13. Nesplatitelný dluh

20. října 2016 v 20:25 |  Spoutaní

WATTPAD

13. Nesplatitelný dluh

Zprvu si nebyla jistá, jestli slyšela správně. Nebo lépe řečeno - odezírala správně.

Jistá si byla za pár minut, kdy stejné jméno zopakoval, tentokrát silněji, rozhodněji. V jeho zamlženém pohledu byla velmi syrová emoce. Nevěděla, co si počít, takže ho raději dále uklidňovala svými slovy, která dle jeho výrazu zcela postrádala obsah, ovšem zvuk jejího hlasu pro něj něco znamenal.

Nemohla s jistotou tvrdit, že je zcela při vědomí nebo že už prožívá své halucinace. Nebyla lékouzelnicí a prozatím byla ráda, že se jí ho podařilo udržet naživu, zatímco se snažila vymyslet náhradní plán, kdyby se mu přitížilo.

Hodlala zavolat Josephovi - ten Severuse znal a byl jeho dlouholetým přítelem. Kate k němu stále neměla vybudovanou pevnou důvěru, ale věřila Snapeovu dobrému úsudku v lidech. Koneckonců mohla Cooka zabít v momentě, kdy by se jí zdálo, že něco chystá.

"Kdo je sakra Lily?" zašeptala a jemně třela manželovo zápěstí, aby povolil svůj stisk na jejích rukou.

Něco jí v odpověď zamumlal, ale jeho slova opět přestala dávat smysl, když se zadíval na stěnu za ní a pozoroval neviditelnou osobu.

Nevypadal vyděšeně nebo rozzuřeně, takže to pokládala za relativně bezpečné. Alespoň prozatím. Bohužel však nemohla dělat nic jiného, než stát jako stráž u jeho postele a doufat, že neudělá něco hloupého a nezraní se. Nebo ji.

Když ho donutila si lehnout, její zrak padl na noční stolek u jeho strany postele. Pokradmu se podívala na svého muže, jenž zrovna mluvil ke svému dalšímu neviditelnému společníkovi a rozhodla se.

Použila na něj poutací kletbu, aby si nic neudělal a spěšně přešla k nočnímu stolku. Nepozastavila se nad tím, že mu zasahuje do soukromí. Rychle otevřela jedinou přihrádku a vytáhla z ní knihu, kterou před ní chtěl tak úzkostlivě schovat.

Pomalu ji ve svých rukou přetočila a hledala cokoliv, co by jí dalo další kousek skládačky jménem Severus Snape. Na obalu nenašla ovšem nic jiného, než název Nebezpečné lektvary a jak je (ne)použít od Ricka Skulmana.

Málem knihu odložila a vynadala si za svou ukvapenost, když si povšimla zasunuté fotky, kterou předtím považovala za záložku. Pro jistotu vytáhla svou hůlku, než knihu otevřela a byla ráda, že tak učinila.

Její muž si totiž svou knihu pojistil varovným zaklínadlem, které skvěle fungovalo jako alarm a pravděpodobně by Kate prozradil jako potencionálního zloděje. Jenže majitel knihy momentálně s podivným šklebem uhýbal neviditelnému testrálovi, jak jen mu to jeho pouta dovolovala.

Znovu se nezaobírala nemorálností svých činů a zastavila alarm. Poté knihu otevřela na straně se záložkou a opatrně vytáhla starou a omšelou fotografii, která zakládala kapitolu o pojednání nad afrodiziaky.

Kate knihu tiše zaklapla, položila na stolek a posadila se s fotografií na postel. Chvíli zírala na dvojici studentů, z nichž v jednom bezprostředně poznala svého muže v jeho studentských letech, jak se podmračeně dívá kupředu. Druhou osobou byla dívka - nepochybně Lily - a na rozdíl od Snapea se do objektivu usmívala.

S určitostí věděla, že tu dívku - nyní jistě dospělou ženu - nezná. Také nikdy neslyšela Snapea, že by se zmiňoval o nějaké známosti, pomyslela si trpce. Ne že by s tím měla problém. Protože oni byli manželé jen naoko a Snape mohl mít jakoukoliv milenku chtěl.

Potřásla hlavou a otočila fotografii. Na druhé straně bylo Severusovým precizním rukopisem zaznamenáno Lily & Severus, 1974. Znovu obrátila snímek a zkoumavě se zahleděla na obrázek. Bylo nad slunce jasné, že je to vyfocené v létě, třebaže Snape měl na své košili připíchnutý zmijozelský znak.

Zřejmě se cítil lépe jako student Bradavic, než jako obyčejný kluk. Už v té době byl velice vysoký a hubený, a přestože fotografie byla černobílá, Kate si všimla jeho výrazu ve tváři. Jeho oči postrádaly nynější ostrost a chlad.

Stále v sobě měly nějakou lidskost a jemnost. Troufala si tvrdit, že i dětskou naivitu, která pomalu přecházela v dospělost. Stále ale držely stejnou inteligenci, vnímavost i obezřetnost, kterou u svého manžela tak často vídala.

Zaměřila se raději na dívku a nepokoušela se zkoumat chlapce na snímku do detailu. Děvče mělo nádherné a lehce zvlněné dlouhé vlasy. Smála se do objektivu a objímala Snapea, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na sebe.

Bylo očividné, že to jejímu společníkovi nevadí, neboť se nepokoušel od ní odklonit. Právě naopak. Držel ji kolem pasu a i když se snažil tvářit znuděně a nezaujatě, dívčina pozornost ho zjevně těšila.

Kate žárlila.

Bylo to takto jednoduché. Vlastně na podobný cit neměla ani nárok - ke Snapeovi se nechovala nijak zvlášť vřele, neměla zájem s ním mít cokoliv společného a rozhodně jí nezáleželo na tom, co si o ní myslí.

I když to vlastně nebyla tak úplně pravda. Tedy - to první ano; Kate nemohla zapřít rozmazlenou malou mrchu uvnitř sebe. Jenže ji zajímalo, jaký má na ni Snape názor a třebaže si to nechtěla připustit, začínala si zvykat na Severusovu společnost a dům jí bez jeho neustálého komandování připadal pustý.

Bezostyšně si fotografii zduplikovala, než ji bezděky vrátila do knihy o lektvarech. Nestarala se, aby zahladila stopy - bylo jí naprosto jasné, že Snape ochranné kouzlo zdokonalil natolik, že mu poví, kdo se mu hrabal ve věcech.

Navíc se za to ani moc nestyděla. Ostatně mu to již před několika týdny sama řekla, že pokud si něco bude chtít zjistit, tak to udělá, ať to stojí, co to stojí. Na to se jí vysmál a jedovatě poznamenal, že se nemůže divit tomu, jak si rozmazlená holka myslí, že může mít všechno, nač si ukáže.

Tahle poznámka se do ní pěkně zakousla a třebaže se s ním pustila do hádky, hluboko uvnitř věděla, že má Snape pravdu. Byla rozmazlený spratek, co vždycky dostal, co chtěl, neboť její rodiče ji raději zahrnovali dárky, jen aby jim dala pokoj a dělala, co má.

"Lily... prosím ne... Lily!"

Kate sebou trhla, když Snape zničehonic vykřikl a znovu se k němu posadila. Rychle ho odpoutala a ulevilo se jí, když sebou okamžitě nezačal házet. Odběhla si do koupelny pro hadřík, který spěšně namočila pod ledovou vodu.

Než se k němu dostala, opět bojoval s nějakým neviditelným protivníkem a tentokrát bylo očividné, že hledá svojí hůlku, kterou mu pro jeho bezpečnost Kate schovala u sebe v hábitu. Opatrně mu setřela pot, který se mu objevil na čele.

"Budeš v pořádku... Musíš být v pořádku, slyšíš mě? Nějaká hloupá matoucí kletba tě přece nedostane ne?" promlouvala k němu a samu sebe uklidňovala mnohem více, než jeho.

Nezdálo se, že by nějak bral v potaz to, co mu říkala, nicméně její hlas opět působil jako kouzelná hůlka a Snape k ní natočil hlavu a zabodl do ní svůj skelný pohled. Rukou mu sáhla na čelo a ustaraně mu znovu otřela čelo.

Přicházela horečka, což bylo dobře vzhledem k tomu, že se jeho magické jádro bránilo kouzlu. Ovšem pokud by se začal přehřívat příliš, Kate pochybovala, že by byla schopná ho odtáhnout sama do koupelny, jako to on udělal s ní.

Nebyla žádné tintítko, ale ani kdovíjaký svalovec. Po chvilkové vnitřní debatě se rozhodla. Snapeova teplota totiž stoupala rychle a ona nemínila mrhat ani okamžikem. Pokud by tohle mělo trvalé následky, byla by to její vina.

Znovu na něj umístila poutací kletbu a věnovala mu rychlý polibek na čelo, než seběhla do jejich malého obývacího pokoje a vrhla se ke krbu, kde popadla Letax a vhodila ho do ohně. Plameny ještě skoro oni nezezelenaly, když strčila hlavu do ohně a cítila, jak jí oheň nepříjemně pálí.

"Joseph Cook, Nemocnice svatého Munga!"

Chvíli trvalo, než se v lékařské místnosti objevil vysoký černoch a okamžitě poklekl na rohožku a sklonil se k ní. Když jí poznal na jeho čele se objevila ustaraná vráska.

"Kate? Co se-"

"Není čas! Severuse zasáhlo reversované Matoucí kouzlo a má halucinace. Nevolala bych ti, ale začala mu stoupat teplota a já-"

"Ustup Kate, ihned tam budu, jen si vezmu svou lékařskou brašnu."

Kate se nehádala a ihned vytáhla hlavu z krbu, zatímco lékouzelník na druhé straně energicky házel věci do tašky a křikl na sestru, která vešla, aby ji na zbytek dne omluvil a vyřídil neplacené volno. Poté rychle vkročil do ohně a vynořil se v obýváku Snapeových.

Nevěnovala mu další pohled jen se rychlým krokem vydala do jejich ložnice v patře a Joe ji spěšně následoval. Jakmile dorazili, bylo jí jasné, že se stav jejího manžela rapidně zhoršil. Srdce jí spadlo do kalhot, když ho tam uviděla téměř nehybného a v očividných bolestech.

"Co jsi mu dala?" přešel do lékařského tónu Joe a kontroloval Snapeovy základní funkce.

"Provedla jsem Diagnostiční kouzlo, dala jsem mu Stabilizovací lektvar a nic jiného jsem se neodvážila udělat," rychle odpověděla a přesunula se na druhou stranu postele, kde odolávala nutkání chytit Severuse za ruku.

"Celý lektvar?"

"Ano."

"Dobrá práce Kate," kývl na ni a stetoskopem zkoušel srdeční odezvy svého pacienta. "Pravděpodobně by byl mrtvý, kdybys to neudělala."

Kate se zatočila hlava. Snape málem umřel. Kvůli ní.

"Na tohle není čas Kate, potřebuju, aby ses soustředila!" štěkl po ní a když nadále nereagovala a šokovaně zírala na bezvládné tělo, jednu jí vrazil.

Nevydala ze sebe hlásku, chytila se za tvář, ale její oči ztvrdly a nabraly odhodlaný lesk. Sundala ruku ze svého líčka a kývla na Joea.

"Přines mi prosím kus asfodelu a dřímalky; obojí v celku, nic nekrájej," s tím se otočila ke Snapeovi a vytáhl hůlku.

Zatímco Kate tryskem zamířila do laboratoře, začal dlouhou latinskou inkantaci a doplňoval ji složitými pohyby zápěstí. Jakmile se Kate vrátila, ani na ni nepohlédl, převzal ingredience a s lékařskou přesností je hůlkou rozdrtil a vložil do jedné lahvičky s namodralým lektvarem.

Poté ji přiložil k přítelovým ústům a Kate zatnula ruce v pěst, aby mu fiólu nevyrazila z ruky. Místo toho jen bezmocně stála na rohu pelesti a sledovala, jak Joe nutí Severuse vypít svůj lektvar.

"Cos mu to dal?" zeptala se ho ostřeji, než měla v úmyslu a tentokrát, když se posadila na postel vzala Snapeovu ruku do svých dlaní.

"Speciální lektvar na odbourání škodlivých účinků kouzel. Sám jsem ho za pomocí tvého muže vytvořil," odpověděl jí a v jeho tónu neznělo žádné vychloubání, pouze strohost jeho vysvětlení.

"Pokud se mu kvůli tomu přitíží, nebudu váhat a zabiju tě," řekla mu a myslela to zcela vážně.

Joe ji chvíli pátravě sledoval, ale ona ho ignorovala; její oči fixované na pobledlé tváři Severuse Snapea.

"Ošetřím tě," řekl nakonec a k výhružce se nijak nevyjádřil. Jeho hlas byl poněkud rezervovaný, ale ne nepřátelský.

"Nic mi není," odsekla automaticky a bez hnutí hypnotizovala tvář manžela.

"Máš na krku popáleninu, pokud ti to neošetřím, zůstane ti jizva," pronesl tentokrát laskavěji, jelikož chápal její obavy. Věděl, jak by se choval, kdyby byl na jejím místě a na tomto lůžku ležela Eva.

"Nebude první ani poslední," odpověděla a Joe se zamračil nad významem jejích slov.

Bylo očividné, že nepřemýšlela nad tím, co říká a byla prostě upřímná. Ihned si vzpomněl na jejich první setkání ve výtahu a její poznámce o pátém patře v nemocnici. Nebyla to žádná atomová věda, aby si domyslel, jaké bylo její dětství.

"Stejně to udělám," pověděl jí nakonec a když se naposledy ujistil, že se jeho pacient během těch několika minut, kdy se bude věnovat Kate, nezhorší, přešel k ní.

Ze své brašny vytáhl několik léčivých mastí a opatrně jí hůlkou zakroužil u krku. Viděl, jak potlačila nutkání cuknout z jeho dosahu a tím potvrdila jeho domněnky. Nekomentoval to ovšem a ránu jí ošetřil stejně precizně, jako kterémukoli svému pacientovi.

Jakmile od ní chtěl odstoupit, zastavila ho tím, že pevně sevřela v pěst jeho plášť. Poté mu pohlédla do očí a byla v nich chladná touha někomu ublížit a zároveň neuvěřitelná starost. Byla to děsivá kombinace.

"Dostane se z toho?" optala se ploše a z jejích očí vyčetl, že milosrdné lži nechce slyšet.

"Bezpochyby."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Joe za celý svůj život poznal pouze poskrovnu žen, které o někoho pečovaly s takovou pílí, jakou předváděla Kate. Mezi tyto ženy počítal svou matku, manželku a Margaret Keplerovou; kolegyni lékouzelnici.

Kate, ačkoliv se zprvu zdála chladná a Joe naprosto nechápal, jak si ji jeho přítel mohl vzít za ženu, byla ve skutečnosti neuvěřitelně loajální a milující člověk. Přesto se neodvažoval říct jí něco takového do očí.

Pravidelně po půl hodinách podával Severusovi lektvar za jejího bedlivého dozoru, až ho k jeho nechuti donutila cítit se znovu jako studenta medicíny. Její pohled byl kritizující, vypočítavý a připravený mu podříznout krk v okamžiku, kdy by to považovala za vhodné.

A Joe si byl na sto procent jistý, že by to bez zaváhání a jakéhokoliv dlouhého přemýšlení udělala, pokud by si myslela, že dělá něco proti její vůli. Bylo to obdivuhodné a děsivé zároveň.

"Zlepšuje se," řekl jí po pěti hodinách, kdy pronášel jedno kouzlo za druhým. "Co se vlastně stalo?"

Očividně ztuhla a v její tváři se objevila vina, kterou okamžitě zastínil vztek.

"Fénixův řád. Zasáhli ho, když se nás pokoušel přemístit," řekla, aniž by na něj pohlédla a opět vzala do dlaní manželovu ruku.

Joe se ošil a neklidně po ní koukal. Sám byl členem řádu, i když poslední dobou poněkud pasivním a věnoval se pouze ošetřováním zraněných kouzelníků a čarodějek. Ať už byli na straně dobra nebo ne.

"Neměj obavy," pokračovala, když neodpověděl. "Vím, že jsi členem Řádu a taky vím, že sis nemohl nevšimnout našich Znamení."

Po jejím prohlášení nastalo ticho, které přerušovalo jejich dýchání a tikání starých hodin, jenž měli Snapeovi v ložnici. Joe měl obavu se pohnout a přemýšlel, jaké má možnosti, že ženu před sebou přepere, pokud dojde k souboji.

"Nehodlám s tebou bojovat, můžeš přestat vymýšlet techniky boje," řekla mu a zněla unaveně. Vypadala tak, když se skláněla k lůžku, aby otřela Severusovi zpocené čelo.

V ten moment si Joe uvědomil tíhu jejích slov a s rozšířeným pohledem na ni chvíli zíral. Poté se do jeho mysli vnořila zuřivost.

"Použila jsi na mě nitrozpyt?!" obvinil ji; vztek v jeho slovech evidentní.

"Ano," připustila bez mrknutí oka. "Ovšem těžko mě z toho můžeš vinit, neboť tvoje myšlenky na mě doslova křičí."

Joe postavil svou chabou nitrobranu a doufal, že to alespoň zdánlivě zablokuje jeho myšlenky. Kate pozvedla obočí a otočila k němu hlavu. Z její tváře se nedalo nic vyčíst a Joe doufal, že je to dobrá zpráva.

"Omlouvám se. Nejsem ve stavu, abych ovládala svou mysl a tvé jsem se dotkla omylem, ale nebudu ti lhát, že jakmile se to stalo, nahlédla jsem do tvých myšlenek. Nehledám na tebe žádné špinavosti. Pouze jsem chtěla vědět, jak na tom je Snape."

"Stačilo se zeptat," řekl jí po minutě ticha a s rukama založenýma na hrudi se obrátil k oknu.

"Běž od toho okna," komentovala jeho akci a kdyby nemluvila dál, hrubě by se ohradil. "Venku stojí jeden smrtijed, co má za úkol mě a Snapea pozorovat. Když tě uvidí, půjde to hlásit a všichni budeme mít problém."

Bez řeči odstoupil a zdálky se zadíval k pouliční lampě, vedle níž se najednou objevila vysoká postava oděná v tmavém plášti a na tváři měla smrtijedskou masku. Poté na sebe použil zneviditelňovací kouzlo.

"Jak dlouho to dělá?"

"Od chvíle, co jsem se sem přistěhovala. Možná déle," odpověděla bez zájmu. "Proto se musíš znovu přenést krbem. Nechali jsme ho zkontrolovat a sama jsem na něj umístila dislokační zařízení, takže tě odsud nikdo nemůže vystopovat. Běž domů, už si pro něj udělal vše, co bylo třeba. Já se o něj postarám."

"O tom nepochybuju," ujistil ji okamžitě, ale starostlivě mrkl na svého přítele. "Musíš mu dodávat živiny a vodu, kontroluj jeho stav, nadále podávej lektvary a kdyby se jeho stav neměnil nebo horšil-"

"-dám ti vědět," dokončila za něj a když jemně položila Snapeovu ruku na deku, postavila se čelem k Josephovi. "Děkuji. Opravdu."

"Je to můj přítel," řekl jí s náznakem hořkosti. "To by udělal každý."

S temným pobavením se křivě usmála a zavrtěla hlavou. Na tváři se jí usadil vážný výraz.

"Neznám nikoho, kdo by něco podobného udělal, aniž by z toho nějak neprofitoval."

"Pak tedy kolem sebe nemáš přátele, ale pouhé parodie na lidi."

Zadívala se mu do očí a Joe najednou poprvé viděl tuhle silnou ženu v pravém světle. Byla zcela sama a opuštěná a jediná bytost, která se o ni starala a projevila zájem právě ležela na lůžku a neměla daleko od smrti.

Nepřemýšlel a dívku objal. Téměř cítil, jak ztuhla, než mu váhavě objetí opětovala. Když se od ní odtáhl, nedovolil jí uprchnout a chytil její ruce do svých. Poté počkal, než zvedne pohled.

"Ani si nedovedu představit, co prožíváš a jak jsi dokázala vytrvat. Mrzí mě, že kolem tebe nebyl nikdo, kdo by ti byl nablízku," viděl, jak její tvář potemněla a honem pokračoval. "Proto je mi ctí, být tvým přítelem."

Nevěřícně na něj hleděla a chvíli to vypadalo, že se mu vysměje, než jí po tváři přeběhl stín smutného úsměvu. Nakonec v její tváři zbyla pouze nenávist k sobě samé.

"Není to žádná čest. Být mým přítelem se rovná samotnému peklu."

"Jsem ochoten to risknout."

Podívala se na něj téměř kritickým pohledem, než neznatelně kývla a vyprostila své ruce z jeho sevření. Otočila se k posteli a posadila se zpět.

"Měl bys jít za svou rodinou," pověděla mu.

"Dostane se z toho," slíbil ji a když už mu nevěnovala pozornost, vyšel z ložnice a zamířil do obýváku.

Konečně se cítil na svůj věk a připadal si mnohem starší a zničenější, než by měl. Zadržel povzdech, nabral Letax a zamířil domů. Nepřemýšlel nad tím, jaká je v nemocnici situace, pouze prošel ztichlým domem a neslyšně otevřel dveře dětského pokoje.

Pomalu, aby spícího chlapce nevzbudil, přešel k postýlce a opatrně ho pohladil po hlavičce. Sklonil se a líbnul ho do vlasů. Dítě se ošilo a jedna malá ručička chytila jeho prsty. Usmál se, když se díval na svého syna a když se k jeho zádům opatrně přitiskla žena.

"Dlouhý den?" zeptala se a líbla ho zezadu na krku.

Pevně stiskl její ruce kolem svého pasu a dál zíral na spící osůbku.

"Nemáš ani ponětí, miláčku."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Měla strach a upřímně se za to nenáviděla.

Zapřísáhla se, že nad ní už nikdy taková emoce nezvítězí, že už nikdy nebude existovat něco, co ji dokáže cítit se tak. Ale byla to pouhá lež, kterou si ráda namlouvala a fungovala. Ale pouze do chvíle, než se přestěhovala na Tkalcovskou ulici.

Chtěla ho nenávidět, chtěla ho zabít a žít si svůj normální život. Utéct od všeho, začít znovu pod jinou identitou a konečně dělat to co, co chce ona sama a ne všichni kolem ní. Jenže Snape byl takový parchant, že jí nedal možnost to udělat.

Nevěděla, proč tomu tak je. Proč když nenáviděla muže, co se jí vysmívali nebo ji nutili dělat něco co nechce, u něj udělala výjimku. Co bylo na odporném parchantovi, který byl o skoro deset let starší než ona, tak přitažlivé?

Neříkala tomu citu láska a nebylo to zamilování, na to nebyla ani zdaleka připravená - myslet si něco takového a už vůbec něco takového pronést nahlas. Ne, to určitě ne - měla tuhle situaci pod kontrolou.

Ale byl její kotvou. Záchranným bodem. Něčím, co ji drželo zpátky, co ji nutilo přemýšlet, co ji měnilo zpět v dívku, která se starala o osoby kolem sebe a co nemyslela pouze na své postavení. Dal jí důvod pokračovat v tohle mizerném životě.

Zabarikádovala v sobě všechny tyto myšlenky a pohřbila je velice hluboko ve svém ohni, kam se uchýlila, když Joe odešel. Poté strávila další tři hodiny tím, že pečlivě kontrolovala každou změnu ve Snapeově stavu.

Zlepšoval se a ona cítila, že může znovu dýchat. Přestože, když volala Cookovi, v její hlavě se míhal jeden katastrofický scénář za druhým, ve skutečnosti si nedovedla představit, co by dělala, kdyby Snape skutečně umřel.

Věděla pouze, že by se tím znovu zhroutil celý její svět a ona by byla opět ztracená na místě, kde se necítila bezpečně a kam nezapadala. Odpověď na tuto otázku přišla mnohem rychleji, než čekala. Zírala na Snapea a drtila jeho ruku.

Spáchala by sebevraždu.

Nepřišlo jí nijak zlé o tom uvažovat. Byl to plán. Kate neměla strach ze smrti, toho se zbavila jako dítě, protože vlastně nikdy neměla pořádný důvod žít. Ale teď její důvod ležel na lůžku poté, co jí zachránil život. Znovu.

Byla mu zavázaná a tolik, tolik mu dlužila. Otřásla se a otevřela oči, které bezmyšlenkovitě zavřela, když propadla svým úvahám. Snapeova tvář opět nabrala barvu a byla zcela klidná. Zírala na něj dlouhé minuty a cítila podivný klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama