37. Uvrhnuta v nemilost

10. dubna 2016 v 14:50 |  Andělé a Démoni (DOKONČENÁ)

WATTPAD

37. Uvrhnuta v nemilost

"Kam s tím zatraceně míříš, Emmette?! Na opačnou stranu - tobě taky něco svěřit do rukou... Ne proboha Jaspere! Lásko, tam to vůbec nedávej, Bella potřebuje mít místo, aby kolem mohla projít! Rose, Erin - ty květiny pověste výš a dejte tam víc těch růží, potřebuje to trochu dostat barvu! Esmé, ty přehozy musíme změnit..."

Raději jsem neriskovala Alice znovu oponovat a povytáhla své girlandy o něco výš, zatímco mi Rose trpělivě podávala více rudých růží. Podívala jsem se na ni ze žebříku, na němž jsem stála a pousmála se jejímu trpitelskému výrazu.

"Jen má prostě radost, že může něco zorganizovat," chlácholila jsem ji a připnula na jeden ze sloupů další květinu.

"Ani na mou svatbu z toho nedělá prezidentskou oslavu jako teď. Ale můžu ti říct, že ji opravdu neznáš a nebyla jsi tu, když mi strojila svatbu poprvé," prohlásila Rose a poté zaváhala, jestli nezašla příliš daleko.

"V pohodě," zasmála jsem se a ona se viditelně uvolnila. "Jsem ráda, že mám s jejím zběsilým manažerováním menší zkušenosti než vy ostatní."

"Erin! To je příliš vysoko, takhle zaniknou ta světla z lampionů!"

"Hned to spravím!," houkla jsem na ni a společně s Rose jsme se zasmály.

Opatrně jsem květiny stáhla níž a s menší pomocí své sestry jsme je obmotaly kolem posledního sloupu. Slezla jsem ze žebříku a kriticky zhodnotila svůj výtvor.

"Je to perfektní. Nepokoušej se to brát stejně puntičkářsky jako Alice," přerušila mé okukování Rose.

"Ne není!," vypískla Alice, jež se za námi zjevila a brala jednotlivé okvětní lístky do svých rukou a přerovnávala je. "Vůbec jste nedodržovaly můj barevný harmonogram! Jak jste-"

Přerušilo ji hlasité vrnění Bellina náklaďáčku, takže Alice málem utrhla jednu z květin, jež držela ve své dlani na inspekci. Okamžitě vyletěla k Belle a musela ji zachytit, když vylezla z auta a vyděsila se nad jejími zběsilými pohyby.

Rychle ji strkala do domu a věnovala mně a Rose jasný pohled, než za sebou a za Bellou zabouchla dveře. Položila jsem uklidňující dlaň na Roseino rameno a usmála se na ni.

"Běž klidně dovnitř a brzdi trochu Alice, já ty květiny dám do jejího abecedního seznamu."

"Přej mi štěstí," zamumlala a ne příliš nadšeně zmizela v patře za dívkami.

Znovu jsem vyšlapala malé schůdky žebříku a přerovnávala květiny podle Aliciné předlohy. Zrovna když jsme stála na jedné noze, abych mohla jednu růži připíchnout na vrcholek sloupu, se kolem mě prohnal Emmett s obřím kmenem stromu, přetvořeného na lavičku a vrazil do žebříku a shodil tím nejen jeho, ale i mě.

Nestihla jsem se ani zorientovat, ale nedopadla jsem na zem, protože Jasper, jenž přerovnával s Esmé stoly se ke mně rozběhl a chytil mě do náruče.

"Emmette!," zaburácela Esmé a vydala se za svým synem, zatímco jsme na sebe s Jasperem chápavě mrkli.

Opatrně mě postavil na zem a zvedl ze země žebřík, zatímco jsem sesbírala všechny spadlé květiny a připnula je na své místo.

"Děkuju," usmála jsem se na něj a následovala ho kolem uměle vyrobené svatební uličky a lavic ze kmenů stromu.

"Každou další takovou událostí je ot horší a horší," ušklíbl se a já se zasmála. "Nemáš ani ponětí, kolik takových svateb jsme už zařizovali pro Rose a Emmetta. Na tenhle blázinec si prostě musíš zvyknout, jinak to nejde."

"To chápu," přikývla jsem a převzala Esméinu práci s ozdobami na stole. Samozřejmě podle Alicina vzoru. "Už se Edward s Carlislem vrátili z města?"

"Neblázni," odfrkl si. "Ti dva tam stráví co nejdelší dobu, aby se nemuseli vracet do Alicina království zmatku, dokud všechno nebude připraveno a bude to pro ně nevyhnutelné."

"Musím přiznat, že se jim vůbec nedivím," přikývla jsem a usmála se na Esmé, jež k nám šla a urovnávala si své šaty a účes.

"Tenhle kluk by mě opravdu přivedl do hrobu a k šedinám, kdybych toho byla schopna," povzdechla si a pohladila mě po tváři. "Děkuju, vypadá to nádherně."

"Nemáš zač," odpověděla jsem a rychle jí pomohla srovnat její účes, který jsem před dvěma hodinami pracně sestrojovala.

"Měla bys jít za dívkami a taky se převléct," oznámila mi a její výraz mi jasně ukázal, že se se mnou o tom nemíní bavit.

"Určitě nepotřebujete ještě s něčím pomoct?," zeptala jsem se přesto a rozhlédla se po okolí.

"Jsem si jistá, že se Emmett bude velmi snažit, aby udělal všechnu práci i za tebe," prohlásila tak, že se Emmett otočil a krotce přikývl.

Skryla jsem pobavený úsměv a kývla na ni, než jsem se vydala do domu a vystoupala po schodech do patra. Nepotřebovala jsem číst myšlenky a Bellin výraz mi řekl vše. Usmála jsem se a pozdravily jsme se, než jsem vzala své šaty z věšáku a zamířila do rohu koupelny, kde jsme se rychle převlékla.

"Rose! Vlasy!," zněl striktní rozkaz Alice a její nedbalý pohyb rukou naším směrem, jakmile jsem byla hotova.

Protočila jsem očima tak, aby mě neviděla a posadila jsem se vedle Belly, aby měla Rose prostor k tvorbě. Povzbudivě jsem na Bellu mrkla v zrcadle, jelikož měla od Alice zakázáno se hýbat a chytila ji chlácholivě za ruku.

"Jen je chyť po bocích a připni je vzadu," poprosila jsem Rose, která kývla a spolu se mnou ignorovala Alicino podrážděné zavrčení.

"Proč taky nemůžeš dělat něco jednoduchého i na mně Alice?," dožadovala se Bella.

"Protože jsi nevěsta," odbyla ji Alice a rychle ji napudrovala tváře. "A přestaň se mračit, nebo budeš mít vrásky."

Bella neochotně poslechla a věnovala mi závistivý pohled, když jsem za pár minut vstávala a vyměnila si s Rose pozici. Opatrně jsem jí prohrábla vlasy a přečesala je na jednu stranu, kde jsem jí vytvořila složitější culík.

"Jak to vypadá?," zeptala jsem se.

"Skvěle," odpověděla Rose, než se do toho stihla vložit Alice a následovala mého příkladu vyskočením ze židle.

Alice nám zatím jen věnovala varovný pohled, než Rose vrazila do rukou spony a hřebeny a jasně ji instruovala k tvorbě na Belliné hlavě. Mně zase vrazila do rukou pozvánky a lístky, určené na stoly a poslala mě z jejího království pryč, protože nalíčená už jsem byla.

Vydechla jsem úlevou, když se za mnou zaklaply dveře a neubránila jsem se úsměvu, když mi jako odpověď přišlo Alicino zavrčení. Vydala jsem se tedy zpět do zahrady, překvapivě jistá na podpatcích, jež mi Alice přikázala obout.

"Edwarde, Emmette! Okamžitě to narovnejte! Víte kolik práce to děvčatům dalo, aby ty sloupy takhle ozdobily?," uslyšela jsem okamžitě Esméin hlas a skryla svůj úsměv, když tak zcela očividně přebrala Alicinu diktátorskou pozici.

Zamířila jsem tedy k Jasperovi a Carlisleovi, jenž instalovali prostor pro hudebníky v bezpečné vzdálenosti od Esmé. Roznesla jsem pozvánky a lístky na stolky, když jsem kolem nich procházela a ujistila se, že jsou přesně tak, jak si to Alice přála.

"Myslím, že ta basa potřebuje víc doprava a ten klavír do popředí, aby trochu vynikl," napodobila jsem Esméin nazlobený hlas a zasmála se jejich výrazům, když polekaně vzhlédli a uviděli, že jsem to jen já.

"Moc vtipné," zamračil se Jasper a postavil basu na své místo.

"Velmi ti to sluší," ohodnotil mě Carlisle a já mu poslala úsměv.

"Děkuji. Narozdíl od Belly a Rose, já měla dovoleno odejít z ďáblova dosahu."

"Nikdy jsem nebyl víc rád, že jediné, co pro svůj vzhled musím udělat je obléct si sako," souhlasil Jasper a vyměnil si s Carlislem potutelný úsměv.

"O tom nepochybuju," usmála jsem se.

"Nestůjte tam - slyším už první auta, tak přívítejte naše hosty!," přerušila nás Esmé ostře a všichni jsme se vydali splnit její příkaz.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Všechno pak probíhalo ve velkém shonu, který jsme ale jako upíři naprosto zvládali organizovat. Usadili jsme všechny svatebčany - upírské, lidské i vlkodlačí - a než jsem se nadála, seděla jsem na jedné z předních lavic vedle Carlislea a Alice, zatímco Rose začala první noty svatebního pochodu na klavíru.

Samozřejmě, že se celý obřad neobešel bez slz lidských hostů, ale věřila jsem, že kdybychom to jako upíři také dokázali, byli bychom na tom obdobně. Pak už se pouze gratulovalo novomanželům, přišly proslovy a zanedlouho jsme obestoupili taneční parket, abychom byli svědky prvního tance.

Bella byla zcela očividně na podpatcích a před tolika lidmi nejistá, ale toho jsem si dokázala všimnout snad jen díky svému vycvičenému upírskému oku, neboť její šaty zcela zahalovaly nohy, takže i když se Edwardovi několikrát trefila podpatkem na nohu, nikdo to nezaznamenal.

Vypadali velice šťastně a já jsem byla za oba ráda. Svůj první tanec jsem věnovala Carlisleovi, jenž si mě okamžitě našel, když mu Esmé odešla tančit s Edwardem a společně jsme proplouvali parketem v rytmu waltzu.

"Jak dlouho ho hodláš ignorovat?"

"Koho?"

"Erin..."

Povzdechla jsem si a zadívala se na Carlislea, jenž zvolnil naše tempo.

"A co mu mám asi jako tak říct?," zašeptala jsem a trochu zpevnila stisk, jako bych se bála, že mě mu hodlá předhodit.

"Nechci tě do ničeho nutit, samozřejmě, je to tvá věc. Jen si myslím, že bys s ním měla promluvit. Opravdu toho lituje a víš přeci, že si nemůže pomoct, když jde o tebe. Tak otisk funguje," namítl jemně Carlisle.

"Nesnáším, když máš pravdu," zabručela jsem, ale přikývla. "Fajn. Jeden tanec."

Usmál se a společně jsme se vydali jeho směrem přes taneční parket, ale než jsme k vlkům na jeho konci stihli dojít, cestu nám zastoupily dvě známé tváře.

"Javiere! Jolene!," rozzářila jsem se a oba je postupně objala. "Nevěděla jsem, jestli to opravdu stihnete!"

"To my taky ne," zasmál se Javier a přitáhl si Jolene k sobě. "Ale takovou událost bychom si nenechali ujít."

"Navíc jsme se museli přijít ujistit, že jsi po tom šíleném zmatku opravdu v pořádku," podotkla Jolene a věnovala mi přísný pohled. "Už nechci ani slyšet o žádných podobných eskapádách, je ti to jasné?"

"Samozřejmě," přikývla jsem rozpačitě.

"Vlastně jsme nepřijeli-"

"Erin! Konečně - kapela už je nachystaná a tys mi slíbila, že zazpíváš," přerušila Javiera Alice a rychle mě táhla pryč směrem ke kapele.

"Řeknete mi to později," usmála jsem se a mávla na ně, než jsem se Alice podvolila a postavila se před mikrofon k hudebníkům.

"Omlouvám se za menší přerušení, doufám, že se všichni skvěle bavíte," začala jsem a pokračovala, když se všechna pozornost upřela ke mně. "Doufám, že vám nebude vadit, když novomanželům popřeju ještě jednou a poněkud osobitějším stylem. A protože jsem to svému bratrovi slíbila, tak už nemůžu couvnout."

Skončila jsme s úsměvem a několika uchechtnutím v publiku. Poté následoval aplaus, jenž počínal u Edwarda, který utichl v okamžiku, kdy se rozezněl první akord.


Parket se nejprve zaplnil naší nejbližší rodinou, kteří mi okamžitě vyjádřili podporu a brzy je následovala i většina hostů. Prvních pár slok jsem zcela věnovala Edwardově rozzářené tváři a poté jsem se necíleně rozhlížela po ostatních.

Ale v půli písni mé oči zachytily něco, co jsem rozhodně vidět nechtěla. Byl to Toby a kolem něj byla obtočená jako liána jeho snoubenka. Nebo jsem to alespoň soudila ze způsobu, jakým se k němu lísala.

I když to bylo zcela přehnané a dětinské, dál jsem věnovala každou sloku jeho neoblomného pohledu. Zírala jsem do jeho hnědých kontaktních čoček, přes něž jsem viděla rudé linie a vyzpívala své srdce.

Samozřejmě, že jsem na povrch nedávala nic vidět, ovšem bylo mi jasné, že si toho přinejmenším všichni upíři v okolí všimnou. Sobecky jsem s potěšením sledovala, jak ani on ze mě není schopen strhnout pohled a jeho milou to začíná viditelně štvát.

Byla to drobná rudovláska s andělskou tváří, ale divokostí v očích, jež se jí také skrývaly pod tmavě hnědými čočkami. Ty jsem zahlédla stejně jen na pár vteřin, jelikož ji Toby při tanci nikdy neotočil mým směrem.

Poděkovala jsem všem, co poslouchali a za dalšího potlesku sestoupila ze schodků dolů. Zamířila jsem co nejrychleji úzkou cestou k lesu a pokusila se rozdýchat vědomí, že se mi to celé jen nezdálo a opravdu tu je. S ní.

Byla jsem ze sebe zklamaná, jak slabou vůli mám, když jsem tu holku nenáviděla každou buňkou ve svém těle. A to jsem ji ani nestihla potkat osobně. Vydechla jsem a urovnala si šaty, připravená se jí vyhýbat třeba celý večer.

Ale když jsem se otočila, málem jsem vrazila do Embryho, který se za mnou zjevil a já si znovu chtěla nakopat za to, jak lehce jsem se nechala otupit a zapomněla na všechny své instinkty. Odstoupila jsem od něj, abych mezi nás vložila nějaký prostor a byla jsem ráda, když ho akceptoval a nepokoušel se ke mně přiblížit.

"Embry," pokusila jsem se o klidný tón. Úsměv jsem ani nezkoušela vytvořit.

"Erin," pousmál se s nadějí v očích. "Jen jsem ti chtěl říct, že mě moc mrzí, jak dopadl náš malý výlet do města. Opravdu jsem tě nechtěl naštvat a už vůbec ne ti nějak ublížit. Já jen... když jsem viděl, jak jsi z toho upíra byla rozhozená... Chtěl jsem se jen ujistit, že ti nikdo a nic nemůže ublížit."

"Jo já vím," potvrdila jsem jemně. "A chápu to, Embry, věř mi, že to chápu víc, než bys myslel. Ale pochop i ty mě... Od té doby, co jsem byla znovu změněná se prostě na spoustu věcí dívám jinak a nedávám smysl sama sobě-"

"Já s tím nemám problém. Pomůžu ti s čímkoliv budeš chtít. Přísahám."

"Já vím, Embry a jsem ti za to moc vděčná, ale-"

"Mohli bychom zase spolu někam vyrazit, kde bychom byli sami a ve větším klidu. Co na to říkáš?"

"Embry, ty mi asi teď nerozumíš. Já bych-"

"Nebudu tě do ničeho nutit-"

"Embry, takhle to-"

"-a mohli bychom být spolu a já bych se postaral, aby se ti nic nestalo. Já-"

"Nemiluju tě!," vybouchla jsem poměrně hlasitě, abych ho konečně zastavila a taky přehlušila hudbu v pozadí.

Stáli jsme naproti sobě a já jsem znovu měla chuť si vytrhnout jazyk. Vypadal zničeně a já se cítila jako ta nejhorší osoba na světě. Ne, byla jsem opravdu ta nejhorší osoba, protože ať už jsem se takhle cítila, mohla jsme to podat jemněji.

"Embry-," začala jsem, ale naprosto netušila, jak pokračovat.

"Já se oml-"

"Ne," utnul mě tiše a když zvedl pohled, jeho oči se leskly neprolitými slzami. A přísahala bych, že jsem viděla, jak se v jeho tváři objevila maska, která sílila každou vteřinu. "Byla hloupost sem přijít."

S tím se otočil a já se rychle vydala za ním do lesa, protože jsem ho nemohla nechat odejít takto. Než jsem ho ale dostihla, uslyšela jsem další hádku mezi Jacobem a Edwardem a matně jsem cítila i Bellinu vůni.

Vydala jsem se tedy rychle opačným směrem a příliš mě nepřekvapilo, když se za mnou rychle vypravil i Embry. I když jsem si tentokrát byla jistá, že se nepokoušel chrínit mě, ale svou smečku a tím pádem i Jacoba.

"Co se děje?," vtrhla jsem k nim a stoupla si vedle Edwarda, jenž spolu s Jacobem vedl tichou nenávistnou bitvu.

"Nic. Jacob právě odchází," procedil tiše, ale výhružně.

"To nemůžeš myslet vážně pijavice. Opravdu se chceš nechat zabít Bello?!," obořil se na nevěstu za mnou, která se již tak třepala.

"Jdeme Jacobe," více nařídil, než poradil jeho alfa Sam, ale věnoval nám znechucený a zlostný pohled. Nemohla jsem ho vinit.

"Má pravdu," přidal se Embry, aniž by na mě upřel jediný pohled.

V tu chvíli Jake vypadal, že vybouchne a promění se, ale naštěstí ho stihli Seth a další vlci odtáhnout pryč, než se něco takového mohlo stát. Zatímco Edward uklidňoval Bellu se k nám přidali Carlisle s Emmettem.

"Alice už na vás čeká," pokusil se uvolnit atmosféru s milým úsměvem Carlisle.

"Už jdeme," zamumlal Edward, políbil Bellu na temeno hlavy a pomalu ji odvedl zpět k domu.

Carlisle se otočil ke mně, ale než se stihl zeptat, rázně jsem zavrtěla hlavou a umlčela ho jediným naštvaným a raněným pohledem. Odkráčela jsem zpět k tanečnímu parketu, ale než jsem stihla zmizet, Carlisle se tiše objevil po mé straně a bezeslov mi nabídl rámě.

Podívala jsem se na něj s jasnou výzvou v očích, aby třeba jen zkusil o Tobym nebo Embrym promluvit, ale když mlčel a v jeho očích se objevil prosebný výraz, nechala jsem se zlomit a znovu se složila v objetí svého otce.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Embry, to jsem zase já... Vím, že se mnou nechceš mít nic společnýho a chápu to, ale mohl bys mi prosím, prosím, zavolat? Opravdu mám o tebe starost a nejenom já, ale i tvá máma."

Položila jsem mobil a chvíli si kousala nehet, než jsem po něm opět sáhla a vytočila jeho číslo znovu.

Od svatby uplynuly dva týdny, během kterých se mi Embry zcela úspěšně vyhýbal. Chtěla jsem si s ním promluvit a alespoň trochu zlepšit naše vztahy, protože díky Tiffany, jež jsem v zoufalství kontaktovala, jsem věděla, že tímhle vyhýbáním nejvíc trpí on a jeho vlk.

Já jeho kontakt nepotřebovala, ale nebyla jsem natolik sobecká, abych ho nechtěla dopřát jemu, protože jsem věděla, že to potřebuje. Ale on byl zhrzený a tvrdohlavý na to, aby si to připustil, takže jsem jen mohla počítat s pravidelnými zprávami od Tiffany, jestli je ještě naživu a zdravý.

Toby byl zcela opačný problém. Tak moc jsem nechtěla být v jeho blízkosti, že jsem ho samozřejmě potkávala snad na každém rohu. Vzhledem k tomu, že si vše vyříkali spolu s Javierem s nimi on a jeho snoubenka přišli na svatbu a trávili s nimi spoustu času.

Nevinila jsem Javiera nebo Jolene, protože opravdu nebyla jejich vina, jak moc jsem si komplikovala svůj život vztahy. Ale pokud jsem je chtěla navštívit, byla jsem nucena strávit alespoň pár minut v Tobyho společnosti. Což logicky zahrnovalo Michelle - jeho snoubenku, která občas vypadala, že je k němu přilepená.

"Stále nic?," zeptal se Carlisle od dveří mého pokoje a já zavrtěla hlavou. "Zase se vrátí. Neřekl bych, že by mu tohle trucování nějak dlouho vydrželo. Musí to pro něj být nesnesitelné-"

"Vypadám, že tohle nevím?!," obořila jsem se na něj a pak zavrtěla hlavou. "Promiň. Ale už vážně nevím, co mám dělat."

"Nemusíš se omlouvat," usmál se chápavě a posadil se vedle mě na postel.

"Mám pocit, že bych se měla omlouvat. Měla jsem někoho, komu na mě záleželo a byla jsem tak blbá, že jsem ho od sebe odkopla kvli někomu, kdo je zasnoubený a nenávidí mě každou setinou svého bytí," promluvila jsem hořce a přitáhla si k sobě kolena, na něž jsem položila hlavu. "A teď nemám ani jednoho."

"Přál bych si, abych ti mohl nějak pomoci."

"To je od tebe milý, ale já už všechno zkazila tak, že se to nedá opravit."

Chtěl něco ještě říct, ale přerušil ho zvuk jeho mobilního telefonu. Podívala jsem se na něj a on zvedl pohled od displeje a naznačil ústy Edward. Přikývla jsem a snažila se potlačit svou žárlivost k jejich štěstí.

"Ano- Bello? Děje se něco?... Mohla bys mi předat Edwarda prosím?... Myslím, že je to víc, než pravděpodobné, synu... Jak dlouho vám zabere, než se dostane zpět?... Ano, budu připraven."

"Stalo se něco?," zeptala jsem se opatrně, ale rychle následovala Carlislea, jenž rychlými kroky mířil do své pracovny. "Carlisle, co se děje?"

"Jde o Bellu," zaváhal, ale pokračoval. "Mám neblahé tušení, že ji Edward přivedl do jiného stavu."

"Cože?!," zeptala jsem se nevěřícně a sledovala, jak upírskou rychlostí skládá na svůj stůl stohy lékařských i historických knih.

"Měl jsem tušit, že se něco podobného může stát..."

Dál jsem neposlouchala a vyběhla jsem z místnosti a nechala Carlislea se trápit nad jeho knihami. Když jsem byla skoro u svého pokoje, uviděla jsem venku pohyb a hřívu blonďatých kudrlinek, jak mizí v křovích u lesa.

Bez váhání jsem vyběhla za Rose a doběhla ve chvíli, kdy pokládala telefon a otočila se ke mně. V očích jasné nebezpečí. Zvedla jsem ruce a věnovala jí zmatený pohled.

"S kým jsi volala?"

"Než ti to povím," začala a vážně se na mě podívala, v očích odhodlanou zář. "Jsi ochotná být v nepřízni celé rodiny, pokud ot bude znamenat udělat dobrou věc a zachránit život?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama