17. Iluze

20. listopadu 2016 v 18:21 |  Spoutaní

WATTPAD

17. Iluze

Snape tušil, že to bylo jeho znamení k odchodu. Měl by se otočit, zajít do kanceláře vrchní lékouzelnice a nechat ji to s Potterem vyřídit. Mrkl na dveře na konci chodby a poté na chlapce před sebou, jenž měl pohled opět zabodnutý do svých tenisek.

Lektvarista si povzdechl a vytáhl hůlku. Přičaroval si stoličku a posadil se přímo proti Potterovi. Ten se viditelně napjal a zatnul čelist. Severus ale předem věděl, že tato debata bude náročná a nijak ho toto gesto nepřekvapilo.

"Je mi líto, ale nemohu to nechat jen tak," načal znovu konverzaci a pokusil se mluvit klidně. "Můžeme tu klidně sedět až do té doby, než přijde Poppy s Minervou, aby zjistili, zda jsem vás ještě neusmrtil. Rozhodně ale nepočítejte, že z této místnosti odejdete, aniž byste mi pověděl, co se děje."

Žádná odpověď.
"Nenávidíte mě - chápu; nejste první ani poslední, to mi věřte. Je tu dalších milion osob, s nimiž byste chtěl mluvit raději, než se mnou-"

"Nechci s nikým mluvit, pane. Jsem v pořádku a chci jen jít do věže a vyspat se" přerušil ho Potter, ale svůj pohled měl stále sklopený.

"Jste špatný lhář, pane Pottere," obvinil ho Snape.
"Chcete říct, že s vámi chci mluvit?" ušklíbl se na něj student unaveně a potlačil zívnutí.

"Nikoliv. A pokud vás to vnitřně uspokojí, ani já s vámi nemám zájem debatovat," utrousil bezstarostně profesor a urovnal svůj plášť.
Byl si dobře vědom, že ho chlapec zmateně a zároveň zvědavě pozoruje. To byl pokrok. Stále ale mlčel.

"Pokud chcete, mohu přivolat, pana ředitele...," navrhl, ale zarazil se v momentě, kdy Potterova tvář potemněla. "Nechcete mluvit s panem ředitelem?"

"Myslím, pane, že pan ředitel nechce mluvit se mnou," zněla rádoby nenucená odpověď.
Snape si pro sebe přikývl a rozhodl se, že se za Albusem staví a zjistí o této situaci něco víc. I kdyby to mělo znamenat, že toho starého blázna vytáhne z postele. Vlastně ho tato představa celkem těšila.

"Dobře, pane Pottere, uděláme to tedy jinak. Budu vám pokládat otázky a vy budete odpovídat. Pokuste se vaše jednoslovné odpovědi rozšířit do souvětí, buďte tak laskav."

"Nemám zájem," zamračil se na něj a rychle uhnul pohledem ke dveřím na opačné straně.
"Pět bodů dolů z Nebelvíru," zamumlal v odpověď Snape a sledoval, jak v chlapcových očích stoupá hněv.

"To nemůžete!" vyskočil Potter okamžitě na nohy a jedině jeho vztek ho držel vzpřímeného.
"Dalších pět bodů."
"Vždyť nemáte žádný důvod!"

"Opravdu si myslíte, že je to relevantní poznámka? Jsem Zmijozel a jak jste již nezapomněl podotknout, nikdy jsem záminku nepotřeboval, abych vám ze života dělal peklo. Takže - chcete to změnit na padesát?" pozvedl obočí a pokynul studentovi, aby se znovu posadil.

Potter zatnul ruce v pěst, ale posadil se a očividně si oddechl a snažil se potlačit závrať. Snape nehnul ani brvou, ale v případě potřeby byl připraven zasáhnout. Poté se k Severusovu překvapení chlapec lišácky pousmál.

"A za správnou odpověď, mám očekávat deset bodů nahoru?" prohodil drze.
"Vaše pokusy o směňování jsou opravdu chabé. Mohl jste mi tuto nabídku předložit, než jsem vyslovil své podmínky. Nyní je to zbytečné," zchladil ho profesor.

"No, jsem si jist, že bude profesorku McGonnagalovou zajímat, proč jsme uprostřed noci přišli o tolik bodů."
Snape se na toho kluka nevěřícně zadíval. Možná v sobě měl alespoň špetku mazanosti. Odfrkl si, založil ruce na hrudi a promluvil.

"Dostanete bod za každou otázku, kterou budu považovat za přínosnou," oznámil mu.
"To není zrovna moc."

"To ještě není vše. Za každou lež, kterou vyslovíte, vám strhnu pět bodů."
"To je ale naprosto nefér!," vykřikl šokovaně Potter.

"Zmijozel, který s vámi nehraje podle pravidel, jak šokující, pane Pottere. Kdo by to byl čekal, opravdu," nešetřil Snape ironií.

K jeho nemalému překvapení se jeho student krátce nervózně zasmál, než se opřel o pelest a vyčkávavě se na něj zadíval. Snape tedy opět nabral svou rovnováhu a promýšlel své první otázky.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Náhle se probudila a prudce se posadila. Srdce jí bušilo jako o závod a vyplašeně se rozhlížela kolem. Když se ujistila, že ji nehrozí žádné nebezpečí, přivřela oči a několikrát se zhluboka nadechla.

Vůbec nelitovala, že si svou nejnovější noční můru nemohla vybavit. Stačil jí příšerný pocit plný děsu, který z něj měla. Zavrtěla hlavou a vylezla z pohodlné postele. Protáhla se a pořádně rozhlédla.

Byla pravděpodobně ve Snapeově ložnici v Bradavicích. Neodolala posměšnému úšklebku, když se rozhlédla po do zelena laděné místnosti. Opatrně si rukou sáhla na několik podivných předmětů a přemýšlela, k čemu je Snape potřebuje.
Když tak o něm přemýšlela, kde vlastně byl?

Rychle se podívala na budík na nočním stolku a zamračila se. Bylo půl druhé ráno. Vyrazila ze dveří a sebrala svůj hábit přehozený přes židli, načež zamířila k laboratoři, v níž se svítilo. Vzala za kliku a k jejímu překvapení se ocitla v prázdné místnosti.

Bylo očividné, že lektvar v kotlíku je stabilizovaný a podle přísad rozházených všude okolo, tu ještě před nějakou dobou opravdu někdo byl. Kate se zamračila a přemýšlela, kam přesně se její manžel rozhodl odejít takhle pozdě v noci.

Otočila se a vyšla z místnosti. Mohla se vrátit zpět do postele a ještě se několik hodin prospat, ale bylo jí jasné, že by nemohla usnout bez vědomí, kde ten sklepní netopýr vězí.

Rozhlédla se po obýváku a podle mírně rozsypaného letaxu u krbu usoudila, že cestoval přímo odsud. Usmála se. Tím jí rozhodně ulehčil pracné hledání stop po bytě. Vytáhla hůlku a zamumlala tiché kouzlo.

Nad krbem se vznesla cedulka s nápisem Bradavická ošetřovna. Znuděně kouzlo zrušila a hůlku schovala. Mohlo jí to napadnout. Otočila se zpět k ložnici, ale než zatáhla za kliku, mrkla ke dveřím laboratoře.

Na její tváři se objevil zářivý úsměv a nadšeně vletěla do ložnice, kde padla do postele a pročistila svou mysl. Byl čas na práci.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Proč jste bránil pana Malfoye před vaší ředitelkou koleje?"
Potter očividně nebyl překvapen, že Snape ví, kdo mu způsobil zranění.
"Protože se momentálně snažím trochu splynout s davem. A nechci mít nějaké problémy," zněla odpověď.

Snape přikývl, protože mu nezalhal. Jeho motiv se vzhledem k nadvládě Umbridgeové zdál logický. Ovšem lektvarista těžce pochyboval o tom, že to Potterovi vydrží. Nepřekvapilo ho ovšem, že chlapec počítal s tím, že by Snape trestal jeho, nikoliv své zmijozely.

Bylo zřejmé, že toho o svém profesorovi neví tolik, kolik si myslí. Chlapec se na něj s jasným pohledem zadíval a Snape mávl hůlkou směrem k počítadlům.

"Kolik jich bylo?" optal se a na Potterův váhavý pohled dodal. "Pravdu prosím."
"Nejsem práskač."

"Jak šlechetné. Škoda že nežijeme v pohádkovém světě, kde by se viníci dobrovolně hlásili ke svým činům."
Potter po něj šlehl pohledem.

"Asi sedm. Byla tma a moc dobře jsem neviděl do zákoutí. Ve sklepení není moc osvětlení."
"Co po vás chtěli?"
"Nevěděl jsem, že zmijozelové musí mít záminky k tomu, aby něco udělali."

"Každý zmijozel má svou záminku proto, aby dosáhl svého. Jen je nedáváme tak okatě najevo jako vy nebelvíři," usadil ho profesor.

"Rád bych vám odpověděl, ale opravdu si se mnou nepřišli popovídat. Pravděpodobně tam na mě čekali, protože věděli, že jsem s vámi měl trest. Jakmile jsem byl dostatečně blízko, začali na mě pálit kletby."

"Neprovokoval jste je? Neměl své obvyklé připomínky?"
Tentokrát se Potter zjevně stáhl do sebe a nasadil obranný postoj.

"Myslel jsem, že chcete slyšet mou verzi a dopadnout viníky, pane."
Obvinění v jeho hlase bylo evidentní.

"To přesně dělám a k tomu potřebuji všechny detaily které jste mi schopný poskytnout. A upřímně jsem si jist, pane Pottere, že se vzhledem k vaší výbušné povaze tato varianta přímo nabízí."

"Neřekl jsem ani popel. Jen jsem prošel kolem. Teda, pokusil jsem se o to."
"Co se dělo dál?"

Potter se na něj podíval, jako by čekal ještě nějakou poznámku nebo popření, ale když se mu žádné nedostalo, pokračoval.

"Trefily mě asi tři kletby, než jsem zvednul hůlku a uskočil k východní zdi."
"Ke schodišti vedoucí do sklepení?" zeptal se překvapeně Snape.

Potter vypadal poněkud rozpačitě a nerozhodně, zda má pokračovat nebo popřít své tvrzení. Očividně byl připraven pronést nějakou lež, ale jediný pohled do Snapeovy tváře ho od toho odradil.

"Byl jste nejblíž," zamumlal a odmítal se mu podívat do tváře. "Navíc jsem předpokládal, že z vás budou mít alespoň trochu respekt a jakmile se u vás objevím, nebudou na mě útočit. Alespoň ne magií."

"Profesorka McGonnagalová je stejně daleko od místa incidentu jako já. Z ní mají i mí studenti respekt. Přesto jste zamířil ke mně, třebaže jste musel zcela změnit směr. Vycházel jste přeci ze sklepení zpět do nebelvírské věže, nemám pravdu?"

"Měla by otázky, chtěla by potrestat vaše studenty a dozvěděla by se o tom Um- celá škola. Navíc jste mi už několikrát zachránil život, tak počítám, že byste mě nenechal umřít v rukou vašich studentů."

Severus ignoroval jeho menší přeřeknutí, i když mu to v mozku vysílalo varovné signály. Takže ta růžová ropucha s tím má co do činění. Poměrně ho překvapilo, že mu i přes zjevnou nenávist ten kluk věří. Alespoň na určité úrovni.

"To jistě ne. Je z toho zbytečné papírování a Minerva by mi utrhla hlavu."

Potter se na něj nejistě usmál, jako by nevěděl, jestli to byl opravdu vtip. Snape to ocenil, protože si potřeboval získat jeho důvěru. Očividně to fungovalo, protože další pobídku k pokračování v hovoru nepotřeboval.

"Na schodišti jsem pak radši zpomalil, protože brát schody po třech by mě asi stálo zlomený vaz. Vyhýbal jsem se jejich kletbám a kryl jsem se až pod schodištěm u jednoho z brnění, kde jsem si vykouzlil štít a začal jsem opětovat kouzla zpět. Pár z nich jsem trefil - ale jen omračovací kletbou, opravdu. Jenže dole z vaší společenské místnosti zrovna vyšel další z nich a zasáhl mě zezadu kouzlem. Potom jsem ještě trefil... pravděpodobně Notta, ale vložil jsem do toho moc síly a byl blízko, takže to s ním hodilo o zeď. Ale opravdu jsem mu nechtěl ublížit, jenom zneškodnit. Mohl byste zjistit, jestli je v pořádku, pane?"

Ten kluk se mu prostě musel zdát.

Někdo na něj zaútočí v silné přesile a když se jednomu z nich bránil s o něco větší vervou než ostatním - navíc nevědomky -, má ještě o dotyčného obavy. Snape si byl jist, že Notta to bude ještě opravdu mrzet. Nemohl si také nevšimnout toho, jak očividně se Potter vyhýbá jmenování dalších účastníků.

"Po rozhovoru se mnou určitě v pořádku nebude," pronesl temně a neslyšně pro Potterovy uši Snape.
"A řeknete mi, jestli-"

"Zjistím zdravotní stav pana Notta, pokud vám to opravdu nedá spát."
"Děkuji," pronesl úlevně Potter.

"Postarám se, aby příslušní členové mé koleje dostali potřebná varování ohledně útočení na studenty."
Potter chvíli vypadal, že ještě něco přidá, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

"Děkuji, pane Pottere, to mi prozatím stačí," řekl ohromenému chlapci a postavil se.
"Nezajímá vás, kdo to udělal?" zeptal se Potter bez jakéhokoliv obvinění.

"Znám vše potřebné."
"Neptal jste se mě na jména."

"Ne. Diagnostické kouzlo, které jsem provedl na začátku vaší prohlídky mi viníky prozradilo."
Potter vykulil oči a s jakousi podivnou úctou se na Snapea podíval.
"To opravdu můžete zjistit podle kouzla?"

"Nikoliv. Ovšem kouzla, která používali, jsou specifická pro určité studenty. Navíc si mohu zkontrolovat jejich poslední provedená kouzla a srovnat je s listem kouzel, jenž na vás byly použity."

"Mohli odstranit poslední použitá kouzla a změnit paměť hůlky," překvapil ho svou úvahou Potter.
"To by nepochybně mohli, pokud by na celém hradě nebyla bezpečnostní kouzla, jež tento trik zcela eliminují."
"To jsem nevěděl."

Snape přikývl a přemohl se, aby nepronesl svou obvyklou uštěpačnou poznámku. Ještě nevěděl všechno, ale Poppy s Minervou se brzy vrátí a tak musel jednat rychle. Na další debatu s Potterem bude mít čas při jeho školním trestu.

"Kde jste se dozvěděl o změně paměti hůlek?" optal se ještě svého studenta.
Potter ale uhnul pohledem a sbalil ruce v pěst.

"Od Voldemorta."
Snape sebou škubl a sykl.

"Nevyslovujte jeho jméno nahlas!"
"Pardon," omluvil se Potter automaticky a zadíval se na profesora, jenž si masíroval levé předloktí.

Nadechl se k nějaké otázce, ale naštěstí ho přerušily kroky z druhé strany místnosti a obě ženy k nim hbitě rázovaly. Snape se naposledy otočil ke svému studentovi.

"Váš školní trest stále platí, třebaže je víkend. Přijďte v osm večer. A pokuste se do té doby nezmrzačit, pane Pottere."
"Vynasnažím se. A pane?" zastavil ho ještě před odchodem.

Snape se k němu otočil a pozvedl obočí.
"Body?"

Snape odolala nutkání protočit očima a mávnul hůlkou. Potter se spokojeně uvelebil na lůžku a marně se pokusil zahnat další zívnutí. Otočil se k opačnému východu, aby se ženám vyhnul a vyrazil do sklepení.

"Dobrou noc, pane," ozvalo se ještě za jeho zády.
Otočil se a přikývnul. Poté zmizel a s dramatickým prásknutím dveří odešel z ošetřovny.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byl si zcela jistý, že jeho večer nemůže skončit dobře, když našel Kate v meditující poloze uprostřed jeho postele se soustředěným výrazem na tváři.

"Co tady děláš?" optal se jí a ani se nesnažil svůj posměch vytěsnit z hlasu.
Téměř se nehnula a potvrdila mu tím, že je stále myslí přítomná a zachytila jeho magii v komnatě, aniž by musela otevřít oči.

"No, když ty ses rozhodl jít na procházku, tak ta těžší část lektvaru zůstala na mně."
Podíval se znovu na postel a tentokrát si u jejích nohou všiml malé misky se vzpomínkami. Odložil kabát a prošel nitroklidem.

"Měla jsi počkat," obvinil ji a posadil se naproti ní a vytáhl hůlku.
"Jak jsem mohla tušit, kdy se rozhodneš vrátit? Navíc to nebylo až tak těžké. Tedy až na to si tě představit bez oblečení," prohodila a otevřela oči.

"Velice zábavné," utrousil a spojil jejich hůlky. "Můžeš mi to přenechat, doladím detaily z mé strany."
"Nebo se prostě vysleč a nech to na mně. Ať se taky trochu pobavím," navrhla s jiskřičkami v očích.

"Odmítám se podílet na tvých infantilních hrách," odbyl ji a opatrně si přitáhl vytvořenou vzpomínku.

Zavřel oči a snažil se příliš neobávat, když si všiml výrazu své ženy, ještě než zavřel oči. Poté už zcela propadl do vytvořené iluze.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Měla to být důvěryhodná vzpomínka!"
"Jaká škoda, že nedokážeš ocenit mé detailní zpracování. Mám tu ještě jednu verzi, ale ta je vážně jako z červené knihovny."

"Chceš říct vzpomínku, co nevypadá jako scénář špatného porna?"
"No dovol," obořila se na něj, než jí zajiskřilo v očích a podle se na něj usmála. "Nevěděla jsem, že máš v posteli určité choutky a kde bereš svou inspiraci, drahý manželi. Příště se o BDSM nechám poučit."

Pevně se kousl do jazyka a pokusil se uklidnit.
"Vypadám snad jako násilník? Nebo z čeho jsi při tvoření té vzpomínky vycházela?"

"A já myslela, že si chceš trochu šplhnout. No tak - pochybuju, že by nám někdo uvěřil, kdybychom jim ukázali nějakou šíleně přeslazenou postelovou scénu."

"To nic nemění na tvé zkreslené představě o svazování."
"Byla to pouta. A chci vidět tu tvou předělávku," protočila očima a pohodlně se posadila v křesle.

Snape ji beze slov předal jím pozměněnou iluzi a chvíli počkal, než se z ní vrátila zpět. Chvíli dezorientovaně mrkala, než se na něj podívala. Cukalo jí v koutcích.

"No páni."
"Co zase?" protáhl již pěkně podrážděně.

Sjela ho pohledem, než vstala z křesla a šibalsky na něj mrkla.
"Tak teď se opravdu musíš svléct. Tohle prostě musím vidět na vlastní oči."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama