23. Konec skrývání

8. ledna 2017 v 16:05 |  Spoutaní

WATTPAD

23. Konec skrývání

Očividně se s tím nemohl vyrovnat. Dalo se to poznat podle toho, jak se jí dokázal vyhýbat téměř celý týden. Něco se v jejich vztahu změnilo a Severus Snape, postrach bradavického studentstva, se s tím nebyl schopen vypořádat.

Kate by se tomu spolu s ním ráda zasmála, nebo alespoň prohlásila nějakou ironickou poznámku na jeho adresu, nicméně to bylo spíš smutné a iritující. Tak trochu litovala studenty, protože první týden po prázdninách pro ně v hodinách lektvarů jistě nebyl příjemný.

Ale měla plán. Samozřejmě, že měla pochyby, zda se jí to povede a neskončí to katastrofou. Hlavně proto, že tak její plány většinou končily. Ale měla odhodlání a neměla v úmyslu se nechat vyšachovat, protože její drahá polovička nedokázala skousnout, že mu na ní záleží.

Bylo to ideální už jen v tom, že měl Severus narozeniny na začátku ledna a tak se její plán mohl uskutečnit téměř ihned po novoročním polibku. Upřímně, také si nebyla příliš jistá zmatkem, který v sobě cítila, ale na rozdíl od něj si byla schopná přiznat, že jí není lhostejný.

Vybrat dárek pro někoho, jako je Severus se ovšem ukázalo jako velice tvrdý oříšek. Nechtěla koupit nějakou zbytečnost nebo se uchýlit ke stereotypům a dárkům, které by mu mohl dát každý, kdo si o něm vyhledá základní informace. Věděla, že by možná nějakou knihu o lektvarech či přísady do nich ocenil, ovšem nebylo to výjimečné.

Kate ho chtěla ohromit a konečně probořit zdi, které mezi ně začal znovu pečlivě stavět. Alespoň se znovu neodstěhoval na pohovku, jen se jí stále nespalo dobře, neboť každý její - i neúmyslný - pokus o klidnou noc v jeho náručí okamžitě bojkotoval.

Zapáleně přehrabovala všechny jeho věci a hledala každý malinký detail, který by jí rozluštil záhadu jménem Severus Snape. Nejlépe takovým způsobem, aby ona sama nepřišla při řešení k úhoně. Zjistila alespoň několik zajímavých věcí.

Na dně jeho nočního stolku byl otevřený balíček s lékořicovými bonbony a společně s ním několik mudlovských knih; románů, které podle obálky byly většinou z devatenáctého a dvacátého století. Nebyl tu ovšem jeden autor, ale hned několik, takže se jí výběr moc nezúžil.

Nicméně zavolala Fortescueovi na Příčnou ulici, aby jí nechal upéct několik zákusků s lékořicí, karamelem a nějakým ovocem. Ona ostatně lékořici bytostně nesnášela a nehodlala si kvůli manželovi odepřít zákusek. Třebaže měl narozeniny.

Když se přemístila na Příčnou ulici, pevně zahalená do kabátu a hábitu, aby ji nikdo nepoznal, a šla pro svou objednávku, minula nově založený obchod s kouzelnickými šperky. Pokračovala dál v cestě pro zákusky, ale jakmile měla zaplaceno a vracela se zpět, neodolala a vešla do obchodu.

Celý krámek byl zahalený v pošmourném světýlku z jediné lampy, která ale podle své magické aury nejspíš byla schopná zářit jako na obrovském fotbalovém stadionu. Z místnosti vedlo hned několik dveří a Kate tak bylo jasné, že to nebude jen laciný obchůdek.

Dávala si dobrý pozor, aby se ničeho nedotkla při své cestě přes prostorný koberec z kožešiny k pultu. Rozhlédla se, ale když se nikdo neobjevil, zazvonila na malý zvoneček umístěný u pokladny. Ozvalo se soví zahoukání a teprve za pár minut se objevil majitel.

Byl to velmi vysoký a elegantně oblečený muž, který musel mít něco málo přes padesát let. Vypadal stále velmi atraktivně a podle stylu chůze a oslňujícího úsměvu, kterým Kate obdařil, si toho byl vědom.

Kate pouze zdvořile kývla a počkala, než se přesune za pult.
"Chtěla bych se podívat na nějaké amulety, které prodáváte," nedala mu šanci promluvit a ihned přešla k věci.

Neměla z toho muže nijak zvlášť dobrý pocit, ale byla si téměř jistá, že nepatří do řad smrtijedů. Jeho úsměv nezakolísal.

"Samozřejmě slečno," začal dobromyslně a mávnul rukou k prvním dveřím vpravo. "Tudy projdete do místnosti s přívěsky, amulety a dalšími šperky."

"Děkuji," odvětila nijak zdvořile a zamířila ke dveřím, když se zarazila a ještě se na něj otočila. "A pro vaši informaci - nejsem slečna. Jsem paní Snapeová."

Netušila, proč se rozhodla to udělat, ale stálo jí to za vytřeštěný pohled prodavače a následné zašklebení, které se podobalo znechucení. Přimhouřila oči a znovu se otočila a pokračovala v chůzi. Nehodlala tu zůstat déle, než bylo nutné a proto musela najít to, co potřebovala a okamžitě odejít. Jakmile vešla do určené místnosti, bylo jí jasné, že to nebude tak jednoduché.

Krámek byl zjevně vytvořen kouzly tak, aby vypadal nenápadně, uvnitř byl ovšem rozlehlý a velkolepý. Několik vteřin váhala, než se vydala jednou z uliček a rychlým krokem procházela jednotlivé pulty.

U každého z nich strávila sotva pět vteřin, ale po deseti minutách si připadala tak trochu v koncích. To byl samozřejmě moment, kdy do místnosti vstoupil prodavače a téměř spokojeným úsměvem se na ni zadíval.

"Mohu vám pomoci?"
"Samozřejmě," odvětila sladce. "Hledám amulet - bez jakýchkoliv umístěných kouzel. Ideálně ve stříbrné barvě a v podobě peruánského zmijozubého draka."

Pozvedl své perfektně pěstěné obočí a Kate tím neskutečně iritoval, neboť jí připomínal Malfoye. Vlastně oba - Luciuse i jeho spratka.

"Prosím," pokynul jí a vyrazil prostřední uličkou, kde se zastavil až téměř na jejím konci.
Poté z jedné ze zásuvek vytáhl krabici šperků a rozdělal ji. Kate okamžitě uviděla přívěsek, který hledala. Prodavač ho vytáhl a podal jí ho. Kate si ho pozorně prohlédla a poté ho předala zpět.

"Beru ho," oznámila mu.
"Jeho cena je 127 galeonů," oznámil trochu pochybovačně.

"Beru ho," zopakovala, tentokrát ostřeji. Prodavač se na ni podíval, ale poté pokrčil rameny a odklidil šperkovnici zpět do zásuvky.

S amuletem v ruce a Kate v zádech se vrátil do hlavní místnosti a pečlivě zkontroloval kvalitu svého zboží. Kate ho přitom pozorně sledovala a pečlivě si zapamatovala každé kouzlo, které uvrhl na amulet.

"Chcete ho zabalit do dárkového balení? Máme tu několik krabiček i vaků," nabídl jí, očividně pouze ze zdvořilosti.
"To nebude třeba," odpověděla tedy také rozumně klidným hlasem a poté si převzala zboží a na stůl mu položila danou sumu.

Počkala, než si peníze přepočítá a podá jí účtenku. Schovala vše do své tašky a nasadila svou kapuci zpět na hlavu.
"Děkuji. Přeji pěkný den a ať vám obchody kvetou," rozloučila se poněkud s přehnanou zdvořilostí a pokusila se příliš nespěchat ke dveřím.

Málem ji zamrazilo, když uslyšela další slova prodavače.
"Bylo mi ctí s vámi obchodovat, madame Snapeová."

Neotočila se a vyšla do chladného přítmí Příčné ulice. Nepotřebovala se ohlížet, aby věděla, že ji ze svého obchodu pozoruje, než mu zmizí z očí. Jakmile byla dostatečně daleko, napřímila se a vešla do posledního obchodu, který ten den potřebovala navštívit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jak pokračuje tvá příprava lektvaru?"
"Co se stalo?"
"Proč by se mělo něco stát?" zamračila se a s rukama založenýma na hrudi vešla do laboratoře.

Rozhlédla se po místnosti, kde bublalo hned několik kotlíků zároveň a s určitou zvědavostí sledovala Severuse, jak zpracovává ingredience a ještě stíhá uhlídat všechno najednou.

Bylo zvláštní vidět mistra lektvarů v něčem jiném, než v jeho obvyklém černém hábitu. Ve svých komnatách sundával plášť a ve své laboratoři se pohyboval čistě v košili a tmavých kalhotách. Bylo s podivem, jak taková drobnost ubere na hrozivosti.

"Opravdu nemáš co na práci, že mě potřebuješ pozorovat? Tvůj život musel být neuvěřitelně nudný, než ses vdala" utrousil ironicky, aniž by zvedl pohled.

Odolala nutkání se zamračit a až si byla jistá, že ho neprokleje, promluvila.
"Za deset minut bude večeře. A mám něco důležitého," naznačila a potěšeně se ušklíbla, když se zarazil v práci a vzhlédl.

Přimhouřil oči a položil nožík na pracovní desku. Kate protočila očima a jala se vysvětlování, než se do ní stihl pustit.
"Nic příšerného to není," ujistila ho a poté odešla z místnosti, aniž by čekala na odpověď.

Pečlivě za sebou zavřela dveře a téměř vběhla do ložnice, v níž se zamknula. Spěšně se vrhla ke skříni a vylovila jedny ze společenských šatů, které jí matka poslala k Vánocům.

Byly v barvě tmavomodré oblohy, bez ramínek a dosahovaly jí těsně pod kolena. Sukně začínala splývavě pod opaskem u hrudníku a konce byly zvlněny tak, aby připomínaly mořské vlny při chůzi.

Oblékla si je a rychle si obula složitě zavazované lodičky. Kriticky si stoupnula před zrcadlo a nepohodlně přešlápla na místě. Možná to opravdu trochu přehnala - koneckonců nevěděla, jakých oslav se Severus účastní.

Znala jen oslavy ze sídla Morganů nebo jiné smrtijedské nabubřelé smetánky. Nevěděla, jak se chovat při obyčejných akcích a ustrojila se, jako na jednu z těch velkolepých. V duchu se proklela a zvažovala, že se z šatů svlékne a raději obleče vkusný, ale ne tak nápadný společenský hábit.

Než stihla svou myšlenku proměnit v čin, dveře se s cvaknutím zámku otevřely a lektvarista vstoupil roztržitě do ložnice.

"Můžeš přestat zavírat a zamykat dveře v komnatách? Opravdu mě tvá paranoia přivádí-" začal polohlasem nadávat, ale zarazil se, když se na svou ženu podíval.

Chvíli na sebe nehnutě koukali a Kate byla v příliš velkém šoku, než aby se pohnula nebo jen vydala hlásku. Na to měla hrdlo až příliš stažené. Severus také nemluvil a poté přejel pohledem přes její oblečení i elegantní boty, než se opět podíval do jejích očí.

Nepotřebovala tentokrát složitě obcházet jeho ochrany mysli nebo dedukovat z jeho grimas. Tentokrát byl jeho výraz naprosto na očích. Byl překvapený a podle všeho vypadala v těch šatech opravdu tak úžasně, jak jí její matka několikrát připomněla, když si dárek vyzkoušela.

"Já... máš narozeniny," vyhrkla, když se na ni stále díval a k ničemu se neměl.
"Víš, kdy mám narozeniny?" zeptal se a Kate se mírně zamračila jeho překvapenému tónu.

"Jistě," odpověděla ledabyle, třebaže si to musela pečlivě vyhledat v záznamech. Pak trpělivě pokračovala. "Napadlo mě si udělat příjemnou večeři a pak se třeba projít... Nemám tušení, jak slavíš narozeniny, tak-"
"Neslavím."

Zmlkla a snažila se netvářit dotčeně. Dala si s tím pěknou práci.
"Nicméně, pokud na tom opravdu trváš," prohodil trochu upjatě, když si správně vyložil její výraz a trhl hlavou směrem k jejím šatům.

Kate shlédla a poté se narovnala. Nebyla třináctiletá červenající se puberťačka, sakra.
"Pokud ti to opravdu nevadí," ujistila se ještě a když pozvedl obočí, přikývla a vyšla z ložnice směrem do jídelny.

Usmála se, když si prohlédla výzdobu, kterou nechala skřítky udělat a s mírně přivřenýma očima nasála vůni pečeně. Za okamžik vešel do místnosti Severus a Kate zmateně zamrkala, když uviděla na jeho krku černou kravatu.

Severus si na její pohled odfrkl a s přehnaně gentlemanským gestem jí odsunul židli. Trochu podezíravě si na ni sedla a počkala, než se také usadí naproti ní.

"Předpokládal jsem, že bys chtěla celou tuhle parádu se vším všudy a neodpustila bys mi, kdybych se neustrojil podle kodexu," utrousil posměšně, než si položil lokty na stůl a sepjal prsty.
"Nemám kodex," odsekla, ale poté se uklidnila. "Vážně nevím, jak se sebou dokážeš žít."

"Je to buď tohle nebo se zbláznit a skončit u Munga," odvětil klidně a pokynul skřítkovi, jenž se vedle něj objevil, aby jim naplnil číše vínem.

Kate jeho poznámka zaujala a mrzutě si pomyslela, že má vlastně pravdu. Cítila, že kdyby neventilovala svůj vztek a zoufalství stejným způsobem, sešla by se s ním na psychiatrii. A to velmi brzy.

"Všechno nejlepší k narozeninám?" nabídla své příměří a pozvedla číši.

Odfrkl si, ale přiťuknul si s ní. Jeho mírně zamračený výraz se ovšem vyjasnil v okamžiku, kdy se na stole objevil dezert. Kate se snažila nepůsobit tak samolibě, když viděla, s jakou chutí se do něj pouští a raději opatrně oždibovala karamelový pudink.

Po večeři se přesunuli i se sklenkami do obýváku ke krbu, kde Severus jednoduchým kouzlem založil oheň. Začal to být jejich pravidelný rituál, usadit se ke krbu - někdy s knihami, prací a výjimečně, jako dnes, se sklenkami a důvodem slavit.

Bylo jí ihned jasné, že se lektvarista necítí příliš dobře ve středu pozornosti a vůbec není fanouškem oslav. V duchu si tedy gratulovala, že nakonec nerezervovala nějaký salónek v restauraci nebo něco podobného.

Těšilo ji, že se pomalu uvolnil ze svého napnutého postoje a věděla, že částečně by měla děkovat alkoholu, který do sebe oba nalévali. Konečně se ale po dlouhém týdnu cítila klidná a nechtěla tak hloubat nad okolnostmi.

Podívala se na manželovu ostře řezanou tvář, jak hledí do krbu a odložila sklenku na stůl. Poté se natáhla za pohovku a vytáhla malou koženou schránku. Věděla, že ji sleduje a přinutila se pohledět mu do očí.
Díval se s mírným podezřením a trochou nevěřícnosti. Kate se pro to lehce usmála a natáhla ruku i s dárkem.

"Snad sis nemyslel, že jsem to celé chystala jen pro večeři a abych se mohla pro jednou slušně obléct," prohodila s náznakem kousavosti.

Také odložil sklenku a trochu váhavě převzal její dárek. Podíval se na ni a na její rázné pokynutí ho vybalil z vaku. Drak teď volně spočíval na jeho dlani a vypadal daleko kouzelněji ve slabých odlescích plamenů z krbu.

"Opravdu nevím, co se ti líbí, ale tenhle mi přišel vážně pěkný. Ladí ti s hábitem," usmála se a pečlivě sledovala jeho reakci.
"Děkuji," odvětil a znělo to opravdu upřímně.

Několikrát prsty jemně přejel po povrchu a pak vzhlédl. V jeho očích byla jistá vážnost a Kate se napjatě předklonila blíž k němu, aby jí neuniklo ani slovo. Byli teď od sebe vzdáleni sotva pár centimetrů.

Oba se k sobě sklonili ve stejnou chvíli a zrovna když Kate v očekávání přivřela oči a ucítila teplý dech na svých rtech, z plamenů vyletěl pergamen a přistál na stolku. Oba od sebe odskočili a Kate si odkašlala a snažila se zklidnit svůj dech.

Severus vypadal podrážděně, když si přitáhl pergamen a jeho mračení se prohloubilo, když si četl jeho obsah. Okamžitě vstal a natáhl se po hábitu, zatímco ve svých nouzových zásobách sbíral lektvary.

"Co se stalo?" optala se Kate trochu chraptivě a teprve tehdy se na ni podíval.
"Několik studentů se dostalo do rvačky a Poppy nemá patřičné lektvary," odpověděl a poté zamířil ke dveřím, tam se na okamžik zastavil a na vteřinu se podíval na Kate.

"Jen běž," utrousila netečně a pokusila se o slabý úsměv.

Neodpověděl, jen se otočil a za pár vteřin už byly slyšet jen vzdalující se kroky na chodbě. Povzdechla si a vydala se do ložnice. Věděla, že má dost času, neboť Severusovy naléhavé odchody do nemocničního křídla byly téměř na denním pořádku a už znala jejich rytmus.

Ať už se semlelo cokoliv, bude to na delší dobu, protože madame Pomfreyová volá lektvaristovi pouze v případě, že se jedná o nouzi. Kate se snažila na ni nezlobit - dělala přece jen svou práci - ale už se někam dostávali a teď budou zase začínat na mrtvém bodě.

Vlezla si tedy do sprchy, kde se snažila uspořádat si své myšlenky a rozmýšlet další plány, ale nakonec vyšla z koupelny jen rozmrzelá. Její oblíbený šampón došel a každý plán v její hlavě byl horší, než ten předchozí.

Převlékla se do nočního úboru a vlezla pod přikrývky, kde se pohodlně uvelebila. Natáhla se po knize a zároveň se podívala na hodiny. Měla ještě spoustu času a rozhodla se tu na něj počkat. Třeba bude moct pokračovat ve svém plánu, až se její muž vrátí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nabručeně rázoval chodbami ve sklepení a polohlasem nadával pitomým studentům, co se rvou o košťata. Nebyl ovšem nijak překvapen, že neuplynul ani týden po návratu těch spratků do školy, než se něco semlelo.

Vešel do svých komnat a zajistil je bezpečnostními kouzly a odložil svůj hábit na věšák. Najednou se mu vrátily všechny myšlenky zpět k momentu, než opustil Kate. Váhavě sundal sako, které měl od večeře stále na sobě a přehodil ho přes opěrku pohovky.

Chvíli sledoval plápolající krb, který osvětloval nedopité skleničky s vínem. Instinktivně sáhl do své kapsy u kalhot a vytáhl malý amulet, jenž mu darovala jeho žena. Díval se na draka, který mu oplácel pohled a poté si ho opatrně připnul na krk.

Ihned pocítil magickou stopu a znepokojeně vytáhl hůlku pro případ, že by byl přívěsek nějak prokletý. Nevěřil ovšem, že by něco takového Kate udělala. Zkusil jedno z diagnostických kouzel a zjistil, že podstata kouzla byla pouze ochranná.

Sklonil hůlku a vydal se čelit své manželce. Neměl tušení, jak jejich rozhovor začne a proto si začal připravovat argumenty pro případnou hádku, ale když vešel do místnosti, věděl, že nebudou třeba. Alespoň pro tu chvíli.

Kate ležela na boku s otevřenou knihou vedle sebe a tvrdě spala. Její tělo bylo trochu zkrouceno u čela postele, takže na něj očividně čekala, ale nakonec ji přemohla únava a usnula. V rukou třímala jeden z polštářů.

Severus zkoumavě hleděl na její klidnou postavu a poté přešel ke skříni, kde se převlékl a opatrně, aby ji nevzbudil, se vměstnal pod přikrývku. Nestačil si téměř ani lehnout, když se Kate obtočila kolem jeho těla a jednu ruku položila na jeho hrudník; dlaní na srdci.

Snažil se cítit podráždění z jejího obvyklého narušování osobního prostoru, ale byl příliš unavený na to, než aby se zaobíral tím, že mu její blízkost naopak přišla uklidňujicí. Mávnul hůlkou, aby zhasnul světla a usnul s Kate opět v jeho náručí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V Pondělí se všechno začalo pomalu ubírat k nějaké katastrofě. Nikdo z profesorů neměl tušení, co se muselo roznést mezi studenty za nejnovější drb, neboť se žádný neprořekl při některé z hodin. Ovšem jejich vzrušené šuškání a pohledy mluvily za sebe.

Severus se je snažil ignorovat a jako obvykle byl na svých hodinách nepříjemný a strhával body, kde se jen dalo. To mu vydrželo přibližně do půlky týdne, než se při jedné z hodin lektvarů dovtípil, komu jsou pohledy a posunky žáků určeny.
Jemu.

Nevěděl, co přesně žáci probírají za jeho zády, ale byl odhodlaný to zjistit. Nasázel spousty školních trestů s Filchem a odebral desítky bodů, čímž zabránil šíření jakýchkoliv posměšků. Pohledy studentů však ignorovat nemohl.

Než stihnul přejít ke druhé, tentokrát útočné fázi svého plánu, předběhnul ho Albus Brumbál, který se nějakým svým typicky záhadným způsobem dovtípil pravdy.

"Mohu s tebou mluvit, chlapče?" oslovil ho na čtvrteční snídani ředitel.

Severus mu hodlal odporovat, kdyby se nepodíval na starcovu tvář a neviděl v ní obavy. Přikývl tedy a poté, co se pokusil do sebe dostat alespoň několik soust, než vzdal jakoukoliv snahu o poklidnou snídani, se vydal za ředitelem do jedné z profesorských studoven.

Nikdo v ní nebyl a přesto Brumbál požádal všechny portréty, aby po dobu jejich rozhovoru opustili své obrazy a vydali se někoho navštívit. Jakmile tak učinili, zmateni a zároveň zvědavi, ředitel uvalil na celou místnost sérii diskrétních zaklínadel.

Tím jen zvýšil lektvaristovo podezření i napětí. Založil ruce na hrudi a důrazně se na ředitele podíval. Ten mu s menším povzdechem pokynul ke křeslům, kam se Severus neochotně usadil.

"Jsem si jist, že sis všimnul rozruchu mezi studenty," začal a na lektvaristovo odfrknutí ostře pokračoval. "Pochopil jsi také, že se týká tebe a zaslechl jsem kolegy, žes, jak jen to říct, "vzal otěže do svých rukou". Minerva konkrétně mi zaslala již šest Huláků, ohledně školních trestů pro Nebelvír."

"Měl jsem důvod své žáky potrestat. Pokud se na tom Minervě něco nezdá, měla by se spojit se mnou a neobcházet konfrontaci skrze tvou osobu. Myslel jsem, že nebelvíři mají trochu více odvahy."

"Severusi," pokáral ho unaveně Albus a posunul si brýle na svém nose. "Nevzal jsem si tě stranou, abych řešil vaše mimokolejní šarvátky s Minervou. Přišel jsem na podstatu věci a jsem si jist, že bys ji také rád slyšel."

"Prosím," přikývl netrpělivě lektvarista a mimoděk sevřel dlaně v pěst.
"Studenti ví, že jsi se oženil s Catherine."

Severus chvíli vyjeveně zíral na svého nadřízeného, než se jeho oči stáhly do úzkých štěrbin a do hlasu se mi vkradl těžce potlačovaný vztek.

"Potter."
"Severusi, nemůžeš si být jistý-"

"Ale ano můžu, Albusi!" vyskočil mladší muž na nohy a rozzuřeně pokračoval. "Nikdo jiný o Kate nevěděl, kromě toho spratka. Měl jsme mu ihned vymazat paměť, když jsem k tomu měl příležitost."

"Severusi, používat paměťová kouzla na studenty je zakázané," připomněl mu jemně ředitel. "Pokud jsi si jistý - opravdu jistý - že to byl Harry, pak-"

"O tom snad ani nepochybuješ, Albusi," odfrkl si Severus a promnul si špičku nosu. Cítil počínající příznaky migrény. "Ten kluk mě nenávidí a tak využil své šance, aby mě shodil na očích všech studentů."

"Možná by bylo lepší, kdyby ses posadil a všechno jsme v klidu probrali," navrhl Brumbál, tentokrát trochu důrazněji. Pokračoval, i když tak lektvarista neučinil. "Nechám tedy situaci prozatím v tvých rukou, ale byl bych velice rád, kdybys mě o svých opatřeních předem informoval."

Význam slov byl mírný, ale stálá ostrost v ředitelově hlase jasně znamenala příkaz. Severus beze slov přikývnul.
"Pak ti tedy přeji hodně štěstí, můj chlapče."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nezahálel a okamžitě poslal po skřítkovi Potterovi zprávu, aby se v sedm hodin večer dostavil do učebny lektvarů. Bylo to ideální, neboť ten kluk neměl tušení, že nepůjde o hodinu nitrobrany a určitě přijde.

Celý den se pak lektvarista - kromě strhávání bodů a ironickým poznámkám k žákům - zaobíral tím, jak k celé věci přistoupit. Stále ještě neměl s Potterem dořešenou celou záležitost s Umbridgeovou.

Profesorka obrany totiž nelenila a během vánočních prázdnin vymyslela spoustu nařízení, které teď školník zatloukával do stěny u Velké síně. Začínalo jich být takové množství, že k tomu potřeboval dokonce i žebřík.

Umínil si tedy, že z Pottera dostane informace a zároveň mu jasně ukáže, že pomlouvat svého profesora a navíc smrtijeda se nevyplácí. Jakmile ale odbyla sedmá hodina a Potter po zaklepání vstoupil do jeho komnat, Severusovi se zatmělo před očima vztekem.

Neviděla totiž Harryho, nýbrž Jamese, jak na něj pohrdavě shlíží skrze své obroučky a čeká na svou další příležitost, jak mu udělat ze života peklo. Zatímco Severus trpěl vnitřní krizí, Potter došel až k němu.

"Jste v pořádku, pane?" měl tu drzost se zeptat a Severus vnitřně běsnil. Dokonce se i snažil tvářit, že se o svého učitele zajímá.
"V naprostém, Pottere," odbyl ho tedy stroze a vytáhl hůlku.

Potter ho napodobil, na tváři koncentrovaný výraz, který se změnil na zmatený, když ho lektvarista odzbrojil a jeho hůlku vložil do kapsy svého hábitu. Podíval se na svého studenta, který na něj trochu podezíravě koukal.

"Na nitrobranu nebude třeba, abyste měl v ruce hůlku, Pottere. Jedná se o úkol pro vaši mysl, nikoliv magii. Netroufám si pomýšlet, že byste se obtěžoval najít si materiály k tomuto umění, takže mě dobře poslouchejte, neboť vám to nehodlám opakovat dvakrát," oznámil studentovi chladně a Potter na něj vrhl vzdorný a trochu dotčený pohled.

"Já si ale materiál sehnal, pane," zněl trochu podrážděně, když promluvil, ale díval se profesorovi přímo do očí. "V knihovně jich sice nebylo tolik, z kterých bych vyčetl něco zajímavějšího, ale základy znám."

"Výborně," odtušil Snape a pozvedl hůlku. "Pak pro vás tedy nebude problém začít ihned, Pottere, mám pravdu? Legilimens!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama