6. Špatné vlastnosti

25. srpna 2016 v 16:45 |  Spoutaní

WATTPAD

6. Špatné vlastnosti

Pokud se domnívala, že obřad byl zdlouhavý, pak neměla tušení, jaké "tradiční ceremonie" si pro ně její otec nachystal.
Byla si dobře vědoma toho, že je to jeho odplata za to, jak ho dokonale ponížila u oltáře. Bylo jí jasné, že něco podobného naplánuje a nebylo pro ni tedy těžké na to zareagovat tak nejzlomyslněji, jak jen dokázala.

Představa políbit Snapea se k jejímu rozhořčení nezdála tak špatná, jako potýkat se s lordem Morganem. Přesto ho při polibku několikrát kousla, aby si nemyslel, že to dělá kvůli němu nebo že si to merlinvíjak užívá.
V žádném případě. Nikdy.

Co, jak si až pozdě uvědomila, když se Snapem kráčela uličkou, bylo jedinou chybou v jejím plánu, byl korzet. Ten zatraceně utažený korzet, díky němuž nemohla dýchat a jediný svůj dech tak vyplýtvala na svou pomstu vůči otci.

Teď byla ráda, že ji její manžel podepírá při cestě do jídelny uvnitř a ještě se při tom nezhroutila. Bylo jí jasné, že si je vědom toho, že se znovu projevuje její astma a soudě dle jeho nepříliš taktně zuřivého výrazu namířeného na jejího otce si z toho vyvodil i správný závěr.

To jí celkem na okamžik zmátlo, když si vzpomněla na svůj rozhovor s otcem těsně před svatbou, ale poté si s hořkým pocitem uvědomila, že byla hloupá věřit něčemu, co řekne notorický lhář a zabiják.

Považovala to za zbytečné rozebírat, takže následovala Snapeova příkladu a posadila se po jeho pravici do čela stolu a lhostejnou arogancí sledovala své okolí. Byla si vědoma uštěpačných poznámek i výsměšných pohledů a tohle byla její nejlepší zbraň proti nim.

Po krátké hostině, při níž se raději nikdo neobtěžoval přednést přípitek, se do sálu přemístili hudebníci a na pokyn svého dirigenta, jenž letmo pohlédl na novomanžele, spustili své orchestrové melodie.

Ke Catherinině naprosté nechuti si pro ni hned po první zahrané notě přišel její otec a vyzval ji k tanci. Nebyla hloupá, takže jeho pozvání bez jediného zaváhání přijala a společně přešli do středu tanečního parketu.

Drtila mu ruku stejně jako on jí a stále se pouštěla do odvážných kreací a ukazovala mu svou sílu. Samozřejmě, že on dělal totéž, protože jí nehodlal nechat vyhrát. Oba tento němý souboj skrývali před přihlížejícími s neutrálními úsměvy.

Byla ráda, když píseň skončila a on ji propustil ze svého drtivého sevření. Poté ji s naprostou samozřejmostí dovedl ke Snapeovi, který - s očividnou neochotou - se zvedl ze svého místa a přešel s ní na taneční parket.

Skryla své překvapení, když se bez problému ponořil do rytmu waltzu, za svou nicneříkající masku. Několikrát se pokusila strhnout jeho vedení, ale při každém jejím pokusu ji elegantně, ale přesto pevně donutil přizpůsobit se.

Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst, ovšem v jeho očích byla jasná výzva. Tentokrát s opravdovým zlomyslným pousmáním se do jeho hry nechala vtáhnout a třebaže ji vždy nakonec donutil držet se jeho tempa, nechal ji to zkoušet dál.

Tančili takto bez ustání již dvacet minut, když se po jejich boku vynořil Lucius Malfoy a donutil je tak vystoupit z jejich pomyslné bezpečné bubliny. Okamžitě zastavili, jako by si teprve uvědomili, že je všichni sledují.

Nepustili se, ale oba trochu ztuhli a klidná atmosféra byla pryč jako mrknutím oka.
"Omlouvám se, že vyrušuji," protáhl Lucius a z jeho tónu bylo poznat, jak moc ho celá ta situace mrzí.
Oba se na něj zamračili, což u něj vyvolalo pobavené zvednutí obočí a ironický škleb.

"Gratulace jsou na místě, doufám, že spolu budete šťastní a-"
"Zkrať to," utnul ho suše Snape s rukou položenou na Catherininých zádech.

Tentokrát svůj ironický úsměv nezkoušel skrýt, než pokračoval: "Rád bych si vypůjčil tvou manželku, kdyby to bylo možné."

Mrkla na Snapea a uviděla jak se mírně zamračil. Tmavé oči zkoumaly muže před sebou, ale než se ho stihl na něco zeptat, Lucius znovu promluvil.

"K tanci, samozřejmě," dodal potutelně.
"Ale jistě," zacukrovala Kate a držela své zhnusení na uzdě.

Otočila se ke Snapeovi a naklonila se k němu.
"Jeden tanec," šeptla naprosto neslyšně a skryla to polibkem na jeho tvář, než se odtáhla.
"V pořádku," promluvil nakonec Snape s očima zabořenýma do Kate.

Ta se zachvěla chladem v jeho hlase, jenž byl jasně mířený na Malfoye, ale slova patřila jí. Přikývla tedy a s falešným poloúsměvem se chytila nabízeného rámě. Bezeslova přešli na opačný konec a přidali se k ostatním tanečníkům.
Netrvalo dlouho, než Malfoy ztratil nervy a promluvil jako první.

"Vím, že ti je jasné, že jsem s tebou nechtěl tančit čistě z radosti vaší lásky," prohodil s pohledem stočeným od ní.
"Správný předpoklad," odvětila suše.

Nezeptala se ho, co po ní chce. Měla dostatek trpělivosti na to, aby s ním tuhle hru hrála. Koneckonců - on je ten, co něco chce.

"Jde o Draca," řekl nakonec a jeho stisk zesílil pouhou myšlenkou na syna.
"Co přesně máš na mysli?," zeptala se ho přímo. Neměla chuť dělat ze sebe pitomce a chodit kolem horké kaše.
"Jistě si pamatuješ tu hostinu," začal a jeho pohled se obrátil k ní. "Draco se má stát Smrtijedem."

V hlavě se jí zrodilo několik myšlenek, jedna šílenější než druhá. Nenechala se jimi ovládnout a znovu se zeptala.
"A co já s tím mám společného?"
"Pomohla jsi to oddálit."

"Chceš vědět, co za to chci."
"Ano," připustil zdráhavě. "Je to můj prvorozený, mám o něj starost."
"Máš pochyby?," zeptala se ho přímo, tentokrát upřímně zvědavá. "Nechceš, aby se Draco přidal k nám?"

"Tiše," okřikl ji šeptem a provedl složitou otočku, aby se ocitli mimo dav. "Zpochybňuješ mě snad?"
"Zpochybňuješ se sám," opravila ho a zamračila se. "Nejsem práskač, Malfoyi, ale můžu ti slíbit, že pokud něco podobného hodláš udělat, nerozkřikuj to kolem jako staré čarodějnice na tržišti."

"Nic takového jsem neřekl."
"Ale tvoje oči ano."

Zastavil se a chvíli na sebe zírali, než Malfoy odvrátil hlavu a Catherine jediným mrknutím zahlédla jeho ženu i syna na opačném konci.

"Možná jsem špatný otec, to přiznávám, ale dělám vše proto, aby má rodina měla vše, co potřebuje," promluvil nakonec a poté uštěpačně dodal: "Jistě znáš ten pocit."

"Víc, než bys tušil," sykla s plamenným pohledem a jemně kývla hlavou směrem k jeho rodině. "Pokud chceš být dobrý otec... možná by sis měl uvědomit, že bys tak měl začít jednat co nejdřív, protože jinak si Draco ponese následky za tvoje chyby."

"Vyhrožuješ mi?," v jeho očích se objevil stejný oheň.
"Pokud vím, žádal jsi o tanec a ten již skončil," ozval se sametový hlas a oba se otočili ke Snapeovi, který k nim neslyšně přišel a stoupnul si po boku své ženy.

"Samozřejmě," odvětil hladce Lucius. Uklonil se Catherine a políbil jí ruku. "Bylo mi ctí poznat manželku mého přítele."
"To se časem pozná, jak moc, Luciusi. Doufám, že na své sliby budeš pamatovat," odpověděla Catherine a jemně pozvedla obočí.

"Jak bych kdy mohl zapomenout," prohodil odměřeně, ale vztek v něm zcela viditelně vibroval.
"Když nás omluvíš...," pozvedl obočí v jasném gestu Snape a přitáhl si Kate k sobě.

"Samozřejmě. Gratuluji a přeji hodně štěstí do života - vám oběma," promluvil Malfoy a podíval se na Catherine. "Budete to potřebovat."

S tím vyrazil k Narcisse, která se k němu okamžitě se starostí otočila a když vzhlédla ke Kate, obě ženy na sebe odměřeně kývly. Poté kolem prošel dav a Malfoyovi byli pryč.
"Budeš tak laskavá a vysvětlíš mi, co to mělo znamenat?," zeptal se ji ostře Snape.

Otočila se k němu a donutila svou tvář k poslušnosti, aby se přestala mračit. Poté se chytila Snapea a přiměla ho dojít do středu parketu, kde se znovu dali do tance.

"Nic podstatného."
"Takže kvůli nějaké hlouposti jste málem započali kouzelnický souboj?" prokoukl její lež okamžitě a když ho ignorovala, pořádně jí stiskl ruku.

"Au!" sykla a nevraživě se na něj podívala. "To, že jsme se vzali neznamená, že se musíš šťourat v mých věcech!"
"Pokud tě ta věc může zabít, pak mám," usadil ji chladně a oba na sebe intenzivně zírali.

"Já se tak snadno nezlomím," pověděla mu varovně. "Myslíš, že když se na mě ošklivě podíváš, tak se tě zaleknu nebo co?! Nejsem žádná tvoje prvačka ze školy, abych se duševně připravila na osobní střet s tebou."

"Vážně? Protože se právě teď chováš jako malé děcko. Možná se nenávidíme, ale rozhodně nejsem tvůj nepřítel," řekl vážným hlasem.

Odfrkla si a zničehonic jí byl tváří tak blízko, že cítila jeho dech. Ani si neuvědomila, kdy se zastavili a on ji pevně držel na místě.

"Kdybych byl tvůj nepřítel, už by jsi byla dávno mrtvá," pověděl jí s děsivým klidem. Přesto o jeho slovech nepochybovala.

"Tak proč jsi to neudělal?" sykla okamžitě, neschopna nechat ho vyhrát jejich slovní přestřelku. "Mohl sis ušetřit zbytečné námahy s tímto divadýlkem."

"Nemám nad Temným Pánem takovou moc, jakou si myslíš," odvětil tiše a díval se kamsi za ni.
"To jsem neřekla. Ale jsem si jistá, že kdyby ses zmínil, že se ti jeho nápad nezamlouvá, byl bys vyslyšen," obvinila ho a pozorně sledovala jeho tvář. "Co máš v plánu?"

Krátce se na ni podíval a domýšlivě se ušklíbl, když se mu nestoudně pokusila dostat do hlavy Nitrozpytem. Vyhodil ji jedinou myšlenkou, ale přesto to neudělal tvrdě. Poté od ní odtrhl pohled, ale jediným tlakem na jejích zádech donutil k tanci. A tím jejich konverzace skončila.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byla k smrti unavená, když se konečně loučili s posledními hosty a zároveň se těšila, až se dostane z těch zpropadených šatů, neboť její dýchání se od začátku dne nijak nezlepšilo. Byla ovšem zvyklá na různé druhy bolesti, takže ji prostě ignorovala, jak nejlépe to šlo.

Věděla, že Snape si jejího nepohodlí dozajista všiml, ale nevěděla, proč je naštvaná, že s tím nehodlá nic udělat. Na druhou stranu, kdyby se jí pokusil pomoci zde, neuniklo by to pozornosti Sebastiana a klesl by v jeho očích.

Víc ji ovšem rozčilovalo, že nedokázala přijít na to, co má Snape za lubem. Byla skvělým pozorovatelem a měla talent v Nitrobraně, jenže Snape byl hodně tvrdý oříšek k rozlousknutí. Ale i perfektní herec udělá chybu. A ona na ni počká.
"Připravena k odchodu, paní Snapeová?"

Vteřinu jí trvalo, než pochopila, že mluví k ní a s pohrdavým úsměvem se otočila k Averymu. Ten se na ni bez okolků usmíval, zjevně pobaven celou situací.

"Teď když jsi tu; naprosto," odvětila a s dalším úsměvem kolem něj prošla.
"Co takhle ještě jednu skleničku červeného," křikl na ni.

"Nemám zájem," otočila se k němu.
"První věta by snad měla být "jsem vdaná" nebo ne?" neskrýval svůj výsměch.

"Ty na ni očividně dobře pamatuješ," pozvedla obočí a kývla k prsteni na jeho levé ruce. Zahlédla Snapeovu postavu pár metrů od nich a naposledy se na Averyho nenávistně usmála. "Když dovolíš."

Nečekala na jeho reakci a rovnou se vydala ke svému manželovi, jenž se loučil s jeho matkou. Jakmile ji zahlédla, se slzami v očích ji objala a pohladila po zádech.

"Dávej na ni pozor," přikázala se vší vážností Snapeovi, když se odtáhla.
"Samozřejmě," nenechal se vyvést z míry Snape.

"Chcete použít krb nebo-"
"Přemístíme se," předběhl Kate s odpovědí a ona se na něj zvláštně podívala.

Svůj překvapený a trochu potěšený výraz, že si zapamatoval její těžkosti s Letaxem, okamžitě skryla, když se na ni podíval a nasadila nicneříkající masku. Otočila se k matce a společně si vyměnily latinsky pár slibů štěstí, než od nich odešla.

"Viděl jsi mého otce?" zeptala se jakoby mimochodem, když vyšli z hlavních dveří a kráčeli bok po boku k tepané bráně.
"Bohužel ne. Musel odejít vyřídit nějaký obchod," odpověděl jí s ironickým nádechem.

Jeho odpověď přijala bez připomínek, což u něj vyvolalo překvapený pohled a pozvednuté obočí. Vždy se s ním začala hádat, ať už šlo o cokoliv. Zamračil se, když na jejím výrazu viděl hluboké zamyšlení a než se přemístili, začala ho hlodat myšlenka, jestli neřekl příliš.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když otevřel dveře od svého bytu a otočil se ke své manželce, okamžitě ho spražila jasným pohledem. Ať se ani nepokouší ji přenést přes práh nebo podobné pitomosti. Pozvedl obočí, aby věděla, že takové hlouposti rozhodně neplánuje.

Opět ho udivilo, když kolem něj jen prošla a nijak nekomentovala starobu, kterou dům trochu zapáchal, rozbité kusy nábytku a nepořádek. Bylo zvláštní sledovat ženu, co žila v přepychu, jak ani nemrkne, když je v tak rozdílném prostředí.

"Kufry máš nahoře," oznámil jí, když si sundala kabát a znovu tak odhalila svatební šaty pod ním.
Nepřítomně přikývla a znovu se zaujatě dala do prohlížení knihovny. Snape chvíli zkoprněle stál, než přimhouřil oči a znovu promluvil.

"Nehodláš se převléct?"
"Trváš na tom?" ozvala se okamžitě odpověď.

"Nejsem ten, co tu bude v těchto malých prostorech chodit s šaty s vlečkou," odvětil jízlivě a tentokrát se k němu nakvašeně otočila.
"Stejně jsou černé, tak jaká škoda?" prohodila nakonec, ale přesto se vydala ke dveřím. "Který je to pokoj?"

"Poslední na konci chodby vlevo."
"Díky."

S tím vyšla z místnosti a tupě stoupala do schodů, přičemž každý její krok vydal tiché klapnutí jejích podpatků. Přešla do určeného pokoje a překvapeně se zarazila ve dveřích. Představovala si všechno, ale tohle ne.

Pokoj byl v tlumených zelených barvách s černým nábytkem. Postel zaplňovala největší část celé místnosti a její přehozy byly sladěné se stěnami. Celkově to bylo celé podivně... útulné.

Vešla dovnitř a lépe se rozhlédla, hledala všemožné detaily, co by jí něco prozradily o muži, kterého si byla nucena vzít. Po pár minutách s porážkou připustila, že tu není nic, co by jen naznačovalo Snapeovu existenci v domě.

Přešla k toaletnímu stolku a pokusila se rozvázat šňůrky korzetu. Zdálo se to být lehké, když jí ho vázali, ovšem ona nebyla sama schopná se k těm proklatým smyčkám dostat. Opřela se o stolek a dívala do zrcadla, na svou nabručenou tvář a pokusila se uklidnit.

Po asi dvacátém pokusu a jedné rozbité žárovce později, musela uznat, že tudy cesta nevede. Neochotně se tedy obrátila od stolku a vyšla na chodbu. Tam si také uvědomila - když si všimla polootevřených dveří naproti ní - že se spolu budou dělit o koupelnu.

Zamračila se a odolala zaskřípat zuby. Výborně.
Chtěla zamířit dolů, kde předpokládala, že ho najde - ať už v obýváku nebo laboratoři - a proto se zarazila, když uslyšela kroky z místnosti u schodiště. Přešla tedy ke dveřím a když se ujistila, že opravdu slyší kroky, zaklepala.

Okamžitě si připadala hloupě, že uvnitř klepe na svého muže, ale neměla náladu na jeho další přednášku o kázni a tak raději odstoupila od své pýchy. Pohyb uvnitř na okamžik ustal, než se znovu ozvaly kroky a poté se otevřely dveře.

"Děje se něco?" zeptal se jí a pak uviděl, že má na sobě stále svatební šaty. "Nenašla jsi kufry?"
"Našla," odvětila mrzutě, i když je ani nehledala. "Potřebuji jen tvou pomoc. Nedosáhnu si na zapínání."

Nečitelně na ni zíral, až začala chápat pocity jeho studentů a měla chuť se ošít a zároveň ohradit, co má za problém. Nakonec ale promluvil.
"Proč nepoužiješ hůlku?"

Tentokrát na něj zírala pro změnu ona. Použít magii ji v tu chvíli ani nenapadlo, ale to mu nehodlala přiznat. Zamračila se a složila ruce na hrudníku.

"Nepotřebuji na všechno použít hůlku. Myslela jsem si, že tě tak jednoduchá prosba nezabije, ale očividně jsem se mýlila."

S tím se otočila, rozhodnutá ty šaty třeba i zničit, pokud to bude nutné, když ji chytil za šňůrky na jejím korzetu a vtáhl ji do místnosti, z níž ho vytáhla. Na chvíli nemohla dýchat, než se jeho obratné ruce daly do práce a efektivně rozvazovaly jednu smyčku za druhou.

To jí dalo šanci se rozhlédnout po místnosti, v níž se ocitla a překvapeně zamrkala. Byla to další ložnice. A zcela očividně ta používanější z těch dvou. Cítila úlevu, že má svůj vlastní pokoj a zároveň jakési hloupé rozhořčení, že ji takhle odstřihl.

Zamračila se své iracionální myšlence a zkoumala knihy položené na nočním stolku vedle stejně velké postele, jako byla ta v jejím pokoji. Protože tohle byla jeho ložnice, zcela očividně.
"Prosím," ozval se za ní sarkasticky a ona si okamžitě chytila hrudník, aby jí šaty nespadly na zem.

Zabránila tomu, aby se před ním začala červenat a sebrala co nejvíc ze své zbývající důstojnosti, než se k němu otočila. Díval se na ni bezbarvě, jako by ho nezajímalo, že tu před ním stojí skoro polonahá, zakrytá pouze tenkými šaty, které si musel držet na místě.

"Děkuji," ucedila a než se nadála, vytáhl ji za loket z pokoje a přibouchl dveře.
Zcela zaskočeně zírala na zavřené dveře, než se vzpamatovala.

"Idoite!" zaječela pobouřeně, chytila si šaty do jedné ruky a několikrát praštila do dveří.

Zevnitř se ovšem nic neozvalo a tak mohla jen naštvaně odpochodovat do svého pokoje, kde ze sebe s radostí skopala svůj oděv. Stála uprostřed pokoje ve spodním prádle a třásla se vztekem i bezmocí.

Nakonec svůj pohled zvedla a zadívala se na svůj odraz v zrcadle na toaletním stolku. Hrdě vztyčila bradu a zamířila ke skříni, v níž našla své kufry. Myslel si, že se vzdá tak snadno? Ďábelsky se pousmála, když sebrala své věci a zamířila do koupelny, aniž by brala ohled na to, že si na sebe nehodila župan.

Však ona mu ještě ukáže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama