45. Srdcem i duší

5. června 2016 v 22:09 |  Andělé a Démoni (DOKONČENÁ)

WATTPAD

Je to neuvěřitelné, že už je tu další příběh, u něhož jsem se dostal k (doufám) úspěšnému konci. Opravdu nevím, jak vám všem poděkovat, že jste tu stále se mnou, čtete a prožíváte spolu se mnou všechny zápletky, co se mi rodí v hlavě. Děkuju za vaši podporu a doufám, že se vám má další díla budou také líbit!

45. Srdcem i duší

Když jsem byla dítě, měla jsem o lásce jasno. Nikdy jsem nechtěla žádného kluka políbit a máma se mým výrokům smála. Poté mi vzala tvář do dlaní, s jemným úsměvem zašeptala, že se mě na stejnou otázku zeptá za patnáct let a políbila mě na čelo.

V pubertě se můj názor pohnul, ovšem lepší otáčky také nenabral. Byla jsem v děcáku a stýkala jsem se pouze s kluky z party odtud, neboť dívek mého věku tu bylo pomálu a navíc už měly své vlastní aliance.

Ne že bych se k nim chtěla přidat, i kdyby neměly - nikdy jsem se nezajímala o čistě holčičí věci. Moje matka byla v léčebně, takže tu nebyla, aby mě mohla zasvětit do dívčích tajemství šminek, šatů a flirtování.

A já zapadla mezi ty kluky, co stříleli ze vzduchovek a praků, povídali sprosté historky a občas chodili krást ve městě. To byly časy, kdy jsem na lásku zcela zapomněla, protože jediné, čehož jsem si v tu chvíli vážila bylo přátelství. A každý věděl, že přátelé se nelíbají.

Ve čtrnácti jsem potkala Kennyho - vysokého blonďáka, co mi slíbil, že spolu utečeme a společně si koupíme ranč v jižní Kalifornii. Možná jsem byla tak naivní nebo jsem jen opravdu toužila, alespoň na chvíli se ocitnout ve svém snu.

Na jednom z našich úspěšných lupů jednoho zbohatlého staříka jsme vyrazili na malou oslavu do nedalekého klubu. Kennymu bylo osmnáct, takže nás bez problému dostal dovnitř. Nabízel mi drinky i trávu, ale já obojí odmítla. Nechtěla jsem skončit jako moje matka.

Pozdě v noci mě vytáhl na střechu toho polorozpadlého baráku a políbil mě. Byl to můj první polibek, což pochopil ve chvíli, kdy jsem strnula a nebyla schopná zareagovat. Napůl jsem očekávala, že se mi vysměje do obličeje a najde si nějakou, co bude zkušenější, ale on se jen usmál a naučil mě své triky.

Jsem si jistá, že jsem ho nemilovala a ani on mne, ale začali jsme se na drobné vloupačky scházet jen my dva a ostatní nás rádi popichovali, když jsme mizeli z místností společně. Hrál si na drsňáka, ale nikdy na mě nezkusil víc, než jsem mu byla ochotná dovolit.

Po dvou týdnech mi nabídl svůj známý útěk do Kalifornie a já souhlasila. Klapalo nám to - jak jen to dvěma zlodějům, co se navzájem drží nad vodou, může jít. Stanovil datum a pověřil mě, abych si sbalila všechny věci a byla připravená.

Toho večera jsem musela utéct oknem, neboť naše pokoje již vychovatelka zamykala. Neměla jsem ale nejmenší problém - byla jsem na tyto situace zvyklá. Celá nadšená jsem s taškou a pár ukradenými hodinkami doběhla na místo určení.

Čekala jsem na něj dlouho - nejméně čtyři hodiny, protože ač jsme věděla, že opravdu nejsme pár, doufala jsem, že mi pomůže vypadnout z tohohle města. Nestalo se tomu tak a v pět ráno mě chytila policie a odvezla do děcáku.

Tam byli všichni příjemně naladění, až mě to překvapilo. Do chvíle, než jsem uviděla svou matku, co mi slibovala novou budoucnost po boku svého snoubence. Poprvé jsem cítila štěstí a také hlubokou náklonnost, protože ona byla tou osobou, co pro mě přišla.

Teprve po měsíci jsem zjistila, co se doopravdy stalo té noci. Kennyho a jeho partu chytila policie a poslala je do vězení, protože již byli trestáni a v očích zákona nebyli nezletilí. Bůhví, jak by to dopadlo, kdyby se tam objevil.

V těch chvílích jsem začala policii proklínat. Z Davida se totiž vyklubal násilník a když jsem je poprvé přivolala, skoro jako by mhouřili očima nad tím, co se děje v jejich čtvrti. Nenáviděla jsem je, že mi zmařili můj útěk a zabásli Kennyho. A taky jsem je nenáviděla, že mi nejsou schopni pomoci ani teď.

Slíbila jsem si, že lásku již nikdy nechci potkat a že je to věc, co mě pouze oslabí a zpomalí. Zničí můj postup a nakonec mě pomalu udusí, jako to dělala s mojí matkou. Rozhodla jsem se, že až se mám vyléčí alespoň natolik, aby byla schopna chodit, utečeme.

Jenže toho okamžiku jsem se nedočkala. Propadla jsem panice a zaútočila na Davida, protože mi ničil mou možnost na svobodu. A tak se postaral i o to, aby nezničil život jen mé matce, ale i mně, když mě na kraji silnice zmlátil a znásilnil.

Byla jsem si jistá, že zemřu.

Bez rodiny, bez přátel a bez lásky. Kupodivu jsem ani nebyla příliš rozhozená tou myšlenkou. Zemřít je totiž snadné, ale žít? To chce pořádnou dávku odvahy. A dva andělé, co nechtěli vidět umírat tak mladou duši, mi dali šanci tu odvahu najít.

Ty roky strávené s Cullenovými mě naučili lásce znovu důvěřovat - alespoň té, co se týkala rodiny. Pomohli mi zapomenout na hrůzy z lidského života a já byla ráda, že si je nedokážu vybavit tak přesně, ale s mlhavou zástěrou.

Nebyla jsem připravená potkat někoho, kdo by za mě obětoval svůj život a svou lásku mi předávala v takovém množství, jako to dokázali Toby s Embrym. Každý svým osobitým způsobem, ale ve stejně šílené míře.

Milovala jsem je oba, také svým podivným způsobem. Embrymu jsem se cítila oddaná - nejen za záchranu svého lidského života, ale hlavně toho vlčího. Věděla jsem, že bez něj bych nedokázala bojovat po boku Silver.

Byl mi oddaný do konce života, protože neměl jinou možnost. Ano, mohla bych se mu líbit jako člověk, ale nikdy by to nedosáhlo takových měřítek jako skutečnost, že jsem jeho otiskem. Byl donucen mě milovat a místo, aby mě za to nenáviděl, mě miloval ještě víc.

Toby byl mé záchranné lano. Kdykoliv jsem byla na pokraji smrti, vytáhl mě přes sráz znovu zpět do života. A mou odpovědí bylo držet si od něj odstup. Protože by se mohl dostat blízko. Protože bych se mohla zamilovat.

Ale i kdybych to svému srdci milionkrát rozkázala, stejně by neposlechlo. Nikdy se lásce nemůžete ubránit. Někdy si ani nevšimnete, že si vás pomalu obmotává kolem prstu a poté zjistíte, že už jste tak zamotaní v síti, že není cesty zpět.

Myslela jsem, že mě láska spoutá, stáhne ke dnu a zapříčiní mou smrt. Ale ve skutečnosti mi láska vždy dokázala zachránit život. A když jsem si tohle všechno konečně uvědomila, stála jsem tváří v tvář smrti, co mi chtěla vše vzít.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Znovu jsem se zhluboka nadechla a pozorně naslouchala. Ještě nebyl čas vyjít, ještě chvilku.
Embry vedle mě zamrskal ocasem a jeho čumák se zatřepal, když nabral další vzduch do plic. Trochu se mu zkroutil obličej, ale jinak na sobě nedal nic znát. Ovšem otočil se ke mně, když vycítil můj pohled a kývl na mě svou vlčí hlavou.

Zvládneme to.
Nemáme na vybranou, pomyslela jsem si, ale nechala jsem si tuhle myšlenku pro sebe. Rozhlédla jsem se kolem sebe a nepřestala být udivená oddanosti smečky. Nemuseli, ale rozhodli se za nás položit životy.

Znovu jsem se otočila vpřed, když jsem uslyšela několik set párů nohou a narovnala se. Měkký sníh jim křoupal pod nohama, i když se pohybovali s grácií a elegancí. Došli na konec mýtiny a zastavili se. Překvapeni.

Podívala jsem se na Sama a Embryho a kývnula, když jsem zaslechla Carlisleův jasný hlas. Všichni se rozešli vpřed; rozdělili se po skupinách vlevo, vpravo a do středu, kde jsem zůstala já a po boku mi kráčel Embry.

Dávala jsem si dobrý pozor, abych se uctivě držela za Samem a nechala ho vést smečku. Já nebyla jejich Alfou, to on. Jakmile jsme vešli na zasněžené prostranství, ozvalo se několikeré zasyčení a zalapání po dechu z Volturijských řad.

Bez zaváhání jsme společně s Embrym vystoupili z řady a přidali se k upírům z našich řad. Prošli jsme dopředu a já se postavila k Tobymu, jenž si mě k sobě okamžitě přitáhl a svou ruku mi jemně položil na kříž.

Mrkla jsem na Carlislea a z jeho obličeje jsem jasně vyčetla jedinou emoci. Nebyl si jistý, jestli byl rád, že jsem tu vedle něj a může na mou bezpečnost dohlédnout nebo by byl raději, kdybych zůstala skrytá v lesích společně s vlky.

Poté jsem se znovu zadívala vpřed a ocitla se pod Arovým nepříjemným pohledem. Nikdy si na ten pohled nezvyknu. Ovládla jsem se, abych se neotřásla a dál jsem na něj koukala s kamenným pohledem.
Ticho protrhl teprve Aro.

"Tak se mi zdá, že se tvá rodina teprve postupně objevuje," pronesl přemýšlivě a očima pátral v našich řadách. Hledal v nich Alice a soudě dle jeho zklamaného výrazu, nebyl spokojen, že tu nebyla.

"A to jsem si myslel, že se pouze potkáme jako staří známí, Carlisle. Nečekal jsem, že si proti mně a mé rodině vybuduješ armádu z upírů i vlkodlaků."

"Nevybudoval jsem armádu," opáčil klidně Carlisle. "Jsou to pouze mí přátelé, kteří byli ochotní tu s námi zůstat jako svědci. Stejně jako tví lidé."

"Svědci?," chytil se okamžitě jeho slov Aro a i z té dálky jsem viděla fanatický lesk v jeho očích. "Pokud, jak tvrdíš, jste se ty a tvá rodina nedopustili žádného přestupku, není přece nutné mít nějaké svědky, nemám pravdu?"

Z řad černých plášťů se ozvalo souhlasné mručení a já potlačila touhu zavrčet. Stejně jako většina našich přátel. Embry výhružně vycenil zuby, ale jinak se nehnul.
"A pokud, jak tvrdíš ty, jsi chtěl pouze zdvořilostní návštěvu, pak také nevidím důvod, proč přijít v tak hojném počtu."

Na Arovi bylo vidět, že si vší té pozornosti náležitě užívá. A bylo mu absolutně jedno, že měl Carlisle logické argumenty a ty jeho jednoduše smetl ze stolu. Byl to prostě herec a potřeboval vytvořit své malé divadlo, aby byl spokojen.
"Erin! Má drahá, jak se daří?," otočil se ke mně.

"Bylo by mi lépe, kdybys naši rodinu nestavěl do této situace," oznámila jsem a snažila se nasadit stejný tón, jako Carlisle. Ten se na mě hrdě podíval.
"Mé dítě," zasmál se Aro. "Jsem si jist, že se dokážeme na všem rozumně domluvit a nebude třeba žádného... násilí."

"To by jsi měl povědět hlavně svým lidem," řekla jsem klidně a svůj pohled zabodla do Jane, jež mě propalovala pohledem a jediné Bellin štít ji držel od toho, abych měla tu čest znovu zakusit její dar.

"Jane, miláčku," prohodil, aniž by se na ni podíval, ovšem s jasnou výhružkou v hlase. Jane neochotně sklopila pohled, ale její ruce se sbalily v malé pěstičky po jejích bocích.

"Nyní bych tedy rád poznal tvou dceru, Edwarde. Pokud je tedy tomu opravdu tak...," pozdvihl obočí směrem k Edwardovi a mávl rukou ke své gardě.

Po jeho boku se objevili Dmitri, Felix i Jane s Alecem. Všichni se pomalu rozešli doprostřed louky; do země nikoho. Stejně jsem nevěřila, že nebudou útočit a proto jsem se přidala K Belle, Edwardovi, Nessie, Jacobovi a Emmettovi, abych vyrovnala počty.

Společně jsme došli doprostřed louky a Reneesmé pomalu přistoupila k Arovi a položila mu ruku na tvář. Chvíli na ni fascinovaně hleděl, než se v jeho očích objevil zasněný výraz a on prožíval její vzpomínky a myšlenky tak, jak mu je ukazovala.

Já se ale poté pozorně zahleděla na Jane, jež na mě sice neútočila, ale vypadala, že to udělá každým okamžikem. Byla jsem ráda, když se po chvíli Nessie odtáhla a Bella si ji okamžitě přitáhla ochranitelsky k sobě, zatímco Aro na ni zíral v úžasu.

"Neuvěřitelné," zamumlal a zabodl svůj pohled do Belly. "Musím říct, že mě neustále překvapuješ, má drahá. Tvoje odvaha je vskutku nedocenitelná."

Bella mu na to nic neřekla a pouze kývla. Všichni jsme na sebe zírali, než se Aro bezstarostně otočil a zamířil zpět. My ostatní jsme ale chvíli pozpátku couvali, než jsme se odhodlali otočit zády k nepříteli.

Uvědomila jsem si svou chybu pozdě. Stála jsem totiž nekrytá vzadu a Jane mě zastihla nepřipravenou. Zbaběle mě zasáhla svou mocí a já jen zalapala po dechu, než jsem padla k zemi. Zaostala jsem tím pár kroky za naší skupinou a Alec je svou schopností rychle odtrhl ode mě.

Vyskočila jsem na nohy, protože Silver ji začala blokovat a se zavrčením jsem po ní skočila. Nepřemýšlela jsem nad tím, co bych mohla způsobit, protože můj vlk i upír byli rozčilení a já Jane nenáviděla, takže to bylo nevyhnutelné.

Bylo vidět, že je překvapená, protože zprvu nebojovala (asi nebyla zvyklá na to, že se z její moci dokáže někdo osvobodit bez jejího svolení), ale poté se do bitky pustila s takovou vervou, na níž jsem u ní nebyla zvyklá.

Byly jsme si rovny. Každý zásah jsme si stejnou měrou oplácely a každých pár minut měla navrch ta druhá. Jenže Jane byla podvodnice a nechala si od Aleca pomoci, když jsem se přiblížila jeho kouřové stěně a a chvíli mě oslepil.

Hned se na mě Jane vrhla a když jsem ucítila její prsty sevřené kolem mého krku, neváhala jsem. Silver vyletěla ve své děsivé velikosti a doslova ji zahnala zpět na její pole působiště. Mlha kolem mě se stáhla pryč a vedle mě se objevil Embry, jenž varovne vrčel.

Opatrně jsem mu svou ruku zamotala do srsti a pevně stiskla. Začali jsme společně couvat, zatímco Silver byla před námi a ujišťovala se, že se mě nikdo nepokusí znovu napadnout. Embryho horká kůže mě příjemně uklidňovala a já sevřela pevněji a chladným kovem na svém prstu ho pálila.

Nevydal žádný zvuk bolesti, jen tiše kráčel, dokud jsme se nedostali do bezpečí Bellina štítu a kolem mého břicha se obmotala Tobyho ruka. Opatrně mě stáhl k sobě a já pustila Embryho ze svého sevření a omluvně se na něj podívala a na místo za jeho krkem, kde byla vypálená tenká linka z mého prstenu.

Podívala jsem se na svou ruku a nechala se přitáhnout k Tobyho straně. Chytil mě za mou ruku a přejel po mém prsteníčku a stříbrném kovu na něm.

Napořád.
Navždycky.

"Ocenil bych Aro, kdyby se vaše útoky na mou rodinu neopakovaly," pronesl úsečně a s jasnou tvrdostí Carlisle.

"Znáš děvčata. Trocha škádlení přece nikomu neublížila," odpověděl mu Aro a neztrácel úsměv, zatímco pohladil Jane po hlavě, jako nějakého psa. "Ale nyní zpět k věci. Nejsem si jist, že by bylo... bezpečné pro další vývoj situace. Jak jistě chápeš, nemůžeme nijak určit, jakou rychlostí drahá Reneesmé bude dospívat, ani schopností, které by se u ní mohly projevit."

"Jsem si jistý, že by to nijak neohrožovaly naši komunitu-"

"A já si jsem jist, že umím nejlépe rozhodnout, co pro nás bude nejlepší," přerušil ho sladce Aro, ale v jeho hlase bylo slyšet varování, které nás všechny donutilo se napnout. "Ale vše samozřejmě proberu se svými bratry, abychom vám... neuškodili."

Společně s Markem a Caiem se uskupili do uzavřeného kruhu a já mrkla na rodiče, než jsem se plně točila k Tobymu. Chytil můj obličej do dlaní a dlouze se na mě zadíval. Věřila bych, že kdybychom mohli, tak bychom oba brečeli.

"Miluju tě. Nikdy na to nezapomeň a nemusíme být svoji oficiálně, aby to něco změnilo," pronesl vážně, s potlačovanou vášní.

"To se nikdy nestane," odpověděla jsem pevně šeptem a chytila jeho ruce na mé tváři. Naše prsteny o sebe cinknuly. "Taky tě miluju."

Náš polibek nepřestal být pomalý a něžný; přesto v sobě měl všechnu lásku, vášeň a všudypřítomnou bolest loučení. Dokázala jsem se od něj odtáhnout pouze natolik, že se naše čela dotýkala a společně jsme proti sobě dýchali, bez potřeby kyslíku.

Natočila jsem hlavu a natáhla ruku k Embrymu, jenž ke mně otočil hlavu a posadil se vedle mě, s mou rukou zabořenou v jeho srsti. A v ten moment jsem cítila lásku i smrt v prominentní blízkosti a na chvíli jsem zavřela oči a nechala svou mysl plout v klidu a míru.

Pokud tohle byl ten okamžik, kdy jsem měla umřít, pak to rozhodně nebude na útěku se staženým ocasem nebo zvednutýma rukama a bílou vlajkou. Byla jsem bojovník. Tak jako má máma a nyní má rodina.

Poté jsem odhodlaně otevřela oči a vyzývavě se podívala na Jane. Rozhodla jsem se, že ta bude první, kdo půjde k zemi. Zapáleně mi pohled opětovala a vycenila zuby. Věděla, jaké bude jejich rozhodnutí.

Než ale Volturiovi stihli rozpustit svou schůzi, uslyšeli jsme tři páry nohou a jeden tlukot srdce. S tempem skoro stejným, jako měla Reneesmé. A když se z lesa vynořila Alice a Jasper, mé srdce zaplesalo a zároveň strnulou hrůzou.

"Ještě se nemůžete rozhodnout," zazněl její hlas jasně a autoritativně. Arův pohled byl pouze na ní. "A já vám předvedu proč."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Přemýšlel jsi někdy..."
"Nad čím?"

"Je to hloupé."
"To každopá- au! Tak promiň. Povídej."
"Co kdyby se nám to opravdu nepovedlo?"

Cítila jsem jeho úsměv ve svých vlasech a donutila se zvednout hlavu a otevřít oči, abych se zadívala do těch zlatavých hlubin, v nichž jsem se viděla.

"Bojoval bych až do posledního dechu a zabil bych kohokoliv, kdo by se tě pokusil jenom dotknout."
"To zní docela barbarsky."

"Chtěla jsi to vědět," zasmál se, ale poté zvážněl. "Nedokázal bych snést, kdyby se ti něco stalo."
"Já vím," uklidnila jsem ho. "Jsem na tom úplně stejně."

"Jsem rád, že jsme si to ujasnili," zabručel a převalil se na mě a sklonil hlavu k mému krku. "Tak to abych," polibek, "tě ujistil," kousnutí, "že tě miluju."

"Ehm," zamručela jsem nesoustředěně. "Poslouchej... Toby... počkej chvíli."
"Jestli mi teď řekneš, že tě bolí hlava," zavrčel a nepřestával se věnovat kousání mého krku.
"Ne, jen jsme minuli pokoj..."

"..."
"..."

"Emmett?"
"Pravděpodobně?"

"Možná bysme-"
"Jo to je dobrý nápad-"

Rychle jsme vyletěli z postele a vyskočili oknem, když jsme zaslechly těžké kroky a se smíchem jsme se rozběhli do lesa.

"Zase v mé posteli?! Já vás zabiju!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama