26. Vyslyšená prosba

29. ledna 2017 v 20:17 |  Spoutaní

26. Vyslyšená prosba

Severus si připadal velmi zběhlý ve čtení v lidech.
Koneckonců to bylo náplní jeho práce jako špeha. Znal motivy všech svých kolegů smrtijedů i kolegů z Fénixova řádu. Sledoval jejich pohyby, věděl, čeho jsou schopní a kdy jsou to schopní udělat.

Přesto ho dokázal dostat na lopatky patnáctiletý spratek. Nebelvír. A nikdo jiný, než Harry Potter. Severusova zmiozelská pýcha trpěla. Viděl v tom spratkovi kopii jeho otce, Jamese Pottera a i když si to nerad přiznával i svou dávnou lásku, Lily Potterovou.

Měl pocit, že ho měl velmi dobře přečteného. Pokud se někdo octnul v nebezpečí, byl to Potter, kdo se mezi prvními snažil pomoct. Jakmile někdo urazil jeho přátele, srdnatě je bránil. Když se mu něco nedařilo nebo ho trápilo, dusil to v sobě tak dlouho, dokud to z něj Grangerová nevymlátila.

Severus mu dokonce četl myšlenky - a ne jednou. V hodinách nitrobrany ze začátku totiž vůbec nepokročili a tak bylo prvních pár týdnů naprostým utrpením pro oba účastníky. Přesto Severus nemohl na toho kluka nadávat.

Byť se to zdálo nezvyklé, opravdu se na jejich hodiny připravoval a třebaže mu Severus přikázal pročíst několik knih před každým setkáním, bez odmlouvání to udělal. Před spaním si pročisťoval mysl. Dokonce vynechal famfrpálový trénink, aby vyzkoušel novou metodu na uvolnění mysli.

Přesto to nepřinášelo žádné výsledky a lektvarista si tak společně s Potterem každý třetí večer v týdnu procházel vše, co se událo v teenagerově životě, než se znovu setkali v učebně lektvarů na další hodinu. Oba z toho byli frustrovaní.

A tak si Severus myslel, že zná svého studenta až do morku kostí. Jistě, pořád měl několik tajemství, které se k jeho profesorovi nedostaly, ovšem s takovým přísunem informací, které lektvarista měl, si mohl udělat hezký obrázek.

Jeho ideje ovšem zničila jediná hodina lektvarů. Profesorka Umbridgeová totiž od ministerstva dostala opět vyšší moc nad Bradavickou školou a pro údajnou špatnou výuku přicházela na jednotlivé hodiny kvůli hospitaci.

Ve čtvrtek večer, než přišel na obvyklou hodinu nitrobrany Potter, přinesl jeden ze skřítků Severusovi krátký dopis, ve kterém mu "vrchní inspektorka" Umbridgeová oznamovala, že se na hospitaci dostaví do jeho páteční hodiny lektvarů pátých ročníků. Což jistě nebyla náhoda.

Severus již tak neměl dobrý den, neboť Pán zla si usmyslel, že svolá setkání, při kterém se pokusí pro svou vlastní zábavu zmučit všechny své služebníky. Vracet se do hradu s myšlenkou, že musí ještě strávit hodinu s Potterem a další den jít učit, byla již tak hrozná.

Dopis od jeho kolegyně ho ovšem rozpálil doběla. Veškeré podráždění se shromáždilo a vyplavalo na povrch. Hodina s Potterem byla naprostá katastrofa, neboť Severus svého studenta vůbec nešetřil a než skončili, měli se oba plné zuby.

Nebelvír odcházel bez pětatřiceti bodů a se spoustou urážek od letvaristy v zádech zpět do svých komnat. S nitrobranou dál nehnuli a Severus si byl jist, že se mu to vše vrátí v nadcházející hodině lektvarů. Toho rána to bylo poprvé, kdy se netěšil do své vlastní třídy, kde by si v klidu mohl vybít svůj vztek na studentech a uvolnit se při vaření lektvarů.

Umbridgeová stála v rohu místnosti a dělala si poznámky ještě dřív, než se všichni studenti i se svým profesorem mohli vůbec dostat dovnitř. Jakmile je zahlédla, věnovala svému kolegovi sladký úsměv a zamávala mu buclatou ručičkou.
Severus odolal nutkání zvracet a bez otálení zamířil ke katedře.

K jeho potěšení se studenti chovali ke své učitelce obrany tak znechuceně a odtažitě, jak jen mohli. Poslouchali každé slovo, které lektvarista pronesl a zapisovali si věci, které se jindy neobtěžovali ani vnímat.

Vypadalo to, že by celou hodinu mohl zvládnout bez větších obtíží.
"...a proto by bylo nesmyslné míchat ji s kůží hřímala. Pokud by se narušila tímto způsobem stabilita lektvaru, nehrozil by výbuch, ovšem výpary této intenzity by dokázaly přinejmenším omámit mládě draka-"

"Ehm, ehm."
"-nicméně kůže hrbouna má zcela opačný účinek - a toho chceme dosáhnout. Tito živočichové mají naštěstí tu vlastnost, že jim po odnětí části jejich kůže naroste nová, mnohem silnější a to během krátké doby-"

"Ehm, ehm."

"Pokud máte bolesti v krku, měla byste si zajít za madame Pomfreyovou, Dolores, jsem si jist, že vám velmi ochotně pomůže," prohodil lhostejně ke své kolegyni a poté nerušeně pokračoval ve svém výkladu. "Hrboun je ovšem zvíře velice lstivé a proto je zapotřebí magiozoologů, aby nám, lektvaristům, dodali již zpracovanou kůži. Pokud by nebyla magicky ošetřená, mohlo by se stát-"

"Severusi!" vypískla nyní již podrážděně Umbridgeová a se zápisníkem v ruce se přesunula ke katedře.
Severus se napřímil a otráveně shlédl na svou kolegyni. I se svými podpatky mu stěží sahala k hrudníku a v této pozici nebylo pochyb, kdo má situaci pod kontrolou. Umbridgeová se přesto sladce usmála a rozhlédla se po třídě.

"Zdá se mi, že studenti ti nevěnují svou plnou pozornost."

Severus se ani neobtěžoval s verbální odpovědí. Pozvedl obočí a rozhlédl se po třídě. Všichni studenti seděli vzpřímeně ve svých lavicích, před sebou brka a pergameny a sotva se odvažovali dýchat. Jejich pohledy patřily pouze lektvaristovi. Profesorce Obrany nevěnovali žádnou pozornost.

Ta zrůžověla, vytáhla svůj notes a s uraženým Hmpfh! si do něj něco naškrábala. Poté se s oslňujícím úsměvem rozhodla něco z něj přečíst, jak si s zhrozeně uvědomil lektvarista a opřel se tedy o katedru. Založil ruce na hrudi a věnoval jí jeden ze svých podrážděných pohledů.

"Dovol mi tě citovat, ehm, ehm, "neznám většího idiota, který by smíchal trn ostrorožce s pěnivkou... pokud se domníváte, že salamandří šupiny budou kladně reagovat s vaším lektvarem, pak jste mnohem větší tupohlavec, než jakého jsem vás tipoval..." - mám pokračovat? Samozřejmě jsem vynechala jména inkriminovaných studentů."

Podle jejího pozvednutého obočí čekala na jeho vyjádření.

"Nevěděl jsem, že konstruktivní kritika je v dnešní době zakázaná. Dle vašich paragarafů bych tedy měl přinejmenším čekat v Azkabanu na Polibek," ušklíbl se a zamířil k tabuli. "Můžete mi své poznámky nechat na stole, Dolores? Rád si je pročtu při volné chvíli."

Mávnul hůlkou a na tabuli se zjevil postup Protijedu vůči dračím spalničkám. Otočil se znovu ke studentům, jako by tam jeho kolegyně inspektorka nebyla a pokračoval ve své výuce.

"Jak jsem již zmínil - hřímal a hrboun není to samé stvoření. Pokud se tedy dokážete zorientovat ve dvou zcela rozličných zvířecích kůžích, pak by pro vás namíchání lektvaru nemělo být žádný problém. I průměrný kouzelník dokáže tento lektvar uvařit, jinak by polovina kouzelnické populace zemřela ve velmi mladém věku."

Pokusil se přejít ke skladu s ingrediencemi, ale Umbridegová mu zatarasila cestu. Dle jejího výrazu byla pořádně dopálená. Její hlas přesto zněl sladce.
"Severusi... tvé výukové metody mi připadají... ehm... poněkud neadekvátní, drahoušku."

Než stihl Snape byť jen zformulovat odpověď, ozval se ze všech studentů právě Potter.
"Rozhodně nás dokáže naučit daleko víc, než byste kdy mohla vy."

V učebně se rozhostilo ticho a všichni se otočil k nebelvírovi. I Severus. Potter trochu zčervenal, ale přesto se vzpurně díval přímo do očí Umbridgeové. Všichni ostatní studenti - zmijozelové i nebelvíři - na Pottera hleděli se směsicí naprostého šoku a obdivu.

"Školní trest, pane Pottere," oznámila mu s přehnanou sladkostí a prazvláštním zablyštěním v očích Umbridgeová. "Zdá se mi, že jste se stále nepoučil a je třeba vám připomenout zásady slušného chování, drahoušku."

"Je mi líto, že vás zklamu, Dolores," odrfkl si Snape pobaveně, čímž překvapil nebelvírské, zatímco zmijozelští se natěšeně nahnuli kupředu. Znali tento tón, který nikdy neznačil nic dobrého pro toho, komu byl určen.

"Pročpak, Severusi?" otočila se k němu se zmateným úsměvem.
"Pan Potter má dnes již naplánován školní trest se mnou. Můžu vás ovšem ujistit, že se postarám, aby pamatoval na slušné chování, že pane Pottere?," s tím se důrazně zadíval na nebelvíra.

"Skutečně, pane Pottere?" optala se překvapeně Umbridegová a také se otočila ke studentovi.
Severus doufal, že alespoň pro jednou prokáže ten kluk trochu důvtipu a bude s ním hrát tuhle hru.
"Samozřejmě, pane," zcela ignoroval profesorku Obrany a adresoval lektvaristu.

Ten stěží potlačil vítězný úšklebek a dalo mu práci stroze kývnout na studenta. Znovu se otočil ke skladu, který mávnutím hůlky otevřel a první studenti se poslušně zvedli a zamířili pro ingredience.

"V tom případě, pane Pottere," ozvala se znenadání opět vrchní inspektorka s velice nepříjemným úsměvem. "Přijďte ihned po večeři ke mně do kabinetu a poté budete moci pokračovat na svůj trest k profesoru Snapeovi."

První se opět ozval Weasley, jako tomu bylo vždy, když někdo útočil na jeho nejlepšího přítele.
"Nemůže přece mít dva tresty ve stejný den, ředitel Brumbál by s tím určitě nesouhlasil!"

"Pan ředitel nemůže zakázat svým podřízeným, aby dávali tresty studentům, kteří se nechovají podle školního řádu. A pokud se dva profesoři rozhodnou uložit trest jednomu žákovi ve stejný den, není to nic neobvyklého. Problémoví žáci se takto trestají často, pane Weasley. To bude pět bodů dolů, drahoušku."

"To není tak úplně pravda, paní profesorko," odvětila trochu chvějícím se hlasem, ale s pevným odhodláním Grangerová. "Ve školním řádě stojí, že žáci mají právo si své tresty odsloužit v průběhu tří dnů, pokud obdrží více než jeden delší trest. A Harry má s profesorem Snapem trest na dva dny, že pane?"

Její slova plná sebedůvěry, ale jejich důvěryhodnost musel zařídit až její profesor. Snape musel nechtě uznat, že alespoň jedna osoba z jejich tria byla schopná použít svůj mozek při vymýšlení nějakých akcí.

"Bohužel," ušklíbl se lektvarista souhlasně. "Jak jsem již zmínil, pan Potter má menší problémy s autoritami a je třeba ho o tom zpravit."
Umbridgeovou ovšem nijak nezaskočili. Její rozšiřující se dětinský úsměv Severusovi napověděl, že i s tímto počítala.

"Nová vyhláška ovšem tvrdí, že se tresty budou sloužit přesně tak, jak byly uděleny. Takže dnes večer, ihned po večeři, vás očekávám ve svém kabinetě, pane Pottere."

S tím se sladce usmála směrem svého žáka, poté zamávala svému kolegovi a zmizela ve dveřích. Studenti se pár minut poté, co utichly její kroky v chodbě začali hlasitě bavit mezi sebou a nadávat na jejich profesorku Obrany.
I zmojozelové jí měli plné zuby a to bylo co říct.

"Dejte se do práce!" štěkl na ně Snape a okamžitě si zajistil klid, jakmile se všichni mohli přerazit, aby začali pracovat na svém lektvaru.

Do konce jejich dvouhodinovky byl všude klid a studenti pečlivě připravovali své lektvary. Severus nenápadně sledoval Pottera. Od verdiktu Umbridgeové viditelně zbledl a jeho tělem opět procházel neklidný třes.
Severus se rozhodl. Musí tomu přijít na kloub - a nejlépe dnes večer.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Čekání na Pottera se zdálo být nekonečné. Večeře skončila již skoro před třemi hodinami a bylo téměř půl desáté. Severus si nedělal naděje, že by se dnes byť i jen pokoušeli začít s nitrobranou. Očividně bude zázrak, pokud se tu vůbec Potter ukáže.

Což samozřejmě vedlo k tomu, že se ozvalo tiché zaklepání na dveře učebny.
"Dále!" vyzval příchozího a zvedl pohled od esejí, které se v rámci rozptýlení rozhodl opravit.

Severus v šoku zíral na svého studenta. Potter s klidem přešel učebnu a odložil si tašku, než se posadil naproti. Vypadal naprosto v pořádku. Žádná známka únavy nebo stresu, jako tomu bylo před několika hodinami.

"Jak probíhal váš trest?" začal tedy profesor neutrálně, ale odsunul neopravené pergameny stranou a pozorněji se zahleděl na nebelvíra.
"V pořádku, pane."

"Co bylo náplní vašeho trestu?"
"Opisoval jsem věty."

"Opisoval jste věty?" zopakoval nevěřícně lektvarista a přimhouřil oči. Potter lhal, to bylo víc, než patrné z toho, jak uhýbal očima a kousal si spodní ret.

Což Severuse zaujalo, neboť měl dojem, že viděl slabý záblesk. Krycí kouzlo. Narovnal se na židli a podal si hůlku. Potter ztuhnul, ale jinak na sobě nedal nic znát. Severus potřeboval, aby svého žáka uvedl do klidu.

"Začneme tedy s naší hodinou nitrobrany?" optal se bezemočně a pozvedl obočí.
"Jistě, pane."
"Výborně. Finite incantatem!"

Potter jen v šoku vyjekl a vyskočil ze židle, kterou při tom náhlém pohybu převrhl a sám padl tvrdě na podlahu. Kouzlu se však nevyhnul. Severus spěšně obešel katedru a poklekl ke studentovi, který se choulil na podlaze s pravou rukou ochranitelsky přitisknutou k hrudi.

Severus nedbal na jeho postoj a rukou ho silně chytil za bradu a pozvedl mu hlavu. Samozřejmě byl připraven na to, jak bude vypadat a nijak se nemýlil. Měl temné kruhy pod očima, kůži daleko bledší a byl vyhublý na kost.

Lektvarista se zamračil a přemýšlel, jestli ten kluk nepoužíval krycí kouzlo delší dobu, protože tak rapidně shodit váhu nemohl během pár dní. Snažil se necítit podráždění nad tím, jak ho nebelvír nepřestával udivovat.
"Opisoval jste věty, viďte, Pottere? To vás jistě takto zřídilo," poznamenal ironicky a postavil se na nohy.

Pottera chytil pod loktem a dovlekl ho k židli, na níž doslova upadl s bolestivou grimasou. Opět mu neuniklo, jak si křečovitě drží pravou ruku a pevně tiskne zuby k sobě. Snape se zamračil a posadil se na přivolanou židli před studenta.

Bez otálení si přitáhl jeho pravou ruku k sobě a vyhrnul hábit společně se svetrem a košilí, kterou měl chlapec na sobě. Potter se již nebránil - ať už to bylo kvůli bolesti nebo čistě proto, že vzdal svou snahu zapírat.

Severus nebyl schopen slova, když zíral na hřbet Potterovy ruky. Nyní jasně chápal, co znamenalo Potterovo opisování vět. Skrz krev nebylo vidět, jakou větu byl nucen opisovat pořád dokola, ale rozhodně jich neopsal málo.

Přivolal si ze svého kabinetu lékárničku a hbitě začal ošetřovat ránu. Potter se opravdu snažil nevytrhnout svému profesorovi z pevného sevření, ale nedokázal zabránit jemným trhavým reflexům či bolestným zasténáním.

Lektvarista byl naopak překvapen, že se jeho student drží a nekřičí. Krvavý brk jednou daroval svému synovi Lucius, aby ho ztrestal za to, že se choval jako rozmazlené děcko. Ještě nyní si vzpomínal na popelavou tvář Malfoye, když mu vtrhl do domu na Tkalcovské s bezvládným tělem svého syna v náručí.

A Draco opsal pouze dvacet vět. Potter jich musel přepsat více než dvě stě, aby byl rozsah jeho zranění tak velký. Což, uvědomil si temně, je pravděpodobně přesný odhad, vzhledem k tomu, kolikrát si již odbýval trest u profesorky Obrany.

"Víte, pane Pottere, že užívání Krvavého brku je zakázáno Ministerstvem?" optal se svého studenta, zatímco vtíral do jeho zraněné ruky uklidňující mast.
"Jo, o tom nepochybuju," sykl, a poté úlevně zavřel oči, když mast zabrala.

"Proč jste to nenahlásil vaší vedoucí koleje?"
Potter otevřel oči a uhnul pohledem. Poté téměř neslyšně odpověděl.
"Nechci, aby se někdo dostal do potíží."

"Pane Pottere," začal ostře lektvarista, "uvědomujete si, že vás tahle pošetilost mohla i zabít? Přílišné používání by vám do oběhu vehnalo jed, který se z Brku uvolňuje, aby vám mohl slova vyrývat do kůže. Ještě pár dalších trestů a zemřel by jste na kouzelnickou otravu krve."

Potter se na něj zvláštně podíval a poté sklopil pohled. Shrnul si svůj rukáv a uhladil ho. Severus se překvapeně zahleděl na studenta, když si uvědomil, co jeho gesto znamenalo a poté mu znovu vyhrnul rukáv a otočil mu ruku dlaní vzhůru. Přejel přes studentovo zápěstí a jasně ucítil místa vpichu.

"A to si madame Pomfreyová myslela, jak se chcete v budoucnosti stát lékouzelníkem," poznamenal Snape a zamračil se. "Mohl jste se tím zabít Pottere - stačilo by nesprávné dávkování a mohly vám okamžitě selhat orgány."

"Dával jsem si pozor, když madame Pomfreyová vysvětlovala pokyny. Nebyl to tak těžký lektvar, jak jsem si myslel..."
Severus na nebelvíra zíral, než pustil jeho ruku a opřel se o židli.

"Ocenil bych, kdybyste své schopnosti ve vaření lektvarů praktikoval i na mých hodinách a ne pouze na vašich osobních experimentech. Kde jste sehnal kanylu?"

"Komnata nejvyšší potřeby."
"Nepřestáváte mě udivovat. Jak jste věděl, co dělat při otravě krve?"

"Dudley ji měl předminulé léto. Strávil docela dlouhou dobu v nemocnici. Strýc s tetou mě odmítali nechat doma samotného a sedět u Dudleyho postele bylo to poslední, co jsem chtěl. Raději jsem trávil čas s jeho lékařkou, která mi vysvětlila, jak takové onemocnění postupuje."

Po tomhle vysvětlení upadli do mlčení, které kupodivu nebylo tíživé. Severus změřil Potterovi tlak a udělal mu rychlý sken, po němž ze své lékárničky také vytáhl jednu kanylu spolu s kapačkou. Nebelvír si povzdechl, ale přijal obojí a Severus sledoval, jak obratně si sám napíchl žílu.

"Opravdu je to tak zlé?" optal se ho student, když nechal kapačku vznášet se ve vzduchu a pohlédl na svého profesora.
"Jste dehydratovaný Pottere. Vaše magie spaluje vodu jako energii pro léčení tohoto typu zranění a já bych preferoval, kdybyste mi tu neodpadl v nejbližší době."

Potter se pousmál a Severus si přivolal dvě knihy ze stolku. Jednu položil do klína nebelvírovi a druhou si sám otevřel. Oba se pak pohroužili do čtení a zatímco se Potter začal cítit klidněji, Severus přemýšlel, jak dokáže vyšachovat ze hry Umbridgeovou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Pánové Weasleyovi! Zůstaňte prosím po hodině na vašich místech!"
Oba zrzci se po sobě chmurně podívali, ale jakmile zazvonilo a všichni jejich spolužáci se kolem nich protáhli z učebny se soustrastnými pohledy na tvářích, vzali své věci a odhodlaně přešli ke katedře.

"Posaďte se," vyzval je profesor a vzhlédl.

Oba studenti se na něj dívali obezřetně, ovšem nikoliv naštvaně. V Lektvarech byli výjimečně talentovaní, byť raději tvořili lektvary, které nebyly příliš adekvátní k výuce. Severus nyní počítal s jejich loajalitou, neboť do jejich experimentů nezasahoval a známkoval je.

"Mám pro vás nabídku."
"Nabídku?" zopakoval Fred. "O co se jedná profesore?"
"Jsem si jist, že jste si nemohli nevšimnout změn na naší škole."

Tomu se oba studenti zamračili a nenávistně se jim blýsklo v očích. Severus zakryl svůj úšklebek.
"Jsem si jist, že by profesorka Umbridgeová jistě ocenila menší... vylepšení svého kabinetu."

"A v čem by takové... vylepšení mělo spočívat?" optal se Geroge a také držel neutrální tón. V jeho očích ovšem zářilo nadšení.
"A v jakém množství?" dodalo jeho dvojče se stejně lišáckým zábleskem v očích.

"Pouze drobné změny," ušklíbl se lektvarista a záměrně použil slova své kolegyně na nové vyhlášky. Poté vstal a položil na stůl klíč od svého skladu. "Vaše třída tu zanechala menší nepořádek - jsem si jist, že vrátíte učebnu do jejího původního stavu, zatímco se odeberu do svého kabinetu a oznámím Minervě, že se zdržíte na své cestě do její hodiny."

"Samozřejmě-"
"-pane profesore-"
"-učebna bude-"
"-jako nová!"

"O tom vůbec nepochybuji. A nalevo buďte obezřetní. Velice výbušné zelené slizy na druhé polici."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Uspokojení nad tím, jak šíleně rozzuřená byla profesorka Obrany nad stavem své kanceláře a toho, jak Weasleyova dvojčata zcela zničila zeď s jejími vyhláškami, trvalo opravdu jen krátkou dobu. Tedy přesně do chvíle, než bylo Severusovi oznámeno, že ho vrchní inspektorka očekává ve své kanceláři.

Nebyl si jist, co ho tam čeká, ale měl neblahé tušení, že to nebude nic dobrého. A jako obvykle se mu toto tušení vyplnilo. V místnosti byl Potter se svou věrnou partou a Malfoy se svými poskoky. Nad tím vším dohlížela Umbridgeová.

Severus odolal zamračení a touze uřknout tu otravnou ženskou na místě, když viděl jasný obtisk její dlaně na Potterově tváři a také pozůstatek řezacího kouzla na jeho krku. Místo toho s lhostejným pohledem přejel po místnosti a otočil se ke své kolegyni.

"Nevidím jediný důvod, proč je zde nutná má přítomnost, Dolores. Vidím, že máš vše pod kontrolou," oznámil a dovolil si jeden úšklebek.
"To samozřejmě, Severusi," zašvitořila a pohladila svou hůlku. "Potřebuji od tebe láhev Veritaséra."

Severus hraně pozdvihl obočí a poté odpověděl.
"Je mi líto, ale svou poslední lahvičku jsi spotřebovala na slečnu Changovou, pokud se nemýlím. Pokud je to vše, pak odcházím," prohodil a přemýšlel, koho z Řádu bude kontaktovat jako prvního.

"Opravdu nemáš žádný další?" zastavila ho a tentokrát se jí do tváře vloudilo podráždění. "Jsi mistr lektvarů."
Odolal nutkání ji zaškrtit.

"Nenosím sebou plné kapsy Veritaséra, Dolores. Jeho příprava není zvlášť jednoduchá, takže další várka bude nejdřív za měsíc."

"Za měsíc?!" vyjekla a poté se podivně zklidnila. Poté se usmála a otočila se k Potterovi, který nedobrovolně klečel na zemi a držel se za levou stranu. "Pak tedy budeme muset přistoupit ke klasickým metodám."

Severus už vytahoval svou hůlku, když k němu Potter zabloudil pohledem a vyhrkl.
"Má Tichošlápka!"

Všichni se na něho podívali, jako by přišel o rozum. Kromě jeho dvou přátel. Ti zírali na lektvaristu se stejnou zoufalou prosbou o pomoc.

"Má Tichošlápka tam, kde je to ukryté," pokračoval tvrdošíjně dál a zíral na lektvaristu, jako na svou poslední šanci.
"Tichošlápka? Tam, kde je to ukryté?" zopakovala nechápavě Umbridgeová a otočila se ke Snapeovi. "Co tím myslí?"

"Nemám nejmenší tušení," odvětil s klidem lektvarista a zabořil pohled do Potterových očí. "Zřejmě vyzkouší naprosto cokoliv, aby se dostal ze svých problémů."

Pottere? Vniknul do jeho mysli a byl rád, když se nebelvír nebránil. Rychle pokračoval. Zjistím, co se děje. Nic nepodnikejte.
Pomůžete Siriusovi? Donesla se k němu zoufalá prosba, než stihl odejít z jeho podvědomí. Prosím...

Udělám, co bude v mých silách. Oznámil mu a pohledem přejel k Umbridgeové. Vydržíte s ní pár minut?
Vydržel jsem s Voldemortem. Tahle ropucha pro mě není žádný oříšek.

Vystoupil z jeho mysli a s pokývnutím ke své kolegyni vyšel ze dveří. Jejich rozhovor trval sotva vteřinu. Ještě, než za ním dveře přibouchla magie Umbridgeové, jasně slyšel Weasleyho nadávku, jaký je proklatý bastard. Neměl ovšem čas a rozběhl se do nejbližšího profesorského kabinetu.

Téměř se otočil zpět, když za zavřenými dveřmi uslyšel Potterův výkřik, smíšený s výkřikem dalších dvou dívek z nebelvíru. Umbridgeová se ho tedy rozhodla mučit.

Vtrhl do prázdného kabinetu profesora Kratiknota a vrhl se ke krbu.
"Grimmauldovo náměstí!"

Netrpělivě čekal s hlavou v krbu, než se v pokoji ozvaly kroky. To trvalo nejméně pět minut.
"Blacku?!"

Dotyčný poklekl ke krbu a ušklíbl se, byl v naprostém pořádku a zjevně si připravoval nějakou skvělou poznámku, ale Severus ho přerušil.

"Zmlkni Blacku a poslouchej! Svolej Řád - všechny členy a zkontaktujte Brumbála, musí ihned do Bradavic!"
"Cože? Přeskočilo ti Srabusi?"
"Promerlina Blacku jednou udělej, co ti kdo říká," zavrčel na něj Snape vystoupil z krbu. Postavil se na nohy a oprášil.

Chystal se vyjít znovu ven, když se do místnosti někdo letaxoval a donutil ho zastavit se a vytasit hůlku. Severus zastavil kletbu, co měl na jazyku a nepříčetně se podíval na toho čokla, co oprašoval saze z kabátu.

"Přeskočilo ti?!"
"Jde o Harryho!" zavrčel na něj stejně nepříjemně a pokusil se kolem něj projít.

Severus ho zarazil a ignoroval rozzuřený pohled, co mu věnoval.
"Aspoň měj trochu rozumu a změň se v psa, ty imbecile!"

S tím rozrazil dveře a spěchal zpět ke kabinetu Umbridgeové. V patách mu již běžel tmavě černý pes a bez ustání vrčel. Dorazil ke dveřím jako první a vyrazil je z pantů. V místnosti ovšem bylo naprosté prázdno.

Pes zakňučel a začal očichávat podlahu. Přiblížil se do jejího středu, kde byla jasně zřetelná krev a začal hrůzostrašně vrčet.

"Nejsou na pozemcích," zamumlal Snape, který mezitím zkoušel lokační kouzlo. Poté s uvědoměním přivřel oči a teprve na další psí zavrčení, je otevřel a odpověděl na nevyřčenou otázku. "Vydal se tě hledat na Ministerstvo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 25. února 2017 v 11:24 | Reagovat

Toto mi v knihe chýbalo. Viac priestoru pre Harryho a SS.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama