3. Nezávislá

12. července 2016 v 19:30 |  Spoutaní

WATTPAD

3. Nezávislá

Nemohl uvěřit, do čeho se mu tentokrát podařilo přimotat.
Existovalo mnoho lidí, před kterými musel tajit svou identitu jako Brumbálův špeh, ovšem to bylo něco, na co si zvykl a prováděl téměř automaticky. Jakékoliv morální bariéry se daly překonat notorickým lhaním a předstíráním.

Ovšem lhát nevyzpytatelné ženě, která nejenže je smrtijedka, ale také jeho nastávající manželka? To Severuse rozhodně nemohlo nijak uklidnit. Obzvlášť, když ho tak otevřeně nenáviděla a dávala to světu patřičně najevo.

Jediný, kdo z toho měl legraci, byl - jako obvykle - pouze Brumbál. Severus na okamžik litoval, že řediteli vůbec něco řekl, ale poté si uvědomil, že by se to stejně nějak dopátral. Koneckonců byl známý tím, že má uši všude.

Než tedy stihl začít drilovat do Severuse, jak mu manželství prospěje, vystřelil z ředitelny s bídnými výmluvami, že ho čeká návštěva štábu. Sice se na ni vůbec netěšil - ostatně jako na všechna setkání s Blackem - ale byla to lepší alternativa.

A nakonec to dopadlo dokonce lépe, než čekal. Stihl zkritizovat každé zákoutí toho starého domu, vyděsit nespočet členů řádu a pořádně se pohádat s tím čoklem. Snape ho mohl nenávidět, jak chtěl, ale nic to neměnilo na tom, že se po jejich slovních přestřelkách cítil lépe.

V jeho sadistické verzi, samozřejmě, ale bylo to něco, co ho drželo příčetného.

Po této návštěvě se vrátil do Bradavického sklepení pro pár posledních drobností, které si hodlal vzít zpět na Tkalcovskou ulici, kde hodlal trávit zbytek léta. Nepříjemně se zašklebil, když si uvědomil, že toto léto si její klid již nebude moct užívat sám.

Poté se ale jedovatě pousmál jedním koutkem, což by u všech vyvolalo okamžik hrůzy, jelikož to byla daleko děsivější grimasa, než zamračení. A že jich měl Snape v zásobě několik, o tom se nedalo pochybovat.

S myšlenkou na to, až přivede Catherine do chudé mudlovské čtvrti a do jeho chátrajícího domu po matce mu činilo obrovské zadostiučinění. Sice se již pouštěl do určitých rekonstrukcí, takže dům nevypadal nadále jako strašidelná chatrč, nicméně stále na něm bylo co spravovat.

Přestože by to do něj spousta kouzelníků neřekla, Severus byl velmi pečlivý a pořádný člověk. Rád měl vše úhledně poskládané a v perfektním stavu. Stejně jako při výrobě lektvarů, potřeboval mít zaběhnutý systém i ve svých věcech.

Po přemístění prošel rychlým krokem po zničené kamenné cestě a když vešel skrze železnou branku na svůj pozemek, spěšně na rozpadající se vrátka umístil zpevňující kouzlo. Oplocení bylo vysoko na seznamu věcí, které hodlal spravit.

Uvnitř domu byl stále ještě cítit zatuchlý puch z polorozpadlého dřevěného nábytku a Severus rychle prošel úzkou chodbou do jedné ze dvou místností, které jako jediné zely čistotou a bylo očividné, že v nich někdo žije.

Přešel k velké dubové komodě a chvíli očima přejížděl po jednotlivých kusech hábitů a košilí uvnitř. Byl si dobře vědom toho, že nejde na večeři, aby zapůsobil na otce Catherine, nýbrž aby udělal dojem stejně mocného a silného muže.

Vytáhl dva pláště - jeden tmavě modrý a druhý prostě černý a položil je na sedačku v místnosti. Očima přejel po záhybech modrého pláště a přejel po něm rukou, v očích nečitelná a přesto syrová emoce.

Zaťal v ruce materiál a přivřel oči ve vzpomínce na matku, jež mu hábit darovala. Poté jako by si uvědomil, co dělá, látku pustil a zašklebil se nad svou patetičností. Vezme si ten černý, jako obvykle. Nebude dělat výjimky kvůli takovým hloupostem.

Vysvlékl svůj cestovní plášť a dlouhými kroky zamířil do vedlejší místnosti, kterou si přetvořil na laboratoř a do dalšího dne ráno z ní nehodlal odejít. Koneckonců, pomyslel si hořce, když odvažoval Měsíček, musel uvařit jistému vlkodlakovi jeden lektvar.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nakonec byl nucen ve své domácí laboratoři strávit skoro půl dalšího dne, jelikož Temný pán nijak nezahálel a po svém rychlém vzestupu uspořádal první útok, o němž Severusovi neřekl a Řád se nabídl pomoci obětem tohoto útoku.

Tedy jinak řečeno - nechat na Severusovi, aby připravil několik desítek léčivých lektvarů různého druhu, neboť nemocnice u svatého Munga odmítala proplatit léčbu a přidat se tak na stranu kouzelníků, kteří tvrdili, že se Voldemort vrátil.

Ministerstvo se totiž během krátké chvíle, kdy skončil v Bradavicích školní rok spolčil s Věštcem a začal s propagandou, v níž obviňoval Harryho Pottera ze lhaní. Což - ať už se snažil sebevíc - Albus nebyl schopen zarazit.

Severus nebyl takový tyran, jak si o něm všichni mysleli a ačkoliv Potterovic spratka neměl nijak v lásce, ani on nebyl ze zpráv nadšený a pokoušel se je nezjistitelně zastavit. Byl bastard, ale přesto věděl, kam až může se svou ostrou kritikou zajít, aniž by dětem, svěřeným do jeho péče ublížil.

Nebyl dobrý člověk, to o sobě nikdy netvrdil, ovšem nebyl jedním z těch, kteří se vyžívali v tom, když ubližovali ženám, slabším kouzelníkům nebo dětem. To se Severuse dotklo vždy nejvíc - měl s tím ostatně zkušenosti.

Věděl, že pokud se nějaká z těchto zpráv dostane do rukou Pottera, zbyde z něj jen hromádka neštěstí a zhroucené sebedůvěry. Neměl ho rád, ale takovou věc by si dítě prostě nezasloužilo a třebaže to přiznával nerad, ten kluk pokládal sebe až daleko za ostatní.

Vyslal tedy sovu, která společně s požadovanými lektvary apelovala na Brumbála, aby zarazil veškerou korespondenci do domu Potterových příbuzných a jeho přátelé varoval, aby nepsali nic, co by jen naznačilo zdejší situaci.

Kluk z toho bude naštvaný a pravděpodobně zničený, samozřejmě, ale to byla jen malá cena s ohledem na to, co by se stalo, kdyby se dozvěděl, co si o něm teď celý kouzelnický svět šušká. Severus si byl jist, že to od Blacka schytá v momentě, kdy se to k němu donese, ale bylo mu to upřímně jedno.

Nebyla to první ani poslední věc, kterou udělal v něčím zájmu, třebaže o to dotyčný nestál nebo se mu to zdálo kruté.

Po probdělé noci byl již natolik unavený, že se pouze odporoučel do druhé místnosti, kam se složil na sedačku a usnul během vteřiny. Do večeře měl ještě nějaký sedm hodin a bylo moudré získat trochu spánku, než se postaví své nastávající.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Říct, že se cítil nevhodně oblečený bylo mírně řečeno. Honosnost paláce Morganů byla do očí bijící a Severu nemusel ani dlouho přemýšlet, aby věděl, že celý jeho majetek by nepokryl ani polovinu ceny jejich domu.

Zamračení v jeho obličeji se prohloubilo, když prošel dlouhou příjezdovou cestu a zazvonil u masivních dveří. Uslyšel drobné krůčky, než se dveře pootevřely a on musel shlédnout na skřítka u jeho nohou, který se bázlivě krčil a občas mu škublo v uších.

"Pán si přeje?," zeptalo se uctivě stvoření.
"Severus Snape, jsem pozván na večeři," oznámil mu klidně a ostře. Přece jen si nemohl být jistý, kdo poslouchá.
"Samozřejmě, pane," rozšířili se skřítkoví oči a honem spěchal, aby mohl Severus projít.

Tan vkročil do vstupní haly, jež svou velikostí konkurovala Velké síni a potlačil jakékoliv jízlivé poznámky a úšklebky. Nemohl se dočkat, až Catherine uvidí jeho dům a bude si užívat tu hrůzu a znechucení na tváři mladé dědičky.

Přešel k jedné starobylé knihovně po pravé straně haly a se vzrůstajícím zájmem si prohlížel tituly na jednotlivých poličkách. Byly to staré kouzelnické knihy, které by na dnešním kouzelnickém trhu přišly na několik set tisíc galeonů za kus.

"V obchodech vyprodali veškeré černé oděvy?," ozvalo se kousavě po jeho pravé straně a vytrhlo ho tak ze zamyšlení.
Otočil se od knihovničky ke Catherine, jež se arogantně opírala o schodiště, jednu ruku položenou na boku a opovržlivě na něj zhlížela.

"Nikoliv. Pouze jsem nehodlal koupit hábit z horšího materiálu než kouzelnického hedvábí," opáčil okamžitě.
Odfrkla si a pomalu scházela schodiště v dlouhých krvavě rudých šatech s rozparkem až k vnitřní straně pravého stehna. Její podpatky se klapavě rozléhaly a bylo na ní jasně vidět, že takto oblečená nejde prvně.

Její tvář byla lehce nalíčena, jelikož její aristokratické rysy nepotřebovaly vylepšovat žádnými šminkami nebo magií. Byla to neskutečně nádherná mrcha - Severus byl koneckonců jen muž a rozhodně ne mnich.

Byla si vědoma, že je uchvácen - to stihl vyčíst z její zúžených oči. Nijak se ale nezaobíral tím, že ho přichytila při zírání, jelikož se soustředil na způsob, jakým se pohybovala. Někomu by to možná uniklo, ale on byl vysazen na malé detaily. Kolikrát mu již zachránily život.

Přenášela váhu opatrně na levou nohu a zcela očividně měla ztuhlá ramena ze způsobu, jakým se snažila držet vzpřímeně jako pravítko. Celý její postoj vyzařoval nepohodlí a Severus se zamračil nad jedinou možností, která se nabízela.

Ta pitomá ženská si vzala jeho lektvar pozdě, takže ztratil něco ze svého účinku.
"Jdeš pozdě," oznámila mu ledově, když se před ním zastavila a zvedla bradu.

Teprve nyní Severusovi hleděla do očí, protože bez podpatků byla o hlavu menší než on. I tak na ni stále měl několik centimetrů a nedal se tedy zastrašit její kobří taktikou a také se napnul.

"To ty také. Což je smutné, vzhledem k tomu, že jsi tu hostitelkou. Nebo mám snad být polichocen, že jsi mě přišla uvést osobně?," oplatil jí stejnou mincí a ušklíbl se.

Ignorovala ho a bez dalšího slova kolem něj prošla; hlavu stále hrdě vzpřímenou a krok nejistý bolestí v těle. Následoval ji do rozsáhlé jídelny, kde u prostorného stolu pro čtyři již seděli oba její rodiče.

"Pane Snape," vstala téměř ihned její matka a on jí políbil její nataženou ruku.
"Lady Morganová."
"Je nám ctí vás konečně poznat osobně," přerušil jakýkoliv další pokus o interakci jeho manželky lord Morgan.

Snape tedy ještě jednou zdvořile kývl na lady Morganovou, načež se obrátil k majiteli domu a krátce, zato pevně, si stiskli ruce.

"Děkuji za pozvání."
"To nestojí za řeč."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

I přestože se snažil poslouchat monotónní projev Catherinina otce, nemohl své oči spustit z ní. Bylo na ní vidět, že je jí každou vteřinu hůř a hůř, přesto se snažila nedat na sobě nic najevo. Ovšem jak večeře pokračovala, Severus měl pocit, že se brzy zhroutí nebo pozvrací, vzhledem k tomu, jak průhledně bílá její kůže byla.

"Když dovolíte," přerušil jeden z Morganových dalších proslovů vehementně, "nechtěl bych být nezdvořilý, ovšem stále jsou tu jisté... záležitosti, jež je nutno co nejdříve vyřešit a potřeboval bych s vaší dcerou probrat o samotě."

Morgan se poprvé za celou hostinu podíval na svou jedinou dceru a zamračil se nad její lehce se třesoucím tělem.
"V pořádku," protáhl tedy a podíval se na Snapea.

"Děkuji. Rád jsem vás oba poznal a ještě jednou děkuji za pozvání na večeři," odvětil Snape s velmi dobře skrytým sarkasmem.

"Bylo nám ctí, kdybyste-"
"Snad jindy, drahá. Odcházíme," přerušil svou ženu Morgan a vstal ze židle.

Jeho žena okamžitě následovala jeho příkladu a když rychlým krokem vyšel z jídelny, aniž by adresoval svou dceru, otočila se, kývla na Snapea a konejšivě stiskla rameno své dceři. Když se za nimi zavřely dveře Severus si prohlédl svou snoubenku.

"Opravdu jsi tak tupá nebo se prostě vyžíváš v sadomasochismu, o čemž bych - pokud je mi známo - měl vědět, jakožto tvůj snoubenec?," vypálil na ni okamžitě.

Pozvedla hlavu a jistě mu chtěla věnovat nějaký jízlivý komentář a rozzuřený pohled, ale jediné, co její oči nesly, byla špatně skrývaná a potlačovaná bolest. Sklopila pohled zpět ke stolu a se zatnutýma zubama se o něj pokusila zvednout.

Snape chvíli sledoval její pokusy se postavit, než se jí povedlo se alespoň částečně postavit a rychlým neverbálním kouzlem ji posadil zpět do židle, takže se nezmohla na nic, než na vyjeknutí.

"Co si o sobě myslíš, pitomče?!"
Očividně jí nebylo tak zle.

"Že mám dostatek rozumu na to, abych dodržoval pokyny od zkušenějších kouzelníků, kteří mají o svém oboru velký rozhled."
"Nemusím tě poslouchat."

"To jistě ne. Je přece daleko lepší trávit celý den v bolestech, při nichž se sotva držíš na nohou, než postupovat podle jednoduchých instrukcí. Kdybych věděl, že jsi tak ješitná, neobtěžoval bych se," usadil ji.

Tentokrát když svůj pohled zvedla, byl oheň v jejích očích znovu palčivě viditelný.
"Taky jsem se tě o nic neprosila. Tak ses pobavil a teď vypadni, večeře již skončila," odsekla.

"Opravdu ti nic neunikne že?," popíchl ji a vstal.
"Vypadni," zavrčela znova a skoro se po něm ohnala, když obešel stůl a chytil ji pod loktem.

"Trávím svůj čas ve tvé společnosti asi se stejným nadšením, jako ty v mé, přesto bych ocenil, kdyby ses snažila alespoň trochu spolupracovat," řekl chladně, když ji postavil na nohy.

"Fajn. Co chceš?," opřela se o něj a snažila se rozdýchat chvilkovou nevolnost.
"Jak jsem již řekl, tyto záležitosti probereme u mě doma," s tím ji nasměroval ke krbu a shrábl hrst Letaxu.
"Počkej-"

"Dům Snapeů, Tkalcovská ulice," pronesl hlasitě a vtlačil vzpouzející se ženu do krbu a bezpečně kolem ní obmotal paže, aby nevyletěla špatným roštem.

Oba se vypotáceli z krbu, protože Catherine se zamotala hlava a Severus byl nucen převzít její váhu a vytáhnout je oba. Jakmile se trochu rozkoukala, pokusila se ho odstrčit, ale on ji neúprosně posadil na křeslo u krbu.

Stoupl si ke krbu a ruce si založil na prsou. Byl připravený na nával urážek a poté posměch a kritiku, jakmile se trochu rozkouká po jeho příbytku, ale to nepřicházelo. Povolil ze svého postoje a zadíval se na její malé tělo zkroucené v sedě.

"Catherine?," chtělo se mu uřknout sebe samého, když ve svém hlase jasně slyšel obavu.
"Máš trochu vody prosím?," zasípala šeptem těžce a nadále se držela jednou rukou za hruď.

Severus neváhal a rychle přivolal sklenici s vodou na stolek vedle ní a přešel dvěma kroky k ní. Neměl zkušenosti s jakýmkoliv utěšováním, ovšem bylo na ní vidět, že jí je daleko hůř, než předtím.

"Co se děje?," zeptal se bez obalu a možná trochu necitelně, zatímco před ni klekl na jedno koleno.
"Astma," zakašlala a nevědomky svou ruku položila na Severusovo koleno a zaryla prsty do látky tak pevně, že cítil její nehty na kůži.

"Dýchej klidně a pomalu," instruoval ji okamžitě.

Nebyl sice lékouzelník, ale jako Mistr lektvarů musel absolvovat základní kurz první pomoci a nikdy nebyl vděčnější Merlinovi, že jejich mistr je naučil i mudlovským nemocem, které se snadno mohli objevit u kouzelníků.

Podal jí sklenici s vodou a ona se roztřeseně napila, než se znovu rozkašlala a málem upustila sklenici. Severus se po ní okamžitě natáhl, položil ji na stůl a otočil se zpět ke Catherine, která se snažila uklidnit své dýchání.

Chytil ji pevně za ramena a donutil ji tak narovnat se, což jí působilo bolest kvůli předešlému mučení Temného pána, nicméně alespoň trochu uvolnilo její plíce. Vzal její ruku, kterou svírala jeho kalhoty a položil ji na svůj hrudník k srdci.

"Soustřeď se na dýchání a poslouchej naše srdce," přikázal jí znovu nemilosrdně.

Byl to ale dobrý tah. Jeho rozkazy vnímala okamžitě, nemělo cenu jí domlouvat klidně a jemně, protože nyní potřebovala jasně vědět, co má dělat. Jakmile se její dýchání vrátilo do normálu, uvědomila si, v jaké je pozici a rychle se stáhla.

Severus se postavil a oba na sebe chvíli koukali, aniž by promluvili. Catherine nakonec uhnula pohledem jako první a znovu se napila, aby svlažila vyprahlé hrdlo.

"Omlouvám se," přerušil tedy ticho Snape a odmlkl se.
Catherine se na něj podívala a bylo jasné, že neví, kam tím míří.

"Za přenos Letaxem. Netušil jsem, že by to mohlo vyvolat zdravotní problémy, ovšem to mě neomlouvá," dodal ploše, ale díval se jí do očí a z nich vyčetla, že to myslí vážně.

"V pořádku," odvětila tedy stejně klidně a poprvé se rozhlédla po místnosti.

Sledoval, jak se postavila na roztřesené nohy a zatnul ruce v pěst, aby si zakázal vyrazit kupředu a ujistit se, že nespadne. Zamračil se sám nad sebou a znovu své ruce založil na hrudi.

Catherine ovšem nekritizovala a nevypadala nijak znechuceně. Ve skutečnosti musel své překvapení skrýt Severus, když v jejích očích uviděl letmý záblesk zvědavosti. Okamžitě přešla ke knihovně a rukou přejela několik knih, nedbajíc prachu na jejich hřbetech.

"Mám v laboratoři lektvar, po kterém by se ti mělo ulevit," přerušil její bádání Severus a ona stáhla svou ruku zpět.
"Kudy?," zeptala se ho prostě.

Kývl doprava ke dveřím a pomalu ji následoval, když bez zaváhání vešla do jeho amatérsky vytvořených prostor. Znovu se rozhlédla a bylo vidět, že ji fascinovala kouzla a způsob zařízení daleko víc, než lektvary kolem.

"Na nic nesahat," zavrčel okamžitě a prošel kolem ní ke skříňce na stěně, z níž vytáhl modrý lektvar.
"Samozřejmě," odvětila uštěpačně a i když k ní stál zády, věděl, jak protáčí očima.

Podal jí tedy lektvar a chytil ji za zápěstí, když se ho pokusila schovat do kapsy s hůlkou u pasu. Zamračila se na něj a pokusila se mu vytrhnout.

"Vypít. Okamžitě," sykl Snape a posadil ji na jednu z barových stoliček uvnitř laboratoře.

Nepříjemně se na něj podívala, ale poslechla ho. Jakmile do sebe lahvičku vyklopila a odložila ji na stůl, pokusila se zvednout, ale bylo vidět, jak na ni začíná lektvar působit. Severus k ní přešel dřív, než stihla omdlít, vzal ji do náruče a vyšel z místnosti.

Na to, že by ji mohl odlevitovat kouzlem ani nepomyslel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luci Large | E-mail | Web | 17. července 2016 v 10:48 | Reagovat

Tvoje poviedky vždy dokážu očariť, ako aj táto :-)

2 Romadůr | 31. července 2016 v 20:36 | Reagovat

[1]: Moc děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama