14. Čtení v lidech

30. října 2016 v 18:14 |  Spoutaní

WATTPAD

14. Čtení v lidech

"Slyšíš mě? Stiskni mi ruku, pokud ano..."

Nepříjemně cukl hlavou. V hlavě mu bolestivě tepalo a jeho mysl mu ihned nabídla vzpomínku na Chroptící chýši, kde ho nebelvírské trio bezostyšně omráčilo. Cítil se úplně stejně, jako v ten moment, kdy se probouzel a vzdáleně slyšel vlčí vytí.

"Můžeš otevřít oči?"

Příliš hlasité.
Chtěl se znovu ošít, když ten zvuk rezonoval v jeho hlavě a před očima se mu objevila Lily. Rty se jí pohybovaly, ale její slova nedávala žádný smysl. Natáhl k ní ruku a byl překvapen, když mu ji jemně vzala do svých dlaní a usmála se.

"Severusi..."

Pokusil se jí odpovědět, ale když otevřel pusu, nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku. Zmateně svraštil obočí a pevněji stiskl jemnou ruku, když se od něj pokoušela odtáhnout.

"Severusi!"

Tentokrát oči prudce otevřel a nedokázal zadržet povzdech i zklamání, když před sebou místo Lily uviděl Catherine. Nemohl si nevšimnout jejího raněného výrazu, byť se jí na tváři objevil na pouhou vteřinu, než její obličej nabral obvyklý chladný podtón.

"Jak se cítíš?" optala se, ale v jejím hlase se odrážela starost, kterou odmítala připustit ve svých grimasách.
"Jak skvěle to jen jde, když tě zasáhne zpackané kouzlo," ušklíbl se bolestně, když se pokusil posadit a jeho celé tělo přitom zaprotestovalo.

"Neměl bys vstávat," prohodila Kate věcně a odstoupila od jeho lůžka k nočnímu stolku, z něhož vzala láhev s lektvarem.

Snape plně očekával, že mu ji podá a natáhl k ní třesoucí se ruku. Tu ovšem jeho žena ignorovala a přiložila mu nápoj přímo ke rtům. To ho šokovalo natolik, že nijak neprotestoval, když ho donutila rozevřít rty a vypít obsah fióly.

V momentě, kdy polkl, se Snape zamračil a pokusil se odolat nutkání vyzvracet obsah lektvaru, jenž mu byl podán.
"Co to bylo za lektvar?"

"Nevím," odpověděla bezstarostně a opět Snapea na okamžik odzbrojila svou zřejmou upřímností.
Rychle ze své tváře setřásl nevěřícný údiv a celý jeho obličej se stáhl zlostí.
"To tě opravdu nikdo nic nenaučil?! Podávat lektvar, o němž nemáš nejmenší-"

"Podávám ti ho posledních sedm hodin a nevypadáš, že by tě to nějak ohrožovalo na životě," odsekla automaticky, než pokračovala klidnějším hlasem. "Přivolala jsem Joea. Měl jsi halucinace a vysokou teplotu - to on ten lektvar namíchal. Byla bych ho zabila, kdybych si myslela, že se ti pokouší ublížit, ale vzhledem k tomu, že ti pomohl, aplikovala jsem ho i nadále."

Snape na ni mohl jen zírat, opět neschopen slova. Kate ho chvíli pozorovala, než mu beze slov přisunula tác s jídlem a hrníčkem čaje. Neměl hlad, ovšem neměl ani sílu se s ní hádat, takže si neochotně vzal kousek toastu.

Potěšeně se jí zalesklo v očích a na rtech se jí objevil vítězoslavný úšklebek. Pohodlně se rozvalila na jeho křesle, které si přistavila k jejich lůžku a otevřela rozečtenou knihu. Byl by jí urazil, kdyby si neprohlédl její znavenou tvář.

Její oči přebíhaly po slovech v knize, ale bylo vidět, jak moc práce jí dává udržet se při vědomí. Severus položil čaj i zbytek toastu zpět na tác a mrknul na přebal Catherininé knihy. Neodolal jízlivému úšklebku.

"Dostojevskij nezní jako tvůj šálek kávy."
"Podle názvu jsem čekala tvou autobiografii."

S tím se znovu pohroužila do čtení Idiota, aniž by mu dala šanci odpovědět. Pohled mu sklouzl tedy opět na noční stolek a také na knihu o lektvarech, kterou si zde uložil. Okamžitě ztuhnul, když si uvědomil, co je špatně.

Vzal knihu do ruky a otevřel ji na založené stránce s fotografií. Uslyšel, jak Kate zaklapla knihu a položila ji do klína. Přesto čekala, až promluví jako první a neobtěžovala se nijak hájit nebo dokonce omlouvat.

"Stále nemůžeš potlačit touhu mít vše, co si zamaneš?" zeptal se trpce bez toho, aby zvedl pohled.
"Měl jsi to čekat," odpověděla, skoro jako by ho obvinila, že nechal knihu v jejím zorném poli. "Volal jsi její jméno."

Neodpověděl a sevřel knihu ve svých prstech pevněji. Jeho obličej se stáhl a on zvedl pohled. Když se jejich oči setkaly, neuhnula pohledem, jak čekal. Jak doufal. Jako tomu bylo u každého jiného kouzelníka či čarodějky, co se setkali s tímto pohledem v jeho očích.

Kate neustoupila.
"Znali jste se ze školy, že?"

"Nehodlám se o tom s tebou bavit."
"Ale potkal jsi ji už předtím, viď? Na té fotce je zřejmé, že se znáte déle. Jaktože jsi se nikdy-"

"To stačí. Nebudeme tohle řešit."
"Chci jen vědět, co se stalo. Očividně ti na ní záleží-"
"Zmlkni! Vůbec netušíš, o čem mluvíš!" vybuchl a v jeho očích se blýskalo. Vzteky se postavil na vlastní vratké nohy.

Necítil potěšení, když viděl, jak sebou Kate cukla a okamžitě zmlkla. V jejích očích se mihlo něco podobného strachu, ale nezůstalo to v její tváři dlouho. Definitivně odložila knihu na stůl a odhodlaně se postavila naproti němu.

"Podívej, taky nejsem úplně sdílný typ a nemám ráda tyhle debaty o pocitech nebo tak, ale nemůžeme kolem sebe kroužit, jako by se nic nedělo."

"Také se nic neděje. Ta fotografie je již minulost a není třeba se zaobírat něčím, co nemůžeme změnit," pověděl jí chladně, zatímco na ní z výšky hleděl.

Nenechala se zastrašit. Narovnala se a založila ruce v bok.

"Hele Snape. Ať se ti to líbí nebo ne, jsem teď tvoje manželka, takže tvoje problémy jsou bohužel i moje problémy a pokud je tento tvůj "problém" stále přítomný, pak se mě taky týká," pronesla ostře a odhodlaně.

"Nemáš tušení, o čem mluvíš," procedil mezi zuby a nahnul se k ní. "Nerozebírej něco, na co nestačíš, Catherine."
"Nemyslím si, že by v tom byl problém," sykla a neváhala svůj obličej přiblížit k jeho. "Ale prosím. Osvětli mi to."

"Už zacházíš příliš daleko-"
"Vážně? Tak mi pověz, co je ta tvá Lily zač? A kde je teď? Nebyl jsi pro ni dost dobrý?"
"Od ženské, co není schopná učinit jediné dobré rozhodnutí a musí je za ni dělat rodiče, tahle řeč vážně sedne!"

"Vtipné, ty taky nejsi zrovna typ, co dokáže zvážit své možnosti nejlíp. Místo toho, abys teď slavil výročí s tvou velkou láskou a oslavoval nějakého malého spratka zrozeného z vaší čisté lásky, se tu plácáš v těchhle sračkách se mnou!"

Stěží odolal tomu, aby jí jednu vrazil a vložil svůj vztek do svých slov.
"Nemohla jsi to říct lépe. Každý by byl raději kdekoliv jinde, než aby žil s tebou. Ta má... velká láska je už šestnáct let po smrti a býval bych raději každý den trávil u jejího hrobu, než po boku chladnokrevné zmije, jako jsi ty!"

O krok ustoupila, jako by jí opravdu jednu vrazil. Soudě jejího výrazu by byla radši, kdyby to býval udělal. Připravil se na další nával urážek, ale její nashromážděný vztek jako by vyprchal společně s její energií.

Její oči se zaleskly.
"Pokud jsi mě chtěl vidět mrtvou, mohlo se ti to už tolikrát podařit."
"Momentálně je pro mě výhodné mít tě živou," konstatoval tvrdě.

"V tom případě gratuluji," její rty se přenesly do hořkého úsměvu. "Můžete společně s mým otcem vytvořit nějaký tajný klub a pořádat dýchánky. Skvěle byste spolu vycházeli."

"Na rozdíl od tvého otce tě nepotřebuji bít, abys ke mně chovala respekt."
Její výraz se nezměnil a zdálo se, že není nijak šokovaná tím, že Snape o Sebastianově týrání ví.

"To je čistě otázkou času."

Bez dalšího pohledu jeho směrem se vydala z místnosti a ještě než odešla, položila na postel Snapeovu hůlku. Poté neslyšně zmizela v přízemí a dle zvuků kladívka pokračovala v své přestavbě kuchyňských poliček.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Pokud měl být upřímný, kdyby se před ním nepodřekla, nikdy by si toho nevšiml. S klidem kolem něj procházela, chovala se k němu o něco chladněji, od jejich poslední hádky, ale nic zvláštního se nedělo.

Přesto z něj měla strach. Nebo spíše obavu. Obavu, kdy její domácí peklo z panství Morganů přejde od Tkalcovské ulice a ona bude zase jednou otrokyní pána domu, který ji bude využívat jako svůj boxovací pytel.

Severus by se s ní možná o tom pokusil promluvit - ve svém vlastním osobitém stylu, samozřejmě - ale momentálně na ni byl příliš naštvaný na to, aby to byl dobrý nápad. Navíc měl na mysli mnohem aktuálnější a závažnější problém.
Dolores Umbridgeová.

Severus byl značně zvyklý na Brumbálovy úlety při vybírání učitele Obrany proti černé magii, ovšem ani ředitelův nejhlubší humor nemohl být tak hrozný, jako rozhodnutí ministerstva kouzel o dosazení této ženské na pozici profesorky.

Snadno se mohl přenést přes to, že musel sdílet místo vedle té odporné ženské a vyhýbal se jí, jako jen to bylo možné. Dokonce by jí i odpustil to, že ji studenti nenávidí daleko více, než jeho - pověst, kterou si těžce budoval od svého nástupu do Bradavic.

Jednu věc ale setřást nedokázal.

Děti ji samozřejmě nenáviděly kvůli všemožným zákazům, hloupým učebním metodám a lžím, které svévolně vypouštěla. Ovšem nenáviděly jí s odtažitým respektem. Nedobrovolným, samozřejmě, a tím zvýšily Snapeovu zvědavost.

Zdálo se, že první vlna veřejného odporu odpadávala poté, co si několik desítek žáků odpykalo školní trest v jejím kabinetě. Bylo jasné, že forma trestu se ústně šíří mezi studenty, jenže Severus se k této informaci nemohl dostat, neboť jeho háďata si u té ropuchy nevysloužila žádný trest.

Na jednu stranu byl na ně Severus, jako hlava koleje, pyšný, ovšem na tu druhou byl vzteklý, neboť potřeboval informace a bez přímé špionáže je nemohl nijak získat. Proto začal přemýšlet nad alternativou.

Vlna odporu teď totiž musela probíhat vyloženě tajně a studenti se skrývali za svými učebnicemi a spěchali do společenských místností, kdykoliv jen zahlédli růžový plášť profesorky Obrany. To u Snapea podnítilo i určitou obavu o své žáky.

Chápejte - Snape nikdy své studenty neměl v lásce, velice se vyžíval v jejich ponižování a slovních urážkách, ale byli jeho zodpovědnost. Byly to především děti, které jejich rodiče poslali do Bradavic, neboť to mělo být to nejbezpečnější místo na světě.

Severus se obával, zda tomu tak stále je.

Vzhledem k tomuto vývoji situace musel jednat rychle. Nebylo problém si obstarat seznam žáků, kteří si u Umbridgeové odpracovali svůj školní trest. Severus se neubránil odfrknutí, když celou třičtvrtinu seznamu tvořili Nebelvíři.

Většina z nich dostala školní trest dvakrát nebo třikrát. Lee Jordan měl u svého jména pět školních trestů. U Harryho Pottera jich bylo nejméně sedmnáct. Snape si odfrkl a na chvíli odložil pergamen na stůl.

Protřel si pořádně spánky a rozhodl se. Mohl by dát školní trest Jordanovi, ovšem ten chlapec v jeho hodinách, stejně jako dvojčata Weasleyovi, tvořil opravdu prvotřídní lektvary se skvělými inovacemi.

Byla by hloupost mu dát školní trest. Zamračil se.
Zbývala mu samozřejmě jediná možnost - Harry Potter. Pro potrestání zlatého chlapce vlastně ani nepotřebuje žádnou výmluvu a jediný problém bude znamenat kázání od Minervy, ale s tím rizikem byl ochotný se smířit.

Vstal od svého stolku a při cestě z místnosti hodil pergamen se jmény do krbu, kde vzplál a změnil se v popel. Poté rychle odkráčel a zamířil do učebny lektvarů. Před místností už postávali studenti Zmijozelu i Nebelvíru a jakmile ho zahlédli na konci chodby, ztichli.

Severus se potěšeně ušklíbl, neboť některé věci ani ta příšerná ženská nedokázala změnit. Pohledem rychle přejel po všech přítomných a zaznamenal Potterovu kštici poblíž dveří. První záminku mu ten spratek vyfoukl; byl tu včas.

"Dovnitř!" štěkl po studentech a ti okamžitě zmizeli ve třídě co nejrychleji dovedli.

Severus počkal, než se všichni přítomní usadí na svá místa, než hůlkou nedbale mávl směrem k tabuli, na níž se objevil postup k lektvaru pro léčbu popálenin. Schválně vybral těžší lektvar, i když si byl jist, že Potter by zpackal i ten nejzákladnější.

Nebelvírští a pár Zmijozelských si tiše povzdechlo, ale bez jakýchkoliv poznámek se všichni dali do práce, zatímco se Snape posadil za svou katedru a pokradmu pozoroval Pottera a hlídal všechny kotlíky v místnosti.

Záminku dvě mu také vyfoukl; ještě si na něj neotevřel pusu, ale Severus si byl jistý, že to přijde v okamžiku, kdy mu oznámí jeho školní trest. Jen si na ten okamžik prostě musel počkat.

Během vteřiny na to se ozval výbuch od Longbottomova kotlíku a Snape podrážděně vyskočil na nohy, aby zabránil otravě, popáleninám a dalším katastrofám, které mohl ten ňouma vykouzlit při míchání a přidávání ingrediencí.

"Longbottome!"

Chlapec nadskočil a převrhl kotlík na zem. Studenti nejblíž rychle skákali na lavice, aby se jim tekutina, jež rozežírala podlahu, nedostala na boty. To Severuse donutilo jediným mocným kouzlem zastavit postup ve všech kotlících, než by se podobná nehoda stihla opakovat.

"Evanesco!" protáhl líně, když došel k rozlitému lektvaru a mávnutím hůlky odstranil zbytky žíraviny.

Založil si ruce na prsou, zatímco se zamračeně díval na třesoucího se a pofňukávajícího nebelvíra. Velice dobře slyšel potlačovaný smích jeho háďat. Pozvedl obočí v jasném gestu, ale Longbottoma tím akorát víc znervóznil.

"Budete se tu i nadále třepat jako ratlík nebo mi povíte, jak se vám podařilo již při druhém kroku vyhodit polovinu laboratoře do vzduchu?" optal se se sladkým sarkasmem Snape.

"O-omlouvám se, pa-pane," vykoktal tázaný a zadíval se na podlahu. Tváře mu hořely ponížením.

"Možná že míchat vařečkou a přidávat ingredience požaduje o něco víc mozkových buněk, než jednu," prohodil polohlasem Draco a Snape téměř viděl kmotřencův typický malfoyovský úšklebek.

"Sklapni Malfoyi!"

Snape se překvapeně otočil, neboť se ozval Weasley, nikoliv Potter. Zlatý chlapec zíral na opačnou stranu, než všichni jeho spolužáci a ruce měl zatnuté v pěst na stole.

"Deset bodů dolů za urážení spolužáka, Weasley," prohodil Snape bez mrknutí oka a ignoroval zlostný pohled, který si od rudovláska vysloužil.

"Pane profesore," začala Grangerová a když ji nijak nezastavil pokračovala. "Neville potřebuje na ošetřovnu-"
"Kam vás ten lektvar zasáhl?" otočil se k chlapci okamžitě Snape, když dívku zaslechl a srdce se mu rozbušilo.

Longbottom natáhl levou ruku, která byla ošklivě popálená a Severus si vnitřně nadával, že si jeho zranění nevšiml dříve. Natáhl se po jeho ruce a rychle na ni použil několik kouzel první pomoci, než se otočil ke Grangerové.

Longbottom hrůzou snad ani nedýchal.
"Vezměte ho s panem Weasleym k madame Pomfreyové," nařídil jí a znovu zamířil ke katedře.

Nepřekvapilo ho, že ho nebelvířané okamžitě poslechli a pomáhali spolužákovi ke dveřím. Jakmile byl Snape u katedry pozvedl obočí a mávl hůlkou, aby znovu uvedl do varu všechny kotlíky.

"Jsem si jist, že vy ostatní máte práce dostatek - nemám-li pravdu?"

Ve vteřině už se všichni skláněli nad svými díly a Severus se spokojeně znovu usadil za katedru. Teď, když tu neměl Grangerovou, bylo jen otázkou času, kdy Potter udělá ve svém vaření chybu a dostane svůj trest.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Trvalo to další hodinu. Grangerová i Weasley byli zpět a tomu zatracenému spratkovi se stále dařilo neudělat žádnou chybu. Jistě, lektvar nemohl být tak dokonalý, neboť se chlapec příliš nesnažil, ovšem dodržoval veškeré pokyny a lektvar tak ve výsledku mohl být obstojný.

Snape se mračil. Během této hodiny znovu odebíral body a jeho nálada klesala k bodu mrazu. Všimli si toho nejen nebelvíři, ale i jeho vlastní kolej a ke konci hodiny už se všichni skoro ani neodvažovali dýchat.

"Za dvě minuty končíme, chci vidět vaše vzorky!" pronesl mimochodem Snape a nadále opravoval eseje, aniž by se obtěžoval zvednout pohled.

Jakmile se u jeho stolu začali objevovat studenti, pustil se do kritizování, i když upřímně doufal, že někteří z nich slyší tu vzdálenou pochvalu, kterou ve své ironii skrýval. Byl to poměrně složitý lektvar a studenti se ve většině případů snažili.

U posledních studentů zvedl pohled k první lavici, kam umístil Pottera a sledoval, jak si na druhé straně stolu hledá lahvičku, do níž by svůj vzorek přelil. Ve stejném momentě se Draco vracel do své lavice a "omylem" shodil do Potterova kotlíku lístek mandragory.

Než stihl byť i jen pozvednout hůlku, lektvar zasyčel a vyprskl přímo na Potterova záda. Ten překvapením zaskučel a padl na kolena, zatímco se jeho hábitem prokousávala další vyrobená žíravina.

"Z cesty, uhněte!" vyštěkl Snape na studenty před jeho katedrou, jenž v šoku zírali na svého spolužáka.

Severus rychle odstranil hábit a použil na Potterova záda neutralizující kouzlo, jenž alespoň zastavilo postup lektvaru. Grangerová mezitím odstranila nestabilní lektvar a společně s Weasleym poklekli vedle svého přítele.

Snape věnoval svému kmotřenci zcela jasný pohled a byl spokojen, když uviděl, jak Draco zbledl. Očividně si uvědomoval, jakou pitomou chybu udělal, když se snažil uspokojit svoje ego a zničit Potterovi lektvar.

Bylo to tak nezmijozelské řešení, že Snape byl opravdu zklamán. Otočil se ke trojici nebelvírů, již teď obklopovala celá jejich kolej.

"10 bodů z Nebelvíru a školní trest, pane Pottere," oznámil šokované třídě.

V ten moment se do něj jako stádo rozzuřenných hipogryfů pustili všichni nebelvíři a očividně jim bylo naprosto jedno, kolik bodů jim strhne a kolik trestů si tím vyslouží. Bylo to obdivuhodné a zároveň pitomé.

"Ticho!" křikl Snape a otočil se k černovlasému chlapci.

Grangerová s Weasleym ho každý podpírali na jedné straně a zatímco Weasley se na něj nevraživě díval, jeho přítelkyně něco starostlivě šeptala Potterovi do ucha.

"Body jsem vám strhnul, jelikož je vaší odpovědností dávat na svůj lektvar pozor, byť je již uvařený," oznámil Harrymu, jenž nebyl s to zvednout hlavu. "A školní trest, abyste si uvědomil, jak nebezpečné je riziko, že nestabilní lektvar zasáhne spolužáky. Dnes v osm večer v mé kanceláři. Buďte přesný."

S tím se otočil a byl připraven na další odebírání bodů, které bude následovat po chlapcově výbuchu vzteku a proto musel rychle projít nitrobranou, když se Harry ozval.

"Ano, pane. Omlouvám se."

Ticho bylo ohlušující a Snape rychle nasadil nezaujatý výraz, když se znovu otočil. Přejel chlapce od hlavy až k patě a nemohl si nevšimnout jemného třesu v jeho pohublém těle. Na levé ruce měl obvaz a bylo vidět, že zranění, které ukrýval, krvácí.

"O tom se přesvědčím dnes večer. Zmizte!" propustil třídu a posadil se za katedru.

Nenápadně sledoval, jak se jeho třída se zvoněním rychle vyprazdňuje a zíral na vzdalující se Potterova záda, kde ho při chůzi podpírali přátelé. Něco mu na Potterovi nesedělo a on byl rozhodnutý zjistit, co to bylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama