Srpen 2016

6. Špatné vlastnosti

25. srpna 2016 v 16:45 Spoutaní

WATTPAD

6. Špatné vlastnosti

Pokud se domnívala, že obřad byl zdlouhavý, pak neměla tušení, jaké "tradiční ceremonie" si pro ně její otec nachystal.
Byla si dobře vědoma toho, že je to jeho odplata za to, jak ho dokonale ponížila u oltáře. Bylo jí jasné, že něco podobného naplánuje a nebylo pro ni tedy těžké na to zareagovat tak nejzlomyslněji, jak jen dokázala.

Představa políbit Snapea se k jejímu rozhořčení nezdála tak špatná, jako potýkat se s lordem Morganem. Přesto ho při polibku několikrát kousla, aby si nemyslel, že to dělá kvůli němu nebo že si to merlinvíjak užívá.
V žádném případě. Nikdy.

Co, jak si až pozdě uvědomila, když se Snapem kráčela uličkou, bylo jedinou chybou v jejím plánu, byl korzet. Ten zatraceně utažený korzet, díky němuž nemohla dýchat a jediný svůj dech tak vyplýtvala na svou pomstu vůči otci.

Teď byla ráda, že ji její manžel podepírá při cestě do jídelny uvnitř a ještě se při tom nezhroutila. Bylo jí jasné, že si je vědom toho, že se znovu projevuje její astma a soudě dle jeho nepříliš taktně zuřivého výrazu namířeného na jejího otce si z toho vyvodil i správný závěr.

To jí celkem na okamžik zmátlo, když si vzpomněla na svůj rozhovor s otcem těsně před svatbou, ale poté si s hořkým pocitem uvědomila, že byla hloupá věřit něčemu, co řekne notorický lhář a zabiják.

Považovala to za zbytečné rozebírat, takže následovala Snapeova příkladu a posadila se po jeho pravici do čela stolu a lhostejnou arogancí sledovala své okolí. Byla si vědoma uštěpačných poznámek i výsměšných pohledů a tohle byla její nejlepší zbraň proti nim.

Po krátké hostině, při níž se raději nikdo neobtěžoval přednést přípitek, se do sálu přemístili hudebníci a na pokyn svého dirigenta, jenž letmo pohlédl na novomanžele, spustili své orchestrové melodie.

Ke Catherinině naprosté nechuti si pro ni hned po první zahrané notě přišel její otec a vyzval ji k tanci. Nebyla hloupá, takže jeho pozvání bez jediného zaváhání přijala a společně přešli do středu tanečního parketu.

Drtila mu ruku stejně jako on jí a stále se pouštěla do odvážných kreací a ukazovala mu svou sílu. Samozřejmě, že on dělal totéž, protože jí nehodlal nechat vyhrát. Oba tento němý souboj skrývali před přihlížejícími s neutrálními úsměvy.

Byla ráda, když píseň skončila a on ji propustil ze svého drtivého sevření. Poté ji s naprostou samozřejmostí dovedl ke Snapeovi, který - s očividnou neochotou - se zvedl ze svého místa a přešel s ní na taneční parket.

Skryla své překvapení, když se bez problému ponořil do rytmu waltzu, za svou nicneříkající masku. Několikrát se pokusila strhnout jeho vedení, ale při každém jejím pokusu ji elegantně, ale přesto pevně donutil přizpůsobit se.

Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst, ovšem v jeho očích byla jasná výzva. Tentokrát s opravdovým zlomyslným pousmáním se do jeho hry nechala vtáhnout a třebaže ji vždy nakonec donutil držet se jeho tempa, nechal ji to zkoušet dál.

Tančili takto bez ustání již dvacet minut, když se po jejich boku vynořil Lucius Malfoy a donutil je tak vystoupit z jejich pomyslné bezpečné bubliny. Okamžitě zastavili, jako by si teprve uvědomili, že je všichni sledují.

Nepustili se, ale oba trochu ztuhli a klidná atmosféra byla pryč jako mrknutím oka.
"Omlouvám se, že vyrušuji," protáhl Lucius a z jeho tónu bylo poznat, jak moc ho celá ta situace mrzí.
Oba se na něj zamračili, což u něj vyvolalo pobavené zvednutí obočí a ironický škleb.

"Gratulace jsou na místě, doufám, že spolu budete šťastní a-"
"Zkrať to," utnul ho suše Snape s rukou položenou na Catherininých zádech.

Tentokrát svůj ironický úsměv nezkoušel skrýt, než pokračoval: "Rád bych si vypůjčil tvou manželku, kdyby to bylo možné."

Mrkla na Snapea a uviděla jak se mírně zamračil. Tmavé oči zkoumaly muže před sebou, ale než se ho stihl na něco zeptat, Lucius znovu promluvil.

"K tanci, samozřejmě," dodal potutelně.
"Ale jistě," zacukrovala Kate a držela své zhnusení na uzdě.

Otočila se ke Snapeovi a naklonila se k němu.
"Jeden tanec," šeptla naprosto neslyšně a skryla to polibkem na jeho tvář, než se odtáhla.
"V pořádku," promluvil nakonec Snape s očima zabořenýma do Kate.

Ta se zachvěla chladem v jeho hlase, jenž byl jasně mířený na Malfoye, ale slova patřila jí. Přikývla tedy a s falešným poloúsměvem se chytila nabízeného rámě. Bezeslova přešli na opačný konec a přidali se k ostatním tanečníkům.
Netrvalo dlouho, než Malfoy ztratil nervy a promluvil jako první.

"Vím, že ti je jasné, že jsem s tebou nechtěl tančit čistě z radosti vaší lásky," prohodil s pohledem stočeným od ní.
"Správný předpoklad," odvětila suše.

Nezeptala se ho, co po ní chce. Měla dostatek trpělivosti na to, aby s ním tuhle hru hrála. Koneckonců - on je ten, co něco chce.

"Jde o Draca," řekl nakonec a jeho stisk zesílil pouhou myšlenkou na syna.
"Co přesně máš na mysli?," zeptala se ho přímo. Neměla chuť dělat ze sebe pitomce a chodit kolem horké kaše.
"Jistě si pamatuješ tu hostinu," začal a jeho pohled se obrátil k ní. "Draco se má stát Smrtijedem."

V hlavě se jí zrodilo několik myšlenek, jedna šílenější než druhá. Nenechala se jimi ovládnout a znovu se zeptala.
"A co já s tím mám společného?"
"Pomohla jsi to oddálit."

"Chceš vědět, co za to chci."
"Ano," připustil zdráhavě. "Je to můj prvorozený, mám o něj starost."
"Máš pochyby?," zeptala se ho přímo, tentokrát upřímně zvědavá. "Nechceš, aby se Draco přidal k nám?"

"Tiše," okřikl ji šeptem a provedl složitou otočku, aby se ocitli mimo dav. "Zpochybňuješ mě snad?"
"Zpochybňuješ se sám," opravila ho a zamračila se. "Nejsem práskač, Malfoyi, ale můžu ti slíbit, že pokud něco podobného hodláš udělat, nerozkřikuj to kolem jako staré čarodějnice na tržišti."

"Nic takového jsem neřekl."
"Ale tvoje oči ano."

Zastavil se a chvíli na sebe zírali, než Malfoy odvrátil hlavu a Catherine jediným mrknutím zahlédla jeho ženu i syna na opačném konci.

"Možná jsem špatný otec, to přiznávám, ale dělám vše proto, aby má rodina měla vše, co potřebuje," promluvil nakonec a poté uštěpačně dodal: "Jistě znáš ten pocit."

"Víc, než bys tušil," sykla s plamenným pohledem a jemně kývla hlavou směrem k jeho rodině. "Pokud chceš být dobrý otec... možná by sis měl uvědomit, že bys tak měl začít jednat co nejdřív, protože jinak si Draco ponese následky za tvoje chyby."

"Vyhrožuješ mi?," v jeho očích se objevil stejný oheň.
"Pokud vím, žádal jsi o tanec a ten již skončil," ozval se sametový hlas a oba se otočili ke Snapeovi, který k nim neslyšně přišel a stoupnul si po boku své ženy.

"Samozřejmě," odvětil hladce Lucius. Uklonil se Catherine a políbil jí ruku. "Bylo mi ctí poznat manželku mého přítele."
"To se časem pozná, jak moc, Luciusi. Doufám, že na své sliby budeš pamatovat," odpověděla Catherine a jemně pozvedla obočí.

"Jak bych kdy mohl zapomenout," prohodil odměřeně, ale vztek v něm zcela viditelně vibroval.
"Když nás omluvíš...," pozvedl obočí v jasném gestu Snape a přitáhl si Kate k sobě.

"Samozřejmě. Gratuluji a přeji hodně štěstí do života - vám oběma," promluvil Malfoy a podíval se na Catherine. "Budete to potřebovat."

S tím vyrazil k Narcisse, která se k němu okamžitě se starostí otočila a když vzhlédla ke Kate, obě ženy na sebe odměřeně kývly. Poté kolem prošel dav a Malfoyovi byli pryč.
"Budeš tak laskavá a vysvětlíš mi, co to mělo znamenat?," zeptal se ji ostře Snape.

Otočila se k němu a donutila svou tvář k poslušnosti, aby se přestala mračit. Poté se chytila Snapea a přiměla ho dojít do středu parketu, kde se znovu dali do tance.

"Nic podstatného."
"Takže kvůli nějaké hlouposti jste málem započali kouzelnický souboj?" prokoukl její lež okamžitě a když ho ignorovala, pořádně jí stiskl ruku.

"Au!" sykla a nevraživě se na něj podívala. "To, že jsme se vzali neznamená, že se musíš šťourat v mých věcech!"
"Pokud tě ta věc může zabít, pak mám," usadil ji chladně a oba na sebe intenzivně zírali.

"Já se tak snadno nezlomím," pověděla mu varovně. "Myslíš, že když se na mě ošklivě podíváš, tak se tě zaleknu nebo co?! Nejsem žádná tvoje prvačka ze školy, abych se duševně připravila na osobní střet s tebou."

"Vážně? Protože se právě teď chováš jako malé děcko. Možná se nenávidíme, ale rozhodně nejsem tvůj nepřítel," řekl vážným hlasem.

Odfrkla si a zničehonic jí byl tváří tak blízko, že cítila jeho dech. Ani si neuvědomila, kdy se zastavili a on ji pevně držel na místě.

"Kdybych byl tvůj nepřítel, už by jsi byla dávno mrtvá," pověděl jí s děsivým klidem. Přesto o jeho slovech nepochybovala.

"Tak proč jsi to neudělal?" sykla okamžitě, neschopna nechat ho vyhrát jejich slovní přestřelku. "Mohl sis ušetřit zbytečné námahy s tímto divadýlkem."

"Nemám nad Temným Pánem takovou moc, jakou si myslíš," odvětil tiše a díval se kamsi za ni.
"To jsem neřekla. Ale jsem si jistá, že kdyby ses zmínil, že se ti jeho nápad nezamlouvá, byl bys vyslyšen," obvinila ho a pozorně sledovala jeho tvář. "Co máš v plánu?"

Krátce se na ni podíval a domýšlivě se ušklíbl, když se mu nestoudně pokusila dostat do hlavy Nitrozpytem. Vyhodil ji jedinou myšlenkou, ale přesto to neudělal tvrdě. Poté od ní odtrhl pohled, ale jediným tlakem na jejích zádech donutil k tanci. A tím jejich konverzace skončila.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byla k smrti unavená, když se konečně loučili s posledními hosty a zároveň se těšila, až se dostane z těch zpropadených šatů, neboť její dýchání se od začátku dne nijak nezlepšilo. Byla ovšem zvyklá na různé druhy bolesti, takže ji prostě ignorovala, jak nejlépe to šlo.

Věděla, že Snape si jejího nepohodlí dozajista všiml, ale nevěděla, proč je naštvaná, že s tím nehodlá nic udělat. Na druhou stranu, kdyby se jí pokusil pomoci zde, neuniklo by to pozornosti Sebastiana a klesl by v jeho očích.

Víc ji ovšem rozčilovalo, že nedokázala přijít na to, co má Snape za lubem. Byla skvělým pozorovatelem a měla talent v Nitrobraně, jenže Snape byl hodně tvrdý oříšek k rozlousknutí. Ale i perfektní herec udělá chybu. A ona na ni počká.
"Připravena k odchodu, paní Snapeová?"

Vteřinu jí trvalo, než pochopila, že mluví k ní a s pohrdavým úsměvem se otočila k Averymu. Ten se na ni bez okolků usmíval, zjevně pobaven celou situací.

"Teď když jsi tu; naprosto," odvětila a s dalším úsměvem kolem něj prošla.
"Co takhle ještě jednu skleničku červeného," křikl na ni.

"Nemám zájem," otočila se k němu.
"První věta by snad měla být "jsem vdaná" nebo ne?" neskrýval svůj výsměch.

"Ty na ni očividně dobře pamatuješ," pozvedla obočí a kývla k prsteni na jeho levé ruce. Zahlédla Snapeovu postavu pár metrů od nich a naposledy se na Averyho nenávistně usmála. "Když dovolíš."

Nečekala na jeho reakci a rovnou se vydala ke svému manželovi, jenž se loučil s jeho matkou. Jakmile ji zahlédla, se slzami v očích ji objala a pohladila po zádech.

"Dávej na ni pozor," přikázala se vší vážností Snapeovi, když se odtáhla.
"Samozřejmě," nenechal se vyvést z míry Snape.

"Chcete použít krb nebo-"
"Přemístíme se," předběhl Kate s odpovědí a ona se na něj zvláštně podívala.

Svůj překvapený a trochu potěšený výraz, že si zapamatoval její těžkosti s Letaxem, okamžitě skryla, když se na ni podíval a nasadila nicneříkající masku. Otočila se k matce a společně si vyměnily latinsky pár slibů štěstí, než od nich odešla.

"Viděl jsi mého otce?" zeptala se jakoby mimochodem, když vyšli z hlavních dveří a kráčeli bok po boku k tepané bráně.
"Bohužel ne. Musel odejít vyřídit nějaký obchod," odpověděl jí s ironickým nádechem.

Jeho odpověď přijala bez připomínek, což u něj vyvolalo překvapený pohled a pozvednuté obočí. Vždy se s ním začala hádat, ať už šlo o cokoliv. Zamračil se, když na jejím výrazu viděl hluboké zamyšlení a než se přemístili, začala ho hlodat myšlenka, jestli neřekl příliš.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když otevřel dveře od svého bytu a otočil se ke své manželce, okamžitě ho spražila jasným pohledem. Ať se ani nepokouší ji přenést přes práh nebo podobné pitomosti. Pozvedl obočí, aby věděla, že takové hlouposti rozhodně neplánuje.

Opět ho udivilo, když kolem něj jen prošla a nijak nekomentovala starobu, kterou dům trochu zapáchal, rozbité kusy nábytku a nepořádek. Bylo zvláštní sledovat ženu, co žila v přepychu, jak ani nemrkne, když je v tak rozdílném prostředí.

"Kufry máš nahoře," oznámil jí, když si sundala kabát a znovu tak odhalila svatební šaty pod ním.
Nepřítomně přikývla a znovu se zaujatě dala do prohlížení knihovny. Snape chvíli zkoprněle stál, než přimhouřil oči a znovu promluvil.

"Nehodláš se převléct?"
"Trváš na tom?" ozvala se okamžitě odpověď.

"Nejsem ten, co tu bude v těchto malých prostorech chodit s šaty s vlečkou," odvětil jízlivě a tentokrát se k němu nakvašeně otočila.
"Stejně jsou černé, tak jaká škoda?" prohodila nakonec, ale přesto se vydala ke dveřím. "Který je to pokoj?"

"Poslední na konci chodby vlevo."
"Díky."

S tím vyšla z místnosti a tupě stoupala do schodů, přičemž každý její krok vydal tiché klapnutí jejích podpatků. Přešla do určeného pokoje a překvapeně se zarazila ve dveřích. Představovala si všechno, ale tohle ne.

Pokoj byl v tlumených zelených barvách s černým nábytkem. Postel zaplňovala největší část celé místnosti a její přehozy byly sladěné se stěnami. Celkově to bylo celé podivně... útulné.

Vešla dovnitř a lépe se rozhlédla, hledala všemožné detaily, co by jí něco prozradily o muži, kterého si byla nucena vzít. Po pár minutách s porážkou připustila, že tu není nic, co by jen naznačovalo Snapeovu existenci v domě.

Přešla k toaletnímu stolku a pokusila se rozvázat šňůrky korzetu. Zdálo se to být lehké, když jí ho vázali, ovšem ona nebyla sama schopná se k těm proklatým smyčkám dostat. Opřela se o stolek a dívala do zrcadla, na svou nabručenou tvář a pokusila se uklidnit.

Po asi dvacátém pokusu a jedné rozbité žárovce později, musela uznat, že tudy cesta nevede. Neochotně se tedy obrátila od stolku a vyšla na chodbu. Tam si také uvědomila - když si všimla polootevřených dveří naproti ní - že se spolu budou dělit o koupelnu.

Zamračila se a odolala zaskřípat zuby. Výborně.
Chtěla zamířit dolů, kde předpokládala, že ho najde - ať už v obýváku nebo laboratoři - a proto se zarazila, když uslyšela kroky z místnosti u schodiště. Přešla tedy ke dveřím a když se ujistila, že opravdu slyší kroky, zaklepala.

Okamžitě si připadala hloupě, že uvnitř klepe na svého muže, ale neměla náladu na jeho další přednášku o kázni a tak raději odstoupila od své pýchy. Pohyb uvnitř na okamžik ustal, než se znovu ozvaly kroky a poté se otevřely dveře.

"Děje se něco?" zeptal se jí a pak uviděl, že má na sobě stále svatební šaty. "Nenašla jsi kufry?"
"Našla," odvětila mrzutě, i když je ani nehledala. "Potřebuji jen tvou pomoc. Nedosáhnu si na zapínání."

Nečitelně na ni zíral, až začala chápat pocity jeho studentů a měla chuť se ošít a zároveň ohradit, co má za problém. Nakonec ale promluvil.
"Proč nepoužiješ hůlku?"

Tentokrát na něj zírala pro změnu ona. Použít magii ji v tu chvíli ani nenapadlo, ale to mu nehodlala přiznat. Zamračila se a složila ruce na hrudníku.

"Nepotřebuji na všechno použít hůlku. Myslela jsem si, že tě tak jednoduchá prosba nezabije, ale očividně jsem se mýlila."

S tím se otočila, rozhodnutá ty šaty třeba i zničit, pokud to bude nutné, když ji chytil za šňůrky na jejím korzetu a vtáhl ji do místnosti, z níž ho vytáhla. Na chvíli nemohla dýchat, než se jeho obratné ruce daly do práce a efektivně rozvazovaly jednu smyčku za druhou.

To jí dalo šanci se rozhlédnout po místnosti, v níž se ocitla a překvapeně zamrkala. Byla to další ložnice. A zcela očividně ta používanější z těch dvou. Cítila úlevu, že má svůj vlastní pokoj a zároveň jakési hloupé rozhořčení, že ji takhle odstřihl.

Zamračila se své iracionální myšlence a zkoumala knihy položené na nočním stolku vedle stejně velké postele, jako byla ta v jejím pokoji. Protože tohle byla jeho ložnice, zcela očividně.
"Prosím," ozval se za ní sarkasticky a ona si okamžitě chytila hrudník, aby jí šaty nespadly na zem.

Zabránila tomu, aby se před ním začala červenat a sebrala co nejvíc ze své zbývající důstojnosti, než se k němu otočila. Díval se na ni bezbarvě, jako by ho nezajímalo, že tu před ním stojí skoro polonahá, zakrytá pouze tenkými šaty, které si musel držet na místě.

"Děkuji," ucedila a než se nadála, vytáhl ji za loket z pokoje a přibouchl dveře.
Zcela zaskočeně zírala na zavřené dveře, než se vzpamatovala.

"Idoite!" zaječela pobouřeně, chytila si šaty do jedné ruky a několikrát praštila do dveří.

Zevnitř se ovšem nic neozvalo a tak mohla jen naštvaně odpochodovat do svého pokoje, kde ze sebe s radostí skopala svůj oděv. Stála uprostřed pokoje ve spodním prádle a třásla se vztekem i bezmocí.

Nakonec svůj pohled zvedla a zadívala se na svůj odraz v zrcadle na toaletním stolku. Hrdě vztyčila bradu a zamířila ke skříni, v níž našla své kufry. Myslel si, že se vzdá tak snadno? Ďábelsky se pousmála, když sebrala své věci a zamířila do koupelny, aniž by brala ohled na to, že si na sebe nehodila župan.

Však ona mu ještě ukáže.

5. Vystačit s dechem

22. srpna 2016 v 10:16 Spoutaní

WATTPAD

5. Vystačit s dechem

"Nikdy jsem nevěřila, že se jednoho dne stanu svědkem toho, jak se Severus Snape chystá na svou vlastní svatbu."
"Své poznámky si nechej pro sebe a raději pokračuj ve své práci."

"Omlouvám se, Severusi, ale tohle je pro mě jedinečná příležitost a já si ji prostě nemohu nechat ujít."
"Jsem velmi rád, že jsem tě pobavil."
"Jak Albusovi pořád říkám, nejsi tak špatný, za jakého se snažíš působit. V jádru jsi jistě velice jemný a citlivý člověk-"

"A dost ženská!" zavrčel Snape a vytrhl se ze spárů své kolegyně, jež se mu snažila připnout malou bílou růži na klopu společenského hábitu.

"V takový významný a šťastný den by ses neměl zlobit - tvoje nevěsta by se tě mohla zaleknout," cukal pobaveně koutek Minervě McGonnagalové.
Snape vyčkal, dokud květinu nepřipíchla a přimhouřil oči.

"Jak jsi se dostala do nebelvírské koleje mě nikdy nepřestane upřímně překvapovat Minervo. Tvé hadí chování je vidět s každým krokem," utrousil jejím směrem a nevědomky si upravoval rukávy.

"Snad to nebyla lichotka, co vyšla z tvých úst, Severusi?"
"Opovaž se, Minervo..."
"Mladá láska je vždy léčivý balzám na mrzutou duši," bezostyšně se uculila, až jí zmizely ustarané vrásky na čele.

Snape na ni pouze zavrčel, čímž dosáhl pobaveného uchechtnutí a raději se otočil k obrovskému zrcadlu přímo před sebou. Nepříjemně se zamračil na svůj vlastní odraz. Nerad si prohlížel svou tvář a postavu, ale musel uznat, že se Minervě podařilo alespoň trochu jeho vzhled vylepšit.

Také se mu pokusila učesat jeho vlasy do jejího představeného účesu, ale pod hrozbou prokletí Cruciatem si to rozmyslela. Nehodlal se přede všemi přítomnými ještě ztrapnit a navíc si potřeboval udržet svoji hrůznou autoritu. Dávno se již smířil, že pro krásu se budou dívat po jeho boku.

Ani nemusel čekat k oltáři, aby ji spatřil, aby věděl, že bude vypadat božsky. Nikdy by to nevyslovil nahlas, samozřejmě, ale Catherine byla nádherná žena - jedna z těch, co by jí neuvěřitelně slušel i pytel na odpadky.
"Nerada tě vytrhávám ze snění, ovšem už je skoro čas, aby ses přemístil k Morganovým."

Odvrátil se od svého odrazu a otočil se k ní. Tentokrát jí z tváře vymizely veškeré známky předešlého veselí a vystřídala ji opravdová starost. Odfrkl si, když ten výraz rozpoznal a ona se na něj zamračila.

"Buď tak laskavá a ušetři mě těch lítostivých pohledů. Stačí, že je musím každý den snášet od Albuse," zavrčel na ni podrážděně.

Chvíli to vypadalo, že na něj také vyjede, ale pohled v jejích očích zjihl a když k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno, zvážněl i on. V jejích očích byla vepsána dlouhá léta bolestivých zkušeností a mateřské starostlivosti, kterou nikdy neměla šanci předat.

"Je mi líto, že si kolem sebe stavíš tak obrovskou bariéru, za níž se bojíš kohokoliv pustit, Severusi," začala tiše a hleděla mu zpříma do očí. "Byla bych ráda, kdybys viděl, kolika lidem na tobě záleží a rádi by ti pomohli."

Nevěděl, jak na to má odpovědět, protože na takové výlevy srdcí nebyl zvyklý a tak mlčel. Doufal ale, že alespoň v jeho očích dokázala vyčíst nejistý vděk. Soudě dle jejího krátkého úsměvu a poplácání tomu tak bylo.

"Dávej na sebe pozor, Severusi," řekla, načež vyrazila ke dveřím, u nichž se naposledy zastavila a otočila se k němu. "Pokus se s ní alespoň trochu vyjít. Také neměla na výběr."

"Samozřejmě," odvětil kousavě, ale pak potichu, ale upřímně dodal. "Děkuji za pomoc, cením si toho."
"Kdykoliv."

Neslyšně za sebou zavřela dveře a nechala ho osamělého stát v obří místnosti. Jemu ale připadalo, že se k němu stěny přibližují a dusí ho. Zatřepal hlavou a prošel nitroklidem. Nebyl čas na takové pošetilosti. Nasadil kontrolovaný výraz a vyrazil ze dveří.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Panství Morganů, kam se přemístil, se mu zdálo daleko honosnější, než když ho navštívil prve. Možná to bylo pompézní výzdobou jejího okolí nebo prostě jeho vnitřním pocitem z toho, co se tu dnes mělo odehrát.

Rychlým krokem zamířil obří branou k masivním dveřím a proti své vůli si se zájmem a potěšením prohlédl černobílou výzdobu venkovního prostranství. Rozhodl se nějakého skřítka zeptat, kdo stál za výběrem barev.

"Pan Snape?" ozvalo se uctivě z jeho leva, kde stál stejný skřítek, který ho tu vítal prve.
"Správně," přikývl.
"Následujte mne prosím, pane," uklonil se mu a spěšně mířil k domu.

Snapeovi nedělalo sebemenší problém udržet s malým stvořením krok. Sluha ho vedl spletitými chodbami panství do jedné z velkých prosklených místností s výhledem na altánek se zahradou. Ten byl momentálně vyzdoben černými a bílými stuhami.

Byl vzdálen asi sto metrů od domu a již od jeho začátku vedlo několik stovek vzácných židlí. Uprostřed bylo nataženo hedvábí, pokryté okvětními lístky rudých, bílých a černých růží a tvořilo tak cestičku pro nevěstu.

Všude kolem byly různé druhy květin, váz a ozdobných sošek, ovšem zachovávaly stejnou barevnost - černou, bílou a červenou. Celkově to působilo honosně a zároveň ne tolik vtíravě a arogantně, jak se Snape obával.
"Jak se vám líbí výzdoba?" ozvalo se tiše za jeho zády.

Otočil se k lady Morganové a políbil jí hřbet ruky. Postavila se vedle něj a dívala se do dáli k altánu, takže ho tím ušetřila přímé konverzaci z očí do očí.

"Velice elegantní," ohodnotil trochu neurčitě, ale doufal, že ji tím nijak neurazí. "Vybrala jste skvělé barvy."
Potutelně se usmála, což prozářilo její unavenou tvář a zavrtěla hlavou.

"Já je nevybírala. Catherine se zhostila plánů výzdoby i místa."
"Ach tak."

Pokusil se zamračit, ale byl příliš překvapen, jak dobrý smysl pro estetiku Kate měla. Nehledě na to, že ho velmi překvapilo, že se na něčem vůbec podílela. Většina takových paniček, které díky svým smrtijedským přátelům poznal, by nehnula ani prstem.

"Není, jako všechny ostatní," přerušila jeho myšlenky a když se na ní podíval, zatřepala hlavou, "vím, že se vám to bude zdát otřepané. Říkají to všechny matky o svých dcerách. Ale Kate... vím, že ona není, jako všechny ostatní. Nikdy nebyla. Má svou hlavu a možná se vám bude zdát, že jí na nikom a ničem nezáleží, ale tak to není."

"A jaká tedy je?" otázal se s opravdovým zájmem Snape.

Usmála se a už mu chtěla odpovědět, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil její manžel. Ihned zmizela z její tváře veškerá pohoda a klid, zatímco strach a starosti se znovu objevily. Uklonila se svému muži, jenž jí nevěnoval žádnou pozornost a přešel rovnou ke svému budoucímu zeti.

"Jsem rád, že jsi dorazil včas, Severusi - smíme se tykat?," adresoval ho okamžitě a oba muži si stiskli pevně ruce.
"Samozřejmě, Sebastiane," odpověděl hladce Snape a na vteřinu se zadíval na ruku svého tchána, jenž ji okamžitě stáhnul. Jeho klouby byly lehce sedřené a na dvou z nich bylo ještě pár kapek krve.

"Výtečně," prohodil bez zájmu a naznačil mu, aby ho následoval rozlehlým sálem do vedlejší místnosti.
Snape se za ním vydal, ale naposledy se otočil k jeho ženě a lehce kývnul hlavou. Ona se na něj posmutněle usmála, než nenápadně vyklouzla ze dveří.

Sebastian ho přivedl do jedné z knihoven, které tu na panství měli. Rozlohou by ovšem s přehledem předčila tu Bradavickou. Snapeovi stačil jeden pohled na pár titulů a ihned věděl, že cenou by ho předběhla několikanásobně.

"Ještě jsem si s tebou chtěl promluvit, než bude obřad a vše se stane tak... oficiální," ironie z jeho hlasu přímo čišela.
Snape si založil ruce na hrudi a usadil se v něm nepříjemný pocit, kam tahle konverzace bude směřovat. Sebastian jeho gesto nijak nekomentoval a opřel se o křeslo naproti němu.

"Jsem si jist, že víš, jaké plány má náš Pán," začal Sebastian.
"Pokud je mi známo, náš Pán své plány nikomu nesvěřuje - nejméně těm, kteří nejsou v jeho nejužším kruhu," neubránil se podrýt jeho autoritu.

"Samozřejmě," přešel to ostřeji Sebastian a v jeho očích se zlostně zablýsklo. "Měl jsem ovšem na mysli tebe a Catherine."

Teď už bylo Snapeovi jasné, kam tím míří.
"Moje dcera je poněkud... temperamentní, ovšem nemám pochyb, že ty jistě zvládneš někoho tak vzpurného dostat pod kontrolu."

"Snad tě nezklamu, ale neberu si tvou dceru z vlastní vůle a ona si mě jistě nezvolila za ženicha. Rád bych ti tedy osvětlil, že nehodlám dělat její chůvu a očekávám, že bude schopná se o sebe sama postarat, aniž bych ji musel vodit za ručičku."

"To jistě nebude nutné. Catherine moc dobře ví, co si smí a nesmí dovolit," ujistil ho arogantně jeho tchán.
Nebylo pochyb, jak to Sebastian myslel. Snape se neodvážil dát na sobě znát své emoce, ale uvnitř něho to vřelo. Pokud něco nesnášel, pak to bylo muže, jenž bili své děti a navíc ženy.

"To bych nebral za podstatnou příčku v žebříčku hodnot," odvětil se skrytou opatrností Snape a poté dodal. "Nerad bych se oženil s další ovečkou ve stádu."

Další Sebastionovu poznámku přerušilo zaklepání na dveře.
"Dále," vyštěkl chladně a dveře se tiše otevřely a objevila se jeho žena.
"Hosté se již scházejí. Bylo by dobré, kdyby-"

"Samozřejmě. Jdi je uvést na místa," zarazil ji okamžitě Morgan.
Snape se zamračil a otočil se ke své budoucí tchýni.

"Děkujeme. Rád vás budu následovat," odvětil sametově, aniž by se díval na Sebastiana a lehce vyvedl Viviene z pokoje a zavřel dveře.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se vypotácela z koupelny a snažila se silou vůle uklidnit svůj jíž tak rozbouřený žaludek. Byly to nervy, to si byla naprosto jistá, ale nahlas by to nikdy nepřiznala. Poslala si pro skřítka, aby jí donesl lektvar, ale ten se zatím nevrátil.

Přešla tedy k oknu, stále ještě oděná ve svých obvyklých kouzelnických hávech a posadila se na menší římsu s výhledem na příjezdovou cestu. Útrpně zavřela oči - nejen nad svou nevolností, ale také čekáním nevyhnutelného sňatku.

Za těch pár dní si prostě nemohla zvyknout na to, že její svoboda tímto dnem bude končit a bude muset poslouchat dalšího nafoukaného troubu.

Z těchto myšlenek ji vytrhl zvuk přemístění a ona okamžitě sáhla po hůlce a prudce rozevřela oči. Po příjezdové cestě kráčela tmavě oděná postava, k níž okamžitě vyrazil skřítek, kterého poslala pro svůj lektvar.

Zaskřípala zuby, když si uvědomila, že je to její snoubenec a třebaže obřad ještě neproběhl a ani spolu nepromluvili, už ji stihl pořádně namíchnout. Se zamračením sledovala, jak ho sluha odvedl do domu a netrpělivě poklepávala prsty po římse okna.

Když se za pár minut ozvalo přemístění i za ní, vyskočila a zamířila ke skřítkovi, jenž se bázlivě přikrčil a žmoulal roh svého prostěradla, co měl na sobě.

"Watty se omlouvá slečně. Watty musel doprovodit pana Snapea, jak pan Morgan nařídil. Watty-"
"Ten lektvar," sykla na něj bolestně a natáhla ruku, jež se mírně třepala.

Stvoření jí okamžitě lahvičku podalo a chtělo se znovu omlouvat, takže ho jen mávnutím ruky odehnala pryč a kopla do sebe lektvar. Slastně zavřela oči, když po prvotní odporné chuti se jí tělem okamžitě rozlila úleva.

"Vidím, že se nemůžeš dočkat vteřiny, kdy se staneš paní Snapeovou," uslyšela chladně hlas svého otce a okamžitě se k němu otočila.

Stál ve dveřích, již oblečený ve svých společenských šatech a s obvyklým arogantně zamračeným výrazem ve tváři. Mimikovala jeho zamračení a založila ruce na hrudi.

"Jak by ne," odvětila sladkým sarkasmem a odolala protočení očí.
Jasně viděla, jak mu zacukalo v pevně sevřené čelisti a v jeho očích se objevila čirá nenávist a zlost.

"Raději bych se uklidnil děvenko. Jsem rád, že si tě do péče nevezme nikdo jiný, než Snape," zavrčel na ni.
"Vážně?," ušklíbla se. "Pokud si myslíš, že ze mě dokáže vymlátit neposlušnost, pak jsi na omylu. Nepovedlo se to tobě a jemu to nedovolím."

Ani se nestihla otočit nebo zvednout ruku, když jí pěstí jednu vrazil. Ucítila lehké křupnutí a okamžitě ucukla. Rukou se okamžitě chytila za nos a jasně cítila jeho zlomeninu. Očividně mu to ale nestačilo.

Chytil ji pevně za ruku, až jasně cítila, kde bude mít brzy modřinu a přitáhl si ji k sobě blíž.
"Začni se chovat slušně a s respektem. Já ti pouze mohu udělit lekci, která tě bude bolet fyzicky, ale jsem si jist, že Snape tě dokáže zlomit. Daleko. Hůř."

S tím ji od sebe odstrčil a kdyby se nezachytila rámu postele, spadla by na zem. Znechuceně si odfrkl a s prásknutím dveří odešel z místnosti. Tentokrát svůj vztek a bezmoc nedokázala ovládnout a malá lahvička od lektvaru se jí roztříštila v ruce, zatímco ona se svezla k zemi.

Rozevřela dlaň a střepy, které jí nezůstaly zabodnuté v dlani, se sesypaly na zem. Z očí ji vytrysklo pár zrádných slz, které naštvaně otřela hřbetem ruky, aby si po tváři nerozmazala krev.

Ani se nestihla zvednout, když uslyšela další otevírání dveří a její tělo se automaticky napjalo v očekávání další bolesti. Ovšem neobjevil se její otec, ale matka.
"Je čas, aby ses- promerlina! Co se tu stalo?" vyjekla a okamžitě k ní poklekla a vzala její tvář do dlaní.

"Co mám udělat, aby tohle všechno skončilo?" zeptala se místo odpovědi zoufale Catherine a poprvé během deseti let se schoulila do náruče své matky.

"Poklade," zašeptala stejně bezmocně její matka a Kate se neuvěřitelně ulevilo, když uslyšela svou dávnou dětskou přezdívku a nebyla odstrčena od útěchy, kterou tolik potřebovala.

Chvíli si jen obě užívaly blízkost té druhé, než ji matka opatrně odtáhla od sebe a pořádně se podívala na její zlomený nos.

"Watty!" zvolala ostře a skřítek se ihned objevil po jejím boku. "Přines lékárničku a přivolej Robin a Holly, aby pomohli Catherine do šatů a také s účesem."

"Ano paní," uklonil se jí uctivě a znovu zmizel.
"Tvoje šaty," ozvala se omluvně Kate s pohledem na zakrvácený společenský hábit své matky.

"Vezmu si jiný," ujistila ji s malým úsměvem Viviene a vytáhla svou hůlku společně s lektvary, které ji přinesl skřítek, aby Kate vyléčila.

Ta poslušně držela a nechala se ošetřovat. Ani necekla, když jí rovnala nos a čistila ho od krve. Její matka měla talent na lékouzelnictví, takže neměla strach, že by se jí něco nepovedlo. Navíc celou operaci prováděla s preciznosti a zároveň mateřskou starostí.

"Hotovo," zašeptala a pohladila ji po tváři. Její tvář zvážněla a podívala se jí zpříma do očí. "Vím, že je to pro tebe těžké, ale byla bych ráda, kdybys mu alespoň dala šanci."

"To po mně nemůžeš chtít. Je to naprostý pitomec a stejný, jako všichni ostatní."
"A to víš, protože jsi s ním strávila již takovou dobu, mám pravdu?" pozvedla Viviene obočí.

Kate na ni vrhla zamračený pohled a jako uražené děcko se od ní odvrátila. Viviene se nepatrně usmála a zavrtěla hlavou, než vstala z pokleku.

"Je mi jasné, že mi nebudeš věřit a rozhodně mě neposlechneš, ale kdybys to alespoň zkusila... jsem si jistá, že by to pomohlo vám oběma," pronesla nakonec.

Když jí Kate neodpověděla, ale v jejích očích se cosi zalesklo, sama pro sebe si přikývla a otočila se k odchodu.
"Matko," zastavila ji u dveří Kate, takže se na ni otočila. "Děkuji."
"Není za co."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate neměla tu odvahu se na sebe podívat do zrcadla. Bylo jí špatně jen při tom pomyšlení, že když se uvidí, všechno bude najednou až příliš reálné. Věděla, že skřítci odvedli skvělou práci a bude vypadat nádherně.

Nedovolili by si ji nějak zneuctit a byli by potrestáni, kdyby se tak stalo. Opatrně si dlaněmi uhladila suknici po bocích a nechala ruce volně splývat podél těla. Nedívala se dolů. Cítila, jak ji korzet tlačí a ruce se jí třepou.

"Potřebuje od Holly slečna ještě něco?"
Nadechla se k odpovědi, ale někdo ji předběhl.
"Ne. Zmiz."

Všichni skřítci okamžitě poslechli a jí přeběhl mráz po zádech, když ucítila pohyb a po jejím boku se postavil její otec.
"Tvá matka má vkus," byla jediná pochvala, na kterou se zmohl.

Nehnula brvou a snažila se potlačit automatickou reakci ucuknout, když se postavil za její záda a vzal do rukou šňůrky od jejího korzetu.

"Před chvíli jsem mluvil s tvým ženichem," začal nenuceně konverzaci a zatáhl za první šňůrku. "Jsem potěšen, že chápe své povinnosti v manželství."
Utažení. Letmý nádech.

"A nemá zábrany, aby ti ukázal, jak se máš chovat."
Utažení. Zalapání po dechu.

"Brzy budeš Snapeovou a já očekávám, že nezklameš ani mě. Ani svého Pána. Ani Snapea."
Každé jméno zdůraznil utažením a tentokrát neměla sílu ani nabrat dech. Naklonil se k jejímu uchu a nedbal na to, že ji dusí.

"Douám, že nyní jsi pochopila, co se od tebe očekává a budeš to dodržovat do posledního puntíku. Náš Pán očekává, že se staneš Snapeovou družkou - což zahrnuje to, že mu přivedeš na svět tolik dědiců, kolik se mu jen zlíbí. Uděláš, co ti řekne a jak ti to řekne. Pokud se jen doslechnu, že ses mu pokusila odporovat, pak tě bude čekat nepříjemné setkání se mnou. Rozumíš tomu?"

Bez odporu přikývla, protože se nemohla nadechnout a do jejích očí se hrnuly slzy. Teprve v tu chvíli povolil své sevření a dovolil jí znovu nabrat vzduch, ovšem poté korzet zase utáhl, takže mohla dýchat, ale velmi nepohodlně.

"Víš, co říkají?" zeptal se jí a v jeho hlase slyšela ironický posměch. "Dýchej mělce."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Snape se cítil jako zvířátko na výstavě. Stál v altánku spolu s knězem a všechny oči přítomných hostů (a bylo jich přes tři sta) byli stočeny na něj. Snažil se udržet si neutrální výraz a nemračit se tolik, ale bylo to těžké, když se díval na potutelné obličeje svých smrtijedských kolegů.

Jeho oči zachytily pohyb na levé straně a do první řady tiše prošla Viviene, tentokrát ovšem v odlišném společenském hábitu. Snape trochu přimhouřil oči a přemýšlel, co to všechno má znamenat. Pohled své tchýně ale nezachytil.

V ten moment se rozezněly svatební zvony a ze všech koutů se linula líbezná melodie svatebního pochodu. Snape se napřímil a všechny pohledy se jako na povel stočily dozadu, odkud vyšlo několik malých děvčátek v šatečkách a začaly rozhazovat malé květiny po cestě vpřed.

Za okamžik se ozval pokyn pro všechny přítomné, aby povstali a vzadu se objevili otec s nevěstou. Pomalým tempem do rytmu hudby se rozešli směrem k oltáři, zatímco je celou cestu provázely oči všech přítomných.

Teprve až ji uviděl zblízka, si ji mohl dobře prohlédnout. Byla opravdu nádherná a její šaty dokonale konturovaly její postavu. Daleko za sebou zanechávala všechny přítomné ženy, byť se snažily vypadat perfektně.

Její andělský vzhled měl jedinou vadu, která se odrážela v jejích očích. Nepohodlí a bolest měla jasně vepsanou v jejích hloubkách. Přesto byl rád, že jí tvář nezakrýval žádný závoj a díval se přímo na ni.

Co se mu ovšem nezdálo, byl až příliš samolibý pohled jejího otce, když ji dovedl až k němu. Pevně ji proto chytil za nabízenou ruku, jež se i v jeho stisku nepatrně třásla. Tentokrát si byl jist, že to nebude pouze nervozita nebo nechuť, ale bude v tom něco jiného.

Obřad byl na jeho vkus příliš dlouhý a z letmého pohledu na Catherininu tvář o tom měla stejné mínění. Kazatel ke konci ještě několikrát vyzval všechny přítomné, jestli mají nějaké námitky, než je nechal vyslovit sliby.

"A nyní, když byly sliby proneseny, prohlašuji vás za muže a ženu, rovnocenné kouzelnické bytosti a nechť Merlin stojí při vás v dobrých i špatných chvílích. Milý ženichu, polibte prosím svou vyvolenou," ukončil svůj dlouhý konečný proslov farář a poodstoupil.

Přestože neměli skoro vůbec čas cokoliv domluvit nebo si něco vybírat. Oba se výslovně shodli, že tato část obřadu nebude nutná a zcela ji vynechají. Snape už skoro začal protestovat, když se k němu Kate bez zaváhání obrátila a políbila ho.

Na chvíli šokovaně rozevřel oči s úmyslem ji od sebe odstrčit, než pochopil, že s ní musí pokračovat ve hře a místo toho své ruce klidně obtočil kolem jejího pasu a polibek jí opětoval. Když ho při polibku několikrát kousla, věděl, že alespoň některé věci zůstávají při starém.

Poté, co se odtáhli, nastalo šokované ticho, které zřejmě trvalo již od momentu, kdy se políbili. Pomalu se rozezněl potlesk, který bez překvapení začal u Viviene a podnítil všechny hosty ke stejnému manévru.

Když se Snape rozhlédl, povšiml si zamračeného výrazu Sebastiana a bylo mu ihned jasné, kdo faráři dovolil poslední dovětek. Nemohl si ho ovšem prohlížet dlouho, protože Catherine se o něj pevně opřela a teprve v tu chvíli pochopil, v čem byl problém.

Nemohla dýchat.