19. Pevně v rukou (1/2)

10. prosince 2016 v 22:41 |  Spoutaní

WATTPAD

19. Pevně v rukou

Byl to kupodivu dobrý den.

Pokud něco mistra lektvarů znejistilo, pak to byly právě dobré dny. Obvykle jich neměl mnoho a s téměř stoprocentní pravděpodobností se vždy stalo něco, co takový poklidný den změnilo v noční můru. Bylo ironické, že se tak dobře naučil žít v příšerných podmínkách, že ho zneklidnila obyčejná sobota.

Kate mu dělala společnost celé ráno a on překvapivě zjistil, že mu její úsečné poznámky k lektvarům a popichování jeho osoby zas až tolik nevadí. Samozřejmě nemohl opomenout to, že jí všechno s hořkostí sobě vlastní vracel.

Kolem poledne opustila jeho laboratoř, ale neodešla okamžitě do jejich domu na Tkalcovské, nýbrž do malé kuchyňky, jež měl Snape ve svých komnatách a pokusila se připravit oběd. Po jejich smíru nehodlal vířit vody a své poznámky o jejím kulinářském umění si nechal pro sebe.

Ve dvě hodiny ho opustila, když jí přišel dopis z otcovy společnosti a vydala se řešit urgentní bankovní převody. Ve spěchu na schůzi ho letmo políbila na tvář, když kolem něj proběhla, než zmizela v plamenech.

Bylo zcela očividné, že už si na denní rutinu zvyká a začíná dříve nutné hrané náklonnosti provádět zcela automaticky. Severus se donutil odtrhnout od místa, kde se po jejím počínání zarazil a vešel zpět do laboratoře.

Zakouzlil na své kotlíky Tempus, aby si pohlídal čas a zavolal jednoho z hradních skřítků. Nemělo smysl, aby sem Pottera tahal v noci, když ho mohl bezpečně zpovídat odpoledne. Nařídil skřítkovi, aby sdělil nebelvírskému chlapci, že má přijít nikoliv v osm, jak bylo v plánu, ale již v pět odpoledne.

Také mu sdělil, aby chlapce donutil jít na dřívější večeři, ale zároveň aby to nevyznělo jako rozkaz od něho samého. Byl si jistý, že by jeho reakce byla zcela opačná ředitelově - Potter by pravděpodobně s paranoidní představou do Velké síně nešel a celý večer by svého profesora lektvarů podezíravě sledoval.

Skřítek vypadal, že všemu rozumí a po vyslechnutí příkazu se s úklonou přemístil splnit svůj úkol. Snape se na další tři hodiny zcela pohroužil do lektvarů a nebýt svého kouzla na kontrolu času, zmeškal by svůj naplánovaný "školní trest".

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Potěšilo ho, že když vyrazil ze západní chodby sklepení, uviděl nebelvírského studenta již čekat před dveřmi do učebny. Alespoň chodit včas se ten kluk naučil, pomyslel si a trochu zrychlil krok, aby je náhodou nějaký zatoulaný zmijozel nezahlédl.

Bylo to nepravděpodobné, neboť - jak si Snape předem zjistil - měli zmijozelští dnes famfrpálový trénink na příští zápas s Havraspárem, jenž se měl konat příští Neděli. Na druhou stranu, karma se nikdy neosvědčila v Severusův prospěch a proto byl obezřetný.

"Pane Pottere," oslovil chlapce zdálky a ten se spěšně otočil. "Dnes včas. Doufám, že tomu tak bude i v mých hodinách."
"Dobrý den," pozdravil ho nebelvířan nejistě a ustoupil, aby jeho profesor mohl otevřít dveře.

Snape kolem něj prošel a jediným pohledem zkontroloval, jak na tom je. Potter vypadal, že si i přes pobyt v nemocničním křídle příliš neodpočinul. Tedy pokud jeho kruhy pod očima mohly o něčem vypovídat.

Stále působil velmi unaveně a vzhledem k tomu, jak opatrně přenášel váhu na svou pravou stranu ho naražená žebra pekelně bolely. Svou pravou ruku měl stále obvázanou a očividně mu také působila bolesti.

Bohužel byl Snape až příliš nápadný a Potter ruku hbitě schoval do hábitu. Do tváře svého profesora se nepodíval, když kolem něj vcházel do učebny. Bez dalších řečí se posadil na židli před katedru a čekal na další pokyny.

To Severuse příliš neuklidnilo, protože chlapec v jeho přítomnosti nikdy nebyl poslušný. Ve skutečnosti měl pocit, že takové slovo ten spratek vůbec nezná a na nějaké autority zvysoka kašle. Musí téhle záhadě přijít na kloub.

Rozhodně se posadil za katedru a zadíval se na chlapce před sebou. Tomu bylo již zřejmé, že svůj trest nemá za zničený lektvar a že se celá debata bude odvíjet na téma jeho zranění a kde k nim přišel. Očividně z toho neměl radost.

"Pane Pottere, jistě víte, proč jste tady," oznámil mu profesor.
Nebelvířan krátce přikývnul, ale jeho pohled stále spočíval na jeho teniskách. Snape přimhouřil oči.
"Očekávám verbální odpověď, pane Pottere."

"Ano, pane."
"Proč jste madame Pomfreyovou nepožádal o lektvar proti bolesti?"
Potter vykulil oči.

"A proč? Včera jste mě vyléčil, jsem v pohodě."
"Jistěže," odvětil sarkasticky profesor. "Proto tak opatrně našlapujete a zvažujete každý svůj výdech. Nehledě na to, že se vám ta rána na ruce, ať už je jakéhokoliv původu, zanítila."

Potter na jeho pozorovací schopnosti nic neřekl, ale vzhlédl a to lektvaristovi stačilo. Zablýsklo se mu v očích a Potter se ani nehnul.

"Ale to vy moc dobře víte," pronesl Snape pečlivě a jeho vztek byl doslova hmatatelný.
"Připravuju na to lektvar. Budu v pohodě," odpověděl chlapec.
Snape pozvedl obočí.

"Připravujete lektvar? Sám? Zbláznil jste se Pottere?! Pokud nebude lektvar uvařen správně, nejenže vám pravděpodobně umrtví končetinu a zničil všechny nervové buňky, ale nejspíše otráví i celý váš organismus!" vybuchl jako první překvapivě profesor a praštil rukou do stolu, aby svá slova podpořil.

Potter se očividně snažil nenadskočit a proto sebou jen mírně trhl, ale vzdorovitě se zadíval do očí svého profesora.
"Jsem si vědom všech rizik, pane, ale měl byste vědět, že nejsem až takový idiot, za jakého mě považujete a dokážu udělat vlastní lektvar, aniž byste mi musel stát za zadkem."

Snape na něj chvíli ochromeně zíral a Potter mu stejně ochromený pohled opětoval. Poté se lektvaristova tvář stáhla a v jeho očích se problýskla zloba a nevěřícnost. Vytáhl hůlku a přivolal si ze skříní kotlík a přísady, které odlevitoval na jednu z prázdných lavic.

"Dobře, pane Pottere," pronesl klidněji, když se ke svému žákovi otočil. "Dokažte mi, že se mýlím a připravte Protizánětový lektvar. Máte na to přesně padesát dva minut."

Vykouzlil vedle sebe hodiny a vyzývavě se na žáka podíval. Ten po chvilce váhání vstal ze židle a zamířil ke svému pracovnímu prostoru. Znovu se podíval na svého profesora, který naklonil hlavu na stranu, a poté se pustil do práce.

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Bylo zcela očividné, jak chlapce každý úkon, který byl nucen provést při výrobě lektvaru bolí, ale odmítal se vzdát. Byl prostě stejný paličák, jakým bývala jeho matka v dobách Severusova studia. Profesor ihned zahnal podobné myšlenky a zamračil se nad další esejí.

"Povězte mi, Pottere - kdybyste se někoho zeptal, jaký účinek bude mít Dračí dech na kouzelníka, jenž ho pozře, co byste považoval za adekvátní odpověď?" zeptal se zničehonic svého žáka.

Ten sebou trhl a málem do kotlíku upustil další ingredienci, ale stihl ji s bolestnou grimasou zachytit zraněnou rukou. Opatrně ji položil zpět na stůl a se zamyšlením se podíval na Snapea.

"Že by to pro něj rozhodně nevypadalo dobře. Tuším, že v mnoha případech působí těžké popáleniny... navíc ho ministerstvo zakázalo během první kouzelnické války," odpověděl s menší nejistotou opatrně, ale zároveň s vírou ve svá slova.

Pokusil se neošívat, když do něj profesor zabodl svůj tmavý pohled a několik vteřin na něj zkoumavě hleděl, než se vrátil ke své eseji, celou ji přeškrtl a přitáhl si další pergamen.

"Je těžké uvěřit tomu, že žák pátého ročníku má mnohem lepší přehled o lektvarech, než budoucí absolvent. Studujete navíc ve volném čase, abyste mne ohromil, pane Pottere?"

"Ne, studoval jsem navíc jen lektvary, které ministerstvo zakázalo," odpověděl Potter a dodal. "Pane."
"Uchvacuje vás zakázané?" zněla okamžitě otázka a bylo znát jemné varování v tónu hlasu.

Potter přidal další ingredienci, zamíchal s lektvarem a zatvářil se pobouřeně. Nevinní malí nebelvíři, pomyslel si Snape uštěpačně, ale nahlas nic neřekl.
"Uchvacuje mě jen to, co by mi mohlo zachránit život nebo mi ho vzít."

Na to Snape neměl co říct. Navíc v Potterově tváři se objevil vzdálený výraz a Snapeovi tak bylo jasné, že mu již chlapec nevěnuje sebemenší pozornost a pokusit se z něj něco vytáhnout by nepřineslo žádné ovoce.

Vrátil se tedy ke svým esejím a škrtal v nich tak dlouho, dokud ho jeho vyčarované hodiny nepřerušily v práci. Jediným mávnutím hůlky je nechal zmizet a pohlédl na Pottera, který zrovna s menšími obtížemi odstavoval svůj lektvar z ohně.

Bez váhání Snape mávnul hůlkou, aby oheň uhasil a nezpůsobil požár, zatímco Potter úspěšně odložil kotlík na desku. Poté do malých flakónků ukládal mírně hustou esenci, která měla poměrně přijatelnou fialovou barvu.

Jakmile je všechny naplnil, odnesl je před svého profesora a očekával jeho verdikt. Snape věděl, že chlapec žádnou chybu neudělal, přesto jeden z flakónů vzal a několikrát ho obrátil proti světlu a sledoval konzistenci.

Rozhodně nemohl zapřít svou osobnost a nechat si ujít příležitost svého žáka trochu vydusit. Poté jednu z nich podal Potterovi, jenž ji nejistě uchopil.
"Víte, co máte dělat," oznámil mu z pozdviženým obočím.

Potter znejistěl. Bylo zcela očividné, že před svým profesorem chce své zranění utajit, ale také musel vědět, že je to zcela zbytečné, neboť neměl příliš na výběr. Snape ho již chtěl posměšně okřiknout, když se dveře do jeho učebny zprudka otevřely a dovnitř vběhla menší druhačka z jeho koleje.

"Pane profesore, na hřišti srazil našeho střelce jeden z potlouků! Madame Pomfreyová mě poslala, abych-"
"Jsou na ošetřovně?" utnul ji spěšně profesor a již se zvedal.

"Ano," vyhrkla dívka udýchaně a poté se s přimhouřenýma očima zadívala na Pottera.
"Můžete odejít, pane Pottere, váš trest je u konce," oznámil mu Snape a byl rád, že alespoň nějaké reflexy ten chlapec měl.

Než jeho žačka stihla doběhnout až ke katedře, Potter nenápadně schoval jeden ze svých vzorků do hábitu. Nyní se na profesora podíval a přikývl.

"Nashledanou, profesore."
S tím zmizel ze dveří a očividně pospíchal, aby mu popřípadě nemohl nikdo vzít body nebo apelovat s dalším trestem. Snape se podíval na dívku před sebou a vyvedl ji na chodbu.

"Vraťte se do vaší společenské místnosti, slečno Connelová. Děkuji za informace, dále už se o vše potřebné postarám," oznámil ji a svůj tón hlasu změnil na přátelštější.
"Děkuju, pane profesore," zatvářil se úlevně a spěchala chodbami hlouběji do podzemí.

Snape se mezitím rychle vrátil zpět, přivolala si několik lektvarů, které považoval za příhodné a v zelených plamenech zmizel na ošetřovnu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate si útrpně povzdechla a konečně od sebe odsunula všechny pergameny. Promnula si oči a mrkla na hodinky. Byla tu už téměř šest hodin a připadalo jí to jako celá věčnost. V momentě, kdy se rozhodla vstát od svého stolu a vyrazit domů, se dveře do její kanceláře prudce otevřely a její asistent vstoupil do místnosti s dalším štosem papírů.

"Mikaeli, další várku už rozhodně nezvládnu. Nech je tady, když už jsi je přinesl, ale podívám se na ně až zítra," promluvila k němu unaveně a masírovala si spánky.
"Chápu, paní Snapeová," pronesl kajícně Mikael a Kate přikývla.

Když delší chvíli nic neříkal, ale stále se neměl k odchodu, konečně otevřela oči. Mikael se ošíval na svém místě a trochu roztržitě se škrábal vzadu na krku. Povzdechla si.
"Je to nutné?"
"Ne... tedy vlastně ano. Týká se to paní Lesterové - víte, jak jste chtěla, abych-"

"Vím," přerušila ho a mávla rukou, "pokračuj."
"No. Pan Morgan zablokoval její účet a také odmítl schválit její návrh na oddlužení a splácení hypotéky."
Kate se zarazila, její oči se stáhly do úzké škvíry a měla co dělat, aby udržela svoji magii pod kontrolou.

"Cože udělal?"
"Nechal si od představenstva doložit veškeré dokumentace a schválit-"
"Děkuji Mikaeli, můžeš jít," opět ho přerušila, ostřeji než zamýšlela.

Mikale se zarazil a zbledl o další odstín.
"O-opravdu? Neměl jsem v úmyslu vám působit problémy..."

"Nezpůsobil jsi problémy. Vlastně jsem ráda, že jsi mě informoval. Děkuji Mikaeli, své peníze dostaneš ihned na účet ke Gringottovým. Dobrá práce, můžeš jít," pochválila svého asistenta a věnovala mu drobný úsměv.

Na Mikaelovi byla jasně znát úleva a nyní s lepší barvou ve tváři rychle vyšel z kanceláře a nechal Kate jejím vlastním úvahám. Jeho zaměstnavatelku totiž při zmínce o paní Lesterové okamžitě přešla únava a s novou razancí si přitáhla velký štos před sebe.

Pečlivě pročítala jednotlivé řádky a nepřestávala se mračit nad výroky šéfa firmy - tedy jejího otce. Zaskřípala zuby a přitáhla si pár pergamenů, zatímco opět zavolala Mikaela. Ten se spěšně objevil během pár minut.

"Děkuji, že jsi ještě přišel, Mikaeli," uvítala zadýchaného muže a pokračovala. "Potřebuju, aby ses s tímto obrátil na Gringottovy - založ nový účet na jméno Montgomeryová; všechny údaje ti dám sebou. Na ten účet dáš přesně 50 tisíc galeonů a necháš ho zapečetit. Chci tři- ne vlastně čtyři klíče. Jeden z nich odneseš k paní Lesterové, na Křivolaký sad. Zbylé vrátíš mně. Rozumíš?"

"Samozřejmě."
"Vím, že již máš po pracovní době, ale opravdu potřebuju, abys tam skočil ještě dnes, než zavřou přístupy k trezorům."
"Chápu."

"Zaplatím ti přesčas. Každopádně se vydej ke skřetovi jménem Griphook a pověz mu, kdo jsem. Neměl by být problém, aby celou věc vyřídil. Jakmile odejdeš z Křivolakého sadu, zbylé klíče pošli přes diskrétní sovu; jedna na tebe bude čekat přímo u paní Lesterové."
"Dobře."

Kate si pro sebe přikývla, předala svému asistentovi všechny potřebné dokumentace a peníze v sáčku a vyprovodila ho. Jakmile se ujistila, že je na patře sama, rychle zajistila svou kancelář všemi druhy ochranných kouzel, na něž si vzpomněla.

Teprve poté znovu usedla ke svému psacímu stolu a začala kopírovat všechny zprávy, které ji Mikael předal při své první návštěvě. Bez jakýchkoliv výčitek svědomí celé zprávy překopávala tak, aby byly nenapadnutelné, avšak aby paní Lesterové byly ku prospěchu.

Znovu si přivolala další pergameny, když byla se všemi úpravami hotova a narychlo sepsala dopis k vyzvání schůzky. Poté pergamen zduplikovala a poslala všem šesti zasedajícím komisařům jejich firmy. Schůze se měla konat za dvacet minut v konferenční místnosti.

Kate se zvedla ze židle a všechny dokumenty na svém stole zmenšila do takové velikosti, aby se pohodlně vešly do její tašky. Poté se před zrcadlem upravila a nalíčila si rty do karmínově rudé. Rychle zkontrolovala celou místnost, než ji opustila a pečlivě zabezpečila.

Mrkla na hodinky a volným tempem se vydala ke konferenční místnosti. Milovala, když mohla věcmi pořádně zamíchat a mít je pod svou taktovkou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama