16. V pasti

13. listopadu 2016 v 17:03 |  Spoutaní

WATTPAD

16. V pasti

"Jeho otec předpokládám."
Podíval se na ni, trhaně přikývl a škrtl velký odstavec na čísi eseji. Kate téměř soucítila s žákem, jemuž se pravděpodobně postarala o Trolla.

"A bez svých kamarádíčků si nemohl ani utřít nos," odfrkla si a zapáleně pokračovala. "Něco jako férový souboj jim nic neříká a odváží s do tebe pustit jenom, když jsi sám nebo otočený zády."
Snape po ní pouze loupl pohledem, ale své práce již opravoval o něco klidněji, rozvážněji.

"Nepřišla jsi mě sem utěšovat nebo bezcílně urážet; to děláš i doma. Co potřebuješ?" optal se jí s pohledem upřeným do pergamenu.
"Vyspat se s tebou."

Zcela se zastavil a otočil se k ní. Na její tváři nebylo znát žádné nepohodlí nebo stud. Klidně na něj dál zírala, ale v jejích očích pramenila zloba a vztek.

"Proč?"
"Avery podstrčil Temnému Pánovi informaci o našich oddělených ložnicích. Na příštím setkání nás budou prověřovat."
"Od koho máš tuhle informaci."

"Matka," odpověděla prostě a bezduše se zadívala na protější stěnu. "Hádám, že se jí nás alespoň trochu zželelo, když mi poslala dopis, aby nás varovala."

Neušla mu hořkost v jejím hlase a zamračil se. Viviene mohla být poslušnou manželkou, jíž se Catherine nikdy nechtěla stát, ovšem svou jedinou dceru bezesporu milovala a třebaže jí to nedávala najevo slovy a mnohdy ani gesty, obětovala by pro ni cokoliv.

Jenže Kate na takovou zprávu očividně ještě nebyla připravená a rozhodně by ji nepřijala kladně. Už vůbec ne od svého manžela.

"Můžeme ten test obejít," oznámil jí a odložil brko i pergameny.
Hnědé oči se pevně zabodly do jeho.
"Jak?"

"Vylepšené odhalující kouzlo se dá zmást lektvarem. Ten nabudí v našich tělech dojem... splynutí a poté ve svých myslích stvoříme falešnou vzpomínku, kterou budeme sdílet," vysvětlil pomalu a v duchu již skládal potřebné ingredience.

"Jsi si vědom, že si nás do konce tohohle týdne zavolá a máme na to maximálně den, pokud ne méně,"odvětila. Pochyby v jejím hlase byly evidentní.

"To mi k přípravě stačí. Pokud mi budeš asistovat-"
"Bez problému."

Podíval se na ni a přikývl. Oba vstali od stolu a zamířili do Snapeových komnat na konci chodby ve sklepení. Opatrně přiložil na jeden z kamenů svou dlaň a zanechal svou magickou stopu, než od zdi odstoupil a pokynul Kate.

"Přilož svou dlaň na ten stejný kámen - zapamatuje si tak tvůj magický podpis a vpustí tě dovnitř."

Bez odmlouvání ho poslechla a kámen zeleně zazářil, než opět ztmavl. Ve zdi se pomalu objevily dveře s vyrytým hadem uprostřed, jenž se pohnul a otevřel na ně své rubínové oči. Tiše zasyčel a když si příchozí prohlédl, stáhl se dovnitř a dveře se otevřely.

Kate vstoupila dovnitř a rozhlédla se po jeho interiéru. V hlavě se jí během toho vyrojilo hned několik desítek nápadů, jak místnost přestavět a zútulnit, ale všechny je rozehnala, protože na to neměli ani jeden z nich čas.

Vydala se tedy proto za svým mužem, jenž bezmyšlenkovitě odhodil svůj kabát na sedačku u krbu a zamířil přímo do dveří naproti vstupu. Kate svůj kabát také přehodila přes židli a vešla do jeho laboratoře.

Oba se okamžitě dali do práce a Kate protentokrát krotila své ego, kdykoliv ji Snape v něčem napomenul nebo kritizoval, neboť tento lektvar byl v zájmu jich obou a ona nechtěla riskovat, že by se něco pokazilo.

Stejně jako na konferenci s jistou fascinací sledovala mistrnou práci, kterou lektvarista předváděl a tiše záviděla jeho bezchybným dovednostem v přípravě lektvarů. Snažila se tedy alespoň dobře pokrájet a rozsekat přísady, které před ni pokládal.

Zdálo se jí to jako věčnost, třebaže jim to zabralo jen pár hodin, než se Snape znaveně opřel o desku stolu a temným pohledem sledoval bublající kotlík před sebou. Kate odložila nožík a odstrčila poslední přísadu.

Se zasyknutím si promnula prsty, v nichž tímto neočekávaným pohybem křuplo a ignorovala křeče, které její znavené svaly na rukou vysílaly. Ocenila Snapeovu duchapřítomnost, když jí přes stůl podal láhev s lektvarem a ona ho vděčně vypila.

"Co když to nebude fungovat?" vyslovila svou největší obavu a pevně se zahleděla do manželovy tváře.
"Bude," ujistil ji nekompromisně.
"Jak si můžeš být tak jistý? Už jsi ten lektvar na sobě někdy zkoušel?"

"Jsem mistr lektvarů, rozhodně tě nemusím přesvědčovat o svých schopnostech, které jsou - jak jistě víš - naprosto bezchybné. A ne, tento lektvar jsem na sobě netestoval, neboť jsem to nikdy neměl zapotřebí."

Udržela své další námitky na uzdě a upjatě přikývla. Chvíli se na ni podmračeně díval, než svůj pohled opět zabořil do lektvaru před sebou a osmkrát ho zamíchal, než přidal poslední surovinu a lektvar zabublal a změnil barvu na temně modrou.

"Měla bych tu dnes zůstat," oznámila mu nakonec a donutila se pohlédnout do jeho tváře.
"Lektvar bude fungovat," pronesl opatrně, jako by přemýšlel, jaký je její záměr. "Není třeba, abys měla o jeho funkčnost takové obavy."

"Já...," znovu našla svůj hlas a vsadila na svou otevřenou upřímnost. "Dnes bys domů nepřišel a je pravděpodobné, že o tomhle ví Avery taky. Pokud má tohle působit věrohodně, nemůžu se tam vrátit sama."

Zíral na ni dlouhou dobu, než přikývl. Zdálo se jí ovšem, že jejím slovům příliš nevěří, ale přesto ji potěšilo, že se rozhodl brát ohled na její přání. S daleko větším klidem se posadila na stoličku a opět se zadívala do tmavých hloubek lektvaru.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kam se poděla jeho bezcitnost, když ji potřeboval?
Chtěl se jí vysmát za její paranoiu a poslat ji domů a místo toho souhlasil, aby zůstala. Co ho to popadlo?! Nevěděl proč ji tu nechal, ale nemohl se přinutit k tomu ji vyhodit, když do něj zabodla svůj pohled.

Oba věděli, že Avery byl pouze záminka a ve skutečnosti neměl sebemenší šanci vědět, v kolik hodin a který den se Severus vrací domů. Přesto ji ale nechal s touhle do očí bijící lží uniknout, aniž by nad tím dlouze přemýšlel.

Znovu zamíchal lektvarem a natáhl se po další přísadě a opatrně ji vytáhl zpod Catherininé paže a vhodil do kotlíku. Mrkl znovu na svou spící manželku a přemýšlel, kdy se z něj stal poctivý muž a přestal uvažovat jako zmijozel.

Mohl jí říct, že žádná jiná možnost neexistuje a pokud je její podezření správné - o čemž ani v nejmenším nepochyboval -, udělají to, co budou muset, aby Voldemort byl spokojen. Nebo alespoň trochu ukolébán jejich lžemi.

Díval se na její klidnou tvář, jenž měla položenou na své levé ruce a spokojeně oddechovala. Bylo zcela očividné, že ji něco trápilo nebo pracovala až příliš, neboť se zdála být velmi vyčerpaná. Tahle myšlenka ho donutila se zamračit, protože nevěděl, co by ji mohlo tak příliš zmáhat.

Během jeho příležitostných návštěv doma se nezdálo, že by dělala něco neobvyklého, kromě své rekonstrukce na domě. Ale jistě se do nich nepouštěla natolik, aby si ničila své zdraví. Nebo snad ano?

Znovu zamíchal lektvarem, než ho odstavil z přímého ohně a vytáhl svou hůlku. Tiše, aby ji nevzbudil, nad ní zakroužil a zamumlal latinská slova diagnostického kouzla, jež se na ni opatrně sneslo.

Chytil pergamen, který se objevil po jeho levé ruce a hledal jakékoliv zvláštní stavy, které se u ní objevily, ale ke své mrzutosti nic nenašel. Což znamenalo pouze to, že byla unavená z fyzických nebo psychických příčin a nikoliv z nemoci, lektvaru či kouzla.

Odstoupil od ní a přelil lektvar do dvou malých sklenic, které zabezpečil kouzlem a položil je na stůl. Bylo na ní vidět, že je naprosto unavená a nemělo smysl ji budit, pokud tohle byl první spánek, který za poslední tři dny co se neviděli, měla.

Obešel ji a opatrně ji zvedl z desky stolu. Zavrtěla se, ale nijak neprotestovala, když ji zdvihl a odnesl do své ložnice, kam ji bezpečně položil na postel. Natáhla se po něm, když se od ní odtáhl a donutila ho tak na moment strnout, než jí do rukou vrazil jeden z polštářů a přikryl ji dekou.

Spokojeně se rozvalila uprostřed jeho lůžka, polštář pevně přitisknutý k tělu a na jejích rtech slabý úsměv. Snape se bleskurychle otočil, když uslyšel hučení krbu a spěchal do obýváku, kde na něj z uhlíků koukala ustaraná tvář madame Pomfreyové.

"Co se stalo?" nezaobíral se zdvořilostmi a nahodil na sebe svůj plášť.
"Jedná se o pana Pottera."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"-naprosto v pořádku a můžu odejít."
Snape odolal nutkáni protočit očima, když uslyšel chlapcův hlas a nemilosrdně si to rázoval mezi nemocničními lůžky na konec místnosti, kde na své již proslavené posteli seděl jeho neoblíbený student.

Nad ním se skláněla Poppy společně s Minervou a očividně se teenagerovi pokoušeli domluvit, aby spolupracoval. Jeden pohled do Potterovy zachmuřené a odhodlané tváře mu potvrdil domněnku, že se jim to ani za mák nedaří.

"Tak copak se stalo našemu princátku tentokrát?"
Obě ženy se k němu hned naštvaně otočily, zatímco Potter mu poslal jakýsi zadumaný a vděčný pohled, že se zbavil jejich pozornosti. Snape se pokusil ignorovat roztržený ret a obočí, z něhož po chlapcově tváři stále stékala krev.

"Pokud jsi nepřišel jako rozumný, dospělý a vyučený lékouzelník, pak mi dovol ti připomenout mladý muži, že na této ošetřovně nemáš co dělat," pohrozila mu Poppy a pro efekt do něj dloubla ukazováčkem.

Snape spolkl svou poznámku o infantilních výhrůžkách a stroze přikývl. Minervě věnoval částečný pohled, ale přesto mu přejel mráz po zádech, když na něj upřela svůj tvrdý a ostrý pohled. Takže se určitě jednalo i o jeho hady.

"Nějak si nejsem jist, jak se mě zranění tvého lvíčete týká? Jsem si jist, že je Poppy velice schopná a dokáže bolístka pana Pottera bezpečně vyléčit i bez mé pomoci, Minervo," nasadil svůj nezúčastněný tón, o němž věděl, že ji rozpálí doběla.

"Ale jistěže se tě týká!" nezklamala ho svým rozhořčením. "Pan Potter odcházel na svůj trest do sklepení zcela v pořádku a když jsem ho našla při své noční obchůzce po hradu u chlapeckých záchodů, jak si dovolím podotknout na cestě ze sklepení, byl v bezvědomí a zcela očividně ho někdo napadl."

Snape pozvedl stejně klidně své obočí, i kdy vnitřně to v něm bublalo. Jediný pitomec z jeho koleje se mohl dopustit takové chyby byl Malfoy. Neboť se stále ještě nezvládl vzpamatovat ze svého trestu, jenž mu Snape uložil za sabotování nebelvírova lektvaru.

"A pna Potter zcela jistě označil za útočníky někoho z mé koleje," odfrkl si Snape a posměšně se na chlapce zadíval. Ten ovšem měl svůj pohled skloněný.

"Právě naopak," zasyčela Minerva a chytila ho za hábit tak silně, že byl nucen se k ní otočit. "Zcela popírá, že by na něj někdo zaútočil. Navíc popírá, že by to mohl být někdo ze Zmijozelu."

V Snapeově očích se mihl šok a překvapení, které ale jeho kolegyně ve svém vzteku nestihla zaznamenat. Vyprostil se z jejího sevření a znovu se zadíval na Pottera, jenž se choulil sám nad sebou, očividně v bolestech.

"Jak vidím, tak váš vztek na mou kolej jaksi zaslepil realitu a ani jedna z vás se neobtěžovala panu Potterovi pomoci," obvinil nakonec obě ženy a tvrdě chytil chlapce za bradu a donutil ho tak zvednout pohled.

"Jsem v pohodě," pokusil se slabě zaprotestovat Potter a prudce mrkal, když mu Severus hůlkou svítil do obou očí.
"Ani bych od vás nic jiného nečekal, pane Pottere," odfrkl si Snape a pokusil se chytit jednu z chlapcových rukou.

Jakmile se ale končetiny dotknul, Potter syknul a strhl ruku zpět ke své hrudi. Na jeho obličeji se tím pohybem objevila bolestná grimasa, takže měl pravděpodobně i několik naražených nebo zlomených žeber.

Snape se zamračil a otočil se ke svým kolegyním, které na něj upřely svůj pohled. Minerva ještě několikrát starostlivě koukla přes Snapeovo rameno, než mu věnovala plnou pozornost.

"Dál už to zvládneme bez vás," oznámil jim.
"Rozhodně ne! Harry je zraněný a-"

"Přesně proto. Pochybuji, že by byl rád, kdyby se tu musel před vámi svlékat," protáhl Snape, ale v duchu doufal, že ženy rychle zmizí a nechají mu volné pole působnosti.

"Jsem lékouzelnice, není to nic, co bych za celý svůj život neviděla," zaprotestovala Poppy, zatímco Minerva s lehkým ruměncem mlčela.

"To jistě," zarazil lékouzelnici, jež se snažila dostat k pacientovi a chytil ji za ruku. "Ovšem pokud je tu další lékouzelník stejného pohlaví, jsem si jist, že to bude daleko pohodlnější."

"Harry jistě nebude nejraději, když to budeš ty," obvinila ho Poppy a zamračila se.
"Pan Potter se s tím holt bude muset smířit."

"Tohle je moje ošetřovna-"
"To nepochybně, přesto-"
"Nic nenamítám."

Všichni tři se otočili k chlapci, jenž křečovitě svíral hranu postele a snažil se prodýchat bolest na hrudi. Snape byl poprvé rád, že ten kluk otevřel pusu a přerušil ho. Otočil se vítězoslavně k ženám a v jasném gestu pozvedl obočí.

Obě se na něj chvíli dívaly, ale poté usoudily, že Potterovi určitě nepomůžou, pokud tu budou postávat a nechají ho trpět. Váhavě se tedy vydali do vedlejší místnosti a nechali je samotné. Snape máchl rukou a zatáhl závěsy kolem celého lůžka a nechal pouze malou škvíru na měsíční světlo.

"Mám vaše krycí kouzlo ukončit já nebo si přestanete hrát na mučedníka sám?" otočil se k chlapci a založil ruce na hrudi.

Bez jakékohokoliv protestu nebo popírání sáhl Potter po hůlce a zrušil své kouzlo. V okamžiku se na jeho obličeji objevily další šrámy, stejně jako na jeho krku. Snape se zamračil, když rozpoznal škrtící kletbu, jenž svého kmotřence sám učil.

Přešel ke svému studentovi a rychle mumlanou latinou zaceloval řezné rány a zastavoval kvrácení. Poté nekompromisně odtáhl Potterovu ruku obtočenou kolem hrudi a donutil ho se posadit rovně. Jedním kouzlem ulevil tlaku v žebrech a chlapec vděčně nabral kyslík do plic.

Mlčky poté pokračoval ve svých kouzlech a jeho vztek rostl, když sledoval, kolik zranění na sobě ten kluk měl. Bylo mu jasné, že se proti němu nepostavil pouze Malfoy, ale přinejmenším další tři studenti, aby ho takhle zřídili.

Mohl toho kluka nenávidět, jak chtěl, ale jeho talent na obranu mu upřít rozhodně nemohl. Skončil s posledním kouzlem a přiložil svou dlaň na Potterův krk. Snape jasně cítil, jak se mu rozbušilo srdce a celým svým bytím se snaží udržet na místě.

Nechal proudit svou magii skrze dlaň a počkal, dokud se modřiny na chlapcově krku staly téměř neviditelnými. Poté svou dlaň odtáhl a zadíval se na něj. Potter si bezmyšlenkovitě mnul krk a v jeho očích byla znát úleva.

"Proč bráníte mé studenty, pane Pottere?"
"Nebráním," zalhal zcela nepřesvědčivě.

"Očividně jste ve výhodě - zaútočili na vás, ublížili vám a byli by za to potrestáni. Přesto jste mlčel a dokonce jste popíral jasnou skutečnost. Má otázka stojí. Proč jste to udělal, pane Pottere?"

Chlapec konečně zvedl pohled a zadíval se na něj bez jakéhokoliv vzdoru, pouze s čistou rezignací.
"Nikdy vám na mé pravdě nezáleželo. Proč by mělo teď?"

"Protože jste můj student a je to má povinnost," Potter si odfrkl a Snape tedy přitlačil. "A protože vám někdo zjevně ubližuje."

V ten moment se Potter rozesmál jako by jeho učitel řekl ten nejlepší vtip na světě. Nebyl to ale radostný smích, byl nucený a plný hořkosti. Poté se do obsidiánových očí zabodly smaragdové, plné ohně a nenávisti.

"Nikdy jste se nestaral o nikoho jiného, než vaše zmijozely a teď po mně chcete, abych vaši kolej napráskal, protože je to správné? Omlouvám se, pane, ale to mi přijde opravdu absurdní."

Snape nechal jeho změnu tématu být.
"Věřte nebo ne, pane Pottere, nikdo neujde trestu, pokud na někoho zaútočí v přesile a je navíc z mé koleje."
"Nebylo by to poprvé," zamumlal si pro sebe Potter, aniž by tušil, že ho profesor slyšel.

"Nemohu vám pomoci, pokud se mnou nebudete mluvit," řekl mu nakonec a byl by se rozesmál nad vytřeštěným výrazem svého studenta, kdyby situace nebyla tak vážná a on nebyl Severus Snape.

"Vy mi chcete pomoci?" přišla pochybovačná otázka. A oprávněně.
"Jak jsem už řekl, jste má povinnost. Co se s vámi tenhle rok děje?"

"Tenhle rok?" znovu se hořce zasmál, než se na lektvaristu ostře podíval. "Pokud si myslíte, že se se mnou tenhle rok něco děje, pak asi nejste tak skvělý pozorovatel, jak o sobě tvrdíte."

Na to se Snape zamračil a znovu si chlapce prohlédl.
"Co tím myslíte?"

Potter si očividně uvědomil, že promluvil víc, než si přál a proto na moment zmlkl, než odpověděl.
"To je fuk."
"Vzhledem k tomu, jak to s vámi zamávalo, tomu tak zřejmě nebude."

"Proč máte potřebu se v tom takhle šťourat? Už vám nestačí mě ponižovat v hodině a při vašich trestech, že potřebujete další metodu, jak mi dělat ze života peklo?" vybuchl vztekle Potter a několik lamp v místnosti prudce zablikalo náporem magie.

"Uklidněte se," odbyl ho Snape, ale v hlavě mu přitom přebíhal jeden katastrofický scénář za druhým.

"Já jsem naprosto klidný!" štěkl po něm Potter, ale než mu stihl učitel odebrat body, pokračoval. "Jen už jsem naprosto unavený z té vaší podivné pozornosti. Nikdy jste se nestaral o to, jak mi je a najednou máte nějaký přehnaný zájem, protože jsem vaše povinnost?! Od prváku mě nenávidíte, tak mi tu teď nemusíte vykládat pohádky, jak máte o mě starost."

"To nejsou pohádky, ale realita, pane Pottere," odpověděl ostře Snape. "Jste dítě, někdo se o vás postarat musí."

"Tak dítě?" zalapal nevěřícně po dechu. "Nikdy jsem nebyl dítě a rozhodně se ke mně tak nikdy nikdo nechoval. Ale vy přece víte všechno nejlíp že? Jaký rozmazlený spratek jsem, viďte? Jste stejný jako všichni dospělí - snažíte se mě přesvědčit, jak máte zájem a potom toho jenom využijete!"

Snape byl naprosto neschopen slova. A vzhledem k tichu, které se mezi nimi rozhostilo, si i chlapec před ním uvědomil, co všechno mu nechtíc řekl. Odtrhl od svého učitele pohled a skrčil se ve snaze skrýt se před světem.

"Kdo vám ublížil Pottere?"

Snapea vyděsily smaragdové oči plné třpytících se slz hněvu i bolesti. Přeběhl mu mráz po zádech, když slyšel chlapcova další slova.

"Nenuťte mě o tom mluvit, pane profesore."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 24. února 2017 v 18:47 | Reagovat

To je tak... skvelé, takže predsa len aj v tejto poviedke snáď Severus a Harry prídu do bližšieho kontaktu, oh, asi sa v tomto nezmením. Ale keď to dočítam, ktovie, kedy a či prídu ďalšie kapitoly. Nemala by som trochu v čítaní brzdiť?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama