Leden 2017

26. Vyslyšená prosba

29. ledna 2017 v 20:17 Spoutaní

26. Vyslyšená prosba

Severus si připadal velmi zběhlý ve čtení v lidech.
Koneckonců to bylo náplní jeho práce jako špeha. Znal motivy všech svých kolegů smrtijedů i kolegů z Fénixova řádu. Sledoval jejich pohyby, věděl, čeho jsou schopní a kdy jsou to schopní udělat.

Přesto ho dokázal dostat na lopatky patnáctiletý spratek. Nebelvír. A nikdo jiný, než Harry Potter. Severusova zmiozelská pýcha trpěla. Viděl v tom spratkovi kopii jeho otce, Jamese Pottera a i když si to nerad přiznával i svou dávnou lásku, Lily Potterovou.

Měl pocit, že ho měl velmi dobře přečteného. Pokud se někdo octnul v nebezpečí, byl to Potter, kdo se mezi prvními snažil pomoct. Jakmile někdo urazil jeho přátele, srdnatě je bránil. Když se mu něco nedařilo nebo ho trápilo, dusil to v sobě tak dlouho, dokud to z něj Grangerová nevymlátila.

Severus mu dokonce četl myšlenky - a ne jednou. V hodinách nitrobrany ze začátku totiž vůbec nepokročili a tak bylo prvních pár týdnů naprostým utrpením pro oba účastníky. Přesto Severus nemohl na toho kluka nadávat.

Byť se to zdálo nezvyklé, opravdu se na jejich hodiny připravoval a třebaže mu Severus přikázal pročíst několik knih před každým setkáním, bez odmlouvání to udělal. Před spaním si pročisťoval mysl. Dokonce vynechal famfrpálový trénink, aby vyzkoušel novou metodu na uvolnění mysli.

Přesto to nepřinášelo žádné výsledky a lektvarista si tak společně s Potterem každý třetí večer v týdnu procházel vše, co se událo v teenagerově životě, než se znovu setkali v učebně lektvarů na další hodinu. Oba z toho byli frustrovaní.

A tak si Severus myslel, že zná svého studenta až do morku kostí. Jistě, pořád měl několik tajemství, které se k jeho profesorovi nedostaly, ovšem s takovým přísunem informací, které lektvarista měl, si mohl udělat hezký obrázek.

Jeho ideje ovšem zničila jediná hodina lektvarů. Profesorka Umbridgeová totiž od ministerstva dostala opět vyšší moc nad Bradavickou školou a pro údajnou špatnou výuku přicházela na jednotlivé hodiny kvůli hospitaci.

Ve čtvrtek večer, než přišel na obvyklou hodinu nitrobrany Potter, přinesl jeden ze skřítků Severusovi krátký dopis, ve kterém mu "vrchní inspektorka" Umbridgeová oznamovala, že se na hospitaci dostaví do jeho páteční hodiny lektvarů pátých ročníků. Což jistě nebyla náhoda.

Severus již tak neměl dobrý den, neboť Pán zla si usmyslel, že svolá setkání, při kterém se pokusí pro svou vlastní zábavu zmučit všechny své služebníky. Vracet se do hradu s myšlenkou, že musí ještě strávit hodinu s Potterem a další den jít učit, byla již tak hrozná.

Dopis od jeho kolegyně ho ovšem rozpálil doběla. Veškeré podráždění se shromáždilo a vyplavalo na povrch. Hodina s Potterem byla naprostá katastrofa, neboť Severus svého studenta vůbec nešetřil a než skončili, měli se oba plné zuby.

Nebelvír odcházel bez pětatřiceti bodů a se spoustou urážek od letvaristy v zádech zpět do svých komnat. S nitrobranou dál nehnuli a Severus si byl jist, že se mu to vše vrátí v nadcházející hodině lektvarů. Toho rána to bylo poprvé, kdy se netěšil do své vlastní třídy, kde by si v klidu mohl vybít svůj vztek na studentech a uvolnit se při vaření lektvarů.

Umbridgeová stála v rohu místnosti a dělala si poznámky ještě dřív, než se všichni studenti i se svým profesorem mohli vůbec dostat dovnitř. Jakmile je zahlédla, věnovala svému kolegovi sladký úsměv a zamávala mu buclatou ručičkou.
Severus odolal nutkání zvracet a bez otálení zamířil ke katedře.

K jeho potěšení se studenti chovali ke své učitelce obrany tak znechuceně a odtažitě, jak jen mohli. Poslouchali každé slovo, které lektvarista pronesl a zapisovali si věci, které se jindy neobtěžovali ani vnímat.

Vypadalo to, že by celou hodinu mohl zvládnout bez větších obtíží.
"...a proto by bylo nesmyslné míchat ji s kůží hřímala. Pokud by se narušila tímto způsobem stabilita lektvaru, nehrozil by výbuch, ovšem výpary této intenzity by dokázaly přinejmenším omámit mládě draka-"

"Ehm, ehm."
"-nicméně kůže hrbouna má zcela opačný účinek - a toho chceme dosáhnout. Tito živočichové mají naštěstí tu vlastnost, že jim po odnětí části jejich kůže naroste nová, mnohem silnější a to během krátké doby-"

"Ehm, ehm."

"Pokud máte bolesti v krku, měla byste si zajít za madame Pomfreyovou, Dolores, jsem si jist, že vám velmi ochotně pomůže," prohodil lhostejně ke své kolegyni a poté nerušeně pokračoval ve svém výkladu. "Hrboun je ovšem zvíře velice lstivé a proto je zapotřebí magiozoologů, aby nám, lektvaristům, dodali již zpracovanou kůži. Pokud by nebyla magicky ošetřená, mohlo by se stát-"

"Severusi!" vypískla nyní již podrážděně Umbridgeová a se zápisníkem v ruce se přesunula ke katedře.
Severus se napřímil a otráveně shlédl na svou kolegyni. I se svými podpatky mu stěží sahala k hrudníku a v této pozici nebylo pochyb, kdo má situaci pod kontrolou. Umbridgeová se přesto sladce usmála a rozhlédla se po třídě.

"Zdá se mi, že studenti ti nevěnují svou plnou pozornost."

Severus se ani neobtěžoval s verbální odpovědí. Pozvedl obočí a rozhlédl se po třídě. Všichni studenti seděli vzpřímeně ve svých lavicích, před sebou brka a pergameny a sotva se odvažovali dýchat. Jejich pohledy patřily pouze lektvaristovi. Profesorce Obrany nevěnovali žádnou pozornost.

Ta zrůžověla, vytáhla svůj notes a s uraženým Hmpfh! si do něj něco naškrábala. Poté se s oslňujícím úsměvem rozhodla něco z něj přečíst, jak si s zhrozeně uvědomil lektvarista a opřel se tedy o katedru. Založil ruce na hrudi a věnoval jí jeden ze svých podrážděných pohledů.

"Dovol mi tě citovat, ehm, ehm, "neznám většího idiota, který by smíchal trn ostrorožce s pěnivkou... pokud se domníváte, že salamandří šupiny budou kladně reagovat s vaším lektvarem, pak jste mnohem větší tupohlavec, než jakého jsem vás tipoval..." - mám pokračovat? Samozřejmě jsem vynechala jména inkriminovaných studentů."

Podle jejího pozvednutého obočí čekala na jeho vyjádření.

"Nevěděl jsem, že konstruktivní kritika je v dnešní době zakázaná. Dle vašich paragarafů bych tedy měl přinejmenším čekat v Azkabanu na Polibek," ušklíbl se a zamířil k tabuli. "Můžete mi své poznámky nechat na stole, Dolores? Rád si je pročtu při volné chvíli."

Mávnul hůlkou a na tabuli se zjevil postup Protijedu vůči dračím spalničkám. Otočil se znovu ke studentům, jako by tam jeho kolegyně inspektorka nebyla a pokračoval ve své výuce.

"Jak jsem již zmínil - hřímal a hrboun není to samé stvoření. Pokud se tedy dokážete zorientovat ve dvou zcela rozličných zvířecích kůžích, pak by pro vás namíchání lektvaru nemělo být žádný problém. I průměrný kouzelník dokáže tento lektvar uvařit, jinak by polovina kouzelnické populace zemřela ve velmi mladém věku."

Pokusil se přejít ke skladu s ingrediencemi, ale Umbridegová mu zatarasila cestu. Dle jejího výrazu byla pořádně dopálená. Její hlas přesto zněl sladce.
"Severusi... tvé výukové metody mi připadají... ehm... poněkud neadekvátní, drahoušku."

Než stihl Snape byť jen zformulovat odpověď, ozval se ze všech studentů právě Potter.
"Rozhodně nás dokáže naučit daleko víc, než byste kdy mohla vy."

V učebně se rozhostilo ticho a všichni se otočil k nebelvírovi. I Severus. Potter trochu zčervenal, ale přesto se vzpurně díval přímo do očí Umbridgeové. Všichni ostatní studenti - zmijozelové i nebelvíři - na Pottera hleděli se směsicí naprostého šoku a obdivu.

"Školní trest, pane Pottere," oznámila mu s přehnanou sladkostí a prazvláštním zablyštěním v očích Umbridgeová. "Zdá se mi, že jste se stále nepoučil a je třeba vám připomenout zásady slušného chování, drahoušku."

"Je mi líto, že vás zklamu, Dolores," odrfkl si Snape pobaveně, čímž překvapil nebelvírské, zatímco zmijozelští se natěšeně nahnuli kupředu. Znali tento tón, který nikdy neznačil nic dobrého pro toho, komu byl určen.

"Pročpak, Severusi?" otočila se k němu se zmateným úsměvem.
"Pan Potter má dnes již naplánován školní trest se mnou. Můžu vás ovšem ujistit, že se postarám, aby pamatoval na slušné chování, že pane Pottere?," s tím se důrazně zadíval na nebelvíra.

"Skutečně, pane Pottere?" optala se překvapeně Umbridegová a také se otočila ke studentovi.
Severus doufal, že alespoň pro jednou prokáže ten kluk trochu důvtipu a bude s ním hrát tuhle hru.
"Samozřejmě, pane," zcela ignoroval profesorku Obrany a adresoval lektvaristu.

Ten stěží potlačil vítězný úšklebek a dalo mu práci stroze kývnout na studenta. Znovu se otočil ke skladu, který mávnutím hůlky otevřel a první studenti se poslušně zvedli a zamířili pro ingredience.

"V tom případě, pane Pottere," ozvala se znenadání opět vrchní inspektorka s velice nepříjemným úsměvem. "Přijďte ihned po večeři ke mně do kabinetu a poté budete moci pokračovat na svůj trest k profesoru Snapeovi."

První se opět ozval Weasley, jako tomu bylo vždy, když někdo útočil na jeho nejlepšího přítele.
"Nemůže přece mít dva tresty ve stejný den, ředitel Brumbál by s tím určitě nesouhlasil!"

"Pan ředitel nemůže zakázat svým podřízeným, aby dávali tresty studentům, kteří se nechovají podle školního řádu. A pokud se dva profesoři rozhodnou uložit trest jednomu žákovi ve stejný den, není to nic neobvyklého. Problémoví žáci se takto trestají často, pane Weasley. To bude pět bodů dolů, drahoušku."

"To není tak úplně pravda, paní profesorko," odvětila trochu chvějícím se hlasem, ale s pevným odhodláním Grangerová. "Ve školním řádě stojí, že žáci mají právo si své tresty odsloužit v průběhu tří dnů, pokud obdrží více než jeden delší trest. A Harry má s profesorem Snapem trest na dva dny, že pane?"

Její slova plná sebedůvěry, ale jejich důvěryhodnost musel zařídit až její profesor. Snape musel nechtě uznat, že alespoň jedna osoba z jejich tria byla schopná použít svůj mozek při vymýšlení nějakých akcí.

"Bohužel," ušklíbl se lektvarista souhlasně. "Jak jsem již zmínil, pan Potter má menší problémy s autoritami a je třeba ho o tom zpravit."
Umbridgeovou ovšem nijak nezaskočili. Její rozšiřující se dětinský úsměv Severusovi napověděl, že i s tímto počítala.

"Nová vyhláška ovšem tvrdí, že se tresty budou sloužit přesně tak, jak byly uděleny. Takže dnes večer, ihned po večeři, vás očekávám ve svém kabinetě, pane Pottere."

S tím se sladce usmála směrem svého žáka, poté zamávala svému kolegovi a zmizela ve dveřích. Studenti se pár minut poté, co utichly její kroky v chodbě začali hlasitě bavit mezi sebou a nadávat na jejich profesorku Obrany.
I zmojozelové jí měli plné zuby a to bylo co říct.

"Dejte se do práce!" štěkl na ně Snape a okamžitě si zajistil klid, jakmile se všichni mohli přerazit, aby začali pracovat na svém lektvaru.

Do konce jejich dvouhodinovky byl všude klid a studenti pečlivě připravovali své lektvary. Severus nenápadně sledoval Pottera. Od verdiktu Umbridgeové viditelně zbledl a jeho tělem opět procházel neklidný třes.
Severus se rozhodl. Musí tomu přijít na kloub - a nejlépe dnes večer.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Čekání na Pottera se zdálo být nekonečné. Večeře skončila již skoro před třemi hodinami a bylo téměř půl desáté. Severus si nedělal naděje, že by se dnes byť i jen pokoušeli začít s nitrobranou. Očividně bude zázrak, pokud se tu vůbec Potter ukáže.

Což samozřejmě vedlo k tomu, že se ozvalo tiché zaklepání na dveře učebny.
"Dále!" vyzval příchozího a zvedl pohled od esejí, které se v rámci rozptýlení rozhodl opravit.

Severus v šoku zíral na svého studenta. Potter s klidem přešel učebnu a odložil si tašku, než se posadil naproti. Vypadal naprosto v pořádku. Žádná známka únavy nebo stresu, jako tomu bylo před několika hodinami.

"Jak probíhal váš trest?" začal tedy profesor neutrálně, ale odsunul neopravené pergameny stranou a pozorněji se zahleděl na nebelvíra.
"V pořádku, pane."

"Co bylo náplní vašeho trestu?"
"Opisoval jsem věty."

"Opisoval jste věty?" zopakoval nevěřícně lektvarista a přimhouřil oči. Potter lhal, to bylo víc, než patrné z toho, jak uhýbal očima a kousal si spodní ret.

Což Severuse zaujalo, neboť měl dojem, že viděl slabý záblesk. Krycí kouzlo. Narovnal se na židli a podal si hůlku. Potter ztuhnul, ale jinak na sobě nedal nic znát. Severus potřeboval, aby svého žáka uvedl do klidu.

"Začneme tedy s naší hodinou nitrobrany?" optal se bezemočně a pozvedl obočí.
"Jistě, pane."
"Výborně. Finite incantatem!"

Potter jen v šoku vyjekl a vyskočil ze židle, kterou při tom náhlém pohybu převrhl a sám padl tvrdě na podlahu. Kouzlu se však nevyhnul. Severus spěšně obešel katedru a poklekl ke studentovi, který se choulil na podlaze s pravou rukou ochranitelsky přitisknutou k hrudi.

Severus nedbal na jeho postoj a rukou ho silně chytil za bradu a pozvedl mu hlavu. Samozřejmě byl připraven na to, jak bude vypadat a nijak se nemýlil. Měl temné kruhy pod očima, kůži daleko bledší a byl vyhublý na kost.

Lektvarista se zamračil a přemýšlel, jestli ten kluk nepoužíval krycí kouzlo delší dobu, protože tak rapidně shodit váhu nemohl během pár dní. Snažil se necítit podráždění nad tím, jak ho nebelvír nepřestával udivovat.
"Opisoval jste věty, viďte, Pottere? To vás jistě takto zřídilo," poznamenal ironicky a postavil se na nohy.

Pottera chytil pod loktem a dovlekl ho k židli, na níž doslova upadl s bolestivou grimasou. Opět mu neuniklo, jak si křečovitě drží pravou ruku a pevně tiskne zuby k sobě. Snape se zamračil a posadil se na přivolanou židli před studenta.

Bez otálení si přitáhl jeho pravou ruku k sobě a vyhrnul hábit společně se svetrem a košilí, kterou měl chlapec na sobě. Potter se již nebránil - ať už to bylo kvůli bolesti nebo čistě proto, že vzdal svou snahu zapírat.

Severus nebyl schopen slova, když zíral na hřbet Potterovy ruky. Nyní jasně chápal, co znamenalo Potterovo opisování vět. Skrz krev nebylo vidět, jakou větu byl nucen opisovat pořád dokola, ale rozhodně jich neopsal málo.

Přivolal si ze svého kabinetu lékárničku a hbitě začal ošetřovat ránu. Potter se opravdu snažil nevytrhnout svému profesorovi z pevného sevření, ale nedokázal zabránit jemným trhavým reflexům či bolestným zasténáním.

Lektvarista byl naopak překvapen, že se jeho student drží a nekřičí. Krvavý brk jednou daroval svému synovi Lucius, aby ho ztrestal za to, že se choval jako rozmazlené děcko. Ještě nyní si vzpomínal na popelavou tvář Malfoye, když mu vtrhl do domu na Tkalcovské s bezvládným tělem svého syna v náručí.

A Draco opsal pouze dvacet vět. Potter jich musel přepsat více než dvě stě, aby byl rozsah jeho zranění tak velký. Což, uvědomil si temně, je pravděpodobně přesný odhad, vzhledem k tomu, kolikrát si již odbýval trest u profesorky Obrany.

"Víte, pane Pottere, že užívání Krvavého brku je zakázáno Ministerstvem?" optal se svého studenta, zatímco vtíral do jeho zraněné ruky uklidňující mast.
"Jo, o tom nepochybuju," sykl, a poté úlevně zavřel oči, když mast zabrala.

"Proč jste to nenahlásil vaší vedoucí koleje?"
Potter otevřel oči a uhnul pohledem. Poté téměř neslyšně odpověděl.
"Nechci, aby se někdo dostal do potíží."

"Pane Pottere," začal ostře lektvarista, "uvědomujete si, že vás tahle pošetilost mohla i zabít? Přílišné používání by vám do oběhu vehnalo jed, který se z Brku uvolňuje, aby vám mohl slova vyrývat do kůže. Ještě pár dalších trestů a zemřel by jste na kouzelnickou otravu krve."

Potter se na něj zvláštně podíval a poté sklopil pohled. Shrnul si svůj rukáv a uhladil ho. Severus se překvapeně zahleděl na studenta, když si uvědomil, co jeho gesto znamenalo a poté mu znovu vyhrnul rukáv a otočil mu ruku dlaní vzhůru. Přejel přes studentovo zápěstí a jasně ucítil místa vpichu.

"A to si madame Pomfreyová myslela, jak se chcete v budoucnosti stát lékouzelníkem," poznamenal Snape a zamračil se. "Mohl jste se tím zabít Pottere - stačilo by nesprávné dávkování a mohly vám okamžitě selhat orgány."

"Dával jsem si pozor, když madame Pomfreyová vysvětlovala pokyny. Nebyl to tak těžký lektvar, jak jsem si myslel..."
Severus na nebelvíra zíral, než pustil jeho ruku a opřel se o židli.

"Ocenil bych, kdybyste své schopnosti ve vaření lektvarů praktikoval i na mých hodinách a ne pouze na vašich osobních experimentech. Kde jste sehnal kanylu?"

"Komnata nejvyšší potřeby."
"Nepřestáváte mě udivovat. Jak jste věděl, co dělat při otravě krve?"

"Dudley ji měl předminulé léto. Strávil docela dlouhou dobu v nemocnici. Strýc s tetou mě odmítali nechat doma samotného a sedět u Dudleyho postele bylo to poslední, co jsem chtěl. Raději jsem trávil čas s jeho lékařkou, která mi vysvětlila, jak takové onemocnění postupuje."

Po tomhle vysvětlení upadli do mlčení, které kupodivu nebylo tíživé. Severus změřil Potterovi tlak a udělal mu rychlý sken, po němž ze své lékárničky také vytáhl jednu kanylu spolu s kapačkou. Nebelvír si povzdechl, ale přijal obojí a Severus sledoval, jak obratně si sám napíchl žílu.

"Opravdu je to tak zlé?" optal se ho student, když nechal kapačku vznášet se ve vzduchu a pohlédl na svého profesora.
"Jste dehydratovaný Pottere. Vaše magie spaluje vodu jako energii pro léčení tohoto typu zranění a já bych preferoval, kdybyste mi tu neodpadl v nejbližší době."

Potter se pousmál a Severus si přivolal dvě knihy ze stolku. Jednu položil do klína nebelvírovi a druhou si sám otevřel. Oba se pak pohroužili do čtení a zatímco se Potter začal cítit klidněji, Severus přemýšlel, jak dokáže vyšachovat ze hry Umbridgeovou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Pánové Weasleyovi! Zůstaňte prosím po hodině na vašich místech!"
Oba zrzci se po sobě chmurně podívali, ale jakmile zazvonilo a všichni jejich spolužáci se kolem nich protáhli z učebny se soustrastnými pohledy na tvářích, vzali své věci a odhodlaně přešli ke katedře.

"Posaďte se," vyzval je profesor a vzhlédl.

Oba studenti se na něj dívali obezřetně, ovšem nikoliv naštvaně. V Lektvarech byli výjimečně talentovaní, byť raději tvořili lektvary, které nebyly příliš adekvátní k výuce. Severus nyní počítal s jejich loajalitou, neboť do jejich experimentů nezasahoval a známkoval je.

"Mám pro vás nabídku."
"Nabídku?" zopakoval Fred. "O co se jedná profesore?"
"Jsem si jist, že jste si nemohli nevšimnout změn na naší škole."

Tomu se oba studenti zamračili a nenávistně se jim blýsklo v očích. Severus zakryl svůj úšklebek.
"Jsem si jist, že by profesorka Umbridgeová jistě ocenila menší... vylepšení svého kabinetu."

"A v čem by takové... vylepšení mělo spočívat?" optal se Geroge a také držel neutrální tón. V jeho očích ovšem zářilo nadšení.
"A v jakém množství?" dodalo jeho dvojče se stejně lišáckým zábleskem v očích.

"Pouze drobné změny," ušklíbl se lektvarista a záměrně použil slova své kolegyně na nové vyhlášky. Poté vstal a položil na stůl klíč od svého skladu. "Vaše třída tu zanechala menší nepořádek - jsem si jist, že vrátíte učebnu do jejího původního stavu, zatímco se odeberu do svého kabinetu a oznámím Minervě, že se zdržíte na své cestě do její hodiny."

"Samozřejmě-"
"-pane profesore-"
"-učebna bude-"
"-jako nová!"

"O tom vůbec nepochybuji. A nalevo buďte obezřetní. Velice výbušné zelené slizy na druhé polici."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Uspokojení nad tím, jak šíleně rozzuřená byla profesorka Obrany nad stavem své kanceláře a toho, jak Weasleyova dvojčata zcela zničila zeď s jejími vyhláškami, trvalo opravdu jen krátkou dobu. Tedy přesně do chvíle, než bylo Severusovi oznámeno, že ho vrchní inspektorka očekává ve své kanceláři.

Nebyl si jist, co ho tam čeká, ale měl neblahé tušení, že to nebude nic dobrého. A jako obvykle se mu toto tušení vyplnilo. V místnosti byl Potter se svou věrnou partou a Malfoy se svými poskoky. Nad tím vším dohlížela Umbridgeová.

Severus odolal zamračení a touze uřknout tu otravnou ženskou na místě, když viděl jasný obtisk její dlaně na Potterově tváři a také pozůstatek řezacího kouzla na jeho krku. Místo toho s lhostejným pohledem přejel po místnosti a otočil se ke své kolegyni.

"Nevidím jediný důvod, proč je zde nutná má přítomnost, Dolores. Vidím, že máš vše pod kontrolou," oznámil a dovolil si jeden úšklebek.
"To samozřejmě, Severusi," zašvitořila a pohladila svou hůlku. "Potřebuji od tebe láhev Veritaséra."

Severus hraně pozdvihl obočí a poté odpověděl.
"Je mi líto, ale svou poslední lahvičku jsi spotřebovala na slečnu Changovou, pokud se nemýlím. Pokud je to vše, pak odcházím," prohodil a přemýšlel, koho z Řádu bude kontaktovat jako prvního.

"Opravdu nemáš žádný další?" zastavila ho a tentokrát se jí do tváře vloudilo podráždění. "Jsi mistr lektvarů."
Odolal nutkání ji zaškrtit.

"Nenosím sebou plné kapsy Veritaséra, Dolores. Jeho příprava není zvlášť jednoduchá, takže další várka bude nejdřív za měsíc."

"Za měsíc?!" vyjekla a poté se podivně zklidnila. Poté se usmála a otočila se k Potterovi, který nedobrovolně klečel na zemi a držel se za levou stranu. "Pak tedy budeme muset přistoupit ke klasickým metodám."

Severus už vytahoval svou hůlku, když k němu Potter zabloudil pohledem a vyhrkl.
"Má Tichošlápka!"

Všichni se na něho podívali, jako by přišel o rozum. Kromě jeho dvou přátel. Ti zírali na lektvaristu se stejnou zoufalou prosbou o pomoc.

"Má Tichošlápka tam, kde je to ukryté," pokračoval tvrdošíjně dál a zíral na lektvaristu, jako na svou poslední šanci.
"Tichošlápka? Tam, kde je to ukryté?" zopakovala nechápavě Umbridgeová a otočila se ke Snapeovi. "Co tím myslí?"

"Nemám nejmenší tušení," odvětil s klidem lektvarista a zabořil pohled do Potterových očí. "Zřejmě vyzkouší naprosto cokoliv, aby se dostal ze svých problémů."

Pottere? Vniknul do jeho mysli a byl rád, když se nebelvír nebránil. Rychle pokračoval. Zjistím, co se děje. Nic nepodnikejte.
Pomůžete Siriusovi? Donesla se k němu zoufalá prosba, než stihl odejít z jeho podvědomí. Prosím...

Udělám, co bude v mých silách. Oznámil mu a pohledem přejel k Umbridgeové. Vydržíte s ní pár minut?
Vydržel jsem s Voldemortem. Tahle ropucha pro mě není žádný oříšek.

Vystoupil z jeho mysli a s pokývnutím ke své kolegyni vyšel ze dveří. Jejich rozhovor trval sotva vteřinu. Ještě, než za ním dveře přibouchla magie Umbridgeové, jasně slyšel Weasleyho nadávku, jaký je proklatý bastard. Neměl ovšem čas a rozběhl se do nejbližšího profesorského kabinetu.

Téměř se otočil zpět, když za zavřenými dveřmi uslyšel Potterův výkřik, smíšený s výkřikem dalších dvou dívek z nebelvíru. Umbridgeová se ho tedy rozhodla mučit.

Vtrhl do prázdného kabinetu profesora Kratiknota a vrhl se ke krbu.
"Grimmauldovo náměstí!"

Netrpělivě čekal s hlavou v krbu, než se v pokoji ozvaly kroky. To trvalo nejméně pět minut.
"Blacku?!"

Dotyčný poklekl ke krbu a ušklíbl se, byl v naprostém pořádku a zjevně si připravoval nějakou skvělou poznámku, ale Severus ho přerušil.

"Zmlkni Blacku a poslouchej! Svolej Řád - všechny členy a zkontaktujte Brumbála, musí ihned do Bradavic!"
"Cože? Přeskočilo ti Srabusi?"
"Promerlina Blacku jednou udělej, co ti kdo říká," zavrčel na něj Snape vystoupil z krbu. Postavil se na nohy a oprášil.

Chystal se vyjít znovu ven, když se do místnosti někdo letaxoval a donutil ho zastavit se a vytasit hůlku. Severus zastavil kletbu, co měl na jazyku a nepříčetně se podíval na toho čokla, co oprašoval saze z kabátu.

"Přeskočilo ti?!"
"Jde o Harryho!" zavrčel na něj stejně nepříjemně a pokusil se kolem něj projít.

Severus ho zarazil a ignoroval rozzuřený pohled, co mu věnoval.
"Aspoň měj trochu rozumu a změň se v psa, ty imbecile!"

S tím rozrazil dveře a spěchal zpět ke kabinetu Umbridgeové. V patách mu již běžel tmavě černý pes a bez ustání vrčel. Dorazil ke dveřím jako první a vyrazil je z pantů. V místnosti ovšem bylo naprosté prázdno.

Pes zakňučel a začal očichávat podlahu. Přiblížil se do jejího středu, kde byla jasně zřetelná krev a začal hrůzostrašně vrčet.

"Nejsou na pozemcích," zamumlal Snape, který mezitím zkoušel lokační kouzlo. Poté s uvědoměním přivřel oči a teprve na další psí zavrčení, je otevřel a odpověděl na nevyřčenou otázku. "Vydal se tě hledat na Ministerstvo."

25. Nepochopeni

22. ledna 2017 v 18:23 Spoutaní

WATTPAD

25. Nepochopeni

"Úplně mě vyšachoval. Blokuje všechny mé bankovní převody, u každé mé práce stojí tři lidi z jeho ochranky a - Nemůžu. Nic. Dělat."

S těmito slovy se naštvaně svalila na pohovku a složila hlavu do dlaní. Opatrně si protřela oči zkalené únavou a začala si masírovat spánky. Severus odložil svůj kabát, posadil se k ní a přitáhl si několik esejí šesťáků, které ještě nestihl opravit.

"Nejsem si jist, jakou pomoc čekáš ode mě," oznámil ji klidně, zatímco se mračil do prací svých žáků.

"Musíš ten klíč, co jsem ti svěřila, odevzdat jedné čarodějce. Dám ti její adresu," řekla mu a tím ho donutila přestat pracovat. Když svůj pohled zvedl, už na něj sama koukala.

"Proč jí ho nemůžeš odevzdat sama?"
"Dal mě sledovat."

"Sledovat," zopakoval zlostně. Poté se zamyslel a vážně promluvil. "Musíš pro něj být daleko nebezpečnější, než jsem si myslel."
Pozvedla obočí, a pak si odfrkla. Zcela ignorovala jeho naštvaný pohled.

"Nebezpečnější? Víš, měl bys o mém otci vědět jednu věc - je to zatracenej hajzl a manipulátor. Nejde mu o to, s jakými figurkami na šachovnici bude hrát. Jediné, co potřebuje, je mít všechny v hrsti a ovládat je tak, jak se mu to hodí. Nejsem nebezpečná, jenom potencionální hrozba. A těch se zbavuje zásadně v zárodku a ve vší tajnosti."

Dívali se na sebe dlouhou dobu, než se Kate k Severusově překvapení pousmála, utrhla kousek pergamenu, který byl po ruce a napsala na něj adresu. Poté mu kus pergamenu podala a Severus si ho převzal.

"Jmenuje se Anabelle Lesterová."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Paranoidní nebo ne, stejně se cestou ke klíči a poté k testrálí farmě paní Lesterové kryl tak efektivně, jak jen to šlo. Nebylo na škodu být opatrnější, když se jeho tchán rozhodl sledovat jeho manželku.

Nemohl tušit, jestli už nedal sledovat i jeho, čímž by mu značně ztížil jeho funkci špeha. Bylo dost náročné se skrývat přede všemi na setkáních a před Temným Pánem, nemohl si dovolit nějakou chybu.

Kate ovšem měla pravdu. Následoval ji do Příčné ulice skryt pod zastíracím kouzlem aby si ověřil její teorii. Sama mu tuto možnost nabídla a Severus svým způsobem toužil vědět, koho si to lord Morgan najal.

Ani ne pár vteřin poté, co se Kate objevila na ulici, se na ni přemístili dva kouzelníci v tmavě černých hávech a ne příliš nápadně postupovali stejným směrem, jakým šla jeho žena. Nebylo jim vidět do obličeje. Severus se zamračil, ale jak se s Kate dohodli, nemělo cenu na ně začít útočit. Ne teď.

Trochu neochotně ji nechal samotnou, zatímco jí byli v patách dvě Morganovic gorily, ale měl svůj vlastní úkol. Přemístil se tedy pro klíč a třebaže nikoho nezpozoroval, raději se vždy kryl všemožnými kouzly a několikrát se přemístil na náhodná místa, aby zabránil lapkům v případném sledování.

Na farmu se tedy dostal později, než bylo v plánu, ale zato měl jistotu, že nebyl nikým sledován. Zamířil ztichlou ulicí ke staré brance na jejím konci. Tam, jak byl instruován svou ženou, přiložil hůlku k jedné z větví keře.

Branka se ihned na to modře rozzářila a když stiskl kliku, cítil, jak ho Fideliovo zaklínadlo pouští dovnitř. Rozhlédl se po pozemku a již zdálky viděl několik testrálů v ohrad, jenž s jeho příchodem zvedli hlavy a zadívaly se na něj.

Jako všechna kouzelnická zvířata měla tu schopnost vycítit kouzelníka. Testrálové byli o to speciálnější, neboť vycítili kouzelníky a čarodějky, které někomu vzali život. Čím větší vrah, tím víc je ta osoba lákala.

Severus se donutil přestat zatínat pěsti a co nejvyrovnaněji se pustil pěšinkou podél domu a poté k sovinci, který vypadal spíše jako přerostlá klec. Minul testrály, kteří se k němu dychtivě přibližovali a zastavil se u dveří sovince.

Zaklepáním se ohlásil, než vstoupil dovnitř na vyzvání majitelky. Paní Lesterová, jak tipoval, k němu byla otočena zády a čistila peří jednomu výrovi, který zahoukal a sjel příchozího moudrýma očima od hlavy až k patě.

Tiše houknul a opatrně klovnul svou pečovatelku do prstu, kterým se probírala v jeho peří. Ta se otočila a když si všimla Severuse, položila výra na bidýlko a oprášila si ruce. Severus si nemohl nevšimnout toho letmého pohybu její pravé ruky ke kapse na pracovní zástěře.

"Přišel jsem vám předat klíč k vašemu trezoru, madame Lesterová," oznámil ji a pomalu vytáhl klíč z kapsy.
Schválně nechal své ruce volné, i když měl také chuť sáhnout po své hůlce, jako ona, ale věděl, že mu musí důvěřovat, a to by se nestalo, pokud by měl v ruce hůlku. Obezřetně se na něj podívala, než si klíč vzala přivolávacím kouzlem.

Stále mu nevěřila, ale napjatost v jejím těle se zmenšila. Zatímco si prohlížela klíč a zkoumala, zda je pravý, Severus měl možnost si ji prohlédnout. Nevypadala nijak nebezpečně a tipoval jí něco málo přes čtyřicet let.

Přesto v ní ale byla jakási energičnost a divokost. Něco s čím by si nechtěl zahrávat, protože si byl jist, že v případě ohrožení se i tato na pohled laskavá žena může změnit v krvelačného zabijáka. Viděl to již několikrát.

Přestal se svým zkoumáním, neboť Annabelle skončila s legitimací klíče ve své dlani. Když vzhlédla, věděl, že mu na jisté úrovni věří. To bylo dobře.

"Poslala vás slečna Montgomeryová, mám pravdu?" zeptala se ho. "Měla spoustu problémů s tím, aby mi ten trezor společně s bankovním účtem zařídila. Morganovi nejsou příliš šlechetní a shovívaví, pokud pro ně nemáte dostatek financí."

"To máte naprostou pravdu," přisvědčil a snažil se přijít na to, proč tu Kate vystupovala pod falešným jménem. "Slečna Montgomeryová mě zastihla u Gringottů a měla obavy, že vám klíč nebude schopna sama předat a poprosila mě, abych ho předal já. Zdála se mi být trochu ve stresu."

"A jak by ne," zasmála se trochu hořce Anabelle a otočila se zpět k výrečkovi. "To děvče už znám přes osm let, když teprve dosáhla plnoletosti. Nevím o ní mnoho, nerada mluvila o své rodině nebo svých problémech a já ji nenutila. Je to dobré děvče s velkým srdcem. Vidíte to?"

Rukama ukázala kolem sebe, když se k němu otočila a v očích měla něhu.
"Tohle všechno tu mám jenom díky ní. Ona tuhle farmu drží na nohou."
"Finančně," pochopil Severus, ale Anabelle jen s úsměvem zavrtěla hlavou.

"Ale kdepak. Pečovala o testrály, sovy i další zvířata, co se tu jen objevila. Vždy na všechna zvířata dávala pozor a vypomáhala, kde mohla. Dříve sem chodívala daleko častěji, než teď, pravda, ale nikdy se o nás nepřestala zajímat a starat. I kdyby mi nedala ani jediný svrček, vždycky by tu byla vítaná."

Její upřímnost byla cítit na míle daleko. Očividně pro ni Kate hodně znamenala a Severus věděl, že to platilo i opačně. To poznal z pohledu své ženy, když ho požádala, aby předal Anabelle Lesterové klíč.

"Jsem rád, že jsem vás poznal, ale mám ještě další pochůzky," prohodil tedy nenuceně a snažil se nebýt příliš hrubý ve svém spěšném odchodu.

"Ale jistě, nechci zdržovat," odmávla jeho chabý pokus o takt a usmála se. "Pozdravujte ode mě Kate."
"Budu," ujistil ji. "Mějte hezký den, madame Lesterová."
"I vy, pane."

S tím se otočila a věnovala se opět svým zvířatům. Severus trochu zaraženě vyšel ze sovince a zamířil po pěšince kolem domu ke staré brance. Bylo jasné, že mu důvěřovala, ale nechápal, jak mohla tak bezostyšně mluvit o sobě i Kate.

Neznala ho, nezeptala se ho na jméno a pouze na základě toho, že ho poslala Kate, mu věřila. Bylo to zvláštní, sledovat někoho, kdo se nebojí, když za ním přijde neznámý kouzelník a kdo necítí paranoiu, že je sledován.

Zahloubán v myšlenkách, ale bez toho, aniž by polevil v ostražitosti, se přemístil zpět k bradavickým pozemkům a zamířil do svých komnat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Našel jsi ji?" vrhla se na něj jeho žena v předsíni, ještě než si stihnul sundat kabát.
"Předal jsem tvůj klíč," protáhl otráveně a prosmýkl se kolem ní, aby si mohl odložit.
"A... jak se má?"

Pouze zaváhání v jejím tonu ho donutilo se k ní otočit. Snažila se vypadat nenuceně, ale jedna z jejích slabých stránek byla, že pokud šlo o někoho, kdo jí byl blízký, neuměla se ovládat. Měla tedy o Lesterovou obavy.
"Je v naprostém pořádku," ujistil ji suše a poté váhavě dodal. "Zdraví tě."

Na tváři se ji objevil široký úsměv a úleva v jejích očích byla viditelná. Znovu ho překvapilo, když k němu popošla a objala ho. Obtočila své ruce kolem jeho krku a vytáhla se na špičky, aby ho nenutila se ohnout.

Snažil se necítit lítost, když ho s úsměvem propustila a vešla do obýváku dřív, než stihl adekvátně zareagovat. Následoval ji a opět se posadil ke svým školním povinnostem. Zamračil se již u první věty v eseji pátých ročníků a přimhouřil oči, když si povšimnul jména v pravém horním rohu.

"Děje se něco?" vytrhla ho z myšlenek Kate a postavila před něj šálek s kávou.
"Ten amulet, který jsi mi dala," začal a zvedl pohled od pergamenů před sebou. Kate mírně ztuhla, jako by se připravovala na to nejhorší, co jí může říct. "Kde jsi ho koupila?"

"V obchodě na Příčné," odpověděla zmateně, ale očividně byla ráda, že se nezlobí. Alespoň ne na ni.
"Který to byl obchod?"

"Nějaký nový krámek. Nikdy předtím jsem si ho nevšimla. Proč?" zatvářila se obezřetně a odložila svou vlastní kávu.
"Jeho majitelem je totiž jistý pan Thomas, otec jednoho z mých studentů."

"A?" stále nechápala, kam tím míří.
"Jeho synátor po celé škole roznáší klepy o mé nové ženě a baví tím všechny své spolužáky. Myslel jsem, že dokážeš být opatrná, pokud je to třeba," řekl jí ostře.

"Nevěděla jsem, že naše manželství je nějakým tajemstvím. Možná, kdyby ses mi to obtěžoval říct, nebudu to pokládat za běžnou věc," vrátila mu to stejně ostře.

"Možná jsem jen doufal, že použiješ mozek a nebudeš z nás dělat hlavní senzaci měsíce. Umíš si představit, jak dlouho jsem si tu budoval svoji reputaci? Nedřel jsem tak jen proto, aby se mi studenti vysmívali."

"Takže se za mě teď stydíš? Cítil by ses líp, kdybych tady nebyla? Nebo kdybychom se nevzali? To mi tím chceš říct?!" obořila se na něj naštvaně.
"Rozhodně bys mi tím usnadnila život," zavrčel stejně naštvaně.

Místo toho, aby ji rozhněval ještě víc, se zcela zarazila. Dívala se na něj nečitelným pohledem, ale vztek byl zcela pryč. Poté se bez jakýchkoliv dalších řečí postavila a odešla do ložnice. Nepráskla dveřmi, ale dobře slyšel zamykací kouzla, která na dveře uvalila.

Zíral na zavřenou místnost a poté se s novým vztekem obrátil k esejím před sebou. Tohle tomu spratkovi rozhodně neprojde.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus se neobtěžoval vypadat klidně, když rázoval do učebny lektvarů. Celou noc strávil opravováním esejí a poté byl nucen přespat na pohovce v obýváku, protože Kate ho odmítala pustit do ložnice.

Neměl tušení, v čem byl problém. Ani jeden tuhle svatbu nechtěli a on jen verbálně vyjádřil jejich myšlenky. Frustrovaně pomyslel na to, že špeh a mistr nitrobrany - stejně nebyl schopen porozumět ženskému pohlaví.

Ale mohl si svůj vztek vybít na někom jiném. A Minerva si o tom může myslet, co jen bude chtít. Rozrazil dveře do učebny a všichni studenti ihned zmlkli. Rychle přešel až ke katedře, práskl dveřmi a zadíval se na přítomné páťáky. Jeho zmijozelové měli ve tvářích mírné obavy, dokud neuviděli pohled, kterým častoval nebelvírské.

To je uklidnilo a spiklenecky se po sobě podívali. Snape na ně nereagoval, ale nebelvírští se se špatně skrývanou zlobou a odevzdáním dívali na své stoly. Severus se narovnal a hůlkou přivolal štos pergamenů.

Dalším mávnutím hůlky se pergameny rozletěly ke svým vlastníkům. Nebelvírští rezignovaně sledovali své výsledky a zmijozelští potěšeně poukazovali na své dobré známky. Jediný pergamen, který nepřišel ke svému majiteli měl Severus na stole před sebou.

Schválně počkal, než se zmatený nebelvířan odhodlal zvednout pohled. Jakmile zachytil studentův pohled, nepříjemně se ušklíbl. Otočil se k tabuli, na niž nechal vyvstat pokyny k dalšímu lektvaru a s klidem se posadil za katedru.

Všichni studenti se bez řeči dali do práce a Severus se rozhodl vyčkávat. Netrvalo to ani minutu, než se student ozval.
"Pane profesore?"

"Máte problém se zadáním, pane Thomasi?" optal se ironicky lektvarista bez toho, aby zvedl pohled z knihy, kterou si před sebou rozložil.
"To ne, pane," odvětil trochu netrpělivě. "Nedostal jsem svou esej, pane. Chtěl jsem se zeptat proč."

Ostatní studenti připravovali více či méně pečlivě své lektvary, ale bylo jasné, že téhle interakci bedlivě naslouchají. Severus konečně odtrhl pohled z knihy a s esejí v ruce vyrazil do středu třídy, kde pracoval Dean Thomas.
"Opravdu se ptáte, pane Thomasi? Tahle esej, jak tomu s hrdostí sobě vlastní říkáte, by nedokázala obstát ani u Hagrida."

Zmijozelští se pobaveně zasmáli. Severus jim nestrhl body a to je zjevně uklidnilo. Stále byli celí nesví z toho, jak naložil s Dracem Malfoyem a byli poněkud opatrní, co se týkalo jejich vedoucího koleje.
"Napsal jsem přesně, co jste chtěl," odsekl naštvaně student a měl tu drzost se na něj vyzývavě podívat.

Severus se nepříjemně ušklíbl a praštil s esejí o stůl. Thomas sebou bezděky cuknul, stejně jako několik dalších studentů.

"Měl jste sepsat výhody a použití měsíčního kamene v lékouzelnictví. Máte pocit, že vaše slátaniny o zraněních, která mohou nastat při přípravě nebo zkopírované základní informace z učebnic dosáhnou úspěchu? Buďte si jist, že to jsem od vás přesně nechtěl," uzemnil ho s klidem.

"Je to pět stop dlouhé a se vším-"

"Asi jste mě dobře neslyšel, pane Thomasi," zarazil ho ostře. "Vaše esej není známkovatelná a napíšete ji znovu. Do zítřka. A dvacet bodů dolů, za vaši neschopnost a urážky učitele. Doufám, že vás to naučí se chovat a správně psát eseje, což jsem měl za schopnost, již si dokážou osvojit žáci prvních ročníků. I Longbottom dokázal z této eseje dostat Přijatelné."

Zmíněný zrudl a snažil se být neviditelným. Zmijozelští se teď nepokrytě pochechtávali. Severus si sjednal pořádek jediným pohledem na své žáky. Ti poslušně zmlkli, ale s jízlivými úšklebky sledovali nebelvírské.

Severus se otočil k Thomasovi, který se vzteky a ponížením třásl. Lektvarista se nepěkně ušklíbl, spokojen sám se sebou. Otočil se a zamířil ke katedře.

"A měl byste sebou hodit, pokud máte v úmyslu odevzdat nějaký vzorek na oznámkování," zavolal ještě přes rameno a všichni se ihned dali do práce.

Prošel kolem přední lavice, kde se o lektvar pokoušelo nebelvírské Trio, samozřejmě pod vedením Grangerové. Zastavil se u nich a Potter ihned zvedl pohled. Také v něm neviděl žádný vztek, prostě jen rezignovanost.

"Nezapomeňte na váš dnešní trest, Pottere. V sedm hodin," oznámil mu tedy ploše, protože se nezmohl na žádnou nadávku.
"Ano, pane."

S tím se vrátil zpět k lektvaru, ignorujíc zmatené pohledy svých přátel i neústupný pohled svého profesora, který se přemístil za katedru.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když Potter zaklepal na dveře kabinetu lektvarů, bylo teprve třičtvrtě na sedm. Severus podmračeně vpustil žáka dovnitř, ale neodpustil si poznámku o tom, že se nemůže dočkat trestu. Absence jakékoliv sarkastické odpovědi ho zmátla a znejistěla.

Potter se posadil na židli a čekal na své pokyny. Jeho ramena byla stažená, a Severus nemohl odhadnout, zda to bylo stresem, či nedostatkem spánku, kterým očividně trpěl vzhledem k temným kruhům pod očima a jemným třesem těla.

"Je vám dobře, pane Pottere?"

Oslovený se zarazil a zíral na lektvarista, jako by mu narostla druhá hlava. Severus se opřel o svou židli, založil ruce na hrudi a odolal nutkání protočit očima. Místo toho se smířil pouze s nepříjemným pohledem.

"Nerozuměl jste snad otázce? Takový idiot nemůžete být ani vy."
"Proč to děláte?"

Severus se zarazil a díval se do Potterových očí. Sebral by mu body za drzost, kdyby v těch očích neviděl čirou upřímnost a mučivou zvědavost. Opravdu ho zajímalo, proč se jeho profesor zajímá o jeho zdraví a příčetnost.

"Protože vypadáte příšerně a pokud se nezačnete zlepšovat, brzy zkolabujete," odpověděl.
"Tak to nemyslím," zavrtěl chlapec unaveně hlavou. "Proč se v jednu chvíli chováte jako totální hajzl a v další se mě ptáte, jak mi je?"

Jeho student ho naprosto šokoval. Tak moc, že mu neodebral body, neuložil trest, nerozkřičel se... Nečekal až takovou upřímnost.

"Ne vždy se chovám jako všichni ostatní. Nehodlám obletovat vaše slavné pozadí a říkat vám, jak jste úžasný. To mohu přenechat na jiných pitomcích. Jste nezodpovědný spratek, co se vrhá do nebezpečí při každé příležitosti a vůbec si neuvědomuje, kolik lidí to bude stát život."

Teď na něj pro změnu zíral Potter a při konci jeho řeči sklopil pohled. V očích měl slzy a jeho hlas zněl zhruble, když promluvil.

"Možná si to nemyslíte, pane, ale vím přesně, kolik lidí kvůli mně umřelo. Vidím to na vlastní oči. Ale děkuji, vaše omluva se přijímá."

"Omluva?" zopakoval ploše lektvarista.
Potter znovu zvedl pohled a pousmál se.
"To je asi nejvíc, co od vás dostanu. A ještě Nko z té eseje," ušklíbl se pobaveně Potter a Severusovi cuklo v koutcích.

"Pouze jsem ocenil vaši snahu nevypadat jako pitomec a schopnost se jednou při psaní eseje skutečně zamyslet nad tím, co píšete."

Potter na to nic neřekl, ale vypadal spokojeně. Chvíli zavládlo ticho a Severus studoval svého studenta a snažil se zjistit, co se s ním děje. Potter ho ale opět překvapil.

"Chtěl jsem vás požádat... jestli bychom nemohli pokračovat s hodinami nitrobrany. Vím, že jsem v tom naprostý nemehlo, ale... opravdu bych se to chtěl naučit," dostal ze sebe těžce a bylo na něm vidět, že o tom uvažoval delší dobu.

Jeho profesor se na něj zamyšleně zahleděl a Potter odolával nutkání sebou vrtět pod tím zkoumavým pohledem. Nakonec Severus došel k rozhodnutí.

"Zkusíme to tedy znovu, pane Pottere," oznámil mu, ale ihned pokračoval, jakmile uviděl ten nadějný pohled. "Ale nepočítejte s tím, že to bude lehké. Nitrobrana očividně není vaší přirozenou stránkou a zabere vám nějaký čas, než se vůbec dostanete na úroveň toho, abyste si vyčistil mysl."

"Ale bude to proveditelné, pane?"
"Samozřejmě," odsekl lektvarista, ale poté pochopil, proč se o to Potter zajímal. "Měl jste nějaké další vize od té příhody s Nagini?"

Potter se otřásl při té vzpomínce, ale poté váhavě přikývl a zavrtěl hlavou.
"Takhle se nikam nedostaneme," zavrčel na něj profesor podrážděně. "Vize nebo pouze sny?"
"Myslím, že sny. Ale byly živé, jako bych tam s vámi byl..."

"S námi?" zeptal se obezřetně Severus a poté útrpně přivřel oči a promnul si špičku nosu. Otevřel je až po pár minutách. "Kolika setkání jste byl přítomen, Pottere?"

"Deset. Možná dvanáct - nevím, jestli se mi nezdála nějaká noční můra o předešlém setkání jen z jiné perspektivy," přiznal Potter.

Severus byl zděšený. Přístup Potterovy mysli do mysli Temného Pána byl hrozivý sám o sobě. Kdykoliv mohl jeho Pán zjistit, že je Potter v jeho hlavě a pak na něj samotného zaútočit nebo ho vlákat do pasti.

Potterův počet setkání přesně seděl. Temnému Pánovi se v poslední době dařilo a to Severus považoval za hlavní příčinu toho, že se jeho mysl spojila s Potterovou. Od chvíle, kdy měl Potter vizi o Arthuru Weasleym, bylo svoláno deset setkání.

Takže je viděl všechny.

"Máme před sebou spoustu práce, pane Pottere," řekl nakonec a vytáhl hůlku. "Řekl bych, že pokud se chcete něco naučit, nejlepší bude začít ihned."

24. Nezákonně, neefektivně a nesmyslně

13. ledna 2017 v 20:41 Spoutaní

WATTPAD

24. Nezákonně, neefektivně a nesmyslně

Vpád do Potterovy mysli bylo ve skutečnosti obtížnější, než si zprvu myslel, když na něj použil Legilimens. Počítal s tím, že si kluk nic o nitrobraně nepřečetl a moment překvapení ho nakonec dorazí.

Ovšem Potter stihl zbudovat jakousi napodobeninu "zdi", ve snaze zabránit profesorovi přístup do své mysli. Pro Severuse nebylo těžké jeho imaginativní ochranu jednoduše srovnat se zemí, ale musel ke své nechuti přiznat, že i přes okamžitý útok se Potter vzchopil alespoň pokusit se o obranu před jeho vpádem.

Po téhle zdi ovšem vtrhl přímo do centra klukovi mysli a všechny myšlenky kolem zběsile probíhaly a motaly se. Potter zjevně nepochopil pasáž, kde měl svou mysl vyčistit, aby panika z vpádu cizího kouzelníka nezaujala místo v jeho hlavě.

Snape byl zkušeným nitrozpytcem, takže mu nedělalo sebemenší problém se obrnit proti chaotickému uspořádání Potterovy mysli a jednoduše se začal hrabat v jeho vzpomínkách. Potter se chabě snažil o odpor a přesto lektvarista věděl, že se tomu klukovi nějak daří chránit vzpomínky, které opravdu nechce nikomu ukázat.

Přestal tlačit a rozhlédl se po myšlenkách a vzpomínkách v popředí, tedy tam, kde byli jeho nejčerstvější vzpomínky.

Potter, který schází ze schodů do společenské místnosti nebelvíru... Weasley, jenž ho častuje nepříjemným pohledem a poznámkou, která Pottera zcela očividně raní, ale Severus je zcela odříznutý od zvuku... Potterova cesta do sklepení... Pokusy ovládnout svou mysl... Panika... tolik paniky...

Opustil Potterovvu mysl a znuděně se podíval na studenta, který ležel na zádech a snažil se nabrat vzduch. Protočil očima a ledabyle mávl hůlkou, aby ho kouzlem praštil do zad. Chlapec se tak konečně nadechl a pak se ohnivě, a trochu vratce postavil na nohy.

Konečně Severus měl reakci, kterou mohl očekávat. Něco se konečně vyvíjelo podle normálního běhu věcí. Potter na něj teď zíral s neskutečnou zuřivostí a cokoliv dalšího se v jeho blýskajících smaragdových očí naprosto ztratilo.

Lektvarista v tu chvíli viděl v jeho očích svou bývalou přítelkyni, ale místo toho, aby ho ten pocit zklidnil a přiměl sledovat celou věc s odstupem, pouze ho to naštvalo. Protože ty oči byly schovány za obroučky brýlí a kšticí střapatých vlasů. Nenáviděl Jamese Pottera a nesnášel, že i mrtvý se mu mohl takhle krutě mstít.

"Co to sakra bylo?!"
Snape se podíval na svého žáka a věnoval mu nepříjemný úšklebek.

"Pět bodů z nebelvíru. Takhle se s profesory nemluví, Pottere," sdělil mu a spokojeně sledoval, jak se student zachmuřil ještě víc. "A pro vaši informaci - toto byl Nitrozpyt. Chtěl jste se učit a chtěl jste, abych vás učil já, tak prosím."

Potter sevřel ruce v pěst a už otvíral pusu, aby mu jistě vmetl do obličeje nějakou peprnou poznámku, za niž pochopitelně ztratí body. Snape založil ruce na hrudi a s dravčím pohledem na něj zíral.

K jeho překvapení Potter jen podrážděně vydechl, jeho ruce uvolnily své křečovité sevření a podíval se zpříma na svého profesora. S odhodláním. Severus si málem odfrkl nad tím pošetilým nebelvírským gestem.

A pak ten pitomec otevřel pusu, aby si zarazil další hřebík do vlastní rakve.
"Můžeme pokračovat."

Snape svůj vztek ventiloval dalším drážděním.
"Můžeme pokračovat, pane."

Potter zaskřípal zuby.
"Můžeme pokračovat, pane."
"Legilimens!"

Nebelvír se opět pokusil o stejnou taktiku a profesora tak uvítala další narychlo vystavěná zeď. Nebylo těžké ji zbořit, neboť s tím počítal a také proto, že na nitrobranu reaguje spousta nevyučených kouzelníků úplně stejným způsobem. Zbytečným.

Znovu se dostal k vzpomínkám, které se odehrály v nejbližší době, ale k jeho frustraci opět nemohl zaslechnout Weasleyovou poznámku k příteli. A Severus byl zvědavý člověk, takže se do Pottera nemilosrdně pustil a narážel do vzpomínky, aby se dozvěděl o celé hádce.

Náhle pocítil ostrou bolest ve vlastní obraně a byl nucen vystoupit z Potterovy mysli, aby se ujistil, že jeho obrany jsou stále na místě. Byly naprosto neporušené, takže to znamenalo jediné. Otočil se k zhroucené postavě na zemi.

Potter měl ruku obmotanou kolem své bránice, jako by měl obavu, že se rozsype. Třásl se a dávil, i když se očividně snažil klidnit svůj rozbouřený žaludek.

"Seberte se," okomentoval to chladně Snape a snažil se nemyslet na Albusův nesouhlasný pohled, který se zjevil v jeho hlavě. "Pokud nedokážete odrazit mě, věřte, že Pánovi zla neodoláte ani náhodou."

Potter neodpověděl, ale ruka, kterou se objímal, se zatnula v pěst. Očividně mu nebylo tak špatně.
"Pokud hodláte zvracet, ujišťuji vás, že si tu podlahu osobně uklidíte. Zubním kartáčkem."

Trvalo to pár minut, než se sebral z podlahy a i když se musel opírat o roh lavice, vzdorně vzhlédl do očí profesora. Vztek byl mnohem patrnější, než prve. A to nutilo Snapea pokračovat dál.

"Povězte mi, pane Pottere, proč si myslíte, že se kouzelníci a čarodějky učí nitrobranu? Proč pokládají za důležité, aby tuto schopnost mistrně ovládali?" otázal se ho zcela klidně, čím ho trochu vyvedl z míry, než posměšně dodal. "I když někteří se nejspíš nikdy nedostanou ani ke slabé obraně."

"Aby jim nikdo nemohl číst jejich myšlenky," odpověděl Potter a na Snapeovo zamračení neochotně dodal. "Pane."
"Zcela špatně, Pottere," odvětil sladce Snape. "Dělají to proto, že si chtějí uchovat tajemství. Víte, co to znamená, uchovat tajemství?"

"Samozřejmě, že to vím," opět se naštval, ale zároveň dělal nechápavého.
"Vskutku?" ušklíbl se jízlivě lektvarista. "Naše malá celebrita, že umí udržet nějaké tajemství? Nebyl jste to náhodou vy, co mi básnil o svém protizákonném kroužku a prozrazoval jména studentů, co se vašich schůzek účastní?"

Potter zbledl a pak se nevěřícně podíval na profesora. Vztek zcela zmizel. Snape se znovu ušklíbl. Copak se ten kluk nikdy nic nenaučí? Důvěřovat zmijozelovi? Znovu se obrnil ve své mysli a vyrazil do útoku.

Potřeboval toho spratka dostat tam, kam potřeboval. Jen, co se mu přizná, že to byl on, kdo vypustil ty zprávy o jeho sňatku. Pak ho klidně nechá běžet napráskat vše řediteli.

"Vaše nebelvírská naivnost vás opravdu nešlechtí. Ve skutečnosti je to něco, co vás jednou může přivést do opravdového maléru. Věřil jste zmijozelovi, Pottere? Opravdu?"

"Řekl jste, že mi chcete pomoct!" obvinil ho student a upřímnost v jeho slovech byla téměř hmatatelná.
"Řekl jsem to, co jste potřeboval slyšet!" odsekl profesor. "Doufal jsem, že budete natolik kompetentní, že vaše schopnosti budou jednou k užitku a nikoliv ke škodě!"

Záměrně použil všechny páky, které na něj měl. Potterovi se zablesklo v očích, než se konečně rozkřičel.

"Vy odpornej bastarde! Vy jste vážně ten největší parchant na světě. Měl jsem dát Hermioně za pravdu, že je to úplná pitomost, abyste se změnil. Vůbec nechápu, jak vám Brumbál může důvěřovat. Jste ještě horší, než Umbridgeová - ta se aspoň nepřetvařuje, že mě nenávidí!"

A dřív, než mu mohl Severus odebrat body nebo napařit další školní trest, Potter sebral svou tašku ze země a vyběhl z učebny. Jeho kroky se ozývaly o to hlasitěji, že za sebou ani nepráskl dveřmi. Severus zaskřípal zuby a rychlým krokem zamířil do svých komnat.

Zarazil se, když vstoupil do svého obydlí a přivítalo ho naprosté ticho. Žádná známka toho, že by se tu nacházela Kate. Vstoupil do ložnice a jeho oči přistály na kusu pergamenu, položeného na jeho nočním stolku. Okamžitě poznal Kateiino písmo.

Jsem ve firmě - potřebovala jsem něco zařídit. Omlouvám se,

že jsem ti to neřekla dřív, ale od rána jsi vypadal napjatě a nechtěla jsem tě zatěžovat.

Nečekej na mě, přijdu pozdě v noci nebo až ráno.

Kate

Hodil pergamen zpět na noční stolek a mrzutě se vydal směrem k laboratoři. Zrovna když potřeboval trochu ventilovat a jediná osoba, s níž se s klidem mohl pustit do hádky, aniž by se obával, že bude jednosměrná, byla merlinvíkde.

Nestihl se ani zamyslet nad tím, o jaký lektvar se dnes pokusí, když se před ním objevil jeden z domácích skřítků a uctivě se mu poklonil. Pak spustil tak rychle, že mu Severus sotva stačil rozumět.

"Pan ředitel poslal Tinkyho, aby vyřídil panu Snapeovi, že je očekáván v ředitelně, pane."
"Vyřiď řediteli, že se za ním stavím ráno," zavrčel na skřítka a pokusil se ho obejít.

Tinky se mu ale rozhodně postavil do cesty a hrdě zvedl hlavu, aby na kouzelníka dobře viděl. Vypadal odhodlaně, i když se mu třepala malá bradička.
"Pan ředitel si přeje profesora Snapea hned."

A bez toho, aby se ptal, obtočil své dlouhé prsty kolem Snapeova zápěstí a přemístil je.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Řekla bych, že školní trest jim neuškodí."
"Velice rád Potterovi vysvětlím, kde jsou meze slušného chování."

"Nemyslela jsem s tebou, Severusi. Ani náhodou ti ho nesvěřím do péče."
"Co tím chceš naznačit? Že nejsem schopen vysvětlit etiketu tvému zlatému chlapci?"

"Kolegové!" přerušil je hlasitě ředitel a zastavil se před dveřmi ošetřovny, aby se k nim mohl otočit. Stáli proti sobě jako navztekaní kohouti na jednom smetišti. "Byli byste tak laskavi a chovali se jako dospělí? Hodláte vstoupit do nemocničního křídla, abyste čelili svým studentům a zatím dosahujete pouze hašteření na úrovni mateřské školky."

Oba se na sebe ještě chvíli nepříjemně mračili, než se Minerva narovnala a postoupila kupředu. Obešla Brumbála a stiskla kliku. Muži ji ihned následovali až k nejjižnější části lůžkového oddělení, kde už se Madame Pomfreyová snažila ošetřit své pacienty.

"Díky Merlinovi, pane profesore!" vydechl spokojeně Malfoy, když zahlédl svého ředitele koleje a pohodlněji se opřel snad do pěti polštářů, které za sebou měl. "Už jsem si myslel, že tu budu muset s Potterem hnít déle, než je nutné."

"Ten pocit je vzájemný," zamumlal skrze zaťaté zuby Potter, který na rozdíl od zmijozela seděl na okraji své matrace a opatrně si tiskl žebra

"Rád bych vám popřál příjemný večer, pánové, ale to by zřejmě nebylo na místě," vložil se do jejich debaty řediteli pochmurně, ale s neoblomnou autoritou a oba chlapci zamumlali svůj pozdrav.

Potter svůj pohled nezvedl, i když musel cítit zkoumavý pohled své ředitelky koleje i Brumbála. Malfoy na druhé straně se tvářil tak samolibě, jak jen to se zlomeným nosem dokázal. Severus by momentálně nejraději svému kmotřenci také jednu vrazil.

Pohled hlavy koleje ho ale nějakým nesmyslným způsobem povzbudil.
"Mohli bychom už celou situaci ukončit? Potter mě napadl a-"

"Všichni jsme už slyšeli vaši verzi, pane Malfoyi," utnula ho chladně McGonnagalová a Snape jí za to věnoval nepříjemný pohled.

"Harry," přerušil jejich případnou hádku Brumbál, když promluvil na chlapce, který se na kohokoliv z nich stále odmítal podívat. "Mohl bys nám říct, co se stalo?"

"Zaútočil jsem na Malfoye," odpověděl řediteli a v jeho hlase vřel vztek.
Malfoy se samolibě usmál, než Potter pokračoval ve svém přiznání.
"Nazval moji matku mudlovskou šmejdkou."

Ticho, které nastalo, bylo natolik tíživé, že i Malfoy pochopil závažnost situace. Zbledl, ale poznal to na něm pouze jeho profesor lektvarů. Ten byl k překvapení obou studentů první, kdo ticho prolomil.

"Školní trest, pane Malfoyi."
"Školní trest?" zopakoval po něm nevěřícně zmijozel a než stihl pokračovat, byl přerušen svým vedoucím koleje.
"A vašemu otci to papouškovat nemusíte. Sám se postarám o to, že se Lucius dozví o vašem přestupku."

Malfoy vytřeštil oči a poprvé za celý večer v nich byl vidět strach. Severus věděl, že chlapce ani trochu nezajímá, když vypouští nadávky na adresu nečistokrevných kouzelníků a čarodějek. A Luciusovi to bylo upřímně také jedno.

Ale pokud Draco dostal nějaký disciplinární trest, znamenalo to pro Malfoyovi jistý druh potupy. Severus tyhle povrchní věci naprosto vypouštěl, ale bylo to to jediné, co na mladého dědice působilo. Jeho otec.

"Svůj trest si odsloužíte s profesorkou McGonnagalovou," oznámil k opětovnému šoku zmijozela i své kolegyně.
Otočil se k Minervě a ta po chvíli zkoumání jeho výrazu rázně přikývla, načež se obrátila ke svému lvíčeti.

"Pane Pottere," promluvila a počkala, až dotyčný zvedl oči, než pokračovala. "Také máte školní trest. S profesorem Snapem."
"Ano, paní profesorko," odpověděl s hlavou opět skloněnou.

Poprvé za spoustu let se pak stalo něco, čehož Severus nebyl svědkem pěkných pár let. Malfoy zrůžověl a zcela zapomněl na své vychování i na to, jak se chová zmijozel. Odstrčil od sebe lékouzelnici a vrhl se na Pottera, který to nečekal, neboť k němu byl otočený zády.

Oba chlapci skončili na zemi a podle ostrého nadechnutí drobnějšího chlapce to nebylo právě jemné přistání. Severus s Minervou se k nim okamžitě vrhli, ale než stihli odtrhnout Draca Malfoye od jeho nemesis, Potter schytal několik nepěkných ran do hlavy.

Severus byl vzteky bez sebe, když za klopu hábitu odtrhl Malfoye od Minervy a donutil chlapce, aby se mu podíval do očí. V těch se pomalu vytratil vztek i podrážděnost. Jeho oči se ale přikovaly na podlahu, kde právě Brumbál Harrymu opatrně pomáhal opřít se o noční stolek.

Z rány na hlavě, kterou mu způsobila Malfoyova pěst stékala krev tak rychle, jako když obrátíte vodovodní kohoutek. Poppy ihned začala pronášet složitá kouzla, aby zastavila krvácení a ředitel donutil chlapce vypít jeden z lektvarů, který ho měl udržet při vědomí. Nezabral, protože Potter během další minuty viditelně odpadl.

Snape měl pocit, že svého kmotřence zabije, když se otočil k třesoucí se postavě vedle sebe. Než stihl jakkoliv proti blonďákovi zakročit, jeho zápěstí pevně stiskla Minerva. Podíval se na ni. V jejích očích bylo snad daleko větší nebezpečí, než kdy viděl v očích Temného Pána.

Pustil Malfoye, který trochu úlevně vydechl. Hlupák, pomyslel si Severus, když se na zmijozela otočila vedoucí nebelvírské koleje.

"Myslím, že dvacet bodů dolů bude adekvátní, nemyslíš, Severusi?" otázala se lektvaristy, aniž by spustila pohled z chlapce před sebou.

Snape svou odpovědí překvapil sám sebe.
"Řekl bych, že třicet bodů mu jistě připomene, do jaké koleje patří a jak by se měl chovat."

Minerva mávla hůlkou směrem k počitadlům, než se opět obrátila k Malfoyovi, který vypadal, že se zhroutí. Ať už z nepřirozeného chování mistra lektvarů nebo z toho, co sám provedl.

"A školní trest," promluvila nekompromisně. "A nemyslete si, že je to ten, který jste již dostal. Tento se bude týkat vašeho nesmyslného útoku na pana Pottera. Odsloužíte si ho se mnou a to ihned. I kdybyste měl strávit v mém kabinetě celý zbytek noci."

S tím odvedla šokovaného Malfoye z ošetřovny. Nikdo se ji nepokusil zastavit. Snape se otočil k lůžku, na kterého Pottera přemístili. Poppy stále mumlala zaklínadla a Albus seděl na volné stoličce, chlapcovu ruku ve svých dlaních.

Poppy kmitala kolem Pottera, zatímco oba muži zírali na bledou a nehybnou tvář. Po dalších pěti kouzlech si Poppy úlevně vydechla a poodstoupila.

"Počkáte tu, pane řediteli? Potřebuji najít patřičné lektvary a přinést pár obvazů."
"Samozřejmě, Poppy," ujistil ji ředitel.

Poppy kývla na Severuse, který uhnul, aby mohla projít do svého skladu na konci chodby a přemístil se na druhou stranu lůžka.

"Přál bych si, abys Harryho viděl takového, jaký je."
Severus sebou trhl a podíval se na ředitele, který ho pozoroval skrze půlměsícové brýle.
"Není náhoda, že se potuloval po zmijozelském sklepení, že ne?" optal se ho.

Lektvaristovu odpověď přerušil vytřeštěný domácí skřítek Tinky, který se s prásknutím objevil po Brumbálově boku. Okamžitě se uklonil a začal žmoulat kus povlečení, které měl na sobě.

"Tinky nerad ruší. Tinky si spálí prsty žehličkou, ale profesorka Umbridgeová se objevila u profesorky McGonnagalové a tropí nehorázný rámus a vyhrožuje profesorce McGonnagalové, že ji vyhodí, pane."

Albus opatrně položil Potterovu ruku zpět na deku a s nebezpečným leskem v očích se obrátil ke skřítkovi. Ten se bázlivě skrčil, ale uklidnil se, když se ředitel mírně usmál a položil svou ruku na skřítkovo rameno.

"Udělal jsi dobře Tinky," pochválil ho a poté se otočil k lektvaristovi. "Nemohu dovolit, aby Minerva profesorku Umbridgeovou přeměnila do netopýra nebo hůř... Buď tak laskav a počkej na Poppy, Severusi."

"Samozřejmě, řediteli," odvětil klidně lektvarista a vyčaroval si k Potterovu lůžku vlastní stoličku. "To by bylo velice nemilé, kdyby se profesorce Obrany stala nějaká nehoda."

"To jistě bylo," mrkl na něj ředitel a poté zamířil ke dveřím. Tam se překvapivě zastavil a otočil se zpět k mladšímu kolegovi. "Původně jsem tě chtěl pozvat do ředitelny zcela z jiného důvodu. Již jsme se dopátrali toho dotyčného, který narušil tvé soukromí. Byl to pan Thomas. Jeho otec si nedávno koupil nějaký obchod na Příčné ulici a Catherine v něm patrně šla nakoupila tvůj přívěsek draka, který od prázdnin nosíš na krku."

Severus se bezděky dotkl amuletu a přejel po něm prsty. Ředitel se na něj naposledy smutně usmál.
"Myslel jsem, že bys to chtěl vědět."

Pak už tiše vyklouzl z místnosti a nechal mistra lektvarů samotného s bezvládným Potterem na lůžku. Než se stihl vzpamatovat ze všech informací, které právě získal, dveře skladu se otevřely a Poppy zabraná do čtení pergamenů a s rukama plnýma různých lahviček mířila k nim.

Jakmile přešla k posteli, odložila všechny své zásoby na postel k Potterovým nohám a vytáhla hůlku.
"Renervate!"

Potter sebou škubl, když otevřel oči a zasténal, jakmile jeho tělem projela bolest. Ihned svou ruku obtočil kolem hrudníku, ale nemohl se nijak bránit, když mu Poppy vlévala do krku jeden lektvar za druhým a hůlkou připevňovala obvazy k jeho zbitému tělu.

Když skončila, zadívala se káravým pohledem na chlapce před sebou.
"Je mi líto, pane Pottere, ale poslední lektvar proti bolesti, jsem použila včera. Ulevila jsem vám kouzlem, jak nejlépe jsem dovedla, ale víc pomoci nemůžu. Ne pro tuto chvíli."

Potter kývl, ale na jeho obličeji se objevila grimasa a jeho stisk na hrudi zpevněl.
"A na ta žebra si moc netlačte. Máte je pohmožděná," oznámila mu a nekompromisně přes něj přehodila deku. "Nevím, co jste si myslel, když jste ani nepoužil hůlku."

V mistrovi lektvarů hrklo, než přivřel oči. Ve vrchní kapse pláště ho u srdce tlačila cesmínová hůka. Hůlka, kterou Potterovi sebral při jejich... hodině nitrobrany. Otevřel oči a byl překvapen, že ho Potter neprásknul.

Ať už předtím řediteli, nebo Minervě. Neřekl vůbec nic a Poppy poté se zmateným zamračením změřila klukovi teplotu.
"Přes noc tu zůstanete a ráno uvidíme, jak vám bude," prohlásila a podívala se na Severuse. "Můžeš klidně odejít, Severusi. Zvládnu to."

"Profesor Brumbál mě požádal, abych chlapce ohlídal, dokud neusne," lhal bez okolků Snape a zněl velmi přesvědčivě.
Poppy tedy nakonec váhavě přikývla.
"Dobrá," a s tím popřála dobrou noc oběma a odešla do svých vlastních komnat u ošetřovny.

Snape sáhl do své kapsy v plášti a položil Potterovu hůlku na noční stolek. Když se podíval na chlapce, bylo mu jasné, že ho pozoroval od chvíle, kdy se zmínil o řediteli. Propaloval ho intenzivním pohledem, ale nebylo jasné, jestli se na něj rozkřičí nebo ne. Severus kolem nich umístil diskrétní kouzla.

"Ředitel nic takového neříkal," začal Potter.
"To neříkal," souhlasil lektvarista, aniž by svou lež popíral a sledoval svého žáka.

"Proto jste mě dneska tak dusil?" zeptal se Potter a než se profesor stihl domáhat vysvětlení, pokračoval. "Myslel jste si, že jsem vytroubil vaše tajemství? To nemám... ale vlastně proč vám to vykládám. Ať budu tvrdit cokoliv, uděláte si na mě takový názor, jaký se bude líbit vám."

"Pozor na pusu, Pottere," zarazil ho varovně lektvarista a svraštil obočí. "Je možné, že jsem se mýlil."
"To měla být omluva?"

"Pět bodů dolů."
"Strhněte jich klidně tisíc, pane," odsekl Potter.

"Možná bych měl," odvětil nebezpečně Snape. "Třeba by vás to naučilo dobrému chování."
"A nebo taky ne. Vy byste- dobrý večer... paní Snapeová."

Severus se prudce otočil a skutečně se ocitl tváří v tvář s Kate. Ta s naprostým klidem přešla k nim a políbila svého muže na tvář. Poté se otočila k Potterovi, který naprosto nevěděl co se sebou. Rozhodně se ale vyhýbal pohledu na svého profesora.

"Dobrý večer, Harry. Zase na ošetřovně?" zeptala se, jako by byli nejlepší přátelé. I Pottera tím vyvedla z míry.
"Jo, to jsem celý já," zamumlal nervózně a posunul si brýle výš na nose.

"Rvačka?" tipla si se smíchem Kate, ale ihned přestala, když se podívala na obě zachmuřené tváře. "Hmm. Tak s kým ses porval?"

"Pan Malfoy," odpověděl za Harryho Snape a podíval se na svou ženu. Ihned se v jejích očích objevilo znechucení a odfrkla si.

"No jistě, celej tatíček," ušklíbla se a posadila se na kraj postele a pokračovala směrem k Potterovi. "Nic jiného bys od Malfoye nemohl čekat. Až vyjdeš školu, bude to lepší - budeš ho moci zmlátit a když to budeš umět dobře krýt, nikdo si toho nevšimne. A promiň zlato, ale jinak to nejde."

Potter zmateně otevřel pusu, ale Kate ho dobře mířeným uspávacím zaklínadlem poslala do říše snů. Z obličeje mu jemně sundala brýle a položila je na noční stolek. Pak se otočila k manželovi, který na ni koukal napůl šokovaně a naůl zuřivě.

"Ředitel mě za tohle zabije," procedil skrze zuby a ihned nahmatal puls na Potterově krku. Naštěstí byl v pořádku.

Otočil se ke Kate, ale ta soustředěně zírala na Pottera a Severus musel na pár vteřin zavřít oči. Opravdu proklínal svůj osud za to, čemu musel čelit.

"Provádíš nezákonný nitrozpyt," oznámil jí ostře a rozhlédl se po místnosti, jestli neměli publikum.
"Jo, a dokonalý," odvětila a pak se mírně zamračila, když vystoupila z klukovy mysli. "Ale koukám, že jsem nebyla jediná, kdo něco takového dělal, viď?"

"Přišlas mě soudit nebo co? Nejsi o nic lepší, takže si své morální poznámky nech laskavě pro sebe," zavrčel na ni a vstal ze stoličky.

"Uklidni se," doslova cítil, jak protočila očima, když vstávala z postele. "Musíme něco probrat. Je to důležitý."

"O co jde?"
"O mého otce."

23. Konec skrývání

8. ledna 2017 v 16:05 Spoutaní

WATTPAD

23. Konec skrývání

Očividně se s tím nemohl vyrovnat. Dalo se to poznat podle toho, jak se jí dokázal vyhýbat téměř celý týden. Něco se v jejich vztahu změnilo a Severus Snape, postrach bradavického studentstva, se s tím nebyl schopen vypořádat.

Kate by se tomu spolu s ním ráda zasmála, nebo alespoň prohlásila nějakou ironickou poznámku na jeho adresu, nicméně to bylo spíš smutné a iritující. Tak trochu litovala studenty, protože první týden po prázdninách pro ně v hodinách lektvarů jistě nebyl příjemný.

Ale měla plán. Samozřejmě, že měla pochyby, zda se jí to povede a neskončí to katastrofou. Hlavně proto, že tak její plány většinou končily. Ale měla odhodlání a neměla v úmyslu se nechat vyšachovat, protože její drahá polovička nedokázala skousnout, že mu na ní záleží.

Bylo to ideální už jen v tom, že měl Severus narozeniny na začátku ledna a tak se její plán mohl uskutečnit téměř ihned po novoročním polibku. Upřímně, také si nebyla příliš jistá zmatkem, který v sobě cítila, ale na rozdíl od něj si byla schopná přiznat, že jí není lhostejný.

Vybrat dárek pro někoho, jako je Severus se ovšem ukázalo jako velice tvrdý oříšek. Nechtěla koupit nějakou zbytečnost nebo se uchýlit ke stereotypům a dárkům, které by mu mohl dát každý, kdo si o něm vyhledá základní informace. Věděla, že by možná nějakou knihu o lektvarech či přísady do nich ocenil, ovšem nebylo to výjimečné.

Kate ho chtěla ohromit a konečně probořit zdi, které mezi ně začal znovu pečlivě stavět. Alespoň se znovu neodstěhoval na pohovku, jen se jí stále nespalo dobře, neboť každý její - i neúmyslný - pokus o klidnou noc v jeho náručí okamžitě bojkotoval.

Zapáleně přehrabovala všechny jeho věci a hledala každý malinký detail, který by jí rozluštil záhadu jménem Severus Snape. Nejlépe takovým způsobem, aby ona sama nepřišla při řešení k úhoně. Zjistila alespoň několik zajímavých věcí.

Na dně jeho nočního stolku byl otevřený balíček s lékořicovými bonbony a společně s ním několik mudlovských knih; románů, které podle obálky byly většinou z devatenáctého a dvacátého století. Nebyl tu ovšem jeden autor, ale hned několik, takže se jí výběr moc nezúžil.

Nicméně zavolala Fortescueovi na Příčnou ulici, aby jí nechal upéct několik zákusků s lékořicí, karamelem a nějakým ovocem. Ona ostatně lékořici bytostně nesnášela a nehodlala si kvůli manželovi odepřít zákusek. Třebaže měl narozeniny.

Když se přemístila na Příčnou ulici, pevně zahalená do kabátu a hábitu, aby ji nikdo nepoznal, a šla pro svou objednávku, minula nově založený obchod s kouzelnickými šperky. Pokračovala dál v cestě pro zákusky, ale jakmile měla zaplaceno a vracela se zpět, neodolala a vešla do obchodu.

Celý krámek byl zahalený v pošmourném světýlku z jediné lampy, která ale podle své magické aury nejspíš byla schopná zářit jako na obrovském fotbalovém stadionu. Z místnosti vedlo hned několik dveří a Kate tak bylo jasné, že to nebude jen laciný obchůdek.

Dávala si dobrý pozor, aby se ničeho nedotkla při své cestě přes prostorný koberec z kožešiny k pultu. Rozhlédla se, ale když se nikdo neobjevil, zazvonila na malý zvoneček umístěný u pokladny. Ozvalo se soví zahoukání a teprve za pár minut se objevil majitel.

Byl to velmi vysoký a elegantně oblečený muž, který musel mít něco málo přes padesát let. Vypadal stále velmi atraktivně a podle stylu chůze a oslňujícího úsměvu, kterým Kate obdařil, si toho byl vědom.

Kate pouze zdvořile kývla a počkala, než se přesune za pult.
"Chtěla bych se podívat na nějaké amulety, které prodáváte," nedala mu šanci promluvit a ihned přešla k věci.

Neměla z toho muže nijak zvlášť dobrý pocit, ale byla si téměř jistá, že nepatří do řad smrtijedů. Jeho úsměv nezakolísal.

"Samozřejmě slečno," začal dobromyslně a mávnul rukou k prvním dveřím vpravo. "Tudy projdete do místnosti s přívěsky, amulety a dalšími šperky."

"Děkuji," odvětila nijak zdvořile a zamířila ke dveřím, když se zarazila a ještě se na něj otočila. "A pro vaši informaci - nejsem slečna. Jsem paní Snapeová."

Netušila, proč se rozhodla to udělat, ale stálo jí to za vytřeštěný pohled prodavače a následné zašklebení, které se podobalo znechucení. Přimhouřila oči a znovu se otočila a pokračovala v chůzi. Nehodlala tu zůstat déle, než bylo nutné a proto musela najít to, co potřebovala a okamžitě odejít. Jakmile vešla do určené místnosti, bylo jí jasné, že to nebude tak jednoduché.

Krámek byl zjevně vytvořen kouzly tak, aby vypadal nenápadně, uvnitř byl ovšem rozlehlý a velkolepý. Několik vteřin váhala, než se vydala jednou z uliček a rychlým krokem procházela jednotlivé pulty.

U každého z nich strávila sotva pět vteřin, ale po deseti minutách si připadala tak trochu v koncích. To byl samozřejmě moment, kdy do místnosti vstoupil prodavače a téměř spokojeným úsměvem se na ni zadíval.

"Mohu vám pomoci?"
"Samozřejmě," odvětila sladce. "Hledám amulet - bez jakýchkoliv umístěných kouzel. Ideálně ve stříbrné barvě a v podobě peruánského zmijozubého draka."

Pozvedl své perfektně pěstěné obočí a Kate tím neskutečně iritoval, neboť jí připomínal Malfoye. Vlastně oba - Luciuse i jeho spratka.

"Prosím," pokynul jí a vyrazil prostřední uličkou, kde se zastavil až téměř na jejím konci.
Poté z jedné ze zásuvek vytáhl krabici šperků a rozdělal ji. Kate okamžitě uviděla přívěsek, který hledala. Prodavač ho vytáhl a podal jí ho. Kate si ho pozorně prohlédla a poté ho předala zpět.

"Beru ho," oznámila mu.
"Jeho cena je 127 galeonů," oznámil trochu pochybovačně.

"Beru ho," zopakovala, tentokrát ostřeji. Prodavač se na ni podíval, ale poté pokrčil rameny a odklidil šperkovnici zpět do zásuvky.

S amuletem v ruce a Kate v zádech se vrátil do hlavní místnosti a pečlivě zkontroloval kvalitu svého zboží. Kate ho přitom pozorně sledovala a pečlivě si zapamatovala každé kouzlo, které uvrhl na amulet.

"Chcete ho zabalit do dárkového balení? Máme tu několik krabiček i vaků," nabídl jí, očividně pouze ze zdvořilosti.
"To nebude třeba," odpověděla tedy také rozumně klidným hlasem a poté si převzala zboží a na stůl mu položila danou sumu.

Počkala, než si peníze přepočítá a podá jí účtenku. Schovala vše do své tašky a nasadila svou kapuci zpět na hlavu.
"Děkuji. Přeji pěkný den a ať vám obchody kvetou," rozloučila se poněkud s přehnanou zdvořilostí a pokusila se příliš nespěchat ke dveřím.

Málem ji zamrazilo, když uslyšela další slova prodavače.
"Bylo mi ctí s vámi obchodovat, madame Snapeová."

Neotočila se a vyšla do chladného přítmí Příčné ulice. Nepotřebovala se ohlížet, aby věděla, že ji ze svého obchodu pozoruje, než mu zmizí z očí. Jakmile byla dostatečně daleko, napřímila se a vešla do posledního obchodu, který ten den potřebovala navštívit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jak pokračuje tvá příprava lektvaru?"
"Co se stalo?"
"Proč by se mělo něco stát?" zamračila se a s rukama založenýma na hrudi vešla do laboratoře.

Rozhlédla se po místnosti, kde bublalo hned několik kotlíků zároveň a s určitou zvědavostí sledovala Severuse, jak zpracovává ingredience a ještě stíhá uhlídat všechno najednou.

Bylo zvláštní vidět mistra lektvarů v něčem jiném, než v jeho obvyklém černém hábitu. Ve svých komnatách sundával plášť a ve své laboratoři se pohyboval čistě v košili a tmavých kalhotách. Bylo s podivem, jak taková drobnost ubere na hrozivosti.

"Opravdu nemáš co na práci, že mě potřebuješ pozorovat? Tvůj život musel být neuvěřitelně nudný, než ses vdala" utrousil ironicky, aniž by zvedl pohled.

Odolala nutkání se zamračit a až si byla jistá, že ho neprokleje, promluvila.
"Za deset minut bude večeře. A mám něco důležitého," naznačila a potěšeně se ušklíbla, když se zarazil v práci a vzhlédl.

Přimhouřil oči a položil nožík na pracovní desku. Kate protočila očima a jala se vysvětlování, než se do ní stihl pustit.
"Nic příšerného to není," ujistila ho a poté odešla z místnosti, aniž by čekala na odpověď.

Pečlivě za sebou zavřela dveře a téměř vběhla do ložnice, v níž se zamknula. Spěšně se vrhla ke skříni a vylovila jedny ze společenských šatů, které jí matka poslala k Vánocům.

Byly v barvě tmavomodré oblohy, bez ramínek a dosahovaly jí těsně pod kolena. Sukně začínala splývavě pod opaskem u hrudníku a konce byly zvlněny tak, aby připomínaly mořské vlny při chůzi.

Oblékla si je a rychle si obula složitě zavazované lodičky. Kriticky si stoupnula před zrcadlo a nepohodlně přešlápla na místě. Možná to opravdu trochu přehnala - koneckonců nevěděla, jakých oslav se Severus účastní.

Znala jen oslavy ze sídla Morganů nebo jiné smrtijedské nabubřelé smetánky. Nevěděla, jak se chovat při obyčejných akcích a ustrojila se, jako na jednu z těch velkolepých. V duchu se proklela a zvažovala, že se z šatů svlékne a raději obleče vkusný, ale ne tak nápadný společenský hábit.

Než stihla svou myšlenku proměnit v čin, dveře se s cvaknutím zámku otevřely a lektvarista vstoupil roztržitě do ložnice.

"Můžeš přestat zavírat a zamykat dveře v komnatách? Opravdu mě tvá paranoia přivádí-" začal polohlasem nadávat, ale zarazil se, když se na svou ženu podíval.

Chvíli na sebe nehnutě koukali a Kate byla v příliš velkém šoku, než aby se pohnula nebo jen vydala hlásku. Na to měla hrdlo až příliš stažené. Severus také nemluvil a poté přejel pohledem přes její oblečení i elegantní boty, než se opět podíval do jejích očí.

Nepotřebovala tentokrát složitě obcházet jeho ochrany mysli nebo dedukovat z jeho grimas. Tentokrát byl jeho výraz naprosto na očích. Byl překvapený a podle všeho vypadala v těch šatech opravdu tak úžasně, jak jí její matka několikrát připomněla, když si dárek vyzkoušela.

"Já... máš narozeniny," vyhrkla, když se na ni stále díval a k ničemu se neměl.
"Víš, kdy mám narozeniny?" zeptal se a Kate se mírně zamračila jeho překvapenému tónu.

"Jistě," odpověděla ledabyle, třebaže si to musela pečlivě vyhledat v záznamech. Pak trpělivě pokračovala. "Napadlo mě si udělat příjemnou večeři a pak se třeba projít... Nemám tušení, jak slavíš narozeniny, tak-"
"Neslavím."

Zmlkla a snažila se netvářit dotčeně. Dala si s tím pěknou práci.
"Nicméně, pokud na tom opravdu trváš," prohodil trochu upjatě, když si správně vyložil její výraz a trhl hlavou směrem k jejím šatům.

Kate shlédla a poté se narovnala. Nebyla třináctiletá červenající se puberťačka, sakra.
"Pokud ti to opravdu nevadí," ujistila se ještě a když pozvedl obočí, přikývla a vyšla z ložnice směrem do jídelny.

Usmála se, když si prohlédla výzdobu, kterou nechala skřítky udělat a s mírně přivřenýma očima nasála vůni pečeně. Za okamžik vešel do místnosti Severus a Kate zmateně zamrkala, když uviděla na jeho krku černou kravatu.

Severus si na její pohled odfrkl a s přehnaně gentlemanským gestem jí odsunul židli. Trochu podezíravě si na ni sedla a počkala, než se také usadí naproti ní.

"Předpokládal jsem, že bys chtěla celou tuhle parádu se vším všudy a neodpustila bys mi, kdybych se neustrojil podle kodexu," utrousil posměšně, než si položil lokty na stůl a sepjal prsty.
"Nemám kodex," odsekla, ale poté se uklidnila. "Vážně nevím, jak se sebou dokážeš žít."

"Je to buď tohle nebo se zbláznit a skončit u Munga," odvětil klidně a pokynul skřítkovi, jenž se vedle něj objevil, aby jim naplnil číše vínem.

Kate jeho poznámka zaujala a mrzutě si pomyslela, že má vlastně pravdu. Cítila, že kdyby neventilovala svůj vztek a zoufalství stejným způsobem, sešla by se s ním na psychiatrii. A to velmi brzy.

"Všechno nejlepší k narozeninám?" nabídla své příměří a pozvedla číši.

Odfrkl si, ale přiťuknul si s ní. Jeho mírně zamračený výraz se ovšem vyjasnil v okamžiku, kdy se na stole objevil dezert. Kate se snažila nepůsobit tak samolibě, když viděla, s jakou chutí se do něj pouští a raději opatrně oždibovala karamelový pudink.

Po večeři se přesunuli i se sklenkami do obýváku ke krbu, kde Severus jednoduchým kouzlem založil oheň. Začal to být jejich pravidelný rituál, usadit se ke krbu - někdy s knihami, prací a výjimečně, jako dnes, se sklenkami a důvodem slavit.

Bylo jí ihned jasné, že se lektvarista necítí příliš dobře ve středu pozornosti a vůbec není fanouškem oslav. V duchu si tedy gratulovala, že nakonec nerezervovala nějaký salónek v restauraci nebo něco podobného.

Těšilo ji, že se pomalu uvolnil ze svého napnutého postoje a věděla, že částečně by měla děkovat alkoholu, který do sebe oba nalévali. Konečně se ale po dlouhém týdnu cítila klidná a nechtěla tak hloubat nad okolnostmi.

Podívala se na manželovu ostře řezanou tvář, jak hledí do krbu a odložila sklenku na stůl. Poté se natáhla za pohovku a vytáhla malou koženou schránku. Věděla, že ji sleduje a přinutila se pohledět mu do očí.
Díval se s mírným podezřením a trochou nevěřícnosti. Kate se pro to lehce usmála a natáhla ruku i s dárkem.

"Snad sis nemyslel, že jsem to celé chystala jen pro večeři a abych se mohla pro jednou slušně obléct," prohodila s náznakem kousavosti.

Také odložil sklenku a trochu váhavě převzal její dárek. Podíval se na ni a na její rázné pokynutí ho vybalil z vaku. Drak teď volně spočíval na jeho dlani a vypadal daleko kouzelněji ve slabých odlescích plamenů z krbu.

"Opravdu nevím, co se ti líbí, ale tenhle mi přišel vážně pěkný. Ladí ti s hábitem," usmála se a pečlivě sledovala jeho reakci.
"Děkuji," odvětil a znělo to opravdu upřímně.

Několikrát prsty jemně přejel po povrchu a pak vzhlédl. V jeho očích byla jistá vážnost a Kate se napjatě předklonila blíž k němu, aby jí neuniklo ani slovo. Byli teď od sebe vzdáleni sotva pár centimetrů.

Oba se k sobě sklonili ve stejnou chvíli a zrovna když Kate v očekávání přivřela oči a ucítila teplý dech na svých rtech, z plamenů vyletěl pergamen a přistál na stolku. Oba od sebe odskočili a Kate si odkašlala a snažila se zklidnit svůj dech.

Severus vypadal podrážděně, když si přitáhl pergamen a jeho mračení se prohloubilo, když si četl jeho obsah. Okamžitě vstal a natáhl se po hábitu, zatímco ve svých nouzových zásobách sbíral lektvary.

"Co se stalo?" optala se Kate trochu chraptivě a teprve tehdy se na ni podíval.
"Několik studentů se dostalo do rvačky a Poppy nemá patřičné lektvary," odpověděl a poté zamířil ke dveřím, tam se na okamžik zastavil a na vteřinu se podíval na Kate.

"Jen běž," utrousila netečně a pokusila se o slabý úsměv.

Neodpověděl, jen se otočil a za pár vteřin už byly slyšet jen vzdalující se kroky na chodbě. Povzdechla si a vydala se do ložnice. Věděla, že má dost času, neboť Severusovy naléhavé odchody do nemocničního křídla byly téměř na denním pořádku a už znala jejich rytmus.

Ať už se semlelo cokoliv, bude to na delší dobu, protože madame Pomfreyová volá lektvaristovi pouze v případě, že se jedná o nouzi. Kate se snažila na ni nezlobit - dělala přece jen svou práci - ale už se někam dostávali a teď budou zase začínat na mrtvém bodě.

Vlezla si tedy do sprchy, kde se snažila uspořádat si své myšlenky a rozmýšlet další plány, ale nakonec vyšla z koupelny jen rozmrzelá. Její oblíbený šampón došel a každý plán v její hlavě byl horší, než ten předchozí.

Převlékla se do nočního úboru a vlezla pod přikrývky, kde se pohodlně uvelebila. Natáhla se po knize a zároveň se podívala na hodiny. Měla ještě spoustu času a rozhodla se tu na něj počkat. Třeba bude moct pokračovat ve svém plánu, až se její muž vrátí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nabručeně rázoval chodbami ve sklepení a polohlasem nadával pitomým studentům, co se rvou o košťata. Nebyl ovšem nijak překvapen, že neuplynul ani týden po návratu těch spratků do školy, než se něco semlelo.

Vešel do svých komnat a zajistil je bezpečnostními kouzly a odložil svůj hábit na věšák. Najednou se mu vrátily všechny myšlenky zpět k momentu, než opustil Kate. Váhavě sundal sako, které měl od večeře stále na sobě a přehodil ho přes opěrku pohovky.

Chvíli sledoval plápolající krb, který osvětloval nedopité skleničky s vínem. Instinktivně sáhl do své kapsy u kalhot a vytáhl malý amulet, jenž mu darovala jeho žena. Díval se na draka, který mu oplácel pohled a poté si ho opatrně připnul na krk.

Ihned pocítil magickou stopu a znepokojeně vytáhl hůlku pro případ, že by byl přívěsek nějak prokletý. Nevěřil ovšem, že by něco takového Kate udělala. Zkusil jedno z diagnostických kouzel a zjistil, že podstata kouzla byla pouze ochranná.

Sklonil hůlku a vydal se čelit své manželce. Neměl tušení, jak jejich rozhovor začne a proto si začal připravovat argumenty pro případnou hádku, ale když vešel do místnosti, věděl, že nebudou třeba. Alespoň pro tu chvíli.

Kate ležela na boku s otevřenou knihou vedle sebe a tvrdě spala. Její tělo bylo trochu zkrouceno u čela postele, takže na něj očividně čekala, ale nakonec ji přemohla únava a usnula. V rukou třímala jeden z polštářů.

Severus zkoumavě hleděl na její klidnou postavu a poté přešel ke skříni, kde se převlékl a opatrně, aby ji nevzbudil, se vměstnal pod přikrývku. Nestačil si téměř ani lehnout, když se Kate obtočila kolem jeho těla a jednu ruku položila na jeho hrudník; dlaní na srdci.

Snažil se cítit podráždění z jejího obvyklého narušování osobního prostoru, ale byl příliš unavený na to, než aby se zaobíral tím, že mu její blízkost naopak přišla uklidňujicí. Mávnul hůlkou, aby zhasnul světla a usnul s Kate opět v jeho náručí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V Pondělí se všechno začalo pomalu ubírat k nějaké katastrofě. Nikdo z profesorů neměl tušení, co se muselo roznést mezi studenty za nejnovější drb, neboť se žádný neprořekl při některé z hodin. Ovšem jejich vzrušené šuškání a pohledy mluvily za sebe.

Severus se je snažil ignorovat a jako obvykle byl na svých hodinách nepříjemný a strhával body, kde se jen dalo. To mu vydrželo přibližně do půlky týdne, než se při jedné z hodin lektvarů dovtípil, komu jsou pohledy a posunky žáků určeny.
Jemu.

Nevěděl, co přesně žáci probírají za jeho zády, ale byl odhodlaný to zjistit. Nasázel spousty školních trestů s Filchem a odebral desítky bodů, čímž zabránil šíření jakýchkoliv posměšků. Pohledy studentů však ignorovat nemohl.

Než stihnul přejít ke druhé, tentokrát útočné fázi svého plánu, předběhnul ho Albus Brumbál, který se nějakým svým typicky záhadným způsobem dovtípil pravdy.

"Mohu s tebou mluvit, chlapče?" oslovil ho na čtvrteční snídani ředitel.

Severus mu hodlal odporovat, kdyby se nepodíval na starcovu tvář a neviděl v ní obavy. Přikývl tedy a poté, co se pokusil do sebe dostat alespoň několik soust, než vzdal jakoukoliv snahu o poklidnou snídani, se vydal za ředitelem do jedné z profesorských studoven.

Nikdo v ní nebyl a přesto Brumbál požádal všechny portréty, aby po dobu jejich rozhovoru opustili své obrazy a vydali se někoho navštívit. Jakmile tak učinili, zmateni a zároveň zvědavi, ředitel uvalil na celou místnost sérii diskrétních zaklínadel.

Tím jen zvýšil lektvaristovo podezření i napětí. Založil ruce na hrudi a důrazně se na ředitele podíval. Ten mu s menším povzdechem pokynul ke křeslům, kam se Severus neochotně usadil.

"Jsem si jist, že sis všimnul rozruchu mezi studenty," začal a na lektvaristovo odfrknutí ostře pokračoval. "Pochopil jsi také, že se týká tebe a zaslechl jsem kolegy, žes, jak jen to říct, "vzal otěže do svých rukou". Minerva konkrétně mi zaslala již šest Huláků, ohledně školních trestů pro Nebelvír."

"Měl jsem důvod své žáky potrestat. Pokud se na tom Minervě něco nezdá, měla by se spojit se mnou a neobcházet konfrontaci skrze tvou osobu. Myslel jsem, že nebelvíři mají trochu více odvahy."

"Severusi," pokáral ho unaveně Albus a posunul si brýle na svém nose. "Nevzal jsem si tě stranou, abych řešil vaše mimokolejní šarvátky s Minervou. Přišel jsem na podstatu věci a jsem si jist, že bys ji také rád slyšel."

"Prosím," přikývl netrpělivě lektvarista a mimoděk sevřel dlaně v pěst.
"Studenti ví, že jsi se oženil s Catherine."

Severus chvíli vyjeveně zíral na svého nadřízeného, než se jeho oči stáhly do úzkých štěrbin a do hlasu se mi vkradl těžce potlačovaný vztek.

"Potter."
"Severusi, nemůžeš si být jistý-"

"Ale ano můžu, Albusi!" vyskočil mladší muž na nohy a rozzuřeně pokračoval. "Nikdo jiný o Kate nevěděl, kromě toho spratka. Měl jsme mu ihned vymazat paměť, když jsem k tomu měl příležitost."

"Severusi, používat paměťová kouzla na studenty je zakázané," připomněl mu jemně ředitel. "Pokud jsi si jistý - opravdu jistý - že to byl Harry, pak-"

"O tom snad ani nepochybuješ, Albusi," odfrkl si Severus a promnul si špičku nosu. Cítil počínající příznaky migrény. "Ten kluk mě nenávidí a tak využil své šance, aby mě shodil na očích všech studentů."

"Možná by bylo lepší, kdyby ses posadil a všechno jsme v klidu probrali," navrhl Brumbál, tentokrát trochu důrazněji. Pokračoval, i když tak lektvarista neučinil. "Nechám tedy situaci prozatím v tvých rukou, ale byl bych velice rád, kdybys mě o svých opatřeních předem informoval."

Význam slov byl mírný, ale stálá ostrost v ředitelově hlase jasně znamenala příkaz. Severus beze slov přikývnul.
"Pak ti tedy přeji hodně štěstí, můj chlapče."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nezahálel a okamžitě poslal po skřítkovi Potterovi zprávu, aby se v sedm hodin večer dostavil do učebny lektvarů. Bylo to ideální, neboť ten kluk neměl tušení, že nepůjde o hodinu nitrobrany a určitě přijde.

Celý den se pak lektvarista - kromě strhávání bodů a ironickým poznámkám k žákům - zaobíral tím, jak k celé věci přistoupit. Stále ještě neměl s Potterem dořešenou celou záležitost s Umbridgeovou.

Profesorka obrany totiž nelenila a během vánočních prázdnin vymyslela spoustu nařízení, které teď školník zatloukával do stěny u Velké síně. Začínalo jich být takové množství, že k tomu potřeboval dokonce i žebřík.

Umínil si tedy, že z Pottera dostane informace a zároveň mu jasně ukáže, že pomlouvat svého profesora a navíc smrtijeda se nevyplácí. Jakmile ale odbyla sedmá hodina a Potter po zaklepání vstoupil do jeho komnat, Severusovi se zatmělo před očima vztekem.

Neviděla totiž Harryho, nýbrž Jamese, jak na něj pohrdavě shlíží skrze své obroučky a čeká na svou další příležitost, jak mu udělat ze života peklo. Zatímco Severus trpěl vnitřní krizí, Potter došel až k němu.

"Jste v pořádku, pane?" měl tu drzost se zeptat a Severus vnitřně běsnil. Dokonce se i snažil tvářit, že se o svého učitele zajímá.
"V naprostém, Pottere," odbyl ho tedy stroze a vytáhl hůlku.

Potter ho napodobil, na tváři koncentrovaný výraz, který se změnil na zmatený, když ho lektvarista odzbrojil a jeho hůlku vložil do kapsy svého hábitu. Podíval se na svého studenta, který na něj trochu podezíravě koukal.

"Na nitrobranu nebude třeba, abyste měl v ruce hůlku, Pottere. Jedná se o úkol pro vaši mysl, nikoliv magii. Netroufám si pomýšlet, že byste se obtěžoval najít si materiály k tomuto umění, takže mě dobře poslouchejte, neboť vám to nehodlám opakovat dvakrát," oznámil studentovi chladně a Potter na něj vrhl vzdorný a trochu dotčený pohled.

"Já si ale materiál sehnal, pane," zněl trochu podrážděně, když promluvil, ale díval se profesorovi přímo do očí. "V knihovně jich sice nebylo tolik, z kterých bych vyčetl něco zajímavějšího, ale základy znám."

"Výborně," odtušil Snape a pozvedl hůlku. "Pak pro vás tedy nebude problém začít ihned, Pottere, mám pravdu? Legilimens!"