrch, jelikož jsem nepřemýšlela nad ničím jiným, než svou žízní.

Během pár vteřin mě měl ve svém ocelovém náručí a ruce pevně obtočil kolem mého krku ve stejně varovném signálu, jaký předvedl na Emmettovi. Zavrčela jsem, vycenila zuby a zazmítala se. Marně.
"Uklidni se," zašeptal mi do ucha co nejjemněji Jasper, aniž by povolil svůj stisk.

Mou odpovědí bylo další zavrčení a zazmítání; tentokrát s lehkým podtónem paniky. To vyvolalo okamžitou reakci a poté nastal naprostý chaos.
"Embry!"

Netušila jsem, kdo vykřikl jeho jméno, ale stačilo pár vteřin a byla jsem volná z Jasperova stisku, protože se na něj vrhl Embry ve své vlčí podobě, ve snaze mě chránit. Což byla hloupost, jelikož jsem nebyla plně při smyslech, ovšem jeho vlk to nedokázal rozlišit.

Nebyl totiž uzpůsobený se poddávat upírovi s rozdvojenou osobností. A v ten okamžik jsem o něj neměla sebemenší starost. Což se nedalo říct o jejich smečce, jelikož na sebe najednou začali všichni vrčet a pár z nich se pokusilo násilím dostat k Embrymu a pomoci mu.

Čehož jsem samozřejmě hodlala využít a rozběhla jsem se ke zdroji té lákavé vůně, před níž stál Emmett a Edward. Oba mi na Bellu blokovali výhled. Stejně jako rudohnědý vlk, jenž si stoupl před oba upíry a nakrčil se, připravený na mě zaútočit. Vycenila jsem zuby, ale než jsem po nich stihla skočit, mě znovu někdo zachytil.

"Erin!"
Carlisle nekřičel, jelikož se očividně snažil Bellu nevyděsit, ale já v jeho hlase poznala strach z toho, že se vymykám z kontroly a můžu ji zabít.

"Pusť mě," sykla jsem a přímo cítila tu sílu a energii, jež ze mě vyzařovala.
"Tohle nejsi ty, Erin. Musíš s ní bojovat," promluvil ke mně s jistou naléhavostí, protože jsem mu začala prokluzovat z jeho stisku.

Vycenila jsem zuby směrem k vlkovi přede námi a pevně se zadívala do jeho rozzuřených hnědých očí. Na chvíli jsem úplně ztuhla v Carlisleově náručí, čímž uvěřil, že to vzdávám a povolil stisk, na což jsem čekala.

Prudce jsem se vysmekla a rozběhla se k vlkovi, jenž mi vyběhl naproti. Vyskočila jsem a vyhnula se jeho čelisti, abych ho mohla přeskočit a chytit za krk. Přitáhla jsme ho k sobě a on zakopnul o své vlastní tlapy, takže jsme spolu spadli na zem a udělali pár kotrmelců, než jsme se úplně zastavili.

Vyskočila jsem na nohy a za jednu obří tlapu ho stáhla znovu k zemi, když se pokusil vstát. Pořádně jsem ho nakopla a spokojeně poslouchala jeho zbědované zakňučení. Nečekala jsem, než se z toho oklepe a pokračovala ve svém prvoplánovém útoku.

Byla jsem dostatečně blízko, abych vyskočila a vrhla se na Emmetta nebo Edwarda - podle toho, který z nich by na mě zaútočil první, když mi v hlavě zarezonovalo vlčí zavytí. Úpěnlivý jednolitý tón, jenž mě donutil zastavit a chytit se za hlavu.

Zavrčela jsem a otevřela oči, jež se zavřely pod náporem vibrací v mé hlavě a začala prohledávat okolí, abych našla Silver, jež pravděpodobně byla i za tímto aktem. Setkala jsem se ovšem s jediným pohledem, protože ostatní měli plno práce s bojem a výhružným vrčením.

Poznala jsem jeho šedé tělo, které zcela bezdůvodně vynikalo mezi ostatními a táhlo k němu mé oči. A v momentě, kdy se naše pohledy setkaly, jsem v hlavě uslyšela jeho hlasitý výkřik.

Erin!

Šokovaně jsem ustoupila, když jsem si uvědomila, že to byl opravdu jeho hlas a ne pouze výmysl mého šíleného mozku. Zcela jsem vystřízlivěla a svět přestal být ostrý.

Mrkla jsem na své bratry, jež mě obezřetně sledovali a ochranitelsky stáli před Bellou. Poté na Carlislea s Esmé, kteří se ke mně snažili dostat přes několik vlků. A nakonec na Embryho, jenž se na mě díval se směsicí hrůzy a nesmírného zbožňování.

Udělala jsem pár kroků vzad a když se Embry proti mně rozběhl a vycenil zuby, čekala jsem, že to opravdu ukončí a udělá, co je nezbytné. Proto mě překvapil, když mě mohutným skokem přeletěl a srazil se s Jacobem.

Ten se ke mně plížil pravděpodobně s úmyslem mi odtrhnout hlavu od těla. Vůbec jsem se mu nedivila a až tehdy jsem pochopila tu nutkavou snahu v očích mých adoptivních rodičů se ke mně dostat. Viděli Jacoba, který by mě nebýt Embryho zabil.

A já udělala jedinou věc, na kterou jsem se zmohla. Utekla jsem.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když jsem doběhla k hranicím útesu, nějak jsem neměla tušení, na kterou stranu se mám posadit. Vlci na mě museli být nevýslovně naštvaní a nevěděla jsem, jestli by mě zachránilo to, že jsem Embryho otiskem.

Cullenovi na druhé straně měli stejné důvody být na mě naštvaní. Byla jsem nepříjemná na každého z nich a také jsem po většině z nich zaútočila. Ale nejvíc jsem musela bezpodmínečně rozzuřit Edwarda.

Sesunula jsem se na tvrdou zem a opřela se o strom, pod nímž jsem si vyhlídla své útočiště. Neměla jsem sílu přemýšlet nad tím, na jaké straně barikády mám stát, protože jsem měla pocit, že ať už budu na jakékoliv straně, ublížím všem.

Zaklonila jsme hlavu a snažila se dostat své emoce pod kontrolu. Při svém úprku jsem jen těsně stihla zachytit Silver a zabouchnout jí dveře k mé mysli. Neměla jsem nad ní kontrolu a všichni to věděli. Bohužel podcenili mou schopnost a rychlost.

Embry dnes zachránil již tak křehké příměří mezi Quilety a Cullenovými. Zabránil mi, abych ublížila Belle a zároveň zabránil Jacobovi, aby se na mě vrhnul. Neměla jsem pochyby o tom, že bych zabila kohokoliv, kdo by se mi postavil od cesty, kdyby mě nezastavil.

Napjala jsem se a vyskočila na nohy, když jsem uslyšela běh upíra a zírala jsem na místo, odkud pach přicházel. Netrvalo to ani pár minut a jeho vůně se donesla až ke mně. A třebaže jsem ji poznala, nijak mi to nepomohlo v uklidnění se.

Vyběhl ze křoví a zastavil se.
"Erin."
"Jaspere," odpověděla jsem potichu. "Měl bys odejít."

"Nenechám tě samotnou. Ne teď, ne nikdy," pronesl pevně, natáhl ke mně ruku a pokračoval ve své cestě ke mně.
"Vážně bys měl jít, můžu ti ublížit," prosila jsem tentokrát a začala před ním couvat blíž k útesu.

Zastavil se a zvedl ruce na znamení míru. Z druhé strany břehu se ozvalo zakňučení a když jsem otočila hlavu, uviděla jsem Embryho. Jednu tlapu měl mírně zvednutou nad zemí; očividně měl zlomenou nějakou kost.
"To jsi sem běžel celou dobu?," zeptala jsem se nevěřícně a okamžitě se cítila vinná.

Podíval se na mě jasným pohledem a posadil se na kameni u řeky, odkud mě bedlivě pozoroval. Otočila jsem se zpět k Jasperovi, jenž si sednul na místo, které jsem původně okupovala. Váhavě jsem si k němu přisedla a nechala mezi námi volný prostor.

"Jsi v pořádku?," zeptal se.
"A ty?," kontrolovala jsem, aniž bych se k němu otočila a dál zírala do dálky.

"Ne," odpověděl prostě a já se překvapeně otočila. "A ty nejsi taky. Není důvod lhát. Jen jsem chtěl, abys věděla, že to není tvá vina, ale moje. Neměl jsem tě nutit do toho, abys upustila od Silver."

"Tak jako tak by se to stalo," odtušila jsem a zavřela únavou oči. Psychickou i fyzickou.
"Vyřešíme to."

"A jak?," zeptala jsem se trochu zoufaleji, než jsem zamýšlela a podívala se na něj. "Nemám nad ní žádnou kontrolu a jenom se to zhoršuje. Je to ještě horší, než když jsem byla proměněná a ty to víš, Jaspere."
"Přijdeme na způsob, jakým to zastavit. A do té doby ti budu dělat stín a kontrolovat tvé emoce."

"Kolik lidí se ještě musí zranit nebo zemřít, aby vám došlo, že jediné řešení je tohle skončit? Jsem nevypočitatelná a dřív nebo později - s kontrolou nebo bez ní - se to stane znova."

"Nejsi monstrum, Erin," poznamenal tiše.
"Jo," usmála jsem se bez špetky humoru a ignorovala své slzy. "To jsem si dřív taky myslela."

Vstala jsem a přeskočila na druhý břeh k Embrymu, jenž okamžitě vstal a začal kulhat mým směrem. Otočila jsem se naposled k Jasperovi, jenž také vstal, ale nenásledoval mě na Quiletskou půdu, za což jsem mu byla vděčná.

"Jdi domů, Jaspere," požádala jsem ho. "Neříkám, že se k vám nevrátím, ale dnes to není bezpečné a nebyl by to dobrý nápad. Budu s Embrym, tak se mi nemůže nic stát. Nevypínám si mobil, ale... volejte jen, pokud to bude nalehávé."
"Spolehni se," řekl a podíval se na Embryho. "Dej na ni pozor."

Embry se na něj jen zlostně podíval, jako by tohle všechno byla jeho vina a já protočila očima, než jsem si před něj dřepnula. Vzala jsem jeho tlapu a rychlým pohybem srovnala jeho kost. Zavrčel a postavil se na ni.

Věděla jsem, že to musí bolet jako čert, ale kvůli jeho rychlému uzdravování jsem ji musela dát na své místo, než by mu srostla špatně a někdo by mu ji musel znovu zlomit a narovnat. Oba jsme se vydali k rezervaci, když nás zastavili Jasperův hlas.

"Edward ti to nedává za vinu. Chtěl, abys to věděla."
Zastavila jsem a ohlédla se přes rameno, na tváři smutný úsměv.
"Ale měl by."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad."
"Erin, je to v pohodě. Je to jen má máma."

"No právě," trvala jsem na svém. "Co asi řekne na to, když jí do domu přivedeš upírku, co se pokouší zabít všechno v dosahu třiceti kilometrů?!"
Protočila očima a stoupnul si přede mě, čímž mě donutil zastavit také. Vážně se na mě podíval.

"Ví všechno," řekl mi a přikývl, když jsem mrkl na jeho ruku obtočenou kolem mého zápěstí. "I o tom, že jsi můj otisk. Nemohl jsem jí lhát a ani jsem nechtěl. Jasně, nebyla kdovíjak nadšená, ale která matka vlkodlaka by byla? Ví, že jsi skvělá holka a že bys nikomu vědomě neublížila a to jí stačí. Mohla bys teda prosím přestat vyšilovat a jít se mnou dovnitř, protože mám opravdu hlad."

Proti své vůli jsem se musela usmát a trochu nejistě jsem přikývla. Což mu jako nadšená odpověď stačila, protože se rozzářil jako sluníčko a doslova mě táhl za sebou ke dveřím jedoduchého patrového domku.

Callovi bydleli v rezervaci nejdál od ostatních, jak mě Embry ujistil. Proto byl také většinou on na nočních hlídkách v okolí hranic, protože to měl nejblíže domů. Neměla jsem čas si prohlédnout venkovní okolí, jelikož mě vtáhnul do vchodové haly.

Okamžitě do mě udeřila vůně pečeného masa, spousty dalších jídel a také krve. Podívala jsem se na Embryho, ale ten mě jen ujistil dalším sebevědomým pohledem a stisknutím mé ruky, jež si pevně vložil do své.

"Mami? Jsem doma a vedu návštěvu," zvolal a zamířil se mnou v závěsu do jídelničky.
Okamžitě se mu v odpověď ozval hlas jeho matky.

"Proč jsi mi nezavolal?! Víš přece, že když kluci přijdou, tak vyjí celou-," lamentovala paní Callová, když vcházela do jídelny stále v zástěře, ovšem zarazila se, když mě uviděla přešlapovat za Embrym.

Byla sice člověk, ale stačil ji na mě jediný pohled, aby věděla, co jsem zač. Trochu jsem čekala, že na mě vyjede, když se otočila k Embrymu a pozvedla obočí.

"Tak kde máš vychování, ty holomku?," obořila se na něj a dala si ruce v bok.
"Má drahá matinko," začal slavnostně Embry, ovšem přestal, když přišla blíž a praštila ho utěrkou, jež držela v ruce. "Au- sakra!... Mami, to je ona. Erin."

Stále jsem nebyla zvyklá na ten zbožný tón a trochu se začervenala, když se její pohled znovu usadil na mě. Mile mě překvapila, když se usmála a natáhla ke mně ruku.

"Tiffany Callová," představila se. "Ale my už jsme se potkali, viď? Na tom pohřbu."
"Přesně tak," odpověděla jsem pro její uši sotva slyšitelně.
Její pohled upadl a ona se na mě zadívala provinile.

"Omlouvám se, Erin, to ode mě bylo nezdvořilé," omluvila se a otočila se k Embrymu. "Tak našeho hosta proveď a já zatím nachystám večeři."

Embry otevřel pusu, aby protestoval, ale ona ho s dalším úsměvem přerušila.
"Můžeš si ji vzít s sebou do postele," řekla a pak mu dala další pohlavek, když se uchechtl a já zrudla. "Myslela jsem večeři!"

Otočila se a potichu utrousila teenageři, než odešla do kuchyně.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Embryho pokoj byl velice jednoduše zařízen. Měl svou skříň, stolek s trochu rozvrzanou židlí a obří postel. Na stěnách mu viseli ještě jakési plakáty rockových kapel, jenž měl pravděpodobně rád jako dítě.

Posadila jsem se na postel a opřela se o pelest. Embry odešel před pár minutami a já už znovu pocítila, jak malou kontrolu nad Silver mám, když jsem osaměla. Cítila jsem se, jako by mě někdo dusil, i když jsem kyslík nepotřebovala.

"Promiň, že to tak trvalo," kopl do dveří Embry, protože v jeho náruči byla variace několika jídel v různých talířích a miskách.

Bylo celkem obdivuhodné, že mu z toho nic nespadlo. Uchechtla jsem se a vyskočila z postele, abych mu sebrala alespoň nějaký cenný náklad. Vše jsme společnými silami seskládali na stůl vedle postele, jenž pod náporem jídla vypadal mnohem menší, než byl.

"Jsi v pohodě?," zeptal se a bez okolků se pustil do první misky, jež si přitáhl k sobě. "Nabídl bych ti, ale..."
Praštila jsem ho do ramene a odfrkla si, než jsem se znovu uvelebila v čele postele a sledovala jeho barbarské stolování na posteli.

"Nejsem," odpověděla jsem po pravdě a na jeho ublížený pohled, jsem rychle dodala. "Ale není to tvoje chyba!"
"Promiň," řekl mi a zatřepal hlavou, jako by mu to mohlo nějak pomoci. "Nedokážu to úplně ovládat."
"Já vím," usmála jsem se dalším smutným úsměvem a nechala ho v klidu jíst.

Pomalu jsem se uklidňovala, když jsem naslouchala jeho pravidelnému rytmu srdce a s pobavením sledovala, jak pořádá jednu misku za druhou, aniž by se nějak pozastavil nad jejich obsahem.

Když dojedl, odložil všechny misky na svůj psací stůl a nad mým návrhem, že je můžu umýt jen mávl rukou. Pustil jakýsi film na své televizi a rychle odběhl do vedlejší místnosti popřát své mámě dobrou noc.

"Jsi si jistý, že jí nebude vadit, když tu zůstanu?," ujišťovala jsem se znovu, když vešel do místnosti, zhasnul a přilehl si ke mně.
Protočil očima a protáhl se, než se otočil na bok - čelem ke mně - a odpověděl.

"Nevadí. Máma ví všechno o tom, jak to probíhá. Byla u toho, když se Sam otiskl do Emily a ti dva prvních pár měsíců nevytáhl paty z ložnice," zakřenil se a poté ztuhnul. "Promiň, takhle jsme to teda-"

"V pohodě," přerušila jsem ho a zavřela oči. Znovu jsem cítila, jak mi pod kůží bublá energie.
"Určitě?," zeptal se a položil mi ruku na rameno.
Šokovaně jsem otevřela oči a podívala se na jeho ruku a zpět na něj. Rychle svou ruku stáhl, jako by se popálil.

"Erin-"
"Je pryč."
"Cože?"

"Tedy ne úplně," připustila jsem, ale neubránila se úlevnému úsměvu. "Poslední dobou ji nedokážu kontrolovat, ale teď..."
Kousla jsem se do jazyka, ale podívala se na něj s odhodláním.

"Mohly bys mě obejmout, když budu spát?," zeptala jsem se šeptem a skoro se zasmála, když se jeho oči komicky rozšířily.
"Jestli chceš...," řekl nejistě a otevřel svou náruč, do níž jsem rychle vklouzla.

Úlevně jsem zavřela oči, když jsem necítila neustály nátlak Silver a poprvé během posledních týdnů jsem konečně cítila, že se můžu v klidu vyspat a nemít strach, že někomu ublížím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama