18. Nečekaní spojenci

4. prosince 2016 v 11:00 |  Spoutaní

WATTPAD

18. Nečekaní spojenci

Dívala se na něj s jasnou výzvou v očích. Byla to její hra, věděl to. Ale nebyl ochoten se poddat jejím pravidlům a dovolit jí, aby se mu dostala pod kůži.

Přimhouřil oči a shlédl na ni neboť bez svých podpatků mu sotva dosahovala k bradě. Pomalu vyšel ke své manželce. Její posměšný úšklebek se vytrácel s každým krokem, který udělal a bylo na ní vidět, že znejistěla.

Dva můžou hrát tuhle hru.

"Je tohle opravdu po čem tvá ubohá duše prahne?" protáhl s téměř ostrým zavrněním v hlase. Naskočila jí husí kůže, ale vzdorovitě pozdvihla svou aristokratickou bradu.

"Možná jen chci, abys mi dokázal, že se tvá fantazie zakládá i na pravdě," opětovala svůdnějším hlasem, než by od ní očekával. Nenechal se zviklat.
"Kdo ti bráni v tom se podívat?"

Mírně se jí rozšířily oči a Snape potlačil svůj úšklebek. Jeho rovnováha rychle zmizela, když se její ruce hbitě přesunuly k jeho hábitu a s kočičí precizností rozepínala jeden knoflíček za druhým, aniž by se její oči přesunuly z jeho tmavých hloubek.

"Měl bys vědět, že vyzývat někoho, kdo je ochotný pro vlastní výhru udělat cokoliv, je hloupé," prohodila klidným hlasem, než přimhouřila oči a vytáhla se na špičky, aby mu mohla šeptat přímo do ucha, "a taky bys měl vědět, že vsázet se o něco se ženou - byť nevědomky - je přímo sebevražedné."

Dala si záležet, aby se svými rty dotkla jeho ušního lalůčku a téměř cítil její úsměv. Nezaváhal a pevně si ji k sobě přitáhl, ruce bezpečně obmotané kolem jejího pasu a přiblížil svůj obličej k jejímu.

Neúprosně zíral do jejích očích, zatímco Kate se neodvážila ani nadechnout.
"Co tě přivádí k myšlence, že nade mnou máš navrch?"

Zadrhl se jí dech, když se k ní sklonil, ale přesto neuhnula, což ho potěšilo i naštvalo zároveň. Neodpověděla a bez hnutí na sebe hleděli. Jediný zvuk v místnosti byl jejich dech. Poté se k němu naklonila a v ten okamžik se na jejich předloktích rozpálilo Znamení.

Odskočili od sebe a se syknutím se chytili za ruce. Pohlédli na sebe a opět se v děsivé synchronizaci vydali do laboratoře. Snape jí rychle podal jednu z lahviček, kterou do sebe okamžitě hodili a poté na pár vteřin spojili své hůlky, aby zkompletovali a sjednotili fiktivní vzpomínku. Poté se vydali do obývacího pokoje, aby se společně přemístili. Po cestě vzali své pláště a masky.

Kate se před Letaxem zastavila a věnovala mu pohled, který nedokázal dešifrovat, načež se otočila, nasadila svou masku a prošla zelenými plameny. Snape pár vteřin počkal, než jí následoval a znovu pevně stavěl obrany ve své mysli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Oba se zarazili, když vešli do obřího sálu a místo toho, aby na ně čekali jejich kolegové Smrtijedi, byl uprostřed místnosti na svém trůně pouze Voldemort, po jehož boku věrně ležela Nagini a hned vedle se choulil Červíček, který vypadal, že by byl nejraději kdekoliv na světě, než tady.

Nedali na sobě nic znát a společným krokem se vydali ke svému Pánovi. Poklekli a teprve po vyzvání se opět postavili. Kate se donutila pohlédnout do rudých očí naproti sobě a silou vůle se neotřásla.

"Mí drazí," pozdravil je Voldemort líně a hladil svého hada po hlavě. "Je mi líto, že vás přepadám v tak... brzkou ranní hodinu."
Soudě dle jeho lhostejného tónu a znuděného výrazu si odvodili, jak moc ho to mrzí. Neřekli však nic a čekali.

"Dostala se ke mně velmi nemilá zpráva," poznamenal a prohlížel si své odporné nehty. "Samozřejmě se tím nechci znepokojovat, neboť můj zdroj těchto zpráv není příliš velkým přítelem ani jednoho z vás, řekl bych."

Avery, pomyslela si Kate a mrkla na Snapea. Ten svůj pohled měl stále zaměřený na Voldemorta.

"Proto jsem si jist, že tuhle situaci dokážeme vyřešit v klidu a bez nepohodlných svědků," oznámil jim jejich vůdce. Červíček vedle něj se přikrčil, byť se na jeho osobu nikdo neosočoval. Voldemort ho ignoroval.

"Catherine," otočil se Voldemort k ní a natočil hlavu mírně na stranu. Vypadal jako malé dítě s tím rozdílem, že dítě by se nikdy nedokázalo dívat s tak nechutným a hrůzným pohledem. "Bylo mi sděleno, že jste svůj sňatek řádně nezpečetili."

"Můj pane," začala Kate odhodlaně. "To je zcela mylná informace."
Nevěděla, jak lépe svou myšlenku zformulovat a doufala, že tohle bude dostačující. Snape se stále ani nehnul a Kate se snažila zbytečně nestresovat. Voldemort na to nic neřekl a obrátil se ke Snapeovi.

"Jsem si jist, že můj nejvěrnější by mě nikdy nepodvedl tak ohavným způsobem a nezneužil dárku, který jsem tak laskavě odsouhlasil," prohodil Temný pán.

V Kate to vřelo, ale držela se na uzdě. Moc dobře věděla, že sebemenší chyba je teď bude stát život. Pokusila se uklidnit, ale přistihla se, jak pevně zatíná pěsti a donutila se povolit ztuhlé svaly.

"Můj pane," započal stejnou replikou její manžel, "velmi si cením vaší přízně. Ani by mne nenapadlo se stavět proti vašim zájmům."

Voldemort si ho pohledem přeměřil a poté se nepatrně usmál, což působilo daleko hrozivěji, než úšklebek, který se na jeho obličeji objevoval pravidelněji. Nagini vedle něj zasyčela a zabodla svůj hladový pohled do Kate.

"Pak ti jistě nebude vadit, když si prohlédnu vaše vzpomínky," oznámil mu, aniž by se ptal Kate na názor a nechal rozhodnout Snapea.

"Samozřejmě."
"Legilimens!"

Kate bezdechu sledovala Voldemortovo počínáni a tiše doufala, že Snapeův plán vyjde. Když po pár minutách vystoupil, v rudých očích se objevil náznak pobavení. Stočil svůj pohled ke Kate a bez dalšího varování vstoupil i do její mysli.
"Legilimens!"

Nechtíc povolila své obrany a nechala ho procházet svojí myslí, až přišel k vykonstruované vzpomínce a celou si ji prohlédl. Kate bedlivě, ale s opatrností sledovala, jak pozoruje každý detail a nutila své podvědomí ke klidu.

Snažila se nevydechnout úlevou, když z její mysli bez jakékoliv opatrnosti vystoupil a rozbolela ji hlava. Ignorovala zcela počínající migrénu a se zatajeným dechem sledovala Voldemorta. Opět se vrátil na své místo a pohladil Nagini.

"Červíčku," oslovil muže vedle sebe. Ten vypískl a Voldemort mu věnoval nepříjemný pohled. "Najdi Averyho a pokus se ho nijak nevyděsit, až ho přivedeš. Není třeba ho varovat, než sem dorazí."

"Jistě, můj pane," zadrmolil rychle sluha a bez jediného pohledu na manžele zamířil k východovým dveřím.
Voldemort poté obrátil svou pozornost zpět na své předvolané sluhy a nepatrně se usmál.

"Je mi líto, že jsem vás byl nucen vytáhnout z postele. Ale jistě chápete, že dobro nás všech je v mém zájmu."
"Ano, pane," odpověděli unisono, čímž si vysloužili pobavený škleb.
"Můžete jít. O Averyho se postarám, Severusi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jakmile byli v bezpečí jeho komnat v Bradavicích, okamžitě se vydala do ložnice a práskla za sebou dveřmi. Jasně slyšel, jak na dveře uvalila ochranná a zamykací kouzla a poté se pokoje ponořily do ticha.

Snape si klidně sundal plášť i masku a nalil si kávu, s níž se usadil do křesla u krbu. Samozřejmě, že byla naštvaná. Ale zároveň byla zhrzená její pýcha, takže se potřebovala uklidnit a nabrat ztracenou rovnováhu. Sama, aniž by ji někdo pozoroval. Nedejmerlin nějaký muž, natož její vlastní manžel.

Snape Voldemortovo chování vůči všem smrtijedkám upřímně nenáviděl. Pokud si něčeho na svém charakteru vážil, pak to byl způsob jeho jednání. Jistě, byl to zmijozel a většina jeho rozhodnutí nebyla zcela podle pravidel a předpisů, nicméně se nikdy nepokoušel chovat nadřazeně jen proto, že byl muž.

Voldemort se poslední dobou choval ke všem ženským posluhovačům jako k mudlům a nečistokrevným kouzelníkům. Popravdě to Snapea začalo opravdu děsit poté, co se s Kate oženil. Do té doby se samozřejmě pokoušel mírnit hněv svého pána vůči něžnému pohlaví, ovšem zabránit všemu nemohl.

S povzdechem dopil svou kávu a zamířil ke krbu. Dnes už ani nepočítal s tím, že by si šel lehnout a psychicky se připravoval na svůj další pokus fungovat beze spánku. Podrážděně si odfrkl. Na tohle už začínám být starý, pomyslel si, než vešel do zelených plamenů.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jeho natrpklou náladu poněkud uklidnil pohled na rozespalého ředitele. Bylo zcela jisté, že ve čtyři ráno již nečekal žádnou návštěvu. Snape se dnes ale nemohl přinutit k tomu, aby litoval probuzení starého pána.
Rozhodně ne poté, co si vyslechl Pottera.

"Severusi," pronesl těžce Brumbál a opatrně si nasadil brýle. Pokynul svému podřízenému k pracovnímu stolu a sám ztěžka usedl na své křeslo. "Co tě sem přivádí v tuto hodinu? Nějaké zprávy od Voldemorta?"

Snape sebou trhl a kousnul se do jazyka, aby starce neokřikl. Pečlivě zkontroloval svůj výraz, než promluvil.
"Ne," prohlásil a rozhodl se, že o dnešní schůzce ho zpravovat nebude. Poté se zachmuřil. "Jde o Pottera."

"Ach, jistě," prohodil dobromyslně Brumbál a na obličeji se mu objevil unavený úsměv. Bylo příliš brzy na to, aby se v jeho očích objevily jiskřičky nebo aby nabídl citronový drops, za což byl Severus nesmírně vděčný.

"Jsem si jist, že tě již dnes v noci budila Minerva," ujistil se lektvarista a na ředitelovo pokývnutí pokračoval, "a proto jsem tu i já. Nepochybně mě Minerva osočila z toho, že jsem nezajistil bezpečnost Zlatému chlapci a neeskortoval ho do jeho pokoje v nebelvírské věži."

"Severusi," pozvedl Brumbál obočí, "jsem si jist, že jsi nepřišel opět shazovat Harryho dovednosti v Lektvarech nebo jeho chování. Začínáš být jako kolovrátek."

Nad tím se mladší muž zamračil, neboť ho Brumbál opět nevědomky přinutil cítit se jako malý spratek.
"Pokud o něj projevuješ takovou starost, pak je pro mne zcela nepochopitelný fakt, že má Potter zcela opačný dojem z tvého chování."

Brumbál se na něj chvíli zamyšleně díval, než si povzdechl a v jeho pomněnkových očích se zaleskl smutek. Fawkes zatrylkoval ze svého místa a snažil se povzbudit svého společníka.

"Je mi velice líto, že mladý Harry pochybuje o mé loajalitě vůči jeho osobě."
"Pokud Potter s tímhle přišel za mnou, pak jsou jeho pochyby oprávněné."

Brumbál se na kolegu usmál.
"Snad jsi po těch letech konečně nepřišel na to, že je Harry ve skutečnosti úplně jiný, než sis ho vyobrazil ve své tvrdé palici."

Snape se ušklíbl.
"To jsou čistě mé pozorovací schopnosti špeha, nikoliv má náklonnost vůči tomu spratkovi."

"Severusi," pokáral ho ředitel, "dobře víš, že nemůžeš nikdy vsázet na vzpomínky z minulosti a utvářet si o člověku obraz dřív, než ho skutečně poznáš."

"Děkuji za vaši očišťující radu, nicméně váš pokus o změnu tématu se nesetkal s úspěchem," odtušil Snape. "Proč již nad svým chráněncem nedržíte hlídku jako předchozí čtyři roky?"

"Obávám se," začal ztěžka Brumbál, "že jakýkoliv můj zásah do Harryho života prozatím způsobuje pouze bolesti a rány, nikoliv útěchu a zázemí."
"Takže ho ignorujete," hádal Snape a zamračil se. Nebylo divu, že se nebelvír choval tak roztržitě.

"Pouze se snažím, aby měl svůj vlastní prostor. Mám pocit, že mou společnost by naopak nijak neocenil, vzhledem k událostem z minulého roku. Pohár tří kouzelníků pro něj byl opravdu náročná zkouška - myslím z psychického hlediska," odpověděl Brumbál a na jeho tváři se opět usadil zadumaný výraz.

"Setkání s temným Pánem není nikdy příjemné," poznamenal podmračeně Snape.

"Měl jsem na mysli Cedrikovu smrt," zavrtěl stařec hlavou a prohrábl si svůj plnovous. "Harry je velice fixovaný na osoby, které ho obklopují. Má v sobě jakýsi pud, jenž ho nutí se vrhat do nezvladatelných situacích ve snaze zachránit osoby, na nichž mu záleží."

"Tím myslíte organizovat sebevražedné mise místo toho, aby informoval školeného kouzelníka," odfrkl si lektvarista a založil ruce na prsou.

"Teď mu křivdíš, Severusi, a jsi si toho vědom. Harryho obezřetnost vůči dospělým musí být zřejmá i tobě s tvými perfektními smysly špeha," pozlobil ho Brumbál, ale vážnost z jeho hlasu se nikam neztratila.

Snape se znovu zamračil a sám sebe se ptal, proč se v brzkých ranních hodinách zaobírá Potterovic klukem místo toho, aby se pokusil našetřit alespoň pár hodin vytouženého spánku.

"V této debatě jistě můžeme pokračovat i jindy," upozornil ho laskavě Brumbál, neboť si všiml, že ho mladší kouzelník již téměř nevnímá a je zahloubán do vlastních myšlenek a zpracovává podněty, které mu dal.

"Stále se budete před Potterem schovávat? Vám zase musí být jasné, že to rozhodně nikam nevede. Tomu klukovi záleží na vašem názoru a tímhle... vyhýbáním ničeho dobrého nedosáhnete."

Brumbálovi se v očích objevily jiskřičky a Snape již dobře věděl, že je na čase zmizet z ředitelny. Zvedl se ze židle, najednou zcela připraven k odchodu.

"Dobrou noc, pane řediteli."
S tím se otočil a zamířil ke dveřím, když ho Brumbál naposledy zastavil.
"Jsem rád, že jsi na Harryho změnil svůj pohled."

Na to Snape zcela odmítal odpovídat a bez jakéhokoliv dalšího rozloučení vyšel do prázdných chodeb bradavického hradu. Nyní musel čelit další nepříjemné konverzaci.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když vešel do svých ztichlých komnat, předpokládal, že se bude muset dobývat do své vlastní ložnice a již se psychicky připravoval na emocionální výlevy své drahé ženy. Proto se překvapeně zastavil na prahu obýváku a zíral na scénu před sebou.

V krbu pokojně praskal oheň, na stolku před ním byla káva, společně s prostou snídaní a na jeho pohovce, zabalená v teplé dece, seděla Kate. Zírala do plamenů před sebou a jeho přítomnost nijak nebrala na vědomí.

Přesto věděl, že o něm ví. Sundal svůj plášť a přešel ke stolku, odkud si vzal svůj šálek kávy. Příjemně ho hřál do dlaní v chladném sklepení. Měl v úmyslu se posadit do křesla vedle pohovky, když Kate odtáhla své nohy a uvolnila mu místo na sedačce.

Posadil se opatrně po jejím boku a usrkával horký nápoj. Kate se mezitím znovu pohodlně natáhla a s hlavou položenou na opěrce se dál dívala do ohně. Tlumené světle kreslilo její jemně řezané rysy a její oči se třpytily v záblescích plamenů.

"Víš, že to nebude stačit," ozvala se po chvíli do ticha.
Věděl, o čem mluví.

"Nepochybně. Ale to je otázkou měsíců, nikoliv dní."
"Takže... časem prostě musím otěhotnět?"

Mlčel a zvažoval svou odpověď. Otočil se k ní, když se její nohy stočily na jeho klíně. Dívala se na něj a v jejích očích neviděl vztek. Pouze naprostou rezignaci, s níž se setkal před několika hodinami u Pottera.

Začínal ten pohled přímo nenávidět, neboť prozatím nepřišel na to, jak pomoci tomu spratkovi ani své manželce.
"Je mi líto, ale jinou možnost nevidím."

Přikývla a stále od něj neodtrhla pohled. Poté se nečekaně pousmála, a byl to upřímný, škádlivý úsměv.
"Dovedeš si představit, jakej to bude spratek, když bude mít za rodiče nás dva?"
Svůj smích zakryl odfrknutím a odtrhl pohled od její tváře.

"Neměla by ses spíš vyzdvihovat a rozplývat se nad tím, jak talentované dítě to bude, když tě bude mít za matku?" otázal se jí.

"Nemyslím, že mít mě za matku bude merlinvíjaká výhra. Ale tipuju, že bude mnohem lepší než ty, když si vzpomenu na tvou profesorskou kariéru."

"Dovol, abych ti připomněl, že mé vyučovací metody jsou velice efektivní a studenti, co u mne složili OVCE jsou na vysokých postech jako lektvaristé a lékouzelníci," informoval ji a nedokázal ze svého hlasu odstranit ješitnou hrdost.

"Myslíš tím, že základem jejich vzdělání ve tvé třídě je to, že na ně křičíš?"
"Já nekřičím, já vyučuji," opravil ji sladce.

Zasmála se a zavrtěla se na své místě, čímž ho donutila, odložit svou kávu, protože se obával, že by ji vylil, pokud by zničehonic vykopla. Pevně chytil její nohy a s jasným výrazem se k ní obrátil. Protočila očima, ale přestala se hýbat a přivolala si z jeho police knihu.

Následoval jejímu příkladu a mrkl na hodiny pověšené nad krbem. Bylo něco málo po půl šesté ráno a ani jeden z nich se nechystal vrátit zpět do postele, byť byl víkend. Snape otevřel knihu a podíval se na svou ženu.

Její oči kmitaly po stránkách a na prst volné ruky, kterou nedržela knihu, si natáčela pramen vlasů. Občas se kousla do jazyka nebo pousmála nad větou v knize. Severus se vrátil zpět ke své knize s jedinou myšlenkou.

Rozhodně to nebude jednoduchá cesta, ale mohl uvíznout s někým daleko horším, než byla Kate.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama