Červenec 2016

4. Vynucená poslušnost

31. července 2016 v 20:56 Spoutaní

WATTPAD

4. Vynucená poslušnost

Ze spánku ji vytrhlo tříštění skla a polohlasné zaklení, které se ozvalo z místnosti v přízemí. Naprosto nedbala na své předchozí bolesti po setkání s Temným pánem a vyskočila z postele s hůlkou připravenou v ruce.

Proto se překvapeně zarazila, když ji nepřepadla nečekaná bolest nebo závrať a poprvé se zmateně rozhlédla po místě, na němž se probudila. Jejími nádhernými rysy probleskla zlost a rychlým krokem vyrazila z místnosti. Hůlku se neobtěžovala ani schovávat - ještě si nebyla plně jistá, zda ji na něj nepoužije.

Neobtěžovala se s klepáním, když dorazila do přízemí a vtrhla do laboratoře, v níž - jak očekávala - potkala svého snoubence, jenž zrovna hůlkou odstraňoval zbytky rozbitého skla a zničeného lektvaru.

Podle jeho velice rozzlobeného výrazu pochopila, že si rozhodně nepřál, aby tu byla.
"Proč jsi vstala?," vyjel na ni okamžitě a narovnal se.

Nehodlala mu ustoupit, takže se také narovnala, jen aby zjistila, že na nohou nemá své lodičky a šla již z prvního patra bosá. Alespoň šaty měla stále na sobě a nevypadalo to, že by se je z ní včera pokoušel nějak sundat.

"Jsi moje chůva nebo co? Jsem dospělá, můžu si dělat, co chci," odsekla automaticky a rozhlédla se po laboratoři. "Co děláš?"

Zamračil se, pod vousy si zamumlal cosi o nevděčných spratcích a otočil se od ní ke kotlíku, kterého si dosud nevšimla a zamíchal jeho obsahem. Pozvedla obočí, když mlčel a obešla jeho pracovní stůl, aby se mu mohla vysmívat do očí. Měla přece úroveň.

"Snad mám právo vědět, co děláš ne? Jsem přece tvá budoucí manželka," vrátila mu jeho slova z předešlého dne a s uspokojením sledovala, jak se jeho zamračení prohlubuje.

"Rád bych ti to vysvětlil, nicméně neočekávám, že bys pochopila alespoň základy tohoto zdlouhavého procesu, takže ušetřím tvé mozkové buňky, které již tak strádají dlouhodobým nepoužíváním a ušetřím sobě bolest hlavy nad tvou tupostí, s níž nemám zájem se potýkat, pokud to nebude nutné," odvětil nakonec chladně, ale přesto klidným tónem.

Teď se pro změnu zamračila víc ona, schovala hůlku ladným pohybem a zkřížila ruce na hrudi.

"Jistěže. Jak bych mohla zapomenout na to, kolika lidem jsi už dokázal bezpečně vypíchnout jejich charakterní chyby - ale počkej," přerušila se a hraně se chytila za srdce, zatímco se jí na tváři objevil falešně šokovaný výraz, "to bys vlastně nemohl, protože se nikdy s nikým nebavíš."

"Tvá starost o mou společenskou interakci mě dojímá. Raději trávím čas s osobami, jejichž intelekt se nerovná chovancům psychiatrického ústavu."
"To měla být zaobalená verze toho, že jsi nemožný asociál?" ušklíbla se a postoupila k němu s hlavou mírně zakloněnou.

"Pokud jsi sem přišla čistě proto, abys mne mohla urážet, pak bych ti chtěl říct, že tvá snaha bude zcela marná. S rozmazlenými puberťačkami pracuji deset měsíců v kuse a ty pro mě nejsi žádný oříšek," vrátil jí to s jedovatostí sobě vlastní.

"Abys věděl, ty idio-au!" vyjekla, když se k němu znovu přiblížila, ale stoupla na kus střepu, který neodstranil.

Okamžitě vyskočila do vzduchu a smetla pár ingrediencí na stole, které Snape mávnutím hůlky navrátil na jejich místo. Pokusil se k ní přiblížit a pomoct jí, ale ona se po něm jen ohnala, takže se škodolibě opřel o roh stolu a sledoval její počínání.

"Přestaň tu poskakovat. Mimochodem, takhle si ho jen zarazíš hlouběji," konstatoval poté klidně a dál pozoroval její zápas se záludným střepem.

"Neříkej mi, co mám dělat!," zavyla bolestně a když konečně vytrhla předmět ze šlapky, okamžitě ho po něm hodila.
Jen mávnul rukou a střep zmizel. Neměla ani čas být naštvaná za jeho reflexy nebo bezhůlkovou magii, protože ji pevně chytil pod loktem a donutil ji posadit na jednu z vysokých barových stoliček, zatímco vytáhl lékárničku.

"Budeš tak laskavá a alespoň pro jednou uděláš, co ti říkám?," otázal se nevrle a nepříliš šetrně vzal její nohu. Zkusila se mu vytrhnout, ale s hořkým překvapením zjistila, že jeho hubené prsty mají příliš silný stisk na to, aby se z něj vykroutila.

"Nemusíš se obtěžovat!" štěkla po něm, aby si zachovala tvář.
"Pokud ti to nevydezinfikuju, rána se ti zanítí a chytíš infekci. Což by bylo trochu kontraproduktivní vzhledem k tomu, že nazítří máme další schůzi," usadil ji.

Přestala se mu kroutit, ale ze své obezřetnosti neupustila, takže stále seděla ztuhle a sledovala veškerý pohyb, jenž vykonal. Teprve když vzal podivně vyhlížející fiólu s tmavě zabarveným lektvarem, ho zarazila.

"Co to je?" chytila ho za zápěstí, když viděla, že se jí obsah snaží nalít na nohu.
Podíval se na ni, jako by byla naprostý idiot.
"Pátý ročník Lektvarů."

"To není odpověď na mou otázku, pane dokonalý," podotkla kousavě a sykla, když ji stiskl pevněji. Pitomec.
"Lektvar proti leptavým kyselinám," prohodil bez omluvy.

Vytřeštila oči a už už se po něm chystala ohnat - jestli slovně nebo magií, to sama nevěděla, když jí ve chvilce nestřeženosti vytrhl lektvar z rukou a nalil jí ho na nohu. Zasyčela a automaticky pevně stiskla jeho ruku, v níž držel její nohu.

Jakmile si uvědomila, co udělala, okamžitě ruku stáhla, jako by se popálila a zamračila se na něj, aby skryla své nepohodlí. Vypadal, že se pokouší o totéž.
"Bylo to tak těžké?" zeptal se sarkasticky a rychle její nohu pustil, když ji obvázal.

"Proč tu děláš se žíravinami, Snape?" zeptala se ho, ale tentokrát její slova vyzněla i maličko zvědavě, třebaže se topily v sarkasmu.
"Lektvary," odvětil lehce, ale poté se na ni ušklíbl a dodal, "což by poznalo i malé dítě."

Ignorovala jeho urážku a začala se porozhlížet po jeho laboratoři, když ji zaujal lesklý malý předmět na poličce. Natáhla se po něm, ale ještě než se ho stihla dotknout, kolem pasu se jí objevila ruka a stáhla ji dozadu.

Narazila mu přímo do hrudi, protože ji zachytil nepřipravenou. Během vteřiny se mu ale v náručí otočila, aby se mu vysmekla a oba se zarazili, když si stanuli tváří v tvář. Chvíli nehnutě stáli; on ji pevně držel kolem pasu a ona své ruce měla křečovitě zatnuté v jeho plášti.

Po pár vteřinách ale pocítila bolest ve své noze, protože ji měla opřenou o jeden menší kabinet u země a tak se nepříjemně ošila, čímž dosáhla toho, že ji okamžitě pustil a jakmile se ujistil, že bezpečně stojí na nohou, zmizel do bezpečné vzdálenosti.

Chvíli ho pozorovala, jak hbitě krájí další rostliny a živé přísady do lektvaru, aby se vyhnul konfrontaci. Všimla si ale způsobu, jakým se držel a bylo jí ihned jasné, že očekává, až se do něj pustí a bude se mu vysmívat.

Měla na sebe vztek, že se cítila vinná.
"Poslyš, nechtěla jsem-"

"Mám v té poličce nebezpečné jedy a přísady. Ta věc, které ses chtěla dotknout, jsou zuby salamandra - spálila by sis prsty a otrávila se," přerušil ji profesionálně odtažitým výkladem, který ji donutil se zmateně zamračit.

"Chtěla jsem jen poděkovat," oznámila mu, i když jí ta slova přímo nelezla z úst, ale nerada byla někomu dlužná.

Když se nadále nedočkala žádné odpovědi a stále se ozývalo krájení, odešla z místnosti do obýváku, odkud chtěla začít průzkum jeho domu. Přece jen ji sem přivezl, aby viděla, kde bude od příštího týdne bydlet jako paní Snapeová.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Měl pravdu.

Během druhého dne ucítila na svém levém předloktí palčivou bolest a málem upustila šálek kávy, který nesla matce na dýchánek s jejími přítelkyněmi. V mžiku se spolu (a také s několika členkami jejich klubu) přemístili na statek, jenž se k setkáním využíval.

Její matka se připojila k otci, stejně jako to udělal zbytek jejich malé skupinky se svými manžely a nechali tak Kate nemotorně stát uprostřed. Většina smrtijedů se párovala se svými polovičkami a ti, co byli nezadaní už měli svá uskupenství, do nichž se nebylo moudré vnucovat.

Proto se jí ulevilo a zároveň byla naštvaná, když se po jejím boku objevil Snape. Přistoupila k němu a s jediným kývnutím hlavy se pozdravili a společně vydali do jídelny. Ocenila ale, že jí nenabídl rámě a nijak ji neponížil, jako to dělali někteří smrtijedi svým ženám.

Jídelna byla velmi narychlo zařízena a očividně neměla působit nijak honosně, ale pouze ke svému účelu pro krátkodobé používání. Smrtijedská sídla se většinou velmi často měnila vzhledem k tomu, že bývala odhalena Řádem.

Třebaže to byl nezvyk, začala si nakonec užívat toho, že Snape nerad komunikoval s ostatními smrtijedy. Nikdo se jí nevyptával na hloupé otázky, neútočil na ni a už vůbec se nepokoušel ji uřknout.

Usadili se hned po boku Voldemorta, stejně jako Malfoyovi, Lestrangeovi a McNair s Averym. Mohla se cítit jakkoliv odstrčená na druhém konci stolu, v nejhorším místě, kde jí nikdo nebral na zřetel, ovšem sedět hned vedle něj rozhodně nebyl posun, který by si představovala.

"Nervózní?" sykl jí Snape do ucha a ona sebou trhla, což vyvolalo krátký smích od McNaira.

Oba ho zpražili pohledem, takže se sklonil zpět k talíři, na kterém ještě nebylo jídlo, ale nadále se potutelně usmíval. Kate se otočila ke Snapeovi se sebevědomým pohledem.
"Nebuď hlupák."

Ironicky se usmál a nepřesvědčeně kývnul hlavou. Nelhala. Nebyla nervózní, ale měla strach - nebyla důležitý článek v jeho řadách a přestože bojovala obstojně, byla mladá a nedůvěryhodná, takže se mohl kdykoliv rozhodnout se jí zbavit.

Chybělo jí to, co většina smrtijedů v místnosti měla nadbytek. Zkušenosti.
"Mí drazí," ozval se syčivý hlas, který naháněl husí kůži, z druhé strany místnosti. "Jsem velice rád, že tentokrát jste dorazili v plném počtu a načas."

Při těchto slovech se zadíval na Snapea a jeho zrak bezděky spočinul i na Kate, která raději uhnula pohledem a doufala, že to jako znak podřízenosti a poslušnosti bude stačit. Necítila se na další Cruciatus.

Měla ale štěstí, protože Voldemort byl velmi dobře naložený a bez jakýchkoliv poznámek či zastavení přešel k čelu jídelního stolu a posadil se. Všechny ještě přejel rudým pohledem; spokojen, když všichni sklopili v úctě zrak.

"Je milé se sejít s přáteli v tak skvělý den," prohlásil a jeho chladný hlas nezněl tak ostře, jako obvykle. "Nicméně bych byl rád, kdyby se s našimi stálými úspěchy také rozrůstaly naše řady."

S tímto se významně podíval po své levici, kde byli usazeni Malfoyovi. Narcissa zbledla a Lucius vypadal, že by rád protestoval, ovšem nebyl si jistý, do jaké míry mu to bude tolerováno. Nakonec ale promluvil.

"Můj pane," začal opatrně s úslužným tónem. "Draco ještě není připraven, aby vstoupil do našich řad. Navíc je stále studentem-"

"Ale Luciusi," přerušil ho Temný pán potměšile, "snad bys Dracovi neupřel tu poctu, kterou by mu naše aliance zajistila. Jistě by mu to přineslo velké zkušenosti... Catherine?"

"Ano pane?" zareagovala automaticky.
"V kolika letech jsi obdržela Znamení?"

"Ve čtrnácti, můj pane," odpověděla poněkud zdráhavě, když se na ni Narcissa naléhavě upnula poté, co ji oslovil. Neměla ovšem odvahu Voldemortovi lhát.

"Když dovolíte, můj pane," ozvala se překvapivě silněji Narcissa, ale pokračovala, až ji líným pohnutkem hlavy Voldemort pokývnul, "dovolte počkat do chvíle, než dovrší sedmnácti a bude z něj dostudovaný kouzelník..."
...je to přece ještě dítě.

"Pokud smím," otázala se Catherine povzbuzená Narcissou a také vyčkala na jeho znamení, než pokračovala, "Znamení jsem opravdu dostala ve čtrnácti letech, nicméně mou první skutečnou akcí bylo až přepadení mudlovské vesnice, když mi bylo devatenáct."

Otočil se k ní a upřel na ni své hrozivě karmínové oči. Naprázdno polkla, ale tentokrát neuhnula pohledem a držela svůj postoj. Naklonil trochu hlavu a po jeho boku se objevila Nagini, z jejíhož chřtánu odkapávala krev.

"Skutečně, má drahá?"
"Ano, pane."

Zahleděl se na ni, dokud neucítila dotěrný tlak na své Nitrobraně. Potlačila svou prvotní reakci na něj zaútočit a okamžitě mu nabídla svoji vzpomínku z dob, kdy jí bylo čtrnáct a devatenáct. Jakmile si je prohlédl, opustil její mysl.

"Nuže dobrá," protáhl líně a ke Catherinině velké úlevě svůj pohled zabodl zpět do Narcissy. "Dva roky nebude tak dlouhá doba. Věřím, že Draco do té doby plně vyvine svůj... potenciál."

"Nemusíte otálet - pusťte se do jídla," pobídl je s děsivým úsměvem a nabodl kus kuřete, který předhodil hadovi vedle sebe.

Všichni pozvedli své příbory a s větší, či menší nechutí se pustili do pokrmů před sebou. Jediný, komu toto chování nedělalo sebemenší problém, byl Šedohřbet. Ten se okamžitě zakousl do telecího, aniž by se zaobíral příborem.

Kate ztratila i tu nepatrnou chuť k jídlu, když uviděla Nagini a tak se do jídla musela přemlouvat. Nechtěla být jediná, kdo tuto hostinu odmítne a dostat se do křížku s Voldemort. Už tak se před ním dnes předvedla natolik, že si ji ještě dlouho bude pamatovat.

Cítila, jak se jí jídlo nepříjemně otáčí v žaludku a Nagini, jež se plazila po stole vedle svého pána a ujídala mu z talíře, jí na apetitu moc nepřidávala. Proto byla neskonale ráda, když v nestřežených chvílích odstraňovala kousky jídla z talíře.

Když tato hostina skončila a všichni vypadali, že obsah svého žaludku udrží na svém místě, začala druhá část schůze. Voldemort se pohodlněji rozvalil na svém trůnu v čele stolu a opět pohlédl na Snapea.
"Severusi," oslovil ho. "Zjistil jsi datum?"

"30. července, můj pane," odpověděl pomalu Snape a poté pokračoval jistěji. "Ovšem nebylo mi odtajněno, jakým způsobem budou cestovat. Brumbál mě z této akce zcela vynechal, takže nepovažoval za důležité mi sdělovat podrobnosti."

To Voldemorta nepotěšilo, ale pokýval hlavou. Bylo na něm vidět, že uvažuje o jeho slovech a vymýšlí efektivní plán. Kate možná nebyla zasvěcena do podrobností, nicméně si byla zcela jistá, že se jedná o Pottera.
Škoda, že ho ten kluk ještě nezabil. Ušetřil by jí spoustu problémů a nucený sňatek.

"Pak je mi tedy ctí, když mohu prohlásit, že den, kdy přijde naše vítězství, již budeš moci oslovovat Catherine paní Snapeovou," usmál se chladně Voldemort a zabodl pohled na snoubence.

Ani jeden mu neodpověděl a všichni v místnosti pečlivě sledovali jejich reakce. Neodvážili se ale nijak vměšovat do situace nebo se vysmívat. Na to měli až příliš velký strach ze svého pána.

"Pak jsme tedy všechny body schůze náležitě probrali. Můžete jít. Narcisso, Luciusi - s vámi bych ještě něco rád probral," ukončil vše Voldemort a všichni se viditelně uvolnili a ve spěchu začali opouštět svá místa.

Kate také vyrazila a nehleděla na Snapea, protože si nehodlala hrát na poslušnou paničku. Obzvlášť, když z ní teď Voldemort přede všemi udělal chovnou krávu. Musela ale uznat, že také mohla dopadnout mnohem hůř.

Zachvěla se při pomyšlení na další Cruciatus a zrychlila krok, když se před ní objevil jeden ze Smrtijedů a donutil ji tím zastavit. Zamračila se na něj a podívala se na něj s jistým varováním.

"Nečerti se hned," ušklíbl se. "Chtěl jsem se jen zeptat, jak se má budoucí paní Snapeová."
Jedovatost z jeho hlasu přímo čišela. Její zamračení se prohloubilo.

"Zeptala bych se na paní Averyovou, ale vzhledem k tomu, že je momentálně u svatého Munga, zdá se mi to jako zbytečný dotaz," ušklíbla se a pokusila se ho obestoupit.

Chytil ji za rameno a otočil ji k sobě. Ignorovala bolest v ruce a vytrhla se mu.
"Nehraj si se mnou," sykl na ni. "Pokud si myslíš, že sis teď vybojovala nějaké úžasné místo, pak bys měla vědět, že to se nestalo."

"Nepotřebuju si nic vybojovat, k tomu stačí talent."
"Nevěděl jsem, že talent se vyměřuje tím, kolikrát někomu zahřeješ postel."

Tentokrát se neobtěžovala ani s odpovědí a vrazila mu pěstí. Nečekal, že se mu postaví fyzicky, takže mu rozbila nos a donutila ho ustoupit.

"Ty děvko," sykl, ale než k ní udělal byť jen krok, do zad mu vrazila kletba, jež ho donutila kleknout a očividně ho vzhledem k jeho zuřivé snaze se postavit držela v této pozici.
"Řekl bych, že je na místě, aby ses mé snoubence omluvil," ozvalo se nezúčastněně a chladně.

Kate naštvaně vzhlédla do Snapeovi tváře s jasným výrazem, aby ji to nechal vyřídit. Nedbal na ni a pohrdavě shlédnul na Averyho, klečící před ní.
"Tak?"

Avery se na něj rozzuřeně podíval a plivnul mu pod nohy. Tentokrát zareagovala Kate a poslala na něj netopýří kletbu, která mu k rozbitému nosu přidala roztržený ret. Úsekem se podívala na Snapea, který ale měl svou pozornost zaměřenou výhradně na Averym.

"Potřebuješ ještě nějakou demonstraci nebo jsi již využil tu jedinou mozkovou buňku, která ti zbyla a uděláš, co je v tvém nejlepším zájmu?" prohodil konverzačně Snape a vypadal, že by mu nevadilo, kdyby musel pokračovat ve své demonstraci.

"Omlouvám se," procedil mezi zaťatými zuby, aniž by Kate věnoval jediný pohled.
"Crucio!"

Halou se naplnil táhlý výkřik mučeného muže a všichni příchozí zvědavě pozorovali celou situaci. Kate věděla, že je to celé jen divadlo pro všechny, ale zároveň pojistka, že jim nikdo nevrazí nůž do zad.

Tady daleko víc, než kde jinde platilo, že přežijí jen ti nejsilnější a slabí jedinci budou bez milosti zabiti. Udržet si tvář bylo zásadní pravidlo každého smrtijeda.

Třebaže ji to nijak netěšilo, nemohla se teď pouštět mezi ty dva. Teď tu nešlo jen oni, ale o Snaepovu tvář a i když se jí to příčilo, nemohla zasáhnout a zkazit mu reputaci. Což z ní proti její vůli dělalo poslušnou ženušku.

"Už jsi přišel k rozumu?" optal se ho Snape, když po mučivých minutách konečně sklonil hůlku.
Avery ležel na zemi a lapal po dechu. Nebylo pochyb, jak magicky silný Snape je. Kate to imponovalo a dodávalo pocit ochrany a bezpečí. Něco, co ještě nikdy nezažila. Přestože to vše dělal jen kvůli svému vlastnímu zájmu.

V hale bylo ticho a jediné zvuky vydával Avery. Bolestivé steny a trhané nádechy bylo to jediné, na co se zmohl. Kate si ani nedovedla představit, že by se jí po tom všem měl ještě omluvit. Snape měl ovšem jiný názor.

"Radil bych ti, aby ses nyní omluvil Catherin a vyjádřil svou lítost," zněl jeho chladný rozkaz. Kate by přísahala, že si to užívá.

Trvalo to minutu, než byl schopen se dostat alespoň na roztřesená kolena a zvednout hlavu směrem ke Kate. Ta si pečlivě kontrolovala svůj výraz a nedala na sobě nic znát. Jeho výraz ji ale děsil, jelikož takovou bolest v očích viděla jen, když někoho mučil Voldemort.

"Přijmi mou omluvu, Catherine," dostal ze sebe těžce a neodvážil se uhnout pohledem.

Podívala se na Snapea a zpět na Averyho. Poté pomalu přikývla a počkala, než se po jejím boku objevil Snape. Tentokrát se neodvážila odejít bez něj a hořce si uvědomila, že se z ní nechtíc bude muset stát poslušná manželka. Alespoň v tomto ohledu.

Když procházeli kolem, Snape ještě Averyho znovu srazil k zemi kouzlem a vyrazil rychlým krokem. Kate se mu přizpůsobila, ovšem odmítla jít pár kroků za ním a odvážně se zařadila po jeho boku.

Nevěděla, jestli se jí ulevilo, když se na ni pouze podíval a nic neřekl nebo ji zlobilo, že to nijak nekomentoval. Všichni kolem jim uskakovali z cesty, když procházeli kolem a nikdo je až k přemisťovací bariéře nezastavil. Jakmile byli na konci pozemku, zachránil ji Snape před trapným tichem.

"Je mi jasné, že nehodláš poslouchat ani jednu mou radu, ovšem byl bych rád, kdybychom se takovým to situacím a sporům zcela vyhnuli. Není to ani v tvém, ani v mém zájmu, abychom se zaobírali psychopaty bez jediné mozkové buňky."

"Neměla jsem v úmyslu se s ním pouštět do hádky," bránila se, ovšem bez zášti, jako to dělala předtím.
"Já vím," překvapil ji svou odpovědí a otočil se k ní čelem. "Musíš být opatrná, co se týče našich... kolegů. Je těžké najít důvěryhodnou osobu ve skupině notorických lhářů, úplatných zbabělců a masových vrahů."

Bezmyšlenkovitě se zasmála a poté se na něj úzkostně podívala, aby se ujistila, že to pochopila správně a řekl vtip. Na jeho tváři nebyl ani znak úsměvu, ale v jeho očích se mihlo pobavení, které vzápětí vystřídala vážnost.

"Nejsem si jist, zda tě někdo informoval, ale tvůj otec již vystěhoval polovinu tvých věci a objevily se u mě... Soudě dle tvého výrazu nikoliv."

"Evidentně se opět rozhodl jednat tak, jak se mu to hodí a nehledět na můj názor," zavrčela okamžitě s hořkostí a poté ztlumila svůj vztek. "Děkuju, žes mi to pověděl. Hned je od tebe odstěhuju."

"Vzhledem k tomu, že se ke mně budou po svatbě ihned vracet, se mi to zdá naprosto zbytečné," opáčil a poté zamrkal, když uviděl její prázdný pohled. "Očividně ani to ti nebylo sděleno. Jako paní Snapeová budeš žít se mnou."

Samozřejmě, že ji to napadlo. Nevěděla ale, že ji otec ihned vyhodí. Donutila se uklidnit své emoce, než znovu promluvila.

"Pak je můžeš klidně odklidit do místnosti, kterou nepoužíváš, aby ti nezavazely," řekla ploše.
Přikývl, podíval se na hodinky na levém zápěstí a zamračil se.

"Pravděpodobně se již nezastihneme dříve, než na svatbě, tak se pokus vyhnout problémům a neničit mi reputaci," prohodil suše a ignoroval její zamračení.

Nestačila mu ani odpovědět, když se otočil a rychle vyrazil. Než se ale přemístil, křikl na ní přes rameno.
"Nejlépe odsud - nikdo z těch pitomců se nepřemisťuje tak daleko."

To bylo nejblíž k pozvání, aby s ním chodila na schůze, jaké mohla dostat. Tentokrát svůj úsměv neskrývala a přemístila se také.

3. Nezávislá

12. července 2016 v 19:30 Spoutaní

WATTPAD

3. Nezávislá

Nemohl uvěřit, do čeho se mu tentokrát podařilo přimotat.
Existovalo mnoho lidí, před kterými musel tajit svou identitu jako Brumbálův špeh, ovšem to bylo něco, na co si zvykl a prováděl téměř automaticky. Jakékoliv morální bariéry se daly překonat notorickým lhaním a předstíráním.

Ovšem lhát nevyzpytatelné ženě, která nejenže je smrtijedka, ale také jeho nastávající manželka? To Severuse rozhodně nemohlo nijak uklidnit. Obzvlášť, když ho tak otevřeně nenáviděla a dávala to světu patřičně najevo.

Jediný, kdo z toho měl legraci, byl - jako obvykle - pouze Brumbál. Severus na okamžik litoval, že řediteli vůbec něco řekl, ale poté si uvědomil, že by se to stejně nějak dopátral. Koneckonců byl známý tím, že má uši všude.

Než tedy stihl začít drilovat do Severuse, jak mu manželství prospěje, vystřelil z ředitelny s bídnými výmluvami, že ho čeká návštěva štábu. Sice se na ni vůbec netěšil - ostatně jako na všechna setkání s Blackem - ale byla to lepší alternativa.

A nakonec to dopadlo dokonce lépe, než čekal. Stihl zkritizovat každé zákoutí toho starého domu, vyděsit nespočet členů řádu a pořádně se pohádat s tím čoklem. Snape ho mohl nenávidět, jak chtěl, ale nic to neměnilo na tom, že se po jejich slovních přestřelkách cítil lépe.

V jeho sadistické verzi, samozřejmě, ale bylo to něco, co ho drželo příčetného.

Po této návštěvě se vrátil do Bradavického sklepení pro pár posledních drobností, které si hodlal vzít zpět na Tkalcovskou ulici, kde hodlal trávit zbytek léta. Nepříjemně se zašklebil, když si uvědomil, že toto léto si její klid již nebude moct užívat sám.

Poté se ale jedovatě pousmál jedním koutkem, což by u všech vyvolalo okamžik hrůzy, jelikož to byla daleko děsivější grimasa, než zamračení. A že jich měl Snape v zásobě několik, o tom se nedalo pochybovat.

S myšlenkou na to, až přivede Catherine do chudé mudlovské čtvrti a do jeho chátrajícího domu po matce mu činilo obrovské zadostiučinění. Sice se již pouštěl do určitých rekonstrukcí, takže dům nevypadal nadále jako strašidelná chatrč, nicméně stále na něm bylo co spravovat.

Přestože by to do něj spousta kouzelníků neřekla, Severus byl velmi pečlivý a pořádný člověk. Rád měl vše úhledně poskládané a v perfektním stavu. Stejně jako při výrobě lektvarů, potřeboval mít zaběhnutý systém i ve svých věcech.

Po přemístění prošel rychlým krokem po zničené kamenné cestě a když vešel skrze železnou branku na svůj pozemek, spěšně na rozpadající se vrátka umístil zpevňující kouzlo. Oplocení bylo vysoko na seznamu věcí, které hodlal spravit.

Uvnitř domu byl stále ještě cítit zatuchlý puch z polorozpadlého dřevěného nábytku a Severus rychle prošel úzkou chodbou do jedné ze dvou místností, které jako jediné zely čistotou a bylo očividné, že v nich někdo žije.

Přešel k velké dubové komodě a chvíli očima přejížděl po jednotlivých kusech hábitů a košilí uvnitř. Byl si dobře vědom toho, že nejde na večeři, aby zapůsobil na otce Catherine, nýbrž aby udělal dojem stejně mocného a silného muže.

Vytáhl dva pláště - jeden tmavě modrý a druhý prostě černý a položil je na sedačku v místnosti. Očima přejel po záhybech modrého pláště a přejel po něm rukou, v očích nečitelná a přesto syrová emoce.

Zaťal v ruce materiál a přivřel oči ve vzpomínce na matku, jež mu hábit darovala. Poté jako by si uvědomil, co dělá, látku pustil a zašklebil se nad svou patetičností. Vezme si ten černý, jako obvykle. Nebude dělat výjimky kvůli takovým hloupostem.

Vysvlékl svůj cestovní plášť a dlouhými kroky zamířil do vedlejší místnosti, kterou si přetvořil na laboratoř a do dalšího dne ráno z ní nehodlal odejít. Koneckonců, pomyslel si hořce, když odvažoval Měsíček, musel uvařit jistému vlkodlakovi jeden lektvar.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nakonec byl nucen ve své domácí laboratoři strávit skoro půl dalšího dne, jelikož Temný pán nijak nezahálel a po svém rychlém vzestupu uspořádal první útok, o němž Severusovi neřekl a Řád se nabídl pomoci obětem tohoto útoku.

Tedy jinak řečeno - nechat na Severusovi, aby připravil několik desítek léčivých lektvarů různého druhu, neboť nemocnice u svatého Munga odmítala proplatit léčbu a přidat se tak na stranu kouzelníků, kteří tvrdili, že se Voldemort vrátil.

Ministerstvo se totiž během krátké chvíle, kdy skončil v Bradavicích školní rok spolčil s Věštcem a začal s propagandou, v níž obviňoval Harryho Pottera ze lhaní. Což - ať už se snažil sebevíc - Albus nebyl schopen zarazit.

Severus nebyl takový tyran, jak si o něm všichni mysleli a ačkoliv Potterovic spratka neměl nijak v lásce, ani on nebyl ze zpráv nadšený a pokoušel se je nezjistitelně zastavit. Byl bastard, ale přesto věděl, kam až může se svou ostrou kritikou zajít, aniž by dětem, svěřeným do jeho péče ublížil.

Nebyl dobrý člověk, to o sobě nikdy netvrdil, ovšem nebyl jedním z těch, kteří se vyžívali v tom, když ubližovali ženám, slabším kouzelníkům nebo dětem. To se Severuse dotklo vždy nejvíc - měl s tím ostatně zkušenosti.

Věděl, že pokud se nějaká z těchto zpráv dostane do rukou Pottera, zbyde z něj jen hromádka neštěstí a zhroucené sebedůvěry. Neměl ho rád, ale takovou věc by si dítě prostě nezasloužilo a třebaže to přiznával nerad, ten kluk pokládal sebe až daleko za ostatní.

Vyslal tedy sovu, která společně s požadovanými lektvary apelovala na Brumbála, aby zarazil veškerou korespondenci do domu Potterových příbuzných a jeho přátelé varoval, aby nepsali nic, co by jen naznačilo zdejší situaci.

Kluk z toho bude naštvaný a pravděpodobně zničený, samozřejmě, ale to byla jen malá cena s ohledem na to, co by se stalo, kdyby se dozvěděl, co si o něm teď celý kouzelnický svět šušká. Severus si byl jist, že to od Blacka schytá v momentě, kdy se to k němu donese, ale bylo mu to upřímně jedno.

Nebyla to první ani poslední věc, kterou udělal v něčím zájmu, třebaže o to dotyčný nestál nebo se mu to zdálo kruté.

Po probdělé noci byl již natolik unavený, že se pouze odporoučel do druhé místnosti, kam se složil na sedačku a usnul během vteřiny. Do večeře měl ještě nějaký sedm hodin a bylo moudré získat trochu spánku, než se postaví své nastávající.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Říct, že se cítil nevhodně oblečený bylo mírně řečeno. Honosnost paláce Morganů byla do očí bijící a Severu nemusel ani dlouho přemýšlet, aby věděl, že celý jeho majetek by nepokryl ani polovinu ceny jejich domu.

Zamračení v jeho obličeji se prohloubilo, když prošel dlouhou příjezdovou cestu a zazvonil u masivních dveří. Uslyšel drobné krůčky, než se dveře pootevřely a on musel shlédnout na skřítka u jeho nohou, který se bázlivě krčil a občas mu škublo v uších.

"Pán si přeje?," zeptalo se uctivě stvoření.
"Severus Snape, jsem pozván na večeři," oznámil mu klidně a ostře. Přece jen si nemohl být jistý, kdo poslouchá.
"Samozřejmě, pane," rozšířili se skřítkoví oči a honem spěchal, aby mohl Severus projít.

Tan vkročil do vstupní haly, jež svou velikostí konkurovala Velké síni a potlačil jakékoliv jízlivé poznámky a úšklebky. Nemohl se dočkat, až Catherine uvidí jeho dům a bude si užívat tu hrůzu a znechucení na tváři mladé dědičky.

Přešel k jedné starobylé knihovně po pravé straně haly a se vzrůstajícím zájmem si prohlížel tituly na jednotlivých poličkách. Byly to staré kouzelnické knihy, které by na dnešním kouzelnickém trhu přišly na několik set tisíc galeonů za kus.

"V obchodech vyprodali veškeré černé oděvy?," ozvalo se kousavě po jeho pravé straně a vytrhlo ho tak ze zamyšlení.
Otočil se od knihovničky ke Catherine, jež se arogantně opírala o schodiště, jednu ruku položenou na boku a opovržlivě na něj zhlížela.

"Nikoliv. Pouze jsem nehodlal koupit hábit z horšího materiálu než kouzelnického hedvábí," opáčil okamžitě.
Odfrkla si a pomalu scházela schodiště v dlouhých krvavě rudých šatech s rozparkem až k vnitřní straně pravého stehna. Její podpatky se klapavě rozléhaly a bylo na ní jasně vidět, že takto oblečená nejde prvně.

Její tvář byla lehce nalíčena, jelikož její aristokratické rysy nepotřebovaly vylepšovat žádnými šminkami nebo magií. Byla to neskutečně nádherná mrcha - Severus byl koneckonců jen muž a rozhodně ne mnich.

Byla si vědoma, že je uchvácen - to stihl vyčíst z její zúžených oči. Nijak se ale nezaobíral tím, že ho přichytila při zírání, jelikož se soustředil na způsob, jakým se pohybovala. Někomu by to možná uniklo, ale on byl vysazen na malé detaily. Kolikrát mu již zachránily život.

Přenášela váhu opatrně na levou nohu a zcela očividně měla ztuhlá ramena ze způsobu, jakým se snažila držet vzpřímeně jako pravítko. Celý její postoj vyzařoval nepohodlí a Severus se zamračil nad jedinou možností, která se nabízela.

Ta pitomá ženská si vzala jeho lektvar pozdě, takže ztratil něco ze svého účinku.
"Jdeš pozdě," oznámila mu ledově, když se před ním zastavila a zvedla bradu.

Teprve nyní Severusovi hleděla do očí, protože bez podpatků byla o hlavu menší než on. I tak na ni stále měl několik centimetrů a nedal se tedy zastrašit její kobří taktikou a také se napnul.

"To ty také. Což je smutné, vzhledem k tomu, že jsi tu hostitelkou. Nebo mám snad být polichocen, že jsi mě přišla uvést osobně?," oplatil jí stejnou mincí a ušklíbl se.

Ignorovala ho a bez dalšího slova kolem něj prošla; hlavu stále hrdě vzpřímenou a krok nejistý bolestí v těle. Následoval ji do rozsáhlé jídelny, kde u prostorného stolu pro čtyři již seděli oba její rodiče.

"Pane Snape," vstala téměř ihned její matka a on jí políbil její nataženou ruku.
"Lady Morganová."
"Je nám ctí vás konečně poznat osobně," přerušil jakýkoliv další pokus o interakci jeho manželky lord Morgan.

Snape tedy ještě jednou zdvořile kývl na lady Morganovou, načež se obrátil k majiteli domu a krátce, zato pevně, si stiskli ruce.

"Děkuji za pozvání."
"To nestojí za řeč."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

I přestože se snažil poslouchat monotónní projev Catherinina otce, nemohl své oči spustit z ní. Bylo na ní vidět, že je jí každou vteřinu hůř a hůř, přesto se snažila nedat na sobě nic najevo. Ovšem jak večeře pokračovala, Severus měl pocit, že se brzy zhroutí nebo pozvrací, vzhledem k tomu, jak průhledně bílá její kůže byla.

"Když dovolíte," přerušil jeden z Morganových dalších proslovů vehementně, "nechtěl bych být nezdvořilý, ovšem stále jsou tu jisté... záležitosti, jež je nutno co nejdříve vyřešit a potřeboval bych s vaší dcerou probrat o samotě."

Morgan se poprvé za celou hostinu podíval na svou jedinou dceru a zamračil se nad její lehce se třesoucím tělem.
"V pořádku," protáhl tedy a podíval se na Snapea.

"Děkuji. Rád jsem vás oba poznal a ještě jednou děkuji za pozvání na večeři," odvětil Snape s velmi dobře skrytým sarkasmem.

"Bylo nám ctí, kdybyste-"
"Snad jindy, drahá. Odcházíme," přerušil svou ženu Morgan a vstal ze židle.

Jeho žena okamžitě následovala jeho příkladu a když rychlým krokem vyšel z jídelny, aniž by adresoval svou dceru, otočila se, kývla na Snapea a konejšivě stiskla rameno své dceři. Když se za nimi zavřely dveře Severus si prohlédl svou snoubenku.

"Opravdu jsi tak tupá nebo se prostě vyžíváš v sadomasochismu, o čemž bych - pokud je mi známo - měl vědět, jakožto tvůj snoubenec?," vypálil na ni okamžitě.

Pozvedla hlavu a jistě mu chtěla věnovat nějaký jízlivý komentář a rozzuřený pohled, ale jediné, co její oči nesly, byla špatně skrývaná a potlačovaná bolest. Sklopila pohled zpět ke stolu a se zatnutýma zubama se o něj pokusila zvednout.

Snape chvíli sledoval její pokusy se postavit, než se jí povedlo se alespoň částečně postavit a rychlým neverbálním kouzlem ji posadil zpět do židle, takže se nezmohla na nic, než na vyjeknutí.

"Co si o sobě myslíš, pitomče?!"
Očividně jí nebylo tak zle.

"Že mám dostatek rozumu na to, abych dodržoval pokyny od zkušenějších kouzelníků, kteří mají o svém oboru velký rozhled."
"Nemusím tě poslouchat."

"To jistě ne. Je přece daleko lepší trávit celý den v bolestech, při nichž se sotva držíš na nohou, než postupovat podle jednoduchých instrukcí. Kdybych věděl, že jsi tak ješitná, neobtěžoval bych se," usadil ji.

Tentokrát když svůj pohled zvedla, byl oheň v jejích očích znovu palčivě viditelný.
"Taky jsem se tě o nic neprosila. Tak ses pobavil a teď vypadni, večeře již skončila," odsekla.

"Opravdu ti nic neunikne že?," popíchl ji a vstal.
"Vypadni," zavrčela znova a skoro se po něm ohnala, když obešel stůl a chytil ji pod loktem.

"Trávím svůj čas ve tvé společnosti asi se stejným nadšením, jako ty v mé, přesto bych ocenil, kdyby ses snažila alespoň trochu spolupracovat," řekl chladně, když ji postavil na nohy.

"Fajn. Co chceš?," opřela se o něj a snažila se rozdýchat chvilkovou nevolnost.
"Jak jsem již řekl, tyto záležitosti probereme u mě doma," s tím ji nasměroval ke krbu a shrábl hrst Letaxu.
"Počkej-"

"Dům Snapeů, Tkalcovská ulice," pronesl hlasitě a vtlačil vzpouzející se ženu do krbu a bezpečně kolem ní obmotal paže, aby nevyletěla špatným roštem.

Oba se vypotáceli z krbu, protože Catherine se zamotala hlava a Severus byl nucen převzít její váhu a vytáhnout je oba. Jakmile se trochu rozkoukala, pokusila se ho odstrčit, ale on ji neúprosně posadil na křeslo u krbu.

Stoupl si ke krbu a ruce si založil na prsou. Byl připravený na nával urážek a poté posměch a kritiku, jakmile se trochu rozkouká po jeho příbytku, ale to nepřicházelo. Povolil ze svého postoje a zadíval se na její malé tělo zkroucené v sedě.

"Catherine?," chtělo se mu uřknout sebe samého, když ve svém hlase jasně slyšel obavu.
"Máš trochu vody prosím?," zasípala šeptem těžce a nadále se držela jednou rukou za hruď.

Severus neváhal a rychle přivolal sklenici s vodou na stolek vedle ní a přešel dvěma kroky k ní. Neměl zkušenosti s jakýmkoliv utěšováním, ovšem bylo na ní vidět, že jí je daleko hůř, než předtím.

"Co se děje?," zeptal se bez obalu a možná trochu necitelně, zatímco před ni klekl na jedno koleno.
"Astma," zakašlala a nevědomky svou ruku položila na Severusovo koleno a zaryla prsty do látky tak pevně, že cítil její nehty na kůži.

"Dýchej klidně a pomalu," instruoval ji okamžitě.

Nebyl sice lékouzelník, ale jako Mistr lektvarů musel absolvovat základní kurz první pomoci a nikdy nebyl vděčnější Merlinovi, že jejich mistr je naučil i mudlovským nemocem, které se snadno mohli objevit u kouzelníků.

Podal jí sklenici s vodou a ona se roztřeseně napila, než se znovu rozkašlala a málem upustila sklenici. Severus se po ní okamžitě natáhl, položil ji na stůl a otočil se zpět ke Catherine, která se snažila uklidnit své dýchání.

Chytil ji pevně za ramena a donutil ji tak narovnat se, což jí působilo bolest kvůli předešlému mučení Temného pána, nicméně alespoň trochu uvolnilo její plíce. Vzal její ruku, kterou svírala jeho kalhoty a položil ji na svůj hrudník k srdci.

"Soustřeď se na dýchání a poslouchej naše srdce," přikázal jí znovu nemilosrdně.

Byl to ale dobrý tah. Jeho rozkazy vnímala okamžitě, nemělo cenu jí domlouvat klidně a jemně, protože nyní potřebovala jasně vědět, co má dělat. Jakmile se její dýchání vrátilo do normálu, uvědomila si, v jaké je pozici a rychle se stáhla.

Severus se postavil a oba na sebe chvíli koukali, aniž by promluvili. Catherine nakonec uhnula pohledem jako první a znovu se napila, aby svlažila vyprahlé hrdlo.

"Omlouvám se," přerušil tedy ticho Snape a odmlkl se.
Catherine se na něj podívala a bylo jasné, že neví, kam tím míří.

"Za přenos Letaxem. Netušil jsem, že by to mohlo vyvolat zdravotní problémy, ovšem to mě neomlouvá," dodal ploše, ale díval se jí do očí a z nich vyčetla, že to myslí vážně.

"V pořádku," odvětila tedy stejně klidně a poprvé se rozhlédla po místnosti.

Sledoval, jak se postavila na roztřesené nohy a zatnul ruce v pěst, aby si zakázal vyrazit kupředu a ujistit se, že nespadne. Zamračil se sám nad sebou a znovu své ruce založil na hrudi.

Catherine ovšem nekritizovala a nevypadala nijak znechuceně. Ve skutečnosti musel své překvapení skrýt Severus, když v jejích očích uviděl letmý záblesk zvědavosti. Okamžitě přešla ke knihovně a rukou přejela několik knih, nedbajíc prachu na jejich hřbetech.

"Mám v laboratoři lektvar, po kterém by se ti mělo ulevit," přerušil její bádání Severus a ona stáhla svou ruku zpět.
"Kudy?," zeptala se ho prostě.

Kývl doprava ke dveřím a pomalu ji následoval, když bez zaváhání vešla do jeho amatérsky vytvořených prostor. Znovu se rozhlédla a bylo vidět, že ji fascinovala kouzla a způsob zařízení daleko víc, než lektvary kolem.

"Na nic nesahat," zavrčel okamžitě a prošel kolem ní ke skříňce na stěně, z níž vytáhl modrý lektvar.
"Samozřejmě," odvětila uštěpačně a i když k ní stál zády, věděl, jak protáčí očima.

Podal jí tedy lektvar a chytil ji za zápěstí, když se ho pokusila schovat do kapsy s hůlkou u pasu. Zamračila se na něj a pokusila se mu vytrhnout.

"Vypít. Okamžitě," sykl Snape a posadil ji na jednu z barových stoliček uvnitř laboratoře.

Nepříjemně se na něj podívala, ale poslechla ho. Jakmile do sebe lahvičku vyklopila a odložila ji na stůl, pokusila se zvednout, ale bylo vidět, jak na ni začíná lektvar působit. Severus k ní přešel dřív, než stihla omdlít, vzal ji do náruče a vyšel z místnosti.

Na to, že by ji mohl odlevitovat kouzlem ani nepomyslel.