25. Nepochopeni

22. ledna 2017 v 18:23 |  Spoutaní

WATTPAD

25. Nepochopeni

"Úplně mě vyšachoval. Blokuje všechny mé bankovní převody, u každé mé práce stojí tři lidi z jeho ochranky a - Nemůžu. Nic. Dělat."

S těmito slovy se naštvaně svalila na pohovku a složila hlavu do dlaní. Opatrně si protřela oči zkalené únavou a začala si masírovat spánky. Severus odložil svůj kabát, posadil se k ní a přitáhl si několik esejí šesťáků, které ještě nestihl opravit.

"Nejsem si jist, jakou pomoc čekáš ode mě," oznámil ji klidně, zatímco se mračil do prací svých žáků.

"Musíš ten klíč, co jsem ti svěřila, odevzdat jedné čarodějce. Dám ti její adresu," řekla mu a tím ho donutila přestat pracovat. Když svůj pohled zvedl, už na něj sama koukala.

"Proč jí ho nemůžeš odevzdat sama?"
"Dal mě sledovat."

"Sledovat," zopakoval zlostně. Poté se zamyslel a vážně promluvil. "Musíš pro něj být daleko nebezpečnější, než jsem si myslel."
Pozvedla obočí, a pak si odfrkla. Zcela ignorovala jeho naštvaný pohled.

"Nebezpečnější? Víš, měl bys o mém otci vědět jednu věc - je to zatracenej hajzl a manipulátor. Nejde mu o to, s jakými figurkami na šachovnici bude hrát. Jediné, co potřebuje, je mít všechny v hrsti a ovládat je tak, jak se mu to hodí. Nejsem nebezpečná, jenom potencionální hrozba. A těch se zbavuje zásadně v zárodku a ve vší tajnosti."

Dívali se na sebe dlouhou dobu, než se Kate k Severusově překvapení pousmála, utrhla kousek pergamenu, který byl po ruce a napsala na něj adresu. Poté mu kus pergamenu podala a Severus si ho převzal.

"Jmenuje se Anabelle Lesterová."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Paranoidní nebo ne, stejně se cestou ke klíči a poté k testrálí farmě paní Lesterové kryl tak efektivně, jak jen to šlo. Nebylo na škodu být opatrnější, když se jeho tchán rozhodl sledovat jeho manželku.

Nemohl tušit, jestli už nedal sledovat i jeho, čímž by mu značně ztížil jeho funkci špeha. Bylo dost náročné se skrývat přede všemi na setkáních a před Temným Pánem, nemohl si dovolit nějakou chybu.

Kate ovšem měla pravdu. Následoval ji do Příčné ulice skryt pod zastíracím kouzlem aby si ověřil její teorii. Sama mu tuto možnost nabídla a Severus svým způsobem toužil vědět, koho si to lord Morgan najal.

Ani ne pár vteřin poté, co se Kate objevila na ulici, se na ni přemístili dva kouzelníci v tmavě černých hávech a ne příliš nápadně postupovali stejným směrem, jakým šla jeho žena. Nebylo jim vidět do obličeje. Severus se zamračil, ale jak se s Kate dohodli, nemělo cenu na ně začít útočit. Ne teď.

Trochu neochotně ji nechal samotnou, zatímco jí byli v patách dvě Morganovic gorily, ale měl svůj vlastní úkol. Přemístil se tedy pro klíč a třebaže nikoho nezpozoroval, raději se vždy kryl všemožnými kouzly a několikrát se přemístil na náhodná místa, aby zabránil lapkům v případném sledování.

Na farmu se tedy dostal později, než bylo v plánu, ale zato měl jistotu, že nebyl nikým sledován. Zamířil ztichlou ulicí ke staré brance na jejím konci. Tam, jak byl instruován svou ženou, přiložil hůlku k jedné z větví keře.

Branka se ihned na to modře rozzářila a když stiskl kliku, cítil, jak ho Fideliovo zaklínadlo pouští dovnitř. Rozhlédl se po pozemku a již zdálky viděl několik testrálů v ohrad, jenž s jeho příchodem zvedli hlavy a zadívaly se na něj.

Jako všechna kouzelnická zvířata měla tu schopnost vycítit kouzelníka. Testrálové byli o to speciálnější, neboť vycítili kouzelníky a čarodějky, které někomu vzali život. Čím větší vrah, tím víc je ta osoba lákala.

Severus se donutil přestat zatínat pěsti a co nejvyrovnaněji se pustil pěšinkou podél domu a poté k sovinci, který vypadal spíše jako přerostlá klec. Minul testrály, kteří se k němu dychtivě přibližovali a zastavil se u dveří sovince.

Zaklepáním se ohlásil, než vstoupil dovnitř na vyzvání majitelky. Paní Lesterová, jak tipoval, k němu byla otočena zády a čistila peří jednomu výrovi, který zahoukal a sjel příchozího moudrýma očima od hlavy až k patě.

Tiše houknul a opatrně klovnul svou pečovatelku do prstu, kterým se probírala v jeho peří. Ta se otočila a když si všimla Severuse, položila výra na bidýlko a oprášila si ruce. Severus si nemohl nevšimnout toho letmého pohybu její pravé ruky ke kapse na pracovní zástěře.

"Přišel jsem vám předat klíč k vašemu trezoru, madame Lesterová," oznámil ji a pomalu vytáhl klíč z kapsy.
Schválně nechal své ruce volné, i když měl také chuť sáhnout po své hůlce, jako ona, ale věděl, že mu musí důvěřovat, a to by se nestalo, pokud by měl v ruce hůlku. Obezřetně se na něj podívala, než si klíč vzala přivolávacím kouzlem.

Stále mu nevěřila, ale napjatost v jejím těle se zmenšila. Zatímco si prohlížela klíč a zkoumala, zda je pravý, Severus měl možnost si ji prohlédnout. Nevypadala nijak nebezpečně a tipoval jí něco málo přes čtyřicet let.

Přesto v ní ale byla jakási energičnost a divokost. Něco s čím by si nechtěl zahrávat, protože si byl jist, že v případě ohrožení se i tato na pohled laskavá žena může změnit v krvelačného zabijáka. Viděl to již několikrát.

Přestal se svým zkoumáním, neboť Annabelle skončila s legitimací klíče ve své dlani. Když vzhlédla, věděl, že mu na jisté úrovni věří. To bylo dobře.

"Poslala vás slečna Montgomeryová, mám pravdu?" zeptala se ho. "Měla spoustu problémů s tím, aby mi ten trezor společně s bankovním účtem zařídila. Morganovi nejsou příliš šlechetní a shovívaví, pokud pro ně nemáte dostatek financí."

"To máte naprostou pravdu," přisvědčil a snažil se přijít na to, proč tu Kate vystupovala pod falešným jménem. "Slečna Montgomeryová mě zastihla u Gringottů a měla obavy, že vám klíč nebude schopna sama předat a poprosila mě, abych ho předal já. Zdála se mi být trochu ve stresu."

"A jak by ne," zasmála se trochu hořce Anabelle a otočila se zpět k výrečkovi. "To děvče už znám přes osm let, když teprve dosáhla plnoletosti. Nevím o ní mnoho, nerada mluvila o své rodině nebo svých problémech a já ji nenutila. Je to dobré děvče s velkým srdcem. Vidíte to?"

Rukama ukázala kolem sebe, když se k němu otočila a v očích měla něhu.
"Tohle všechno tu mám jenom díky ní. Ona tuhle farmu drží na nohou."
"Finančně," pochopil Severus, ale Anabelle jen s úsměvem zavrtěla hlavou.

"Ale kdepak. Pečovala o testrály, sovy i další zvířata, co se tu jen objevila. Vždy na všechna zvířata dávala pozor a vypomáhala, kde mohla. Dříve sem chodívala daleko častěji, než teď, pravda, ale nikdy se o nás nepřestala zajímat a starat. I kdyby mi nedala ani jediný svrček, vždycky by tu byla vítaná."

Její upřímnost byla cítit na míle daleko. Očividně pro ni Kate hodně znamenala a Severus věděl, že to platilo i opačně. To poznal z pohledu své ženy, když ho požádala, aby předal Anabelle Lesterové klíč.

"Jsem rád, že jsem vás poznal, ale mám ještě další pochůzky," prohodil tedy nenuceně a snažil se nebýt příliš hrubý ve svém spěšném odchodu.

"Ale jistě, nechci zdržovat," odmávla jeho chabý pokus o takt a usmála se. "Pozdravujte ode mě Kate."
"Budu," ujistil ji. "Mějte hezký den, madame Lesterová."
"I vy, pane."

S tím se otočila a věnovala se opět svým zvířatům. Severus trochu zaraženě vyšel ze sovince a zamířil po pěšince kolem domu ke staré brance. Bylo jasné, že mu důvěřovala, ale nechápal, jak mohla tak bezostyšně mluvit o sobě i Kate.

Neznala ho, nezeptala se ho na jméno a pouze na základě toho, že ho poslala Kate, mu věřila. Bylo to zvláštní, sledovat někoho, kdo se nebojí, když za ním přijde neznámý kouzelník a kdo necítí paranoiu, že je sledován.

Zahloubán v myšlenkách, ale bez toho, aniž by polevil v ostražitosti, se přemístil zpět k bradavickým pozemkům a zamířil do svých komnat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Našel jsi ji?" vrhla se na něj jeho žena v předsíni, ještě než si stihnul sundat kabát.
"Předal jsem tvůj klíč," protáhl otráveně a prosmýkl se kolem ní, aby si mohl odložit.
"A... jak se má?"

Pouze zaváhání v jejím tonu ho donutilo se k ní otočit. Snažila se vypadat nenuceně, ale jedna z jejích slabých stránek byla, že pokud šlo o někoho, kdo jí byl blízký, neuměla se ovládat. Měla tedy o Lesterovou obavy.
"Je v naprostém pořádku," ujistil ji suše a poté váhavě dodal. "Zdraví tě."

Na tváři se ji objevil široký úsměv a úleva v jejích očích byla viditelná. Znovu ho překvapilo, když k němu popošla a objala ho. Obtočila své ruce kolem jeho krku a vytáhla se na špičky, aby ho nenutila se ohnout.

Snažil se necítit lítost, když ho s úsměvem propustila a vešla do obýváku dřív, než stihl adekvátně zareagovat. Následoval ji a opět se posadil ke svým školním povinnostem. Zamračil se již u první věty v eseji pátých ročníků a přimhouřil oči, když si povšimnul jména v pravém horním rohu.

"Děje se něco?" vytrhla ho z myšlenek Kate a postavila před něj šálek s kávou.
"Ten amulet, který jsi mi dala," začal a zvedl pohled od pergamenů před sebou. Kate mírně ztuhla, jako by se připravovala na to nejhorší, co jí může říct. "Kde jsi ho koupila?"

"V obchodě na Příčné," odpověděla zmateně, ale očividně byla ráda, že se nezlobí. Alespoň ne na ni.
"Který to byl obchod?"

"Nějaký nový krámek. Nikdy předtím jsem si ho nevšimla. Proč?" zatvářila se obezřetně a odložila svou vlastní kávu.
"Jeho majitelem je totiž jistý pan Thomas, otec jednoho z mých studentů."

"A?" stále nechápala, kam tím míří.
"Jeho synátor po celé škole roznáší klepy o mé nové ženě a baví tím všechny své spolužáky. Myslel jsem, že dokážeš být opatrná, pokud je to třeba," řekl jí ostře.

"Nevěděla jsem, že naše manželství je nějakým tajemstvím. Možná, kdyby ses mi to obtěžoval říct, nebudu to pokládat za běžnou věc," vrátila mu to stejně ostře.

"Možná jsem jen doufal, že použiješ mozek a nebudeš z nás dělat hlavní senzaci měsíce. Umíš si představit, jak dlouho jsem si tu budoval svoji reputaci? Nedřel jsem tak jen proto, aby se mi studenti vysmívali."

"Takže se za mě teď stydíš? Cítil by ses líp, kdybych tady nebyla? Nebo kdybychom se nevzali? To mi tím chceš říct?!" obořila se na něj naštvaně.
"Rozhodně bys mi tím usnadnila život," zavrčel stejně naštvaně.

Místo toho, aby ji rozhněval ještě víc, se zcela zarazila. Dívala se na něj nečitelným pohledem, ale vztek byl zcela pryč. Poté se bez jakýchkoliv dalších řečí postavila a odešla do ložnice. Nepráskla dveřmi, ale dobře slyšel zamykací kouzla, která na dveře uvalila.

Zíral na zavřenou místnost a poté se s novým vztekem obrátil k esejím před sebou. Tohle tomu spratkovi rozhodně neprojde.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus se neobtěžoval vypadat klidně, když rázoval do učebny lektvarů. Celou noc strávil opravováním esejí a poté byl nucen přespat na pohovce v obýváku, protože Kate ho odmítala pustit do ložnice.

Neměl tušení, v čem byl problém. Ani jeden tuhle svatbu nechtěli a on jen verbálně vyjádřil jejich myšlenky. Frustrovaně pomyslel na to, že špeh a mistr nitrobrany - stejně nebyl schopen porozumět ženskému pohlaví.

Ale mohl si svůj vztek vybít na někom jiném. A Minerva si o tom může myslet, co jen bude chtít. Rozrazil dveře do učebny a všichni studenti ihned zmlkli. Rychle přešel až ke katedře, práskl dveřmi a zadíval se na přítomné páťáky. Jeho zmijozelové měli ve tvářích mírné obavy, dokud neuviděli pohled, kterým častoval nebelvírské.

To je uklidnilo a spiklenecky se po sobě podívali. Snape na ně nereagoval, ale nebelvírští se se špatně skrývanou zlobou a odevzdáním dívali na své stoly. Severus se narovnal a hůlkou přivolal štos pergamenů.

Dalším mávnutím hůlky se pergameny rozletěly ke svým vlastníkům. Nebelvírští rezignovaně sledovali své výsledky a zmijozelští potěšeně poukazovali na své dobré známky. Jediný pergamen, který nepřišel ke svému majiteli měl Severus na stole před sebou.

Schválně počkal, než se zmatený nebelvířan odhodlal zvednout pohled. Jakmile zachytil studentův pohled, nepříjemně se ušklíbl. Otočil se k tabuli, na niž nechal vyvstat pokyny k dalšímu lektvaru a s klidem se posadil za katedru.

Všichni studenti se bez řeči dali do práce a Severus se rozhodl vyčkávat. Netrvalo to ani minutu, než se student ozval.
"Pane profesore?"

"Máte problém se zadáním, pane Thomasi?" optal se ironicky lektvarista bez toho, aby zvedl pohled z knihy, kterou si před sebou rozložil.
"To ne, pane," odvětil trochu netrpělivě. "Nedostal jsem svou esej, pane. Chtěl jsem se zeptat proč."

Ostatní studenti připravovali více či méně pečlivě své lektvary, ale bylo jasné, že téhle interakci bedlivě naslouchají. Severus konečně odtrhl pohled z knihy a s esejí v ruce vyrazil do středu třídy, kde pracoval Dean Thomas.
"Opravdu se ptáte, pane Thomasi? Tahle esej, jak tomu s hrdostí sobě vlastní říkáte, by nedokázala obstát ani u Hagrida."

Zmijozelští se pobaveně zasmáli. Severus jim nestrhl body a to je zjevně uklidnilo. Stále byli celí nesví z toho, jak naložil s Dracem Malfoyem a byli poněkud opatrní, co se týkalo jejich vedoucího koleje.
"Napsal jsem přesně, co jste chtěl," odsekl naštvaně student a měl tu drzost se na něj vyzývavě podívat.

Severus se nepříjemně ušklíbl a praštil s esejí o stůl. Thomas sebou bezděky cuknul, stejně jako několik dalších studentů.

"Měl jste sepsat výhody a použití měsíčního kamene v lékouzelnictví. Máte pocit, že vaše slátaniny o zraněních, která mohou nastat při přípravě nebo zkopírované základní informace z učebnic dosáhnou úspěchu? Buďte si jist, že to jsem od vás přesně nechtěl," uzemnil ho s klidem.

"Je to pět stop dlouhé a se vším-"

"Asi jste mě dobře neslyšel, pane Thomasi," zarazil ho ostře. "Vaše esej není známkovatelná a napíšete ji znovu. Do zítřka. A dvacet bodů dolů, za vaši neschopnost a urážky učitele. Doufám, že vás to naučí se chovat a správně psát eseje, což jsem měl za schopnost, již si dokážou osvojit žáci prvních ročníků. I Longbottom dokázal z této eseje dostat Přijatelné."

Zmíněný zrudl a snažil se být neviditelným. Zmijozelští se teď nepokrytě pochechtávali. Severus si sjednal pořádek jediným pohledem na své žáky. Ti poslušně zmlkli, ale s jízlivými úšklebky sledovali nebelvírské.

Severus se otočil k Thomasovi, který se vzteky a ponížením třásl. Lektvarista se nepěkně ušklíbl, spokojen sám se sebou. Otočil se a zamířil ke katedře.

"A měl byste sebou hodit, pokud máte v úmyslu odevzdat nějaký vzorek na oznámkování," zavolal ještě přes rameno a všichni se ihned dali do práce.

Prošel kolem přední lavice, kde se o lektvar pokoušelo nebelvírské Trio, samozřejmě pod vedením Grangerové. Zastavil se u nich a Potter ihned zvedl pohled. Také v něm neviděl žádný vztek, prostě jen rezignovanost.

"Nezapomeňte na váš dnešní trest, Pottere. V sedm hodin," oznámil mu tedy ploše, protože se nezmohl na žádnou nadávku.
"Ano, pane."

S tím se vrátil zpět k lektvaru, ignorujíc zmatené pohledy svých přátel i neústupný pohled svého profesora, který se přemístil za katedru.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když Potter zaklepal na dveře kabinetu lektvarů, bylo teprve třičtvrtě na sedm. Severus podmračeně vpustil žáka dovnitř, ale neodpustil si poznámku o tom, že se nemůže dočkat trestu. Absence jakékoliv sarkastické odpovědi ho zmátla a znejistěla.

Potter se posadil na židli a čekal na své pokyny. Jeho ramena byla stažená, a Severus nemohl odhadnout, zda to bylo stresem, či nedostatkem spánku, kterým očividně trpěl vzhledem k temným kruhům pod očima a jemným třesem těla.

"Je vám dobře, pane Pottere?"

Oslovený se zarazil a zíral na lektvarista, jako by mu narostla druhá hlava. Severus se opřel o svou židli, založil ruce na hrudi a odolal nutkání protočit očima. Místo toho se smířil pouze s nepříjemným pohledem.

"Nerozuměl jste snad otázce? Takový idiot nemůžete být ani vy."
"Proč to děláte?"

Severus se zarazil a díval se do Potterových očí. Sebral by mu body za drzost, kdyby v těch očích neviděl čirou upřímnost a mučivou zvědavost. Opravdu ho zajímalo, proč se jeho profesor zajímá o jeho zdraví a příčetnost.

"Protože vypadáte příšerně a pokud se nezačnete zlepšovat, brzy zkolabujete," odpověděl.
"Tak to nemyslím," zavrtěl chlapec unaveně hlavou. "Proč se v jednu chvíli chováte jako totální hajzl a v další se mě ptáte, jak mi je?"

Jeho student ho naprosto šokoval. Tak moc, že mu neodebral body, neuložil trest, nerozkřičel se... Nečekal až takovou upřímnost.

"Ne vždy se chovám jako všichni ostatní. Nehodlám obletovat vaše slavné pozadí a říkat vám, jak jste úžasný. To mohu přenechat na jiných pitomcích. Jste nezodpovědný spratek, co se vrhá do nebezpečí při každé příležitosti a vůbec si neuvědomuje, kolik lidí to bude stát život."

Teď na něj pro změnu zíral Potter a při konci jeho řeči sklopil pohled. V očích měl slzy a jeho hlas zněl zhruble, když promluvil.

"Možná si to nemyslíte, pane, ale vím přesně, kolik lidí kvůli mně umřelo. Vidím to na vlastní oči. Ale děkuji, vaše omluva se přijímá."

"Omluva?" zopakoval ploše lektvarista.
Potter znovu zvedl pohled a pousmál se.
"To je asi nejvíc, co od vás dostanu. A ještě Nko z té eseje," ušklíbl se pobaveně Potter a Severusovi cuklo v koutcích.

"Pouze jsem ocenil vaši snahu nevypadat jako pitomec a schopnost se jednou při psaní eseje skutečně zamyslet nad tím, co píšete."

Potter na to nic neřekl, ale vypadal spokojeně. Chvíli zavládlo ticho a Severus studoval svého studenta a snažil se zjistit, co se s ním děje. Potter ho ale opět překvapil.

"Chtěl jsem vás požádat... jestli bychom nemohli pokračovat s hodinami nitrobrany. Vím, že jsem v tom naprostý nemehlo, ale... opravdu bych se to chtěl naučit," dostal ze sebe těžce a bylo na něm vidět, že o tom uvažoval delší dobu.

Jeho profesor se na něj zamyšleně zahleděl a Potter odolával nutkání sebou vrtět pod tím zkoumavým pohledem. Nakonec Severus došel k rozhodnutí.

"Zkusíme to tedy znovu, pane Pottere," oznámil mu, ale ihned pokračoval, jakmile uviděl ten nadějný pohled. "Ale nepočítejte s tím, že to bude lehké. Nitrobrana očividně není vaší přirozenou stránkou a zabere vám nějaký čas, než se vůbec dostanete na úroveň toho, abyste si vyčistil mysl."

"Ale bude to proveditelné, pane?"
"Samozřejmě," odsekl lektvarista, ale poté pochopil, proč se o to Potter zajímal. "Měl jste nějaké další vize od té příhody s Nagini?"

Potter se otřásl při té vzpomínce, ale poté váhavě přikývl a zavrtěl hlavou.
"Takhle se nikam nedostaneme," zavrčel na něj profesor podrážděně. "Vize nebo pouze sny?"
"Myslím, že sny. Ale byly živé, jako bych tam s vámi byl..."

"S námi?" zeptal se obezřetně Severus a poté útrpně přivřel oči a promnul si špičku nosu. Otevřel je až po pár minutách. "Kolika setkání jste byl přítomen, Pottere?"

"Deset. Možná dvanáct - nevím, jestli se mi nezdála nějaká noční můra o předešlém setkání jen z jiné perspektivy," přiznal Potter.

Severus byl zděšený. Přístup Potterovy mysli do mysli Temného Pána byl hrozivý sám o sobě. Kdykoliv mohl jeho Pán zjistit, že je Potter v jeho hlavě a pak na něj samotného zaútočit nebo ho vlákat do pasti.

Potterův počet setkání přesně seděl. Temnému Pánovi se v poslední době dařilo a to Severus považoval za hlavní příčinu toho, že se jeho mysl spojila s Potterovou. Od chvíle, kdy měl Potter vizi o Arthuru Weasleym, bylo svoláno deset setkání.

Takže je viděl všechny.

"Máme před sebou spoustu práce, pane Pottere," řekl nakonec a vytáhl hůlku. "Řekl bych, že pokud se chcete něco naučit, nejlepší bude začít ihned."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama