Říjen 2016

14. Čtení v lidech

30. října 2016 v 18:14 Spoutaní

WATTPAD

14. Čtení v lidech

"Slyšíš mě? Stiskni mi ruku, pokud ano..."

Nepříjemně cukl hlavou. V hlavě mu bolestivě tepalo a jeho mysl mu ihned nabídla vzpomínku na Chroptící chýši, kde ho nebelvírské trio bezostyšně omráčilo. Cítil se úplně stejně, jako v ten moment, kdy se probouzel a vzdáleně slyšel vlčí vytí.

"Můžeš otevřít oči?"

Příliš hlasité.
Chtěl se znovu ošít, když ten zvuk rezonoval v jeho hlavě a před očima se mu objevila Lily. Rty se jí pohybovaly, ale její slova nedávala žádný smysl. Natáhl k ní ruku a byl překvapen, když mu ji jemně vzala do svých dlaní a usmála se.

"Severusi..."

Pokusil se jí odpovědět, ale když otevřel pusu, nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku. Zmateně svraštil obočí a pevněji stiskl jemnou ruku, když se od něj pokoušela odtáhnout.

"Severusi!"

Tentokrát oči prudce otevřel a nedokázal zadržet povzdech i zklamání, když před sebou místo Lily uviděl Catherine. Nemohl si nevšimnout jejího raněného výrazu, byť se jí na tváři objevil na pouhou vteřinu, než její obličej nabral obvyklý chladný podtón.

"Jak se cítíš?" optala se, ale v jejím hlase se odrážela starost, kterou odmítala připustit ve svých grimasách.
"Jak skvěle to jen jde, když tě zasáhne zpackané kouzlo," ušklíbl se bolestně, když se pokusil posadit a jeho celé tělo přitom zaprotestovalo.

"Neměl bys vstávat," prohodila Kate věcně a odstoupila od jeho lůžka k nočnímu stolku, z něhož vzala láhev s lektvarem.

Snape plně očekával, že mu ji podá a natáhl k ní třesoucí se ruku. Tu ovšem jeho žena ignorovala a přiložila mu nápoj přímo ke rtům. To ho šokovalo natolik, že nijak neprotestoval, když ho donutila rozevřít rty a vypít obsah fióly.

V momentě, kdy polkl, se Snape zamračil a pokusil se odolat nutkání vyzvracet obsah lektvaru, jenž mu byl podán.
"Co to bylo za lektvar?"

"Nevím," odpověděla bezstarostně a opět Snapea na okamžik odzbrojila svou zřejmou upřímností.
Rychle ze své tváře setřásl nevěřícný údiv a celý jeho obličej se stáhl zlostí.
"To tě opravdu nikdo nic nenaučil?! Podávat lektvar, o němž nemáš nejmenší-"

"Podávám ti ho posledních sedm hodin a nevypadáš, že by tě to nějak ohrožovalo na životě," odsekla automaticky, než pokračovala klidnějším hlasem. "Přivolala jsem Joea. Měl jsi halucinace a vysokou teplotu - to on ten lektvar namíchal. Byla bych ho zabila, kdybych si myslela, že se ti pokouší ublížit, ale vzhledem k tomu, že ti pomohl, aplikovala jsem ho i nadále."

Snape na ni mohl jen zírat, opět neschopen slova. Kate ho chvíli pozorovala, než mu beze slov přisunula tác s jídlem a hrníčkem čaje. Neměl hlad, ovšem neměl ani sílu se s ní hádat, takže si neochotně vzal kousek toastu.

Potěšeně se jí zalesklo v očích a na rtech se jí objevil vítězoslavný úšklebek. Pohodlně se rozvalila na jeho křesle, které si přistavila k jejich lůžku a otevřela rozečtenou knihu. Byl by jí urazil, kdyby si neprohlédl její znavenou tvář.

Její oči přebíhaly po slovech v knize, ale bylo vidět, jak moc práce jí dává udržet se při vědomí. Severus položil čaj i zbytek toastu zpět na tác a mrknul na přebal Catherininé knihy. Neodolal jízlivému úšklebku.

"Dostojevskij nezní jako tvůj šálek kávy."
"Podle názvu jsem čekala tvou autobiografii."

S tím se znovu pohroužila do čtení Idiota, aniž by mu dala šanci odpovědět. Pohled mu sklouzl tedy opět na noční stolek a také na knihu o lektvarech, kterou si zde uložil. Okamžitě ztuhnul, když si uvědomil, co je špatně.

Vzal knihu do ruky a otevřel ji na založené stránce s fotografií. Uslyšel, jak Kate zaklapla knihu a položila ji do klína. Přesto čekala, až promluví jako první a neobtěžovala se nijak hájit nebo dokonce omlouvat.

"Stále nemůžeš potlačit touhu mít vše, co si zamaneš?" zeptal se trpce bez toho, aby zvedl pohled.
"Měl jsi to čekat," odpověděla, skoro jako by ho obvinila, že nechal knihu v jejím zorném poli. "Volal jsi její jméno."

Neodpověděl a sevřel knihu ve svých prstech pevněji. Jeho obličej se stáhl a on zvedl pohled. Když se jejich oči setkaly, neuhnula pohledem, jak čekal. Jak doufal. Jako tomu bylo u každého jiného kouzelníka či čarodějky, co se setkali s tímto pohledem v jeho očích.

Kate neustoupila.
"Znali jste se ze školy, že?"

"Nehodlám se o tom s tebou bavit."
"Ale potkal jsi ji už předtím, viď? Na té fotce je zřejmé, že se znáte déle. Jaktože jsi se nikdy-"

"To stačí. Nebudeme tohle řešit."
"Chci jen vědět, co se stalo. Očividně ti na ní záleží-"
"Zmlkni! Vůbec netušíš, o čem mluvíš!" vybuchl a v jeho očích se blýskalo. Vzteky se postavil na vlastní vratké nohy.

Necítil potěšení, když viděl, jak sebou Kate cukla a okamžitě zmlkla. V jejích očích se mihlo něco podobného strachu, ale nezůstalo to v její tváři dlouho. Definitivně odložila knihu na stůl a odhodlaně se postavila naproti němu.

"Podívej, taky nejsem úplně sdílný typ a nemám ráda tyhle debaty o pocitech nebo tak, ale nemůžeme kolem sebe kroužit, jako by se nic nedělo."

"Také se nic neděje. Ta fotografie je již minulost a není třeba se zaobírat něčím, co nemůžeme změnit," pověděl jí chladně, zatímco na ní z výšky hleděl.

Nenechala se zastrašit. Narovnala se a založila ruce v bok.

"Hele Snape. Ať se ti to líbí nebo ne, jsem teď tvoje manželka, takže tvoje problémy jsou bohužel i moje problémy a pokud je tento tvůj "problém" stále přítomný, pak se mě taky týká," pronesla ostře a odhodlaně.

"Nemáš tušení, o čem mluvíš," procedil mezi zuby a nahnul se k ní. "Nerozebírej něco, na co nestačíš, Catherine."
"Nemyslím si, že by v tom byl problém," sykla a neváhala svůj obličej přiblížit k jeho. "Ale prosím. Osvětli mi to."

"Už zacházíš příliš daleko-"
"Vážně? Tak mi pověz, co je ta tvá Lily zač? A kde je teď? Nebyl jsi pro ni dost dobrý?"
"Od ženské, co není schopná učinit jediné dobré rozhodnutí a musí je za ni dělat rodiče, tahle řeč vážně sedne!"

"Vtipné, ty taky nejsi zrovna typ, co dokáže zvážit své možnosti nejlíp. Místo toho, abys teď slavil výročí s tvou velkou láskou a oslavoval nějakého malého spratka zrozeného z vaší čisté lásky, se tu plácáš v těchhle sračkách se mnou!"

Stěží odolal tomu, aby jí jednu vrazil a vložil svůj vztek do svých slov.
"Nemohla jsi to říct lépe. Každý by byl raději kdekoliv jinde, než aby žil s tebou. Ta má... velká láska je už šestnáct let po smrti a býval bych raději každý den trávil u jejího hrobu, než po boku chladnokrevné zmije, jako jsi ty!"

O krok ustoupila, jako by jí opravdu jednu vrazil. Soudě jejího výrazu by byla radši, kdyby to býval udělal. Připravil se na další nával urážek, ale její nashromážděný vztek jako by vyprchal společně s její energií.

Její oči se zaleskly.
"Pokud jsi mě chtěl vidět mrtvou, mohlo se ti to už tolikrát podařit."
"Momentálně je pro mě výhodné mít tě živou," konstatoval tvrdě.

"V tom případě gratuluji," její rty se přenesly do hořkého úsměvu. "Můžete společně s mým otcem vytvořit nějaký tajný klub a pořádat dýchánky. Skvěle byste spolu vycházeli."

"Na rozdíl od tvého otce tě nepotřebuji bít, abys ke mně chovala respekt."
Její výraz se nezměnil a zdálo se, že není nijak šokovaná tím, že Snape o Sebastianově týrání ví.

"To je čistě otázkou času."

Bez dalšího pohledu jeho směrem se vydala z místnosti a ještě než odešla, položila na postel Snapeovu hůlku. Poté neslyšně zmizela v přízemí a dle zvuků kladívka pokračovala v své přestavbě kuchyňských poliček.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Pokud měl být upřímný, kdyby se před ním nepodřekla, nikdy by si toho nevšiml. S klidem kolem něj procházela, chovala se k němu o něco chladněji, od jejich poslední hádky, ale nic zvláštního se nedělo.

Přesto z něj měla strach. Nebo spíše obavu. Obavu, kdy její domácí peklo z panství Morganů přejde od Tkalcovské ulice a ona bude zase jednou otrokyní pána domu, který ji bude využívat jako svůj boxovací pytel.

Severus by se s ní možná o tom pokusil promluvit - ve svém vlastním osobitém stylu, samozřejmě - ale momentálně na ni byl příliš naštvaný na to, aby to byl dobrý nápad. Navíc měl na mysli mnohem aktuálnější a závažnější problém.
Dolores Umbridgeová.

Severus byl značně zvyklý na Brumbálovy úlety při vybírání učitele Obrany proti černé magii, ovšem ani ředitelův nejhlubší humor nemohl být tak hrozný, jako rozhodnutí ministerstva kouzel o dosazení této ženské na pozici profesorky.

Snadno se mohl přenést přes to, že musel sdílet místo vedle té odporné ženské a vyhýbal se jí, jako jen to bylo možné. Dokonce by jí i odpustil to, že ji studenti nenávidí daleko více, než jeho - pověst, kterou si těžce budoval od svého nástupu do Bradavic.

Jednu věc ale setřást nedokázal.

Děti ji samozřejmě nenáviděly kvůli všemožným zákazům, hloupým učebním metodám a lžím, které svévolně vypouštěla. Ovšem nenáviděly jí s odtažitým respektem. Nedobrovolným, samozřejmě, a tím zvýšily Snapeovu zvědavost.

Zdálo se, že první vlna veřejného odporu odpadávala poté, co si několik desítek žáků odpykalo školní trest v jejím kabinetě. Bylo jasné, že forma trestu se ústně šíří mezi studenty, jenže Severus se k této informaci nemohl dostat, neboť jeho háďata si u té ropuchy nevysloužila žádný trest.

Na jednu stranu byl na ně Severus, jako hlava koleje, pyšný, ovšem na tu druhou byl vzteklý, neboť potřeboval informace a bez přímé špionáže je nemohl nijak získat. Proto začal přemýšlet nad alternativou.

Vlna odporu teď totiž musela probíhat vyloženě tajně a studenti se skrývali za svými učebnicemi a spěchali do společenských místností, kdykoliv jen zahlédli růžový plášť profesorky Obrany. To u Snapea podnítilo i určitou obavu o své žáky.

Chápejte - Snape nikdy své studenty neměl v lásce, velice se vyžíval v jejich ponižování a slovních urážkách, ale byli jeho zodpovědnost. Byly to především děti, které jejich rodiče poslali do Bradavic, neboť to mělo být to nejbezpečnější místo na světě.

Severus se obával, zda tomu tak stále je.

Vzhledem k tomuto vývoji situace musel jednat rychle. Nebylo problém si obstarat seznam žáků, kteří si u Umbridgeové odpracovali svůj školní trest. Severus se neubránil odfrknutí, když celou třičtvrtinu seznamu tvořili Nebelvíři.

Většina z nich dostala školní trest dvakrát nebo třikrát. Lee Jordan měl u svého jména pět školních trestů. U Harryho Pottera jich bylo nejméně sedmnáct. Snape si odfrkl a na chvíli odložil pergamen na stůl.

Protřel si pořádně spánky a rozhodl se. Mohl by dát školní trest Jordanovi, ovšem ten chlapec v jeho hodinách, stejně jako dvojčata Weasleyovi, tvořil opravdu prvotřídní lektvary se skvělými inovacemi.

Byla by hloupost mu dát školní trest. Zamračil se.
Zbývala mu samozřejmě jediná možnost - Harry Potter. Pro potrestání zlatého chlapce vlastně ani nepotřebuje žádnou výmluvu a jediný problém bude znamenat kázání od Minervy, ale s tím rizikem byl ochotný se smířit.

Vstal od svého stolku a při cestě z místnosti hodil pergamen se jmény do krbu, kde vzplál a změnil se v popel. Poté rychle odkráčel a zamířil do učebny lektvarů. Před místností už postávali studenti Zmijozelu i Nebelvíru a jakmile ho zahlédli na konci chodby, ztichli.

Severus se potěšeně ušklíbl, neboť některé věci ani ta příšerná ženská nedokázala změnit. Pohledem rychle přejel po všech přítomných a zaznamenal Potterovu kštici poblíž dveří. První záminku mu ten spratek vyfoukl; byl tu včas.

"Dovnitř!" štěkl po studentech a ti okamžitě zmizeli ve třídě co nejrychleji dovedli.

Severus počkal, než se všichni přítomní usadí na svá místa, než hůlkou nedbale mávl směrem k tabuli, na níž se objevil postup k lektvaru pro léčbu popálenin. Schválně vybral těžší lektvar, i když si byl jist, že Potter by zpackal i ten nejzákladnější.

Nebelvírští a pár Zmijozelských si tiše povzdechlo, ale bez jakýchkoliv poznámek se všichni dali do práce, zatímco se Snape posadil za svou katedru a pokradmu pozoroval Pottera a hlídal všechny kotlíky v místnosti.

Záminku dvě mu také vyfoukl; ještě si na něj neotevřel pusu, ale Severus si byl jistý, že to přijde v okamžiku, kdy mu oznámí jeho školní trest. Jen si na ten okamžik prostě musel počkat.

Během vteřiny na to se ozval výbuch od Longbottomova kotlíku a Snape podrážděně vyskočil na nohy, aby zabránil otravě, popáleninám a dalším katastrofám, které mohl ten ňouma vykouzlit při míchání a přidávání ingrediencí.

"Longbottome!"

Chlapec nadskočil a převrhl kotlík na zem. Studenti nejblíž rychle skákali na lavice, aby se jim tekutina, jež rozežírala podlahu, nedostala na boty. To Severuse donutilo jediným mocným kouzlem zastavit postup ve všech kotlících, než by se podobná nehoda stihla opakovat.

"Evanesco!" protáhl líně, když došel k rozlitému lektvaru a mávnutím hůlky odstranil zbytky žíraviny.

Založil si ruce na prsou, zatímco se zamračeně díval na třesoucího se a pofňukávajícího nebelvíra. Velice dobře slyšel potlačovaný smích jeho háďat. Pozvedl obočí v jasném gestu, ale Longbottoma tím akorát víc znervóznil.

"Budete se tu i nadále třepat jako ratlík nebo mi povíte, jak se vám podařilo již při druhém kroku vyhodit polovinu laboratoře do vzduchu?" optal se se sladkým sarkasmem Snape.

"O-omlouvám se, pa-pane," vykoktal tázaný a zadíval se na podlahu. Tváře mu hořely ponížením.

"Možná že míchat vařečkou a přidávat ingredience požaduje o něco víc mozkových buněk, než jednu," prohodil polohlasem Draco a Snape téměř viděl kmotřencův typický malfoyovský úšklebek.

"Sklapni Malfoyi!"

Snape se překvapeně otočil, neboť se ozval Weasley, nikoliv Potter. Zlatý chlapec zíral na opačnou stranu, než všichni jeho spolužáci a ruce měl zatnuté v pěst na stole.

"Deset bodů dolů za urážení spolužáka, Weasley," prohodil Snape bez mrknutí oka a ignoroval zlostný pohled, který si od rudovláska vysloužil.

"Pane profesore," začala Grangerová a když ji nijak nezastavil pokračovala. "Neville potřebuje na ošetřovnu-"
"Kam vás ten lektvar zasáhl?" otočil se k chlapci okamžitě Snape, když dívku zaslechl a srdce se mu rozbušilo.

Longbottom natáhl levou ruku, která byla ošklivě popálená a Severus si vnitřně nadával, že si jeho zranění nevšiml dříve. Natáhl se po jeho ruce a rychle na ni použil několik kouzel první pomoci, než se otočil ke Grangerové.

Longbottom hrůzou snad ani nedýchal.
"Vezměte ho s panem Weasleym k madame Pomfreyové," nařídil jí a znovu zamířil ke katedře.

Nepřekvapilo ho, že ho nebelvířané okamžitě poslechli a pomáhali spolužákovi ke dveřím. Jakmile byl Snape u katedry pozvedl obočí a mávl hůlkou, aby znovu uvedl do varu všechny kotlíky.

"Jsem si jist, že vy ostatní máte práce dostatek - nemám-li pravdu?"

Ve vteřině už se všichni skláněli nad svými díly a Severus se spokojeně znovu usadil za katedru. Teď, když tu neměl Grangerovou, bylo jen otázkou času, kdy Potter udělá ve svém vaření chybu a dostane svůj trest.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Trvalo to další hodinu. Grangerová i Weasley byli zpět a tomu zatracenému spratkovi se stále dařilo neudělat žádnou chybu. Jistě, lektvar nemohl být tak dokonalý, neboť se chlapec příliš nesnažil, ovšem dodržoval veškeré pokyny a lektvar tak ve výsledku mohl být obstojný.

Snape se mračil. Během této hodiny znovu odebíral body a jeho nálada klesala k bodu mrazu. Všimli si toho nejen nebelvíři, ale i jeho vlastní kolej a ke konci hodiny už se všichni skoro ani neodvažovali dýchat.

"Za dvě minuty končíme, chci vidět vaše vzorky!" pronesl mimochodem Snape a nadále opravoval eseje, aniž by se obtěžoval zvednout pohled.

Jakmile se u jeho stolu začali objevovat studenti, pustil se do kritizování, i když upřímně doufal, že někteří z nich slyší tu vzdálenou pochvalu, kterou ve své ironii skrýval. Byl to poměrně složitý lektvar a studenti se ve většině případů snažili.

U posledních studentů zvedl pohled k první lavici, kam umístil Pottera a sledoval, jak si na druhé straně stolu hledá lahvičku, do níž by svůj vzorek přelil. Ve stejném momentě se Draco vracel do své lavice a "omylem" shodil do Potterova kotlíku lístek mandragory.

Než stihl byť i jen pozvednout hůlku, lektvar zasyčel a vyprskl přímo na Potterova záda. Ten překvapením zaskučel a padl na kolena, zatímco se jeho hábitem prokousávala další vyrobená žíravina.

"Z cesty, uhněte!" vyštěkl Snape na studenty před jeho katedrou, jenž v šoku zírali na svého spolužáka.

Severus rychle odstranil hábit a použil na Potterova záda neutralizující kouzlo, jenž alespoň zastavilo postup lektvaru. Grangerová mezitím odstranila nestabilní lektvar a společně s Weasleym poklekli vedle svého přítele.

Snape věnoval svému kmotřenci zcela jasný pohled a byl spokojen, když uviděl, jak Draco zbledl. Očividně si uvědomoval, jakou pitomou chybu udělal, když se snažil uspokojit svoje ego a zničit Potterovi lektvar.

Bylo to tak nezmijozelské řešení, že Snape byl opravdu zklamán. Otočil se ke trojici nebelvírů, již teď obklopovala celá jejich kolej.

"10 bodů z Nebelvíru a školní trest, pane Pottere," oznámil šokované třídě.

V ten moment se do něj jako stádo rozzuřenných hipogryfů pustili všichni nebelvíři a očividně jim bylo naprosto jedno, kolik bodů jim strhne a kolik trestů si tím vyslouží. Bylo to obdivuhodné a zároveň pitomé.

"Ticho!" křikl Snape a otočil se k černovlasému chlapci.

Grangerová s Weasleym ho každý podpírali na jedné straně a zatímco Weasley se na něj nevraživě díval, jeho přítelkyně něco starostlivě šeptala Potterovi do ucha.

"Body jsem vám strhnul, jelikož je vaší odpovědností dávat na svůj lektvar pozor, byť je již uvařený," oznámil Harrymu, jenž nebyl s to zvednout hlavu. "A školní trest, abyste si uvědomil, jak nebezpečné je riziko, že nestabilní lektvar zasáhne spolužáky. Dnes v osm večer v mé kanceláři. Buďte přesný."

S tím se otočil a byl připraven na další odebírání bodů, které bude následovat po chlapcově výbuchu vzteku a proto musel rychle projít nitrobranou, když se Harry ozval.

"Ano, pane. Omlouvám se."

Ticho bylo ohlušující a Snape rychle nasadil nezaujatý výraz, když se znovu otočil. Přejel chlapce od hlavy až k patě a nemohl si nevšimnout jemného třesu v jeho pohublém těle. Na levé ruce měl obvaz a bylo vidět, že zranění, které ukrýval, krvácí.

"O tom se přesvědčím dnes večer. Zmizte!" propustil třídu a posadil se za katedru.

Nenápadně sledoval, jak se jeho třída se zvoněním rychle vyprazdňuje a zíral na vzdalující se Potterova záda, kde ho při chůzi podpírali přátelé. Něco mu na Potterovi nesedělo a on byl rozhodnutý zjistit, co to bylo.

13. Nesplatitelný dluh

20. října 2016 v 20:25 Spoutaní

WATTPAD

13. Nesplatitelný dluh

Zprvu si nebyla jistá, jestli slyšela správně. Nebo lépe řečeno - odezírala správně.

Jistá si byla za pár minut, kdy stejné jméno zopakoval, tentokrát silněji, rozhodněji. V jeho zamlženém pohledu byla velmi syrová emoce. Nevěděla, co si počít, takže ho raději dále uklidňovala svými slovy, která dle jeho výrazu zcela postrádala obsah, ovšem zvuk jejího hlasu pro něj něco znamenal.

Nemohla s jistotou tvrdit, že je zcela při vědomí nebo že už prožívá své halucinace. Nebyla lékouzelnicí a prozatím byla ráda, že se jí ho podařilo udržet naživu, zatímco se snažila vymyslet náhradní plán, kdyby se mu přitížilo.

Hodlala zavolat Josephovi - ten Severuse znal a byl jeho dlouholetým přítelem. Kate k němu stále neměla vybudovanou pevnou důvěru, ale věřila Snapeovu dobrému úsudku v lidech. Koneckonců mohla Cooka zabít v momentě, kdy by se jí zdálo, že něco chystá.

"Kdo je sakra Lily?" zašeptala a jemně třela manželovo zápěstí, aby povolil svůj stisk na jejích rukou.

Něco jí v odpověď zamumlal, ale jeho slova opět přestala dávat smysl, když se zadíval na stěnu za ní a pozoroval neviditelnou osobu.

Nevypadal vyděšeně nebo rozzuřeně, takže to pokládala za relativně bezpečné. Alespoň prozatím. Bohužel však nemohla dělat nic jiného, než stát jako stráž u jeho postele a doufat, že neudělá něco hloupého a nezraní se. Nebo ji.

Když ho donutila si lehnout, její zrak padl na noční stolek u jeho strany postele. Pokradmu se podívala na svého muže, jenž zrovna mluvil ke svému dalšímu neviditelnému společníkovi a rozhodla se.

Použila na něj poutací kletbu, aby si nic neudělal a spěšně přešla k nočnímu stolku. Nepozastavila se nad tím, že mu zasahuje do soukromí. Rychle otevřela jedinou přihrádku a vytáhla z ní knihu, kterou před ní chtěl tak úzkostlivě schovat.

Pomalu ji ve svých rukou přetočila a hledala cokoliv, co by jí dalo další kousek skládačky jménem Severus Snape. Na obalu nenašla ovšem nic jiného, než název Nebezpečné lektvary a jak je (ne)použít od Ricka Skulmana.

Málem knihu odložila a vynadala si za svou ukvapenost, když si povšimla zasunuté fotky, kterou předtím považovala za záložku. Pro jistotu vytáhla svou hůlku, než knihu otevřela a byla ráda, že tak učinila.

Její muž si totiž svou knihu pojistil varovným zaklínadlem, které skvěle fungovalo jako alarm a pravděpodobně by Kate prozradil jako potencionálního zloděje. Jenže majitel knihy momentálně s podivným šklebem uhýbal neviditelnému testrálovi, jak jen mu to jeho pouta dovolovala.

Znovu se nezaobírala nemorálností svých činů a zastavila alarm. Poté knihu otevřela na straně se záložkou a opatrně vytáhla starou a omšelou fotografii, která zakládala kapitolu o pojednání nad afrodiziaky.

Kate knihu tiše zaklapla, položila na stolek a posadila se s fotografií na postel. Chvíli zírala na dvojici studentů, z nichž v jednom bezprostředně poznala svého muže v jeho studentských letech, jak se podmračeně dívá kupředu. Druhou osobou byla dívka - nepochybně Lily - a na rozdíl od Snapea se do objektivu usmívala.

S určitostí věděla, že tu dívku - nyní jistě dospělou ženu - nezná. Také nikdy neslyšela Snapea, že by se zmiňoval o nějaké známosti, pomyslela si trpce. Ne že by s tím měla problém. Protože oni byli manželé jen naoko a Snape mohl mít jakoukoliv milenku chtěl.

Potřásla hlavou a otočila fotografii. Na druhé straně bylo Severusovým precizním rukopisem zaznamenáno Lily & Severus, 1974. Znovu obrátila snímek a zkoumavě se zahleděla na obrázek. Bylo nad slunce jasné, že je to vyfocené v létě, třebaže Snape měl na své košili připíchnutý zmijozelský znak.

Zřejmě se cítil lépe jako student Bradavic, než jako obyčejný kluk. Už v té době byl velice vysoký a hubený, a přestože fotografie byla černobílá, Kate si všimla jeho výrazu ve tváři. Jeho oči postrádaly nynější ostrost a chlad.

Stále v sobě měly nějakou lidskost a jemnost. Troufala si tvrdit, že i dětskou naivitu, která pomalu přecházela v dospělost. Stále ale držely stejnou inteligenci, vnímavost i obezřetnost, kterou u svého manžela tak často vídala.

Zaměřila se raději na dívku a nepokoušela se zkoumat chlapce na snímku do detailu. Děvče mělo nádherné a lehce zvlněné dlouhé vlasy. Smála se do objektivu a objímala Snapea, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na sebe.

Bylo očividné, že to jejímu společníkovi nevadí, neboť se nepokoušel od ní odklonit. Právě naopak. Držel ji kolem pasu a i když se snažil tvářit znuděně a nezaujatě, dívčina pozornost ho zjevně těšila.

Kate žárlila.

Bylo to takto jednoduché. Vlastně na podobný cit neměla ani nárok - ke Snapeovi se nechovala nijak zvlášť vřele, neměla zájem s ním mít cokoliv společného a rozhodně jí nezáleželo na tom, co si o ní myslí.

I když to vlastně nebyla tak úplně pravda. Tedy - to první ano; Kate nemohla zapřít rozmazlenou malou mrchu uvnitř sebe. Jenže ji zajímalo, jaký má na ni Snape názor a třebaže si to nechtěla připustit, začínala si zvykat na Severusovu společnost a dům jí bez jeho neustálého komandování připadal pustý.

Bezostyšně si fotografii zduplikovala, než ji bezděky vrátila do knihy o lektvarech. Nestarala se, aby zahladila stopy - bylo jí naprosto jasné, že Snape ochranné kouzlo zdokonalil natolik, že mu poví, kdo se mu hrabal ve věcech.

Navíc se za to ani moc nestyděla. Ostatně mu to již před několika týdny sama řekla, že pokud si něco bude chtít zjistit, tak to udělá, ať to stojí, co to stojí. Na to se jí vysmál a jedovatě poznamenal, že se nemůže divit tomu, jak si rozmazlená holka myslí, že může mít všechno, nač si ukáže.

Tahle poznámka se do ní pěkně zakousla a třebaže se s ním pustila do hádky, hluboko uvnitř věděla, že má Snape pravdu. Byla rozmazlený spratek, co vždycky dostal, co chtěl, neboť její rodiče ji raději zahrnovali dárky, jen aby jim dala pokoj a dělala, co má.

"Lily... prosím ne... Lily!"

Kate sebou trhla, když Snape zničehonic vykřikl a znovu se k němu posadila. Rychle ho odpoutala a ulevilo se jí, když sebou okamžitě nezačal házet. Odběhla si do koupelny pro hadřík, který spěšně namočila pod ledovou vodu.

Než se k němu dostala, opět bojoval s nějakým neviditelným protivníkem a tentokrát bylo očividné, že hledá svojí hůlku, kterou mu pro jeho bezpečnost Kate schovala u sebe v hábitu. Opatrně mu setřela pot, který se mu objevil na čele.

"Budeš v pořádku... Musíš být v pořádku, slyšíš mě? Nějaká hloupá matoucí kletba tě přece nedostane ne?" promlouvala k němu a samu sebe uklidňovala mnohem více, než jeho.

Nezdálo se, že by nějak bral v potaz to, co mu říkala, nicméně její hlas opět působil jako kouzelná hůlka a Snape k ní natočil hlavu a zabodl do ní svůj skelný pohled. Rukou mu sáhla na čelo a ustaraně mu znovu otřela čelo.

Přicházela horečka, což bylo dobře vzhledem k tomu, že se jeho magické jádro bránilo kouzlu. Ovšem pokud by se začal přehřívat příliš, Kate pochybovala, že by byla schopná ho odtáhnout sama do koupelny, jako to on udělal s ní.

Nebyla žádné tintítko, ale ani kdovíjaký svalovec. Po chvilkové vnitřní debatě se rozhodla. Snapeova teplota totiž stoupala rychle a ona nemínila mrhat ani okamžikem. Pokud by tohle mělo trvalé následky, byla by to její vina.

Znovu na něj umístila poutací kletbu a věnovala mu rychlý polibek na čelo, než seběhla do jejich malého obývacího pokoje a vrhla se ke krbu, kde popadla Letax a vhodila ho do ohně. Plameny ještě skoro oni nezezelenaly, když strčila hlavu do ohně a cítila, jak jí oheň nepříjemně pálí.

"Joseph Cook, Nemocnice svatého Munga!"

Chvíli trvalo, než se v lékařské místnosti objevil vysoký černoch a okamžitě poklekl na rohožku a sklonil se k ní. Když jí poznal na jeho čele se objevila ustaraná vráska.

"Kate? Co se-"

"Není čas! Severuse zasáhlo reversované Matoucí kouzlo a má halucinace. Nevolala bych ti, ale začala mu stoupat teplota a já-"

"Ustup Kate, ihned tam budu, jen si vezmu svou lékařskou brašnu."

Kate se nehádala a ihned vytáhla hlavu z krbu, zatímco lékouzelník na druhé straně energicky házel věci do tašky a křikl na sestru, která vešla, aby ji na zbytek dne omluvil a vyřídil neplacené volno. Poté rychle vkročil do ohně a vynořil se v obýváku Snapeových.

Nevěnovala mu další pohled jen se rychlým krokem vydala do jejich ložnice v patře a Joe ji spěšně následoval. Jakmile dorazili, bylo jí jasné, že se stav jejího manžela rapidně zhoršil. Srdce jí spadlo do kalhot, když ho tam uviděla téměř nehybného a v očividných bolestech.

"Co jsi mu dala?" přešel do lékařského tónu Joe a kontroloval Snapeovy základní funkce.

"Provedla jsem Diagnostiční kouzlo, dala jsem mu Stabilizovací lektvar a nic jiného jsem se neodvážila udělat," rychle odpověděla a přesunula se na druhou stranu postele, kde odolávala nutkání chytit Severuse za ruku.

"Celý lektvar?"

"Ano."

"Dobrá práce Kate," kývl na ni a stetoskopem zkoušel srdeční odezvy svého pacienta. "Pravděpodobně by byl mrtvý, kdybys to neudělala."

Kate se zatočila hlava. Snape málem umřel. Kvůli ní.

"Na tohle není čas Kate, potřebuju, aby ses soustředila!" štěkl po ní a když nadále nereagovala a šokovaně zírala na bezvládné tělo, jednu jí vrazil.

Nevydala ze sebe hlásku, chytila se za tvář, ale její oči ztvrdly a nabraly odhodlaný lesk. Sundala ruku ze svého líčka a kývla na Joea.

"Přines mi prosím kus asfodelu a dřímalky; obojí v celku, nic nekrájej," s tím se otočila ke Snapeovi a vytáhl hůlku.

Zatímco Kate tryskem zamířila do laboratoře, začal dlouhou latinskou inkantaci a doplňoval ji složitými pohyby zápěstí. Jakmile se Kate vrátila, ani na ni nepohlédl, převzal ingredience a s lékařskou přesností je hůlkou rozdrtil a vložil do jedné lahvičky s namodralým lektvarem.

Poté ji přiložil k přítelovým ústům a Kate zatnula ruce v pěst, aby mu fiólu nevyrazila z ruky. Místo toho jen bezmocně stála na rohu pelesti a sledovala, jak Joe nutí Severuse vypít svůj lektvar.

"Cos mu to dal?" zeptala se ho ostřeji, než měla v úmyslu a tentokrát, když se posadila na postel vzala Snapeovu ruku do svých dlaní.

"Speciální lektvar na odbourání škodlivých účinků kouzel. Sám jsem ho za pomocí tvého muže vytvořil," odpověděl jí a v jeho tónu neznělo žádné vychloubání, pouze strohost jeho vysvětlení.

"Pokud se mu kvůli tomu přitíží, nebudu váhat a zabiju tě," řekla mu a myslela to zcela vážně.

Joe ji chvíli pátravě sledoval, ale ona ho ignorovala; její oči fixované na pobledlé tváři Severuse Snapea.

"Ošetřím tě," řekl nakonec a k výhružce se nijak nevyjádřil. Jeho hlas byl poněkud rezervovaný, ale ne nepřátelský.

"Nic mi není," odsekla automaticky a bez hnutí hypnotizovala tvář manžela.

"Máš na krku popáleninu, pokud ti to neošetřím, zůstane ti jizva," pronesl tentokrát laskavěji, jelikož chápal její obavy. Věděl, jak by se choval, kdyby byl na jejím místě a na tomto lůžku ležela Eva.

"Nebude první ani poslední," odpověděla a Joe se zamračil nad významem jejích slov.

Bylo očividné, že nepřemýšlela nad tím, co říká a byla prostě upřímná. Ihned si vzpomněl na jejich první setkání ve výtahu a její poznámce o pátém patře v nemocnici. Nebyla to žádná atomová věda, aby si domyslel, jaké bylo její dětství.

"Stejně to udělám," pověděl jí nakonec a když se naposledy ujistil, že se jeho pacient během těch několika minut, kdy se bude věnovat Kate, nezhorší, přešel k ní.

Ze své brašny vytáhl několik léčivých mastí a opatrně jí hůlkou zakroužil u krku. Viděl, jak potlačila nutkání cuknout z jeho dosahu a tím potvrdila jeho domněnky. Nekomentoval to ovšem a ránu jí ošetřil stejně precizně, jako kterémukoli svému pacientovi.

Jakmile od ní chtěl odstoupit, zastavila ho tím, že pevně sevřela v pěst jeho plášť. Poté mu pohlédla do očí a byla v nich chladná touha někomu ublížit a zároveň neuvěřitelná starost. Byla to děsivá kombinace.

"Dostane se z toho?" optala se ploše a z jejích očí vyčetl, že milosrdné lži nechce slyšet.

"Bezpochyby."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Joe za celý svůj život poznal pouze poskrovnu žen, které o někoho pečovaly s takovou pílí, jakou předváděla Kate. Mezi tyto ženy počítal svou matku, manželku a Margaret Keplerovou; kolegyni lékouzelnici.

Kate, ačkoliv se zprvu zdála chladná a Joe naprosto nechápal, jak si ji jeho přítel mohl vzít za ženu, byla ve skutečnosti neuvěřitelně loajální a milující člověk. Přesto se neodvažoval říct jí něco takového do očí.

Pravidelně po půl hodinách podával Severusovi lektvar za jejího bedlivého dozoru, až ho k jeho nechuti donutila cítit se znovu jako studenta medicíny. Její pohled byl kritizující, vypočítavý a připravený mu podříznout krk v okamžiku, kdy by to považovala za vhodné.

A Joe si byl na sto procent jistý, že by to bez zaváhání a jakéhokoliv dlouhého přemýšlení udělala, pokud by si myslela, že dělá něco proti její vůli. Bylo to obdivuhodné a děsivé zároveň.

"Zlepšuje se," řekl jí po pěti hodinách, kdy pronášel jedno kouzlo za druhým. "Co se vlastně stalo?"

Očividně ztuhla a v její tváři se objevila vina, kterou okamžitě zastínil vztek.

"Fénixův řád. Zasáhli ho, když se nás pokoušel přemístit," řekla, aniž by na něj pohlédla a opět vzala do dlaní manželovu ruku.

Joe se ošil a neklidně po ní koukal. Sám byl členem řádu, i když poslední dobou poněkud pasivním a věnoval se pouze ošetřováním zraněných kouzelníků a čarodějek. Ať už byli na straně dobra nebo ne.

"Neměj obavy," pokračovala, když neodpověděl. "Vím, že jsi členem Řádu a taky vím, že sis nemohl nevšimnout našich Znamení."

Po jejím prohlášení nastalo ticho, které přerušovalo jejich dýchání a tikání starých hodin, jenž měli Snapeovi v ložnici. Joe měl obavu se pohnout a přemýšlel, jaké má možnosti, že ženu před sebou přepere, pokud dojde k souboji.

"Nehodlám s tebou bojovat, můžeš přestat vymýšlet techniky boje," řekla mu a zněla unaveně. Vypadala tak, když se skláněla k lůžku, aby otřela Severusovi zpocené čelo.

V ten moment si Joe uvědomil tíhu jejích slov a s rozšířeným pohledem na ni chvíli zíral. Poté se do jeho mysli vnořila zuřivost.

"Použila jsi na mě nitrozpyt?!" obvinil ji; vztek v jeho slovech evidentní.

"Ano," připustila bez mrknutí oka. "Ovšem těžko mě z toho můžeš vinit, neboť tvoje myšlenky na mě doslova křičí."

Joe postavil svou chabou nitrobranu a doufal, že to alespoň zdánlivě zablokuje jeho myšlenky. Kate pozvedla obočí a otočila k němu hlavu. Z její tváře se nedalo nic vyčíst a Joe doufal, že je to dobrá zpráva.

"Omlouvám se. Nejsem ve stavu, abych ovládala svou mysl a tvé jsem se dotkla omylem, ale nebudu ti lhát, že jakmile se to stalo, nahlédla jsem do tvých myšlenek. Nehledám na tebe žádné špinavosti. Pouze jsem chtěla vědět, jak na tom je Snape."

"Stačilo se zeptat," řekl jí po minutě ticha a s rukama založenýma na hrudi se obrátil k oknu.

"Běž od toho okna," komentovala jeho akci a kdyby nemluvila dál, hrubě by se ohradil. "Venku stojí jeden smrtijed, co má za úkol mě a Snapea pozorovat. Když tě uvidí, půjde to hlásit a všichni budeme mít problém."

Bez řeči odstoupil a zdálky se zadíval k pouliční lampě, vedle níž se najednou objevila vysoká postava oděná v tmavém plášti a na tváři měla smrtijedskou masku. Poté na sebe použil zneviditelňovací kouzlo.

"Jak dlouho to dělá?"

"Od chvíle, co jsem se sem přistěhovala. Možná déle," odpověděla bez zájmu. "Proto se musíš znovu přenést krbem. Nechali jsme ho zkontrolovat a sama jsem na něj umístila dislokační zařízení, takže tě odsud nikdo nemůže vystopovat. Běž domů, už si pro něj udělal vše, co bylo třeba. Já se o něj postarám."

"O tom nepochybuju," ujistil ji okamžitě, ale starostlivě mrkl na svého přítele. "Musíš mu dodávat živiny a vodu, kontroluj jeho stav, nadále podávej lektvary a kdyby se jeho stav neměnil nebo horšil-"

"-dám ti vědět," dokončila za něj a když jemně položila Snapeovu ruku na deku, postavila se čelem k Josephovi. "Děkuji. Opravdu."

"Je to můj přítel," řekl jí s náznakem hořkosti. "To by udělal každý."

S temným pobavením se křivě usmála a zavrtěla hlavou. Na tváři se jí usadil vážný výraz.

"Neznám nikoho, kdo by něco podobného udělal, aniž by z toho nějak neprofitoval."

"Pak tedy kolem sebe nemáš přátele, ale pouhé parodie na lidi."

Zadívala se mu do očí a Joe najednou poprvé viděl tuhle silnou ženu v pravém světle. Byla zcela sama a opuštěná a jediná bytost, která se o ni starala a projevila zájem právě ležela na lůžku a neměla daleko od smrti.

Nepřemýšlel a dívku objal. Téměř cítil, jak ztuhla, než mu váhavě objetí opětovala. Když se od ní odtáhl, nedovolil jí uprchnout a chytil její ruce do svých. Poté počkal, než zvedne pohled.

"Ani si nedovedu představit, co prožíváš a jak jsi dokázala vytrvat. Mrzí mě, že kolem tebe nebyl nikdo, kdo by ti byl nablízku," viděl, jak její tvář potemněla a honem pokračoval. "Proto je mi ctí, být tvým přítelem."

Nevěřícně na něj hleděla a chvíli to vypadalo, že se mu vysměje, než jí po tváři přeběhl stín smutného úsměvu. Nakonec v její tváři zbyla pouze nenávist k sobě samé.

"Není to žádná čest. Být mým přítelem se rovná samotnému peklu."

"Jsem ochoten to risknout."

Podívala se na něj téměř kritickým pohledem, než neznatelně kývla a vyprostila své ruce z jeho sevření. Otočila se k posteli a posadila se zpět.

"Měl bys jít za svou rodinou," pověděla mu.

"Dostane se z toho," slíbil ji a když už mu nevěnovala pozornost, vyšel z ložnice a zamířil do obýváku.

Konečně se cítil na svůj věk a připadal si mnohem starší a zničenější, než by měl. Zadržel povzdech, nabral Letax a zamířil domů. Nepřemýšlel nad tím, jaká je v nemocnici situace, pouze prošel ztichlým domem a neslyšně otevřel dveře dětského pokoje.

Pomalu, aby spícího chlapce nevzbudil, přešel k postýlce a opatrně ho pohladil po hlavičce. Sklonil se a líbnul ho do vlasů. Dítě se ošilo a jedna malá ručička chytila jeho prsty. Usmál se, když se díval na svého syna a když se k jeho zádům opatrně přitiskla žena.

"Dlouhý den?" zeptala se a líbla ho zezadu na krku.

Pevně stiskl její ruce kolem svého pasu a dál zíral na spící osůbku.

"Nemáš ani ponětí, miláčku."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Měla strach a upřímně se za to nenáviděla.

Zapřísáhla se, že nad ní už nikdy taková emoce nezvítězí, že už nikdy nebude existovat něco, co ji dokáže cítit se tak. Ale byla to pouhá lež, kterou si ráda namlouvala a fungovala. Ale pouze do chvíle, než se přestěhovala na Tkalcovskou ulici.

Chtěla ho nenávidět, chtěla ho zabít a žít si svůj normální život. Utéct od všeho, začít znovu pod jinou identitou a konečně dělat to co, co chce ona sama a ne všichni kolem ní. Jenže Snape byl takový parchant, že jí nedal možnost to udělat.

Nevěděla, proč tomu tak je. Proč když nenáviděla muže, co se jí vysmívali nebo ji nutili dělat něco co nechce, u něj udělala výjimku. Co bylo na odporném parchantovi, který byl o skoro deset let starší než ona, tak přitažlivé?

Neříkala tomu citu láska a nebylo to zamilování, na to nebyla ani zdaleka připravená - myslet si něco takového a už vůbec něco takového pronést nahlas. Ne, to určitě ne - měla tuhle situaci pod kontrolou.

Ale byl její kotvou. Záchranným bodem. Něčím, co ji drželo zpátky, co ji nutilo přemýšlet, co ji měnilo zpět v dívku, která se starala o osoby kolem sebe a co nemyslela pouze na své postavení. Dal jí důvod pokračovat v tohle mizerném životě.

Zabarikádovala v sobě všechny tyto myšlenky a pohřbila je velice hluboko ve svém ohni, kam se uchýlila, když Joe odešel. Poté strávila další tři hodiny tím, že pečlivě kontrolovala každou změnu ve Snapeově stavu.

Zlepšoval se a ona cítila, že může znovu dýchat. Přestože, když volala Cookovi, v její hlavě se míhal jeden katastrofický scénář za druhým, ve skutečnosti si nedovedla představit, co by dělala, kdyby Snape skutečně umřel.

Věděla pouze, že by se tím znovu zhroutil celý její svět a ona by byla opět ztracená na místě, kde se necítila bezpečně a kam nezapadala. Odpověď na tuto otázku přišla mnohem rychleji, než čekala. Zírala na Snapea a drtila jeho ruku.

Spáchala by sebevraždu.

Nepřišlo jí nijak zlé o tom uvažovat. Byl to plán. Kate neměla strach ze smrti, toho se zbavila jako dítě, protože vlastně nikdy neměla pořádný důvod žít. Ale teď její důvod ležel na lůžku poté, co jí zachránil život. Znovu.

Byla mu zavázaná a tolik, tolik mu dlužila. Otřásla se a otevřela oči, které bezmyšlenkovitě zavřela, když propadla svým úvahám. Snapeova tvář opět nabrala barvu a byla zcela klidná. Zírala na něj dlouhé minuty a cítila podivný klid.

12. Křehká aliance

15. října 2016 v 17:57 Spoutaní

WATTPAD

12. Křehká aliance

"Jsem poměrně zklamaná, že ses nepodělil o tak báječnou novinku, Severusi," obořila se na něj jeho kolegyně v okamžiku, kdy jí přisunul židli ke stolu.

Snapeovy klouby zbělely, jak pevně stiskl Minervinu židli. Bez jakéhokoliv slova usadil i svou ženu a poté se sám usadil. Seděli u čtyřbokého stolu a zatímco se Minerva posadila, Kate strategicky zaujala místo naproti bradavické profesorce.

Na jejího muže tak zbylo místo vedle obou žen, takže se jejich zasedací pořádek trochu změnil ve výslechovou komoru. Na Snapeově tváři se objevil velice známý podmračený výraz. Kate skryla pobavený úsměv a nasadila přátelskou tvář.

"Tak už to s ním chodí," neobhajovala ho nijak Kate. "Mně se také ještě nezmínil o svých přátelích."

"Jaká to škoda," utrousila Minerva a v jejích očích hrálo stejné pobavení. "Jsem si jistá, že byste si někdy mohla udělat menší dovolenou a přijet se podívat do Bradavic. Znám spoustu mých kolegů, kteří by se rádi seznámili se Severusovou manželkou."

Poslední věta už byla prohozena i Snapovým směrem a kdyby pohled mohl zabíjet, Minerva by byla na popel a Kate hned po ní. Místo toho na ně mohl pouze zuřivě zírat a poté si přihnul ze své skleničky vína.

"Bez přípitku?" rýpla si ještě Kate a poté si přiťukla s jeho kolegyní.

Obě ženy se po zbytek oběda dokonale bavily na Severusův účet, zatímco mistr lektvarů se přestal obtěžovat se svými poznámkami zhruba po deseti minutách. Poté ho už ke slovu ženy nepustily a bezostyšně se do něj navážely.

Občas je počastoval nějakou velice dobře zaobalenou nadávkou nebo si odfrkl nad něčím, co jedna z nich řekla, ale jinak se do jejich hovoru odmítal zapojit. Třebaže je napjatě poslouchal, jak Kate vypozorovala, když po něm sem tam mrkla.
Vše šlo dobře, dokud se hovor nestočil více ke Kate.

"Kde pracujete? Nemyslím si, že bych vás někdy viděla na ministerstvu, či zde u Munga," poznamenala Minerva s upřímnou zvědavostí.

Kate odložila svou skleničku a úsměv na její tváři poněkud ztuhnul. Mrkla na Snapea, který ji sledoval s jistým uspokojením a pochopila, že ji v tom nechá vydusit.

"Pracuji pro Morganovu společnost finančnictví," odpověděla tedy pomalu a s viditelnou neochotou.
"Opravdu?"

Minerva jemně svraštila obočí. Zjevně o jejím otci již něco slyšela. Kate se rozhodla říct jí celou pravdu a nekrmit ji nějakými výmluvami.

"Ano. Lord Morgan je můj otec."

Obě ženy na sebe mlčky koukaly. Kate ihned postřehla, jak druhá žena zaujala obranný postoj. Její muž nyní zcela odložil otevřenou knihu a narovnal se na své židli.

"Je již pozdě, měli bychom se vrátit, jinak nestihneme vyhodnocení. Rádi jsme tě viděli Minervo a když nás omluvíš," postavil se a pomohl Kate do kabátu.

Ta jen mlčky následovala jeho příkladu a vyhýbala se pohledu zástupkyně. Jakmile ovšem na stůl položila peníze, Kate ihned zvedla pohled.

"Pozvala jsem vás, zaplatím," řekla pevně, ale zároveň ne tvrdě.
"To nebude třeba," odmítla ji odměřeně a pozvedla obočí Snapeovým směrem. "Uvidíme se ve škole."

S tím se otočila na podpatku a vyrazila z restaurace, aniž by se jedinkrát otočila. Kate byla jasná její "tajná zpráva" Snapeovi. Rozhodně ho bude vyslýchat, cože to chodí s takovou namyšlenou ženskou a ještě k tomu smrtijedkou.

Vyrazila také ke dveřím a ušklíbla se. Kdyby ta jenom věděla, co je její kolega vlastně zač, určitě by se ještě hodně divila.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jakmile začal školní rok a Snape odjel do Bradavic vyučovat, Kate měla celý dům pro sebe. Severus se samozřejmě vracel minimálně třikrát do týdne nebo příležitostně, když byli povoláni k Temnému pánovi.

Přesto se ale necítila osamělá, i když tu neměla trvalou společnost svého muže. Měla tolik práce s výstavbou a rekonstrukcemi na domě, že jí čas neuvěřitelně ubíhal a okolí kolem sebe nevnímala. Jeho nepřítomnost zaznamenala jedině v noci, kdy buď nebyla schopná usnout nebo měl noční můry.

To vše zmizelo jako mávnutí proutkem, jakmile se Snape objevil doma a strávil tam noc, než se brzy nad ránem vydal zpět do Skotska. Kate se snažila tuto skutečnost ignorovat, jak jen mohla, ale její pravdivost popřít nemohla.

Ovšem noci strávené o samotě a uvězněná v noční můře o Godrikově dole se ubránit nedokázala. S jakousi zvrácenou fascinací se těšila, až se znova objeví v tomto snu, neboť každým dalším sněním se o něco víc přiblížila k tomu, co se v tom domě událo.

Dalším znepokojením a tentokrát vážným byla setkání. Nekonala se tak intenzivně a na první pohled se zdálo, že se při nich neprobírá prakticky nic důležitého. Voldemort umučil nějakou rodinu nebo osobu, poté potrestal některé své podřízené a propustil je.

Kate si ovšem nemohla nevšimnout toho, že se chová podezřele... krotce. Alespoň na jeho poměry. Nebyly žádné velké akce, žádné plány, ale jejich Pán se přesto tvářil potěšeně a spokojeně. Takže se muselo dít něco, o čem nevěděla.

A taky jí bylo jasné, že to neví opravdu nikdo, neboť všichni na setkání chodili stejně zadumaní a pokradmu Voldemorta sledovali. Dokonce i Snape neznal jeho záměr, což Kate těšilo i frustrovalo zároveň.

Proto se rozhodla, že se pokusí zjistit nějaké informace a sledovat Voldemorta mnohem pečlivěji. Věděla, že se určitě bude chystat něco velkého a to, že o ničem z toho nevěděla, ji děsilo a znervózňovalo.

Během dvou následujících měsíců ale na nic nepřišla, takže se aspoň snažila přijít na jiné myšlenky opravami domu, který už vypadala ve velice dobrém stavu, nicméně stále potřeboval velkou pozornost.

Snape se jí během jeho návštěv doma ptal na její plány a pokrok, ale do práce se jí nemíchal. Pouze jednou zcela vyběhl z jejich stereotypu, když se jí u večeře optal, zda má dostatek financí na vše potřebné.

"Chceš tím snad říct, že si neumím poradit nebo co?" obořila se na něj ihned. Uražená, že si o ní myslí, že není schopná nic udělat sama.

"Pouze jsem ti chtěl říct, že jsem konečně dostal povolení od Gringottů na sdílený trezor," odpověděl se vší vážností, jako by se na něj právě neosopila.

Kate překvapeně zamrkala, když jí podal klíček od trezoru. Neměl v plánu si z ní utahovat, chtěl jí sponzorovat při přestavbě. Nejistě mu poděkovala, za což obdržela obvyklý sarkastický dovětek, na nějž tentokrát neodpověděla.

V ruce několikrát otočila klíček a fascinovaně ho pozorovala v přítmí jejich pokoje, takže jí ušel zadumaný pohled, kterým ji Snape počastoval, než se obrátil ke svému talíři a znovu se pustil do jídla.

Nutno dodat, že se Kate při vaření nezhoršila, ovšem její umění se ani nezlepšilo. Pokud se nepočítá to, že se ji už většinu jídel podařilo nepřipálit. To Snape jako obvykle nekomentoval a bez odporování snědl, co mu bylo naservírováno.

Dalšího dne si Kate šla vybrat nějaké peníze a tentokrát, i když s menším zaváháním, předložila skřetovi klíč od společného trezoru manželů Snapeových. Byla překvapena, kolik zlatých mincí trezor obsahoval, ale poté s pochopením protočila očima.

Jistěže Mistr lektvarů bude mít příjmy i odjinud, než z učení ve škole.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Snape ji v posledním říjnovém týdnu překvapil tím, že Halloween letos bude trávit doma, nikoli na hradě. Kate se zmohla pouze na přikývnutí a otázky, které se jí míhaly hlavou si už musela nechat pro sebe, jelikož její manžel zmizel stejně rychle, jako přišel.

Na třicátého prvního se rozhodla, že si jídlo objednají, než aby ho její kulinářské dovednosti zničily, a tak se k večeři podával perfektně upečený krocan a spousta dalších drobných jídel a zákusků, které jim dovezl catering.

Nad tím, že Kate použila mudlovskou službu Snape pouze povytáhl obočí a vypadal, že se jí hodlá na něco zeptat, ale nakonec jí pouze pomohl s prostíráním a dále se k tomu nevracel. Pouze Kate odpřísáhnul, že jejímu otci o tom nic nepoví, když ho o to požádala.

"Jak probíhá školní rok?" začala konverzaci Kate a zabodla vidličku do salátu.
"Myslel jsem, že si alespoň jeden den od těch pitomých spratků odpočinu. Zjevně jsem se mýlil."

"Promiň, neměla jsem tušení, že se tě to tak dotkne," ušklíbla se a usrkla si vína. "Pro příště začnu vhodnějším tématem ke konverzaci. Jak by se ti líbilo mluvit o nejnovějších modelech z dračí kůže? Pět tisíc galeonů za centimetr, naprosto nezničitelné a dobrovolně tím přispěješ k zabíjení již tak vymírajícímu tvorstvu."

"Jsem okouzlen tvým neuvěřitelným zápalem pro zachraňování kouzelných tvorů. Nechtěla by ses přidat k Hagridovi a obhajovat třaskavé skvorejše na konferenci?" rýpl si.

"Myslíš ty odporné chodící bestie, co vypadají jako humři?"
"Samozřejmě."

Odfrkla si a zavrtěla hlavou. Bylo podivné, jak rychle si zvykla na jeho styl humoru a již neměla nutkavou potřebu ho zabít. Jen výjimečně.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"To myslí vážně?" zavrčela a prudce zatáhla závěs, zatímco nenávistně zírala z okna.
"Avery?"

"Kdo jiný?" procedila mezi zuby a odešla ke svému toaletnímu stolku. "To nemůže alespoň jeden den v roce strávit se svou ženou a nechat nás na pokoji?"

"Jeho žena je u Munga s těžkým otřesem mozku a vnitřním krvácením."
"Cože?"

Kate se zastavilo srdce a okamžitě se otočila ke Snapeovi, jenž ležel v posteli a četl si knihu. Soudě dle jeho zachmuřeného výrazu jí říkal pravdu. Povzdechla si a přešla na svou stranu lůžka. Zvědavě mrkla na jeho knihu.

"Co to čteš?"

"Nic podstatného," řekl a zaklapl ji, aniž by si ji stihla dobře prohlédnout. To vzbudilo její zvědavost, ale navenek pouze pokrčila rameny a zachumlala se do přikrývek.

Byla tak unavená, že byla během pár vteřin v říši snů a uslyšela pouze Snapeovo tiché Nox.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Ihned věděla, co ji vzbudilo a vyskočila z postele, jako by po ní hodili kýbl s ledovou vodou. Automaticky se oblékala a její srdce se rozběhlo šíleným tempem, když se k ní pomalu dostával adrenalin.

Snape vedle ní se také připravoval a oba dva co nejrychleji vyrazili z domu a přemístili se na nečekanou schůzku. Kate se ulevilo, když zjistila, že zdaleka nejsou mezi posledními, ale naopak tu byli velmi rychle.

Jakmile se všichni shromáždili a Voldemort udělil několika opožděncům Cruciatus, rozhlédl se po planině a promluvil.

"Mí drazí! Dnes je naším cílem Halifax! Ukážeme kouzelnickému světu, že den, kdy jsem byl... poražen není nic jiného, než výplodem fantazie těchto idiotů. Předvedeme jim, co jsou smrtijedi zač a ještě budou prosit, aby se k nám mohli přidat!"

Jako obvykle se to setkalo s nadšeným tleskáním a jásotem, k němuž se trochu zdrženlivě přidal i zbytek. Voldemort tento výlev zarazil zvednutím ruky.

"Vtrhněte tam. Zabijte každého mudlu, na něhož narazíte. A pamatujte. Žádná. Milost."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Věděla, že to skončí krvavým masakrem ještě dřív, než vypálila první kletbu. Jediné, co netušila, bylo to, na které straně bude více mrtvých.

Netrvalo to ani dvě minuty a už se v Halifaxu začaly objevovat známé tváře z Fénixova řádu a kolem spousty mrtvých mudlovských rodin se začala odehrávat úporná bitva mezi světlou a temnou stranou.

Kate užívala smrtící kletbu pouze, když to situace vyžadovala a raději od sebe kouzla odrážela a nepřítele omračovala. Její počínání naštěstí nikdo nemohl sledovat, protože všichni měli příliš práce s tím, aby zůstali naživu.

V jednom momentu, kdy bojovala s nějakým mladým bystrozorem, se k ní zezadu dostal další a měla tak opravdu co dělat, aby ji většina kouzel pouze minula. Měla našlápnuto k výhře, když se kousek od jejího pravého boku ozval výbuch a poslal ji dobrých deset metrů saltem k zemi.

To způsobilo velký rozruch a smrtijedi ze všech stran se začali přemisťovat a prchat před bystrozory, kteří pomalu ale jistě získávali nadvládu na bitevním poli.

V uších ji zvonilo a její zrak byl rozmazaný. S neurčitostí proti sobě viděla své dva protivníky, co k ní mířily s napřaženými hůlkami a matně si uvědomovala, že svou hůlku stále pevně svírá. Uviděla zelené světlo a odevzdaně zavřela oči.

Někdo ji ovšem chytil za loket a strhl ji pryč z rány. Vedle ní se do země zabodla smrtící kletba a jí se setmělo před očima tím hlasitým výbuchem. Věděla, že na ni někdo mluvil, ale stále nebyla schopná se soustředit.

Cítila, jak se zvedá ze země a kolem jejího pasu se obtočily ruce. Zachytila se svého zachránce a když se ho pevně chytila za klopy, poznala ho.

"Drž se."

Poté ucítila známý pocit mačkaní celého její těla a věděla, že míří domu. Snapeův stsk najednou šíleně zesílil a Kate si nebyla jistá, jestli vykřikla nebo ne. Poté se svět kolem ní znovu vrátil do barev a ona koukala na jejich dům.

Zatřepala hlavou, aby se zbavila dvojitého vidění a posadila se na kolena. Stále jí zvonilo v uších, když otočila hlavu směrem, kde tušila, že bude Snape. Proto se jí málem zastavil dech, když na to místě uviděla jeho bezvládnou postavu.

Nedbala na roztřesená kolena a co nejrychleji k němu doklopýtala a padla na tvrdý štěrk na jejich cestě. Třesoucí se rukou kontrolovala jeho tep a úlevně si oddechla, když ho nahmatala. Zrychlený, ale byl tam.

Spěšně vytáhla hůlku a pomocí levitačního kouzla ho dostala do domu a nahoru do patra, kde ho položila na jejich postel v ložnici. Poté si sama musela na chvíli sednout, aby se jí přestala točit hlava z přemíry magie, kterou té noci uplatnila.

Jakmile se alespoň trochu cítila jistě na vlastních nohách a ujistila se diagnostickým kouzlem, že Snape stále dýchá, okamžitě se vydala k jeho lékárničce, kterou měl v pokoji připravenou pro všechny případy.

Paranoia nebo ne, teď se to Kate perfektně hodilo.

"Opovaž se umřít, ty hajzle," sykla, když mu k ústům přiložila lahvičku s lektvarem a tlakem na krk ho donutila její obsah vypít.

Snape opět nabral trochu barvy a jeho dech se o něco málo uklidnil. Kate rychle zvažovala své možnosti, jelikož neměla tušení, jaké kouzlo ho během jejich přemístění zasáhlo a nechtěla riskovat mu podat nějaký lektvar jen tak.

Vytáhla hůlku a namířila na jeho hruď. Musel začít zkoušet všechna diagnostikační kouzla, která znala a poté se ho pokusí probrat, pokud na nic sama nepřijde. Nitrozpyt okamžitě vyloučila, neboť by jí k sobě nepustil a jejich myšlenky by se opět mohly nepěkně smíchat.

Potřebovala pracovat rychle a efektivně. Pozvedla hůlku a začala prvním z mnoha latinských kouzel lékouzelnictví, na nějž si vzpomněla.

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Po téměř hodině vyčerpávajícího mumlání zaklínadel se její snaha vyplatila. Zasáhlo ho obyčejné matoucí kouzlo, ovšem vzhledem k tomu, že se právě v ten okamžik přemisťovali, modifikovalo se a pravděpodobně mu způsobí halucinace, až se probere.

Nebyl na něj žádný protilék ani inkantace, jež by mu pomohla, takže jediné, co mohla Kate udělat, bylo čekat, jak bude vypadat, až se probudí. Byla ráda, že má celý víkend na to, než bude muset kontaktovat Brumbála a sdělit mu zdravotní stav jednoho z jeho profesorů.

Neměla nejmenší tušení, co by použila jako výmluvu. S povzdechem se tedy posadila ke křeslu, kde sedíval Snape, když hlídal její zdravotní stav a začetla se do svých pojišťovacích záznamů.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Snape se pohnul teprve po pěti hodinách a zprvu jeho slova nedávala absolutně žádný smysl. Vypadal skoro jako člověk, který prodělal mrtvičku. Rozhodně to Kate nepřispělo ke klidu, neboť se děsila toho, že kouzlo zanechá trvalé následky.

Během následujících dvaceti minut se mu jazyk rozvázal a on s ní střídavě mluvil jako s jednou ze svých studentek a kolegyní, jež pravděpodobně byla profesorkou Bylinkářství.

Poté chytil takový amok, že po ní začal házet všechny předměty, které kolem sebe mohl nahmatat a než se jí ho podařilo uklidnit, měla už nad levým okem menší tržnou ranku ze střepu, když po ní hodil sklenici.

Jako zázrakem se zklidnil a chytil její ruce pevně do svých, zatímco jí zíral do tváře. Kate jeho upřený pohled znervózňoval a pokoušela se ho uklidnit tiše šeptanými slovy, ale nemělo to žádnou cenu.

Až po několika dlouhých minutách se jeho rty pohnuly a neslyšně zašeptaly jediné slovo.

Lily.

11. Přatelé, o nichž se nezmínil

9. října 2016 v 18:39 Spoutaní

WATTPAD

11. Přátelé, o nichž se nezmínil

Byla mrcha, takže z velké části chtěla jít na konferenci z důvodu, aby způsobila pořádný poprask a dozvěděla se něco na svého manžela. Z té menší části, kterou si nebyla ochotná připustit, prostě jen toužila vypadnout ze zaběhlého režimu, jenž si sama uložila jako trest a trochu se uvolnit.

Kate bylo jasné, že to bude muset být ona, kdo je na tu akci reprezentativně obleče, neboť Snape se nehodlal "parádit" na nějakou snobskou akci. Jeho manželka ovšem měla jiný názor, takže mu neoblomně položila na stůl nově koupený černý hábit.

S nespokojeným vrčením a urážkami jí nakonec vyhověl. Ať už z důvodu, že se s ní prostě nechtěl hádat nebo věděl, že byla jeho žena tvrdohlavá jako mezek a stejně by si prosadila svou, kdo ví.

V osm hodin oba dva společně vyšli ven a zatímco Snape zabezpečil dům, Kate očarovala jejich oblečení, aby vypadalo mudlovsky a prověřila, že je nikdo nepovolaný nesleduje. Snape nad jejím chováním nehnul brvou a poté co skončil s inkantacemi se k ní připojil a společně se přemístili.

Vzhledem k nadcházející akci byl vstup pro návštěvníky doslova přeplněn, takže spousta kouzelníků postávala před budovou a v různě proložených intervalech přistupovali k figuríně, jež je pouštěla dovnitř.

Bohužel, kouzelníci neuměli být tak skvěle nenápadní, jak se domnívali a proto tu bylo několik dobře maskovaných bystrozorů, jenž byli nuceni čas od času použít na procházející mudly zapomínací kouzla.

Kate na rozdíl od Severuse nebyla trpělivý člověk, takže nad množstvím kouzelníků, jenž přijeli na konferenci pozvedla obočí a nevraživě se otočila ke svému muži. Tomu zjevně nestála za odpověď, neboť se otočil a pokynul muži sedícímu na lavičce naproti cihlové budově.

Byl to velmi vysoký a urostlý afroameričan, který na sobě měl dobře padnoucí oblek od Armaniho. Jeho elegantnímu obleku dodávaly divokost copánky, které měl perfektně upletené od temene hlavy až po krk.

Jakmile zaregistroval Snapeovo nepatrné kývnutí, zvedl se ze svého místa a volným krokem k nim přešel. Oba muži si mlčky podali ruce a poté se pohled cizince zabodla do Kate, která si na své tváři držela nevýraznou masku.

"Hádám, že tohle je tvá žena, Catherine, mám pravdu?" promluvil muž překvapivě sytým a přátelským hlasem, vzhledem k jeho vysoké postavě a poněkud nebezpečnému vzezření.

"Těší mě, pane...?" podala mu ruku Kate.
"Cook. Joseph Cook," doplnil ji s dobráckým úsměvem a její nabízenou ruku políbil na hřbetu.
"Těší mě, pane Cooku," pousmála se Kate.

"Pokud budete tak laskavi a mohli byste mě následovat? Jsem si jist, že nechcete strávit další hodinu tím, že budete čekat, než na vás dojde řada?" otázal se jich lehce škádlivým tónem.

"Zda-li chceš vidět mé výtvory v praxi, pak by pro tebe bylo výhodné nám zajistit rychlejší vstup, Joe," odtušil klidně Snape.

"Milý jako vždy," zazubil se na něj Cooke a zdál se být naprosto nevyvedený z míry Snapeovým chováním. "Raději svou milou společnost zaměřím dámě, která vypadá, že je schopná se i bavit."

S tím se otočil a rychlým krokem zamířil na druhou stranu ulice směrem k parku. Kdokoliv jiný by již schytal nějakou kletbu do zad, ale Joe byl pravděpodobně jedním z mála lidí, které Snape dokázal vystát.

Kate se sladce ušklíbla Snapeovým směrem, když uviděla jeho zamračenou tvář od Cookovy poznámky a kvapně následovala jejich průvodce k parku. Tam se zastavili před sochou jakéhosi podivného tvora, který měl nejspíš připomínat koně s dračími křídly.

"Tohle je tajná cesta do nemocnice?" neodpustila si rýpnutí Kate, když Cooke ohmatával sochu, snažíc se najít správné místo.

Ten se její poznámce od srdce zasmál a narovnal se. Hůlkou poklepal na jeden z kamenů podstavce a ten safírově zasvítil a zhasnul. Poté se podíval na Snapea.
"Myslím, že tě tu někdo předstihuje v sarkasmu."

Aniž by čekal na odpověď, dlaní stlačil kámen, který se znovu rozsvítil a všechny pohltilo tmavé světlo, skoro jako při přenášení, akorát tato zkušenost byla mnohem příjemnější a nesvíral se nikomu z nich žaludek.

Když se kolem nich znovu objevil reálný svět, stáli v lékařském átriu, kde lékouzelníci běhali tam a zpátky, zatímco zuřivě komunikovali s kolegy skrze očarovaná zrcadla. Nikdo jim nevěnoval pozornost a všichni tři nerušeně přešli k výtahu, který se okamžitě otevřel.

Když byli uvnitř, stiskl Joseph tlačítko 3 a výtah se rozjel vzhůru.
"Byla jste někdy u Munga?" započal další konverzaci s naprostým klidem Cooke a otočil se ke Kate.

"Naposledy jako dítě," potvrdila.
"Náhodná magie?" hádal Cooke.

"Přesně tak," znovu přikývla a v jejím hlase byla znát nechuť z oné vzpomínky.
"Druhé patro?" otázal se jí s nádechem pobavení.

Většina kouzelnických dětí trpěla kouzelnými nemocemi, vyrážkami, spalničkami a podobně. V tom patře bylo i pododdělení právě pro nehody s náhodnou magií.

"Ve čtvrtém,"odpověděla stroze a z jeho očí zmizel humor. I Snape vedle ní viditelně ztuhnul.
"Mám obavy se otázat, co se stalo a také mám tušení, že mi na tuto otázku neodpovíte."
"Tušíte správně."

Než stihl cokoliv dodat, dveře výtahu se otevřely a oni museli rychle vystoupit a uhnout dalším kouzelníkům, kteří se ihned nacpali do výtahu po nich.

"Doktore Cooku! Naléhavý případ na jedničce - Zlovolný lektvar!"
"Omluvte mě," prohodil ke Snapeovým lékouzelník a spěchal za svým kolegou a společně zmizeli za tmavě modrou plentou.

"Kudy dál?" obrátila se na Snapea, ten mlčky vyrazil opačným směrem, aniž by čekal, zda ho jeho žena následuje.

Na konci další chodby prošli třemi dveřmi a Kate si už v hlavě tvořila mapku, aby byla schopná najít cestu ven z tohoto zapeklitého bludiště. V ten moment už Snape otevíral čtvrté dveře a tentokrát se octli v obří místnosti s vysokým stropem.

Všude byli stoly s přísadami do lektvarů a několik stovek lektvaristů, jenž připravovali všemožné lektvary v kotlících před sebou. U každého z nich stáli nějací asistenti, lékouzelníci a zjevně i zvědaví kouzelníci a čarodějky.

Všichni měli nad hlavami také kouzlem vytvořené transparenty se svým jménem v různých barvách. Byla to neskutečná podívaná a Kate se trochu začala motat hlavu, když ji zasáhlo několik výparů najednou.

Snape bezeslov zamířil k nejvzdálenějšímu rohu nedbale mávl hůlkou, aby si zorganizoval svůj prostor a na jeho stole se objevily přísady, kotlíky a další předměty potřebné pro vaření. Ihned se tu seběhlo několik desítek čumilů a s netrpělivým očekáváním na něj hleděli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate věděla, že je Snape dobrý ve své práci. Koneckonců - titul Mistra lektvarů přece nedávají jen tak někomu, ovšem vidět jeho schopnosti na živo, to byla opravdu podívaná.

Měl rozpracováno hned pět lektvarů, podle Kate jeden těžší na přípravu než druhý a s neuvěřitelnou precizností a přesností stíhal všechny hlídat, aniž by se něco pokazilo nebo nedejmerlin vybuchlo.

Po asi hodině strávené sledováním svého manžela si Kate vyčarovala pohodlnou židli a stolek a zatímco ho pokradmu pozorovala, tvořila své návrhy na opravy domu. Věděla, že by se měla stavit do pátého patra pro přísady na škůdce, ale jednoduše nemohla odtrhnout oči od Snapeovy práce.

"Bavíte se dobře?"

Otočila se k Josephu Cookovi, nyní oděném ve své citronově zelené uniformě, která se naprosto bila s jeho tmavou pletí. Věnovala mu malý úsměv, ale v očích měla obezřetnost a jisté varování.

"Samozřejmě," odvětila po chvilce váhání a zabalila svou práci, aby mu udělala místo.
"To nebylo nutné," usmál se upřímně Cooke a nabízené místo přijal. "Máte opravdu talent - navrhujete často?"

"Jen ve svém volném čase," prohodila neurčitě a tentokrát ho ostražitě pozorovala.
Její společník se ale jen znovu vřele usmál a zvedl ruce na znamení míru.

"Nemám v plánu vyzvídat cokoliv na váš osobní život. Byla to jen pochvalná poznámka. Merlin ví, že bych ocenil někoho, kdo by byl schopen takto zrekonstruovat náš dům."
"Existuje spousta firem, na které se můžete obrátit, pane Cooku."

Nepatrné napětí ve Snapeových ramenech jí dodalo pocit klidu. Věděl, že je tu s ní Cooke, takže v případě útoku by jí pomohl. Ovšem Joseph si jejího nepatrného mrknutí na manželova záda všimnul a shovívavě se pousmál.

"Opravdu jsem nepřišel s cílem vám ublížit. Kdybych věděl, že jste stejně jako váš manžel neuvěřitelně paranoidní, co se týče cizích kouzelníků...," povzdechl si a zadíval se jí pevně do očí. "Jsem si jist, že můžeme začít i příjemněji, aniž byste se bála ke mně otočit zády. Severus a já se známe již od doby, kdy nastoupil do Bradavic jako profesor a začal přednášet i na našich konferencích pro mladé lektvaristy."

Tohle bylo rozhodně zajímavé, pomyslela si Kate. Přikývla tedy a trochu se uvolnila. Nicméně svou nitrobranu důkladně zkontrolovala, než mu pohlédla do očí.

"Opravdu? O tom se mi ani slůvkem nezmínil," pronesla tak hlasitě, aby ji Snape slyšel. "Když jde o jeho přátelé a blízké osoby, nerad to se mnou rozebírá."

"Pokud vás to uklidní, se mnou tyto věci také neprobírá a to se známe mnohem déle," uklidnil ji a ona se poprvé upřímně zasmála. Josephovy oči zajiskřily nad tou nepatrnou změnou v jejím postoji.
"Děkuji, pane Cooku, to je od vás laskavé."

"Co kdybychom oba přestali s tím hrozným vykáním? Připadám si jako můj starý otec, když mě oslovuje žena mého věku "pane Cooku"," řekl a nabídl jí svou dlaň.
"Dobře, Joe," odpověděla a přijala jeho ruku.

Koutkem oka zahlédla Snapeův rychlý pohyb hůlkou a poté se přidala k potlesku, když se jeden z jeho lektvarů odlil a úspěšně použil na pokusné žábě. Snape poděkoval svému publiku a když se otočil k jejich stolu, zadíval se přímo na Kate.

Na jejích rtech hrál malý úsměv a neslyšně z nich splynulo Gratuluji. Snapeův pohled proti jeho vůli ztratil svou ostrost a nezřetelně na ni kývnul. Joe Cooke je mezitím oba pozoroval s potutelným úsměvem.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"... a pak ji prostě vyhodil do vzduchu."
"To neudělal!"

"Ale jistěže ano - prostě tam vhodil další trn ostrohlasce a vylil to přímo na tu pitomou žábu."
Oba kouzelníci se rozesmáli a proto neslyšeli, když se k nim připojil Snape.

"Vidím, že ses dostal do fáze, kdy vyprávíš ony... inkriminující historky," ušklíbl se znechuceně Snape a posadil se vedle Kate, jež mu odsunula židli.

"To je velice blahosklonný název, nemyslíš?" zazubil se na něj Joe, zatímco Kate se s očekáváním zadívala na svého muže.

"Raději od něj neposlouchej ani slovo - je to Zmijozel každým coulem," obrátil se raději na Kate.
"Tak teď mě urážíš," chytil se za srdce Joe a tvářil se nanejvýš ublíženě. "Velice dobře víš, že svou Havraspárskou legitimnost nemohu hodit za hlavu."

"Havraspár se Zmijozelem jdou ruku v ruce, pokud je mi známo."
"Teď si jen vymýšlíš to, co se ti zrovna hodí do karet, Severusi," zavrtěl hlavou Joe, ale z jeho tváře nezmizel úsměv. "V tom případě by Kate měla slyšet o-"

V tu chvíli ho přerušil jeho začarovaný informační systém na hodinkách. Svítil zuřivě červenou a třásl se. Joe ho vypnul a spěšně vyskočil na nohy, zatímco oblékal svůj lékouzelnický plášť.

"Je mi líto, že vás opouštím takto ve spěchu, ale máme tu naléhavý případ," omluvil se. "Rád jsem tě poznal Kate, doufám, že se ještě potkáme. Hodně štěstí, Severusi, s lektvary a ve škole. Brzy se ti ozvu."

"Samozřejmě, běž zachránit svět, jako obvykle," ušklíbl se Snape, zatímco Kate mu jen zamávala, zatímco Joe se s nevěřícným kroucením hlavy ze Snapeovy poznámky rozběhl k jednomu z výtahů.

Jakmile osaměli, Kate se znovu rozhlédla po místnosti. Přestože tu byli již čtyři hodiny, vůbec se jí nezdálo, že by tu hektický ruch nějak utichal. Naopak v některých částech provizorní laboratoře se kouřilo a občas i vybuchovalo.

Mrkla na hodinky a aniž by přemýšlela, otočila se ke Snapeovi.
"Nemáš hlad?"

Upřel na ni svůj tmavý pohled a bylo vidět, že váhá. Kate se kousla do jazyka a chtěla se nakopat za to, jak se bez rozmyslu pokouší dostat pod jeho tlustou skořápku. Samozřejmě, že to s ním takto nemůže fungovat.

"Rád bych, ale ještě musím udělat svůj finální vzorek, který mi budou hodnotit..."
"V pořádku. Jen jsem se zeptala," odpověděla Kate rychle a hodila své nákresy do tašky.

Oba dva se postavili a chvíli bez hnutí stáli naproti sobě.
"Zajdu pro ty přísady a pak se vrátím," prohodila nakonec trochu nejistě a snažila se, aby to nevyznělo jako otázka.

"Mohli bychom vyrazit tak za hodinu, to by měli skončit s hodnocením," překvapil ji nakonec Snape, který si založil ruce na hrudi. "Za tu dobu bys měla stihnout zajistit všechno potřebné."
"Samozřejmě," odsekla automaticky a sledovala jeho pobavený pohled. Dělal si z ní legraci!?

Nevěděla, jak takovou informaci zpracovat, takže si přes ramena přehodila kabát a vyrazila k výtahu. Cítila v zádech jeho pohled, ale odmítla se otočit, aby se o tom ujistila. Jakmile byla bezpečně ve výtahu a zmáčkla velkou číslici pět, setkala se s jeho pohledem na konci místnosti.

Pak se dveře výtahu neslyšně zavřely a on jí zmizel z dohledu. Vypustila dech, o němž nevěděla, že ho drží v plicích.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jste snad absolutní idiot? Mám tu objednávku na 5 kapslí pesticidu na kolmonožky a další dvě na krysy. Jak je možné, že jste je zaměnili za prášky proti migréně?!"

Pro zdůraznění svých slov praštila do stolu a mladý praktikant za pultem před ní uskočil, zatímco ze sebe koktal další omluvu. Kate si vyčerpaně promnula kořen nosu a zavřela oči, než se uklidnila natolik, aby mu znovu čelila.

"Koukejte, nechci na vás podat hlášení nebo nějakou podobnou pitomost, prostě chci zboží, které jsem si u vás objednala, to je vše. Na celý tenhle incident můžeme s klidem zapomenout, jen mi prosím dejte to, pro co jsem přišla," promluvila klidnějším hlasem a k její úlevě se kluk před ní přestal třepat.

"Sa-samozřejmě," s tím se otočil a kvapně se vydal do skladu hledat ztracené zboží.

Kate si povzdechla a opřela se o pult, zatímco pomrkávala po hodinách na zdi. 52 minut. Tak dlouho už tu vystávala frontu a snažila se dostat své pesticidy. Navíc měla ještě vzít Snaepovy přísady do lektvarů.

Znovu si povzdechla a trochu uhnula stranou, když se vedle ní objevila postarší žena s brýlemi a zazvonila na zvonek na pultě. Kate se kysele usmála.

"Hodně štěstí," utrousila ženiným směrem, aniž by přestala hypnotizovat chlapce, který zjevně nevěděl, zda má stále hledat Catherininy věci nebo se věnovat své další zákaznici.

"Prosím?"
"Pokud nemáte alespoň dvě hodiny volného času, pak byste měla přijít v jiný den. Praktikanti jsou prostě peklo," odtušila a obě ženy instinktivně vytasily hůlky, když se z jejich zleva ozval menší výbuch.

Na druhé výdejně byla asi stejně stará praktikantka jako ten pitomec, co hledal její věci. Očividně se snažila předat nějaké masožravé květiny mladému páru, ale spletla si rostliny a dýmovka, jež vzala místo masožravky jí vybuchla přímo do obličeje.

Zatímco dáma vedle Kate poslala na dívku jedno dobře mířené Aquamenti, Kate hůlkou přivolala lékouzelníky. Poté se odevzdaně posadila na stoličku a znovu zkontrolovala hodinky. Bylo deset minut po jejich plánovaném srazu.

"Dnes je to opravdu zoufalé," poznamenala čarodějka a donutila tak Kate zvednou pohled od pultu před sebou.
"Povídejte mi o tom. Chápu, že po dobu trvání konference potřebují každou ruku, ale měl by tu s těma děckama být aspoň jeden zkušený lékouzelník."

"To by bylo nanejvýš rozumné," přikývla a vděčně se na Kate usmála, když jí přeměnila jeden z věšáků na pohodlnou stoličku. "Manžel je lékouzelník nebo lektvarista?"

Kate se na ni podezíravě podívala, ale žena je pohledem kývla na snubní prstýnek na její ruce.

"Lektvarista."
"Ti jsou nejhorší."
"O tom mě rozhodně nemusíte přesvědčovat."

"Byla jsem na konferenci již od jejího vzniku zde u Munga a vás jsem tu v předchozích letech rozhodně neviděla. Tak kdopak je ten šťastlivý muž?"

Kate se trochu ironicky usmála a chystala se odpovědět, když se otevřely dveře výtahu a společně s několika lékouzelníky, kteří se okamžitě vrhli na pomoc jejich mladé kolegyni, vyšel i její manžel. Okamžitě k ní vyrazil.

"Než začneš vyšilovat, jenom bych ti chtěla říct, že to nebyla má chyba," začala dřív, než se dostal ke slovu.

Žena vedle ní se zvědavě otočila a poté strnula. Stejně jako Snape, který vypadal, že vůbec lituje toho, že si pro ni sem přijel. Čarodějka se tajuplně usmála a Kate přísahala, že v jejích očích zahlédla ďábelské ohníčky.

"Jaké štěstí, že jsem zde potkala tvou ženu, nemám-li pravdu Severusi?"
"Nepochybně, Minervo."

10. Důvěrné myšlenky

2. října 2016 v 16:13 Spoutaní

WATTPAD

10. Důvěrné myšlenky

Neodpověděl, pouze na ni zíral. Kate v jeho očích zahlédla cosi jako bolest, ale bylo to tak rychle pryč, že si to mohla dost dobře jen namlouvat. Z jeho obličeje nebyla schopná nic vyčíst a když se ticho prodlužovalo, promluvila.

"Vím, že se naše mysli dotkly a já v Godrikově dole nikdy nebyla, takže jsem si jistá, že tahle vzpomínka patřila tobě."
Stále mlčel.

"Neudělala jsem to schválně. Očividně o tom nechceš mluvit, takže se o tom už nezmíním," dokončila to a na podezíravý úžas v jeho očích se ušklíbla. "Možná jsem mrcha, ale dokážu ctít tajemství."

Vstala z postele, když ucítila další závrať a zamířila ke koupelně. Nepřekvapilo ji, že se k ní Snape nepřidal. Na druhou stranu ji do zad netrefila žádná kletba, takže na ni pravděpodobně nebyl ani tak naštvaný.
"Ne před Temným Pánem."

To ji donutilo zastavit a ohlédnout se přes rameno. Díval se na ni a ona ho nenáviděla za to, jak perfektní masku na své tváři dokáže stvořit během vteřiny. Pokud vztek na její tváři viděl, nekomentoval ho.

"Před ním ne," souhlasila, ale hrdě zvedla bradu a vyzývavě přimhouřila oči. "Ovšem to není čistě má vůle. Jsem si jistá, že znáš hloubku mého nitrozpytu a nitrobrany a moc dobře víš, že kdybych mu přístup nepovolila, tak ho nemá."
"Nejsi jediná," utrousil ironicky, ale za jeho slovy se skrývalo něco víc.

Nakonec pouze přikývla a zabouchla se v koupelně, načež znovu objala záchodovou mísu. Snape před ní něco tají a ona přijde na to, co.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Poté, co její teplota, halucinace i nevolnost odezněli, vše se vrátilo do jejich zaběhlých kolejí. Každé ráno posnídali, poté Snape odešel, zatímco Kate pracovala na domě a večer se sešli nad plány a večeří.

Nehodlala se mu cpát do soukromí, takže své palčivé otázky o Godrikově dole vypustila z hlavy, ovšem to, že je neprobírala se Snapem neznamenalo, že je stále nepotkávala ve svých snech. I on si toho všimnul, pokud lahvička s bezesným lektvarem na jejím nočním stolku něco znamenala.

Pochopila, že je z jejího zjištění svým způsobem nervózní a křečovitý, kdykoli s ní přišel do kontaktu. Kate ale nehodlala ničit jejich malé příměří a tak svou zvědavost raději zahrabala hluboko a věnovala se opravám domu.

Vrátit se na setkání a před Voldemorta bylo asi stejně příjemné, jako čelit svazovací kletbě, co na ni uvrhl Jeoffrey Luther. Ano, již poznala jméno svého smrtijedského kolegy, který ji málem svým kouzlem připravil o život.

Na prvním setkání, kam se Snapem dorazili od nepovedeného zajetí Harryho Pottera, opět okusila "velkorysost" svého Pána a několik desítek minut si se Snapem střídavě vytrpěli pod Cruciatem a dalšími kouzly, dokud to Voldemorta nepřestalo bavit.

Snape ji tehdy musel doslova odtáhnout ze středu místnosti, a byť sám protrpěl pod Voldemortovou hůlkou několik trýznivých minut, skoro vypadal, jako by se u toho ani nezadýchal. Co ho drželo vzpřímeného, pochopila vzápětí.

Temný Pán si přivolal nicnetušícího Jeoffreyho, který v domnění, že již byl potrestán za svou neschopnost s ostatními smrtijedy, spořádaně předstoupil a poklekl. Voldemort pouze líně mávl rukou Snapeovým směrem a posadil se s fanaticky jiskřícíma očima na svůj trůn.

Jeoffrey se okamžitě postavil, když se k němu rychlým krokem rozešel Snape, zatímco Kate podpírala její matka. Kate si všimla, že vypadá pohubleji, než kdy předtím a soudě dle její tváře jí nebylo nejlépe.

Poté už měla oči jen pro svého manžela. Ten vybídl mladého smrtijeda ke klasickému souboji, v němž měl zcela nulovou šanci ho porazit, ale k všeobecnému šoku na jeho nabídku přistoupil. Byl to úctyhodný souboj, nicméně Kate předem věděla, kdo bude vítězem.

Ve chvíli, kdy byl Jeoffrey odzbrojen, padl k zemi pod dobře mířeným Cruciatem od Snapea. Několik minut se s křikem svíjel, než Severus sklonil hůlku a špičkou boty ho převrátil na záda, aby mu hleděl do obličeje.

V té chvíli už všichni pozorovali mistra při jeho práci. Snape mladíka velice efektivně mučil tiše mumlanými kouzly a svými lektvary, dokud neprosil o slitování a rychlou smrt. K všeobecné mrzutosti všech přihlížejících mužů (a Bellatrix) mu vyhověl.

Voldemort v té chvíli povstal, pochválil neskonalou preciznost a schopnosti svého mistra Lektvarů, než k sobě přivolal pár vyvolených a zamířil s nimi do vedlejší místnosti společně s Nagini po jeho boku.

Kate odstoupila od starostlivých rukou své matky a trochu vratkým, přesto sebejistým krokem zamířila do středu místnosti. Sundala z obličeje svou masku a přešla ke Snapeovi, jenž se postavil od zuboženého těla a zadíval se na ni.

Věděla, že je všichni sledují a věděla, že musí zpevnit jejich reputaci a dát všem varování, aby si nezačínali s manželi Snapeovými. Postavila se na špičky a věnovala mu letmý polibek na rty a bez váhání se zavěsila do jeho rámě.

Ignorovala šum, který to vyvolalo v smrtijedských řadách a zcela kontrolovala svůj chladnokrevný výraz. Snape si ji k sobě pevněji přitáhl, neboť věděl, že je její chůze stále nejistá a společně zamířili ven z místnosti.

Pustila ho až v jejich domě, když ji tichým hlasem upozornil, že již nemají žádné publikum.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Věděla, že sní.
Pohybovala se příliš lehce, příliš zmateně. Obrazy kolem ní se míhaly šílenou rychlostí, dokud se nezastavily u jednoho z domů na konci ulice.

Byla si jistá, že je to Godrikův důl. Nikde jinde být nemohla.
Opatrně se rozešla a bolestně sykla, když šlápla na střep. Byla bosá. Ve snu ji nic zranit nemohlo, to dobře věděla, přesto se zadívala na svou levou nohu a nadzvedla ji ze země. Ve šlapce měla zabodnutý střep.

Trhla sebou, když uslyšela ženský výkřik a přestože by nejradši ze všeho utekla, donutila se pokračovat k domu. Každým krokem, kterým se k němu blížila, se z domu stávala polorozpadlá sutina.

Prošla rozbitými vchodovými dveřmi a zamířila ke schodišti. Z patra stále slyšela ženský křik a chlupy na rukou se jí postavily zlou předtuchou. Pomalu obešla převrácenou pohovku a venku se zablýsklo.
Na zemi ležel muž, oči doširoka otevřené, na rtech poslední kletba-

Prudce se posadila a lapala po dechu. Matně si uvědomovala pohyb vedle sebe a málem vyletěla z kůže, když na svých zádech ucítila chladnou dlaň.

"Bezesný spánek přestal fungovat," konstatoval zcela klidně Snape a mávnutím ruky rozsvítil stolní lampičku.
"Očividně," dostala ze sebe roztřeseným hlasem. Zamračila se a donutila svůj hlas k poslušné zlosti. "Neměl bys takové věci vědět dřív, než se stanou?"

"Vypadám jako věštkyně?" opáčil mrzutě Snape, zatímco vstal, přešel ke svému kabinetu a protřel si oči.
"Co se pokazilo?" tázala se Kate okamžitě a opřela se o pelest.

"Zjevně bylo kouzlo silnější, než jsem předpokládal a tvé magické jádro spaluje lektvar rychleji, než by mělo," odpověděl jí svým profesorským hlasem, ale důsledkem probuzení z tvrdého spánku postrádal jakoukoliv běžnou agresi. "Neodvažuji se ti ovšem dát další nebo zvýšit dávkování. To by mohlo vést k vážnějším problémům."

"Výborně," zavřela útrpně oči a vyslovila nahlas svou myšlenku. "Takže se musím nějak zcela zbavit toho kouzla, protože se to tobě nepodařilo? Nebo mám v sobě prostě jen tvé vzpomínky a nedokážu je ve své hlavě udržet v klidu?"

Když mlčel, zvědavě otevřela oči. Zíral na ni; v rukou třímal myslánku. Zamračila se, když pochopila jeho výraz a našpulila ret jako malé děcko.

"Ano, to bys nevěřil, opravdu nejsem blbá a dávala jsem ve škole pozor."
"Očividně ale jen v předmětech, jenž jsi považovala za důležité," opáčil okamžitě Snape a postavil myslánku na postel přímo před ni.

Podívala se na rozvířenou hladinu a poté do Snapeových očí. Pozvedla obočí v jasném gestu a podle jeho pevně stažených rtů a tvrdého pohledu pochopila. Opravdu to byla jeho myslánka.

"Nemáš strach, že bych ti nahlížela do tvého soukromí?" rýpla si, když se natáhla po hůlce a prošla nitroklidem.
"Nikoliv."

To ji donutilo se zastavit a opravdu se na něj podívat. V jeho očích neviděla žádný výsměch (nebo alespoň ne tak silný, jako obvykle), ale čirou upřímnost. Opravdu věřil tomu, že se mu do jeho soukromí nebude rýpat.

"Děkuji," začala opatrně. "Ale myslím, že bys ji měl dát na jiné místo, kde ji nebudu hledat. Nechci se ti plést do soukromí, ale..."

"...jsi Zmijozel, stejně jako já," dokončil za ni a odfrkl si. "To samozřejmě dobře vím. Jsi loajální, co se týče tajemství a soukromí, ovšem kdyby se to hodilo v tvůj prospěch, tak bys neváhala a použila to proti mně."

Přikývla. Nemělo cenu zapírat a ona nebyla z těch, co by se snažila popřít svou povahu. Samozřejmě, že byla schopná lhát, ale usoudila, že momentálně je to stejně zbytečné. Zvlášť, když její protivník má stejně silné zbraně v této oblasti jako ona.

Položila hůlku ke svému spánku a ihned si vybavila svou noční můru. Musela pevně stisknout svou hůlku, když ucítila tah magie ve své hlavě, zatímco z ní odstraňovala cizí myšlenku a opatrně ji složila do myslánky.

Ta se jemně rozvibrovala a na jejím povrchu se mihlo rozborcené stavení a poté celou scénu proťal blesk a myšlenka se rozplynula na vodní hladině. Kate se donutila zvednout svůj pohled a odklonila se od myslánky.

"Nepodíváš se na ni?" nestihla skrýt své upřímné překvapení, když se Snape pouze zvednul a odnesl myslánku na její předchozí místo ve svém kabinetu.

"Je pozdě a oba jsme unavení. Pochybuji, že by bylo moudré se snažit rozebírat větší hloubku tvého snu, zatímco jsme oba indisponovaní," řekl a s klidem znovu vlezl do postele a zhasnul lampičku.

Kate stále bez hnutí seděla opřená a přitáhla si k sobě kolena. V hlavě teď měla menší díru po ztracené myšlence, ovšem zlý pocit v ní stále přetrvával. Zavřela oči a znovu si pročišťovala mysl, zatímco naslouchala pravidelnému oddechování Severuse.

"Asi bych měla jít do vedlejší ložnice," vyslovila svou myšlenku nahlas, otevřela oči a zadívala se na Snapeova záda.
"Z jakého důvodu?" ozvalo se ochraptěle a značně mrzutě z jeho strany.

"Bez bezesného spánku to nebude... klidná noc," připustila a vnitřně se otřásla, když si vybavila své obvyklé noční můry. "Raději si půjdu lehnout vedle. Ráno máš konferenci u Munga..." ...a potřebuješ se vyspat.

"Máš přehled," podotknul a ona nechápavě zamrkala do tmy, než pokračoval. "Nevěděl jsem, že jsi se rozhodla být mou osobní asistentkou."

Zamračila se, ale s mírným pobavením se pousmála. Byla to rýpavá poznámka, ale neuniklo jí, že to na něj zjevně udělalo dojem.

"Tomu se říká mít přehled - měl bys to taky někdy vyzkoušet, nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit," odsekla s klidem.
"To si jistě zapamatuji," ironie z jeho hlasu přímo přetékala. Poté se na okamžik odmlčel. "Cením si tvé starosti o mé zdraví, nicméně jsem dospělý a dokážu sám rozhodnout o tom, co je pro mě nejlepší."

"Až budu mít noční můru-"
"-tak tě probudím," dokončil za ni s klidem a dodal uštěpačně. "Uklidnil jsem tvou obavu natolik, že si lehneš a přestaneš mě otravovat svým myšlením?"

Na to se neobtěžovala odpovědět, nicméně si skutečně lehla a otočila se k němu zády. Pevně objala jeden z polštářů a zavřela oči. Spánek ji přemohl rychleji, než čekala.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Bylo až neuvěřitelné, jak rychle a efektivně dokázala zaspat veškeré své noční můry jen okamžik poté co ji z jedné Severus probudil. Nevypadala ani, že by ho registrovala, jen znovu zavřela oči a usnula.
Měla pravdu, což ho skutečně vytáčelo.

Netrvalo to snad ani dvacet minut od chvíle, kdy se její dech zklidnil a přišel první výkřik z mnoha té noci. Snape se jen otočil a zatřásl s ní, aby ji probral. Otevřela oči, ale nevypadala, že ho vnímá, načež je zavřela a spala dál.

Severus se tím nehodlal dál zaobírat - sám chtěl nabrat několik hodin spánku, takže se jen otočil a zavřel oči. Zatímco Kate byla jednou z těch lidí, co se v noci mohli převalovat a nevzbudilo by je naprosto nic, Snape byl pravým opakem.

V první chvíli si nebyl jist, co ho vzbudilo a jeho ruka tedy okamžitě zamířila k hůlce, již si schovával pod polštářem. Byl připraven jakéhokoliv útočníka zastavit, třebaže se mu zdálo prakticky nemožné obejít ochrany jeho domu.

Proto otevřel oči a očima přejel po ztemnělé místnosti, jen aby neslyšně zavrčel, když si uvědomil pravou příčinu jeho znepokojení. V místnosti opravdu nebyl žádný útočník, co by se je pokoušel zabít, to ne.
Pouze jeho žena.

Kate, která momentálně spokojeně oddechovala, zcela přilepená k jeho zádům. Byl na sebe naštvaný, že ho to nevzbudilo již dřív, neboť jeho ženě se podařilo během noci k němu přiblížit a obejmout ho.

Uvažoval, že by ji vzbudil nebo pouze odstrčil na její půlku, ovšem zdálo se, že se její noční můry nevracely, když měla něco, kolem čeho se mohla bezpečně obmotat jako lidská chobotnice. Snapeova zachmuřená tvář se opřela o polštář.

Nemělo cenu ji budit a nutit spát na své půlce. Během noci by se k němu stejně opět přilepila a nebyl by mrzutý pouze on, ale i Catherine. A Severus nebyl šílenec - mrzuté ženy byly něco s čím se opravdu nerad vypořádával.
Mrknul na budík na nočním stolku. 2.53.

Měl ještě spoustu času, než bude vstávat a pokud chtěl na Konferenci předvést svůj obvyklý dokonalý výkon, pak by měl využít tolik odpočinku, kolik jen může. Koneckonců, připomínal si, bylo to v zájmu jich obou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate probudilo tiché drnčení budíku a jako obvykle, když otevřela oči, Snape už byl dávno pryč. Spokojeně se protáhla a vyrazila k šatníku, z něhož vytáhla své oblečení a zamířila do koupelny. Trvalo jí to jen pár minut, než byla spokojená se svým zjevem a vyrazila do kuchyně.

"Dobré ráno," pozdravila svého manžela a na jeho kývnutí odkráčela do kuchyňky.
S dobrým pocitem otevírala skříňky a připravovala kávu, zatímco mohla obdivovat svou ruční práci, kterou zde odvedla.

Nové pulty, skříňky, vyleštěné nádobí i příbory. Byla na sebe opravdu hrdá, protože z domu hrůzy na Tkalcovské se pomalu stávalo rodinné obydlí. S tichým prozpěvováním chystala snídani, kterou poté přenesla do jejich jídelny.

Snape se pouze ušklíbl jejímu prozpěvování, ale nijak ji nekritizoval. Měla pěkný hlas, ovšem on musel dát najevo, jak moc mu to "vadí". Nenechala se tím odradit první den, kdy ze sebe vyloudila nějakou notu a od té chvíle tak činila, kdykoliv měla náladu.

Naservírovala oběma menší snídani a dolila Severusovi kávu. Poté se posadila naproti němu a dala se do svého každodenního účetnictví, ale tentokrát se nedobrala ani poloviny, když ji z práce vytrhl jeho hlas.

"Máš dnes něco podstatného v plánu?"
"Například?"

"Nějaký neodkladný projekt, nová zásilka nábytku nebo rozkreslení dalšího plánu domu?" neváhal s tím si do ní vrtnout.
"Ani ne," odbyla jeho pokus ji naštvat. Byla odpočatá a připravená, dnes ji nemohl nijak rozhodit. "Potřebuješ něco?"

Odložil noviny, což ji donutilo se zvědavě napřímit na židli. Ani nad tím nepozvedl obočí a přitáhl si k sobě své poznámky. Odkašlal si a stále se díval do svých materiálů, když promluvil.

"Napadlo mě, že bys mě mohla doprovodit k Mungovi a poté zamířit do jejich lékárny. Pokud si vzpomínám, měla jsi v plánu odstranit všechny kouzelné škůdce na půdě."
Samozřejmě, že to zaobalil tak, aby z toho nebyl jasný jeho záměr. Usmála se jeho skrývané ohleduplnosti.

"Pokud nemáš strach, že ti zničím tvé lektvary-"
"Jako bych tě vůbec nechal přiblížit se k nim," ušklíbl se.

"Půjdu ráda," přerušila ho okamžitě a poté se ďábelsky usmála. "Jsem si jistá, že tví kolegové rádi poznají tvou manželku."