20. V roli kata

18. prosince 2016 v 15:34 |  Spoutaní

WATTPAD

20. V roli kata

Jak se ukázalo, i havraspárští se rozhodli o víkendu trénovat na nadcházející zápas. Naneštěstí se Severusovi hadi rozhodli sabotovat trénink svých protivníků a to tím nejhorším možným způsobem. Vypustili totiž mezi hráče další tři potlouky.

Byl zázrak, že se zranili pouze tři hráče, zatímco zbytek týmu dokázal zastavit všechny potlouky a poté spěchat se svými spolužáky do nemocničního křídla. Madame Pomfreyová, která toho předchozího večera moc nenaspala, se ihned musela pustit do práce.

Severus Snape byl vzbuzen ani ne pět minut poté, co se studenti objevili na ošetřovně. Filius Kratiknot totiž osobně došel do sklepení a vtrhl do jeho komnat. Našel tam lektvaristu zkrouceného v křesle a očividně v hlubokém spánku.

Ředitel havraspárské koleje měl toho rána takovou energii, že by s klidem předstihl jakékoliv cukry nadopované malé dítě. Na Snapea ihned spustil ledovou spršku ze své hůlky a okamžitě ho probral. Severus se chystal nepříjemně ohradit před svým kolegou, když si všiml jeho výrazu.

Kratiknot byl většinu času velmi milý a klidný stařík, jenž vedl své studenty k tomu, aby své potyčky řešily mírem. V momentě, kdy vzbudil lektvaristu však vypadal všemožně, jen ne mile a klidně. Jeho maličká postava doslova vibrovala divokou magií a Snape raději volil cestu nejmenšího odporu.

"Co se stalo?"
"Jsem si jistý, že ti to tví studenti velice rádi vysvětlí," vyprskl s těžce potlačovaným vztekem malý mužík a rychle zamířil ke krbu, odkud se přemístil na ošetřovnu.

Snape ho s nevrlým povzdechem následoval.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Tři mí studenti jsou na ošetřovně Albusi s různými zraněními. Pan Goldstein s vyvrtnutým kotníkem a zlomenou klíční kostí. Pan Boot s dvěma zlomenými žebry a poraněnou plíci a slečna Changová s krvácením do ledviny a přeraženou čelistí."

"Filiusi-"
"Opravdu bych rád věděl, jak hodláš s touto situací naložit Albusi, neboť mí studenti mohli být smrtelně zraněni nebo dokonce i zabiti."

Albus Brumbál hleděl na oba své kolegy a snažil se uklidnit havraspárského ředitele koleje. Filius vypadal, že za chvíli vybuchne jako špatně namíchaný lektvar v kotlíku. Severus na druhou stranu ani nehnul brvou a téměř vypadal, jako by se ho celá věc ani netýkala.

To jistě nepomáhalo k Filiusově klidu. Albus ovšem věděl, že je Severus zklamaný z chování svých háďat a zároveň patřičně naštvaný. A jistě mu záleželo na studentech, neboť pomáhal Poppy celé den s mladými havraspáry.

"Pánové, jsem si jist, že tuto situaci můžeme vyřešit s klidem a rozvahou. Nepřerušuj mě, prosím," pronesl konečně ředitel a zarazil Kratiknota, který se nadechoval k odporu. "Studenty z tvé koleje, Severusi, jenž jsou zodpovědní za tento útok, budou muset být disciplinárně potrestáni, je mi líto."

"Samozřejmě, pane řediteli," odpověděl s pevně sevřenými rty lektvarista.
"Zmijozelské koleji taktéž odebírám sto bodů, jako varování," pokračoval Brumbál. Tentokrát bez reakce mladého kolegy. "Filiusi, tvým studentům se velice omlouvám a navštívím je hned, jak se budou cítit lépe."

"Cením si toho, Albusi, nicméně sám dobře víš, že takhle to dál prostě nejde. Zmijozelští v posledních pár týdnech bezdůvodně atakují studenty ostatních kolejí a všechny výnosy profesorky Umbridgeové jim v takovém chování jen napomáhají."

V ředitelně se rozhostilo ticho. Všichni věděli, že má profesor Kratiknot naprostou pravdu. Brumbál si povzdechl a posunul brýle výš na svém nose.

"Jsem si vědom, co se tu děje. Proti ministerstvu v tuto chvíli ovšem nemáme žádný vhodný protiargument, aby stáhli profesorku Umbridgeovou z naší školy. Pan ministr nyní nemá valné představy o bezpečnosti a učebních metodách v naší škole. Jeho názory na můj post ředitele také nejsou nijak příznivé, jak jistě dobře víš."

Severus si odkašlal a oba muži na něj pohlédli. Z jeho výrazu tváře se jako obvykle nedalo nic vyčíst.
"S ministerstvem určitě nemohu nijak pomoci, Albusi. Nicméně se svými studenty vše vyřídím. Podobné akce si do budoucna velice dobře rozmyslí."

Ze slov profesora lektvarů bylo znatelné, že svá slova myslí velmi vážně. Kratiknot přikývl a poté se zatvářil mírně kajícně.

"Je mi líto, Severusi, že jsem na tebe byl ráno tak hrubý. Postaral ses o mé studenty velmi dobře. Děkuji ti."
"Tvůj dík patří Poppy. Ona dala všechny studenty do kupy. Já ji pouze zásoboval lektvary a příležitostně vypomohl s kouzlem."

Ředitel s menším pousmáním zavrtěl hlavou nad skromností svého kolegy a Kratiknot vyjádřil jeho myšlenky slovy.
"Máš o sobě příliš nízké mínění, Severusi."

S tím se profesor formulí rozloučil s oběma muži a spěchal do nemocničního křídla, aby se poinformoval o stavu svých studentů. Lektvarista to bral jako pokyn pro svůj vlastní odchod, ale ředitel ho zastavil, než stihl uniknout do sklepení a svolat poradu své koleje.

"Nebuď na ně příliš tvrdý," poradil mu laskavě jeho nadřízený.
Severus se suše ušklíbl.

"Albusi, s dovolením se o své studenty postarám tak, jak uznám za vhodné. Jsi vynikající ředitel, nicméně jako vedoucí koleje by ses nehodil do žádné z nich. Zmijozelové pracují trochu jinak, než si o nich myslíš a sladkými slůvky a strašením ničeho nedosáhneš. Přeji hezký zbytek dne."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jsme tu všichni? Výborně."

Jediným mávnutím hůlky všechny své studenty posadil na zadek - naprosto nedbal, jestli jsou poblíž židle nebo ne. Zmijozelští se proto s překvapivým syčením pokusili najít výhodnou pozici na zemi. Někteří šťastlivci se jen pohodlně opřeli ve svých židlích a křeslech.

Jejich ředitel koleje všechny přejel pohledem. Prváci byli právem mírně vyděšení, ale studenti vyšších ročníků doslova překonávali naprostou hrůzu, když si uvědomili, co pohled Severuse Snapea znamená.

"Chci, aby studenti, kteří dnes sabotovali havraspárský famfrpálový trénink vstali a odešli s panem Filchem do učebny lektvarů."

Ve společenské místnosti se rozhostilo mrtvolné ticho. Nikdo se neodvážil ani pohnout a jediný zvuk v místnosti vydávaly šlehající plameny v krbu.

"Takže nikdo? Chcete říct, že se na jejich tréninku sami objevily tři potlouky a rozhodly se shazovat hráče z košťat?"
Stále nikdo neodpovídal a Snape se otočil ke skupině páťáků.

"Pane Malfoyi," oslovil svého kmotřence, který mu věnoval lhostejný pohled. Severus ovšem viděl dál, než si jeho student myslel. Draco měl v mysli stejnou hrůzu, jako všichni ostatní.

"Znáte jméno nějakého ze studentů, které hledám?"
"Ne, pane."
"Patnáct bodů dolů."

Malfoyovi oči se šokem rozšířily a v místnosti se ozval zděšený a pobouřený šum. Snape je umlčel jediným pohledem.
"Pokud takto chcete pokračovat, můžeme se dostat do mínusu až několika tisíc bodů, záleží to jenom na vás. Opravdu chcete trpět všichni?"

Lektvarista věděl, že uhodil hřebíček na hlavičku. Jeho hadi nemohli odolat. Žádný zmijozel se nikdy nenechá stáhnout ke dnu, i když to znamená podkopnout svého kolegu. Z pravé strany uviděl pohyb. Jedna čtvrťačka zvedla ruku.

"Ano, slečno Wilkesová?"
"Magnus Yaxley," bylo vše, co řekla.

Jmenovaný sebou trhl a vyslal jejím směrem nenávistný pohled, zatímco se natáhnul po hůlce. Snape mu ji s klidem sebral a ukázal směrem k panu Filchovi, jenž se tvářil nesmírně důležitě a spokojeně.

Mladý Yaxley neochotně následoval pokynu svého profesora a přešel ke školníkovi. Celou dobu propaloval Amandu Wilkesovou pohledem. Ta mu to vracela s neochvějnou elegancí.

"Někdo další?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Po patnácti minutách měl nastoupené tři studenty - Magnuse Yaxleyho, Keitha Jugsleyho a Pernillu Selwynovou. Pokynul Filchovi, jenž s potěšeným křivým úšklebkem vyvedl tři studenty na chodbu a odtud s nimi zamířil do učebny lektvarů.

Snape se otočil ke svým žákům a opět je přejel pohledem.

"Jsem si jist, že tohle je poslední incident, který budu muset řešit. Pokud si myslíte, že správný zmijozel útočí na vše, co se kolem něj jen pohne, pak byste se měli stydět, že vůbec nosíte kolejní znak. Zmijozel má vždy plán; ví, co chce a dosáhne toho, aniž by jakkoliv poškodil svou pověst. S vaším přístupem ovšem skončíte jako bezcenní a rozmazlení spratci, co si bez násilí nedovedou ani obstarat jídlo."

Viděl, jak jeho slova působila. Všem studentům se v očích zračil vztek a bezmoc. Potřeboval je motivovat a dařilo se mu to.

"Snažte se od dnešního dne alespoň adekvátně prezentovat svou kolej. Všichni do svých pokojů, je po večerce!," štěkl ke konci a s uspokojením sledoval, jak se kvapně zvedají a mizí po schodištích a chodbách.

Jakmile se ocitl ve společenské místnosti sám, dovolil si oddechnout, než nabral svou tvář a rychlým krokem zamířil ke své učebně lektvarů, kde na něj čekali viníci dnešního útoku. Rozrazil dveře a všichni sebou trhli.

"Jsou tu všichni, pane, jak jste si-"
"Děkuji, Argusi, můžete jít," utnul školníka a postavil se naproti svým studentům s rukama založenýma na hrudi.
"Samozřejmě, profesore," pronesl úlisně a pouklonil se lektvaristovi, než odpajdal ke dveřím s paní Norissovou v patách.

Když se zavřeli dveře, Snape je okamžitě zamknul a položil tři hůlky na katedru. Jeho studenti se dívali na svou zbraň s pomalu narůstající obavou.

"Máte na výběr - půjdete se mnou do Zapovězeného lesa nebo vypijete Lektvar nočních můr."
Oba chlapci se po sobě podívali, aby společně dospěli k rozhodnutí. Slečna Selwynová se podívala na svého učitele a okamžitě promluvila.

"Zapovězený les."

Snape přikývl a pokynul ji, aby se posadila. Její spolužáci se na ni podívali, jako by jí přeskočilo, než se otočili k profesorovi a zároveň odpověděli.

"Lektvar."
Snape se křivě usmál a pokud jim tohle nenapovědělo, jak špatně si vybrali, lektvar ten dojem jistě dotvoří.

"Na vašem místě bych stokrát volil Zapovězený les, ale budiž, rozhodnutí je vaše," pronesl líně a každému z nich dal jednu sklenici s jedovatě zelenou tekutinou.

Pernilla se od nich odvrátila a zírala na zeď, zatímco Magnus a Keith s odhodláním vyprázdnili sklenice. Lektvarista sotva stačil odlevitovat prázdné sklenice a vyčarovat pod každým z nich lůžko, než se poroučeli k zemi.

Oba je připoutal k lůžkům a zabezpečil celou místnost, než se vydal ke dveřím. Zastavil se na prahu, když si uvědomil, že ho studentka nenásleduje. Zírala na své spolužáky se směsicí hrůzy a nevěřícnosti.

"Slečno Selwynová, odcházíme," oznámil jí tvrdě a pozvedl obočí.
Dívka se okamžitě vydala za ním a společně rychlým krokem prošli hradem na bradavické pozemky. Začalo být chladno a Snape na oba proto seslal zahřívací kouzlo. Pernilla stále mlčela i před vchodem do lesa.

"Krvavá orchidej je náš cíl," oznámil jí tedy a posvítil na cestu, kterou se měla dívka vydat.
"Kolik květů mám přinést, pane profesore?"
"Sedm bude postačující množství," odpověděl a Pernilla přikývla.

Snape jí podal její vlastní hůlku a bylo vidět, jak se jí ulevilo, když měla svou zbraň opět při sobě. Zatvářila se více odhodlaněji.

"Pokud byste byla v přímém ohrožení, vypusťte poplašné jiskry. Nehrajte si na hrdinku, jako nějaký hloupý nebelvír," prohodil posměšně.
"To by mě ani nenapadlo," odpověděla se záští v hlase, která nebyla mířena na něj.

S tím se otočila k lesu a rychlým krokem zmizela pěšinkou v jeho hloubkách. Severus si vyčaroval pohodlné křeslo a posadil se do něj s knihou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Po dvou hodinách se Pernilla vrátila se sedmi květy krvavé orchideje. Byla poškrábaná a zbitá, ale tvářila se, jako by se jí zranění vůbec netýkala. Snape od ní převzal rostliny, které okamžitě izoloval do svých přenosných sáčků.

Bez řečí se vydali zpět do hradu a Snape svou studentku eskortoval do jejich sklepení. Před vstupem ji zadržel.
"Pan ředitel vám již odebral body za vaše pošetilé chování. Ocenil bych, kdyby se tato situace již nemusela opakovat."

"Jistě, pane," odpověděla Pernilla.
"Protože pokud by se opakovala, už bych se vás neptal, kterou možnost byste zvolila."
Jeho slova měly přesně ten dopad, v jaký doufal. Pernilla zbledla a v jejích očích se pomalu zračila hrůza.

"Rozumím, pane," odvětila tiše.
"Dobrou noc, slečno Selwynová."

Otočil se na podpatku a zamířil do učebny lektvarů, kde předtím ponechal oba chlapce. Jakmile vešel do zabezpečené učebny, hlasité výkřiky a pláč zaútočily na jeho uši. Zabouchl dveře a díval se na své studenty, kteří pevně svázaní bojovali s nočními můrami.

Nechápal, jak si ti dva mohli vybrat tak očividně hloupou možnost. Pernilla byla dostatečně sečtělá, aby nevolila variantu, která dle Severuse byla daleko horší, než zacházení azkabanských bystrozorů s vězni.

Jedním mávnutím hůlkou ukončil jejich trápení a oba okamžitě vytřeštili oči a snažili se bojovat se svými pouty.
"Jsem si zcela jist, že příště budete volit obezřetněji," oznámil jim chladně a oba na něj upřeli uslzené pohledy plné děsu. Nebylo potřeba je varovat, aby se příště o nic nepokoušeli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V Pondělí ráno byl Severus Snape v příšerné náladě. Poslední tři dny se sotva prospal na pár hodin a musel řešit tolik nepříjemností se svými žáky, jaké neřešil už spoustu let. Snídani si proto nechal přinést do svých komnat - v tak brzké ranní hodině ještě nebyl schopen předstírat zdvořilou konverzaci.

Jako obvykle si připravil svůj výukový plán a poslal Kate dopis, v němž jí šifrovaně napsal, že je její klíč v naprostém bezpečí. Lektvarista ho ukryl na mudlovském hřbitově u hroby své matky. Byl si jist, že tam jej nikdo hledat nebude.

Po krátké snídani se v nevrlé náladě zjevil v učebně lektvarů a během celého dopoledne strhnul tolik bodů, že se žáci v jeho blízkosti báli i nadechnout. Severus byl jen rád, že dnes neučil nebelvírské ani zmijozelské - takovou dvouhodinovku by rozhodně někdo nemusel přežít.

Kolem poledne se opět odebral do svých komnat, stále bez nálady naslouchat zbytečným žvástům svých kolegů a pozorovat hyperaktivní spratky. K jeho náladě nepřispělo ani to, že se mu Kate na jeho dopis neobtěžovala odpovědět.

Ne, že by to byla její povinnost, ale byla to slušnost. Obzvlášť poté, co jí s tím klíčem udělal laskavost. Nebo o sobě mohla dát alespoň vědět, když se mu neozvala od chvíle, kdy se v sobotu po poledni přemístila do své kanceláře. Ale nebyl její chůva, aby měl zmapovaný každý její pohyb.

Kolem čtvrté, když skončil svou poslední dvouhodinovku lektvarů toho dne a všichni mrzimorští spolu s havraspárskými spěchali z jeho dosahu, se začal mírně obávat. Přešel do svých komnat, aniž by se obtěžoval posílat pro skřítka s večeří a Letaxem se dopravil na Tkalcovskou ulici.

Ticho, kterého v domě uvítalo, bylo najednou nepříjemné a mrazivé. Kdysi to bylo znamení toho, že se zase objevil ve svém rodném domě a má klid od všech. Nyní to bylo neobvyklé a zvyšovalo nepříjemný pocit, který se mu usadil v žaludku.

Prošel dům, pokoj po pokoji, avšak po Kate nebylo ani stopy. Skoro to vypadala, jako by se tu za celý den ani neobjevila. Možná i za celý víkend. Snape podmračeně začal odříkávat všelijaká identifikační kouzla, ale nic neobjevil.

Již se chtěl přemístit zpět do Bradavic a pokusit se pomocí ředitele zjistit, kde se jeho žena nachází, když se před ním zjevil skřítek a uklonil se mu. Severus ho okamžitě poznal, neboť se s ním setkal na panství Morganů.

"Paní Morganová poslala Wattyho, aby našel pana Snapea a přivedl ho k paní," drmolil rychle skřítek a jeho velké oči byly plné slz a zoufalství.

Snape bez řečí natáhl ruku a skřítek ho za ni hbitě chytil. Poté je oba přemístil a lektvarista se chvíli rozhlížel po svém okolí, než mu s mrazením v zádech došlo, kde se nacházejí. Byli v átriu nemocnice u svatého Munga.

Snape ihned pustil skřítka a nedbal na jeho volání, zatímco spěšným krokem mířil k recepci. Všichni mu uskakovali z cesty a ubohá recepční, k níž se vydal, hlasitě polkla, když uviděla jeho rozzuřený výraz.

"Catherine Snaepová, kde je?"
"Čtvrté patro, chodba devět, pokoj 216," oznámila mu rychle, když se podívala do karty před sebou.

Aniž by jí věnoval další pohled rychle zamířil k výtahům, kde se rychle připojil k dalším kouzelníkům. Většina z nich se odpojovala v prvních patrech, což ho iritovalo, protože musel pokaždé čekat, než vystoupí a výtah se znovu rozjede.

Jakmile se dostal do čtvrtého patra, okamžitě prokličkoval mezi všemi chodbami a byl rád, že znal Mungovu nemocnici tak dobře, že se v ní neztratil a nepotřeboval nikoho, aby mu poradil cestu. Věděl přesně, kam jde a brzy stanul před pokojem 216.

V tu chvíli se zarazil a veškerá jeho rozhodnost vyprchala. Kate byla za těmi dveřmi a on neměl nejmenší tušení, jak se tam dostala, ani jak vážná její zranění budou. Hádal ale, že velmi vážná - do čtvrtého patra pro Trvalá poškození způsobená zaklínadly ji neumístili jen tak z legrace.

Pomalu otevřel dveře a vklouzl do slabě osvětlené místnosti. Kolem postele se vznášely stabilizační kouzla a přístroje vedle postele zběsile zapisovaly stavy. Jeho pohled se zastavil na postavě uprostřed bílých přikrývek.

Vypadala příšerně. Byla smrtelně bledá a nebyl snad milimetr kůže, na němž by nebyly modřiny či jiné šrámy. Byla napojena na dýchací přístroj a půlku jejího obličeje zakrýval obvaz. Její magie nebyla cítit.

Snape pomalu přešel k lůžku a posadil se na stoličku vedle své ženy. Pohledem znovu přejel celou její drobnou postavu, která se na posteli ztrácela a jeho vztek rostl. Ten, kdo jí tohle udělal, za to velmi draze zaplatí.

Vzal jednu její chladnou dlaň do svých a jemně ji třel. Snažil se svou magií dosáhnout k té její, ale nebyl schopen se dostat tak hluboko, což znamenalo jediné. Udržovali ji v magickém spánku, aby se ujistili, že ji její magie nezabije nebo se při pokusu o to nevytratí.

"Severusi?" ozvalo se za ním slabým ženským hlasem.
Snape se prudce otočil a odolal nutkání vytáhnout svou hůlku. U dveří stála pobledlá Viviene Morganová.

"Viviene," kývl na svou švagrovou, než se jeho pohled stočil zpět ke Kate. "Co se stalo?"
"Našli ji u vchodu do nemocnice. Někdo ji sem takhle musel přenést."

Zbabělec, pomyslel si nenávistně Snape. Přesto měl dobrý tip na to, kdo stál za Catherininou hospitalizací. Než se stihl začít pídit po podrobnostech, opět se otevřely dveře a Joseph Cooke vstoupil do místnosti.

"Paní Morganová... Severusi," pozdravil oba a díval se střídavě na svou pacientku a na lékařskou kartu ve svých rukou. Po chvíli promluvil. "Vnitřní zranění se nám podařilo zcela odstranit, stejně jako zlomeniny. Začaly jsme léčit infekce a napojili ji na dokrvovací lektvar společně s výživami a zcelováním magie. Nechal jsem ji ale v umělém spánku, protože potýkat se s vlastní magií by na její tělo bylo až příliš. Potřebujeme, aby se uzdravila nejdříve z toho nejhoršího. Otok na mozku se zmenšil a plíce fungují normálně. Nechci zatěžovat její organismus, takže s odpojením ventilátoru raději ještě počkám."

"Bude v pořádku?" vyjádřila Snapeovu myšlenku Viviene.

"To nemohu ještě posoudit," připustil opatrně doktor. "Její zranění byla opravdu vážná a stále je tu možnost, že se její magie nevrátí zcela v pořádku. Také nedovedu s určitostí říct, jaké poškození způsobil opakovaný Cruciatus na jejím mozku."

Joe se odmlčel a Viviene se tiše rozplakala, zhroutila se na druhou stoličku vedle postele a vzala dceru za volnou ruku. Snape pustil svou ženu a vstal. Jediným pohledem Josepha vyzval na konverzaci venku. Ten přikývl a oba muži nechali vzlykající matku se svou dceru.

Jen co se zavřely dveře, měl Severus Josepha přitisknutého ke zdi s hůlkou pod krkem.
"Co se stalo? A jaktože se o tom, že na mou ženu někdo zaútočil dozvídám tak pozdě a navíc od domácího skřítka?" domáhal se odpovědi Snape. Vztek z něj přímo čišel.

"Chápu tvé obavy, Severusi," sykl Joe a odstrčil svého přítele od sebe, aniž by dbal na hůlku namířenou k jeho hrudi a urovnal si plášť. "Ale dovol mi ti připomenout, že jsem posledních dvacetčtyři hodin strávil na sále s tvou ženou a pokoušel se jí seskládat dohromady a ujistit se, že přežije přinejmenším další den. Samozřejmě bych tě kontaktoval, ale měl jsem za to, že mým primárním cílem bude udržet tvou ženu při životě, než tě ihned přivést k její mrtvole."

To Snapea rozhodně zklidnilo. Jeho tvář nabrala typický stoický výraz.
"Víš, kdo ji sem přenesl?" zeptal se nakonec přímo.

"Ne," odpověděl popravdě Joseph se zavrtěním hlavy. "A i kdybych to věděl, pravděpodobně bych nejprve kontaktoval bystrozory. S vyřizováním účtů by ses dostal expresní linkou do Azkabanu."

"Nezajímá mě, co si myslíš. Najdu toho parchanta a bude litovat dne, kdy položil své špinavé pracky na Kate," ucedil ostře Snape.

"Výborně. A teď mi přesně řekni, kam se poděl tvůj geniální zmijozelský mozek?" zeptal se ho dávný přítel a honem pokračoval, když se Snapeovi zablýsklo nenávistně v očích a pevněji sevřel hůlku. "Jak by Kate pomohlo, kdybys zabil jejího útočníka a skončil v Azkabanu? Do jejího pokoje smí vstoupit pouze dvě sestry, které osobně znám a já jako jediný lékouzelník. Nikdo jiný. A víš proč? Protože oba dva máte nepřátelé, kteří si nepřejí nic jiného, než vás oba dva vymazat z povrchu zemského. Takže přirozeně, když se na veřejnost dostala zpráva o tom, že někdo zaútočil na dědičku Morganovic impéria, logickou reakcí všech lapků bylo vyhlášení honu na tvou ženu. Přímo v mé nemocnici. Myslíš si, že se mi tahle situace zamlouvá? Ne. Ani trochu. Ale pokud se mnou nebudeš hrát podle pravidel, nejsem si jist, jak dlouho ji tu udržím sám naživu."

Po tomhle proslovu se Joe odmlčel a vyčkávavě hleděl na Severuse. Bylo vidět, že jeho slova zapůsobila a že si lektvarista zpětně uvědomil, jak hloupé by bylo vyžadovat okamžitou pomstu, aniž by si vše řádně promyslel.

Nakonec se nad přítelem slitoval.
"Chceš jí pomoci?" zeptal se mírně a odpovědí mu bylo dotčený a rozlícený pohled.

Joe se poporvé za celé dva dny upřímně pousmál. Vzal Severuse kolem ramen a zamířil s ním ke své pracovně naproti pokoji 216.

"Pak budu potřebovat tvé lektvarové dovednosti. A to rychle."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama