4. Vynucená poslušnost

31. července 2016 v 20:56 |  Spoutaní

WATTPAD

4. Vynucená poslušnost

Ze spánku ji vytrhlo tříštění skla a polohlasné zaklení, které se ozvalo z místnosti v přízemí. Naprosto nedbala na své předchozí bolesti po setkání s Temným pánem a vyskočila z postele s hůlkou připravenou v ruce.

Proto se překvapeně zarazila, když ji nepřepadla nečekaná bolest nebo závrať a poprvé se zmateně rozhlédla po místě, na němž se probudila. Jejími nádhernými rysy probleskla zlost a rychlým krokem vyrazila z místnosti. Hůlku se neobtěžovala ani schovávat - ještě si nebyla plně jistá, zda ji na něj nepoužije.

Neobtěžovala se s klepáním, když dorazila do přízemí a vtrhla do laboratoře, v níž - jak očekávala - potkala svého snoubence, jenž zrovna hůlkou odstraňoval zbytky rozbitého skla a zničeného lektvaru.

Podle jeho velice rozzlobeného výrazu pochopila, že si rozhodně nepřál, aby tu byla.
"Proč jsi vstala?," vyjel na ni okamžitě a narovnal se.

Nehodlala mu ustoupit, takže se také narovnala, jen aby zjistila, že na nohou nemá své lodičky a šla již z prvního patra bosá. Alespoň šaty měla stále na sobě a nevypadalo to, že by se je z ní včera pokoušel nějak sundat.

"Jsi moje chůva nebo co? Jsem dospělá, můžu si dělat, co chci," odsekla automaticky a rozhlédla se po laboratoři. "Co děláš?"

Zamračil se, pod vousy si zamumlal cosi o nevděčných spratcích a otočil se od ní ke kotlíku, kterého si dosud nevšimla a zamíchal jeho obsahem. Pozvedla obočí, když mlčel a obešla jeho pracovní stůl, aby se mu mohla vysmívat do očí. Měla přece úroveň.

"Snad mám právo vědět, co děláš ne? Jsem přece tvá budoucí manželka," vrátila mu jeho slova z předešlého dne a s uspokojením sledovala, jak se jeho zamračení prohlubuje.

"Rád bych ti to vysvětlil, nicméně neočekávám, že bys pochopila alespoň základy tohoto zdlouhavého procesu, takže ušetřím tvé mozkové buňky, které již tak strádají dlouhodobým nepoužíváním a ušetřím sobě bolest hlavy nad tvou tupostí, s níž nemám zájem se potýkat, pokud to nebude nutné," odvětil nakonec chladně, ale přesto klidným tónem.

Teď se pro změnu zamračila víc ona, schovala hůlku ladným pohybem a zkřížila ruce na hrudi.

"Jistěže. Jak bych mohla zapomenout na to, kolika lidem jsi už dokázal bezpečně vypíchnout jejich charakterní chyby - ale počkej," přerušila se a hraně se chytila za srdce, zatímco se jí na tváři objevil falešně šokovaný výraz, "to bys vlastně nemohl, protože se nikdy s nikým nebavíš."

"Tvá starost o mou společenskou interakci mě dojímá. Raději trávím čas s osobami, jejichž intelekt se nerovná chovancům psychiatrického ústavu."
"To měla být zaobalená verze toho, že jsi nemožný asociál?" ušklíbla se a postoupila k němu s hlavou mírně zakloněnou.

"Pokud jsi sem přišla čistě proto, abys mne mohla urážet, pak bych ti chtěl říct, že tvá snaha bude zcela marná. S rozmazlenými puberťačkami pracuji deset měsíců v kuse a ty pro mě nejsi žádný oříšek," vrátil jí to s jedovatostí sobě vlastní.

"Abys věděl, ty idio-au!" vyjekla, když se k němu znovu přiblížila, ale stoupla na kus střepu, který neodstranil.

Okamžitě vyskočila do vzduchu a smetla pár ingrediencí na stole, které Snape mávnutím hůlky navrátil na jejich místo. Pokusil se k ní přiblížit a pomoct jí, ale ona se po něm jen ohnala, takže se škodolibě opřel o roh stolu a sledoval její počínání.

"Přestaň tu poskakovat. Mimochodem, takhle si ho jen zarazíš hlouběji," konstatoval poté klidně a dál pozoroval její zápas se záludným střepem.

"Neříkej mi, co mám dělat!," zavyla bolestně a když konečně vytrhla předmět ze šlapky, okamžitě ho po něm hodila.
Jen mávnul rukou a střep zmizel. Neměla ani čas být naštvaná za jeho reflexy nebo bezhůlkovou magii, protože ji pevně chytil pod loktem a donutil ji posadit na jednu z vysokých barových stoliček, zatímco vytáhl lékárničku.

"Budeš tak laskavá a alespoň pro jednou uděláš, co ti říkám?," otázal se nevrle a nepříliš šetrně vzal její nohu. Zkusila se mu vytrhnout, ale s hořkým překvapením zjistila, že jeho hubené prsty mají příliš silný stisk na to, aby se z něj vykroutila.

"Nemusíš se obtěžovat!" štěkla po něm, aby si zachovala tvář.
"Pokud ti to nevydezinfikuju, rána se ti zanítí a chytíš infekci. Což by bylo trochu kontraproduktivní vzhledem k tomu, že nazítří máme další schůzi," usadil ji.

Přestala se mu kroutit, ale ze své obezřetnosti neupustila, takže stále seděla ztuhle a sledovala veškerý pohyb, jenž vykonal. Teprve když vzal podivně vyhlížející fiólu s tmavě zabarveným lektvarem, ho zarazila.

"Co to je?" chytila ho za zápěstí, když viděla, že se jí obsah snaží nalít na nohu.
Podíval se na ni, jako by byla naprostý idiot.
"Pátý ročník Lektvarů."

"To není odpověď na mou otázku, pane dokonalý," podotkla kousavě a sykla, když ji stiskl pevněji. Pitomec.
"Lektvar proti leptavým kyselinám," prohodil bez omluvy.

Vytřeštila oči a už už se po něm chystala ohnat - jestli slovně nebo magií, to sama nevěděla, když jí ve chvilce nestřeženosti vytrhl lektvar z rukou a nalil jí ho na nohu. Zasyčela a automaticky pevně stiskla jeho ruku, v níž držel její nohu.

Jakmile si uvědomila, co udělala, okamžitě ruku stáhla, jako by se popálila a zamračila se na něj, aby skryla své nepohodlí. Vypadal, že se pokouší o totéž.
"Bylo to tak těžké?" zeptal se sarkasticky a rychle její nohu pustil, když ji obvázal.

"Proč tu děláš se žíravinami, Snape?" zeptala se ho, ale tentokrát její slova vyzněla i maličko zvědavě, třebaže se topily v sarkasmu.
"Lektvary," odvětil lehce, ale poté se na ni ušklíbl a dodal, "což by poznalo i malé dítě."

Ignorovala jeho urážku a začala se porozhlížet po jeho laboratoři, když ji zaujal lesklý malý předmět na poličce. Natáhla se po něm, ale ještě než se ho stihla dotknout, kolem pasu se jí objevila ruka a stáhla ji dozadu.

Narazila mu přímo do hrudi, protože ji zachytil nepřipravenou. Během vteřiny se mu ale v náručí otočila, aby se mu vysmekla a oba se zarazili, když si stanuli tváří v tvář. Chvíli nehnutě stáli; on ji pevně držel kolem pasu a ona své ruce měla křečovitě zatnuté v jeho plášti.

Po pár vteřinách ale pocítila bolest ve své noze, protože ji měla opřenou o jeden menší kabinet u země a tak se nepříjemně ošila, čímž dosáhla toho, že ji okamžitě pustil a jakmile se ujistil, že bezpečně stojí na nohou, zmizel do bezpečné vzdálenosti.

Chvíli ho pozorovala, jak hbitě krájí další rostliny a živé přísady do lektvaru, aby se vyhnul konfrontaci. Všimla si ale způsobu, jakým se držel a bylo jí ihned jasné, že očekává, až se do něj pustí a bude se mu vysmívat.

Měla na sebe vztek, že se cítila vinná.
"Poslyš, nechtěla jsem-"

"Mám v té poličce nebezpečné jedy a přísady. Ta věc, které ses chtěla dotknout, jsou zuby salamandra - spálila by sis prsty a otrávila se," přerušil ji profesionálně odtažitým výkladem, který ji donutil se zmateně zamračit.

"Chtěla jsem jen poděkovat," oznámila mu, i když jí ta slova přímo nelezla z úst, ale nerada byla někomu dlužná.

Když se nadále nedočkala žádné odpovědi a stále se ozývalo krájení, odešla z místnosti do obýváku, odkud chtěla začít průzkum jeho domu. Přece jen ji sem přivezl, aby viděla, kde bude od příštího týdne bydlet jako paní Snapeová.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Měl pravdu.

Během druhého dne ucítila na svém levém předloktí palčivou bolest a málem upustila šálek kávy, který nesla matce na dýchánek s jejími přítelkyněmi. V mžiku se spolu (a také s několika členkami jejich klubu) přemístili na statek, jenž se k setkáním využíval.

Její matka se připojila k otci, stejně jako to udělal zbytek jejich malé skupinky se svými manžely a nechali tak Kate nemotorně stát uprostřed. Většina smrtijedů se párovala se svými polovičkami a ti, co byli nezadaní už měli svá uskupenství, do nichž se nebylo moudré vnucovat.

Proto se jí ulevilo a zároveň byla naštvaná, když se po jejím boku objevil Snape. Přistoupila k němu a s jediným kývnutím hlavy se pozdravili a společně vydali do jídelny. Ocenila ale, že jí nenabídl rámě a nijak ji neponížil, jako to dělali někteří smrtijedi svým ženám.

Jídelna byla velmi narychlo zařízena a očividně neměla působit nijak honosně, ale pouze ke svému účelu pro krátkodobé používání. Smrtijedská sídla se většinou velmi často měnila vzhledem k tomu, že bývala odhalena Řádem.

Třebaže to byl nezvyk, začala si nakonec užívat toho, že Snape nerad komunikoval s ostatními smrtijedy. Nikdo se jí nevyptával na hloupé otázky, neútočil na ni a už vůbec se nepokoušel ji uřknout.

Usadili se hned po boku Voldemorta, stejně jako Malfoyovi, Lestrangeovi a McNair s Averym. Mohla se cítit jakkoliv odstrčená na druhém konci stolu, v nejhorším místě, kde jí nikdo nebral na zřetel, ovšem sedět hned vedle něj rozhodně nebyl posun, který by si představovala.

"Nervózní?" sykl jí Snape do ucha a ona sebou trhla, což vyvolalo krátký smích od McNaira.

Oba ho zpražili pohledem, takže se sklonil zpět k talíři, na kterém ještě nebylo jídlo, ale nadále se potutelně usmíval. Kate se otočila ke Snapeovi se sebevědomým pohledem.
"Nebuď hlupák."

Ironicky se usmál a nepřesvědčeně kývnul hlavou. Nelhala. Nebyla nervózní, ale měla strach - nebyla důležitý článek v jeho řadách a přestože bojovala obstojně, byla mladá a nedůvěryhodná, takže se mohl kdykoliv rozhodnout se jí zbavit.

Chybělo jí to, co většina smrtijedů v místnosti měla nadbytek. Zkušenosti.
"Mí drazí," ozval se syčivý hlas, který naháněl husí kůži, z druhé strany místnosti. "Jsem velice rád, že tentokrát jste dorazili v plném počtu a načas."

Při těchto slovech se zadíval na Snapea a jeho zrak bezděky spočinul i na Kate, která raději uhnula pohledem a doufala, že to jako znak podřízenosti a poslušnosti bude stačit. Necítila se na další Cruciatus.

Měla ale štěstí, protože Voldemort byl velmi dobře naložený a bez jakýchkoliv poznámek či zastavení přešel k čelu jídelního stolu a posadil se. Všechny ještě přejel rudým pohledem; spokojen, když všichni sklopili v úctě zrak.

"Je milé se sejít s přáteli v tak skvělý den," prohlásil a jeho chladný hlas nezněl tak ostře, jako obvykle. "Nicméně bych byl rád, kdyby se s našimi stálými úspěchy také rozrůstaly naše řady."

S tímto se významně podíval po své levici, kde byli usazeni Malfoyovi. Narcissa zbledla a Lucius vypadal, že by rád protestoval, ovšem nebyl si jistý, do jaké míry mu to bude tolerováno. Nakonec ale promluvil.

"Můj pane," začal opatrně s úslužným tónem. "Draco ještě není připraven, aby vstoupil do našich řad. Navíc je stále studentem-"

"Ale Luciusi," přerušil ho Temný pán potměšile, "snad bys Dracovi neupřel tu poctu, kterou by mu naše aliance zajistila. Jistě by mu to přineslo velké zkušenosti... Catherine?"

"Ano pane?" zareagovala automaticky.
"V kolika letech jsi obdržela Znamení?"

"Ve čtrnácti, můj pane," odpověděla poněkud zdráhavě, když se na ni Narcissa naléhavě upnula poté, co ji oslovil. Neměla ovšem odvahu Voldemortovi lhát.

"Když dovolíte, můj pane," ozvala se překvapivě silněji Narcissa, ale pokračovala, až ji líným pohnutkem hlavy Voldemort pokývnul, "dovolte počkat do chvíle, než dovrší sedmnácti a bude z něj dostudovaný kouzelník..."
...je to přece ještě dítě.

"Pokud smím," otázala se Catherine povzbuzená Narcissou a také vyčkala na jeho znamení, než pokračovala, "Znamení jsem opravdu dostala ve čtrnácti letech, nicméně mou první skutečnou akcí bylo až přepadení mudlovské vesnice, když mi bylo devatenáct."

Otočil se k ní a upřel na ni své hrozivě karmínové oči. Naprázdno polkla, ale tentokrát neuhnula pohledem a držela svůj postoj. Naklonil trochu hlavu a po jeho boku se objevila Nagini, z jejíhož chřtánu odkapávala krev.

"Skutečně, má drahá?"
"Ano, pane."

Zahleděl se na ni, dokud neucítila dotěrný tlak na své Nitrobraně. Potlačila svou prvotní reakci na něj zaútočit a okamžitě mu nabídla svoji vzpomínku z dob, kdy jí bylo čtrnáct a devatenáct. Jakmile si je prohlédl, opustil její mysl.

"Nuže dobrá," protáhl líně a ke Catherinině velké úlevě svůj pohled zabodl zpět do Narcissy. "Dva roky nebude tak dlouhá doba. Věřím, že Draco do té doby plně vyvine svůj... potenciál."

"Nemusíte otálet - pusťte se do jídla," pobídl je s děsivým úsměvem a nabodl kus kuřete, který předhodil hadovi vedle sebe.

Všichni pozvedli své příbory a s větší, či menší nechutí se pustili do pokrmů před sebou. Jediný, komu toto chování nedělalo sebemenší problém, byl Šedohřbet. Ten se okamžitě zakousl do telecího, aniž by se zaobíral příborem.

Kate ztratila i tu nepatrnou chuť k jídlu, když uviděla Nagini a tak se do jídla musela přemlouvat. Nechtěla být jediná, kdo tuto hostinu odmítne a dostat se do křížku s Voldemort. Už tak se před ním dnes předvedla natolik, že si ji ještě dlouho bude pamatovat.

Cítila, jak se jí jídlo nepříjemně otáčí v žaludku a Nagini, jež se plazila po stole vedle svého pána a ujídala mu z talíře, jí na apetitu moc nepřidávala. Proto byla neskonale ráda, když v nestřežených chvílích odstraňovala kousky jídla z talíře.

Když tato hostina skončila a všichni vypadali, že obsah svého žaludku udrží na svém místě, začala druhá část schůze. Voldemort se pohodlněji rozvalil na svém trůnu v čele stolu a opět pohlédl na Snapea.
"Severusi," oslovil ho. "Zjistil jsi datum?"

"30. července, můj pane," odpověděl pomalu Snape a poté pokračoval jistěji. "Ovšem nebylo mi odtajněno, jakým způsobem budou cestovat. Brumbál mě z této akce zcela vynechal, takže nepovažoval za důležité mi sdělovat podrobnosti."

To Voldemorta nepotěšilo, ale pokýval hlavou. Bylo na něm vidět, že uvažuje o jeho slovech a vymýšlí efektivní plán. Kate možná nebyla zasvěcena do podrobností, nicméně si byla zcela jistá, že se jedná o Pottera.
Škoda, že ho ten kluk ještě nezabil. Ušetřil by jí spoustu problémů a nucený sňatek.

"Pak je mi tedy ctí, když mohu prohlásit, že den, kdy přijde naše vítězství, již budeš moci oslovovat Catherine paní Snapeovou," usmál se chladně Voldemort a zabodl pohled na snoubence.

Ani jeden mu neodpověděl a všichni v místnosti pečlivě sledovali jejich reakce. Neodvážili se ale nijak vměšovat do situace nebo se vysmívat. Na to měli až příliš velký strach ze svého pána.

"Pak jsme tedy všechny body schůze náležitě probrali. Můžete jít. Narcisso, Luciusi - s vámi bych ještě něco rád probral," ukončil vše Voldemort a všichni se viditelně uvolnili a ve spěchu začali opouštět svá místa.

Kate také vyrazila a nehleděla na Snapea, protože si nehodlala hrát na poslušnou paničku. Obzvlášť, když z ní teď Voldemort přede všemi udělal chovnou krávu. Musela ale uznat, že také mohla dopadnout mnohem hůř.

Zachvěla se při pomyšlení na další Cruciatus a zrychlila krok, když se před ní objevil jeden ze Smrtijedů a donutil ji tím zastavit. Zamračila se na něj a podívala se na něj s jistým varováním.

"Nečerti se hned," ušklíbl se. "Chtěl jsem se jen zeptat, jak se má budoucí paní Snapeová."
Jedovatost z jeho hlasu přímo čišela. Její zamračení se prohloubilo.

"Zeptala bych se na paní Averyovou, ale vzhledem k tomu, že je momentálně u svatého Munga, zdá se mi to jako zbytečný dotaz," ušklíbla se a pokusila se ho obestoupit.

Chytil ji za rameno a otočil ji k sobě. Ignorovala bolest v ruce a vytrhla se mu.
"Nehraj si se mnou," sykl na ni. "Pokud si myslíš, že sis teď vybojovala nějaké úžasné místo, pak bys měla vědět, že to se nestalo."

"Nepotřebuju si nic vybojovat, k tomu stačí talent."
"Nevěděl jsem, že talent se vyměřuje tím, kolikrát někomu zahřeješ postel."

Tentokrát se neobtěžovala ani s odpovědí a vrazila mu pěstí. Nečekal, že se mu postaví fyzicky, takže mu rozbila nos a donutila ho ustoupit.

"Ty děvko," sykl, ale než k ní udělal byť jen krok, do zad mu vrazila kletba, jež ho donutila kleknout a očividně ho vzhledem k jeho zuřivé snaze se postavit držela v této pozici.
"Řekl bych, že je na místě, aby ses mé snoubence omluvil," ozvalo se nezúčastněně a chladně.

Kate naštvaně vzhlédla do Snapeovi tváře s jasným výrazem, aby ji to nechal vyřídit. Nedbal na ni a pohrdavě shlédnul na Averyho, klečící před ní.
"Tak?"

Avery se na něj rozzuřeně podíval a plivnul mu pod nohy. Tentokrát zareagovala Kate a poslala na něj netopýří kletbu, která mu k rozbitému nosu přidala roztržený ret. Úsekem se podívala na Snapea, který ale měl svou pozornost zaměřenou výhradně na Averym.

"Potřebuješ ještě nějakou demonstraci nebo jsi již využil tu jedinou mozkovou buňku, která ti zbyla a uděláš, co je v tvém nejlepším zájmu?" prohodil konverzačně Snape a vypadal, že by mu nevadilo, kdyby musel pokračovat ve své demonstraci.

"Omlouvám se," procedil mezi zaťatými zuby, aniž by Kate věnoval jediný pohled.
"Crucio!"

Halou se naplnil táhlý výkřik mučeného muže a všichni příchozí zvědavě pozorovali celou situaci. Kate věděla, že je to celé jen divadlo pro všechny, ale zároveň pojistka, že jim nikdo nevrazí nůž do zad.

Tady daleko víc, než kde jinde platilo, že přežijí jen ti nejsilnější a slabí jedinci budou bez milosti zabiti. Udržet si tvář bylo zásadní pravidlo každého smrtijeda.

Třebaže ji to nijak netěšilo, nemohla se teď pouštět mezi ty dva. Teď tu nešlo jen oni, ale o Snaepovu tvář a i když se jí to příčilo, nemohla zasáhnout a zkazit mu reputaci. Což z ní proti její vůli dělalo poslušnou ženušku.

"Už jsi přišel k rozumu?" optal se ho Snape, když po mučivých minutách konečně sklonil hůlku.
Avery ležel na zemi a lapal po dechu. Nebylo pochyb, jak magicky silný Snape je. Kate to imponovalo a dodávalo pocit ochrany a bezpečí. Něco, co ještě nikdy nezažila. Přestože to vše dělal jen kvůli svému vlastnímu zájmu.

V hale bylo ticho a jediné zvuky vydával Avery. Bolestivé steny a trhané nádechy bylo to jediné, na co se zmohl. Kate si ani nedovedla představit, že by se jí po tom všem měl ještě omluvit. Snape měl ovšem jiný názor.

"Radil bych ti, aby ses nyní omluvil Catherin a vyjádřil svou lítost," zněl jeho chladný rozkaz. Kate by přísahala, že si to užívá.

Trvalo to minutu, než byl schopen se dostat alespoň na roztřesená kolena a zvednout hlavu směrem ke Kate. Ta si pečlivě kontrolovala svůj výraz a nedala na sobě nic znát. Jeho výraz ji ale děsil, jelikož takovou bolest v očích viděla jen, když někoho mučil Voldemort.

"Přijmi mou omluvu, Catherine," dostal ze sebe těžce a neodvážil se uhnout pohledem.

Podívala se na Snapea a zpět na Averyho. Poté pomalu přikývla a počkala, než se po jejím boku objevil Snape. Tentokrát se neodvážila odejít bez něj a hořce si uvědomila, že se z ní nechtíc bude muset stát poslušná manželka. Alespoň v tomto ohledu.

Když procházeli kolem, Snape ještě Averyho znovu srazil k zemi kouzlem a vyrazil rychlým krokem. Kate se mu přizpůsobila, ovšem odmítla jít pár kroků za ním a odvážně se zařadila po jeho boku.

Nevěděla, jestli se jí ulevilo, když se na ni pouze podíval a nic neřekl nebo ji zlobilo, že to nijak nekomentoval. Všichni kolem jim uskakovali z cesty, když procházeli kolem a nikdo je až k přemisťovací bariéře nezastavil. Jakmile byli na konci pozemku, zachránil ji Snape před trapným tichem.

"Je mi jasné, že nehodláš poslouchat ani jednu mou radu, ovšem byl bych rád, kdybychom se takovým to situacím a sporům zcela vyhnuli. Není to ani v tvém, ani v mém zájmu, abychom se zaobírali psychopaty bez jediné mozkové buňky."

"Neměla jsem v úmyslu se s ním pouštět do hádky," bránila se, ovšem bez zášti, jako to dělala předtím.
"Já vím," překvapil ji svou odpovědí a otočil se k ní čelem. "Musíš být opatrná, co se týče našich... kolegů. Je těžké najít důvěryhodnou osobu ve skupině notorických lhářů, úplatných zbabělců a masových vrahů."

Bezmyšlenkovitě se zasmála a poté se na něj úzkostně podívala, aby se ujistila, že to pochopila správně a řekl vtip. Na jeho tváři nebyl ani znak úsměvu, ale v jeho očích se mihlo pobavení, které vzápětí vystřídala vážnost.

"Nejsem si jist, zda tě někdo informoval, ale tvůj otec již vystěhoval polovinu tvých věci a objevily se u mě... Soudě dle tvého výrazu nikoliv."

"Evidentně se opět rozhodl jednat tak, jak se mu to hodí a nehledět na můj názor," zavrčela okamžitě s hořkostí a poté ztlumila svůj vztek. "Děkuju, žes mi to pověděl. Hned je od tebe odstěhuju."

"Vzhledem k tomu, že se ke mně budou po svatbě ihned vracet, se mi to zdá naprosto zbytečné," opáčil a poté zamrkal, když uviděl její prázdný pohled. "Očividně ani to ti nebylo sděleno. Jako paní Snapeová budeš žít se mnou."

Samozřejmě, že ji to napadlo. Nevěděla ale, že ji otec ihned vyhodí. Donutila se uklidnit své emoce, než znovu promluvila.

"Pak je můžeš klidně odklidit do místnosti, kterou nepoužíváš, aby ti nezavazely," řekla ploše.
Přikývl, podíval se na hodinky na levém zápěstí a zamračil se.

"Pravděpodobně se již nezastihneme dříve, než na svatbě, tak se pokus vyhnout problémům a neničit mi reputaci," prohodil suše a ignoroval její zamračení.

Nestačila mu ani odpovědět, když se otočil a rychle vyrazil. Než se ale přemístil, křikl na ní přes rameno.
"Nejlépe odsud - nikdo z těch pitomců se nepřemisťuje tak daleko."

To bylo nejblíž k pozvání, aby s ním chodila na schůze, jaké mohla dostat. Tentokrát svůj úsměv neskrývala a přemístila se také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marilyn Grohl | Web | 31. července 2016 v 21:15 | Reagovat

Vyzera to dostdobre :) pacia sa mi take vztahu

2 Romadůr | 22. srpna 2016 v 9:43 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama