21. Bez přetvářky

24. prosince 2016 v 19:21 |  Spoutaní

WATTPAD

21. Bez přetvářky

Zabralo jim to celé dva dny, než Severus namíchal lektvar, který po něm Joe požadoval. Mezitím se oba společně střídali na hlídce v pokoji 216. Nikdo ze zaměstnanců se ke Kate neopovážil ani přiblížit, když ve dveřích zahlédli Snapea.

V Bradavicích si lektvarista okamžitě vzal volno a zcela ignoroval Brumbálovy žádosti, aby odučil alespoň dopolední hodiny, zatímco Joe bude hlídat Kate, a poté se může vrátit zpět do nemocnice. Snape odmítnul. Ředitel byl tedy nucen poslat na dočasný záskok profesora Křiklana, kterého k této příležitosti vytáhl z penze.

Severus se potřeboval plně věnovat lektvaru a vůbec ho nezajímalo, co se stane s jeho prací nebo studenty. Svůj výtvor dokončil o šest a půl hodiny dříve, než se jevilo fyzicky možné a do dalších deseti minut ho Joe vkouzlil do Kateina magického jádra.

Když se patnáct minut naprosto nic nedělo, začal dokonce i mistr lektvarů pochybovat o výsledky své práce. Poté se ale Kate ostře nadechla a Severus se musel doslova držet, aby nijak nedal najevo svou úlevu, když se v místnosti jemně zachvěla její magie.

Viviene se zhroutila na dceřin hrudník a zatímco jí drtila jednu drobnou dlaň, vyplakávala si své srdce. Snape mlčky držel stále chladnou dlaň manželčiny druhé ruky a podíval se na Joea. Ten přikývl.

Z nejhoršího byla venku.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Po týdnu Joe usoudil, že je Kate schopna převozu a Snape ihned rozhodl, že si ji vezme k sobě do Bradavic. Viviene nijak neprotestovala a naopak byla ochotná v jeho nepřítomnosti zůstat v komnatách a dělat Kate společnost pro případ, že by se její stav zhoršil.

Souhlasil. A poprvé v životě mu nevadilo, že se do jeho blízkosti dostane další osoba, s níž bude muset sdílet své pokoje. Viviene však jako by vůbec nebyla přítomná - nevtírala se, nepovažovala zdvořilou konverzaci za podstatnou a starala se o vše, co bylo nutné.

Severus byl své tchýni vděčný, neboť se svou profesurou a léčením Kate neměl příliš čas zabývat se něčím dalším. Ve dne vrčel na své studenty a strhával body (ovšem tresty striktně nedával) a po nocích připravoval další lektvary a snímal magické stopy, jež na své ženě našel.

Netrvalo dlouho a všechny kusy skládačky do sebe zapadly přesně tak, jak Snape očekával. Netušil, jak tuto zprávu nějak sdělí Viviene, neboť šetrnost nebyla právě jedna z jeho vlastností. Jeho tchýně ho ovšem opět překvapila, když toto téma sama nadhodila.

"Byl to Sebastian," mělo to znít jako otázka, ale nakonec tuto skutečnost pouze oznámila.
"Ano," odpověděl prostě Snape a bez zaváhání pokračoval. "Nenechám ho, aby mu to jen tak prošlo."

Pohled do očí Viviene byl zlověstný i pro mistra lektvarů. Větší zášť a vztek viděl snad jen v odraze svého zrcadla nebo v Catherininých očích.

"Upřímně v to doufám, Severusi."

Po této debatě se již nebál ji zatáhnout do svých léčebných i diagnostických metod a zjistil, že Viviene je v tomto ohled daleko zdatnější, než on sám. Takže na ni nakonec přenesl další povinnost a poprvé za několik týdnů se v noci mohl alespoň trochu vyspat.

Nedalo by se říct, že by jeho lepší náladu a načerpanou energii studenti nějak ocenili, nebo že by jim Snape neodebíral body. Viviene ale změnu v jeho bytosti zachytila pokaždé, když vešel do svých komnat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Měsíc a pět dní.

Tak dlouho trvalo, než jednoho večera, kdy Viviene usnula na křesle v obýváku, zatímco Severus podával Kate lektvary, se poprvé pohnula. Nejprve si myslel, že má halucinace, ale po chvíli její ruka opět mírně cukla a prsty se sevřely v pěst. Pomalu a neohrabaně.

Lektvarista opatrně odložil láhev s lektvarem na stolek a opatrně chytil její nyní nehybnou dlaň. Vyvinul dostatečně důrazný tlak a čekal na odezvu. Když se jí během dalších dvou minut nedočkal, hodlal její reakci přičíst ke kombinaci lektvarů, které do ní dostal.

Nestihl se ale vyvléknout ze sevření, její ruka ho totiž pevně stiskla.

"Kate?" pronesl tichým hlasem. Nebyl si jist, zda proto, aby nevzbudil Viviene nebo se jen obával, že si s ním jeho podvědomí pohrává.
"Svrsi..."

Bylo to téměř neslyšitelné, skoro jako by jen otevřela ústa a trhaně se nadechla, ale roky práce jako špiona mu dodaly neuvěřitelný sluch, takže i nepatrné rozdíly zachytil bez sebemenšího problému. Znovu její ruku stisknul.

"Slyšíš mě?"
Stisknutí.

"Můžeš otevřít oči?"
Zaváhání. Jemný stisk.

Celé její bytí se soustředilo na ten jediný úkon - pozvednout víčka. Její tvář se námahou stáhla a jasně viděl, jak se jí víčka třepetají. Pomalu je začala rozevírat a velmi pevně tiskla manželovu ruku. Neodvážil se ji pustit.

Její oči chvíli mrkaly do prázdna, jak se snažily přivyknout světlu po dlouhé době a několik vteřin jen mátožně přebíhaly po celé místnosti. Pak se i její hlava namáhavě otočila Severusovým směrem a při tom pohybu opět zavřela oči.

Když je otevřela znovu, její oči již nebloudily. Zíraly přímo do Severusových obsidiánů. Neviděl jejich známý vztek nebo pohrdání. Byl v nich klid; takový, co rozzářil celou její osobnost. Teprve teď ji poprvé viděl.
"Kate!"

Lektvarista sebou mírně trhl, když se ozval nadšený výkřik jeho tchýně, jež se okamžitě vrhla k lůžku své dcery a pevně ji k sobě přitiskla. Kate ji druhou třesoucí se rukou objala nazpět, ale její oči neopustily manželovu tvář. Stejně jako jejich dlaně stále zůstaly propojené.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Opravdu tu nemusíš zůstat. Cítím se už dobře."
"Zlatíčko, bylas dlouho dobu v magickém kómatu, nemyslím, že je dobrý nápad tě tu nechávat, mohlo by se něco stát-"
"Dokud tu bude můj manžel, nemůže se mi nic stát."

Snape se zarazil ve dveřích, když uslyšel prohlášení své manželky. Obě ženy seděly u ohně. Viviene držela dlaně své dcery ve svých a očividně ji naléhavě chtěla přemlouvat. Kate, i když stále ještě nepříjemně vysílená, vypadala naprosto rozhodně a neoblomně.

Od chvíle, co otevřela oči, uplynuly téměř tři týdny a každým dnem byl její pokrok větší a větší. Poprvé se začala hýbat a Severusovi spadl velký kámen ze srdce, když se bez větších obtíží ponořila do konverzaci s ním i její matkou.

Její mozek rozhodně nebyl poškozený po fyzické stránce. Přemítal, za jak dlouho budou schopni zjistit, jak jsou na tom její magické schopnosti. Neměl ovšem odvahu jí navrhnout, aby zkoušela kouzlit.

Zlepšovala se rychle a pokud by na ni příliš spěchali, mohlo by to mít přesně opačný efekt, než jaký zamýšleli. Jenže její magie na sebe nedala dlouho čekat, a když jednou Viviene omylem shodila svůj šálek kávy na zem a roztříštila hrníček, Kate bezmyšlenkovitě mávla rukou a porcelán se opět slepil dohromady, zatímco káva z koberce zmizela.

Vyčerpalo ji to a další dvě hodiny tvrdě spala, ale všichni byli šťastni, že i její magie se zdála netknutá. Od té chvíle s ní procvičoval i jednoduchá kouzla a čím více magii používala, tím méně unavená se při každém dalším pokusu zdála být.

Severus neměl nejmenší problém s tím, že s nimi Viviene pobývala a nechal rozhodnutí na Kate. Až se bude cítit, že ji nepotřebuje, poví to jemu a poté i své matce. Znal pocit bezmoci a nutnosti na někom záviset a nenáviděl ho - věděl, že Kate to cítí stejně.

Přesto ho překvapilo, když se rozhodla tak brzy - těsně před tím, než měly vypuknout vánoční prázdniny.
"Můžeš se s klidem vrátit... Opravdu tu budu v bezpečí a v pořádku," chlácholila ji a poté mrkla na svého muže. "Nemám pravdu?"

Viviene se také otočila jeho směrem a Catherinin výraz se rychle změnil. Pozvedla obočí a nasadila jasný výraz. Koukej se mnou souhlasit. Snape neměl v úmyslu se do jejich diskuze přidat a byl by raději, kdyby si to Kate vyřešila sama, ale nyní neměl na výběr.

"Můžu tě ujistit, že se postarám o to, aby se tvé dceři nic nestalo," pronesl upřímně k Viviene a vydal se k nim. Stejně už bylo pozdě na únik.

Jakmile se posadil, Kate se o něj pohodlně opřela a Severus již ztratil nutkání ji od sebe odstrkovat. Navíc to potřebovala k tomu, aby svou matku přesvědčila o jeho slovech. Věděl, že mu Viviene věří, ovšem starost o vlastní dítě je v zásadě silnější, než jakákoliv jiná pouta.

"Dobře tedy," souhlasila váhavě a ihned se přísně podívala na svou dceru. "Ale každý den mi napíšeš, abych věděla, že jsi opravdu v pořádku."
"Samozřejmě matko."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byla to naprosto pokojná noc.

Dlouho si spolu povídali o lektvarech, o magii, o kouzelnickém světě a o financích. Vše, co jim přišlo na mysl. Severus se nepokoušel zapříst hovor na její útok a bylo vidět, že je za to vděčná. Věděl, že si o tom budou muset promluvit, ale ještě na to nebyla správná doba.

Té noci ho probudilo kvílení jeho ochranného alarmu. Prudce otevřel oči a od toho, aby vyskočil z postele ho zarazila pouze Kate, která ležela přitisknutá k jeho boku. Hlavu měla položenou na jeho hrudi a objímala ho pevně kolem pasu.

Mávnutím ruky zrušil kvílení kouzla a začal vstávat z postele. Kate chvíli zmateně mžourala, než pochopila, o co se snaží a propustila ho ze svého objetí. Stále ještě bývala unavená a neměla své reflexy zpět, takže ji alarm neprobudil.

Teď si protírala oči a unaveně přes sebe přehazovala deku. Severus cítil její pohled, když se spěšně převlékal do hábitu a hledal svou hůlku.

"Na nočním stolku, hned vedle tvé knihy," poradila mu ochraptělým hlasem Kate a zívla. "Co se děje?"
"Někdo z profesorů má zřejmě něco naléhavého na srdci," odpověděl a mrkl na hodiny. 2.15. Upřímně doufal, že je to něco důležitého.

"Můžeš klidně spát. Vrátím se co nejdřív," řekl jí, když viděl, jakou práci jí dá udržet oči otevřené.

Mátožně přikývla a ulehla na jeho stranu postele, kde se uvelebila na ještě vyhřátém místě. Když kolem ní vyrazil ke dveřím, pozvedl přikrývku a přehodil ji přes ni. Pak už jen rychlým krokem mířil do obýváku a podle malého pergamenu se vzkazem zamířil Letaxem přímo do ředitelny.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V ředitelně ho uvítal pohled na nebelvírskou skupinku. Byl tu nejmladší Weasley, Grangerová a Potter. Samozřejmě tu byl ještě ředitel a Minerva. Severus naposledy prošel nitrobranou, než se k seskupení přidal.

"Co ten tu chce?!" vyprskl vztekle zrzek v momentě, kdy si lektvaristy všiml a ukázal na něj roztřeseným prstem.
"Ronalde!" zvolala pohoršeně Grangerová a střídala nevěřícný pohled na svého přítele společně s omluvným na svého profesora.

Severus viděl, jak se Minerva chystá něco říct a nepatrným zavrtěním hlavy jí zarazil. Muselo se stát něco, co toho spratka tak rozrušilo. Jinak by Severus neváhal a za jeho povážlivost ho okamžitě uřknul.

"Je mi líto, že jsem tě probudil," promluvil na něj těžce ředitel a posunul si brýle na nose. "Ale proběhl útok."
V Severusovi by se krve nedořezal. První myšlenkou bylo samozřejmě to, že se neodehrála žádná schůze a nic, co by Voldemort byť jen naznačoval, že se něco chystá. Druhá myšlenka víceméně navazovala - neinformovali ho o tom?

Ředitel očividně zahlédl vnitřní bitvu svého mladšího zaměstnance a shovívavě se na něj zadíval. Než stihl promluvit, z krbu vyletěl pergamen, který ředitel přečetl a dále ho podal Minervě. Ta přikývla poté, co si ho přečetla.

"Zajdu pro ostatní Weasleyovi," s dalším kývnutím na Severuse rychle odkráčela z místnosti.
"Co se stalo?" optal se lektvarista a opět se dočkal odezvy od svého studenta.

"To byste se měl zeptat Harryho!" zavrčel poměrně nepřátelsky Weasley a kývl směrem k Potterovi schouleném na jednom z křesel.

Teprve v ten moment si ho Severus řádně prohlédl. Kluk byl celý zpocený a bledý; přerývavě oddechoval, jako by uběhl celý maraton a ruce měl sevřené v pěst tak silně, až mu zbělaly klouby. V očích měl naprostou hrůzu a vinu.

Bylo vidět, že nemá daleko k zhroucení a to bylo to poslední, co si Snape momentálně přál, takže se raději otočil k řediteli a svého studenta ignoroval.

"Harry měl dnes v noci vizi. A bohužel byla pravdivá," to by vysvětlovalo, v jakém stavu Potter byl, "Nagini zaútočila na Arthura Weasleyho."

Severus opět nestihl reagovat rychleji než nejmladší Weasley.
"Jistě a čí je to asi chyba?!"

"Pane Weasley-," pokusil se ho uklidnit ředitel, ale bezvýsledně.
"Ne! To není první vize, kterou tenhle rok měl. Říkali jsme mu, ať jde za vámi a řekne vám o všem, co ho nějak spojuje s Vy-víte-kým, ale ne, on si prostě musel hrát na spasitele, co všechno zvládne sám!"

Potter sebou trhl a ublíženě zíral na svého nejlepšího přítele. Jeho výraz ale rychle přešel do lítostivého a provinilého.
"Mrzí mě to Rone... ten had... já-"

"Proč prostě jednou nemůžeš přiznat, že na něco nestačíš? Že nejsi pan Dokonalý?! Prosili jsme tě, ať o tom někomu povíš, že jo Hermiono?" otočil se znenadání na Grangerovou.

Ta chvíli naprázdno otevírala pusu, než přikývnula. Pottera očividně její souhlas doslova srazil k zemi. Náhle v jeho obličeji už nebyla ani stopa po žádné emoci a sklopil oči k zemi. Severus ten postoj znal.

Bylo lepší nechat všechny rány dopadnout a se vším souhlasit, než se vzpírat a působit si další problémy. Lektvarista přemýšlel, kde k tomuhle stanovisku Potter přišel. Jeho neblahá podezření ohledně toho kluka začala být až příliš reálná.

Od dalšího výlevu, na nějž se podle brunátné tváře Weasley chystal, je ušetřila Minerva, která ve svém závěsu vedla zmatené nebelvíry. Severus kývnul na ředitele a zamířil k Potterovi, zatímco Minerva a Brumbál postupně vysvětlili Weasleyovým, jak je na tom jejich otec.

Jeden po druhém se začali Letaxovat do nemocnice u svatého Munga a Severus se postavil tak, aby nikdo chlapce nepozoroval, než všichni zrzci a ředitel zmizeli v zelených plamenech. Poté se napůl otočil k Minervě.

"Byla bys tak laskavá a odvedla slečnu Grangerovou do nebelvírské věže?" oslovil kolegyni a ta přikývla.
Položila ruku na rameno své studentky, ale ta se ještě vzdorně obrátila zpět na profesora a Pottera, který se ze své polohy ani nehnul.

"Určitě cestu zvládneme sami. Já Harrymu-"

"Jsem si jist," přerušil ji se sladkou jízlivostí, až dívka o krok ustoupila. "Že jste svému příteli již poskytla veškerou podporu, jaké jste byla schopna. Nedovedu si ani představit, jak dokonale byste mu ještě mohla zvednout náladu, slečno Grangerová."

Ironie z jeho hlasu přímo odkapávala a nebelvírka bledla s každým jeho dalším slovem. Na konci jeho obvinění se jen zkroušeně pokoušela podívat za svého profesora.

"Jděte," zarazil její pokusy chladně Snape.
"Pojďte, slečno Grangerová," vložila se do toho i Minerva a objala ji kolem ramen, aby ji bezpečně odvedla z ředitelny.

U dveří se ještě otočila a věnovala svému kolegovi jasný pohled. Postarej se o chlapce a pak si mi dva budeme muset promluvit. Neznatelně přikývnul a počkal, než se za nimi zavřou dveře.

"Následujte mne, pane Pottere," promluvil k chlapci a zamířil ke krbu.
Poměrně ho překvapilo, když ho Potter bez jakýchkoliv námitek ihned následoval a vzal si po jeho příkladu hrst letaxu.

"Do mých komnat," oznámil mu a nechal studenta projít jako prvního. Jakmile zmizel v zelených plamenech, následoval ho. Doufal, že Kate dbala na jeho radu a v poklidu spala. Nějak nevěděl, jak by se dokázal starat zároveň o ni a o kluka.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Posaďte se," pověděl nebelvírovi, když se za ním vynořil ve svém obýváku.

Opět ho Potter bez váhání poslechl a byť se díval na zem, v jeho tváři byl jasně znát naprosto apatický pohled. Severus mávl hůlkou směrem k ložnici, aby zamknul. Zdálo se, že Kate jeho radu opravdu poslechla, ale chtěl mít jistotu.

Posadil se naproti chlapci a přičaroval dva šálky horkého čaje. Oba odlevitoval na stolek a zažehnul v krbu plameny. Potter se stále třepal jako ratlík.

"Co se stalo?" zeptal se tedy hlavního aktéra.
"Vždyť jste to slyšel," odpověděl téměř neslyšně plochým hlasem jeho student.

"Ne," odporoval lektvarista a zavrtěl hlavou. Vzal si jeden šálek a druhý strčil do dlaní Potterovi. "Slyšel jsme jednu verzi od někoho, jehož blízký byl zraněn. To mi nepřijde jako objektivní pohled. Chci vědět od vás, co se stalo."

Na moment bylo naprosté ticho, než se k Severusovi zvedly smaragdové oči. Leskly se od těžce zadržovaných slz a nesly v sobě veškerou hrůzu, kterou chlapec cítil.

"Byl jsem to já. Ten had."
"Viděl jste vše v očích Nagini?" optal se Snape zhrozeně a na Potterův zmatený pohled dodal. "Jeho had se jmenuje Nagini."

"Jo," přikývl tedy chlapec a odtrhl od svého učitele pohled. Zavřel oči, než pokračoval. "Já... teda on... plazil se tou chodbou na ministerstvu... už se mi o ní jednou zdálo."
Ke konci zněl naprosto ztrápeně. Slova pana Weasleyho očividně měla katastrofický dopad. Snape se zamračil.

"Nepochybně jste měl celou věc ohlásit, ale velmi pochybuju, že jste měl na koho se obrátit. Alespoň v danou chvíli. Pochybuji, že jste věřil panu řediteli - nebo že by pan ředitel byl tolik ochotný s vámi mluvit - či dalšímu z profesorů."

Potter byl zjevně ohromený a tak bezelstně přikývl a pokračoval.
"Chtěl jsem něco říct. Napadlo mě jít za vámi, ale asi jste měl v poslední době svých starostí dost."

Severus se zamračil. Jak to ten kluk mohl vědět? Ale poté se ovládl. Potter byl nebelvírem, ale občas lektvaristu překvapil svými občasnými zmijozelskými záblesky důvtipu.

"Vždy je to tak? Ocitnete se v těle Nagini?"
"Kéžby," zamumlal v odpověď a znovu se roztřásl.

Snape přes něj hůlkou přehodil jednu z dek. Potter se do ní vděčně zabalil, aniž by cokoliv pronesl. Už ani nevypadal, že by ho nějak trápilo se svěřovat nenáviděnému učiteli. Stále se třásl.

"Kolika setkání jste se v jeho těle zúčastnil?" optal se tedy chlapce.
"Asi pěti."
"Můžete mi popsat, jak to probíhalo? Jak jste se cítil? Cokoliv, co by naznačovalo, proč se to děje?"

"Stává se to když usnu," odpověděl Potter okamžitě a pak se zdálo, že přemýšlí. "Neumím to příliš popsat. Zdá se mi často normální sen - třeba o Bradavicích - a pak najednou, jako by byl poblíž mozkomor, než všechno ztmavne. Pak už vidím jenom z jeho pohledu a... kouzlím, stejně jako on... já i zabíjel..."

"Nitrozpyt."
"Prosím?" podíval se na něj student zmateně a poté sklopil pohled, jako by vůbec litoval, že se zeptal.

"Musíte si uvědomit, pane Pottere, že jste se dostal do myšlenek jiného člověka. Zjednodušeně řečeno. Tomu se říká nitrozpyt. Většinou se ale používá v bdělém stavu - je to dosažitelnější a efektivnější metoda," vysvětlil chlapci a příjemně ho překvapilo, že ho bedlivě poslouchá.

"Nechci mu lézt do myšlenek. Nechci zabíjet."
"Vy jste nezabíjel, pane Pottere," promluvil ostře Snape, aby upoutal jeho pozornost a donutil ho uvědomit si, že to není jeho vina. "Zřejmě bych se měl panu řediteli zmínit, že by nebylo na škodu, aby vás začal učit nitrobranu."

"Ředitel? Nemohl... nemohl byste mě raději učit vy?"

Severus se na svého studenta zaraženě podíval. Několikrát mrkal, aby se ujistil, že se mu to opravdu nezdá. Pottera jeho mlčení očividně znervóznilo, neboť se ošil a opět sklopil svůj pohled.

"Vím, pane, že mě nemáte moc v lásce, ale víte, co děláte. A jsem si jistý, že vám důvěřuju mnohem víc, než panu řediteli."

Tak pokud ho nepřekvapila prosba o učení, pak to bylo tohle prohlášení. Zlatý chlapec věří Snapeovi víc, než Brumbálovi. Severus se na chlapce zadíval, jako by hledal jakékoliv pochyby nebo nekalé úmysly, než promluvil.

"Pokud o to opravdu stojíte, pane Pottere, pak tedy dobrá," souhlasil a na jeho rozzářenou tvář příkře dodal. "Ale nemyslete si, že se tu budete jen flákat a marnit můj čas. Sám jste mě požádal o lekce nitrobrany, takže očekávám, že budete plnit mé příkazy a budete dělat přesně to, co vám řeknu a jak vám to řeknu. Jasné?"

"Ano, pane."

Ještě jednou si ho přeměřil pohledem, ale pak toho nechal. Bylo na něm vidět, že je naprosto vyčerpaný a mluví pravdu.

"Tak mi raději povězte, co to vedete za tajný spolek," pobídl ho nakonec Snape, když se pohodlněji opřel v křesle.
Potterovi se rozšířily oči a než stihl vypustit nějakou lež a vše popřít, Snape pozvedl obočí a ušklíbl se.

"Musím říct, že jste na mě udělal celkem dojem. Ale vaším cílem jistě nebylo mé pobavení, viďte? Dovolte mi tedy poznamenat, že profesorka Umbridgeová je vzteky bez sebe."

Potter ho obdařil malým úsměvem, kterých v poslední době neměl na rozdávání. Opřel se o pohovku a prozradil svému učiteli o existenci Brumbálovy armády. Severus ho několikrát přerušil, když měl dotaz k jeho vedení, ale jinak ho nechal mluvit.

Později se debata strhla k obranným kouzlům a Severus se ohnivě pustil do vysvětlování funkce štítu, který vymyslel. Potter také neměl špatné dotazy, ale víceméně raději naslouchal svému učiteli, než by ho přerušoval.

Pár minut tedy intenzivně vysvětloval, zatímco hledal v knihovně příslušnou knihu. Zeptal se Pottera na jeho názor a když mu odpovědí bylo pouze ticho, otráveně se otočil. Potter ho ovšem neignoroval, pouze usnul stočený na pohovce a šálek vychladlého čaje pevně třímal mezi prsty.

"Nech ho spát," ozvalo se ze dveří ložnice, když se chystal nebelvíra nešetrně vzbudit.

Kate se opatrně opírala o rám a přes sebe měla přehozenou deku. Na tváři jí hrál první pobavený úsměv, který ve sklepení vyčarovala od chvíle, kdy se sem nastěhovala. Otočila se zpět k ložnici, jako by chtěla vejít a poté se obrátila zpět.

Natáhla svou dlaň jeho směrem v jasném gestu. Severus mrknul na spícího chlapce, na nějž umístil několik kouzel pro případ, že se probudí a přešel ke své ženě. Zaváhal, ale ona ho předběhla, když ho vzala za ruku v momentě, kdy ji měla na dosah.

Tu noc ani jeden z nich nepředstíral, že neví o přítomnosti toho druhého, když spí. Oba si vlezli do postele a Kate se s klidem přitulila k manželovi a do pár minut usnula. Severus ji notnou chvíli pozoroval a po chvilce váhání otevřel kouzlem dveře.

Chtěl mít jistotu, že bude mít toho kluka na očích. Potter ovšem naprosto nevěděl o světě. Severus opět mávnul hůlkou, aby přes něj přehodil deku, než hůlku zcela odložil na stolek. Unaveně se protáhl, bezmyšlenkovitě políbil Kate na temeno hlavy a usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 24. února 2017 v 20:17 | Reagovat

Oh... no to je fakt prepracované. Neľutujem, že som nakoniec pri poviedke zotrvala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama