24. Nezákonně, neefektivně a nesmyslně

13. ledna 2017 v 20:41 |  Spoutaní

WATTPAD

24. Nezákonně, neefektivně a nesmyslně

Vpád do Potterovy mysli bylo ve skutečnosti obtížnější, než si zprvu myslel, když na něj použil Legilimens. Počítal s tím, že si kluk nic o nitrobraně nepřečetl a moment překvapení ho nakonec dorazí.

Ovšem Potter stihl zbudovat jakousi napodobeninu "zdi", ve snaze zabránit profesorovi přístup do své mysli. Pro Severuse nebylo těžké jeho imaginativní ochranu jednoduše srovnat se zemí, ale musel ke své nechuti přiznat, že i přes okamžitý útok se Potter vzchopil alespoň pokusit se o obranu před jeho vpádem.

Po téhle zdi ovšem vtrhl přímo do centra klukovi mysli a všechny myšlenky kolem zběsile probíhaly a motaly se. Potter zjevně nepochopil pasáž, kde měl svou mysl vyčistit, aby panika z vpádu cizího kouzelníka nezaujala místo v jeho hlavě.

Snape byl zkušeným nitrozpytcem, takže mu nedělalo sebemenší problém se obrnit proti chaotickému uspořádání Potterovy mysli a jednoduše se začal hrabat v jeho vzpomínkách. Potter se chabě snažil o odpor a přesto lektvarista věděl, že se tomu klukovi nějak daří chránit vzpomínky, které opravdu nechce nikomu ukázat.

Přestal tlačit a rozhlédl se po myšlenkách a vzpomínkách v popředí, tedy tam, kde byli jeho nejčerstvější vzpomínky.

Potter, který schází ze schodů do společenské místnosti nebelvíru... Weasley, jenž ho častuje nepříjemným pohledem a poznámkou, která Pottera zcela očividně raní, ale Severus je zcela odříznutý od zvuku... Potterova cesta do sklepení... Pokusy ovládnout svou mysl... Panika... tolik paniky...

Opustil Potterovvu mysl a znuděně se podíval na studenta, který ležel na zádech a snažil se nabrat vzduch. Protočil očima a ledabyle mávl hůlkou, aby ho kouzlem praštil do zad. Chlapec se tak konečně nadechl a pak se ohnivě, a trochu vratce postavil na nohy.

Konečně Severus měl reakci, kterou mohl očekávat. Něco se konečně vyvíjelo podle normálního běhu věcí. Potter na něj teď zíral s neskutečnou zuřivostí a cokoliv dalšího se v jeho blýskajících smaragdových očí naprosto ztratilo.

Lektvarista v tu chvíli viděl v jeho očích svou bývalou přítelkyni, ale místo toho, aby ho ten pocit zklidnil a přiměl sledovat celou věc s odstupem, pouze ho to naštvalo. Protože ty oči byly schovány za obroučky brýlí a kšticí střapatých vlasů. Nenáviděl Jamese Pottera a nesnášel, že i mrtvý se mu mohl takhle krutě mstít.

"Co to sakra bylo?!"
Snape se podíval na svého žáka a věnoval mu nepříjemný úšklebek.

"Pět bodů z nebelvíru. Takhle se s profesory nemluví, Pottere," sdělil mu a spokojeně sledoval, jak se student zachmuřil ještě víc. "A pro vaši informaci - toto byl Nitrozpyt. Chtěl jste se učit a chtěl jste, abych vás učil já, tak prosím."

Potter sevřel ruce v pěst a už otvíral pusu, aby mu jistě vmetl do obličeje nějakou peprnou poznámku, za niž pochopitelně ztratí body. Snape založil ruce na hrudi a s dravčím pohledem na něj zíral.

K jeho překvapení Potter jen podrážděně vydechl, jeho ruce uvolnily své křečovité sevření a podíval se zpříma na svého profesora. S odhodláním. Severus si málem odfrkl nad tím pošetilým nebelvírským gestem.

A pak ten pitomec otevřel pusu, aby si zarazil další hřebík do vlastní rakve.
"Můžeme pokračovat."

Snape svůj vztek ventiloval dalším drážděním.
"Můžeme pokračovat, pane."

Potter zaskřípal zuby.
"Můžeme pokračovat, pane."
"Legilimens!"

Nebelvír se opět pokusil o stejnou taktiku a profesora tak uvítala další narychlo vystavěná zeď. Nebylo těžké ji zbořit, neboť s tím počítal a také proto, že na nitrobranu reaguje spousta nevyučených kouzelníků úplně stejným způsobem. Zbytečným.

Znovu se dostal k vzpomínkám, které se odehrály v nejbližší době, ale k jeho frustraci opět nemohl zaslechnout Weasleyovou poznámku k příteli. A Severus byl zvědavý člověk, takže se do Pottera nemilosrdně pustil a narážel do vzpomínky, aby se dozvěděl o celé hádce.

Náhle pocítil ostrou bolest ve vlastní obraně a byl nucen vystoupit z Potterovy mysli, aby se ujistil, že jeho obrany jsou stále na místě. Byly naprosto neporušené, takže to znamenalo jediné. Otočil se k zhroucené postavě na zemi.

Potter měl ruku obmotanou kolem své bránice, jako by měl obavu, že se rozsype. Třásl se a dávil, i když se očividně snažil klidnit svůj rozbouřený žaludek.

"Seberte se," okomentoval to chladně Snape a snažil se nemyslet na Albusův nesouhlasný pohled, který se zjevil v jeho hlavě. "Pokud nedokážete odrazit mě, věřte, že Pánovi zla neodoláte ani náhodou."

Potter neodpověděl, ale ruka, kterou se objímal, se zatnula v pěst. Očividně mu nebylo tak špatně.
"Pokud hodláte zvracet, ujišťuji vás, že si tu podlahu osobně uklidíte. Zubním kartáčkem."

Trvalo to pár minut, než se sebral z podlahy a i když se musel opírat o roh lavice, vzdorně vzhlédl do očí profesora. Vztek byl mnohem patrnější, než prve. A to nutilo Snapea pokračovat dál.

"Povězte mi, pane Pottere, proč si myslíte, že se kouzelníci a čarodějky učí nitrobranu? Proč pokládají za důležité, aby tuto schopnost mistrně ovládali?" otázal se ho zcela klidně, čím ho trochu vyvedl z míry, než posměšně dodal. "I když někteří se nejspíš nikdy nedostanou ani ke slabé obraně."

"Aby jim nikdo nemohl číst jejich myšlenky," odpověděl Potter a na Snapeovo zamračení neochotně dodal. "Pane."
"Zcela špatně, Pottere," odvětil sladce Snape. "Dělají to proto, že si chtějí uchovat tajemství. Víte, co to znamená, uchovat tajemství?"

"Samozřejmě, že to vím," opět se naštval, ale zároveň dělal nechápavého.
"Vskutku?" ušklíbl se jízlivě lektvarista. "Naše malá celebrita, že umí udržet nějaké tajemství? Nebyl jste to náhodou vy, co mi básnil o svém protizákonném kroužku a prozrazoval jména studentů, co se vašich schůzek účastní?"

Potter zbledl a pak se nevěřícně podíval na profesora. Vztek zcela zmizel. Snape se znovu ušklíbl. Copak se ten kluk nikdy nic nenaučí? Důvěřovat zmijozelovi? Znovu se obrnil ve své mysli a vyrazil do útoku.

Potřeboval toho spratka dostat tam, kam potřeboval. Jen, co se mu přizná, že to byl on, kdo vypustil ty zprávy o jeho sňatku. Pak ho klidně nechá běžet napráskat vše řediteli.

"Vaše nebelvírská naivnost vás opravdu nešlechtí. Ve skutečnosti je to něco, co vás jednou může přivést do opravdového maléru. Věřil jste zmijozelovi, Pottere? Opravdu?"

"Řekl jste, že mi chcete pomoct!" obvinil ho student a upřímnost v jeho slovech byla téměř hmatatelná.
"Řekl jsem to, co jste potřeboval slyšet!" odsekl profesor. "Doufal jsem, že budete natolik kompetentní, že vaše schopnosti budou jednou k užitku a nikoliv ke škodě!"

Záměrně použil všechny páky, které na něj měl. Potterovi se zablesklo v očích, než se konečně rozkřičel.

"Vy odpornej bastarde! Vy jste vážně ten největší parchant na světě. Měl jsem dát Hermioně za pravdu, že je to úplná pitomost, abyste se změnil. Vůbec nechápu, jak vám Brumbál může důvěřovat. Jste ještě horší, než Umbridgeová - ta se aspoň nepřetvařuje, že mě nenávidí!"

A dřív, než mu mohl Severus odebrat body nebo napařit další školní trest, Potter sebral svou tašku ze země a vyběhl z učebny. Jeho kroky se ozývaly o to hlasitěji, že za sebou ani nepráskl dveřmi. Severus zaskřípal zuby a rychlým krokem zamířil do svých komnat.

Zarazil se, když vstoupil do svého obydlí a přivítalo ho naprosté ticho. Žádná známka toho, že by se tu nacházela Kate. Vstoupil do ložnice a jeho oči přistály na kusu pergamenu, položeného na jeho nočním stolku. Okamžitě poznal Kateiino písmo.

Jsem ve firmě - potřebovala jsem něco zařídit. Omlouvám se,

že jsem ti to neřekla dřív, ale od rána jsi vypadal napjatě a nechtěla jsem tě zatěžovat.

Nečekej na mě, přijdu pozdě v noci nebo až ráno.

Kate

Hodil pergamen zpět na noční stolek a mrzutě se vydal směrem k laboratoři. Zrovna když potřeboval trochu ventilovat a jediná osoba, s níž se s klidem mohl pustit do hádky, aniž by se obával, že bude jednosměrná, byla merlinvíkde.

Nestihl se ani zamyslet nad tím, o jaký lektvar se dnes pokusí, když se před ním objevil jeden z domácích skřítků a uctivě se mu poklonil. Pak spustil tak rychle, že mu Severus sotva stačil rozumět.

"Pan ředitel poslal Tinkyho, aby vyřídil panu Snapeovi, že je očekáván v ředitelně, pane."
"Vyřiď řediteli, že se za ním stavím ráno," zavrčel na skřítka a pokusil se ho obejít.

Tinky se mu ale rozhodně postavil do cesty a hrdě zvedl hlavu, aby na kouzelníka dobře viděl. Vypadal odhodlaně, i když se mu třepala malá bradička.
"Pan ředitel si přeje profesora Snapea hned."

A bez toho, aby se ptal, obtočil své dlouhé prsty kolem Snapeova zápěstí a přemístil je.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Řekla bych, že školní trest jim neuškodí."
"Velice rád Potterovi vysvětlím, kde jsou meze slušného chování."

"Nemyslela jsem s tebou, Severusi. Ani náhodou ti ho nesvěřím do péče."
"Co tím chceš naznačit? Že nejsem schopen vysvětlit etiketu tvému zlatému chlapci?"

"Kolegové!" přerušil je hlasitě ředitel a zastavil se před dveřmi ošetřovny, aby se k nim mohl otočit. Stáli proti sobě jako navztekaní kohouti na jednom smetišti. "Byli byste tak laskavi a chovali se jako dospělí? Hodláte vstoupit do nemocničního křídla, abyste čelili svým studentům a zatím dosahujete pouze hašteření na úrovni mateřské školky."

Oba se na sebe ještě chvíli nepříjemně mračili, než se Minerva narovnala a postoupila kupředu. Obešla Brumbála a stiskla kliku. Muži ji ihned následovali až k nejjižnější části lůžkového oddělení, kde už se Madame Pomfreyová snažila ošetřit své pacienty.

"Díky Merlinovi, pane profesore!" vydechl spokojeně Malfoy, když zahlédl svého ředitele koleje a pohodlněji se opřel snad do pěti polštářů, které za sebou měl. "Už jsem si myslel, že tu budu muset s Potterem hnít déle, než je nutné."

"Ten pocit je vzájemný," zamumlal skrze zaťaté zuby Potter, který na rozdíl od zmijozela seděl na okraji své matrace a opatrně si tiskl žebra

"Rád bych vám popřál příjemný večer, pánové, ale to by zřejmě nebylo na místě," vložil se do jejich debaty řediteli pochmurně, ale s neoblomnou autoritou a oba chlapci zamumlali svůj pozdrav.

Potter svůj pohled nezvedl, i když musel cítit zkoumavý pohled své ředitelky koleje i Brumbála. Malfoy na druhé straně se tvářil tak samolibě, jak jen to se zlomeným nosem dokázal. Severus by momentálně nejraději svému kmotřenci také jednu vrazil.

Pohled hlavy koleje ho ale nějakým nesmyslným způsobem povzbudil.
"Mohli bychom už celou situaci ukončit? Potter mě napadl a-"

"Všichni jsme už slyšeli vaši verzi, pane Malfoyi," utnula ho chladně McGonnagalová a Snape jí za to věnoval nepříjemný pohled.

"Harry," přerušil jejich případnou hádku Brumbál, když promluvil na chlapce, který se na kohokoliv z nich stále odmítal podívat. "Mohl bys nám říct, co se stalo?"

"Zaútočil jsem na Malfoye," odpověděl řediteli a v jeho hlase vřel vztek.
Malfoy se samolibě usmál, než Potter pokračoval ve svém přiznání.
"Nazval moji matku mudlovskou šmejdkou."

Ticho, které nastalo, bylo natolik tíživé, že i Malfoy pochopil závažnost situace. Zbledl, ale poznal to na něm pouze jeho profesor lektvarů. Ten byl k překvapení obou studentů první, kdo ticho prolomil.

"Školní trest, pane Malfoyi."
"Školní trest?" zopakoval po něm nevěřícně zmijozel a než stihl pokračovat, byl přerušen svým vedoucím koleje.
"A vašemu otci to papouškovat nemusíte. Sám se postarám o to, že se Lucius dozví o vašem přestupku."

Malfoy vytřeštil oči a poprvé za celý večer v nich byl vidět strach. Severus věděl, že chlapce ani trochu nezajímá, když vypouští nadávky na adresu nečistokrevných kouzelníků a čarodějek. A Luciusovi to bylo upřímně také jedno.

Ale pokud Draco dostal nějaký disciplinární trest, znamenalo to pro Malfoyovi jistý druh potupy. Severus tyhle povrchní věci naprosto vypouštěl, ale bylo to to jediné, co na mladého dědice působilo. Jeho otec.

"Svůj trest si odsloužíte s profesorkou McGonnagalovou," oznámil k opětovnému šoku zmijozela i své kolegyně.
Otočil se k Minervě a ta po chvíli zkoumání jeho výrazu rázně přikývla, načež se obrátila ke svému lvíčeti.

"Pane Pottere," promluvila a počkala, až dotyčný zvedl oči, než pokračovala. "Také máte školní trest. S profesorem Snapem."
"Ano, paní profesorko," odpověděl s hlavou opět skloněnou.

Poprvé za spoustu let se pak stalo něco, čehož Severus nebyl svědkem pěkných pár let. Malfoy zrůžověl a zcela zapomněl na své vychování i na to, jak se chová zmijozel. Odstrčil od sebe lékouzelnici a vrhl se na Pottera, který to nečekal, neboť k němu byl otočený zády.

Oba chlapci skončili na zemi a podle ostrého nadechnutí drobnějšího chlapce to nebylo právě jemné přistání. Severus s Minervou se k nim okamžitě vrhli, ale než stihli odtrhnout Draca Malfoye od jeho nemesis, Potter schytal několik nepěkných ran do hlavy.

Severus byl vzteky bez sebe, když za klopu hábitu odtrhl Malfoye od Minervy a donutil chlapce, aby se mu podíval do očí. V těch se pomalu vytratil vztek i podrážděnost. Jeho oči se ale přikovaly na podlahu, kde právě Brumbál Harrymu opatrně pomáhal opřít se o noční stolek.

Z rány na hlavě, kterou mu způsobila Malfoyova pěst stékala krev tak rychle, jako když obrátíte vodovodní kohoutek. Poppy ihned začala pronášet složitá kouzla, aby zastavila krvácení a ředitel donutil chlapce vypít jeden z lektvarů, který ho měl udržet při vědomí. Nezabral, protože Potter během další minuty viditelně odpadl.

Snape měl pocit, že svého kmotřence zabije, když se otočil k třesoucí se postavě vedle sebe. Než stihl jakkoliv proti blonďákovi zakročit, jeho zápěstí pevně stiskla Minerva. Podíval se na ni. V jejích očích bylo snad daleko větší nebezpečí, než kdy viděl v očích Temného Pána.

Pustil Malfoye, který trochu úlevně vydechl. Hlupák, pomyslel si Severus, když se na zmijozela otočila vedoucí nebelvírské koleje.

"Myslím, že dvacet bodů dolů bude adekvátní, nemyslíš, Severusi?" otázala se lektvaristy, aniž by spustila pohled z chlapce před sebou.

Snape svou odpovědí překvapil sám sebe.
"Řekl bych, že třicet bodů mu jistě připomene, do jaké koleje patří a jak by se měl chovat."

Minerva mávla hůlkou směrem k počitadlům, než se opět obrátila k Malfoyovi, který vypadal, že se zhroutí. Ať už z nepřirozeného chování mistra lektvarů nebo z toho, co sám provedl.

"A školní trest," promluvila nekompromisně. "A nemyslete si, že je to ten, který jste již dostal. Tento se bude týkat vašeho nesmyslného útoku na pana Pottera. Odsloužíte si ho se mnou a to ihned. I kdybyste měl strávit v mém kabinetě celý zbytek noci."

S tím odvedla šokovaného Malfoye z ošetřovny. Nikdo se ji nepokusil zastavit. Snape se otočil k lůžku, na kterého Pottera přemístili. Poppy stále mumlala zaklínadla a Albus seděl na volné stoličce, chlapcovu ruku ve svých dlaních.

Poppy kmitala kolem Pottera, zatímco oba muži zírali na bledou a nehybnou tvář. Po dalších pěti kouzlech si Poppy úlevně vydechla a poodstoupila.

"Počkáte tu, pane řediteli? Potřebuji najít patřičné lektvary a přinést pár obvazů."
"Samozřejmě, Poppy," ujistil ji ředitel.

Poppy kývla na Severuse, který uhnul, aby mohla projít do svého skladu na konci chodby a přemístil se na druhou stranu lůžka.

"Přál bych si, abys Harryho viděl takového, jaký je."
Severus sebou trhl a podíval se na ředitele, který ho pozoroval skrze půlměsícové brýle.
"Není náhoda, že se potuloval po zmijozelském sklepení, že ne?" optal se ho.

Lektvaristovu odpověď přerušil vytřeštěný domácí skřítek Tinky, který se s prásknutím objevil po Brumbálově boku. Okamžitě se uklonil a začal žmoulat kus povlečení, které měl na sobě.

"Tinky nerad ruší. Tinky si spálí prsty žehličkou, ale profesorka Umbridgeová se objevila u profesorky McGonnagalové a tropí nehorázný rámus a vyhrožuje profesorce McGonnagalové, že ji vyhodí, pane."

Albus opatrně položil Potterovu ruku zpět na deku a s nebezpečným leskem v očích se obrátil ke skřítkovi. Ten se bázlivě skrčil, ale uklidnil se, když se ředitel mírně usmál a položil svou ruku na skřítkovo rameno.

"Udělal jsi dobře Tinky," pochválil ho a poté se otočil k lektvaristovi. "Nemohu dovolit, aby Minerva profesorku Umbridgeovou přeměnila do netopýra nebo hůř... Buď tak laskav a počkej na Poppy, Severusi."

"Samozřejmě, řediteli," odvětil klidně lektvarista a vyčaroval si k Potterovu lůžku vlastní stoličku. "To by bylo velice nemilé, kdyby se profesorce Obrany stala nějaká nehoda."

"To jistě bylo," mrkl na něj ředitel a poté zamířil ke dveřím. Tam se překvapivě zastavil a otočil se zpět k mladšímu kolegovi. "Původně jsem tě chtěl pozvat do ředitelny zcela z jiného důvodu. Již jsme se dopátrali toho dotyčného, který narušil tvé soukromí. Byl to pan Thomas. Jeho otec si nedávno koupil nějaký obchod na Příčné ulici a Catherine v něm patrně šla nakoupila tvůj přívěsek draka, který od prázdnin nosíš na krku."

Severus se bezděky dotkl amuletu a přejel po něm prsty. Ředitel se na něj naposledy smutně usmál.
"Myslel jsem, že bys to chtěl vědět."

Pak už tiše vyklouzl z místnosti a nechal mistra lektvarů samotného s bezvládným Potterem na lůžku. Než se stihl vzpamatovat ze všech informací, které právě získal, dveře skladu se otevřely a Poppy zabraná do čtení pergamenů a s rukama plnýma různých lahviček mířila k nim.

Jakmile přešla k posteli, odložila všechny své zásoby na postel k Potterovým nohám a vytáhla hůlku.
"Renervate!"

Potter sebou škubl, když otevřel oči a zasténal, jakmile jeho tělem projela bolest. Ihned svou ruku obtočil kolem hrudníku, ale nemohl se nijak bránit, když mu Poppy vlévala do krku jeden lektvar za druhým a hůlkou připevňovala obvazy k jeho zbitému tělu.

Když skončila, zadívala se káravým pohledem na chlapce před sebou.
"Je mi líto, pane Pottere, ale poslední lektvar proti bolesti, jsem použila včera. Ulevila jsem vám kouzlem, jak nejlépe jsem dovedla, ale víc pomoci nemůžu. Ne pro tuto chvíli."

Potter kývl, ale na jeho obličeji se objevila grimasa a jeho stisk na hrudi zpevněl.
"A na ta žebra si moc netlačte. Máte je pohmožděná," oznámila mu a nekompromisně přes něj přehodila deku. "Nevím, co jste si myslel, když jste ani nepoužil hůlku."

V mistrovi lektvarů hrklo, než přivřel oči. Ve vrchní kapse pláště ho u srdce tlačila cesmínová hůka. Hůlka, kterou Potterovi sebral při jejich... hodině nitrobrany. Otevřel oči a byl překvapen, že ho Potter neprásknul.

Ať už předtím řediteli, nebo Minervě. Neřekl vůbec nic a Poppy poté se zmateným zamračením změřila klukovi teplotu.
"Přes noc tu zůstanete a ráno uvidíme, jak vám bude," prohlásila a podívala se na Severuse. "Můžeš klidně odejít, Severusi. Zvládnu to."

"Profesor Brumbál mě požádal, abych chlapce ohlídal, dokud neusne," lhal bez okolků Snape a zněl velmi přesvědčivě.
Poppy tedy nakonec váhavě přikývla.
"Dobrá," a s tím popřála dobrou noc oběma a odešla do svých vlastních komnat u ošetřovny.

Snape sáhl do své kapsy v plášti a položil Potterovu hůlku na noční stolek. Když se podíval na chlapce, bylo mu jasné, že ho pozoroval od chvíle, kdy se zmínil o řediteli. Propaloval ho intenzivním pohledem, ale nebylo jasné, jestli se na něj rozkřičí nebo ne. Severus kolem nich umístil diskrétní kouzla.

"Ředitel nic takového neříkal," začal Potter.
"To neříkal," souhlasil lektvarista, aniž by svou lež popíral a sledoval svého žáka.

"Proto jste mě dneska tak dusil?" zeptal se Potter a než se profesor stihl domáhat vysvětlení, pokračoval. "Myslel jste si, že jsem vytroubil vaše tajemství? To nemám... ale vlastně proč vám to vykládám. Ať budu tvrdit cokoliv, uděláte si na mě takový názor, jaký se bude líbit vám."

"Pozor na pusu, Pottere," zarazil ho varovně lektvarista a svraštil obočí. "Je možné, že jsem se mýlil."
"To měla být omluva?"

"Pět bodů dolů."
"Strhněte jich klidně tisíc, pane," odsekl Potter.

"Možná bych měl," odvětil nebezpečně Snape. "Třeba by vás to naučilo dobrému chování."
"A nebo taky ne. Vy byste- dobrý večer... paní Snapeová."

Severus se prudce otočil a skutečně se ocitl tváří v tvář s Kate. Ta s naprostým klidem přešla k nim a políbila svého muže na tvář. Poté se otočila k Potterovi, který naprosto nevěděl co se sebou. Rozhodně se ale vyhýbal pohledu na svého profesora.

"Dobrý večer, Harry. Zase na ošetřovně?" zeptala se, jako by byli nejlepší přátelé. I Pottera tím vyvedla z míry.
"Jo, to jsem celý já," zamumlal nervózně a posunul si brýle výš na nose.

"Rvačka?" tipla si se smíchem Kate, ale ihned přestala, když se podívala na obě zachmuřené tváře. "Hmm. Tak s kým ses porval?"

"Pan Malfoy," odpověděl za Harryho Snape a podíval se na svou ženu. Ihned se v jejích očích objevilo znechucení a odfrkla si.

"No jistě, celej tatíček," ušklíbla se a posadila se na kraj postele a pokračovala směrem k Potterovi. "Nic jiného bys od Malfoye nemohl čekat. Až vyjdeš školu, bude to lepší - budeš ho moci zmlátit a když to budeš umět dobře krýt, nikdo si toho nevšimne. A promiň zlato, ale jinak to nejde."

Potter zmateně otevřel pusu, ale Kate ho dobře mířeným uspávacím zaklínadlem poslala do říše snů. Z obličeje mu jemně sundala brýle a položila je na noční stolek. Pak se otočila k manželovi, který na ni koukal napůl šokovaně a naůl zuřivě.

"Ředitel mě za tohle zabije," procedil skrze zuby a ihned nahmatal puls na Potterově krku. Naštěstí byl v pořádku.

Otočil se ke Kate, ale ta soustředěně zírala na Pottera a Severus musel na pár vteřin zavřít oči. Opravdu proklínal svůj osud za to, čemu musel čelit.

"Provádíš nezákonný nitrozpyt," oznámil jí ostře a rozhlédl se po místnosti, jestli neměli publikum.
"Jo, a dokonalý," odvětila a pak se mírně zamračila, když vystoupila z klukovy mysli. "Ale koukám, že jsem nebyla jediná, kdo něco takového dělal, viď?"

"Přišlas mě soudit nebo co? Nejsi o nic lepší, takže si své morální poznámky nech laskavě pro sebe," zavrčel na ni a vstal ze stoličky.

"Uklidni se," doslova cítil, jak protočila očima, když vstávala z postele. "Musíme něco probrat. Je to důležitý."

"O co jde?"
"O mého otce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 15. ledna 2017 v 6:22 | Reagovat

překrásné

2 Inka | E-mail | 24. února 2017 v 21:10 | Reagovat

Tak, teraz si už naozaj dávam pauzu a nechám to na sobotu. Je víkend, takže mám čo robiť. :) Vďaka za ďalšiu kapitolku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama