9. První dotek

24. září 2016 v 21:44 |  Spoutaní

9. První dotek

První věc, kterou zaznamenal, když se probouzel z blaženého spánku, bylo teplo. Ne takové, když se během noci vzbudíte a potřebujete vystrčit nohu zpod deky, abyste se zchladili. Cítil ho přímo na své hrudi a do nosů ho přitom šimralo cosi s příjemnou kokosovou vůní.

Okamžitě otevřel oči a pokusil se odtáhnout od záplavy tmavých vlasů své ženy. Naneštěstí v tom momentě se mu pohnula v náručí a Severus ztuhnul a pokusil se nehýbat. Ostatně jak jen to bylo možné, když si ji tiskl k hrudi a ona mu svírala ruku položenou na svém srdci.

Čekal, kdy se mu vytrhne a začne na něj ječet, takže už si v hlavě sestavil několik velice důmyslných urážek a vysvětlení, ale Kate se pouze zavrtěla, povzdechla si a přitáhla si jeho ruku blíž ke svému obličeji.

Cítil její teplý dech na pevně zatnutých kloubech své ruky a její rty se s každým nádechem jemně otřely o jeho kůži. Nebyla vzhůru, jinak by se nic z toho nebylo stalo, tím si byl mistr lektvarů naprosto jistý.

Mohl spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát se probudil s nějakou ženou v náručí. Většina z jeho krátkých známostí preferovala rychlé pomilování v zákrytu noci, aby se mu nemusely dívat do očí a pod záštitou noci utekly.

Těch pár dívek, které směl takto držet v náručí to s ním velmi brzy skončily, neboť "nevyhovoval jejich požadavkům". Horší, než chování těch žen, byl ovšem jeho přístup; byl smířený s tím, že se jim všem prostě a jednoduše hnusil.

Věděl, že by se měl cítit špatně, protože Kate vlastně ani neví, co se děje a on ji využívá, ale nedokázal to. Cloumalo jím jen zvrácené potěšení, že díky plánu Temného pána mohl být v blízkosti ženy, aniž by ho po chvíli odhodila jako starou hračku.

Ale stejně, zaskřípal zuby, když se pokusil znovu marně uvolnit z jejího sevření, to nebylo její svobodné rozhodnutí. A Snape nebyl jedním z mužů, co si ženy hodlá podrobit za každou cenu a bez jejich svolení.

Takový nebyl a nikdy nebude.

Ucítil další její nedbalé zavrtění, a když na okamžik povolila svůj drtivý stisk, využil toho a vyklouzl na druhou stranu jejich lože. Odolal přitom nutkání znovu se nadechnout její exotické vůně a zatnul ruce v pěst.

Kate nespokojeně zamručela a do svých rukou si přitáhla jeden z polštářů po jejím boku. Severus se ironicky ušklíbl a nedbale přes ni přehodil deku. Rozhodně si nenechá ujít příležitost si z ní dělat legraci.

I kdyby se měl uchýlit ke slovním spojení jako je tulící medvídek. S dalším potměšilým šklebem vytáhl ze skříně své oblečení a zamířil do koupelny. Cestou tam už ale jeho obličej ztratil veškeré stopy veselí. Měl před sebou velice náročný den.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Věděla, jak vypadá bolest.

Za svůj život si jí užila až dost. Jistě, někteří si vytrpěli daleko víc, než ona, ovšem pro průměrného kouzelníka by to stačilo na další tři životy. Jenže to by se musela umět dobře narodit, což se jí nepovedlo.

Od otce se velmi rychle naučila vnímat tento stav. Každým rokem se v poznávání této skutečnosti zdokonalila a byla schopná se udržet při smyslech mnohem déle, než většina jejích kolegů Smrtijedů.

Proto byla zaskočena kletbou, která ji srazila při pronásledování Potterovic kluka. Neviděla, kdo tu kletbu vrhl, pouze jí bylo jasné, že se srážce s ní nevyhne a pokusila se ochránit nejsilnějším štítem, na nějž si v tu chvíli vzpomněla.

Bohužel k její smůle bylo odrazové kouzlo reversováno do psychické podoby a její štít sloužil jako pramalá ochrana před tímto vpádem. Dokonce by si troufla říct, že byl skvělým katalyzátorem pro znásobení magie. Poté už cítila jen tmu, černo, ale pocit volného pádu se již jaksi nedostavil.

Pokoušela se s tou temnotou bojovat a znovu nabrat vědomí, aby jí mohla čelit. Skoro se jí to podařilo, ovšem ve chvíli, kdy její mozek začal znovu pracovat a ona se skoro probudila, znásobené kouzlo ji zastihlo nepřipravenou.

Byla to svazovací kletba, uvědomila si okamžitě a s ironií sobě vlastní, když se kolem ní stáhly její ohnivé zábrany nitrobrany. Bylo smutné, že věc, na níž byla neskonale pyšná a dávala jí pocit bezpečí, se kolem ní stáhla jako hlubina černého jezera odhodlaná ji udusit.

Poté se jí před očima roztáhla rudá mlha a nadále o sobě znovu nevěděla.

Žena, zoufale volající Merlina o milost... dětský křik, vibrujicí ze všech stěn uzavřeného pokojíčku... dým, kouře, další křik a zápach...

"...oba zemřeme."
Snape?
"Tohle je pouze klam... musíš se tomu postavit, Kate... pouze tvé vzpomínky... Kate... potlač je... osvoboď se... Kate!"

Nemohla ho nechat umřít, tohle byl její boj, on tu neměl co dělat. Zvedla hlavu, nebo se o to alespoň pokusila - už nevěděla, co je reálné a co ne. Ovšem vykopnout někoho ze své mysli, to znala bezpodmínečně.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byl v půli přípravy nové dávky vlkodlačího lektvaru, když uslyšel nervydrásající křik z ložnice. Okamžitě zastavil přípravu a obtěžoval se pouze s tím, aby zajistil svou laboratoř proti výbuchu. O lektvar toho pitomého vlka se nijak nestaral.

Doslova letěl po schodech nahoru a jeho krev tuhla důsledkem nefalšované bolesti v jejím hlase křičícím o pomoc. Rozrazil dveře a nepřekvapilo ho, že sebou zmítá na posteli, oči zavřené. Dvěma kroky přešel místnost a jediným kouzlem změnil její sen.

Nemohl zjistit, co se jí zdá, aniž by jí vstoupil do mysli, ale mohl její sen posunout do jiné části. O té samozřejmě také nic nevěděl, ale když se ihned po jeho kouzlu přestala vzmítat neviditelným poutům a nehnutě ležela, věděl, že se mu podařilo ji dostat z jedné z mnoha nočních můr, které ji ještě čekají.

Natáhl svou chladnou dlaň a položil ji na její zpocené čelo. Hřála. Ne nebezpečně, ale s náznakem přicházející horečky. Snažil se nevnímat, jak se instinktivně opřela o jeho ledové prsty a už vůbec ne její vůni, co se vznášela kolem, když se její magie hladově natahovala po kouzelníkovi svázaném k její majitelce.

Přivolal si několik lektvarů a zahájil další fázi Catherininé léčby. Se zatnutou čelistí jí vpravoval lektvary do žaludku, mírnil její sny a snažil se necuknout pokaždé, když sebou zničehonic pohnula nebo vydala tiché zasténání.

V té chvíli mu bylo jasné, že smrtijed, co kletbu vypálil, bude mít co do činění s ním. A rozhodně z toho nevyjde se zdravou kůží.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Mami?"

Severus bezděky zvedl pohled od rozečtené knihy a zadíval se vedle sebe. Kate ležela schoulená na boku, oči doširoka otevřené a lesklé stoupající horečkou. Zvedl se z pohodlného křesla, které si přistavil k jejich posteli a položil ji chladnou dlaň na čelo.

"Byl tam bubák. Za těmi dveřmi."
"Samozřejmě," odpověděl briskně a zkontroloval její tep.
"Je mi zima," zamumlala.

Severus přes ní položil ještě jednu deku a použil na ni zahřívací kouzlo. Dalším mávnutím hůlky znovu změřil její teplotu a jeho zamračení se prohloubilo při pohledu na výsledné číslo. Přivolal si lektvary ze své laboratoře a znovu je vpravil do jejího organismu.

Nepříjemně se zavrtěla a zasténala. Severus okamžitě podal kbelík, postavený vedle postele a odhrnul jí vlasy z čela, když znovu vyprázdnila obsah svého žaludku. Pokusil se odtáhnout, ona ovšem sevřela kbelík pevněji a začala nanovo.

Snape zamumlal jednoduché odstraňující kouzlo a v hlavě již sestavoval upravený lektvar proti horečce s takovou látkou, z níž Kate nebude na zvracení. Měl ovšem obavy nechat ji v tomto stavu samotnou v ložnici.

Její halucinace se za poslední tři hodiny rapidně zhoršily, stejně jako jí vystoupala teplota. Zamračil se, odsunul kbelík a pomohl jí do polosedu. Opatrně ji podepřel polštáři a pokusil se jí podat další lektvar.

Její slabá ruka se pokusila odstrčit jeho, když přiblížil lektvar k jejím ústům. Zavrtěla hlavou a na jejím obličeji bylo vidět, jak jí ten malý pohyb způsobil závrať.

"Pokud ti horečka neklesne, začnou ti selhávat orgány a upadneš do bezvědomí. Pak už ti ani já, ani žádný jiný kouzelník nebude schopen pomoci."

"Proč se tak mračíš mami? Udělala jsem všechno, cos chtěla."
Ignoroval její zmatené blábolení.
"Nedáváš mi na výběr, Kate."

S tím se Snape postavil a odhrnul všechny deky, v nichž byla zabalená. Kate zasténala a roztřásla se, zatímco se pokoušela dostat zpět pod deky do tepla. Severus ji ale neoblomně zastavil při jejích pokusech, vsunul své ruce pod její kolena a záda a zvedl ji.

"Všechno se točí. Musíme už na setkání? Nemám je ráda," zakňučela do jeho krku, kam stulila svou hlavu. Cítil žár, který sálal z jejího těla a rychle vyrazil do koupelny.
"To rozhodně nemusíme," ujistil ji a neverbálně zapnul sprchu.

Na okamžik zvažoval, jestli by bylo dobré ji nejprve svléknout, ale když se mu v náručí začala kroutit, zavrhl to. Její mysl možná byla zastřená a měla halucinace, její tělo ovšem cítilo chlad z rohu místnosti, kde tekla voda a začalo se bránit.

Udělal těch pár kroků k vaně a položil ji do ledové vody. V ten okamžiku se jí doširoka otevřely oči, vykřikla a automaticky se pokusila vyklouznout z jeho pevného sevření. Bohužel v tom byla neúspěšná, to ale neznamenalo, že se s ním nebyla jako bazilišek o své mládě.

Během vteřiny, byl skoro stejně zmáčený, jako ona a s povzdechem, co vyšel ven jako zavrčení, odkopl své boty i s ponožkami stranou a oblečený stoupl do vany k ní. Zachytil její ruce, ovšem Kate do něj z posledních sil vrazila a poslala je oba k zemi.

Severus ji k sobě přitáhl a přitáhl si její hlavu k hrudi, takže nemohl nijak zmírnit pád a na chvíli si vyrazil dech o zeď a poté se šplouchnutím spadli do vody. Kate vrčela a třásla se mu v náručí, zatímco se snažil popadnout dech.

Zaklonil hlavu a zavřel oči. Chladné kapky se mu zabodávaly do těla, které se třáslo zimou. Kate přestala se svým pokusem o únik i vrčením a instinktivně se k němu otočila a pokoušel se zahřát o jeho tělo.

Tiskla se k němu, jako by na tom závisel její život a v rukou svírala promočené kusy jeho pláště. Nebylo to více než pět minut, když se její třes zmírnil a přestalo z ní sálat horko. Dalším neverbálním kouzlem vypnul sprchu a pokusil se zvednout.

Stálo ho to dost úsilí se postavit, když jeho naražená záda protestovala při každém pohybu a Kate se naprosto odmítala pustit jeho šatů. Nakonec se mu to ale povedlo a dával si dobrý pozor, aby neuklouzl, neboť jeho záda by další takový příspěvek neocenila, stejně jako Kate, kterou držel v náručí.

Jediným vysušovacím kouzlem vyřešil problém s mokrou podlahou a jejich šaty a zamířil zpět do ložnice. Stále se ho držela jako klíště, když se ji pokusil složit na lůžko a zkusil na ní svůj nejlepší posměšný tón, na jaký se zmohl, ale bylo mu to k ničemu.

Jestli proto, že byla stále napůl ztracená ve svých halucinacích nebo že jí prostě bylo jedno, co si on přeje, to mu už nestihla říct. Usnula, zatímco se nad ní neobratně skláněl a donutila ho podrážděně zavrčet.

Po dalších pěti neúspěšných pokusech to zcela vzdal a přesunul se na svou půlku jejich manželského lože, zatímco se Kate spokojeně stulila k jeho boku; jednu ruku obtočenou kolem jeho trupu a hlavu na jeho hrudi.

S kamenným výrazem si přivolal svou knihu z křesla a pustil se do čtení. A když si jeho ruka našla cestu do jejích jemných kadeří a začala se probírat jednotlivými prameny - to už se nikdo kromě Kate nemohl dozvědět.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"To je naprosto nechutný. Nemůžu uvěřit, že jsi něco takovýho schopný namíchat. Nejsi náhodou Mistr lektvarů? Neměl bys mít všechny svoje přísady do lektvarů v malíku a vylepšit chuť těch odpornejch blivajzů?"

"Jsem velice rád, že se cítíš lépe," utrousil Snape, jakmile vešel do pokoje a odlevitoval na noční stolek čaj společně s dalšími lektvary a talířem s toasty.

"Nemám hlad," oznámila mu okamžitě a s menším třesem v rukou si k sobě přitáhla hrníček s kouřící se tekutinou. Foukla do něj, lokla si a zamračila se. "A cukr?"

Zaskřípal zuby a po jejím boku se objevila cukřenka. Nabrala si vrchovatou lžíci a s potměšilým úsměvem si jí nasypala do hrníčku a zamíchala. Snape odolal nutkání obrátit celou cukřenku do jejího čaje a posadil se do křesla u lůžka.

"Rád tě vyvedu z omylu a třebaže nemáš hlad, ten toast sníš, neboť lektvar na zklidnění žaludku nemůžeš vypít nalačno," spražil ji okamžitě a položil si do klína svou knihu. "A přestaň se tak kysele šklebit."

"Jak můžeš vědět-"

"Nepotřebuju se dívat na tvůj obličej, abych poznal, jak se tváříš," usadil ji a tentokrát zvedl pohled. Setkal se s jejím pobouřeným a vzteklým pohledem s ledovým klidem. "Na tebe člověk ani nepotřebuje nitrozpyt; jsi jako otevřená kniha pro všechny, co se kolem tebe mihnou."

"Opravdu?" zasyčela sladce a přešla do útoku. "Spíš mi připadá, že se snažíš skrýt svou neschopnost prorazit mé vnitřní bariéry a aby ses cítil líp, tak mě tu ponižuješ. Víš moc dobře, že kdokoliv by mi zkusil číst v mysli, bude mrtvý dřív, než se stačí vzpamatovat."

"Jaká pocta, že jsem živ," odfrkl si Snape a poslal tác s lektvary přímo před ni. "Nejdřív ten modrý, poté fialový a až sníš svůj toast, vezmi ten zelený, ale protřepej ho, než ho vypiješ."

"Jaká škoda, že nejsi schopný udělat jeden lektvar, co by zastavil tu kletbu, co?" rýpla si do něj, ale bez dalšího odmlouvání si vzala první dva lektvary a poté se neochotně zakousla do toastu.

"Když vidím, že nedokážeš rozeznat jednotlivé lektvary od sebe a nevzpomínáš si na první ročník, kde ti tvůj profesor musel velice jasně oznámit, že každý lektvar je specifický pro svou potřebu a tudíž ho nemůžeš smíchat s dalším, aniž bys poškodila jeho účinky, pak jsem rád, že jsem tě nikdy neměl za žačku."

"Pokud se mě snažíš urazit tím, že mě nařkneš z toho, že jsem naprosto nemožná v lektvarech, pak mi dovol ti oznámit, že je to zbytečné. Lektvary jsou pitomý předmět."

"Od ignoranta jako jsi ty, mě tato slova nemohou překvapovat."
"Snad jsem se nedotkla tvé lektvaristické dušičky milý manželi?" zavrněla sladce, ale poté najednou zbledla.

Snape, který s ní strávil celou noc nad záchodovou mísou nebo kbelíkem, ji okamžitě chytil za loket a odvlekl do koupelny, kde se svalila k toaletě a vyzvracela vše, co byl schopen do ní v posledních dvou hodinách dostat.

Odhrnul jí vlasy z tváře a položil ruku na její záda, kdyby se jí udělalo mdlo. Kate ovšem jen nesrozumitelně zavrčela, než se začala opět dávit a přestala se svými pokusy ho od sebe odehnat. Severus se ani nehnul, dokud neskončila a poté od ní odstoupil.

S rukama založenýma na hrudi sledoval její pokusy zvednout se z chladné země na roztřesené nohy. Byla slabá, ovšem příšerný paličák a Snape byl zmijozel, takže ji v tom s ledovým klidem nechal vykoupat.

"Ten lektvar se má pít ještě za tepla," poznamenal, zatímco se Kate opírala o zeď a nabírala síly k tomu se rozejít zpět do ložnice.

"Výborně. Ještě nějakou povzbuzující řeč máš pro mě připravenou?" sykla a obtočila jednu ruku kolem svého břicha. Nevypadala ovšem, že by jí bylo znovu na zvracení.
"Pokud se nepohneš, pak si tu klidně ustel na zemi, jelikož bez Klidnícho lektvaru se tvůj žaludek bude bouřit i nadále."

"Jsi příšernej."
"Říká se to o mně. Musí ti být opravdu zle, pokud jsi schopná mi skládat takové poklony."

Zírali na sebe dobrou minutu, než se Kate zhluboka nadechla s klonila hlavu. Vlasy jí přepadly přes zpocené čelo do obličeje. Klouby na jejích prstech zbělely, jak pevně se přidržovala stěny.

"...fajn. Pomůžeš mi?"
"A s čím přesně?"

Podívala se na něj vražedným pohledem. Když jí ho bez váhání oplácel, povzdechla si a odvrátila se od něj. Místo, aby se ho zeptala znovu, pokusila se rozejít a jak Snape předpokládal, její nohy okamžitě vypověděly službu.

Její překvapený pohled, když se sesunula na zem ho donutil se krátce zlomyslně pousmát. Očividně nečekala, že ji nechá spadnout na zem a měla připravenou hromadu urážek na okamžik, kdy by se vydal na její záchranu.

"Doufám, že se bavíš."
"Přímo královsky. Nemohu se dočkat tvého dalšího povedeného kousku, drahá ženo."

Ironie z jeho hlasu přímo odkapávala. Kate se s námahou pokusila znovu postavit a když se jí to nepovedlo, vrhla na Snapea jasný pohled. Ten se na ni bezvýrazně díval, než protočil očima a nepříliš jemně ji vytáhl na nohy.

V tu chvíli už Kate kašlala na veškerou svou hrdost, protože se jí zamotala hlava a pevně se proto opřela o Snapea. Stěží skryla překvapení na své tváři, když ji nezahrnul obvyklou měrou nadávek a místo toho ji zvedl do náruče a odnesl do pokoje.

"Hej!" zaprotestovala, když jí bez okolků hodil do polštářů a strčil ji do rukou poslední lektvar.
"Vypít," nakázal jí nekompromisně.

"Spokojen?"
"Téměř," utrousil a posadil se naproti ní. V jeho očích se usadilo pevné odhodlání. "Pociťuješ nějaké halucinace?"

"Ne," začala opatrně a nedbala jeho netrpělivého výrazu. Namáhavě polkla a donutila se mu podívat do očí. "Byl jsi někdy v Godrikově dole?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama