44. V pravý čas

29. května 2016 v 17:40 |  Andělé a Démoni (DOKONČENÁ)

WATTPAD

44. V pravý čas

Smrt.
To slovo viselo ve vzduchu, aniž by ho někdo z nás vyslovil nahlas. Ale byl vidět ve všech očích, které netrpělivě těkaly kolem. Ať už byly rudé a nemilosrdné; zlatavé, jako včelí med, ale přesto tak chladné nebo teplé lidské.

Byla jsem realistka. Třebaže jsem před svými problémy mnohokrát utekla, jakmile mě dostihly, znamenaly pro měl lítý boj, v němž budu bojovat o svůj holý život. Uměla jsme se bít, ovšem tato situace mě děsila.

Ne proto, že bych při ní mohla přijít o život - to byl prakticky můj denní chleba, co se týkalo mých útěků - ale tentokrát by mohl zemřít někdo, na kom mi opravdu záleží. A to byla myšlenka, která (kdybych mohla) mi nedávala spát. Nebo alespoň přemýšlet.

Také jsem se snažila necítit sobecky a nevděčně, když mé první myšlenky putovaly směrem k Tobymu, Embrymu a poté až ke Cullenovým. Ale jak mě Carlisle stihl uklidnit - mohli jsme být upíry, ale lidskost v sobě prostě nezapřeme.

Souhlasila jsem s ním, i když mi přišlo, že on i Esmé z této řady vybočují a nejraději by položili své životy před nás všechny - před svou rodinu i nepřáteli a nehnuli by brvou. Já si byla jistá, že bych se vydala na útěk v okamžiku, kdy bych věděla, že jsou všichni v bezpečí.

Tu část se ve mně zase snažil omlouvat Embry a s trpělivostí mi vysvětloval, že prvotní instinkt vlka je stejný, jako u kteréhokoliv jiného zvířete - utéct před nebezpečím a zachránit si krk. Když jsem ale vypíchla jeho otisk, neměl pro mě vhodnou odpověď.

Protože by pro mě umřel, stejně obětavě, jako mí rodiče.
Kvůli tomu jsem se rozhodla ze svých slabostí udělat přednosti. Využívala jsem při našich cvičebních bojích vše, co jsem mohla - sílu, rychlost a Silver. To byly mé největší zbraně a k mému potěšení fungovaly velmi efektivně.

Jenže to bylo proti spolku upírů, kteří nemají tak šílené schopnosti, jako někteří v Arově gardě, s níž k nám míří. U nás tu byla pouze Kate, Benjamin, Toby a já, kdo jsme mohli naši schopnost využít jako fyzickou obranu.

Edward, Bella a Reneesmé měli pouze mentální výhody a mohli je využít pouze jako taktickou zbraň. Jenže oba zavrhli - a my nemohli nic jiného než souhlasit - návrh, aby se Nessie pouštěla do jakéhokoliv boje.

V Edwardově případě to byla spíše minimalistická výhoda - než by stihl přečíst něčí myšlenku, mohl by na něj dotyčný upír dávno seslat svou moc. Bella sice měla svou schopnost štítu, který ji před takovým útokem dovedl ochránit, ovšem neuměla s ní zacházet.

Proto jsme se jí ujaly já společně s Kate (Toby s Edwardem a Emmettem nám dělali pomocníky nebo spíše fackovací panáky) a byly rozhodnuté její sílu rozšířit alespoň na pár metrů a trochu nám zvednout šance, pokud by se opravdu uchýlilo k boji.

Trénovali jsme v lese, kde byl dostatek místa a klidu, pokud by se něco pokazilo. Zpravidla začínala Kate s lehkými elektrošoky na Edwardovi (nebo Tobym, jelikož Emmett se stihl vždy někam vypařit) a snažila se donutit Bellu k reakci.

Jenže jediné, k čemu jsme se vždy dopracovaly, byla frustrovaná Bella a zbídačený Edward, který se i přesto snažil vypadat, jako by mu nedělalo menší problém stát se obětí Kateina daru. Všimla jsem si matného záblesku grimasy pouze jednou, kdy už byla naštvaná i Kate a trochu přidala na voltech.

Poté jsem přešla na řadu já a Edwarda střídal Toby (pokud se nevystřídali již při elektrošocích) a já na něj vypouštěla Silver. Bylo překvapivé, jak silná byla má mlhou stvořená stříbrná vlčice. Netřeba dodat, že k těmto minutám tréninku rád přihlížel Embry.

Párkrát se Toby nedokázal ovládnout a zastavil Silver svou silou, která ji zmrazila v pohybu a když si uvědomil, co udělal, neochotně ji stáhl a znovu se ocitl na zádech s vlkem na hrudi a Bella se mu omlouvala.

Doufaly jsme, že z ní vyloudíme reakci, která nám dvěma byla přirozená - ochránit svou silou někoho, komu je ubližováno a záleží nám na něm. Jenže Bella pouze trpěla psychicky při pohledu na zmítajícího se Edwarda nebo sténajícího Tobyho a její štít zůstával skrytý.

"Takhle to vážně nejde," poznamenala Kate a stáhla svou ruku z Edwardova zápěstí.
Ten se úlevně sesunul na zem a pokusil se nabrat ztracený dech, zatímco ukázal Belle svůj pokřivený úsměv, aby ji ujistil, že se mu nic vážného nestalo.

"Já vím. Ale poraď mi, co s tím mám dělat?," zeptala se již zoufale Bella a omluvně se koukala na Edwarda, jenž se právě sbíral za Tobyho pomoci ze země.

"Očividně ti výhružky vůbec nepomáhají," poznamenala jsem přemýšlivě. "Ale opravdu nevím, jak jinak přimět tvou moc, aby se sama objevila ve své plné síle. Chci říct - mně obvykle stačí vidět toho, koho miluju na zemi a prostě ze mě vyletí."

"To je ono."
Otočila jsem se ke Kate rozhodnutá ji oponovat, když jsem si všimla výrazu na její tváři. Nepotřebovala jsem ani Edwardovo varovné zavrčení, abych si domyslela, že její myšlenka nebude nijak příjemná.

"Je tu někdo, koho jsme ještě nepřizvali do našich zkoušek," řekla a usmála se nebezpečně směrem k domu. "Zajímalo by mě, jestli je Reneesmé již vzhůru...?"

"Kate," zavrčela na ni varovně Bella, ruce zaťaté v pěst. "Ani náhodou."
"Jsem si jistá, že by nám ráda pomohla."

"Na to zapomeň! Je to dítě!"
"Fajn," zarazila její nával vzteku Kate a plně se k ní otočila. "Naposledy a tentokrát s plným napětím."

"Kate-," začala jsem nesouhlasně, ale její pohled mě umlčel.
Mrkla jsem na Edwarda, jenž na mě povzbudivě mrkl, ale v jeho tváři byl znát trochu panický podtón. Nedivila jsem se, okusila jsem Kateinu moc jen párkrát a pokaždé mě dokázala dostat na zadek, třebaže nepoužila ani polovinu své moci.

Edward se tedy znovu postavil před Bellu, která se na něj soustředěně a odhodlaně zadívala, natáhl svou ruku ke Kate a přikývl. Zadržela jsem dech, když se k nim kate přiblížila a musela jsem zavřít oči, když se dotkla konečky prstů jeho dlaně.

Ale nic se nestalo. Tedy nic viditelného. Edward pořád stál na nohou a s mírným zamračením se díval na Kate, jejíž ruka posílala jeden volt za druhým do jeho těla. Bella se pevně dívala na místo, kde se jejich ruce dotýkali.

"Funguje to?," zeptala se skrz mírně zaťaté zuby.
"Ano," odpověděl okouzleně Edward a zíral na svou ruku. "Chci říct, cítím menší bolest, ale nic, co by se nedalo vydržet."
"Výborně," usmála se Kate a pustila ho.

Bella Edwardovi šťastně skočila kolem krku a my jsme na sebe s Kate spokojeně kývly. Konečně šlo něco podle plánu. Teď už jen stačilo naučit Bellu za 16 hodin tomu, aby svůj štít dokázala obmotat kolem asi padesáti lidí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Já to prostě nezvládnu!"
"Bello miláčku, zvládla jsi to před čtyřmi hodinami, teď to zvládneš taky - jen s více lidmi."

"Znovu?," přerušila novomanžele trochu unuděně Kate.
"Jasně," předběhl Bellu se svou odpovědí Edward a postavil se před ni, zatímco znovu podal ruku směrem ke Kate.

"Tak fajn. Střední zátěž," oznámila Belle Kate a chytila Edwardovu ruku.
Ten se bolestně zašklebil a padl na jedno koleno. Když jsem uviděla, jak Kate přidává na voltech a Edwardovy oči se začínají protáčet, vstoupila jsem mezi ně.

"Stačí Kate," zavrčela jsem, vytrhla Edwarda z jejího sevření nedbajíc na bolest, která mi tělem projela.

Ta přikývla a zamračila se na Bellu, jež vypadala, že se za chvíli sesype. Bylo mi jí líto, na druhou stranu jsem souhlasila s Kate. Nebyla jiná možnost, než na to jít tvrdě a co nejrychleji ji dostat do bodu, kdy dokáže zaštítit alespoň polovinu z nás.

Jenže při téhle rychlosti, kdy Bella nedokázala udržet ani obyčejný štít kolem Edwardova těla, to byla spíš verze " jeden krok vpřed, tři kroky zpátky". Viděla jsem na ní, že je frustrovaná a ničí ji sledovat Edwarda v bolestech, ale i tak ji to nedonutilo zcela vypustit její štít.

Podívala jsem se odhodlaně na Kate, zatímco se Edward tentokrát s Bellinou pomocí sbíral na nohy a na její nevěřícný pohled jsem jen přikývla. Nebyla čas hrát si na písečku s bábovkami, když jsme potřebovali pořádný písečný palác v poušti.

Nestihli nás zastavit, protože nečekali, že na ně zaútočíme. Kate se vrhla na Edwarda, jenž se nemohl ubránit, když do jeho těla vpustila další volty. Bella zuřivě zavrčela a já po ní skočila, aby se nemohla dostat k Edwardovi.

"Zbláznili jste se?! Přestaňte!," vykřikla a marně se pokoušel zmítat v mé náruči. Novorozená nebo ne, stále jsem měl k dobru Silver, jež ji držela, i když byla stále schovaná ve mně.
"Donuť nás," ohlédla se po ní Kate a vycenila zuby, zatímco zvýšila napětí.

Nenáviděla jsem se jen za svůj nápad, ale potřebovali jsme se hnout kupředu, ne dozadu. I pro mě bylo neuvěřitelně útrpné sledovat Edwarda, jenž se nemohl bránit a musel snášet bolest z rukou Kate.

"Prosím! Nechte ho být!"
"Bojuj!"

"Nemůžu Kate! Snažím se! Nech ho, prosím!"
"Fajn!," štěkla jsem nakonec a odhodila Bellu od sebe. Musela jsem zariskovat. "Očividně pro tebe Edward není dostatečná motivace!"

Vycenila jsem zuby a a rozběhla se k domu. Nehodlala bych Reneesmé ublížit, ani kdyby mě k tomu nutili při mučení a byla by to má jediná šance na záchranu, ale potřebovala jsem nějak Bellu postrčit.

Věděla jsem, že se mi to daří, když jsem ji uslyšela za sebou a jenom jsem doufala, že se Kate a Edward zvedli ze země a následují nás, neboť jsem nepochybovala, že by mě Bella zabila, pokud by se jí k tomu naskytla možnost.

Zrychlila jsem ještě víc, třebaže jsem věděla, že zcela zbytečně. Bellu hnala zuřivost, byla novorozená, ale co mě děsilo ještě víc, byla její mateřská láska. Ne nadarmo se říká, že mateřská láska je ten nejsilnější cit na světě.

Byla jsem u domu, když do mě narazila a povalila mě k zemi. Matně jsem slyšela, jak se z domu ozývají kroky a všichni se jdou podívat, co se tu děje. Bella byla ale nepříčetná a ihned mi šla po krku. Doslova.

Odhodila jsem ji a postavila se na nohy. V jejích očích jsem neviděla nic, co by naznačovala, že je alespoň trochu koherentní, takže jsem ji svými slovy nehodlala ani uklidňovat, ani dráždit. Jenže ji zřejmě iritovala samotná moje přítomnost.

Znovu proti mně vyrazila a já její ataky pouze odkopávala a blokovala - nechtěla jsem jí ublížit ale také jsem nehodlala nastavit svůj vlastní krk jen proto, abych dokázala svou pravdu.

Ucítila jsem Embryho přítomnost a věděla jsem okamžitě, že je vteřinu od toho, aby po Belle skočil, takže jsem se natáhla po Silver a myšlenkou mu poslala, ať se do toho kouká neplést. V tom momentě jsem ale ucítila silné škubnutí ve svých mentálních lanech a na chvíli ztuhla.

Čehož k mé smůle využila Bella a obmotala mi ruce kolem krku. Dál se naštěstí nedostala, neboť ji ze mě Toby, Edward a Carlisle rychle sundali. Ovšem ten podivný brnící pocit z mého krku nezmizel.

"Jsi v pořádku?," sklonil se ke mně okamžitě Embry a já si odkašlala, abych pročistila hrdla, ale nakonec jsem pouze přikývla.

Ještě jsem slyšela Bellu chvíli vrčet, než se úplně uklidnila. Sáhla jsem si třesoucí se rukou na hrdlo a vnímala to brnění najednou zcela jinak. Tentokrát jsem věděla, co je to za pocit. V mžiku mé ruce ale vystřídaly Carlisleovy, které mi ohmataly krk a hledaly nějaké poškození.

"Jsem v pohodě," ujistila jsem ho trochu chraplavě.
"Chci se jen ujistit," řekl mi v tom bolestném málem-jsem-tě-ztratil tónu hlasu, že jsem se neodvážila protestovat jeho prohlídce.

"Vše vypadá v pořádku," konstatoval, když byl spokojen, ale své ruce pouze přesunul na má ramena. "Co se stalo?"
"Byla to moje chyba," uznala jsem svou vinu a mrkla na Bellu, jež na mě zahlížela s kamenným výrazem ve své tváři.

"To není tak úplně pravda," vložila se do toho Kate, jež stála za Embrym. "Já s tím začala."
"Dobře, vinu můžeme nechat až na potom. Co se stalo?," vložil se do toho Carlisle, aby utnul naši debatu.

"Chtěli dělat ty svoje pokusy na Reneesmé," sykla Bella a v jejích očích se znovu objevil vztek. Edward se ji pokusil pohladit po rameni, ale ona se mu vytrhla.

Tentokrát se na nás pohoršeně podívala i Esmé a Rose. Mrkla jsem na Kate a zpět na Bellu, než jsem začala vysvětlovat svůj pohled na věc.

"Nechtěly- počkej!," zarazila jsem Bellin další protest. "Nechtěly jsme dělat nic. Potřebovaly jsme ti pouze vsugerovat tu myšlenku, abys byla schopná svůj tít zrealizovat."

"Erin...," začal Carlisle zklamaně.
"Počkej - já vím, nepromyslely jsme to a mrzí nás to. Promiň Bello."

Stroze přikývla. Znovu jsem si promasírovala krk a stoupla si na nohy. Embry, Toby i Carlisle byli okamžitě u mě, kdybych se náhodou skácela zpět k zemi, ale to se nestalo. Přešla jsem k Belle, která se naježila, ale neucukla.

"A taky že to fungovalo," řekla jsem jí.
Její tvář se zformovala do nechápavého výrazu, který přešel do nevěřícného poznání. Natáhla jsem k ní ruku a byla jsem ráda, když ji bez zaváhání vzala. Znovu jsem spustila své štíty a zachytila Silver.

Jakmile jsem to udělala, okamžitě se objevila vedle mě mnohem zářivější než kdy předtím a z Belly vyletěl obrovský štít, který zachytil všechny naše svědky, kteří vyšli na verandu, aby zjistili, co se stalo.

Bella se chvíli šokovaně (stejně jako většina ostatních) dívala střídavě na štít a na Silver, než se znovu zaměřila na mě.
"Soustřeď se jenom na ten pocit, Bello," řekla jsem jí vážně a uvolnila svůj stisk, takže jsme se dotýkaly pouze konečky prstů.

Bella chvíli vypadala nejistě, ale poté soustředěně přikývla a já jsme začala pomalu odstupovat. Jakmile se naše prsty rozpojily, štít i Silver mírně ztratily na síle, ale Bella se zamračila, úsilím se jí na čele objevila vráska, a štít se znovu rozzářil.

Když jsme od sebe byly vzdálené dobrých dvacet metrů, spustila jsem Silver a Bella udělala totéž. Obě jsme unaveně klesly na zem, ale neubránily jsme se šťastnému úsměvu, který se nám rozprostřel na tvářích. Zvládly jsme to. Měly jsme šanci.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemůžu tě nechat ani pár minut samotnou co?"
Otočila jsem se na Tobyho a nevinně jsem se usmála. Protočil očima a vešel do pokoje. Pozvedla jsem obočí, když zavřel dveře a vážně se na mě podíval. Trochu jsem strnula, takže se rychle pustil do vysvětlování.

"Nejde o nic vážného," ujistila mě rychle a poškrábal se nejistě na bradě. "Teda... Vlastně jde. Mohla bys jít se mnou na chvíli dolů?"

"Někam míříme," zeptala jsem se ho, když jsem mrkla na jeho košili a společenské kalhoty.
"Můžeme jít?," neodpověděl a otevřel mi dveře.

Přikývla jsem tedy a potlačila svou zvědavou stránku, protože podle odhodlání na jeho tváři jsem věděla, že bych z něj stejně nic nevytáhla. Chytila mě za ruku a neuspěchaně se mnou vešel do obýváku, kde byla většina našich hostů.

Poté zamířil ke Carlisleovi.
"Pane Cullene," oslovil ho, což mě donutilo (ostatně i Carlislea) pozvednout obočí.

"Toby?," otočil se k nám tedy a jeho zmatení udělalo z oznamovací věty otázku. Mrkl na mě a zpět na Tobyho. "Děje se něco?"
"Chci tímto požádat vaši dceru o ruku a rád bych dostal vaše požehnání."

Vytřeštila jsem oči a byla si jistá, že jsem v šoku i otevřela pusu. Čekala jsem všechno možné, tohle ne. Carlisle několikrát zamrkal, než rozvážně odpověděl.
"Jsem si jistý, že by se našla vhodnější doba-"

"Omlouvám se, ale myslím, že nenašla. Ztratil jsem Erin od chvíle, kdy jsem ji poznal, již mockrát a nehodlám stejnou chybu udělat i teď. Je možné, že nás Volturiovi vyslechnou a nezaútočí na nás, ale nechci riskovat své šance. Tohle je perfektní doba. Obzvlášť, pokud už žádná další nemusí být."

Carlisle na něj mlčky chvíli zíral.
"Pokud je to tvé přání," začal pomalu. "A pokud se rozhodne Erin tvou nabídku přijmout... Pak máte mé požehnání."

Podali si ruce, načež se Toby otočil ke mně, klekl na jedno koleno a vytáhl z kapsy svých kalhot krabičku. Otevřel ji a zadíval se mi do očí.

"Nikdy jsem si nemyslel, že bych ještě někdy mohl milovat na světě někoho tak moc, jako jsem kdysi miloval Kathryn. Ale pak jsi do mého života vtrhla ty a já tě začal milovat ještě víc, než bych kdy byl schopen Kathryn. Vím, že mé dokazování lásky skončilo ve většině případů naprostým fiaskem a že bys mě občas měla místo lásky nenávidět... Ale to se nikdy nestalo. Ty ses stala mým záchytným bodem a já vím, že bych tu bez tebe teď nebyl. Miluju tě a chci ti vrátit vše, cos pro mě kdy udělala, pokud mi to dovolíš. Erin Mario Swansenová-Cullenová; staneš se mou ženou?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama