10. Důvěrné myšlenky

2. října 2016 v 16:13 |  Spoutaní

WATTPAD

10. Důvěrné myšlenky

Neodpověděl, pouze na ni zíral. Kate v jeho očích zahlédla cosi jako bolest, ale bylo to tak rychle pryč, že si to mohla dost dobře jen namlouvat. Z jeho obličeje nebyla schopná nic vyčíst a když se ticho prodlužovalo, promluvila.

"Vím, že se naše mysli dotkly a já v Godrikově dole nikdy nebyla, takže jsem si jistá, že tahle vzpomínka patřila tobě."
Stále mlčel.

"Neudělala jsem to schválně. Očividně o tom nechceš mluvit, takže se o tom už nezmíním," dokončila to a na podezíravý úžas v jeho očích se ušklíbla. "Možná jsem mrcha, ale dokážu ctít tajemství."

Vstala z postele, když ucítila další závrať a zamířila ke koupelně. Nepřekvapilo ji, že se k ní Snape nepřidal. Na druhou stranu ji do zad netrefila žádná kletba, takže na ni pravděpodobně nebyl ani tak naštvaný.
"Ne před Temným Pánem."

To ji donutilo zastavit a ohlédnout se přes rameno. Díval se na ni a ona ho nenáviděla za to, jak perfektní masku na své tváři dokáže stvořit během vteřiny. Pokud vztek na její tváři viděl, nekomentoval ho.

"Před ním ne," souhlasila, ale hrdě zvedla bradu a vyzývavě přimhouřila oči. "Ovšem to není čistě má vůle. Jsem si jistá, že znáš hloubku mého nitrozpytu a nitrobrany a moc dobře víš, že kdybych mu přístup nepovolila, tak ho nemá."
"Nejsi jediná," utrousil ironicky, ale za jeho slovy se skrývalo něco víc.

Nakonec pouze přikývla a zabouchla se v koupelně, načež znovu objala záchodovou mísu. Snape před ní něco tají a ona přijde na to, co.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Poté, co její teplota, halucinace i nevolnost odezněli, vše se vrátilo do jejich zaběhlých kolejí. Každé ráno posnídali, poté Snape odešel, zatímco Kate pracovala na domě a večer se sešli nad plány a večeří.

Nehodlala se mu cpát do soukromí, takže své palčivé otázky o Godrikově dole vypustila z hlavy, ovšem to, že je neprobírala se Snapem neznamenalo, že je stále nepotkávala ve svých snech. I on si toho všimnul, pokud lahvička s bezesným lektvarem na jejím nočním stolku něco znamenala.

Pochopila, že je z jejího zjištění svým způsobem nervózní a křečovitý, kdykoli s ní přišel do kontaktu. Kate ale nehodlala ničit jejich malé příměří a tak svou zvědavost raději zahrabala hluboko a věnovala se opravám domu.

Vrátit se na setkání a před Voldemorta bylo asi stejně příjemné, jako čelit svazovací kletbě, co na ni uvrhl Jeoffrey Luther. Ano, již poznala jméno svého smrtijedského kolegy, který ji málem svým kouzlem připravil o život.

Na prvním setkání, kam se Snapem dorazili od nepovedeného zajetí Harryho Pottera, opět okusila "velkorysost" svého Pána a několik desítek minut si se Snapem střídavě vytrpěli pod Cruciatem a dalšími kouzly, dokud to Voldemorta nepřestalo bavit.

Snape ji tehdy musel doslova odtáhnout ze středu místnosti, a byť sám protrpěl pod Voldemortovou hůlkou několik trýznivých minut, skoro vypadal, jako by se u toho ani nezadýchal. Co ho drželo vzpřímeného, pochopila vzápětí.

Temný Pán si přivolal nicnetušícího Jeoffreyho, který v domnění, že již byl potrestán za svou neschopnost s ostatními smrtijedy, spořádaně předstoupil a poklekl. Voldemort pouze líně mávl rukou Snapeovým směrem a posadil se s fanaticky jiskřícíma očima na svůj trůn.

Jeoffrey se okamžitě postavil, když se k němu rychlým krokem rozešel Snape, zatímco Kate podpírala její matka. Kate si všimla, že vypadá pohubleji, než kdy předtím a soudě dle její tváře jí nebylo nejlépe.

Poté už měla oči jen pro svého manžela. Ten vybídl mladého smrtijeda ke klasickému souboji, v němž měl zcela nulovou šanci ho porazit, ale k všeobecnému šoku na jeho nabídku přistoupil. Byl to úctyhodný souboj, nicméně Kate předem věděla, kdo bude vítězem.

Ve chvíli, kdy byl Jeoffrey odzbrojen, padl k zemi pod dobře mířeným Cruciatem od Snapea. Několik minut se s křikem svíjel, než Severus sklonil hůlku a špičkou boty ho převrátil na záda, aby mu hleděl do obličeje.

V té chvíli už všichni pozorovali mistra při jeho práci. Snape mladíka velice efektivně mučil tiše mumlanými kouzly a svými lektvary, dokud neprosil o slitování a rychlou smrt. K všeobecné mrzutosti všech přihlížejících mužů (a Bellatrix) mu vyhověl.

Voldemort v té chvíli povstal, pochválil neskonalou preciznost a schopnosti svého mistra Lektvarů, než k sobě přivolal pár vyvolených a zamířil s nimi do vedlejší místnosti společně s Nagini po jeho boku.

Kate odstoupila od starostlivých rukou své matky a trochu vratkým, přesto sebejistým krokem zamířila do středu místnosti. Sundala z obličeje svou masku a přešla ke Snapeovi, jenž se postavil od zuboženého těla a zadíval se na ni.

Věděla, že je všichni sledují a věděla, že musí zpevnit jejich reputaci a dát všem varování, aby si nezačínali s manželi Snapeovými. Postavila se na špičky a věnovala mu letmý polibek na rty a bez váhání se zavěsila do jeho rámě.

Ignorovala šum, který to vyvolalo v smrtijedských řadách a zcela kontrolovala svůj chladnokrevný výraz. Snape si ji k sobě pevněji přitáhl, neboť věděl, že je její chůze stále nejistá a společně zamířili ven z místnosti.

Pustila ho až v jejich domě, když ji tichým hlasem upozornil, že již nemají žádné publikum.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Věděla, že sní.
Pohybovala se příliš lehce, příliš zmateně. Obrazy kolem ní se míhaly šílenou rychlostí, dokud se nezastavily u jednoho z domů na konci ulice.

Byla si jistá, že je to Godrikův důl. Nikde jinde být nemohla.
Opatrně se rozešla a bolestně sykla, když šlápla na střep. Byla bosá. Ve snu ji nic zranit nemohlo, to dobře věděla, přesto se zadívala na svou levou nohu a nadzvedla ji ze země. Ve šlapce měla zabodnutý střep.

Trhla sebou, když uslyšela ženský výkřik a přestože by nejradši ze všeho utekla, donutila se pokračovat k domu. Každým krokem, kterým se k němu blížila, se z domu stávala polorozpadlá sutina.

Prošla rozbitými vchodovými dveřmi a zamířila ke schodišti. Z patra stále slyšela ženský křik a chlupy na rukou se jí postavily zlou předtuchou. Pomalu obešla převrácenou pohovku a venku se zablýsklo.
Na zemi ležel muž, oči doširoka otevřené, na rtech poslední kletba-

Prudce se posadila a lapala po dechu. Matně si uvědomovala pohyb vedle sebe a málem vyletěla z kůže, když na svých zádech ucítila chladnou dlaň.

"Bezesný spánek přestal fungovat," konstatoval zcela klidně Snape a mávnutím ruky rozsvítil stolní lampičku.
"Očividně," dostala ze sebe roztřeseným hlasem. Zamračila se a donutila svůj hlas k poslušné zlosti. "Neměl bys takové věci vědět dřív, než se stanou?"

"Vypadám jako věštkyně?" opáčil mrzutě Snape, zatímco vstal, přešel ke svému kabinetu a protřel si oči.
"Co se pokazilo?" tázala se Kate okamžitě a opřela se o pelest.

"Zjevně bylo kouzlo silnější, než jsem předpokládal a tvé magické jádro spaluje lektvar rychleji, než by mělo," odpověděl jí svým profesorským hlasem, ale důsledkem probuzení z tvrdého spánku postrádal jakoukoliv běžnou agresi. "Neodvažuji se ti ovšem dát další nebo zvýšit dávkování. To by mohlo vést k vážnějším problémům."

"Výborně," zavřela útrpně oči a vyslovila nahlas svou myšlenku. "Takže se musím nějak zcela zbavit toho kouzla, protože se to tobě nepodařilo? Nebo mám v sobě prostě jen tvé vzpomínky a nedokážu je ve své hlavě udržet v klidu?"

Když mlčel, zvědavě otevřela oči. Zíral na ni; v rukou třímal myslánku. Zamračila se, když pochopila jeho výraz a našpulila ret jako malé děcko.

"Ano, to bys nevěřil, opravdu nejsem blbá a dávala jsem ve škole pozor."
"Očividně ale jen v předmětech, jenž jsi považovala za důležité," opáčil okamžitě Snape a postavil myslánku na postel přímo před ni.

Podívala se na rozvířenou hladinu a poté do Snapeových očí. Pozvedla obočí v jasném gestu a podle jeho pevně stažených rtů a tvrdého pohledu pochopila. Opravdu to byla jeho myslánka.

"Nemáš strach, že bych ti nahlížela do tvého soukromí?" rýpla si, když se natáhla po hůlce a prošla nitroklidem.
"Nikoliv."

To ji donutilo se zastavit a opravdu se na něj podívat. V jeho očích neviděla žádný výsměch (nebo alespoň ne tak silný, jako obvykle), ale čirou upřímnost. Opravdu věřil tomu, že se mu do jeho soukromí nebude rýpat.

"Děkuji," začala opatrně. "Ale myslím, že bys ji měl dát na jiné místo, kde ji nebudu hledat. Nechci se ti plést do soukromí, ale..."

"...jsi Zmijozel, stejně jako já," dokončil za ni a odfrkl si. "To samozřejmě dobře vím. Jsi loajální, co se týče tajemství a soukromí, ovšem kdyby se to hodilo v tvůj prospěch, tak bys neváhala a použila to proti mně."

Přikývla. Nemělo cenu zapírat a ona nebyla z těch, co by se snažila popřít svou povahu. Samozřejmě, že byla schopná lhát, ale usoudila, že momentálně je to stejně zbytečné. Zvlášť, když její protivník má stejně silné zbraně v této oblasti jako ona.

Položila hůlku ke svému spánku a ihned si vybavila svou noční můru. Musela pevně stisknout svou hůlku, když ucítila tah magie ve své hlavě, zatímco z ní odstraňovala cizí myšlenku a opatrně ji složila do myslánky.

Ta se jemně rozvibrovala a na jejím povrchu se mihlo rozborcené stavení a poté celou scénu proťal blesk a myšlenka se rozplynula na vodní hladině. Kate se donutila zvednout svůj pohled a odklonila se od myslánky.

"Nepodíváš se na ni?" nestihla skrýt své upřímné překvapení, když se Snape pouze zvednul a odnesl myslánku na její předchozí místo ve svém kabinetu.

"Je pozdě a oba jsme unavení. Pochybuji, že by bylo moudré se snažit rozebírat větší hloubku tvého snu, zatímco jsme oba indisponovaní," řekl a s klidem znovu vlezl do postele a zhasnul lampičku.

Kate stále bez hnutí seděla opřená a přitáhla si k sobě kolena. V hlavě teď měla menší díru po ztracené myšlence, ovšem zlý pocit v ní stále přetrvával. Zavřela oči a znovu si pročišťovala mysl, zatímco naslouchala pravidelnému oddechování Severuse.

"Asi bych měla jít do vedlejší ložnice," vyslovila svou myšlenku nahlas, otevřela oči a zadívala se na Snapeova záda.
"Z jakého důvodu?" ozvalo se ochraptěle a značně mrzutě z jeho strany.

"Bez bezesného spánku to nebude... klidná noc," připustila a vnitřně se otřásla, když si vybavila své obvyklé noční můry. "Raději si půjdu lehnout vedle. Ráno máš konferenci u Munga..." ...a potřebuješ se vyspat.

"Máš přehled," podotknul a ona nechápavě zamrkala do tmy, než pokračoval. "Nevěděl jsem, že jsi se rozhodla být mou osobní asistentkou."

Zamračila se, ale s mírným pobavením se pousmála. Byla to rýpavá poznámka, ale neuniklo jí, že to na něj zjevně udělalo dojem.

"Tomu se říká mít přehled - měl bys to taky někdy vyzkoušet, nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit," odsekla s klidem.
"To si jistě zapamatuji," ironie z jeho hlasu přímo přetékala. Poté se na okamžik odmlčel. "Cením si tvé starosti o mé zdraví, nicméně jsem dospělý a dokážu sám rozhodnout o tom, co je pro mě nejlepší."

"Až budu mít noční můru-"
"-tak tě probudím," dokončil za ni s klidem a dodal uštěpačně. "Uklidnil jsem tvou obavu natolik, že si lehneš a přestaneš mě otravovat svým myšlením?"

Na to se neobtěžovala odpovědět, nicméně si skutečně lehla a otočila se k němu zády. Pevně objala jeden z polštářů a zavřela oči. Spánek ji přemohl rychleji, než čekala.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Bylo až neuvěřitelné, jak rychle a efektivně dokázala zaspat veškeré své noční můry jen okamžik poté co ji z jedné Severus probudil. Nevypadala ani, že by ho registrovala, jen znovu zavřela oči a usnula.
Měla pravdu, což ho skutečně vytáčelo.

Netrvalo to snad ani dvacet minut od chvíle, kdy se její dech zklidnil a přišel první výkřik z mnoha té noci. Snape se jen otočil a zatřásl s ní, aby ji probral. Otevřela oči, ale nevypadala, že ho vnímá, načež je zavřela a spala dál.

Severus se tím nehodlal dál zaobírat - sám chtěl nabrat několik hodin spánku, takže se jen otočil a zavřel oči. Zatímco Kate byla jednou z těch lidí, co se v noci mohli převalovat a nevzbudilo by je naprosto nic, Snape byl pravým opakem.

V první chvíli si nebyl jist, co ho vzbudilo a jeho ruka tedy okamžitě zamířila k hůlce, již si schovával pod polštářem. Byl připraven jakéhokoliv útočníka zastavit, třebaže se mu zdálo prakticky nemožné obejít ochrany jeho domu.

Proto otevřel oči a očima přejel po ztemnělé místnosti, jen aby neslyšně zavrčel, když si uvědomil pravou příčinu jeho znepokojení. V místnosti opravdu nebyl žádný útočník, co by se je pokoušel zabít, to ne.
Pouze jeho žena.

Kate, která momentálně spokojeně oddechovala, zcela přilepená k jeho zádům. Byl na sebe naštvaný, že ho to nevzbudilo již dřív, neboť jeho ženě se podařilo během noci k němu přiblížit a obejmout ho.

Uvažoval, že by ji vzbudil nebo pouze odstrčil na její půlku, ovšem zdálo se, že se její noční můry nevracely, když měla něco, kolem čeho se mohla bezpečně obmotat jako lidská chobotnice. Snapeova zachmuřená tvář se opřela o polštář.

Nemělo cenu ji budit a nutit spát na své půlce. Během noci by se k němu stejně opět přilepila a nebyl by mrzutý pouze on, ale i Catherine. A Severus nebyl šílenec - mrzuté ženy byly něco s čím se opravdu nerad vypořádával.
Mrknul na budík na nočním stolku. 2.53.

Měl ještě spoustu času, než bude vstávat a pokud chtěl na Konferenci předvést svůj obvyklý dokonalý výkon, pak by měl využít tolik odpočinku, kolik jen může. Koneckonců, připomínal si, bylo to v zájmu jich obou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate probudilo tiché drnčení budíku a jako obvykle, když otevřela oči, Snape už byl dávno pryč. Spokojeně se protáhla a vyrazila k šatníku, z něhož vytáhla své oblečení a zamířila do koupelny. Trvalo jí to jen pár minut, než byla spokojená se svým zjevem a vyrazila do kuchyně.

"Dobré ráno," pozdravila svého manžela a na jeho kývnutí odkráčela do kuchyňky.
S dobrým pocitem otevírala skříňky a připravovala kávu, zatímco mohla obdivovat svou ruční práci, kterou zde odvedla.

Nové pulty, skříňky, vyleštěné nádobí i příbory. Byla na sebe opravdu hrdá, protože z domu hrůzy na Tkalcovské se pomalu stávalo rodinné obydlí. S tichým prozpěvováním chystala snídani, kterou poté přenesla do jejich jídelny.

Snape se pouze ušklíbl jejímu prozpěvování, ale nijak ji nekritizoval. Měla pěkný hlas, ovšem on musel dát najevo, jak moc mu to "vadí". Nenechala se tím odradit první den, kdy ze sebe vyloudila nějakou notu a od té chvíle tak činila, kdykoliv měla náladu.

Naservírovala oběma menší snídani a dolila Severusovi kávu. Poté se posadila naproti němu a dala se do svého každodenního účetnictví, ale tentokrát se nedobrala ani poloviny, když ji z práce vytrhl jeho hlas.

"Máš dnes něco podstatného v plánu?"
"Například?"

"Nějaký neodkladný projekt, nová zásilka nábytku nebo rozkreslení dalšího plánu domu?" neváhal s tím si do ní vrtnout.
"Ani ne," odbyla jeho pokus ji naštvat. Byla odpočatá a připravená, dnes ji nemohl nijak rozhodit. "Potřebuješ něco?"

Odložil noviny, což ji donutilo se zvědavě napřímit na židli. Ani nad tím nepozvedl obočí a přitáhl si k sobě své poznámky. Odkašlal si a stále se díval do svých materiálů, když promluvil.

"Napadlo mě, že bys mě mohla doprovodit k Mungovi a poté zamířit do jejich lékárny. Pokud si vzpomínám, měla jsi v plánu odstranit všechny kouzelné škůdce na půdě."
Samozřejmě, že to zaobalil tak, aby z toho nebyl jasný jeho záměr. Usmála se jeho skrývané ohleduplnosti.

"Pokud nemáš strach, že ti zničím tvé lektvary-"
"Jako bych tě vůbec nechal přiblížit se k nim," ušklíbl se.

"Půjdu ráda," přerušila ho okamžitě a poté se ďábelsky usmála. "Jsem si jistá, že tví kolegové rádi poznají tvou manželku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama